0038039

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 9

D

neska je mi pût. KdyÏ jsem ‰el vãera veãer spát do Skfiínû, bylo mi ãtyfii, ale kdyÏ jsem se vzbudil ve tmû v Posteli, bylo mi najednou pût, ãáry máry fuk. Pfiedtím mi byly tfii, pak dva, pak jeden, pak nula. „Byl jsem taky minus?“ „Hmm?“ Mami se pofiádnû protáhne. „V nebi. Bylo mi minus jeden, minus dva, minus tfii –“ „Ne, poãítat se to zaãalo, aÏ kdyÏ jsi pfii‰el dolÛ.“ „Vik˘fiem. Byla jsi celá smutná, neÏ jsem se ti stal v bfií‰ku.“ „Pfiesnû tak to bylo.“ Mami se natáhne z Postele, zapne Lampu a ta v‰ude udûlá svûtlo, vÏum.

Na poslední chvíli zavfiu oãi, pak jedno tro‰ku otevfiu, potom obû. „Plakala jsem, aÏ uÏ mi nezbyly Ïádné slzy,“ fiekne mi. „Jen jsem tu leÏela a poãítala vtefiiny.“ „Kolik vtefiin?“ zeptám se. „Miliony a miliony.“ „Jo, ale kolik pfiesnû?“ „Pak uÏ jsem to spletla,“ fiekne Mami. „Tak jsi pofiád a pofiád myslela na svoje vajíãko, aÏ jsi ztloustla.“ Usmûje se. „Cítila jsem, jak kope‰.“ „Co jsem kopal?“ „No mû pfiece!“ Tomuhle se vÏdycky zasmûju.

9

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 10

EMMA DONOGHUE

„Zevnitfi, bum bum.“ Mami zatahá za spací triãko a dûlá, Ïe jí poskakuje bfiicho. „¤ekla jsem si, Jack uÏ je na cestû.

A hned ráno jsi vyklouzl tady na koberec a oãi jsi mûl otevfiené dokofián.“ Podívám se dolÛ na Koberce, má na sobû ãervené, ãerné a hnûdé zamotance. Támhle je ta skvrna, co jsem omylem udûlal, kdyÏ jsem se naroìoval. „Ustfiíhala jsi ‰ÀÛru a pustila jsi mû,“ fieknu Mami. „A pak ze mû byl kluk.“ „Kluk jsi byl uÏ pfiedtím.“ Vstane z postele a jde k Termostatovi zateplit vzduch.

Myslím, Ïe vãera veãer nepfii‰el, vzduch je vÏdycky jin˘, kdyÏ pfiijde. Neptám se jí, protoÏe o nûm nerada mluví. „Povûzte mi, pane Pûtilet˘, chcete dárek hned, nebo aÏ po snídani?“ „Co je to, co je to?“ „Já vím, Ïe jsi rozãilen˘,“ fiekne, „ale neokusuj si prsty, mohly by se ti tam dostat bacily.“ „A to bych byl nemocn˘, jako kdyÏ mi byly tfii, a blinkal bych a mûl bych prÛjem?“ „Mohlo by to b˘t je‰tû hor‰í,“ fiekne Mami, „od bacilÛ mÛÏe‰ i umfiít.“ „A vrátit se do nebe moc brzo?“ „Pofiád si je kou‰e‰.“ Odtáhne mi ruku. „PromiÀ.“ Sednu si na zlobivou ruku. „¤ekni mi je‰tû jednou pane Pûtilet˘.“ „Tak co, pane Pûtilet˘, teì, nebo potom?“ Vyskoãím na Houpací kfieslo, abych vidûl na Hodiny. Ty fiíkají 07:14. Umím jet na Kfieslovi jako na skejtbordu a ani se Mami nemusím drÏet, a pak hop zpátky na Pefiinu a jedu na snowboardu. „Kdy se mají otevírat dárky?“ „Kdykoliv to bude prima. Mám rozhodnout za tebe?“ zeptá se Mami. „UÏ je mi pût, tak musím rozhodnout sám.“ Prst mám zase 10

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 11

POKOJ

v puse, strãím si ho do podpaÏí a stisknu. „A já chci – teì.“ Sáhne pod pol‰táfi a nûco vytáhne, myslím, Ïe se to tam neviditelnû schovávalo celou noc. Je to smotan˘ papír a kolem nûj je ãervená ma‰le z toho tisíce ãokolád, co jsme mûli, kdyÏ se staly Vánoce. „Rozbal to,“ fiekne mi. „Opatrnû.“ Pfiijdu na to, jak se rozdûlá uzel, a udûlám ten papír placat˘. Je to obrázek, jenom tuÏkou, Ïádné barvy. Nevím, co to má b˘t, pak to otoãím. „To jsem já!“ Jako v Zrcadle, ale vût‰í kus, moje hlava a ruka a rameno a spací triãko. „Proã má ten já zavfiené oãi?“ „Spal jsi,“ fiekne Mami. „Ty jsi malovala, kdyÏ jsi spala?“ „Ne, já jsem byla vzhÛru. Vãera ráno a pfiedevãírem a pfiedpfiedevãírem jsem rozsvítila a kreslila jsem tû.“ Pfiestane se usmívat. „Co je, Jacku? Nelíbí se ti to?“ „Nechci, aby ty jsi byla vzbuzená a já ne.“ „Nemohla jsem tû pfiece kreslit, kdyÏ jsi byl vzhÛru, to by nebylo pfiekvapení.“ Mami ãeká. „Myslela jsem, Ïe mበpfiekvapení rád.“ „Já bych rad‰i pfiekvapení, co bych vûdûl.“ Trochu se zasmûje.

Vylezu na Kfiesla a vezmu si ‰pendlík ze ·ití na Polici. Bez jednoho, to znamená, Ïe z pûti uÏ zbude Ïádn˘. Bylo jich dfiív ‰est, ale jeden zmizel. Jeden drÏí Mistrovská díla západního malífiství ã. 3: Panna Maria s Dítûtem, sv. Annou a sv. Janem Kfititelem za Kfieslem, a jeden drÏí Mistrovská díla západního malífiství ã. 8: Imprese – V˘chod slunce vedle Vany, a jeden drÏí modrou chobotnici, a jeden ten divn˘ koÀsk˘ obrázek, co se jmenuje Mistrovská díla západního malífiství ã. 11: Guernica.

Mistrovská díla byla v ovesn˘ch vloãkách, ale chobotnici jsem kreslil já, je to mÛj nejlep‰í obrázek v bfieznu, trochu se kroutí od páry z Vany. Pfiipíchnul jsem mámino pfiekvapení na úplnû prostfiední korkov˘ ãtverec nad Postelí.

11

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 12

EMMA DONOGHUE

Zavrtí hlavou. „Tam ne.“ Nechce, aby ho âert vidûl. „Tak do Skfiínû, dozadu?“ zeptám se. „Dobr˘ nápad.“ SkfiíÀ je dfievûná, tak musím ‰pendlík hodnû pfiimáãknout.

Zavfiu ty její hloupé dvefie, vÏdycky vrÏou, i kdyÏ jsme na panty dali kukufiiãn˘ olej. Podívám se skrz ‰kvíry, ale je moc tma.

Trochu otevfiu a podívám se. Tajná kresba je bílá, má jen ‰edé ãáry. Máminy modré ‰aty mi visí pfies spící oko, myslím to oko na obrázku, ale ty ‰aty ve Skfiíni jsou opravdovské.

Ucítím vedle sebe Mami. Mám nejlep‰í nos v rodinû. „Já jsem si zapomenul dát, kdyÏ jsem se vzbudil.“ „To nevadí. MoÏná bychom to teì mohli obãas vynechat, kdyÏ je ti uÏ pût.“ „To tûÏko AneÏko.“ Tak si lehne na bílou Pefiinu a já taky a dám si spoustu.

Napoãítám sto p‰eniãn˘ch koleãek a pustím na nû vodopád mlíka, co je skoro stejnû bílé jako misky, a ani nevycáknu. Podûkujeme JeÏí‰kovi. Vyberu si Rozteklou lÏíci, co má to bílé nahofie zkroucené, protoÏe se náhodou opírala o hrnec vafiících ‰paget. Mami nemá Rozteklou lÏíci ráda, ale já jo, protoÏe není stejná.

Pohladím Stolovi ‰krábance, aby mu bylo líp, je kulat˘ a cel˘ bíl˘, jenom je ‰edû po‰krában˘, jak se na nûm krájelo jídlo. Pfii jídle hrajeme Broukanou, protoÏe na to nepotfiebujeme pusu. Uhodnu „Macarenu“ a „Chodím po Broadwayi“ a „Vozíãku, ke mnû leÈ“, jenÏe to doopravdy mûlo b˘t „Kam bys ‰el“.

Já zabroukám „Hlava ramena kolena palce“, to Mami uhodne hned. Pak zkusím „Tubthumping“, Mami se za‰klebí a fiekne: „Grrr, to znám, je to o tom, jak ãlovûka srazí 12

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 13

POKOJ

k zemi, ale musí se zase zvednout, jak se to jmenuje?“ Nakonec si pfiece jenom vzpomene. Jako tfietí pokus dám „Vítr“ a Mami vÛbec neví. „Vybral jsi hroznû tûÏkou... To jsi sly‰el v telce?“ „Ne, u tebe.“ Zaãnu zpívat refrén a Mami fiekne, Ïe je pitomá. „Mamlas.“ Dám jí dvû pusy.

Postrãím Ïidli k Umyvadlovi a myju nádobí. S miskami musím opatrnû, ale se lÏícemi mÛÏu bfiink bfiink bfiink. Vypláznu jazyk na Zrcadla. Mami stojí za mnou. Vidím svÛj obliãej pfiiplácnut˘ pfies její, jako tu masku, co jsme udûlali, kdyÏ se stal Halloween. „Ten obrázek by mohl b˘t lep‰í,“ fiekne, „ale aspoÀ je na nûm vidût, jak˘ jsi.“ „A jak˘ jsem?“ ZaÈuká na Zrcadla, tam, kde mám ãelo. Po jejím prstu tam zÛstane koleãko. „Celá já.“ „Já pfiece nejsem ty.“ Koleãko mizí. „To znamená, Ïe jsi mi hodnû podobn˘. Îe mበv‰echno jako já. Stejnû hnûdé oãi, stejnû velká pusa, stejnû ‰piãatá brada...“ Koukám se na nás oba najednou a my v Zrcadlovi koukají na nás. „Nos nemám stejn˘.“ „No, ty mበzatím dûtsk˘ nos.“ Chytnu se za nûj. „To mi upadne a naroste mi dospûl˘?“ „Ne, ne, jenom se zvût‰í. Stejné hnûdé vlasy –“ „Ale já je mám aÏ semhle na bfiicho a ty jenom na ramena.“ „To je pravda,“ k˘vne Mami a sáhne po Zubní pastû. „V‰echny tvoje buÀky jsou dvakrát tak Ïivé jako ty moje.“ To jsem nevûdûl, Ïe nûco mÛÏe b˘t jen napÛl Ïivé. Znova se podívám do Zrcadla. Na‰e spací triãka jsou jiná a spodky taky, ona nemá medvídky.

KdyÏ podruhé vyplivne, dostanu Kartáãek já. Vyãistím si kaÏd˘ zub kolem dokola. To, co Mami vyplivla do Umyvadla, 13

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 14

EMMA DONOGHUE

vÛbec není celá já, a to moje taky ne. Spláchnu to a zazubím se jako upír. „Áááá!“ Mami si zakryje oãi. „To je lesk jako blesk!“ Ona je má hodnû zkaÏené, protoÏe je zapomenovala ãistit.

Je jí to líto a uÏ nezapomenuje, ale pofiád jsou zkaÏené.

Zplacatím Ïidle a postavím je za Dvefii, vedle Vû‰áka. On vÏdycky vrãí a fiíká, Ïe tu není místo, ale je ho dost, kdyÏ stojí rovnû. Já se taky umím zplacatit, ale ne úplnû, to kvÛli svalÛm, jak jsem Ïiv˘. Dvefie je z lesklého kouzelného kovu, vÏdycky udûlá píp píp po deváté hodinû, kdyÏ uÏ mám b˘t vypnut˘ ve Skfiíni. Îlutá BoÏí tváfi dneska nepfiijde, Mami fiíkala, Ïe se k nám nedostane kvÛli snûhu. „Jakému snûhu?“ „Podívej,“ ukáÏe nahoru.

Nahofie na ‰piãce Vik˘fie je trochu svûtla, jinak je tmav˘.

Sníh v Telce je bíl˘, ale ten opravdov˘ ne, to je divné. „Proã na nás nepadá?“ „ProtoÏe je venku.“ „Jako ve Vesmíru? ·koda Ïe není vevnitfi. Hrál bych si s ním.“ „JenomÏe to by roztál, protoÏe tady je hezky teplo.“ Zaãne si broukat, hned uhodnu, Ïe to je „Padá sníh“. Druhou sloku zpívám s ní. Pak já zaãnu „Rolniãky“ a Mami se pfiidá, ale v˘‰.

KaÏdé ráno musíme udûlat spoustu vûcí, tfieba dát Kytce hrneãek vody v Umyvadlovi, aby se nerozlila, a pak ji vrátit na talífiek na Prádelníkovi. Kytka bydlela dfiív na Stolovi, ale BoÏí tváfi jí spálila list. Teì jich zb˘vá devût, jsou ‰iroké jako moje ruka a celé chlupaté. Mami fiíkala, Ïe psi jsou taky tak chlupatí. Ale psi jsou jen v Telce. Devût se mi nelíbí. Najdu mal˘ nov˘ lísteãek, tak je jich zase deset.

Pavouk je opravdovsk˘. Vidûl jsem ho dvakrát. Teì ho zase hledám, ale je tam jenom pavuãina mezi nohou Stola a jeho 14

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 15

POKOJ

plackou. StÛl dobfie drÏí rovnováhu, to je tûÏké, já kdyÏ si stoupnu na jednu nohu, tak to vydrÏím stra‰nû dlouho, ale nakonec vÏdycky spadnu. Mami o Pavoukovi nefiíkám. Ona pavuãiny zametá, fiíká, Ïe jsou ‰pinavé, ale podle mû jsou jako hodnû tenké stfiíbro. Mami se líbí zvífiata, co se navzájem Ïerou na planetû divoãiny, ale opravdická ne. KdyÏ mi byly ãtyfii, koukal jsem na mravence, jak lezou po Sporákovi, a Mami pfiibûhla a zaplácla je, aby nám neseÏrali jídlo. Nejdfiív byli Ïiví a pak byli najednou ‰pína. Breãel jsem, aÏ se mi málem roztekly oãi. A taky tu jednou v noci bylo takové to, co dûlalo bzzz bzzz bzzz a kouslo mû to a Mami to zaplácla na Dvefiové zdi pod Policí, bylo to komár. Na korku je to pofiád je‰tû vidût, i kdyÏ to Mami drhnula. Je to moje krev, komár mi ji kradl jako mal˘ upír. Nikdy jindy ze mû moje krev ven ne‰la.

Mami si vezme pilulku z té stfiíbrné placiãky, na které je osmadvacet mal˘ch kosmick˘ch raket, a já si vezmu vitamín z lahviãky, na které je obrázek kluka, co dûlá stojky, a Mami si vezme jeden z velké láhve, na které je obrázek paní, co hraje tenis. Vitamíny jsou lék, aby ãlovûk nebyl nemocn˘ a ne‰el je‰tû do nebe. Já tam nikdy nechci jít, nelíbí se mi umfiít, ale Mami fiíkala, Ïe to tfieba jednou nebude vadit, aÏ nám bude sto a nebude nás uÏ bavit si hrát. A taky si vezme prá‰ek. Nevím, proã tomu tak fiíká, protoÏe to je taky pilulka, ale je to proti bolesti. Nûkdy si vezme dva, ale víc nikdy, protoÏe nûkteré vûci jsou pro ãlovûka dobré, ale kdyÏ je jich moc, tak jsou najednou zlé. „To tû bolí ·patn˘ zub?“ zeptám se. Ten je nahofie, skoro aÏ vzadu v puse, a je nejhor‰í.

Mami k˘vne. „Proã si nevezme‰ dva prá‰ky mockrát za den?“ „To bych pak byla závislá,“ za‰klebí se. „Co znamená –?“ „Jako kdybych visela tfieba na háãku, protoÏe bych je po15

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 16

EMMA DONOGHUE

tfiebovala pofiád. Vlastnû bych jich moÏná potfiebovala víc a víc.“ „A proã je to ‰patnû?“ „To se tûÏko vysvûtluje.“ Mami ví v‰echno, aÏ na ty vûci, které si nepamatuje správnû, nebo nûkdy fiíká, Ïe mi nûco nemÛÏe vysvûtlit, protoÏe jsem moc mal˘. „KdyÏ na ty zuby nemyslím, je to trochu lep‰í,“ fiekne mi. „Jak to?“ „Tomu se fiíká vítûzství ducha nad hmotou. KdyÏ na nûco nemyslí‰, jako by to nebylo.“ KdyÏ nûjak˘ kousek mû bolí, tak na to myslím pofiád.

Mami mi tfie rameno, i kdyÏ mû rameno nebolí. Ale stejnû se mi to líbí.

Je‰tû pofiád jí nefieknu o pavuãinû. Je to zvlá‰tní mít nûco, co je moje, a ne Mami. V‰echno ostatní je nás obou. Moje tûlo je asi moje, a taky to, co mû napadá. Ale moje buÀky se udûlaly z jejích bunûk, takÏe jsem vlastnû taky její. A kdyÏ jí fieknu, co si myslím, a ona mi taky fiekne, co si myslí, tak ty jedny my‰lenky skoãí do druhého hlavy, jako kdyÏ se maluje modrou pastelkou pfies Ïlutou, takÏe je pak zelená.

V 8:30 zmáãknu tlaãítko na Telce a vyzkou‰ím v‰echny tfii.

Najdu PrÛzkumnici Doru, hurá! Mami hodnû pomalu postrkuje Králíka, aby u‰ima a hlavou vylep‰il obraz. KdyÏ mi byly ãtyfii, tak jednou Telka umfiela a já jsem breãel, ale âert v noci donesl kouzelnou skfiíÀku, Mami jí fiíkala kontevor, a Telka zase obÏivla. Dal‰í kanály za tûmi tfiemi jsou úplnû rozmazané, tak se na nû nekoukáme, protoÏe nás z toho bolí oãi, nebo kdyÏ tam je muzika, tak hodíme pfies Telku Deku a jenom posloucháme a natfiásáme se.

Dneska poloÏím prsty Dofie na hlavu, to je, jako bych ji objal, a fieknu jí, Ïe uÏ je mi pût a jaké teì mám superschopnosti. Usmûje se. Má hroznû veliké vlasy, vypadají jako hnû16

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 17

POKOJ

dá helma a mají vystfiihnuté takové ‰piãaté kousky a jsou stejnû velké jako cel˘ zbytek jí. Sednu si na Postel Mami na klín a trochu se vrtím, protoÏe má ‰piãaté kosti. Moc mûkk˘ch kouskÛ nemá, ale ty jsou super mûkké.

Dora nûkdy fiíká vûci, co nejsou v opravdovské fieãi, jsou ‰panûlsky, jako lo hicimos. Pofiád nosí Batoha, kter˘ je vût‰í vevnitfi neÏ venku a je v nûm v‰echno, co Dora potfiebuje, kdyÏ tancuje a hraje fotbal a na flétnu, a taky Ïebfiíky a skafandry na dobrodruÏství s jejím nejlep‰ím kamarádem opiãákem Botíkem. Dora vÏdycky fiekne, Ïe potfiebuje, abych jí já pomohl, tfieba jestli najdu kouzelnou vûc, poãká, aÏ fieknu „Jo“. Zavolám „Za palmou!“ a modrá ‰ipka ukáÏe za palmu a Dora fiekne: „Dûkuju.“ Ostatní lidi v Telce neposlouchají.

Mapa vÏdycky ukazuje tfii místa a my musíme na to první a pak na to druhé a pak na to tfietí. Jdu s Dorou a Botíkem, drÏím je za ruce, zpívám s nimi v‰echny písniãky, zvlá‰È ty s kotrmelci nebo s tleskáním nebo s Ptaãím tancem. Musíme si dávat pozor na toho zlého Skr˘‰u, zavoláme vÏdycky tfiikrát „Skr˘‰o, neskr˘vej!“ a on se na‰tve a fiekne „No tohle!“ a uteãe. Jednou Skr˘‰a vyrobil robota mot˘la na dálkové ovládání, ale zkazil to a mot˘l mu sebral masku a rukavice, to byla hrozná legrace. Oba chytáme hvûzdy a strkáme je Batohovi do kapsy. Já bych si vybral Kfiiklavou hvûzdu, co v‰echno vzbudí, a Mûnivou hvûzdu, která se umí promûÀovat na v‰echny tvary.

Na tûch ostatních planetách jsou vût‰inou lidi, co se jich vejde na obrazovku milion, ale obãas nûkter˘ hroznû vyroste a pak je pfies celou obrazovku sám. Mají ‰aty místo kÛÏe, rÛÏové nebo Ïluté nebo hnûdé nebo flekaté nebo chlupaté obliãeje, hodnû ãervenou pusu a velké oãi s ãern˘m okrajem.

Hodnû se smûjí a kfiiãí. Nejrad‰i bych koukal na Telku pofiád, ale mûkne po ní mozek. NeÏ jsem pfii‰el dolÛ z nebe, tak ji mûla Mami pu‰tûnou cel˘ den a stal se z ní zombík, to je jako 17

Pokoj - zlom

2.8.2011

10.15

Stránka 18

EMMA DONOGHUE

duch, ale chodí dup dup dup. Tak to teì vÏdycky vypne po jednom pofiadu, pfies den se buÀky zase namnoÏí a veãer po veãefii se mÛÏeme koukat je‰tû jednou, protoÏe nám ve spaní buÀky zase narostou. „Je‰tû jeden, kdyÏ mám narozeniny! Prosím!“ Mami otevfie pusu, pak ji zase zavfie. Potom fiekne: „Proã ne?“ Vypne zvuk pfii reklamách, protoÏe pfii tûch mûkne mozek je‰tû rychleji a zaãal by nám kapat z u‰í.

ProhlíÏím si hraãky, je tam krásn˘ náklaìák a trampolína a Bionicle. Dva kluci bojují s Transforméry v rukou, ale jsou hodní, ne zlí.

Pak zaãne pofiad, je to Spongebob v kalhotách. Utíkám k Telce a dotknu se ho a taky Hvûzdice Patrika. Ale Sépia ne, z toho mám strach. Je to stra‰ideln˘ pfiíbûh o veliké tuÏce, koukám na to pfies máminy prsty. Jsou dvakrát tak dlouhé jako moje.

Mami se nebojí niãeho. MoÏná jen âerta. Vût‰inou mu fiíká jen on, ani jsem nevûdûl, jak se jmenuje, dokud jsem nevidûl takov˘ kreslen˘ film a tam byl jeden, co chodil v noci a jmenoval se âert. Tomu opravdovskému tak taky fiíkám, protoÏe chodí v noci, ale nevypadá jako ten v Telce, nemá vousy a rohy a tak. Ptal jsem se jednou Mami, jak je star˘, a ona fiekla, Ïe dvakrát jako ona, a to je dost.

Vstane a vypne Telku, hned jak bûÏí titulky. âurání mám Ïluté od vitamínÛ. Pak si sednu a vykakám se.

Hovínku fieknu: „Pápá, plavej do mofie.“ KdyÏ spláchnu, tak se dívám, jak se nádrÏ zase napou‰tí, bubly bubly bubly. Pak si drhnu ruce, aÏ se mi zdá, Ïe se mi sloupe kÛÏe, a to pak vím, Ïe jsem si je umyl dost. „Pod Stolem je pavuãina,“ fieknu. Ani jsem pfiedem nevûdûl, Ïe to udûlám. „Je od Pavouka a ten je opravdovsk˘. Vidûl jsem ho dvakrát.“ Mami se usmûje, ale vlastnû ne.

18