0038033

Ve tvych ocich_001 az 003_Sestava 1 12/15/16 10:03 AM Stránka 3

Autor legendárního Zápisníku jedné lásky, Nocí v Rodanthe, Poslední písně či Bezpečného přístavu

N ICHOLAS S PARKS Ve tvých očích

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 4

SEE ME Copyright © 2015 by Willow Holdings, Inc. All rights reserved Translation © Dana Stuchlá, 2017 ISBN 978-80-249-3312-2

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Strรกnka 5

Pro Jeannie Armentroutovou

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 7

Prolog

Nepobyl ve Wilmingtonu ještě ani den, a už věděl, že v tako-

vém městě by se nikdy nadobro neusadil. Bylo plné turistů a působilo nahodile, jako kdyby vyrostlo bez jakéhokoli plánování.

V historické části sice stály domy, jaké očekával, s verandami, sloupy a dřevěným obložením, s mohutnými magnoliemi na zahradě, avšak postupně ustupovaly nákupním centrům, restauračním řetězcům a autosalonům. Centrem se plížily nekonečné proudy aut.

Zato univerzita ho příjemně překvapila. Domníval se, že tu najde ošklivé stavby ze šedesátých a sedmdesátých let. Několik jich tady opravdu stálo, obzvlášť na okraji areálu, ovšem hlavní nádvoří vypadalo trochu jako oáza – stinné cestičky, pečlivě zastřižené trávníky, georgiánské sloupy a cihlové fasády se leskly v pozdně odpoledním slunci.

Obdivoval i ostatní prostory. Hodiny na věži se odrážely v jezírku, takže čas se ukazoval zrcadlově a na první pohled nesrozumitelně. S otevřenou učebnicí na klíně mohl sedět a sledovat okolí téměř nepozorovaně.

Na konec září panovalo horké počasí, takže studenti kolem polehávali a posedávali v kraťasech a tílkách. Napadlo ho, jestli takhle oblečení chodí také na přednášky. I on přišel do kampusu, aby se učil.

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 8

8

N I C H o l A S S PA r k S

Za tři dny navštívil školu třikrát, ale pořád se tu pohybovalo příliš mnoho lidí, příliš mnoho lidí by si ho mohlo pamatovat, a to nechtěl. Uvažoval, že se přesune do jiné části, ale nakonec se rozhodl, že pro to není důvod. Pokud mohl soudit, vůbec nikdo si ho nevšímal.

Byl blízko, hodně blízko, ale teď musel zůstat trpělivý. Dlouze se nadechl a zatajil dech, než opět vydechl. Viděl studenty s batohy na ramenou kráčející po cestičkách na přednášky, i když v tuhle denní hodinu byli v přesile spíš jejich spolužáci, kteří se chystali na víkend. Skupinky po třech či čtyřech postávaly porůznu v kampusu, studenti si povídali a popíjeli z lahví na vodu, i když měl podezření, že v nich mají alkohol, dvojice mladíků si házela létajícím talířem, zatímco jejich přítelkyně si povídaly opodál.

Nějaký mladý muž se hádal s mladou ženou. Byla celá rudá a přítele od sebe odstrkovala. Usmál se a oceňoval, že na rozdíl od něj ta dívka nemusela skrývat své pocity. Za touto dvojicí hrála jiná skupinka dotekovou variantu amerického fotbalu s bezstarostností lidí, kteří ještě nemají žádnou skutečnou zodpovědnost.

Odhadoval, že mnozí z těch, které pozoroval, si dnes večer a zítra někam vyrazí. Bratrstva. Sesterstva. Bary. Kluby. Pro mnohé z nich víkend začíná už dnes, protože v pátek se většinou nevyučuje. Když tohle zjistil, překvapilo ho to. Při tak vysokém školném by předpokládal, že studenti budou vyžadovat, aby trávili víc času se svými vyučujícími, a ne třídenní víkend. Ale bylo evidentní, že tohle uspořádání vyhovuje jak studentům, tak učitelům. Copak dnes všichni nechtějí, aby vše šlo snadno? Aby vynakládali co nejméně úsilí? Hledali zkratky?

Ano, přitakal sám sobě. Přesně tohle se tady studenti učili. Že se nemusí složitě rozhodovat, že není důležité si správně vybrat, zvlášť vyžaduje-li to úsilí navíc. Proč studovat nebo se snažit měnit svět v pátek odpoledne, když si můžete užívat sluníčka?

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 9

VE

T VýCH o číCH

9

Přejel pohledem zleva doprava a zauvažoval, kdo z těchto studentů věnuje aspoň krátkou myšlenku tomu, jaký v budoucnu povedou život. Pamatoval si, že Cassie o tom přemýšlela. Myslela na budoucnost stále. Měla plány. V sedmnácti si načrtla budoucnost, ale mluvila o tom jaksi nesměle, až nabyl dojmu, že si úplně nevěří.

Snažil se jí pomáhat. Zachoval se správně, držel se zákona, podal oznámení na policii, dokonce promluvil s prokurátorem.

A až do té doby věřil v právo. Naivně věřil, že dobro by mělo triumfovat nad zlem, že nebezpečí se dá zamezit. Pravidla uchrání člověka před újmou. Cassie tomu věřila taky – nakonec, copak se tohle neučí děti? Proč jinak by rodiče říkali to, co říkají?

Rozhlédni se na obě strany, než přejdeš ulici. Nenastupuj do auta k cizím lidem. Čisti si zuby. Jez zeleninu. Připoutej se. A další a další poučky, které nás mají chránit a zachránit.

Jenže jak zjistil, zákony mohly být i nebezpečné. Pravidla byla obecná, nezmiňovala výjimky, a protože lidé byli od dětství nabádáni, aby pravidla dodržovali, bylo pro ně snadné držet se jich slepě. Věřit v systém. Neobávat se náhod. Znamenalo to, že se nemuseli zabývat možnými následky, a když v pátek odpoledne svítilo slunce, klidně si mohli házet plastovým talířem.

Zkušenost byla krutá učitelka. Téměř dva roky nedokázal myslet na nic jiného než na tu lekci, které se mu dostalo. Málem ho to zničilo, avšak postupně se jeho mysl projasňovala. Cassie o nebezpečí věděla. Varoval ji. A ona se nakonec zajímala jen o dodržování pravidel.

Podíval se na hodinky a viděl, že je načase. Zavřel učebnici a vstal, rozhlédl se, jestli si ho někdo všiml. Nevšiml. Vydal se tedy po kampusu s knížkou pod paží. V kapse měl dopis, který napsal. Zamířil k poštovní schránce přímo před katedrou přírodních věd. Hodil obálku do otvoru a čekal. Za pár minut spatřil, jak Serena vychází ze dveří, přesně na čas.

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 10

10

N I C H o l A S S PA r k S

Už toho o ní věděl dost. V dnešní době měl zřejmě každý mladý člověk Facebook, Twitter nebo Instagram a dával svůj život k dispozici každému, kdo si chtěl poskládat střípky dohromady.

Co mají rádi, kdo jsou jejich přátelé. Kde tráví čas. Z Facebooku věděl, že v neděli bude se svou sestrou u rodičů. Šel za ní a zase musel uznat, že je krásná, tmavé vlasy jí padaly na ramena, měla přirozený půvab a budila uznalý úsměv na rtech mladíků, které míjela, ačkoli to zřejmě nevnímala, protože byla zabraná do rozhovoru s menší blondýnkou, kamarádkou z přednášek. Věděl, že se chce stát učitelkou na základní škole. Měla plány jako Cassie.

Udržoval odstup a ta moc, kterou v její přítomnosti pociťoval, mu dodávala kuráž. Moc, s níž v uplynulých dvou letech šetřil.

Serena vůbec netušila, jak blízko jí byl či by mohl být. Nikdy se ani neohlédla. Taky proč? Byl pro ni nikdo, jen nějaká tvář v davu...

Napadlo ho, jestli blondýnce vypráví o svých plánech na víkend. Pokud jde o něj, chystal se na nedělní brunch s rodinou, byť ne jako host. Bude je sledovat ze sousedního domu, který byl už měsíc opuštěný, protože majitelé neplatili hypotéku, avšak ještě se nenabízel k prodeji. Zámky na dveřích byly sice masivní, avšak on dovnitř vnikl bez velkých potíží oknem. Zjistil, že z hlavní ložnice je vidět na jejich terasu a do kuchyně. V neděli bude sledovat rodinný smích a žertování u stolu.

O každém z nich něco věděl. Felix Sanchez představoval klasický případ úspěšného imigranta. Novinový článek vystavený v jeho restauraci líčil, jak se v mládí nelegálně dostal do země, aniž by uměl slůvko anglicky, a začal mýt nádobí v místní restauraci. Když po patnácti letech získal americké občanství, měl našetřeno dost peněz, aby si otevřel vlastní podnik – La Cocina de la Familia, kde podával jídla připravená podle receptů své manželky Carmen. Ona vařila, on se staral o všechno ostatní,

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 11

VE

T VýCH o číCH

11

zvlášť v počátcích. Nyní byla La Cocina pokládána za jednu z nejlepších mexických restaurací ve městě. Z více než patnácti zaměstnanců většina patřila k příbuzenstvu, díky čemuž zachovali rodinný ráz podniku. Rodiče v restauraci stále pracovali a Serena třikrát týdně uváděla ke stolům, stejně jako kdysi její starší sestra Maria. Felix se stal členem obchodní komory i Rotary klubu a každou neděli chodil s manželkou v sedm hodin na mši do kostela St. Mary, kde také sloužil jako jáhen. Carmen představovala trochu záhadu. Zjistil o ní pouze to, že stále radši mluví španělsky než anglicky a podobně jako manžel je pyšná na dceru Mariu, jež jako první z rodiny vystudovala vysokou školu.

A co se Marii týče…

Ve Wilmingtonu ji ještě neviděl. Odjela na právnickou konferenci, avšak znal ji ze všech nejlépe. Když ještě žila v Charlotte, vídal ji často. Mluvil s ní. Pokusil se ji přesvědčit, že se mýlí.

A nakonec kvůli ní trpěl, jak by nikdo trpět neměl, a za to, co udělala, ji nenáviděl.

Když Serena zamávala své kamarádce na rozloučenou a zamířila na parkoviště, šel dál. Nemělo smysl ji sledovat. Ke spokojenosti mu stačilo, že tuhle malou, ale šťastnou rodinku uvidí v neděli. Zvlášť Mariu. Byla nepochybně ještě krásnější než její sestra, i když mezi námi v genetické loterii vyhrály obě, s tmavýma očima a téměř dokonalou stavbou kostí. Zkusil si je představit, jak sedí vedle sebe u stolu. Navzdory sedmiletému rozdílu by spousta lidí předpokládala, že jsou dvojčata. Přesto se lišily.

Serena byla až příliš společenská, Maria naopak tišší a vážnější.

Avšak měly k sobě blízko, jako nejlepší kamarádky a sestry. Domníval se, že Serena viděla ve své sestře vlastnosti, které chtěla napodobovat, a naopak. Když pomyslel na víkend, pocítil vzrušení. Věděl, že to možná bude jedna z posledních příležitostí, kterou rodina stráví pospolu ve zdánlivém klidu. Chtěl vidět, jak

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 12

12

N I C H o l A S S PA r k S

se budou chovat, než napětí naruší jejich idylku… než strach převezme vládu. Než budou jejich životy pomalu – a posléze divokou rychlostí – zničeny.

Nakonec, přišel sem s jasným záměrem, a ten záměr má jméno.

Jeho jméno je pomsta.

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 13

1 Colin

Colin Hancock stál na záchodcích bufetu u umyvadla

s vytaženou košilí, aby si mohl lépe prohlédnout modřiny na žebrech. odhadoval, že až se zítra probudí, budou temně rudé. Stačilo se podlitin jen dotknout prstem, aby sebou trhl, a i když ze zkušeností věděl, že bolest by se dala na chvíli potlačit, uvažoval, jestli ho to ráno bude bolet při dýchání. ovšem obličej….

Ten by mohl působit potíže – ne jemu, ale ostatním. Spolužáci na něj určitě budou kulit vyděšeně oči a šeptat si za jeho zády, ačkoli sotva se někdo z nich zeptá, co se stalo. Většina kolegů na univerzitě mu v prvních týdnech připadala docela milá, avšak nikdo z nich očividně nevěděl, co si má myslet o něm, a ani se nepokusili s ním dát do řeči. Ne že by mu to vadilo. Za prvé byli prakticky všichni o šest až sedm let mladší než on, navíc samé holky, a podle jeho názoru s ním měly pramálo společného. časem si tak jako všichni ostatní vytvoří na něj vlastní názor. Upřímně řečeno, s tím si nedělal starosti.

Přesto musel uznat, že právě teď vypadá ďábelsky. levé oko mu oteklo a bělmo na pravém oku měl krvavé. Uprostřed čela se mu skvěl hluboký zaschlý šrám a tmavá modřina na

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 14

14

N I C H o l A S S PA r k S

pravé lícní kosti připomínala mateřské znaménko. Celý obrázek dokreslovaly rozseknuté oteklé rty. Teď by ze všeho nejdřív potřeboval přiložit na obličej led, jestli tedy chce, aby se jeho spolužačky vůbec dokázaly soustředit na výuku. Ale pěkně popořádku. V první řadě má hlad jako vlk. Za poslední dva dny toho moc nesnědl, a tak potřeboval něco rychlého, vydatného a – pokud možno – ne úplně nezdravého. Naneštěstí v tuhle noční hodinu byla většina podniků zavřená, takže skončil ve zchátralé levné restauraci u dálnice s mřížemi na oknech, mokrými fleky na stěnách, odlupujícím se linoleem na podlaze a boxy, které drží pohromadě jen izolepa.

Výhodou ovšem bylo, že tady ostatní zákazníky vůbec nezajímalo, jak vypadá. V tuhle noční hodinu se tu každý staral jen sám o sebe. Polovina hostů se pokoušela vystřízlivět po propitém večeru a druhá půlka – nepochybně ti, co předem slíbili, že budou řídit – také střízlivěla, protože byla opilá jen o něco méně.

Na takovém místě byste se mohli snadno dostat do maléru, takže když odbočil na štěrkové parkoviště, napůl čekal, že Evan bude pokračovat ve svém priusu dál. Evan ovšem musel také předpokládat, že Colinův vzhled by mohl jinde způsobit potíže. Jen proto do takového zařízení vkročil, zvlášť v tuhle dobu. Mezi místní osazenstvo se v růžové košili, ponožkách s kosočtvercovým vzorem, kožených mokasínech a s pečlivě učesanou pěšinkou v blonďatých vlasech zrovna nehodil.

Colin otočil kohoutkem, namočil si ruce a opláchl si obličej. Voda byla studená, přesně jak si přál. kůži měl v jednom ohni. Ten mariňák, s nímž bojoval, měl mnohem silnější úder, než Colin čekal – a to ani nepočítal rány pod pás – ale kdo to měl jen tak od pohledu tušit? Vysoký a hubený typ, vojenský sestřih, rozježené obočí… Neměl ho podceňovat. Slí-

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 15

VE

T VýCH o číCH

15

bil si, že příště to už nedopustí. Jinak bude děsit své spolužačky celý rok, což by jim mohlo pokazit dojem ze studií.

Mami, do naší třídy chodí takový děsivý kluk, který má modřiny všude po obličeji a taky tetování. A já musím sedět vedle něj!

Docela jasně to viděl před sebou. otřepal vodu z rukou. Vyšel z toalet a spatřil Evana v boxu v koutě. Evan by na vysoké na rozdíl od něj mezi spolužačky zapadl. Pořád měl dětskou tvářičku a Colina napadlo, kolikrát týdně se asi holí. „Trvalo ti to,“ přivítal ho Evan u stolu. „Už jsem myslel, že ses ztratil.“ Colin vklouzl do boxu. „Doufám, žes tu tak sám nebyl nervózní.“ „Ha, ha, ha.“ „Mám dotaz.“ „Spusť.“ „kolikrát tejdně se holíš?“ Evan zamrkal. „Tys těch deset minut na záchodě přemejšlel o tomhle?“ „Přemejšlel jsem o tom cestou ke stolu.“ Evan se na něj zadíval. „každý ráno.“ „Proč?“ „Jak proč? Ze stejnýho důvodu jako ty.“ „Já se každý ráno neholim.“ „Proč se o tomhle bavíme?“ „Protože jsem byl zvědavej, zeptal jsem se a tys odpověděl,“ opáčil Colin. Nevšímal si Evanova výrazu a kývl hlavou k jídelnímu lístku. „Nerozmyslel sis to a neobjednáš si něco?“ Evan zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“ „Ty nebudeš nic jíst?“ „Ne.“ „Pálí tě žáha?“

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 16

16

N I C H o l A S S PA r k S

„Spíš to má co dělat s podezřením, že místní kuchyni naposledy kontrolovali, když byl prezidentem reagan.“ „Tak to není tak hrozný.“ „Viděls kuchaře?“ Colin vrhl pohled ke grilu za barem. kuchař stál přímo uprostřed s umaštěnou zástěrou na mohutném břichu, s dlouhým ohonem a tetováním na rukách. „To tetování se mi líbí.“ „Prokrista.“ „Říkám pravdu.“ „Já vím. Vždycky mluvíš pravdu. To je právě ta potíž.“ „Proč?“ „Protože lidi o pravdu vždycky nestojí. když se tě třeba tvoje holka zeptá, jestli v něčem vypadá tlustá, měl bys odpovědět, že je krásná.“ „Nemám holku.“ „Nejspíš proto, že té poslední jsi řekl, že je tlustá, a na tu krásu jsi zapomněl.“ „Tak to nebylo.“ „Snad víš, o čem mluvím. občas musíš přehánět, abys s lidmi vyšel.“ „Proč?“ „Protože se to tak dělá. Tak funguje společnost. Nemůžeš prostě na lidi vybalit všechno, co tě napadne. Není jim to příjemný a může je to urazit. A šéfové to nesnáší.“ „Jasně.“ „Ty mi nevěříš?“ „Věřím ti.“ „Ale je ti to fuk.“ „Ne.“ „Protože ty budeš radši říkat pravdu.“ „Ano.“

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 17

VE

T VýCH o číCH

17

„Proč?“ „Zjistil jsem, že mi to tak vyhovuje.“ Evan se na chvilku odmlčel. „občas si přeju, abych byl taky takovej. Prostě povím šéfovi, co si doopravdy myslím, bez ohledů na následky.“ „klidně můžeš. Tvoje volba, že to neděláš.“ „Potřebuju výplatu.“ „Výmluva.“ „Možná,“ pokrčil Evan rameny. „Jenže zjistil jsem, že mi to tak vyhovuje. občas musíš zalhat. Například kdybych ti pověděl, že jsem pod stolem uviděl šváby, když jsi byl na záchodě, možná bys zaujal stejný názor jako já na to, jestli se tady najíš.“ „Nemusíš tady zůstávat, to víš, že jo? Zvládnu to.“ „Tvrdíš to.“ „Dělej si starosti o sebe, ne o mě. A kromě toho, je pozdě.

Nejedete zítra s lily do raleigh?“ „Hned ráno. V jedenáct jdeme s našima na bohoslužbu a potom na brunch. Ale na rozdíl od tebe mi nedělá potíže vstávat ráno z postele. Mimochodem vypadáš příšerně.“ „Díky.“ „Zvlášť to oko.“ „Zítra už nebude tak oteklý.“ „To druhý. Myslím, že máš popraskaný cévky. Nebo jsi upír.“ „Všimnul jsem si.“ Evan se opřel a roztáhl paže. „Udělej mi laskavost, jo? Zítra se schovávej před sousedy. Nerad bych, aby si mysleli, že jsem si na tebe došlápnul, protože ses opozdil s nájmem. Nechci mít špatnou pověst.“ Colin se usmál. Byl těžší než Evan aspoň o třináct kilo a rád vtipkoval, že jestli Evan kdy vstoupil do posilovny, tak jen proto, aby tam kontroloval účetnictví.

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 18

18

N I C H o l A S S PA r k S

„Slibuju, že se budu držet z dohledu,“ slíbil. „Fajn. Ber v úvahu mou pověst a tak.“ Právě v tu chvíli přišla servírka a položila na stůl talíř s míchanými bílky a šunkou spolu s miskou rosolovité ovesné kaše. Colin si přitáhl talíř a pohlédl na Evanův hrneček. „Co piješ?“ „Horkou vodu s citronem.“ „Fakt?“ „Je po půlnoci. kdybych si dal kafe, budu vzhůru do rána.“ Colin si strčil do pusy lžíci s kaší. „Tak jo.“ „Copak? Žádná jízlivá poznámka?“ „Jen mě překvapuje, že tady mají citron.“ „A mě zas překvapuje, že dělají míchaný vajíčka z bílků.

Jsi nejspíš první člověk za dobu jejich existence, co tady konzumuje zdravý jídlo.“ Popadl svou vodu s citronem. „Mimochodem, co máš v plánu zítra ty?“ „Musím vyměnit zapalování v autě. Nestartuje, jak by mělo. Potom posekám trávu a ještě zaskočím do posilovny.“ „Nechceš jet s námi?“ „Brunch není nic pro mě.“ „Nezval jsem tě na brunch. Pochybuju, že by tě s touhle vizáží vůbec pustili do klubu. Ale mohl bys navštívit svý rodiče v raleigh. Nebo sestry. Je to po cestě do Chapel Hill.“ „Ne.“ „Jen jsem se zeptal.“ Colin si nabral další lžíci kaše. „Tak se neptej.“ Evan se opřel. „Mimochodem dneska večer se odehrálo pár slušnejch zápasů, ten po vás byl úžasnej.“ „Jo?“ „Chlápkovi jménem Johnny reese soupeř vzdal v prvním kole. Přibil ho k zemi, začal ho škrtit a bylo vymalováno. Ten týpek se pohybuje jak kočka.“

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 19

VE

T VýCH o číCH

19

„A co tím chceš říct?“ „Že je mnohem lepší než ty.“ „Tak jo.“ Evan zabubnoval prsty do stolu. „Takže… takže ty jsi s dnešním zápasem spokojenej?“ „Už skončil.“ Evan čekal. „A?“ „Co?“ „Ty si pořád myslíš, že to je dobrej nápad? Myslím… vždyť víš.“ Colin si nabral na vidličku vajíčka. „Jsem tu s tebou, ne?“

Za půl hodiny už Colin zase jel po dálnici. Mraky, které několik uplynulých hodin hrozily bouřkou, konečně vypustily přívaly větru a deště přerušované blesky a hromy. Evan odjel o chvíli dřív, a když Colin usedal za volant svého camara, v myšlenkách se k příteli vrátil.

Evana znal, kam mu paměť sahala. když byl Colin malý, jezdil s rodiči obvykle v létě na chatu do Wrightsville Beach a Evan bydlel hned vedle. Trávili dlouhé slunečné dny na pláži, házeli si míčem, rybařili, surfovali nebo dováděli na dětských prknech. Hodně často přespávali jeden u druhého, dokud se Evanova rodina nepřestěhovala do Chapel Hill a Colinův život nešel úplně do kytek.

Fakta mluvila jasnou řečí. Narodil se jako třetí dítě a jediný syn bohatých rodičů, kteří upřednostňovali chůvy a po třetím dítěti vůbec netoužili. Colin v dětství trpěl na koliky a vyrostl v živého, silně hyperaktivního chlapce, který pravidelně dostával záchvaty vzteku, nedokázal se soustředit a v klidu neposeděl. rodiče přiváděl k šílenství, vyháněl jednu chůvu za druhou a těžce se potýkal se školou. Ve třetí třídě

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 20

20

N I C H o l A S S PA r k S

měl štěstí na učitele, takže se trochu zlepšil, ale ve čtvrtém ročníku nastal zase sešup. Na hřišti se pouštěl do jedné rvačky za druhou a málem propadl. Někdy tou dobou se o něm začalo říkat, že má vážné problémy, a rodiče, protože už nevěděli jak dál, ho nakonec poslali na vojenskou školu. Doufali, že disciplína mu prospěje. První rok byl děsivý a v půlce jarního semestru ho vyhodili.

Byl poslán do jiné vojenské školy v jiném státě a v následujících několika letech si energii vybíjel v bojových sportech – wrestlingu, boxu a judu. o disciplínu a známky se nestaral. Vystřídal pět dalších vojenských škol, než s odřenýma ušima odmaturoval. Naštvaný a agresivní mladík, který nemá žádné plány do budoucna a nic ho nezajímá. Nastěhoval se zpátky k rodičům a následovalo sedm zlých let. Ignoroval plačící matku i otcovy snažné prosby. Na naléhání rodičů chodil na psychoterapii, avšak jízda po spirále směrem dolů pokračovala a jeho hlavním cílem se stala podvědomá sebedestrukce. To byla terapeutova slova, ne jeho, ačkoli nyní s nimi souhlasil. Pokaždé když ho rodiče vyhodili z domu v raleigh, vloupal se do rodinné chaty na pláži, nějakou dobu počkal, než se zase vrátil domů, a kolotoč začal nanovo. V pětadvaceti dostal poslední šanci, aby svůj život změnil. A on to neočekávaně udělal. Začal studovat a plánoval, že se stane učitelem, což většině lidí nedávalo vůbec žádný smysl.

Colin si uvědomoval tu ironii – chce trávit život ve škole, na místě, které vždy nenáviděl – jenže prostě to tak bylo. Nestaral se ani o ironii, ani o svou minulost. A nebýt Evanovy poznámky o návštěvě u rodičů, na nic z toho by nepomyslel.

Jeho přítel nechápal, že i jen pobyt v jedné místnosti s rodiči je stresující pro Colina i pro ně – obzvlášť, pokud by návštěvu nenaplánovali s dostatečným předstihem. kdyby se u nich zjevil nečekaně, seděli by celí nesví v obývacím pokoji a sna-

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 21

VE

T VýCH o číCH

21

žili se zapříst společenskou konverzaci, zatímco vzduch kolem by otravovaly vzpomínky na minulost. Colin by z toho, co by rodiče říkali či naopak neříkali, cítil jejich zklamání a nesouhlas, a kdo by o to stál? on tedy ne a otec s matkou vlastně také ne. Za poslední tři roky se snažil omezit nepravidelné návštěvy tak na hodinu a jen o svátcích, což zřejmě všem vyhovovalo.

Starší sestry rebeka a Andrea se ho pokoušely přemluvit, aby vztahy s rodiči napravil, avšak Colin takové hovory utínal podobně jako ten s Evanem. Jejich soužití s rodiči přece probíhalo úplně jinak. obě byly chtěné, zatímco on se narodil jako nevítané překvapení o sedm let později. Věděl, že to sestry myslí dobře, ale neměl toho s nimi moc společného. obě absolvovaly vysokou školu, vdaly se a měly děti. Bydlely ve stejné luxusní čtvrti jako rodiče a o víkendech hrály tenis. Jak Colin stárl, čím dál víc si uvědomoval, že se svými životy naložily mnohem chytřeji než on. A taky neměly vážné problémy.

Věděl, že jeho rodiče jsou stejně jako sestry v podstatě hodní lidé. Trvalo mu roky terapie, než se smířil s faktem, že potíže má on, nikoli oni. Už neobviňoval matku ani otce za to, co se mu přihodilo, nebo za to, co udělali či neudělali. Pokládal se za šťastného syna dvou neuvěřitelně trpělivých lidí.

Co záleží na tom, že ho vychovávaly chůvy? Že jeho rodina nakonec hodila ručník do ringu a poslala ho na vojenskou školu? když je doopravdy potřeboval a kdy by to jiní rodiče nejspíš vzdali, nikdy neztratili naději, že by mohl svůj život obrátit k lepšímu.

Roky snášeli jeho řádění. Vyváděl opravdu pitomosti.

Mhouřili oči nad pitím, kouřením trávy a hlasitou hudbou, smířili se s večírky, které pořádal, sotva vytáhli paty z domu, a po nichž jejich obydlí zůstávalo vzhůru nohama. Přehlíželi potyčky po barech i několikeré věznění. Nikdy nezavolali po-

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 22

22

N I C H o l A S S PA r k S

licii, když se vloupal do chaty na pláži, dokonce ani tehdy, kdy tam napáchal vážné škody. Nevzpomínal si, kolikrát za něj zaplatili kauci, spláceli jeho dluhy a před třemi lety – když mu hrozil dlouhý pobyt ve vězení za rvačku v baru – jeho otec zatahal za nitky a dosáhl toho, aby mu vymazali trestní rejstřík. Pokud to ovšem Colin opět nezazdí. Jednou z podmínek bylo, že Colin stráví čtyři měsíce v Arizoně v zařízení, kde se lidé učí zvládat agresivitu. Po návratu mu rodiče nedovolili bydlet v jejich domě, a tak se opět vloupal do chaty na pláži, kterou se ovšem mezitím rozhodli prodat. Colin měl také nařízeno pravidelně se scházet s detektivem Petem Margolisem z wilmingtonského policejního oddělení. Tehdy v baru totiž Colin zmlátil Margolisova dlouholetého informátora, čímž způsobil, že se detektivovi rozpadl důležitý případ, na němž pracoval. Takže Margolis Colina nenáviděl. rázně protestoval proti plánované dohodě a pak trval na tom, že bude Colina kontrolovat jako prozatímní probační úředník. Nakonec si vymínil, že bude-li Colin opět zatčen, za cokoli, jeho původní záznam v rejstříku se obnoví a Colina automaticky odsoudí na téměř deset let do vězení.

Navzdory těmto podmínkám, navzdory Margolisovi, který mu zjevně toužil nasadit náramky, šlo o skvělou dohodu.

Neuvěřitelnou dohodu, a především zásluhou Colinova otce… třebaže spolu v těch dnech jen stěží promluvili. Colin měl zakázáno vkročit do rodného domu, ale později otec tento postoj zmírnil. když Colina vyhodili z domu a navíc chatu na pláži převzal nový majitel, musel přehodnotit svůj život.

Přespával u kamarádů v raleigh, stěhoval se z jednoho gauče na jiný. krok za krokem došel k závěru, že pokud něco nezmění, život si úplně zničí. když už neměl kam jít, vrátil se do Wilmingtonu a zamířil k Evanovi. Evan ve Wilmingtonu bydlel od promoce a překvapilo ho, když se u něj dávný ka-

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 23

VE

T VýCH o číCH

23

marád objevil. Byl trochu nervózní a opatrný, ale nevadilo mu, že u něj Colin nějakou dobu zůstal.

Chvíli trvalo, než si zase získal Evanovu důvěru. Jejich životy se lišily. Evan se víc podobal rebece a Andree, zodpovědný občan, jehož jediná zkušenost s vězením pocházela z televize. Pracoval jako finanční poradce a v souladu s ideálními představami svého povolání zakoupil dům s bytem v přízemí, který měl samostatný vchod, aby si ulehčil splácení hypotéky. A ten byt byl čirou náhodou volný, když se Colin zjevil u jeho dveří. Neměl v úmyslu zůstat dlouho, avšak nakonec se sešlo jedno s druhým, a když si našel práci v baru, nastěhoval se do přízemí nadobro. Po třech letech stále platil nájem svému nejlepšímu příteli na světě.

Zatím to fungovalo skvěle. Sekal trávník, zastřihoval keře a výměnou za to platil rozumný nájem. Měl vlastní prostor a přitom Evan bydlel hned vedle a Evana právě teď Colin opravdu potřeboval. Evan nosil do práce oblek a kravatu, svůj vkusně zařízený domov udržoval bez poskvrnky, a když si vyrazil, nikdy nevypil víc než dvě piva. Byl to taky snad ten nejhodnější kluk na světě a Colina bral i s jeho chybami. A kdovíproč v něj věřil, i když Colin věděl, že si to nezaslouží.

Evanova přítelkyně lily byla ze stejného těsta. Ačkoli pracovala v reklamě a měla vlastní byt u pláže – koupili jí ho rodiče –, trávila u Evana dost času, takže se stala důležitou součástí Colinova života. Chvíli trvalo, než si Colina oblíbila – když se poprvé setkali, nosil blond číro, v obou uších měl piercing a jejich první rozhovor se odehrával uprostřed rvačky v baru v raleigh, po níž ten druhý chlápek skončil v nemocnici. Zezačátku prostě nedokázala pochopit, jak se s ním Evan vůbec může kamarádit. Zdvořilá a škrobená charlestonská debutantka lily studovala na Meredith College a používala fráze, které se hodily spíš do starých časů. Taky byla

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 24

24

N I C H o l A S S PA r k S

ta nejkrásnější dívka, jakou Colin kdy spatřil, takže se nedivil, že jí Evan zobal z ruky. Blondýnka s modrýma očima a hlasem jako med. Zdálo se, že je to ta poslední osoba, u níž by měl Colin nějakou šanci. A přesto mu ji dala. A podobně jako Evan i ona v něj nakonec uvěřila. Právě lily před dvěma roky přišla s tím, aby začal chodit do školy, a taky ho po večerech doučovala. A lily a Evan při dvou různých příležitostech zabránili Colinovi provést něco, co by ho dostalo do vězení. Colin ji za to všechno měl rád a rozhodl se, že kdyby někdy někdo těm dvěma vyhrožoval, vyřídil by si to s ním bez ohledu na následky. I kdyby to znamenalo, že zbytek života stráví za mřížemi.

Jenže dobrého pomálu. Tak se to říká, že ano? Život, který uplynulé tři roky vedl, se brzy změní, protože Evan s lily se zasnoubili a na jaře chystají svatbu. oba sice prohlašovali, že Colin může bydlet v přízemním bytě i potom, ale zároveň strávili minulý víkend obhlídkou vzorových domů připomínajících dvoupodlažní budovy běžné v Charlestonu na parcelách poblíž Wrightsville Beach. oba chtěli děti, oba toužili po bílém plaňkovém plotu a Colin nepochyboval, že do roka se bude Evanův současný dům prodávat. A on bude odkázán zase sám na sebe, a přestože věděl, že není fér chtít od Evana a lily, aby za něj nesli zodpovědnost, někdy si říkal, jestli si uvědomují, jak důležití pro něj v těch posledních několika letech byli.

Například dneska večer. Nežádal Evana, aby chodil na zápas, byl to jeho nápad. Ani po něm nechtěl, aby s ním seděl u jídla. Ale Evan pravděpodobně předpokládal, že jinak by Colin mohl skončit někde v baru u panáků místo v bufetu u půlnoční snídaně. Colin sice pracoval jako barman, místo na opačné straně pultu mu však poslední dobou moc nevyhovovalo.

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 25

VE

T VýCH o číCH

25

konečně sjel z dálnice na klikatou vedlejší silnici, kde se po obou stranách střídaly borovice s červenými duby, mezi nimiž neměla popínavka kudzu svého favorita. Nebyla to ani tak zkratka, jako se spíš chtěl vyhnout nekonečným semaforům. Blesky křižovaly oblohu a vrhaly stříbrnou záři na mraky a okolní krajinu. Déšť a vítr sílily, stěrače sotva stačily čistit čelní sklo, avšak Colin cestu dobře znal. Pomalu vjel do jedné z mnoha ostrých zatáček, a vtom instinktivně dupl na brzdu.

Před ním stálo napůl mimo silnici nakloněné auto se střešními nosiči a rozsvícenými výstražnými světly. Mělo otevřený kufr. Colin zpomalil a cítil, jak mu zadní kola trochu prokluzují, než zase zabrala. Přejel do levého pruhu, aby udržoval dostatečný odstup, a napadlo ho, že si řidič nemohl vybrat horší okamžik a místo na zastavení. Nejen že bouře snižovala viditelnost. Touhle dobou se vracejí domů i opilci a Colin si uměl jasně představit, jak některý z nich vjede do zatáčky příliš rychle a narazí zezadu do auta.

To není dobrý nápad, pomyslel si. Tady je nehoda na spadnutí. Na druhou stranu jemu do toho nic není. Nemá povinnost zachraňovat cizí lidi a stejně by moc nepomohl. Vyznal se ještě tak v motoru svého auta, ovšem jen proto, že camaro bylo starší než on. Moderní motory připomínají spíš počítače. kromě toho si řidič nepochybně už pomoc přivolal. ovšem když pomalu objížděl stojící vůz, všiml si prázdné zadní pneumatiky a ženy – v džínách a halence s krátkými rukávy – promočené až na kůži, jak se snaží vyprostit z kufru náhradní kolo. Několikrát za sebou se zablesklo a Colin spatřil rozmazanou řasenku a zoufalý výraz. V tu chvíli si uvědomil, že tmavé vlasy a široce posazené oči mu připomínají jednu ze spolužaček, a poklesla mu ramena.

Dívka? Proč se musí v průšvihu ocitnout žena? Podle všeho to byla jeho spolužačka a on nemohl dost dobře předstírat,

ve tvych ocich_Sestava 1 13.12.16 12:06 Stránka 26

26

N I C H o l A S S PA r k S

že si nevšiml, že potřebuje pomoc. Tohle se mu teď vážně nehodilo, jenže co se dalo dělat?

Povzdechl si, zajel ke krajnici v dostatečném odstupu od jejího auta. Zapnul výstražná světla a ze zadního sedadla si vzal bundu. Hustě lilo, takže okamžitě promokl, jako kdyby se dostal pod jakousi diagonální venkovní sprchu. Pročísl si rukou vlasy, zhluboka se nadechl a vydal se k vozu, přičemž v duchu odhadoval, za jak dlouho dokáže vyměnit pneumatiku a pokračovat v jízdě. „Potřebujete pomoc?“ zavolal. k jeho překvapení žena neodpověděla. Místo toho vytřeštila oči, pustila pneumatiku a dala se na ústup.