KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 7
Irsko
Západní mofie ULSTER Armagh ostrov Achill
CONNACHT e yn o B fi.
Tara
ostrov Lambay
y
Kildare fi. Liffe souostroví Aran
LEINSTER
Emly
Cashel
MUNSTER
ostrov Skellig Michael
Glendalough fi. Barrow
Sleaty
V˘chodní mofie
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 9
Kapitola první
Nechtûla jsem kostel spálit na popel, opravdu ne. Stála jsem pfied ch˘‰í sestry Anny a pofiád jsem si to opakovala. Bylo chladné ráno uprostfied fiíjna a tmavé mraky ze západu hrozily, Ïe se kaÏdou chvíli spustí dé‰È. Sestra Anna byla abaty‰í klá‰tera svaté Brigity v Kildare. Její ch˘‰e, to byla malá stavba z nahrubo otesaného ‰edého kamene s do‰kovou stfiechou. KdyÏ je‰tû Brigita Ïila, pûstovala pfied ch˘‰í na kousku zemû modré zvonky a zlatavé pryskyfiníky, takÏe to tam vypadalo docela vesele. Av‰ak nyní byly kvûtiny pryã a vedle dfievûn˘ch dvefií stála jenom studená kamenná lavice. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Modlila jsem se, aby se BÛh slitoval nad mojí du‰í, neboÈ jsem vûdûla, Ïe sestra Anna slitování mít nebude. „Pojì dál.“ Otevfiela jsem dvefie a sklonila se, abych mohla vejít, a dávala jsem si pozor, abych za sebou zlehka zavfiela. Sestra Anna sedûla za stolem u jediného okna vzadu a psala na kus pergamenu. Hlavu nezvedla. Abaty‰i bylo kolem ‰edesátky, mûla bílé vlasy a tmavé oãi. V tuhle chvíli nemûla na hlavû rou‰ku, to v‰ak nebylo nic neobvyklého, neboÈ ji málokdy nosíme, pokud nekonáme poboÏnost. Hábit mûla z nebarvené vlny, spfiedené a jednodu‰e
-9-
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 10
utkané, pfiepásan˘ koÏen˘m opaskem. Hodnû jsme se podobaly Ïenám druidského fiádu, aÏ na to, Ïe jejich obleãení je vybûlené, a kaÏdá nosí úzk˘ zlat˘ kroucen˘ náhrdelník. My nosíme místo náhrdelníku prost˘ dfievûn˘ kfiíÏ. Sestra Anna psala levou rukou, coÏ bylo pochopitelné, neboÈ pravá paÏe jí bezvládnû visela u boku. RovnûÏ pravou stranu obliãeje mûla zbrázdûnou hlubok˘mi jizvami, patrnû po nûjaké nehodû pfied léty, ale nemluvila o tom a nikdo se nedováÏil zeptat. ¤íct o ní, Ïe byla pfiísná, by ji zdaleka nevystihovalo, ale velmi jsem si jí váÏila, stejnû jako ostatní sestry. Myslím, Ïe jsem ji nikdy nevidûla se usmát. Byla to hluboce vûfiící kfiesÈanka a schopná matka pfiedstavená. Mûla jin˘ zpÛsob vedení neÏ Brigita, ale po deset let od doby, kdy na‰e zakladatelka zemfiela, udrÏela klá‰ter a pokraãovala v na‰em poslání navzdory tíÏiv˘m protivenstvím. „Pojì dál, sestro Deirdre, a postav se pfied stÛl, kde na tebe lépe uvidím.“ Dokonce i po tolika letech, která proÏila v Irsku, vÏdycky zachytím v jejím hlasu lehk˘ britsk˘ pfiízvuk. Popo‰la jsem dál do ch˘‰e a postavila se na místo, které mi vykázala. „Bratr Fiach mi fiekl, co se stalo v kostele ve Sleaty, ale chci si poslechnout, co mi k tomu mÛÏe‰ fiíct. Povûz mi to, ale buì struãná, pokud to dokáÏe‰.“ Odka‰lala jsem si a spustila jsem. „Jak ví‰, pfied pár dny jsem opustila je‰tû se dvûma sestrami nበklá‰ter, abychom dokonãily pfiípravy na zasvûcení nového kostela ve Sleaty za fiekou Barrow. Dorazily jsme tam, právû kdyÏ nájemci z klá‰tera, ktefií pomáhali se stavbou, odcházeli zpátky sem kvÛli sklizni. Bratr Fiach tam je‰tû zÛstal, aby dokonãil kamenn˘ kfiíÏ pfied kostelem. PouÏil kameny ze starého fiímského trÏi‰tû, které tam b˘valo. Poslední fiím‰tí obchodníci samozfiejmû ode‰li pfied mnoha lety, kdyÏ –“
- 10 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 11
„¤ekla jsem struãnû, sestro Deirdre. Nepotfiebuji od tebe lekci z historie.“ „Ano, omlouvám se. Tak tedy, kdyÏ jsem tam pfii‰la, bratr Fiach ãinil na kfiíÏi poslední úpravy. Pfiedchozího dne dokonãil dfievûn˘ oltáfi a v zadní místnosti i lÛÏka pro sestry, které tam zÛstanou pfies zimu. ZapÛsobilo na mû, Ïe bylo v‰echno vyrobeno z dubu, stejnû jako nበkostel tady. Do kostela ve Sleaty by se ve‰lo nejménû tfiicet vûfiících, kdyby stáli tûsnû vedle sebe. Otec Ailbe mi vyprávûl, Ïe v jednom kostele, kter˘ nav‰tívil v ¤ímû, sedûli bohatí farníci na dfievûn˘ch lavicích, i kdyÏ si skuteãnû nedovedu pfiedstavit proã –“ „Sestro Deirdre!“ „Ano, struãnû, omlouvám se, sestro Anno. Tedy, v tu noc jsem nemohla spát, pfiestoÏe jsem byla vyãerpaná, a kdyÏ v‰ichni ulehli, ‰la jsem do kostela a zapálila na oltáfii svíãku. Vûdûla jsem, Ïe uÏ nám nezbylo moc svíãek, a bylo to hrozné pl˘tvání, nemluvû o nebezpeãí, kdyÏ bylo je‰tû v‰ude okolo plno pilin, ale potfiebovala jsem se pomodlit a svûtlo ve tmû pomáhalo. Jak jsem tam kleãela, obdivovala jsem plátûnou pfiikr˘vku na oltáfii, kterou vy‰ila samotná Brigita. Okraje mûla lemované sloÏit˘mi proplétajícími se vzory v zelené a zlaté barvû, se zvlá‰tními, sytû barevn˘mi zvífiaty a andûly, ktefií v jejím stfiedu tanãili. Pomyslela jsem si, jak neobyãejnû pfiikr˘vka okrá‰lila nov˘ kostel. Také mû napadlo, jak py‰ná by Brigita byla na svoji práci.“ Na chvíli jsem se odmlãela a zavzpomínala, s jak˘m zalíbením jsem se na tu pfiikr˘vku dívala v na‰em kostele v Kildare uÏ jako malé dûvãe. Vûdûla jsem, Ïe jí mnozí pfiipisovali léãivé úãinky. „Pokraãuj, sestro Deirdre.“ „Dlouho jsem se modlila. V jednu chvíli mi pfiipadalo, Ïe jsem nûco zaslechla, a vy‰la jsem se ven podívat, ale nikdo tam
- 11 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 12
nebyl, takÏe jsem se vrátila dovnitfi. Musely to zpÛsobit mihotavé stíny na stûnách, co mû nakonec ukolébalo do spánku. Jako dal‰í jsem vnímala, jak mû bratr Fiach táhne dvefimi kostela ven. Ka‰lala jsem a dusila se a dohromady jsem nic nevidûla pro v‰echen koufi, kter˘ mû obklopoval. Vtom jsem si vzpomnûla na Brigitinu oltáfiní pokr˘vku a vrhla se pro ni zpátky do kostela, ale bratr Fiach mû odtáhl. Kopala jsem ho a kfiiãela jsem, Ïe musím tu pokr˘vku najít, ale jsem vdûãná, Ïe mû nepustil. Zemfiela bych, kdyby mû nezadrÏel. Dvû sestry bûÏely s vûdry ke studni pro vodu, i kdyÏ to zfietelnû bylo beznadûjné. OheÀ stravoval ãerstvû vyfiezané dubové dfievo a zmûnil kostel v bûsnící peklo. My ãtyfii jsme nemohli udûlat nic jiného neÏ padnout na kolena a dívat se, jak kostel hofií. Po celou noc jsme se spoleãnû pod jedinou pfiikr˘vkou choulili u kamenného kfiíÏe, hfiáli jsme se u Ïhav˘ch uhlíkÛ dohofiívajícího ohnû. Ráno tam zbyly uÏ jen koufiící trosky.“ Sestra Anna na mû dlouho a beze slova hledûla. S námahou jsem polkla a obrnila se proti v˘buchu zlosti, kter˘ musel co nevidût pfiijít, jak jsem vûdûla. Pak koneãnû promluvila. „Je zbyteãné fiíkat, Ïe jsem nanejv˘‰ zklamaná.“ „Tolik mû to mrzí, sestro Anno. Nechtûla jsem –“ „Projednou buì zticha, sestro Deirdre, a vyslechni, co ti chci fiíct.“ Se sklopenou hlavou jsem pfiik˘vla a nechala ji pokraãovat. „Poslala jsem vzkaz králi Branovi, jemuÏ patfií pozemky ve Sleaty, a oznámila jsem mu, co se stalo. PoÏádala jsem ho, aby nám dovolil znovu zaãít stavût na jafie. Chovám jen nepatrnou nadûji, Ïe této Ïádosti vyhoví. Ve smlouvû na pronájem pÛdy je v˘slovnû uvedeno, Ïe kostel musí b˘t dokonãen do konce fiíjna. Bran není shovívav˘ ãlovûk, tudíÏ musíme povaÏovat nበprojekt ve Sleaty prakticky za ztracen˘. Nebude tedy Ïádná deputace do Munsteru a z tohoto zdroje podpora pro klá‰ter.“
- 12 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 13
Dál jsem jen mlãky stála. „Jsi inteligentní, takÏe ti nebudu vysvûtlovat, co tato ztráta pro nás znamená. Vidí‰ to poãitadlo na mém stole?“ Pfiik˘vla jsem. „¤eknu pouze tolik, Ïe jsem poãítala, jak dlouho mÛÏeme vydrÏet s nynûj‰ími zásobami a pfiedpokládanou sklizní. Pokud jsou moje v˘poãty správné, zaãne nám jídlo docházet na jafie a budeme muset zaãít odmítat potfiebné. Poprvé za padesát let od doby, kdy Brigita tento klá‰ter zaloÏila. MoÏná budou dary poutníkÛ v den svaté Brigity v únoru dost velké, abychom vystaãily pfies léto, i kdyÏ o tom pochybuju. Spoléhala jsem na to, Ïe nám úroda z pozemku nového kostela ve Sleaty zaãátkem pfií‰tího podzimu doplní zásoby. Teì odtamtud nebude nic.“ Zvedla se, obe‰la stÛl a zÛstala stát pfiede mnou. Byla to malá Ïena, ale její chování tu drobnou postavu víc neÏ vynahrazovalo. „Bratr Fiach vzal za to, co se stalo ve Sleaty, plnou odpovûdnost.“ Zaãala jsem protestovat, ale zvedla ruku. „Ne, nic nefiíkej. Nejde mi o to, nûkomu pfiifiknout vinu. Vím, jak oheÀ zaãal, ale je pfiíli‰ pozdû na tom nûco zmûnit. Nepotrestám tû.“ Musela jsem se zatváfiit ohromenû. „Ach, já vím, Ïe bys ráda, abych tû potrestala tím, Ïe bude‰ do Velikonoc o chlebû a vodû, ale upfiímnû fieãeno, sestro Deirdre, nûjak nevidím, k ãemu by to bylo dobré. Místo toho mi dovol, abych ti poloÏila jednu otázku, a oãekávám upfiímnou odpovûì. Jsi zde v klá‰tefie ‰Èastná?“ Nikdy jsem abaty‰i nesly‰ela, Ïe by se nûkoho ptala, jestli je ‰Èastn˘. „Ano, sestro Anno. ProÏila jsem tady vût‰inu Ïivota, pokud jsem nebyla u babiãky kousek odtud po cestû. Vyrostla jsem
- 13 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 14
ve spoleãnosti Brigity, sester a otce Ailbeho. Já vím, sliby jsem sloÏila teprve pfied tfiemi lety, ale tohle místo je mÛj domov.“ „Nûjak mi pfiipadá, Ïe ke mnû nejsi upfiímná – nebo k sobû. Vyrostla jsi tady, to je pravda, ale vyrostla jsi také v jiném svûtû, ve svûtû druidÛ a bardÛ. Nepochybuji, Ïe se snaÏí‰ b˘t dobrou kfiesÈankou, ale pochybuji, Ïe chce‰ b˘t jepti‰kou. Neustále mi leÏí v hlavû, jestli jsi k nám v dobû své Ïivotní tragédie nepfii‰la, Ïe jsme byli pfiíhodnû blízko.“ V tom, co fiekla, bylo pfiíli‰ mnoho pravdy, neÏ abych to rovnou popfiela, ale bylo to mnohem sloÏitûj‰í, neÏ jak to pfiedestfiela. AlespoÀ jsem v to doufala. „Je pravda, sestro Anno, Ïe jsem pfii‰la do klá‰tera zãásti i proto, Ïe mi tady vÏdy bylo dobfie. Ale mé pfiání stát se fieholnicí Brigitina fiádu a slouÏit Bohu je upfiímné. Vím, Ïe nejsem jako ostatní sestry. Pocházím z irské ‰lechty. Dostalo se mi vzdûlání barda. MÛj otec byl velk˘ váleãník, pfiestoÏe byl pohan. Moje babiãka je druidská vû‰tkynû. Ale moje matka byla pokfitûná kfiesÈanka, jako jsem já. Jak to v‰ak souvisí s poÏárem ve Sleaty, jestli se smím zeptat?“ „MoÏná nijak. NeobviÀuji tû, Ïe jsi kostel podpálila, protoÏe jsi tady ne‰Èastná. Jenom prostû uvaÏuji, zda by dÛvod nûãeho takového mohl tkvût v tom, Ïe nemyslí‰ na svoji práci. Nezapomínej, sestro Deirdre, Ïe tû znám od doby, kdy jsi byla malá holãiãka. VÏdycky jsi byla veselá a ohromnû ses soustfiedila na to, ãeho chce‰ v Ïivotû dosáhnout. Jsi nejlep‰í Ïákyní, kterou na‰e ‰kola vychovala, a vím, Ïe patfií‰ mezi nejlep‰í irské bardy. Ale od té doby, co jsi sloÏila sliby, u tebe pozoruji málo radosti i cílevûdomosti. Vím, co jsi ztratila. Soucítím s tebou. Ale jsi jako loì zmítající se v boufii a já uÏ nemÛÏu déle ãekat, aÏ najde‰ bezpeãn˘ pfiístav.“ Sestra Anna pfiistoupila k oknu, zadívala se ven a potom se ke mnû znovu otoãila.
- 14 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 15
„Nenafiizuji ti, abys opustila tyto zdi. Ale jako tvoje abaty‰e poÏaduji, abys se v‰í zboÏností uváÏila, co zde vlastnû hledá‰. Pro nás v‰echny je toto místo jist˘m zpÛsobem útoãi‰tû – a není to Ïádná hanba. A potfiební zde budou hledat ochranu, co jen bude klá‰ter existovat, coÏ nemusí b˘t moc dlouho. Av‰ak základním úkolem na‰eho fiádu je slouÏit Bohu a slouÏit ostatním. Pokud tv˘m hlavním zájmem není nበPán a sluÏba potfiebn˘m této zemû, pak zde pro tebe není místo.“ Nevûdûla jsem, co na to fiíct. Jenom jsem tam stála a hledûla na hlinûnou podlahu. Najednou se pfied ch˘‰í rozlehl kfiik a dovnitfi bez zaklepání vtrhla Garwen. „Sestro Anno! Jsou pryã! Jsou pryã!“ Sestra Anna vÏdy trvala na dodrÏování pravidel. Aby nûkdo bez pozvání ve‰el do její ch˘‰e, to bylo chování, za nûÏ by si i dítû vyslouÏilo ostrou v˘tku. „Sestro Garwen, co to znamená? Jak se opovaÏuje‰ vstoupit sem bez mého dovolení? OkamÏitû odejdi! Pozdûji tû pfiijmu v kostele a promluvíme si o tvém potrestání.“ „Ale sestro Anno, právû jdu z kostela a jsou pryã! ·la jsem tam, abych je oãistila a vyle‰tila, jak jsi mi fiekla. Vzala jsem s sebou víno, abych je omyla, a novou vlnûnou látku, abych je do ní zabalila, ale jsou pryã!“ „O ãem to proboha mluví‰, dítû? Co je pryã?“ „Kosti!“ Garwen padla na kolena a pfiitom ze sebe vychrlila: „Kosti svaté Brigity – tam nejsou!“
- 15 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 16
Kapitola druhá
Prvních pár hodin po zji‰tûní, Ïe kosti zmizely, panoval chaos. V‰emi to otfiáslo. Sestra Anna okamÏitû poslala bratry k bránû klá‰tera, aby zastavili kaÏdého, kdo by se pokou‰el odejít. Pak abaty‰e spûchala do kostela a já dva kroky za ní. Asi jsem si myslela, Ïe bych mohla b˘t ku pomoci, ale hlavnû jsem musela na vlastní oãi uvidût prázdnou schránku. Sestra Anna strãila do nedoléhajících dvefií kostela, kudy chodily sestry, a kráãela k oltáfii vepfiedu. Byl to jednoduch˘ dfievûn˘ stÛl, na nûmÏ stál zlat˘ krucifix. Vedle nûho leÏela stfiíbrná paténa na eucharistii, ale ani jednoho se nikdo nedotkl. Napravo od oltáfie byla v zemi kamenná deska, oznaãující hrobku Conláeda, na‰eho prvního biskupa, jenÏ zemfiel pfied mnoha lety. Na levé stranû oltáfie leÏela dubová truhliãka s Brigitin˘mi kostmi. Nikdy na ní nebyl zámek, pouze Ïelezná petlice zavázaná ‰arlatovou stuhou, jeÏ kdysi patfiila samotné Brigitû. Víko bylo odklopené, jak je Garwen zanechala. Vedle truhliãky leÏel mal˘ dÏbánek vína, pár sepran˘ch hadrÛ a nová vlnûná látka, jak je tam upustila Garwen, neÏ vybûhla z kostela. Víno se rozlilo po kamenech podlahy a uÏ se vsakovalo do mezer mezi nimi. „Dobr˘ BoÏe,“ za‰eptala sestra Anna, kdyÏ nahlédla do tmavého vnitfiku truhliãky.
- 16 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 17
Poklekla a dotkla se drsného dfievûného dna. Kosti se vÏdy uchovávaly pevnû zavázané v koÏeném vaku, kter˘ rovnûÏ chybûl. Sestra Anna si opfiela hlavu o okraj truhliãky a zavfiela oãi; nedokázala jsem poznat, zda v modlitbû, nebo ze zármutku. Poklekla jsem vedle ní, sebrala odvahu a poloÏila jí konej‰ivû ruku na rameno. Pocítila jsem, jak okamÏitû ztuhla. Rychle se zvedla a upfiela na mû nesmifiitelné oãi. Pokud pfied chvílí nemûla daleko k slzám, rychle to pominulo. „Sestro Deirdre,“ fiekla ostfie, „jdi a okamÏitû sem pfiiveì sestru Garwen.“ Vybûhla jsem z kostela a na‰la Garwen, jak pláãe na laviãce pfied na‰ím skriptoriem. Byla tak rozru‰ená, Ïe jsem ji k sestfie Annû musela div ne odnést. „Sestro Garwen,“ fiekla abaty‰e, kdyÏ jsme se vrátily, „dotkla ses nûãeho, poté co jsi truhliãku otevfiela? âehokoli?“ „Ne – ne – sestro Anno – pfiísahám – niãeho,“ vypravila ze sebe Garwen mezi vzlyky. Pomyslela jsem si, Ïe se co nevidût zhroutí. Sestra Anna ji popadla za ramena a zatfiásla jí. „Podívej se na mû, ty hloupá! Teì není na tohle ãas! Byly tady nûjaké známky toho, Ïe by nûkdo otvíral truhliãku pfied tebou? Byla stuha rozvázaná? Petlice odklopená? Vidûla jsi, Ïe by nûkdo odcházel z kostela?“ „Ne, ne – sestro Anno – já – nikoho jsem nevidûla ani nesly‰ela. Kostel byl – prázdn˘, kdyÏ jsem pfii‰la. Petlice – byla zaklapnutá a zavázaná – stejnû jako – vÏdycky.“ Sestra Anna se odvrátila a tlumenû zaklela, nûco takového jsem od ní nikdy nesly‰ela. „Garwen,“ fiekla jsem, uchopila ji za ruku a jemnû ji podrÏela. „VzpomeÀ si prosím na jedno, kvÛli mnû. Byl na petlici prach, kdyÏ jsi ji zvedla?“ Ta otázka ji pfiekvapila, ale zároveÀ i uklidnila, protoÏe ji
- 17 -
KostiSvBrigitKor1
12/8/16 4:07 PM
Stránka 18
donutila uvaÏovat o odpovûdi. Sestra Anna se neãekanû otoãila znovu k nám a pohlédla nejdfiíve na mû, pak na Garwen. „Prach? No ano, Deirdre, byl tam.“ „Ví‰ to jistû? Naprosto jistû?“ zeptala se abaty‰e. „Ano, sestro Anno, naprosto. Pamatuju se, jak jsem kleãela pfied truhliãkou, abych rozvázala stuhu, a v‰imla jsem si, kolik prachu se na petlici usadilo. Bylo mi trapnû, Ïe je tak ‰pinavá. Rozvázala jsem stuhu, pak jsem namoãila hadfiík do vína a otfiela jsem petlici, pak teprve jsem truhliãku otevfiela.“ „Mudebroth!“ fiekla sestra Anna, coÏ jsem si vyloÏila jako britskou kletbu. Nezeptala jsem se, co to znamená. „Sestro Garwen, bûÏ vyfiídit sestrám, aby prohledaly v‰echny klá‰terní budovy. Podívejte se v‰ude. Pokud najdete nûco neobvyklého, cokoli, okamÏitû sem nûkoho po‰li.“ Znovu jsme zÛstaly s abaty‰í v kostele samy. „Samozfiejmû si, sestro Deirdre, uvûdomuje‰, Ïe tímto se v‰e je‰tû zhor‰uje. Pokud byl na petlici prach, mohly uplynout dlouhé t˘dny, co nûkdo truhliãku otevfiel a kosti ukradl. Kosti se naposledy ãistily zkraje srpna, nyní mohou b˘t kdekoli na ostrovû.“ „Ano, sestro Anno.“ Abaty‰e zaãala hledat okolo oltáfie. Znovu jsem poklekla u truhliãky a pohlédla dovnitfi. Byla prázdná jako pfiipravená hrobka. „Zavfii tu truhliãku, sestro Deirdre. Pro kaÏdého bude pfiíli‰ bolestné uvidût ji prázdnou.“ „Ano, sestro Anno.“ Nadzvedla jsem tûÏké víko na pantech a jemnû je pfiiklopila. Ozval se bezútû‰n˘, dut˘ zvuk, kdyÏ jsem je zaklapla a sklopila petlici. Zaãala jsem uvazovat stuhu, kdyÏ vtom jsem si v‰imla nûãeho zvlá‰tního. „Sestro Anno, podívej se na tohle. Je jiná.“
- 18 -