50
KOST E R N Í SYST É M
KOSTRA KOSTRA TVOŘÍ TÉMĚŘ JEDNU PĚTINU HMOTNOSTI ZDRAVÉHO LIDSKÉHO TĚLA. TATO FLEXIBILNÍ VNITŘNÍ KONSTRUKCE NESE VŠECHNY OSTATNÍ ČÁSTI A TKÁNĚ, KTERÉ BY SE ZHROUTILY, KDYBY NEMĚLY JEJÍ OPORU. KOSTRA URČITÉ ORGÁNY TAKÉ CHRÁNÍ, NAPŘÍKLAD CHOULOSTIVÝ MOZEK JE ULOŽEN V LEBCE. DÁLE JSOU KOSTI ZÁSOBÁRNOU DŮLEŽITÝCH MINERÁLNÍCH LÁTEK, ZEJMÉNA VÁPNÍKU, A MÍSTEM, KDE SE TVOŘÍ NOVÉ KREVNÍ BUŇKY. Průměrná kostra má 206 kostí. Existují určité přirozené odlišnosti. Zhruba jeden člověk z dvaceti má o žebro víc a počet drobných kostí spojených v lebku se také různí. Kost je aktivní tkáň, a i když obsahuje přibližně 22 procent vody, Clavicula (klíční kost) má strukturu sice lehkou a ohebnou, ale pevnou. Podobná Zobcovitý konstrukce vytvořená z technicky nejpokročilejších kompovýběžek zitních materiálů by se co do síly, odolnosti a nízké hmotlopatky nosti kosti nemohla vyrovnat. Kostra má navíc i tu výhodu, že se po poškození dokáže sama opravit. Dokáže jednotlivé kosti dokonce přestavět tak, aby ve zvláště namáhaných místech byly silnější a pevnější, jak můžeme vidět třeba u jezdců Sternum na koni nebo vzpěračů. Dvě hlavní součásti kosterního sys(hrudní kost) tému se nazývají axiální a apendikulární skelet. Axiální skelet sestává z lebky, páteře, žeber a hrudní kosti. Apendikulární skelet zahrnuje kosti ramene, paže, zápěstí a ruky a zároveň kosti pánve, nohy, kotníku (hlezna) a chodidla. Z 206 jich 80 patří k axiálnímu skeletu, 64 ke kostře horních končetin a 62 ke kostře dolních končetin. Sedmé žebro
Cranium (lebka)
Mandibula (dolní čelist)
Manubrium (rukojeť hrudní kosti)
Corpus sterni (tělo hrudní kosti) Processus xiphoideus (mečovitý výběžek)
Humerus
(pažní kost)
Trochlea (kladkovitý žlábek humeru)
POHLED ZE VŠECH STRAN
Epikondyly (širší výběžky pažní kosti)
PLOCHÁ KOST (KOST TEMENNÍ)
Columna vertebralis (páteř) Sacrum (křížová kost) Pelvis (pánev) Radius (vřetenní kost) Ulna (loketní kost) Ossa carpalia (kosti zápěstí)
Ossa parietalia Ossa (temenní metacarpalia kosti) (záprstní kosti) Os occipitale (týlní kost) Phalanx (článek prstu) Vertebrae cervicales (krční obratle)
NEPRAVIDELNÁ KOST (KOST KLÍNOVÁ)
Acromion (nadpažek) Výběžek na hřebeni lopatky
TVARY KOSTÍ
Scapula (lopatka)
Tvar kosti naznačuje její funkci. Široké či ploché kosti, jako lopatka v ramenním pletenci, mají velkou plochu povrchu pro uchycení svalů. Dlouhé kosti, například kosti paže, předloktí, stehna a bérce, fungují jako páky pohybující končetinami do mnoha různých poloh, například při natahování ruky po předmětech. Sezamské kosti jsou drobné kůstky ve šlachách.
Femur (stehenní kost)
Patella (čéška)
Coccyx (kostrč) volné zakončení páteře
Kondyly Okrouhlé výběžky zajišťující kloubní spojení s další kostí
Tibia (holenní kost)
Fibula (lýtková kost)
DLOUHÁ KOST (KOST STEHENNÍ)
SEZAMSKÁ KOST (ČÉŠKA)
Zevní kotník Okrouhlý výběžek na konci lýtkové kosti Os naviculare
(loďkovitá kost)
KRÁTKÁ KOST (KOST PATNÍ)
Talus (hlezenní kost) Calcaneus (patní kost)
Ossa tarsalia (zánártní kosti) Ossa metatarsalia (nártní kosti) Phalanges (články prstů)
Vnitřní kotník Okrouhlý výběžek na konci holenní kosti Talus (hlezenní kost) Klínovité kosti Os cuboidea (krychlová kost)
51
KO S T E R N Í S YS T É M I K L O U BY
UVNITŘ KOLENA
JINÁ SPOJENÍ KOSTÍ
MÍSTO, KDE SE STÝKAJÍ DVĚ KOSTI, SE NAZÝVÁ KLOUB. KLOUBY MŮŽEME ROZDĚLOVAT PODLE JEJICH STRUKTURY A PODLE DRUHU POHYBU, KTERÝ UMOŽŇUJÍ. V TĚLE MÁME VÍCE NEŽ TŘI STA RŮZNÝCH KLOUBNÍCH SPOJENÍ.
SYNOVIÁLNÍ KLOUBY Nejběžnější klouby v organismu, volně pohyblivé a přizpůsobivé, jsou označovány jako synoviální klouby. Mohou fungovat po mnoho desítek let, pokud je používáme důkladně a často, ale šetrně. Tyto klouby jsou uzavřeny v ochranném zevním krytu – kloubním pouzdře. Vnitřní po vlak tohoto pouzdra, nazývaný synoviální blanka, vylučuje kluzkou ole jovitou tekutinu, známou jako kloubní maz či synovie, která v kloubu působí jako mazadlo a zajišťuje, že se kloubní povrchy při vzájemném kon TYPY SYNOVIÁLNÍCH KLOUBŮ Rozsah pohybu synoviálního kloubu taktu pohybují s minimálním třením je určován tvarem ploch jeho kloub a opotřebením. V těle je asi 230 syno ních chrupavek (viz str. 57) a jejich sestavením. viálních kloubů. Atlas první obratel Axis (čepovec) druhý obratel Čepový kloub Trnovitý výběžek jedné kosti se otáčí v prstencovitém kloubním pouzdře druhé kosti. Tento typ kloubního spojení mezi prvním a druhým obratlem umožňuje lebce rotační pohyb v ose páteře a pohyb do stran, když například vrtíme hlavou.
Ne všechna spojení kostí jsou plně pohybli vá. Některá jen umožňují růst nebo dávají větší stabilitu. V takových kloubech (v širším smyslu) kosti zpravidla spojuje chrupavka nebo pevná vlákna z látek, jako je bílkovina kolagen. V nepohyblivých kloubech Lebeční na lebce se po ukončení růstu jed šev notlivé ploché kosti bezpečně spojí PEVNÉ SPOJENÍ Na lebce dospělého lze pozoro vzájemně propletenými vlákny tkáně, vat lebeční švy jako klikatící se která vytvoří lebeční švy.
Pažní kost Loketní kost
Meniskus Chrupavčitý klínek, který po máhá roznést váhu rovnoměrně po celém kolenním kloubu
Spona stydká
ČÁSTEČNĚ POHYBLIVÉ SPOJENÍ
Sval
Kosti jsou spojeny sponou (sym fýzou) vláknité tkáně či chrupavky, jako u spony stydké.
Nerv
Scapula (lopatka)
Šlacha čtyřhlavého svalu Přechází přes čéšku, která je v ní usazená
Humerus (pažní kost)
Synoviální blanka Produkuje kloubní maz (synovii)
Patella Čéška; miskovitý útvar z kosti a chrupavky s ochrannou funkcí
Kost mnohohranná (zápěstní)
Tukový polštářek Chrání kolenní kloub, zejména při klečení
Záprstní kost palce ruky
Kloubní chrupavka
Vaz Elipsoidní kloub Kloubní hlavice vejčitého tvaru zapadá do elipsoidní dutiny druhé kosti, jako třeba tam, kde se vřetenní kost předloktí stýká s loďkovitou kostí na zápěstí. Tento typ kloubu umožňuje ohýbání a pohyb do stran, ale rotace je omezená. Vřetenní kost Loďkovitá kost
Ploché klouby
Kostní dřeň
Kloubní pouzdro Ochranný vak, snižující tření na minimum a vyživující chrupavku Synoviální blanka
Úpon šlachy čtyřhlavého svalu na holenní kosti
Tibia Holenní kost; větší z obou kostí bérce
Koleno je důkladně stabilizováno zevními vazy i šlachami svalů, takže se může „uzamknout“ v přímé po loze a při stání udržovat vzpřímený postoj a šetřit energii. Má navíc zvláštní vnitřní chrupavky – menis ky – a vnitřní vazy (vazy zkřížené).
Kloubní chrupavka Vazy
VNITŘEK SYNOVIÁLNÍHO KLOUBU Konce kostí od sebe dělí jen tenoučká vrstvička kloubního mazu. Například ve velkém kolenním kloubu není této tekutiny více než 1–2 mililitry.
CHRUPAVKA JAKO TLUMIČ NÁRAZŮ Kloubní chrupavce, která pokrývá konce kostí v sy noviálním kloubu, se také říká hyalinní chrupavka (viz str. 53). Když kloubem otřásají náhlé nárazy nebo vibrace, funguje jako tlumič a částečně rozptyluje sílu úderu, aby se předešlo nepříjemnému poškození mnohem méně poddajných kostí. V některých klou bech má chrupavka pevnější vlákna. K nim patří na příklad destičky z vláknité chrupavky, známé jako me ziobratlové ploténky, jimiž jsou v páteři pro loženy obratle. Vláknitá chrupavka se nachází také v kloubních spoje ních na čelisti a zápěstí a v kolenních menis cích. CHRUPAVKY PÁTEŘE
Ploténky vláknité chrupavky mezi obratli mají významnou úlohu pro stabilizaci a od pružení páteře.
57
56
Nártní kosti
Žíla
VNITŘEK KOLENA
Zánártní kosti
Konce kosti jsou v synoviálních kloubech kryty a chráněny kloubní chrupavkou, která je hladká a nepatrně stlačitelná. Kloub je obklopen kloubním pouzdrem, tvořeným pevnou pojivovou tkání a při pojeným k zakončením obou kostí. Jeho jemný vnitřní povlak, synoviální blanka, do kloubní dutiny neustále vylučuje kloubní maz čili synovii, viskózní kapalinu, která podobně jako olej zajišťuje hladký pohyb kloubu. Tato tekutina také vyživuje chru pavku tuky a bílkovinami a neustále se resorbuje. Vláknité vazy, které kloub zpevňují, jsou na obou koncích ukotveny na kostech. Brání kostem zajít v pohybu příliš daleko i pohybu v nepřirozeném směru. Svaly, které kloub obklopují a připojují se k jeho kostem, napětím udržují stabilitu a stahová ním vyvolávají pohyb.
Kloubní maz (synovie) Femur Stehenní kost; kost horní části dolní končetiny
Tepna
Plochý kloub Povrchy obou kostí, které se v tomto typu kloubu stýkají, jsou téměř ploché a navzájem po sobě kloužou. Pohyb je omezen silnými vazy, které kloub opouzdřují. Takto fungují některé klouby mezi zánártními kostmi na noze a mezi zápěstními kostmi na ruce.
VNITŘEK KLOUBU
Kost Clavicula (klíční kost)
Sedlový kloub Na kloubním povrchu obou kostí jsou jak vypouklá, tak vydutá místa, což připomíná tvar koňského sedla. Kosti se po sobě mohou pohybovat dopředu i dozadu a doprava i doleva, ovšem s omezenou rotací. Nejdů ležitější sedlový kloub je na základně palce ruky.
Vřetenní kost
Zkřížené vazy Probíhají v kloubu křížem zezadu dopředu a zajišťují jeho stabilitu
čáry. V dětství jsou tyto spoje volné, aby se rychle rostoucí mozek mohl zvětšovat.
Kulovitý kloub Kulovitá kloubní hlavice jedné kosti zapadá do pohárkovité prohlubně druhé. Ze všech typů kloubů umožňuje kulovitý kloub nejširší rozsah pohybů – příkladem je ramenní kloub a kyčelní kloub.
Kladkový kloub Vypouklá kloubní plocha jedné kosti zapadá do vyduté kloubní plochy druhé kosti. Toto skloubení dovoluje pohyb oběma směry převážně v jedné rovině. Loket je modifikovaný kladkový kloub: otáčení kosti vřetenní a loketní proti kosti pažní umožňuje omezenou rotaci.
Na styku kosti stehenní a ho lenní vzniká největší kloub lidského těla – koleno
K L O U BY I K O S T E R N Í S Y S T É M
KLOUBY
KO S T E R N Í S YS T É M I K L O U BY
UVNITŘ KOLENA
JINÁ SPOJENÍ KOSTÍ
MÍSTO, KDE SE STÝKAJÍ DVĚ KOSTI, SE NAZÝVÁ KLOUB. KLOUBY MŮŽEME ROZDĚLOVAT PODLE JEJICH STRUKTURY A PODLE DRUHU POHYBU, KTERÝ UMOŽŇUJÍ. V TĚLE MÁME VÍCE NEŽ TŘI STA RŮZNÝCH KLOUBNÍCH SPOJENÍ.
SYNOVIÁLNÍ KLOUBY Nejběžnější klouby v organismu, volně pohyblivé a přizpůsobivé, jsou označovány jako synoviální klouby. Mohou fungovat po mnoho desítek let, pokud je používáme důkladně a často, ale šetrně. Tyto klouby jsou uzavřeny v ochranném zevním krytu – kloubním pouzdře. Vnitřní po vlak tohoto pouzdra, nazývaný synoviální blanka, vylučuje kluzkou ole jovitou tekutinu, známou jako kloubní maz či synovie, která v kloubu působí jako mazadlo a zajišťuje, že se kloubní povrchy při vzájemném kon TYPY SYNOVIÁLNÍCH KLOUBŮ Rozsah pohybu synoviálního kloubu taktu pohybují s minimálním třením je určován tvarem ploch jeho kloub a opotřebením. V těle je asi 230 syno ních chrupavek (viz str. 57) a jejich sestavením. viálních kloubů. Atlas první obratel Axis (čepovec) druhý obratel Čepový kloub Trnovitý výběžek jedné kosti se otáčí v prstencovitém kloubním pouzdře druhé kosti. Tento typ kloubního spojení mezi prvním a druhým obratlem umožňuje lebce rotační pohyb v ose páteře a pohyb do stran, když například vrtíme hlavou.
Ne všechna spojení kostí jsou plně pohybli vá. Některá jen umožňují růst nebo dávají větší stabilitu. V takových kloubech (v širším smyslu) kosti zpravidla spojuje chrupavka nebo pevná vlákna z látek, jako je bílkovina kolagen. V nepohyblivých kloubech Lebeční na lebce se po ukončení růstu jed šev notlivé ploché kosti bezpečně spojí PEVNÉ SPOJENÍ Na lebce dospělého lze pozoro vzájemně propletenými vlákny tkáně, vat lebeční švy jako klikatící se která vytvoří lebeční švy.
Pažní kost Loketní kost
Meniskus Chrupavčitý klínek, který po máhá roznést váhu rovnoměrně po celém kolenním kloubu
Spona stydká
ČÁSTEČNĚ POHYBLIVÉ SPOJENÍ
Sval
Kosti jsou spojeny sponou (sym fýzou) vláknité tkáně či chrupavky, jako u spony stydké.
Nerv
Scapula (lopatka)
Šlacha čtyřhlavého svalu Přechází přes čéšku, která je v ní usazená
Humerus (pažní kost)
Synoviální blanka Produkuje kloubní maz (synovii)
Patella Čéška; miskovitý útvar z kosti a chrupavky s ochrannou funkcí
Kost mnohohranná (zápěstní)
Tukový polštářek Chrání kolenní kloub, zejména při klečení
Záprstní kost palce ruky
Kloubní chrupavka
Vaz Elipsoidní kloub Kloubní hlavice vejčitého tvaru zapadá do elipsoidní dutiny druhé kosti, jako třeba tam, kde se vřetenní kost předloktí stýká s loďkovitou kostí na zápěstí. Tento typ kloubu umožňuje ohýbání a pohyb do stran, ale rotace je omezená. Vřetenní kost Loďkovitá kost
Ploché klouby
Kostní dřeň
Kloubní pouzdro Ochranný vak, snižující tření na minimum a vyživující chrupavku Synoviální blanka
Úpon šlachy čtyřhlavého svalu na holenní kosti
Tibia Holenní kost; větší z obou kostí bérce
Koleno je důkladně stabilizováno zevními vazy i šlachami svalů, takže se může „uzamknout“ v přímé po loze a při stání udržovat vzpřímený postoj a šetřit energii. Má navíc zvláštní vnitřní chrupavky – menis ky – a vnitřní vazy (vazy zkřížené).
Kloubní chrupavka Vazy
VNITŘEK SYNOVIÁLNÍHO KLOUBU Konce kostí od sebe dělí jen tenoučká vrstvička kloubního mazu. Například ve velkém kolenním kloubu není této tekutiny více než 1–2 mililitry.
CHRUPAVKA JAKO TLUMIČ NÁRAZŮ Kloubní chrupavce, která pokrývá konce kostí v sy noviálním kloubu, se také říká hyalinní chrupavka (viz str. 53). Když kloubem otřásají náhlé nárazy nebo vibrace, funguje jako tlumič a částečně rozptyluje sílu úderu, aby se předešlo nepříjemnému poškození mnohem méně poddajných kostí. V některých klou bech má chrupavka pevnější vlákna. K nim patří na příklad destičky z vláknité chrupavky, známé jako me ziobratlové ploténky, jimiž jsou v páteři pro loženy obratle. Vláknitá chrupavka se nachází také v kloubních spoje ních na čelisti a zápěstí a v kolenních menis cích. CHRUPAVKY PÁTEŘE
Ploténky vláknité chrupavky mezi obratli mají významnou úlohu pro stabilizaci a od pružení páteře.
57
56
Nártní kosti
Žíla
VNITŘEK KOLENA
Zánártní kosti
Konce kosti jsou v synoviálních kloubech kryty a chráněny kloubní chrupavkou, která je hladká a nepatrně stlačitelná. Kloub je obklopen kloubním pouzdrem, tvořeným pevnou pojivovou tkání a při pojeným k zakončením obou kostí. Jeho jemný vnitřní povlak, synoviální blanka, do kloubní dutiny neustále vylučuje kloubní maz čili synovii, viskózní kapalinu, která podobně jako olej zajišťuje hladký pohyb kloubu. Tato tekutina také vyživuje chru pavku tuky a bílkovinami a neustále se resorbuje. Vláknité vazy, které kloub zpevňují, jsou na obou koncích ukotveny na kostech. Brání kostem zajít v pohybu příliš daleko i pohybu v nepřirozeném směru. Svaly, které kloub obklopují a připojují se k jeho kostem, napětím udržují stabilitu a stahová ním vyvolávají pohyb.
Kloubní maz (synovie) Femur Stehenní kost; kost horní části dolní končetiny
Tepna
Plochý kloub Povrchy obou kostí, které se v tomto typu kloubu stýkají, jsou téměř ploché a navzájem po sobě kloužou. Pohyb je omezen silnými vazy, které kloub opouzdřují. Takto fungují některé klouby mezi zánártními kostmi na noze a mezi zápěstními kostmi na ruce.
VNITŘEK KLOUBU
Kost Clavicula (klíční kost)
Sedlový kloub Na kloubním povrchu obou kostí jsou jak vypouklá, tak vydutá místa, což připomíná tvar koňského sedla. Kosti se po sobě mohou pohybovat dopředu i dozadu a doprava i doleva, ovšem s omezenou rotací. Nejdů ležitější sedlový kloub je na základně palce ruky.
Vřetenní kost
Zkřížené vazy Probíhají v kloubu křížem zezadu dopředu a zajišťují jeho stabilitu
čáry. V dětství jsou tyto spoje volné, aby se rychle rostoucí mozek mohl zvětšovat.
Kulovitý kloub Kulovitá kloubní hlavice jedné kosti zapadá do pohárkovité prohlubně druhé. Ze všech typů kloubů umožňuje kulovitý kloub nejširší rozsah pohybů – příkladem je ramenní kloub a kyčelní kloub.
Kladkový kloub Vypouklá kloubní plocha jedné kosti zapadá do vyduté kloubní plochy druhé kosti. Toto skloubení dovoluje pohyb oběma směry převážně v jedné rovině. Loket je modifikovaný kladkový kloub: otáčení kosti vřetenní a loketní proti kosti pažní umožňuje omezenou rotaci.
Na styku kosti stehenní a ho lenní vzniká největší kloub lidského těla – koleno
K L O U BY I K O S T E R N Í S Y S T É M
KLOUBY
S VA L O V Ý S Y S T É M
SVALY OBLIČEJE A KRKU
SVALY OBLIČEJE, HLAVY A KRKU FUNGUJÍ V SOUČINNOSTI TAK, ABY DOKÁZALY DRŽET HLAVU A POHYBOVAT OBLIČEJEM – I OBOČÍM, OČNÍMI VÍČKY A RTY. SVALSTVO, KTERÉ TO ZAJIŠŤUJE, JE VELICE SLOŽITÉ A UMOŽŇUJE DÁT OBLIČEJI ŠIROKOU ŠKÁLU VÝRAZŮ.
OBLIČEJOVÉ SVALY
Navzájem propletené svaly kolem úst mají svou roli při řeči, neverbálním vyjadřování, jídle a pití. Některé obličejové svaly také fungují jako svěrače, svaly otevírající či uzavírající otvory, například oční víčka, nosní dírky a rty. M. occipitofrontalis Zvedá oční víčka
Corrugator supercilii (svrašťovač obočí) Stahuje obočí k sobě a svrašťuje dolní polovinu čela
M. procerus Některé obličejové svaly se upínají na kostech, jiné ke šlachám nebo Stahuje obočí dolů plochým rozprostřeným blánám z vláknité vazivové tkáně, označova a k sobě navzájem ným jako aponeurózy. To znamená, že některé obličejové svaly jsou M. orbicularis oculi (kruhový sval oční) navzájem spojené. Řada z těchto svalů se druhým koncem upíná Zavírá oční víčko v hlubších vrstvách kůže. Výho dou tohoto složitého systému je, Compressor naris Svírá nosní dírky že dokonce i nepatrné stažení (nozdry) svalu vyvolá pohyb kůže na obli čeji, který se projeví jako vyjád Levator labii superioris ření určitého výrazu či emoce. (zdvihač horního rtu) Takřka všechny obličejové svaly Zvedá a vysouvá dopředu horní ret jsou ovládány lícním nervem, tj. VII. hlavovým nervem (viz Dilator naris Rozevírá a rozšiřuje str. 98). Poškození nebo o nemocnosní dírky nění tohoto nervu má za násle SPOJENÍ NERVU SE SVALEM M. zygomaticus minor Neuron (vlevo nahoře) se připojuje k vláknu dek ztrátu mimických schopností (malý lícní sval) obličejového svalu. V místě kontaktu je motoZvedá horní ret obličeje a jeho výrazu, což také rická nervosvalová ploténka (uprostřed), kde je svalové vlákno vysoce citlivé na vzruchy. omezuje schopnost komunikovat. M. zygomaticus maior (velký lícní sval) Zvedá a roztahuje ústní koutek
MIMICKÉ VRÁSKY Zdravá mladá kůže obsahuje pružná vlákna bílkoviny elastinu, která kůži pomáhají navracet do původní polohy, když se například přestaneme usmívat. S postupu jícím věkem elastin degeneruje a škára v kůži (viz str. 164–165) už není s níže uloženými svaly spojena tak pevně. To způsobuje vrásky, protože se kůže už nedokáže tak snadno roztahovat a stahovat. Nejprve se objevují vějířky drobných vrásek, vycházející od očních koutků. Po nich následují vrásky na čele a kolem úst, před ušima, mezi obočími, na bradě a na kobylce nosu. Vrásky v obličeji jsou vždy svírají pravý úhel ke svalovým vláknům, takže je na nich vidět průběh obličejových svalů. Tvorba vrásek se může urychlit nadměrným vystavo váním kůže slunečnímu záření a vysokým teplotám. Vrásky na čele Vějířky kolem očí Záhyb na tváři
M. risorius (smíchový sval) Roztahuje ústní koutek směrem do strany M. orbicularis oris (kruhový sval ústní) Stahuje ústa a zaokrouhluje rty Depressor labii inferioris (stahovač dolního rtu) Snižuje dolní ret M. mentalis Zvedá spodní ret a krčí bradu Depressor anguli oris (stahovač koutku ústního) Stahuje koutek úst směrem dolů M. sternohyoideus (hrudojazylkový sval) Stahuje hrtan směrem dolů Platysma (podkožní sval krku) Stahuje dolní čelist a koutky úst
M. temporalis (spánkový sval) Zvedá dolní čelist
ZÁDOVÉ SVALY
Hlava dospělého člověka váží přes 5 kg a na vrcholu páteře do jisté míry „balancuje“. Silné stabilizující svaly na krku, vnitřní straně ramen a horní části zad jsou neustále v čin nosti, aby polohu hlavy napínáním ustálily a koordinovanou funkcí umožnily i složité pohyby krku. Tyto svaly rovněž napomáhají výrazu tváře a neverbální komunikaci, například mírným náklonem hlavy na stranu, vyjadřujícím pochybnost, nebo kýváním a vrtěním hlavou na znamení souhlasu a nesouhlasu.
M. obliquus capitis superior (horní šikmý sval hlavy)
M. splenius capitis (řemenový sval hlavy) Scapula (lopatka)
CT SNÍMEK KRČNÍCH SVALŮ
Krční svaly pohybují lebkou, usazenou na páteři (zde zeleně), a zároveň obklopují a drží průdušnici a jícen.
VÝRAZY OBLIČEJE
M. auricularis anterior Hýbe ušima
Výrazy obličeje patří k našim nejdůležitějším prostředkům neverbální komunikace. Obličejové svalstvo umožňuje řadu jemných nuancí výrazu, které vyjadřují nesmírné množství nejrůznějších emocí. Úsměv je často výrazem potěšení a mračení vyjadřuje opak, ale ne vždy. Úsměv je velice proměnlivý a nejednoznačný výraz, který často může vyjadřovat i úlevu či lítost nebo se protáhnout do sarkastického šklebu na znamení nesouhlasu. Stejně tak i zamračené čelo může vyjadřovat různé pocity, třeba i zklamání a zmatku. Kromě úst se na významových odstínech, které tvář vyjadřuje, podílejí i další části obličeje.
Masseter (žvýkací sval) Zvedá dolní čelist, například při žvýkání, a zavírá ústa
UVOLNĚNÝ, „NEUTRÁLNÍ“ VÝRAZ
M. sternocleidomastoideus (kývač, zdvihač hlavy) Otáčí krkem a ohýbá ho
Venter frontalis
M. scalenus (kloněný sval) Pomáhá při dýchání a ohýbání krku
Levator labii superioris (zdvihač horního rtu)
Corrugator supercilii M. orbicularis oculi Dilator naris
M. zygomaticus minor (malý sval lícní)
Platysma
M. zygomaticus maior (velký sval lícní)
Depressor anguli oris
M. risorius (smíchový sval)
Depressor labii inferioris M. mentalis
ÚSMĚV
Levator labii superioris zvedá horní ret, zatímco m. zygomaticus maior a m. zygomaticus minor táhnou koutky úst nahoru a do stran.
MRAČENÍ
Platysma spolu s depresory stahuje rty a koutky úst dolů, m. mentalis svrašťuje bradu a corrugator supercilii svrašťuje čelo. Dilator naris při tom rozšiřuje nozdry a m. orbicularis oculi (kruhový sval oční) zužuje oči.
77
76
M. semispinalis capitis (hlavový sval polotrnový)
M. rectus capitis posterior maior (velký přímý sval hlavy zadní) M. obliquus capitis inferior (dolní šikmý sval hlavy) Levator scapulae (zdvihač lopatky)
PŘÍZNAKY STÁRNUTÍ
Vrásky a záhyby se nejčastěji objevují kolem často používaných svalů. Například „vějířky“ kolem očí souvisejí s kruhovým svalem očním, vrásky na čele má na svědomí m. occipitofrontalis a záhyby na tvářích levator labii superioris.
Krční a ramenní svaly drží a stabilizují hlavu. Svaly na horní části zad upínající se k lopatce pomáhají stabilizovat ramena.
M. rectus capitis posterior minor (malý přímý sval hlavy zadní)
S VA LY O B L I Č E J E , H L AV Y A K R K U I S VA L O V Ý S Y S T É M
SVALY OBLIČEJE, HLAVY A KRKU
SVALY HLAVY A KRKU
S VA L O V Ý S Y S T É M
SVALY OBLIČEJE A KRKU
SVALY OBLIČEJE, HLAVY A KRKU FUNGUJÍ V SOUČINNOSTI TAK, ABY DOKÁZALY DRŽET HLAVU A POHYBOVAT OBLIČEJEM – I OBOČÍM, OČNÍMI VÍČKY A RTY. SVALSTVO, KTERÉ TO ZAJIŠŤUJE, JE VELICE SLOŽITÉ A UMOŽŇUJE DÁT OBLIČEJI ŠIROKOU ŠKÁLU VÝRAZŮ.
OBLIČEJOVÉ SVALY
Navzájem propletené svaly kolem úst mají svou roli při řeči, neverbálním vyjadřování, jídle a pití. Některé obličejové svaly také fungují jako svěrače, svaly otevírající či uzavírající otvory, například oční víčka, nosní dírky a rty. M. occipitofrontalis Zvedá oční víčka
Corrugator supercilii (svrašťovač obočí) Stahuje obočí k sobě a svrašťuje dolní polovinu čela
M. procerus Některé obličejové svaly se upínají na kostech, jiné ke šlachám nebo Stahuje obočí dolů plochým rozprostřeným blánám z vláknité vazivové tkáně, označova a k sobě navzájem ným jako aponeurózy. To znamená, že některé obličejové svaly jsou M. orbicularis oculi (kruhový sval oční) navzájem spojené. Řada z těchto svalů se druhým koncem upíná Zavírá oční víčko v hlubších vrstvách kůže. Výho dou tohoto složitého systému je, Compressor naris Svírá nosní dírky že dokonce i nepatrné stažení (nozdry) svalu vyvolá pohyb kůže na obli čeji, který se projeví jako vyjád Levator labii superioris ření určitého výrazu či emoce. (zdvihač horního rtu) Takřka všechny obličejové svaly Zvedá a vysouvá dopředu horní ret jsou ovládány lícním nervem, tj. VII. hlavovým nervem (viz Dilator naris Rozevírá a rozšiřuje str. 98). Poškození nebo o nemocnosní dírky nění tohoto nervu má za násle SPOJENÍ NERVU SE SVALEM M. zygomaticus minor Neuron (vlevo nahoře) se připojuje k vláknu dek ztrátu mimických schopností (malý lícní sval) obličejového svalu. V místě kontaktu je motoZvedá horní ret obličeje a jeho výrazu, což také rická nervosvalová ploténka (uprostřed), kde je svalové vlákno vysoce citlivé na vzruchy. omezuje schopnost komunikovat. M. zygomaticus maior (velký lícní sval) Zvedá a roztahuje ústní koutek
MIMICKÉ VRÁSKY Zdravá mladá kůže obsahuje pružná vlákna bílkoviny elastinu, která kůži pomáhají navracet do původní polohy, když se například přestaneme usmívat. S postupu jícím věkem elastin degeneruje a škára v kůži (viz str. 164–165) už není s níže uloženými svaly spojena tak pevně. To způsobuje vrásky, protože se kůže už nedokáže tak snadno roztahovat a stahovat. Nejprve se objevují vějířky drobných vrásek, vycházející od očních koutků. Po nich následují vrásky na čele a kolem úst, před ušima, mezi obočími, na bradě a na kobylce nosu. Vrásky v obličeji jsou vždy svírají pravý úhel ke svalovým vláknům, takže je na nich vidět průběh obličejových svalů. Tvorba vrásek se může urychlit nadměrným vystavo váním kůže slunečnímu záření a vysokým teplotám. Vrásky na čele Vějířky kolem očí Záhyb na tváři
M. risorius (smíchový sval) Roztahuje ústní koutek směrem do strany M. orbicularis oris (kruhový sval ústní) Stahuje ústa a zaokrouhluje rty Depressor labii inferioris (stahovač dolního rtu) Snižuje dolní ret M. mentalis Zvedá spodní ret a krčí bradu Depressor anguli oris (stahovač koutku ústního) Stahuje koutek úst směrem dolů M. sternohyoideus (hrudojazylkový sval) Stahuje hrtan směrem dolů Platysma (podkožní sval krku) Stahuje dolní čelist a koutky úst
M. temporalis (spánkový sval) Zvedá dolní čelist
ZÁDOVÉ SVALY
Hlava dospělého člověka váží přes 5 kg a na vrcholu páteře do jisté míry „balancuje“. Silné stabilizující svaly na krku, vnitřní straně ramen a horní části zad jsou neustále v čin nosti, aby polohu hlavy napínáním ustálily a koordinovanou funkcí umožnily i složité pohyby krku. Tyto svaly rovněž napomáhají výrazu tváře a neverbální komunikaci, například mírným náklonem hlavy na stranu, vyjadřujícím pochybnost, nebo kýváním a vrtěním hlavou na znamení souhlasu a nesouhlasu.
M. obliquus capitis superior (horní šikmý sval hlavy)
M. splenius capitis (řemenový sval hlavy) Scapula (lopatka)
CT SNÍMEK KRČNÍCH SVALŮ
Krční svaly pohybují lebkou, usazenou na páteři (zde zeleně), a zároveň obklopují a drží průdušnici a jícen.
VÝRAZY OBLIČEJE
M. auricularis anterior Hýbe ušima
Výrazy obličeje patří k našim nejdůležitějším prostředkům neverbální komunikace. Obličejové svalstvo umožňuje řadu jemných nuancí výrazu, které vyjadřují nesmírné množství nejrůznějších emocí. Úsměv je často výrazem potěšení a mračení vyjadřuje opak, ale ne vždy. Úsměv je velice proměnlivý a nejednoznačný výraz, který často může vyjadřovat i úlevu či lítost nebo se protáhnout do sarkastického šklebu na znamení nesouhlasu. Stejně tak i zamračené čelo může vyjadřovat různé pocity, třeba i zklamání a zmatku. Kromě úst se na významových odstínech, které tvář vyjadřuje, podílejí i další části obličeje.
Masseter (žvýkací sval) Zvedá dolní čelist, například při žvýkání, a zavírá ústa
UVOLNĚNÝ, „NEUTRÁLNÍ“ VÝRAZ
M. sternocleidomastoideus (kývač, zdvihač hlavy) Otáčí krkem a ohýbá ho
Venter frontalis
M. scalenus (kloněný sval) Pomáhá při dýchání a ohýbání krku
Levator labii superioris (zdvihač horního rtu)
Corrugator supercilii M. orbicularis oculi Dilator naris
M. zygomaticus minor (malý sval lícní)
Platysma
M. zygomaticus maior (velký sval lícní)
Depressor anguli oris
M. risorius (smíchový sval)
Depressor labii inferioris M. mentalis
ÚSMĚV
Levator labii superioris zvedá horní ret, zatímco m. zygomaticus maior a m. zygomaticus minor táhnou koutky úst nahoru a do stran.
MRAČENÍ
Platysma spolu s depresory stahuje rty a koutky úst dolů, m. mentalis svrašťuje bradu a corrugator supercilii svrašťuje čelo. Dilator naris při tom rozšiřuje nozdry a m. orbicularis oculi (kruhový sval oční) zužuje oči.
77
76
M. semispinalis capitis (hlavový sval polotrnový)
M. rectus capitis posterior maior (velký přímý sval hlavy zadní) M. obliquus capitis inferior (dolní šikmý sval hlavy) Levator scapulae (zdvihač lopatky)
PŘÍZNAKY STÁRNUTÍ
Vrásky a záhyby se nejčastěji objevují kolem často používaných svalů. Například „vějířky“ kolem očí souvisejí s kruhovým svalem očním, vrásky na čele má na svědomí m. occipitofrontalis a záhyby na tvářích levator labii superioris.
Krční a ramenní svaly drží a stabilizují hlavu. Svaly na horní části zad upínající se k lopatce pomáhají stabilizovat ramena.
M. rectus capitis posterior minor (malý přímý sval hlavy zadní)
S VA LY O B L I Č E J E , H L AV Y A K R K U I S VA L O V Ý S Y S T É M
SVALY OBLIČEJE, HLAVY A KRKU
SVALY HLAVY A KRKU