Psychiatr_001 az 003_Sestava 1 7/3/17 11:40 AM Stránka 3
CALEB CARR
KNIŽNÍ KLUB
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 4
PfieloÏila Petra Diestlerová
THE ALIENIST Copyright © Caleb Carr, 1994 Translation © Petra Diestlerová, 1999 ISBN 978-80-242-5702-0
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 5
Tato kniha je vûnována Ellen Blainové, Meghann Haldemanové, Ethanu Randallovi, Jacku Evansovi a Eugenu Byrdovi
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 7
„Ti, kdo chtûjí b˘t mladí, kdyÏ jsou stafií, musejí b˘t stafií, kdyÏ jsou mladí.“ JOHN RAY, 1670
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 9
âÁST I. Percepce
Zatímco ãást toho, co vnímáme, pfiichází prostfiednictvím na‰ich smyslÛ z pfiedmûtu pfied námi, dal‰í ãást (a mÛÏe jít o vût‰í ãást) vÏdy pfiichází z na‰í vlastní mysli. WILLIAM JAMES, ZÁKLADY PSYCHOLOGIE Tyto krvavé my‰lenky, z ãeho se rodí? PIAVE, Z LIBRETA VERDIHO MACBETHA
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 11
Kapitola 1
8. ledna 1919
Theodore je pod zemí. KdyÏ pí‰u tato slova, dávají mi stejnû málo smyslu jako pohled na jeho rakev klesající do písãité pÛdy poblíÏ Sagamore Hillu. Miloval to místo více neÏ kterékoli jiné na svûtû. KdyÏ jsem tam dnes odpoledne stál v chladném lednovém vûtru vanoucím od Long Island Sound, v duchu jsem si fiíkal: Samozfiejmû to je Ïert. Urãitû teì prudce odklopí víko a v‰echny nás oslepí sv˘m ‰irok˘m úsmûvem a ohlu‰í sv˘m pronikav˘m ‰tûkav˘m smíchem. Potom vykfiikne, Ïe máme spoustu práce, a vyzve nás k ochranû nûjakého obskurního druhu ãolka pfied niãiv˘m vlivem proradného prÛmyslového magnáta, kter˘ se chystá vybudovat páchnoucí továrnu na místû, kde ten uboh˘ obojÏivelník sídlí. Nebyl jsem jedin˘, kdo propadal takov˘m pfiedstavám; v‰ichni úãastníci pohfibu oãekávali nûco podobného – to bylo jasnû vidût v jejich tváfiích. A ze zpráv bylo patrné, Ïe vût‰ina zemû a velká ãást celého svûta sdílí na‰e pocity. Pfiedstava, Ïe Theodore Roosevelt by mûl b˘t mrtev, je prostû… nepfiijatelná. Ve skuteãnosti umíral déle, neÏ by kdokoli z nás pfiiznal; vlastnû uÏ od té doby, co jeho syn Quentin padl v posledních dnech „Velké fiezniãiny“, jak se tu pfiezdívá první svûtové válce. Cecil Spring-Rice jednou se svou typicky britskou smûsí laskavosti a sarkasmu poznamenal, Ïe Theodorovi bylo cel˘ Ïivot „asi ‰est“, a Herm Hagedorn usoudil, Ïe poté co byl jeho syn v létû 1918 sestfielen z nebe, „chlapec v Theodorovi zemfiel“. Dnes veãer jsem poveãefiel s Laszlem Kreizlerem v Delmoniku a tlumoãil jsem mu Hagedornovo vyjádfiení. Bûhem zb˘vajících dvou chodÛ své veãefie jsem pak byl nucen vyslechnout dlouhé, pfiíznaãnû vá‰nivé vysvûtlení dÛvodÛ, proã byla 11
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 12
CALEB
CARR
Quentinova smrt pro Theodora nejen prostû bolestná a tragická: cítil rovnûÏ hlubokou vinu; vinu za to, Ïe svou filozofii „ãinorodého Ïivota“ v‰típil v‰em sv˘m dûtem tak hluboko, Ïe se ãasto úmyslnû vydávaly vstfiíc nebezpeãí, aby milovaného otce potû‰ily. Truchlení bylo pro Theodora vÏdy témûfi nesnesitelné, to jsem dobfie vûdûl. Kdykoli se musel vyrovnávat se smrtí nûkoho blízkého, zdálo se, Ïe tu ztrátu snad nepfieÏije. Av‰ak teprve nyní, kdyÏ jsem naslouchal Kreizlerovi, jsem si uvûdomil, nakolik byla pro ‰estadvacátého prezidenta, kter˘ obãas vypadal, jako by sám sebe povaÏoval za ztûlesnûnou spravedlnost, neúnosná i morální nejistota. Kreizler… Nechtûl se pohfibu zúãastnit, aãkoli Edith Rooseveltová by ho tam byla ráda vidûla. VÏdycky cítila upfiímnou náklonnost k muÏi, kterého naz˘vala „záhadou“, vynikajícímu lékafii, jehoÏ v˘zkumy lidské mysli v posledních ãtyfiiceti letech tak hluboce vzru‰ily tolik lidí. Kreizler napsal Edith dopis, v nûmÏ vysvûtlil, Ïe se mu pfiedstava svûta bez Theodora pfiíli‰ nezamlouvá, a protoÏe je mu uÏ ‰edesát ãtyfii let a cel˘ Ïivot strávil tím, Ïe se díval pfiímo do tváfie ohavn˘m skuteãnostem, prokáÏe sám sobû laskavost a nevezme smrt svého pfiítele na vûdomí. Edith mi dnes fiekla, Ïe ji KreizlerÛv dopis pohnul k slzám, neboÈ si uvûdomila, Ïe Theodorovo nesmírné zaujetí a nad‰ení pro cokoli (které popouzely tolik cynikÛ, a nûkdy, jak musím v zájmu novináfiské objektivity pfiiznat, je tûÏko sná‰eli i pfiátelé) dokázaly zasáhnout dokonce i muÏe, jehoÏ odstup od vût‰iny lidské spoleãnosti pfiipadal skoro v‰em ostatním nepfiekonateln˘. Kolegové z TimesÛ chtûli, abych se s nimi zúãastnil dne‰ní vzpomínkové veãefie, ale klidn˘ veãer v Kreizlerovû spoleãnosti mi pfiipadal vhodnûj‰í. Na‰e pfiípitky v‰ak nepramenily ze Ïádné nostalgie nad spoleãn˘m dûtstvím v New Yorku, neboÈ Laszlo a Theodore se ve skuteãnosti seznámili aÏ na Harvardu. Ne, Kreizler a já jsme vzpomínali na jaro roku 1896 – uÏ je to témûfi ãtvrt století! – a na fietûzec událostí, které se dodnes jeví jako pfiíli‰ bizarní, neÏ aby se mohly odehrát, dokonce i v tomto mûstû. KdyÏ jsme dojídali mouãník a dopíjeli madeiru (a jak patfiiãné bylo, Ïe jsme pamûtní veãer uspofiádali právû v Delmoniku, v tom starém dobrém podniku, dnes uÏ zvolna upadajícím stejnû jako my, kter˘ v‰ak kdysi b˘val ru‰nou scénou na‰ich nejdÛleÏitûj‰ích schÛzek), uÏ jsme se oba smáli a vrtûli hlavami, je‰tû dnes s pocitem úÏasu nad tím, Ïe se nám z té tvrdé zkou‰ky 12
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 13
PSYCHIATR
podafiilo vyváznout se zdravou kÛÏí, a – jak jsem vidûl v Kreizlerovû tváfii a cítil ve vlastní hrudi – dodnes s bolestí nad tûmi, kter˘m se to nepovedlo. Neexistuje Ïádn˘ jednoduch˘ zpÛsob, jak tu záleÏitost popsat. Mohl bych fiíci, Ïe se mi pfii zpûtném pohledu zdá, jako by v‰echny tfii na‰e Ïivoty, spolu se Ïivoty mnoha ostatních, nevyhnutelnû a osudovû smûfiovaly k té jediné zku‰enosti, ale to bych se pfiiblíÏil k psychologickému determinismu a zpochybnil svobodnou vÛli ãlovûka. Jin˘mi slovy, znovu bych tím otevíral filozofick˘ hlavolam, kter˘ se tenkrát neustále proplétal tûmi pfií‰ern˘mi dûji jako jediná zapamatovatelná melodie ve sloÏité opefie. Nebo bych mohl fiíci, Ïe bûhem onûch mûsícÛ jsme se s Rooseveltem a Kreizlerem za pomoci nûkter˘ch z nejlep‰ích lidí, jaké jsem kdy poznal, pustili po stopû vraÏdící zrÛdy a ocitli se tváfií v tváfi vydû‰enému dítûti. To by v‰ak bylo úmyslnû vágní, plné té „víceznaãnosti“, která zjevnû tolik fascinuje souãasné romanopisce a kvÛli níÏ se v poslední dobû vyh˘bám knihkupectvím a vyhledávám biografy. Ne, existuje jedin˘ zpÛsob, jak to udûlat, a sice vyprávût cel˘ pfiíbûh od té první pfií‰erné noci a prvního zohaveného tûla, nebo vlastnû zaãít je‰tû dfiíve, v dobû, kdy jsme na Harvardu chodili na pfiedná‰ky profesora Jamese. Ano, vytáhnout to v‰echno na svûtlo a koneãnû to pfiedloÏit vefiejnosti – to je jediné fie‰ení. Vefiejnosti se to moÏná líbit nebude; ve skuteãnosti nás právû obavy z reakce vefiejnosti nutily skr˘vat na‰e tajemství po tolik let. Dokonce i vût‰ina Theodorov˘ch nekrologÛ pfie‰la tu událost mlãením. Pfii líãení jeho úspûchÛ ve funkci prezidenta Rady komisafiÛ policie mûsta New York City v letech 1895 aÏ 1897 pouze Herald – kter˘ dnes prakticky nikdo neãte – rozpaãitû poznamenal: „… a samozfiejmû vyfie‰ení otfiesn˘ch vraÏd z roku 1896, které tehdy tolik vydûsily celé mûsto.“ Theodore si v‰ak nikdy nepfiisvojoval zásluhy na tomto úspûchu. Jistû, navzdory vlastním pochybnostem byl dostateãnû velkorys˘ a pokrokov˘, aby vy‰etfiování svûfiil ãlovûku, kter˘ tu hádanku mohl rozlu‰tit. A v soukromí vÏdycky pfiiznával, Ïe tím muÏem byl Kreizler. Vefiejnû to mohl udûlat jen stûÏí. Theodore vûdûl, Ïe americk˘ národ není je‰tû pfiipraven mu uvûfiit, nebo tfieba jen vyslechnout podrobnosti toho pfiípadu. A dnes uÏ pfiipraven je? Kreizler o tom pochybuje. Prozradil jsem mu, Ïe mám v úmyslu ten pfiíbûh sepsat, 13
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 14
CALEB
CARR
dostalo se mi v‰ak pouze jednoho z tûch typick˘ch sardonick˘ch uchechtnutí a prohlá‰ení, Ïe lidi jenom vydûsím a zhnusím, nic víc. Tato zemû, fiíkal Kreizler, se od roku 1896 ve skuteãnosti pfiíli‰ nezmûnila, navzdory úsilí lidí jako Theodore, Jake Riis, Lincoln Steffens a dal‰ích muÏÛ i Ïen jim podobn˘ch. Jak fiíká Kreizler, my Ameriãané v soukrom˘ch chvilkách stále utíkáme – stejnû rychle a vydû‰enû jako kdysi – pfied temnotou, o níÏ víme, Ïe leÏí za dvefimi mnoha zdánlivû pokojn˘ch domácností; pryã od noãních mÛr, které do hlav na‰ich dûtí vtloukají lidé, o nichÏ jim pfiíroda fiíká, Ïe by je mûly milovat a ctít. Utíkáme se je‰tû rychleji a je‰tû ve vût‰ím poãtu ke v‰em tûm odvarÛm, prá‰kÛm, knûÏím a filozofick˘m hnutím, které slibují, Ïe podobné obavy a hrÛzy potlaãí, a na oplátku neÏádají nic neÏ otrockou oddanost. Mohl by mít pfiece jen pravdu…? Ale zaãínám se do toho zaplétat. Tak tedy od poãátku!
14
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 15
Kapitola 2
Dne 3. bfiezna 1896 ve dvû hodiny ráno vytáhlo nekfiesÈanské bu‰ení na dvefie domu ãíslo 19 na Washington Square North, kter˘ patfiil mé babiãce, z lÛÏka nejprve sluÏebnou a posléze samu starou dámu. LeÏel jsem v posteli v tom uÏ nikoli opilém, leã dosud ne zcela stfiízlivém stavu, jehoÏ nepohodlí b˘vá obvykle tlumeno spánkem, a bylo mi jasné, Ïe aÈ uÏ je za dvefimi kdokoli, má spí‰e co do ãinûní se mnou neÏ s mou babiãkou. Zabofiil jsem se hloubûji do pol‰táfiÛ s bláhovou nadûjí, Ïe to dotyãn˘ vzdá a odejde. „Paní Mooreová!“ sly‰el jsem volat sluÏku. „To je stra‰liv˘ lomoz! Mám otevfiít dvefie?“ „V Ïádném pfiípadû,“ opáãila babiãka sv˘m kultivovan˘m, trochu úseãn˘m hlasem. „Vzbuìte mého vnuka, Harriet. Nepochybnû zapomnûl zaplatit nûjak˘ dluh z hazardu.“ KdyÏ jsem zaslechl kroky mífiící k mému pokoji, rozhodl jsem se, Ïe je tfieba nûco podniknout. Od zru‰ení mého zasnoubení se sleãnou Julií Prattovou z Washingtonu, k nûmuÏ do‰lo asi pfied dvûma lety, jsem bydlel u babiãky a bûhem té doby se stará dáma stávala stále skeptiãtûj‰í vÛãi zpÛsobu, jak˘m jsem trávil svÛj voln˘ ãas. Opakovanû jsem jí vysvûtloval, Ïe jako policejní reportér pro New York Times jsem nucen nav‰tûvovat nûkteré hor‰í ãtvrti a pochybnûj‰í podniky a scházet se s ménû u‰lechtil˘mi jedinci. Ona si v‰ak pfiíli‰ dobfie pamatovala mé mládí, neÏ aby pfiijala tuto, jak sám pfiipou‰tím, ponûkud za vlasy pfiitaÏenou v˘mluvu. Mé obvyklé chování pfii veãerním návratu domÛ pouze posilovalo její podezfiení, Ïe mû do tanãíren a k hráãsk˘m stolÛm v Tenderloinu kaÏd˘ veãer pfiitahuje spí‰e stav mysli neÏ profesionální zájem. Nyní jsem si tedy uvûdomil, Ïe je zcela 15
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 16
CALEB
CARR
nutné zapÛsobit dojmem stfiízlivého muÏe s váÏn˘mi závazky. Rychle jsem pfies sebe pfiehodil ãern˘ Ïupan z ãínského hedvábí, pfiihladil si nakrátko ostfiíhané vlasy k hlavû a dÛstojnû otevfiel dvefie právû ve chvíli, kdy k nim Harriet dorazila. „Ach Harriet,“ prohlásil jsem klidnû, s jednou rukou zasunutou pod Ïupanem. „Není dÛvod se znepokojovat. Proãítal jsem si právû nûjaké poznámky k ãlánku a zjistil jsem, Ïe potfiebuju nûjaké dal‰í materiály z redakce. Poslíãek mi je patrnû nese.“ „Johne!“ vykfiikla moje babiãka, zatímco Harriet zmatenû pfiikyvovala. „To jsi ty?“ „Ne, babiãko,“ opáãil jsem a vydal se dolÛ po schodech zakryt˘ch tlust˘m persk˘m kobercem. „To je doktor Holmes.“ H. H. Holmes byl neuvûfiitelnû sadistick˘ vrah a sÀatkov˘ podvodník, kter˘ právû nyní ãekal ve Filadelfii na popravu obû‰ením. Vize, Ïe pfied sv˘m dostaveníãkem s katem uprchne a odjede do New Yorku jen proto, aby zahubil mou babiãku, pfiedstavovala z nûjakého záhadného dÛvodu jednu z jejích nejvût‰ích obav. KdyÏ jsem do‰el ke dvefiím její loÏnice, políbil jsem ji na tváfi, coÏ pfiijala bez úsmûvu, aãkoli ji to potû‰ilo. „Nebuì drz˘, Johne. Je to tvoje nejménû pfiitaÏlivá vlastnost. A nemysli si, Ïe mû tím sv˘m ‰majchlováním obmûkãí‰.“ Bu‰ení na dvefie se ozvalo znovu a nyní se k nûmu pfiidal chlapeck˘ hlas volající mé jméno. Babiãka se zachmufiila. „Kdo to u v‰ech ãertÛ je a co u v‰ech ãertÛ chce?“ „To bude nejspí‰ ten poslíãek z redakce,“ prohlásil jsem v souladu se svou smy‰lenkou, aãkoli jsem sám vÛbec netu‰il, kdo by mohl b˘t ten mlad˘ muÏ, kter˘ podroboval na‰e hlavní dvefie tak tvrdé zkou‰ce. „Z redakce?“ opakovala babiãka, která mi oãividnû nevûfiila ani slovo. „Dobrá, tak bûÏ otevfiít.“ Rychle, ale opatrnû jsem sestoupil k úpatí schodi‰tû, kde jsem si uvûdomil, Ïe hlas, kter˘ mû volá, sice znám, nedokáÏu v‰ak urãit, komu patfií. Nijak mû neuklidnila ani skuteãnost, Ïe ‰lo o chlapeck˘ hlas – nûktefií z nejsurovûj‰ích zlodûjÛ a zabijákÛ, na nûÏ jsem v New Yorku v roce 1896 narazil, byli je‰tû kluci. „Pane Moore!“ zahalekal mladík znovu a ke svému bu‰ení pfiidal i pár vydatn˘ch kopancÛ. „Musím mluvit s panem Johnem Schuylerem Moorem!“ 16
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 17
PSYCHIATR
Zastavil jsem se na ãernobílé mramorové podlaze vstupní haly. „Kdo je tam?“ zeptal jsem se s rukou na klice. „To jsem já, pane! Stevie!“ Ti‰e jsem vydechl úlevou a odemkl masivní dfievûné dvefie. Venku ve slabém svûtle plynové lampy – jediné v domû, kterou moje babiãka rozhodnû odmítla nechat vymûnit za elektrickou Ïárovku – postával Stevie Taggert zvan˘ Pí‰Èalka. Bûhem prvních jedenácti let svého Ïivota b˘val Stevie metlou a postrachem patnácti policejních okrskÛ; od té doby se v‰ak napravil a nyní zastával místo fiidiãe a poslíãka u slovutného lékafie a psychiatra, mého dobrého pfiítele doktora Laszla Kreizlera. Stevie se opíral o jeden z bíl˘ch sloupÛ pfiede dvefimi, snaÏil se popadnout dech – a vypadal stra‰nû vydû‰enû. „Stevie!“ vykfiikl jsem, kdyÏ jsem si v‰iml, Ïe dlouhé rovné vlasy má zmáãené potem. „Co se stalo?“ Za ním jsem uvidûl stát Kreizlerovu malou kanadskou kolesku. âern˘ vÛz mûl sklopenou stfiechu a byl do nûj zapfiaÏen podobnû ãern˘ valach jménem Frederick. Zvífie bylo stejnû jako Stevie zbrocené potem a do chladného vzduchu ãasného bfiezna z nûj stoupala pára. „Doktor Kreizler je tu taky?“ „Doktor fiíká, Ïe máte jet se mnou!“ odpovûdûl Stevie pfiekotnû, kdyÏ koneãnû chytil dech. „Hned!“ „Ale kam? Jsou dvû hodiny ráno…“ „Hned!“ Ve svém rozru‰ení oãividnû nebyl schopen podat Ïádné souvislé vysvûtlení, takÏe jsem ho poÏádal, aby poãkal, neÏ se obléknu. Zatímco jsem tak ãinil, babiãka na mû pfies dvefie loÏnice pokfiikovala, Ïe aÈ uÏ máme s tím „podivn˘m doktorem Kreizlerem“ za lubem cokoli, je si jistá, Ïe to není nic poãestného. Ze v‰ech sil jsem se snaÏil nebrat ji na vûdomí; vybûhl jsem ven, pfiitáhl si tvídov˘ plá‰È úÏeji k tûlu a naskoãil do vozu. Je‰tû neÏ jsem se stihl posadit, Stevie pobídl Fredericka dlouh˘m biãem k jízdû. ZtûÏka jsem dopadl na sedadlo z ka‰tanové kÛÏe a uÏ jsem chtûl chlapce pokárat, ale opût jsem si v‰iml jeho vydû‰eného obliãeje. Radûji jsem se tedy pevnû drÏel, neboÈ koleska se fiítila po koãiãích hlavách na Washingtonovû námûstí znaãnû znepokojivou rychlostí. KdyÏ jsme pfiejeli na dlaÏbu z dlouh˘ch ‰irok˘ch kvádrÛ na Broadwayi, natfiásání a kodrcání se zmírnilo jen nepatrnû. Smûfiovali jsme do centra, trochu k v˘chodu, do té manhattanské ãtvrti, kde pracoval Laszlo Kreizler a kde se, ãím hloubûji ãlovûk do 17
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 18
CALEB
CARR
oblasti pronikal, stával lidsk˘ Ïivot lacinûj‰ím a bídnûj‰ím: na Lower East Side. Napadlo mû, Ïe se moÏná nûco pfiihodilo Laszlovi. Rozhodnû by to vysvûtlovalo uspûchanou podráÏdûnost, s níÏ Stevie ‰lehal a pobízel Fredericka, neboÈ obvykle se k tomu zvífieti choval velice vlídnû a laskavû. Kreizler byl první ãlovûk, jemuÏ se podafiilo vymámit ze Stevieho nûco víc neÏ kousnutí nebo ránu, a právû on byl rozhodnû jedinou pfiíãinou toho, proã tenhle mládenec dosud nesedûl na Randallovû ostrovû v zafiízení s eufemistick˘m názvem Chlapeck˘ útulek. Kromû toho, Ïe Stevie byl, jak stálo v policejní zprávû, „zlodûj, kapsáfi, pijan, nepolep‰iteln˘ kufiák, nadhánûã“ (tedy ãlen party fale‰n˘ch hráãÛ, kter˘ má za úkol lákat zákazníky na místo hry) „a nenapravitelnû destruktivní hrozba pro spoleãnost“, coÏ v‰e stihl bûhem prvních deseti let svého Ïivota, rovnûÏ zaútoãil na jednoho z dozorcÛ v ústavu na Randallovû ostrovû a váÏnû ho zranil. Pfii v˘slechu pak tvrdil, Ïe se ho dozorce pokou‰el napadnout. (Slovo „napadení“ znamenalo v novináfiském Ïargonu pfied ãtvrtstoletím témûfi bez v˘jimky znásilnûní.) JelikoÏ mûl dotyãn˘ dozorce manÏelku a dûti, byla zpochybnûna chlapcova pravdomluvnost a v koneãném dÛsledku i jeho pfiíãetnost. A právû v tu chvíli vstoupil na scénu Kreizler, jeden z nejuznávanûj‰ích expertÛ v soudní psychiatrii. Pfii projednávání Stevieho pfiípadu Kreizler mistrnû vykreslil obraz chlapcova Ïivota: Stevie Ïil na ulici od sv˘ch tfií let, kdy ho opustila matka, která dala pfied péãí o syna pfiednost závislosti na opiu, a nakonec se stala milenkou ãínského prodejce této drogy. Na soudce udûlala Kreizlerova fieã dojem a dozorcovû v˘povûdi pfiíli‰ nedÛvûfioval, nicménû se Stevieho propu‰tûním souhlasil, teprve kdyÏ Kreizler nabídl, Ïe vezme chlapce k sobû a zaruãí se za jeho budoucí chování. Tehdy mi pfiipadalo Kreizlerovo rozhodnutí po‰etilé, ale kaÏd˘ musel uznat, Ïe staãil rok, aby se ze Stevieho stal úplnû jin˘ ãlovûk. A stejnû jako témûfi v‰ichni ostatní, kdo pro Laszla pracovali, byl svému pánu zcela oddán navzdory podivnému citovému odstupu, kter˘ u Kreizlera brzy vycítili v‰ichni, kdo ho znali. „Stevie,“ zavolal jsem pfies rachocení kol na ostr˘ch okrajích Ïulov˘ch kvádrÛ, „kde je doktor Kreizler? Stalo se mu nûco?“ „Je v Institutu!“ opáãil Stevie; z jeho vykulen˘ch modr˘ch oãí stále ãi‰el strach. Laszlov˘m pÛsobi‰tûm byl KreizlerÛv institut pro 18
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 19
PSYCHIATR
dûti, jakási kombinace ‰koly a v˘zkumného stfiediska, kterou zaloÏil v osmdesát˘ch letech. Právû jsem se chystal zeptat, co tam v tuto hodinu pohledává, ale úlekem jsem otázku spolkl, kdyÏ jsme zbûsile prosvi‰tûli dosud ru‰nou kfiiÏovatkou Broadwaye a Houston Street. V tûchto místech, jak kdysi nûkdo moudfie poznamenal, jste mohli vystfielit z pistole kter˘mkoli smûrem a nezasáhnout pfiitom poctivého ãlovûka. Stevie se spokojil s tím, Ïe rozhánûl na v‰echny strany místní opilce, hráãe faraa (karetní hry, která tehdy b˘vala oblíbenou metodou okrádání nicnetu‰ících hejlÛ), narkomany omámené morfiem ãi opiem, prostitutky, námofiníky, ktefií je doprovázeli, i obyãejné tuláky. Uchylovali se do bezpeãí chodníkÛ a odtamtud za námi posílali ‰Èavnaté nadávky. „TakÏe my taky jedeme do Institutu?“ zakfiiãel jsem. Stevie v‰ak místo odpovûdi ostfie zahnul doleva na Spring Street, kde jsme zasáhli do ãil˘ch obchodÛ pfiede dvûma ãi tfiemi koncertními salony – vefiejn˘mi domy, kde si prostitutky, vydávající se za taneãnice, domlouvaly na pozdûji schÛzky v lacin˘ch hotelích s nezku‰en˘mi hlupáky, vût‰inou z venkova. Ze Spring Street vjel Stevie na Delancey Street – tu právû roz‰ifiovali, aby dokázala pojmout objem dopravy z nového Williamsburského mostu, s jehoÏ stavbou se nedávno zaãalo – a rychle jsme se prohnali kolem nûkolika neosvûtlen˘ch divadel. Z kaÏdé boãní uliãky, kterou jsme míjeli, k nám ozvûnou doléhaly zoufalé, ‰ílené zvuky ze zdej‰ích putyk – odporn˘ch zapadákÛ, kde se pfies ‰pinavé prkno slouÏící jako bar prodávala po nikláku za skleniãku laciná pálenka fiedûná v‰ím moÏn˘m, od benzinu po kafr. Stevie ani nezpomalil – zdálo se, Ïe mífiíme na samotn˘ okraj Manhattanu. Naposledy jsem se pokusil o komunikaci: „Nejedeme do Institutu?“ Chlapec v odpovûì zavrtûl hlavou a znovu práskl biãem. Pokrãil jsem rameny, pevnû se opfiel, abych se rukama mohl pfiidrÏet okrajÛ kolesky, a pohrouÏil se do úvah o tom, co jenom Stevieho – kter˘ za svÛj krátk˘ Ïivot spatfiil vût‰inu hrÛz, jeÏ mohl New York ãlovûku nabídnout – dokázalo tak stra‰nû vydûsit. Delancey Street nás dovedla kolem zavfien˘ch stánkÛ obchodníkÛ s ovocem a odûvy do jednoho z nejhor‰ích slumÛ na Lower East Side. Sestával z dfievûn˘ch chatrãí a bídn˘ch nájemních domÛ, stojících u fieky tûsnû nad zákrutem Corlears Hook. Na obû strany se zde táhlo ‰iré pochmurné mofie mal˘ch pfiístfie‰kÛ a narychlo postaven˘ch 19
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 20
CALEB
CARR
nov˘ch ãinÏákÛ. Tato oblast byla d˘majícím kotlem nejrÛznûj‰ích pfiistûhovaleck˘ch kultur a jazykÛ, pfiiãemÏ na jih od Delancey pfievládali Irové a dál na sever, poblíÏ Houston Street, se usadili hlavnû Maìafii. V nekoneãn˘ch fiadách bezútû‰n˘ch obydlí, mezi nimiÏ se tu a tam tyãil kostel nûkteré z místních církví, vlálo i v tomto mrazivém jitru na ‰ÀÛrách prádlo. Nûkteré kusy odûvÛ a povleãení, zmrzlé témûfi na kost, se ve vûtru prkennû kroutily do znaãnû nepfiirozen˘ch tvarÛ, aãkoli na takovém místû – kde se záludné du‰e kradmo plíÏily z temn˘ch vchodÛ do zãernal˘ch uliãek, obleãené v ãemsi, co bylo sotva víc neÏ cáry, a hol˘ma nohama ‰lapaly ve zmrzlém koÀském hnoji, moãi a sazích pokr˘vajících ulice – se popravdû fieãeno nic nedalo skuteãnû nazvat nepfiirozen˘m. Nacházeli jsme se v místech, která vûdûla jen málo o zákonech, lidsk˘ch ãi jin˘ch; v místech, která náv‰tûvníkÛm a obyvatelÛm poskytovala radost jedinû ve chvílích, kdy se po nich mohli zdálky ohlíÏet s vûdomím, Ïe odsud unikli. Na konci Delancey Street se pach mofiské i sladké vody spolu se smradem odpadkÛ, které lidé Ïijící v okolí kaÏd˘ den prostû shazovali z bfiehÛ Manhattanu, mísil ve v˘razné, nezamûnitelné aroma pfiílivové fieky jménem East River. Za okamÏik se uÏ pfied námi objevila mohutná konstrukce: ‰ikmá nájezdová rampa na rozestavûn˘ Williamsbursk˘ most. K mému úÏasu hnal Stevie konû pfiímo na tento nájezd pokryt˘ prkny; koÀská kopyta a kola vozu na dfievûném podkladu rachotila je‰tû mnohem hlasitûji neÏ na kamení. SloÏité bludi‰tû ocelov˘ch podpûr pod nájezdem nás vyzvedlo o nûkolik metrÛ v˘‰ do noãního vzduchu. Zatímco jsem dumal nad tím, kam to proboha jedeme – neboÈ most nebyl zdaleka dokonãen a od jeho otevfiení nás dosud dûlily celé roky –, uvûdomil jsem si, Ïe se pfied námi r˘suje nûco, co vypadá jako zdi obrovského ãínského chrámu. Tato podivná stavba, sloÏená z velk˘ch Ïulov˘ch kvádrÛ a korunovaná dvûma nízk˘mi, podsadit˘mi stráÏními vûÏiãkami s úzk˘mi ocelov˘mi ochozy, pfiedstavovala ukotvení mostu na manhattanské stranû, strukturu, která mûla poutat konec jedné soustavy obrovsk˘ch pletencÛ ocelov˘ch lan pfiidrÏujících stfiedové pole mostu. Jist˘m zpÛsobem nebyla má pfiedstava chrámu úplnû mylná, neboÈ stejnû jako Brooklynsk˘ most, jehoÏ gotické oblouky se r˘sovaly 20
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 21
PSYCHIATR
proti noãní obloze na jih od nás, i tato nová cesta pfies East River byla místem, kde mnoho dûlníkÛ obûtovalo své Ïivoty na oltáfi inÏen˘rství, které v uplynul˘ch patnácti letech vytvofiilo po celém Manhattanu architektonické zázraky sahající k nebesÛm. V tu chvíli jsem ov‰em je‰tû nevûdûl, Ïe krvavá obûÈ uãinûná na vrcholu západního pilífie Williamsburského mostu této noci je velmi odli‰ného druhu. Nedaleko vchodu, z nûhoÏ se vystupovalo ke stráÏním vûÏím na vrcholku stavby, postávalo v mihotavém svûtle nûkolika elektrick˘ch Ïárovek a pfienosn˘ch luceren pár stráÏníkÛ, jejichÏ malé mosazné odznaky hlásaly, Ïe patfií k Tfiináctému okrsku (jehoÏ stanici na Delancey Street jsme pfied chvilkou minuli). S nimi tam byl i jeden serÏant z Patnáctého, coÏ u mû okamÏitû vyvolalo podezíravost – za dva roky, bûhem nichÏ jsem psal pro Timesy o svûtû zloãinu, nemluvû o celém dûtství stráveném v New Yorku, jsem zjistil, Ïe kaÏd˘ z policejních okrskÛ si svÛj revír Ïárlivû stfieÏí. (V padesát˘ch letech jejich vzájemná nevraÏivost dokonce pfierostla v otevfienou válku.) To, Ïe Tfiináct˘ okrsek povolal nûkoho z Patnáctého, samo o sobû naznaãovalo, Ïe se dûje nûco mimofiádného. Stevie zarazil valacha vedle této skupinky v modr˘ch zimnících, seskoãil z kozlíku, vzal prudce oddechujícího konû za uzdu a odvedl ho k obrovské hromadû stavebního materiálu a nástrojÛ u cesty. Chlapec si policisty mûfiil s navyklou nedÛvûrou. Ten serÏant z Patnáctého okrsku, vysok˘ Ir, jehoÏ tûstovitá tváfi byla nápadná pouze tím, Ïe ji nezdobil obrovsk˘ knír pfiíznaãn˘ pro pfiíslu‰níky jeho povolání, pfiistoupil blíÏ a zadíval se na Stevieho s v˘hrÛÏn˘m úsmûvem. „Copa to tu máme? Snad to nejni nበstarej známej Stevie Taggert?“ fiekl se siln˘m irsk˘m pfiízvukem. „Îe by pro mû nechal komisafi poslat jenom proto, abych ti mohl dát pfies hubu? Co fiíká‰, Stevie, ty mrÀavej hajzlíku?“ Vystoupil jsem z kolesky a postavil se vedle Stevieho, kter˘ si serÏanta zamraãenû mûfiil. „Nev‰ímej si ho, Stevie,“ po‰eptal jsem mu tak chápavû, jak jsem dokázal. „Pitomost je nejspí‰ podmínkou pro koÏenou helmu,“ dodal jsem s naráÏkou na pokr˘vku hlavy typickou pro uniformované pfiíslu‰níky policie. Chlapec se usmál. „Ale docela bych ocenil, kdybys mi prozradil, co tu vlastnû dûlám.“ Stevie ukázal bradou k severní vûÏi a potom z kapsy vytáhl pomaãkanou cigaretu. „Tam nahofie. Doktor fiíkal, Ïe máte jít nahoru.“ 21
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 22
CALEB
CARR
Vyrazil jsem ke dvífikÛm v Ïulové zdi, ale Stevie zÛstal u konû. „Ty se mnou nepÛjde‰?“ Chlapec se otfiásl a odvrátil se, aby si zapálil cigaretu. „Vidûl jsem to jednou. A jestli uÏ nikdy v Ïivotû nic podobného neuvidím, budu rád. Poãkám tu, dokud se nebudete chtít vrátit domÛ, pane Moore. Pokyny pana doktora.“ KdyÏ jsem se otoãil zpût a zamífiil ke vchodu, cítil jsem, jak moje obavy vzrÛstají. Ve dvefiích mû zastavila paÏe toho serÏanta. „A copa vy jste zaã, Ïe se tu v takovou nekfiesÈanskou hodinu projíÏdíte se Steviem Pí‰Èalkou? Todle je místo ãinu, esli jste si náhodou nev‰imnul.“ Jakmile jsem mu sdûlil své jméno a povolání, pobavenû se za‰klebil, ãímÏ odhalil velk˘ zlat˘ zub vpfiedu v ústech. „Ach tak, pán od tisku – a dokonce ze samotnejch TimesÛ. No, pane Moore, já sám sem zrovínka dorazil. Naléhavá v˘zva, nejspí‰ nepfii‰li na nikoho jin˘ho, komu by mohli dÛvûfiovat. M˘ jméno je Flynn, pane, esli si to chcete zapsat, a nepi‰te o mnû, Ïe jsem nûjakej obyãejnej pochÛzkáfi. ¤ádnej serÏant, pane, to si pamatujte. Pojìte se mnou nahoru. A ty se chovej slu‰nû, Stevie, nebo bude‰ zpátky na Randallovû ostrovû, neÏ fiekne‰ ‰vec.“ Stevie se obrátil zpût ke koni. „Vodprejskni, pitomãe!“ zamumlal jen natolik hlasitû, aby ho serÏant zaslechl. Flynn se obrátil na podpatku s vraÏedn˘m pohledem v oãích, pak si ale uvûdomil mou pfiítomnost a ovládl se. „Ten kluk je nenapravitelnej, pane Moore. Nechápu, co ãlovûk jako vy dûlá v jeho spoleãnosti. No, nejspí‰ ho potfiebujete jako kontakt s podsvûtim. Tak nahoru, pane, a dávejte bacha, je tu tma jak v pytli!“ To byla pravda. Klop˘tavû jsem vystoupal po nerovném schodi‰ti, na jehoÏ vrcholu jsem rozeznal siluetu dal‰ího policisty v koÏené helmû. Ten muÏ – pochÛzkáfi z Tfiináctého okrsku – se pfii na‰em pfiíchodu obrátil a pak na nûkoho mimo dohled zavolal: „Pfii‰el Flynn, pane! UÏ je tady!“ Schody ústily do malé místnosti plné koz na fiezání dfiíví, prken, kotouãÛ drátu a kbelíkÛ s n˘ty i jin˘mi kovov˘mi souãástkami. ·iroká okna nabízela velkolepou vyhlídku do v‰ech stran – na mûsto za námi, na fieku i na ãásteãnû dostavûné vûÏe mostu pod námi. Na ochoz obtáãející celou vûÏ se vycházelo dvífiky na protûj‰í stranû. U nich stál detektiv serÏant Patrick Connor, vousat˘ muÏ s mal˘ma úzk˘ma 22
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 23
PSYCHIATR
oãima, jehoÏ jsem znal ze sv˘ch náv‰tûv na policejním fieditelství v Mulberry Street. A vedle nûj se tyãila mnohem povûdomûj‰í postava, zahledûná na fieku a pohupující se na chodidlech: Theodore. „SerÏante Flynne,“ fiekl Roosevelt bez ohlédnutí, „obávám se, Ïe jsme vás povolali kvÛli otfiesné záleÏitosti. Skuteãnû otfiesné.“ MÛj nepokoj vzrostl, kdyÏ se k nám Theodore obrátil ãelem. Na jeho zjevu nebylo nic neobvyklého: drah˘, trochu ‰viháck˘ kostkovan˘ oblek toho druhu, jaké v poslední dobû nosil neustále; br˘le, které byly stejnû jako oãi za nimi trochu malé v porovnání s robustní, hranatou hlavou; velk˘ knír pod ‰irok˘m nosem. Nûco na nûm v‰ak pfiesto pÛsobilo nezvykle. Pak jsem si uvûdomil, co to je: jeho zuby. Ty velké, obvykle neustále cvakající zuby nebyly vidût. Ústa mûl sevfiená do pevné linky a jeho v˘raz mohl b˘t projevem vá‰nivého hnûvu nebo hluboké v˘ãitky. Rooseveltem nûco nesmírnû otfiáslo. Jeho úÏas se je‰tû zv˘‰il pfii pohledu na mû. „Co…? Moore! Co tady u v‰ech ãertÛ dûláte?“ „Také jsem rád, Ïe vás vidím, Roosevelte,“ vypravil jsem ze sebe navzdory vlastní nervozitû a podal jsem mu ruku. Pfiijal ji, aãkoli tentokrát se nepokusil vykloubit mi sv˘m vehementním potfiásáním rameno, jak bylo jeho zvykem. „Co… Ach, omlouvám se, Moore. Samozfiejmû mû tû‰í, Ïe vás vidím, moc mû to tû‰í. Ale kdo vám povûdûl…?“ „Povûdûl mi co? Byl jsem unesen ze svého domu Kreizlerov˘m chlapcem, kter˘ mû pak pfiivedl sem. Podle doktorov˘ch pfiíkazÛ a bez jediného slÛvka vysvûtlení.“ „Kreizler!“ zamumlal Theodore ti‰e, ale naléhavû a opût se zadíval z okna se zmaten˘m, témûfi zdû‰en˘m v˘razem, kter˘ se k nûmu vÛbec nehodil. „Ano, Kreizler tu byl.“ „Byl? Chcete fiíct, Ïe odjel?“ „Je‰tû pfied m˘m pfiíjezdem. Nechal mi vzkaz. A lékafiskou zprávu.“ Theodore uhladil list papíru, kter˘ dosud kfieãovitû svíral v levé ruce. „AlespoÀ pfiedbûÏnou. Byl prvním lékafiem, kterého se jim podafiilo sehnat. Aãkoli to bylo zcela beznadûjné…“ Vzal jsem ho za rameno. „Roosevelte, o co tady jde?“ „To bych se taky rád dovûdûl, pane komisafii, kdyÏ dovolíte,“ dodal serÏant s podlézavostí, která pÛsobila aÏ odpudivû. „Na Patnáct˘m okrsku se beztak moc nevyspíme a já bych mnohem rad‰i…“ 23
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 24
CALEB
CARR
„Dobrá, dobrá,“ prohlásil Theodore, jako by si dodával síly. „Máte silné Ïaludky, pánové?“ Já jsem nefiekl nic a Flynn hloupû zavtipkoval o spoustû otfiesn˘ch vûcí, které uÏ v Ïivotû vidûl, ale Theodore se tváfiil zcela váÏnû. Ukázal na dvefie vedoucí na vnûj‰í ochoz. Detektiv serÏant Connor ustoupil stranou a Flynn vy‰el ven jako první. KdyÏ jsem ho následoval, navzdory zlovûstnému tu‰ení mou první my‰lenkou bylo, Ïe z ochozu je je‰tû úÏasnûj‰í v˘hled neÏ z oken vûÏe. Za vodou leÏel Williamsburg, kdysi klidné venkovské mûsteãko, z nûhoÏ se nyní rychle stávala ru‰ná ãást metropole, která mûla uÏ za pár mûsícÛ získat oficiální název Velk˘ New York. Na jihu se opût r˘soval Brooklynsk˘ most, smûrem na jihozápad bylo v dálce vidût nové mrakodrapy na Printing House Square a pod námi vífiily temné vody fieky… A pak jsem to spatfiil.
24
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 25
Kapitola 3
Bylo zvlá‰tní, jak dlouho mé mysli trvalo, neÏ pochopila, na co se vlastnû dívá. Nebo moÏná ne; na té scénû bylo tolik ‰patného, podivného, tak… bizarního. Jak jsem mohl sám od sebe oãekávat, Ïe to pochopím rychle? Na ochozu leÏelo tûlo mladé osoby. ¤íkám „osoby“, protoÏe fyzicky ta mrtvola sice pfiipomínala dospívajícího chlapce, ale její odûv (z nûhoÏ zb˘vala víceménû jen tenká ko‰ilka s jedním rukávem utrÏen˘m) a nalíãení v obliãeji patfiily dívce. Nebo spí‰e Ïenû, a to Ïenû pochybné povûsti. Zápûstí mûlo to ne‰Èastné stvofiení svázaná za zády a nohy ohnuté v kleku tak, Ïe se obliãej tiskl k chladné oceli ochozu. Boty i kalhoty chybûly, jen z jednoho chodidla smutnû visela ponoÏka. Ale to, co se s tím tûlem stalo… Ve tváfii nebyla Ïádná velká zranûní ãi znetvofiení – nalíãení a pudr zÛstaly nedotãené –, ale tam, kde kdysi b˘valy oãi, teì zely jen krvavé prázdné dÛlky. Z úst trãel jak˘si podivn˘ kus masa. Pfies hrdlo se táhla hluboká rána, aãkoli poblíÏ ní bylo jen málo krve. Hluboké fiezy kfiiÏovaly celé bfiicho a odhalovaly zmûÈ vnitfiních orgánÛ uvnitfi. Pravá ruka byla ãistû useknuta. V rozkroku zela dal‰í krvavá rána, která vysvûtlovala vzezfiení úst obûti – genitálie jí útoãník odfiízl a nacpal mezi zuby. I h˘Ïdû byly ufiíznuty ‰irok˘mi, jist˘mi tahy, které nejvíc ze v‰eho pfiipomínaly… porcování masa. Za tu minutu ãi dvû, které mi trvalo, neÏ jsem vstfiebal v‰echny tyto podrobnosti, se vyhlídka kolem mû rozplynula v mofie temnoty a to, co jsem pÛvodnû povaÏoval za rachot blíÏící se lodi, se zmûnilo v huãení mé vlastní krve v u‰ích. Zalila mû vlna nevolnosti, a tak jsem se obrátil, zachytil se zábradlí ochozu a svûsil hlavu nad vodu. 25
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 26
CALEB
CARR
„Komisafii!“ zavolal Connor a vy‰el z místnosti ve vûÏi. Theodore se v‰ak ke mnû rychl˘m skokem dostal jako první. „To bude dobré, Johne,“ sly‰el jsem ho fiíkat, kdyÏ mû podepfiel svou nevelkou, ale pfiekvapivû silnou boxerskou postavou. „D˘chejte zhluboka.“ Zatímco jsem se pokou‰el fiídit jeho pfiíkazem, zaslechl jsem tiché, protáhlé zahvízdnutí serÏanta Flynna, kter˘ stále upfienû hledûl na tûlo. „No vida,“ poznamenal tónem, v nûmÏ neznûl Ïádn˘ zvlá‰tní zájem ani soucit. „TakÏe tû nûkdo koneãnû odkrágloval, co, Georgio fieãen˘ Glorie? Pûknû tû zfiídili.“ „Vy to dítû znáte, Flynne?“ zeptal se Theodore, jakmile mû opfiel o zeì stráÏní vûÏiãky. Pomalu jsem se zaãínal uklidÀovat. „To ano, pane komisafii.“ Zdálo se, Ïe se Flynn v pfií‰efií usmívá. „JenÏe tohle nebylo Ïádn˘ dítû, esli se dá dûtství soudit podle chování. Pfiíjmení zní Santorelli. Mohlo mu bejt tak tfiináct. PÛvodnû se to jmenovalo Georgio, ale co pracuje v Paresis Hallu, zaãalo si to fiíkat Gloria.“ „‚To‘,“ ozval jsem se, zatímco jsem si manÏetou kabátu stíral z ãela studen˘ pot. „Proã mu fiíkáte ‚to‘?“ FlynnÛv úsmûv se zmûnil v ú‰klebek. „A japa byste tomu chtûl fiíkat, pane Moore? Rozhodnû to nebyl chlap, soudû podle jeho chování – ale BÛh to taky nestvofiil jako Ïenskou. V‰ickni z toho spolku jsou pro mû ‚to‘.“ Theodore pokrãil paÏe u bokÛ v boxerské pozici a ruce se mu automaticky sevfiely do pûstí – uÏ Flynna odhadl. „Nemám zájem o vበfilozofick˘ rozbor situace, serÏante. Bez ohledu na v‰echno ostatní byl ten chlapec dítûtem, a to dítû bylo zavraÏdûno.“ Flynn se uchechtl a opût mrkl na mrtvolu. „O tom se teda nehádám, pane!“ „SerÏante!“ TheodorÛv hlas, kter˘ neodpovídal jeho zjevu a vÏdy byl trochu skfiípav˘ a posazen˘ pfiíli‰ vysoko, teì zaznûl je‰tû ostfieji neÏ obvykle. Flynn se okamÏitû napfiímil. „UÏ od vás nechci sly‰et ani slovo, pokud se vás na nûco pfiímo nezeptám, pane! Je to jasné?“ Flynn pfiik˘vl, na pohrdavû zkroucen˘ch rtech se v‰ak jasnû zraãil cynick˘, trochu posmû‰n˘ odpor, kter˘ vût‰ina déle slouÏících policistÛ cítila ke komisafii, jenÏ bûhem pouhého roku od základÛ zpfievracel celé policejní fieditelství. Theodorovi to nemohlo uniknout. 26
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 27
PSYCHIATR
„TakÏe,“ prohlásil Roosevelt a zacvakal zuby tím zvlá‰tním, pro nûj typick˘m zpÛsobem, kter˘ vyvolával dojem, jako by kaÏdé slovo pfiekousl, neÏ je vypustil z úst, „fiíkáte, Ïe se ten chlapec jmenoval Georgio Santorelli a Ïe pracoval v Paresis Hallu – to je podnik Biffa Ellisona na Cooper Square, správnû?“ „Pfiesnû tak, pane komisafii.“ „A kde si myslíte, Ïe se pan Ellison nachází nyní?“ „Teìkonc? No, kde jinde by byl neÏ v Hallu, pane?“ „Tak tam zajeìte. Oznamte mu, Ïe ho zítra dopoledne ãekám na Mulberry Street.“ Flynn se teì poprvé zatváfiil znepokojenû. „Zítra… PromiÀte, pane komisafii, ale pan Ellison nejni zrovínka ãlovûk, co by takov˘hle pfiíkazy pfiijal s pochopením.“ „V tom pfiípadû ho zatknûte,“ opáãil Theodore, otoãil se a zadíval se smûrem k Williamsburgu. „Zatknout ho? Pane komisafii, kdybysme zat˘kali kaÏd˘ho majitele baru nebo vefiejn˘ho domu, co tam má tyhle muÏsk˘ dûvky, jenom proto, Ïe si Àákou z nich nûkdo trochu podal, nebo ji tfiebas i zabil, tak bysme se nikdy…“ „MoÏná byste mi rád prozradil prav˘ dÛvod, proã se vám tam nechce,“ fiekl Theodore a za zády pomalu rozvíral a opût svíral pûsti. Do‰el tûsnû k Flynnovi a varovn˘ pohled za skly br˘lí mu upfiel pfiímo do tváfie. „Není snad pan Ellison náhodou jedním z hlavních zdrojÛ va‰ich úplatkÛ?“ Flynn vytfie‰til oãi, dokázal se v‰ak dotãenû napfiímit a pfiedstírat uraÏenou hrdost. „Pane Roosevelte, já pracuju u policie uÏ patnáct let, a myslim, Ïe vim, jak todle mûsto funguje. âlovûk pfiece nemÛÏe obtûÏovat pány, jako je pan Ellison, jenom proto, Ïe nûjakej malej ‰pinavej pfiistûhovaleckej póvl koneãnû dostal, co mu patfiilo!“ To byla poslední kapka a já jsem vûdûl, Ïe je to poslední kapka – coÏ pro Roosevelta znamenalo velké ‰tûstí, protoÏe kdybych po nûm okamÏitû neskoãil a nechytil ho za ruce, nejspí‰ by ztloukl Flynna do bezvûdomí. Stálo mû v‰ak hodnû úsilí, abych ty silné paÏe udrÏel. „Ne, Roosevelte, ne!“ za‰eptal jsem mu do ucha. „Pfiesnû o tohle takov˘m, jako je on, jde, a vy to víte! Jestli napadnete muÏe v uniformû, budou chtít va‰i hlavu a starosta s tím nic nenadûlá!“ Roosevelt ztûÏka oddechoval, Flynn se uÏ zase usmíval a detektiv 27
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 28
CALEB
CARR
serÏant Connor ani pochÛzkáfi nevypadali, Ïe by se chystali fyzicky zasáhnout. Velmi dobfie vûdûli, Ïe se nacházejí v nebezpeãném období mezi mocnou vlnou reformy mûstské správy, která zasáhla New York pfied rokem se závûry Lexowovy komise (v níÏ hrál Roosevelt dÛleÏitou úlohu) ohlednû korupce v policejních sloÏkách mûsta New Yorku, a moÏná je‰tû vût‰í silou téÏe korupce, která existovala stejnû dlouho jako samy policejní jednotky a nyní ti‰e vyãkávala, aÏ vefiejnost ztratí o reformu zájem a v‰e se vrátí do star˘ch kolejí. „Stojíte pfied prost˘m rozhodnutím, Flynne,“ prohlásil Roosevelt s dÛstojností, která byla u tak rozhnûvaného muÏe obdivuhodná. „Buì budu mít u sebe v kanceláfii Ellisona, nebo na stole vበodznak. Zítra ráno.“ Flynn se neochotnû podfiídil. „Jistû, pane komisafii.“ Obrátil se na podpatku a zamífiil dolÛ, pfiiãemÏ si hlasitû mumlal cosi „o rozmazleném chlapeãkovi z nóbl rodiny, co si hraje na policajta“. Po chvilce k nám dorazil jeden z policistÛ hlídkujících dole, aby nám oznámil, Ïe se právû objevil koronerÛv vÛz a mÛÏe tûlo odvézt. Roosevelt jim vzkázal, aby pár minut poãkali, a potom poslal pryã i Connora a pochÛzkáfie. ZÛstali jsme na ochozu sami s ostatky toho, co kdysi zjevnû b˘valo jedním z tûch ne‰Èastn˘ch mlad˘ch lidí, které kaÏdou sezonu vyvrhoval na bfieh nekoneãn˘ oceán chudinsk˘ch ãinÏákÛ táhnoucí se odsud k západu. Tyto dûti musely pouÏívat k obÏivû ve‰keré prostfiedky, jeÏ mûly k dispozici – a ty, které mûl Georgio Santorelli, byly úplnû základní –, aby vÛbec pfieÏily, odkázány samy na sebe, a byly tak naprosto odkázány samy na sebe, Ïe by si to ãlovûk neobeznámen˘ s newyorsk˘mi ghetty z roku 1896 dokázal jen stûÏí pfiedstavit. „Kreizler odhaduje, Ïe chlapec byl zabit dnes v noci, pfied pomûrnû krátkou dobou,“ fiekl Theodore s pohledem upfien˘m na list papíru, kter˘ drÏel v ruce. „Nûjak to souvisí s teplotou tûla. Vrah je tedy moÏná stále v okolí. Moji muÏi to tady kolem uÏ proãesávají. Pfiipsal sem pár dal‰ích lékafisk˘ch informací a pak je tu tenhle vzkaz.“ Podal mi papír, na nûmÏ bylo rozevlát˘m hÛlkov˘m písmem chvatnû na‰krábáno: ROOSEVELTE, DO·LO K HROZN¯M OMYLÒM. MÁM âAS ZÍTRA DOPOLEDNE NEBO NA OBùD. MùLI BYCHOM ZAâÍT – JE TU âASOV¯ PLÁN. Chvilku jsem se pokou‰el objevit v tom nûjak˘ smysl.
„To jeho záhadné vyjadfiování je trochu únavné,“ byl jedin˘ závûr, k nûmuÏ se mi podafiilo dospût. 28
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 29
PSYCHIATR
Theodore se vzmohl na tiché zasmání. „To jsem si nejdfiív myslel taky. Ale fiekl bych, Ïe uÏ vím, o co jde. Do‰lo mi to pfii prohlídce tûla. Máte vÛbec nûjakou pfiedstavu o tom, kolik lidí je v New Yorku kaÏdoroãnû zavraÏdûno, Moore?“ „Vlastnû ani ne.“ Znovu jsem pohlédl na mrtvolu, rychle jsem v‰ak odvrátil zrak, kdyÏ jsem si v‰iml, jak krutû je obliãej pfiitisknut˘ k ocelovému ochozu – spodní ãelist vytrãená v groteskním, nepfiirozeném úhlu –, a kdyÏ jsem znovu spatfiil rudoãerné otvory, které kdysi byly oãima. „Kdybych mûl hádat, fiekl bych, Ïe to budou stovky. MoÏná tisíc nebo dva.“ „Já taky,“ pfiitakal Roosevelt. „JenÏe taky bych pouze hádal. Vût‰ina vraÏd totiÏ projde bez pov‰imnutí. Jistû, policie dûlá, co je v jejích silách, pokud je obûÈ spofiádaná a bohatá. Ale chlapec, jako je tenhle, chud˘ pfiistûhovalec, kter˘ prodával vlastní tûlo – stydím se to pfiiznat, Moore, ale nevím o jediném precedentu, pfii nûmÏ by se podobn˘ pfiípad skuteãnû vy‰etfioval, coÏ jste mohl pochopit i z Flynnova pfiístupu.“ Znovu mimodûk pokrãil paÏe vedle bokÛ. „Ale mû to uÏ unavuje. V tûchto odporn˘ch ãtvrtích se manÏelé zabíjejí navzájem, opilci a narkomani vraÏdí poctivé pracující obãany, prostitutky padají za obûÈ niãemÛm nebo páchají sebevraÏdy po tuctech a lidé zvenãí to sledují jako nechutné, ale docela zábavné pfiedstavení. To samo o sobû je dost ‰patné. KdyÏ se v‰ak obûÈmi stávají dûti a obecná reakce vefiejnosti se nijak zvlá‰È neli‰í od té Flynnovy… Proboha, mám pocit, Ïe bojuju s vlastními lidmi! VÏdyÈ tenhle rok uÏ máme tfii takové pfiípady a z okrskÛ ani od detektivÛ jsem o tom nesly‰el jediné slovo.“ „Tfii?“ podivil jsem se. „Já vím jenom o tom dûvãeti od Drapera.“ Shang Draper vlastnil vyhlá‰en˘ bordel na kfiiÏovatce ·esté avenue a âtyfiiadvacáté ulice, kde si mohli zákazníci koupit povyraÏení s dûtmi (vût‰inou ‰lo o dívky, ale na‰lo se tam i pár chlapcÛ) ve vûku od devíti do ãtrnácti let. V lednu objevili v jednom z tamûj‰ích táflovan˘ch pokojÛ desetiletou holãiãku ubitou k smrti. „Ano, a o tomhle víte jen proto, Ïe se Draper opozdil s placením v˘palného,“ fiekl Roosevelt. Válka proti korupci, kterou zahájil souãasn˘ starosta, plukovník William L. Strong, se sv˘mi zastánci, k nimÏ patfiil i Roosevelt, byla sice chvályhodná, zatím se v‰ak v nejmen‰ím nepodafiilo vykofienit nejstar‰í a nejv˘nosnûj‰í z policejních aktivit: vybírání v˘palného od majitelÛ náleven, vefiejn˘ch domÛ, koncertních 29
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 30
CALEB
CARR
salonÛ, opiov˘ch doupat a ostatních palácÛ nefiesti. „Nûkdo ze ·estnáctého okrsku, je‰tû pofiád nevím kdo, prozradil ten pfiíbûh tisku, aby majitele zatlaãil do kouta. Ale ti druzí dva mrtví byli chlapci jako tento, nalezení na ulici, takÏe nemohli b˘t vyuÏiti k vydírání zamûstnavatelÛ. A tak se o jejich konci nikdo nedovûdûl…“ Jeho hlas zanikl ve ‰plouchání vody pod námi a pravideln˘ch poryvech vûtru od fieky. „Oba zemfieli stejn˘m zpÛsobem?“ zeptal jsem se s pohledem upfien˘m na Theodora, kter˘ se díval na tûlo. „V podstatû ano. A k obûma se uÏ dostaly krysy a ptáci, stejnû jako k tomuhle. Nebyl to pûkn˘ pohled.“ „Krysy a ptáci?“ „Ty oãi,“ vysvûtlil Roosevelt. „Detektiv serÏant Connor tvrdí, Ïe je to práce krys nebo mrchoÏroutÛ. JenÏe to ostatní…“ O druh˘ch dvou vraÏdách se v novinách nepsalo; na tom v‰ak nebylo nic divného. Jak fiekl Roosevelt, vraÏdy, které se zdály neobjasnitelné a k nimÏ do‰lo mezi chudáky ãi lidmi na okraji spoleãnosti, policie stûÏí zaznamenala, natoÏ aby je vy‰etfiovala. KdyÏ navíc obûti patfiily k ãásti spoleãnosti, jejíÏ existence se obecnû popírala, nadûje na objasnûní se sníÏila z malé na nulovou. Chvilku jsem si pohrával s pfiedstavou, co by moji vlastní nadfiízení v Timesech asi udûlali, kdybych jim navrhl vydat ãlánek o hochovi, kter˘ se Ïivil tím, Ïe se oblékal a líãil jako Ïenská prostitutka a prodával své tûlo dospûl˘m muÏÛm (z nichÏ mnozí patfiili k údajnû úctyhodn˘m obãanÛm) a kter˘ byl stra‰liv˘m zpÛsobem zavraÏdûn v temném koutû mûsta. Mûl bych ‰tûstí, kdyby mû po tom návrhu jenom vyhodili; nucen˘ pobyt v Bloomingdaleském ústavu pro du‰evnû choré by byl pravdûpodobnûj‰ím v˘sledkem. „S Kreizlerem jsem nemluvil uÏ celé roky,“ pronesl Roosevelt po chvilce zamy‰lenû. „Aãkoli mi poslal velmi laskav˘ vzkaz, kdyÏ…“ Na chvilku se zarazil a neobratnû pokraãoval: „V dobû, která pro mû byla velmi tûÏká.“ Chápal jsem ho. Theodore mluvil o smrti své první Ïeny Alice – zemfiela v roce 1884 pfii porodu dcery, která dostala stejné jméno. Jeho ztráta ten den byla dvojnásobnû drtivá, neboÈ jen nûkolik hodin po manÏelce zemfiela rovnûÏ jeho matka. Theodore se s tragédií vypofiádal sv˘m typick˘m zpÛsobem; uzavfiel smutnou, svatosvatou vzpomínku na manÏelku hluboko v sobû a uÏ nikdy se o ní nezmínil. 30
PsychiatrKor1
6/12/17 3:21 PM
Stránka 31
PSYCHIATR
Vytrhl se ze smutného zadumání a otoãil se ke mnû. „Ov‰em ten dobr˘ doktor musel mít nûjak˘ dÛvod, proã sem poslal právû vás.“ „AÈ se propadnu, jestli ten dÛvod znám,“ opáãil jsem a bezradnû pokrãil rameny. „Ano,“ prohlásil Theodore s dal‰ím laskav˘m zasmáním. „Nበpfiítel Kreizler je nevypoãitateln˘ a tajupln˘ jako âíÀan. A moÏná jsem se podobnû jako on v uplynul˘ch mûsících aÏ pfiíli‰ pohyboval mezi podivn˘mi a hrozn˘mi vûcmi, neboÈ se mi zdá, Ïe zaãínám chápat jeho úmysl. Pochopte, Moore, s tûmi pfiedchozími vraÏdami jsem nemohl nic dûlat, neboÈ na oddûlení nebyl Ïádn˘ zájem o jejich vy‰etfiování. A i kdyby byl, nikdo z na‰ich detektivÛ nemá dostateãn˘ v˘cvik, aby v takové fiezniãinû na‰el nûjak˘ smysl. JenÏe tenhle chlapec, takhle stra‰livá, krvavá záleÏitost… Spravedlnost mÛÏe b˘t slepá jen do jisté míry. Mám plán a soudím, Ïe i Kreizler má plán – a taky soudím, Ïe vy nás máte svést dohromady.“ „Já?“ „Proã ne? Tak jste to pfiece provedl na Harvardu, kde jsme se v‰ichni se‰li.“ „Ale co ãekáte, Ïe udûlám?“ „Zítra mi Kreizlera pfiivedete do kanceláfie. V pozdním dopoledni, jak stojí v jeho vzkazu. Dáme hlavy dohromady a vymyslíme, co se dá podniknout. Ale buìte diskrétní, prosím – chci, aby v‰ichni ostatní získali dojem, Ïe jde pouze o spoleãenské setkání star˘ch pfiátel.“ „Zatracenû, Roosevelte, co má podle vás b˘t spoleãenské setkání star˘ch pfiátel?“ On se v‰ak uÏ ponofiil do úvah o svém plánu. Mou zoufalou otázku pfie‰el mlãením, zhluboka se nadechl a poprvé od mého pfiíchodu na vûÏ pÛsobil klidnû a sebejistû. „Akce, Moore – odpovíme akcí!“ A pak mû pevnû objal kolem ramenou; jeho elán a morální jistota se vrátily v plné síle. Pokud ‰lo o mou vlastní jistotu, jakoukoli jistotu, marnû jsem ãekal, aÏ se dostaví. Vûdûl jsem pouze, Ïe jsem zatahován do ãehosi, co vymysleli dva nejzarytûj‰í, nejrozhodnûj‰í a nejzásadovûj‰í muÏi, jaké jsem kdy poznal – a ta my‰lenka mi nepfiiná‰ela Ïádnou úlevu, kdyÏ jsme se vraceli dolÛ ke Kreizlerovu koãáru a zanechali tûlo ne‰Èastného Georgia Santorelliho nahofie na vûÏi, vysoko pod mraziv˘m nebem, na nûmÏ se dosud neobjevil jedin˘ náznak svítání. 31
PsychiatrKor1
6/12/17 3:22 PM
Stránka 512
Caleb Carr PSYCHIATR Z anglického originálu The Alienist, vydaného nakladatelstvím Random House roku 1994, pfieloÏila Petra Diestlerová Obálku navrhla SoÀa ·edivá Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 512 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9097. publikaci. Sazba Olaf ·najder Tisk FINIDR, s. r. o., âesk˘ Tû‰ín Vydání druhé, v KniÏním klubu první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz