PROLOG
ROK 2034 Celý svět leží v troskách. Lidstvo je téměř zcela vyhubeno. Zničená města jsou kvůli radiaci neobyvatelná. Povídá se, že za jejich hranicemi se rozprostírá nekonečná vypálená pustina a lesy zmutované do podoby neprostupného porostu. Nikdo přesně neví, co se tam nachází. Civilizace zaniká a vzpomínky na bývalou velikost lidstva se postupně proplétají s pohádkami a legendami. Je to už přes dvacet let, co vzlétlo poslední letadlo. Zrezivělé železniční koleje vedou odnikud nikam. Stavby století, které se beztak nepodařilo dokončit, se změnily v sutiny. Když radisté bůhví pokolikáté naladí frekvence, na nichž dříve vysílal New York, Paříž, Tokio a Buenos Aires, slyší stále podivné skučení. Uplynula pouhá dvě desetiletí od doby, kdy k tomu došlo. Člověk přestal být pánem na Zemi. Stvoření zrozená radioaktivním zářením se mnohem lépe přizpůsobila životu v novém světě. Epocha člověka se chýlí ke konci. Těch, kteří v to odmítají uvěřit, není mnoho – jen několik desítek tisíc. Nevědí, jestli se ještě někdo zachránil, nebo jsou poslední lidé na planetě. Žijí v moskevském metru, největším protileteckém krytu na světě. Je to poslední útočiště lidstva. Onoho dne se všichni nacházeli v metru, což jim zachránilo život. Hermeticky uzavřené bezpečnostní brány stanic je chrání před zářením i strašlivými netvory na povrchu. Staré filtry čistí vzduch a vodu. Šikovné ruce sestrojily dynama vyrábějící elektrický proud. V podzemních farmách se pěstují žampiony a chovají vepři. Centrální správa se už dávno rozpadla a stanice se změnily v trpas-
7