JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 7
Prolog
LEDEN 1831
Aurelia Vennawayová zadrÏela dech, nenápadnû se vytratila ze salonu a po ‰piãkách se proplíÏila chodbou. Matka ani tety si jí poslední hodinu nev‰ímaly, ale to neznamenalo, Ïe by jí dovolily se vzdálit. Matka se domnívala, Ïe poãasí je dost o‰klivé, aby dceru udrÏelo doma, a Ïe projednou bude sedût ti‰e a elegantnû v koutû, jak se na fiádnû vychovanou dívku slu‰í a patfií. U dvefií si Aurelia narazila na hlavu koÏe‰inovou ãapku, ukryla tak bohatou záplavu nakadefien˘ch prst˘nkÛ, a vklouzla do pevn˘ch bot. Stejnou rychlostí, jakou by se ráda zbavila svého osudu, si pfiehodila plá‰È a opfiela se do tûÏk˘ch dvefií. Byl to jeden z tûch dní, kter˘ jiskfiil jako nebesk˘ kfii‰Èál. Sníh uÏ pfiestal padat a na zemi leÏela bûlostná pokr˘vka. Z blankytnû modré oblohy záfiilo slunce. V takov˘ magick˘ den se mûní cel˘ svût. Aurelia se zabofiila aÏ po kolena do snûhu a napadlo ji, jak jsou dlouhé suknû nesmyslnû nepraktické. Ale pak se vzdornû napfiímila, popadla záhyby látky a zaãala si klop˘tavû razit cestu závûjemi. Za chvilku ji mraziv˘ vzduch bodal v plicích. Minul˘ t˘den nevidûla matku pût dní. Kovov˘ pach krve a v˘kfiiky, které vycházely z loÏnice, uÏ byly pouhou minulostí a matka byla zpût, jenom tvrd‰í a nesmlouvavûj‰í neÏ kdy pfiedtím. Nikdo se jí nedokázal niãím zavdûãit a Aurelia uÏ ani nemûla chuÈ se o to pokou‰et. V domû panovala napjatá atmosféra. Do lesa za domem se slunce nedostalo. Aurelia se prodírala mezi zasnûÏen˘mi tisy a hol˘mi duby, jejichÏ tenké vûtviãky se jí jako 7
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 8
TRACY
R E E S OVÁ
kostnaté prsty zachytávaly o ‰aty. PoloÏila na nû ruku, jako by se s nimi zdravila a vítala starého dobrého pfiítele. NatuÏené prst˘nky vlasÛ jí zvlhly a natáhly se do voln˘ch spirál, jeÏ se jí klikatily na ramenou jako hadi. Kolem panovalo naprosté ticho, které ru‰ilo jen skfiehotání sojek. Aurelia si vyskoãila na spodní vûtev, zaposlouchala se a snila o tom, Ïe jednou z Hatville Courtu odejde a nikdy se uÏ nevrátí. KdyÏ se ozval ten podivn˘ zvuk, málem spadla do závûje. Nesl se pfier˘vanû a tlumenû, ale s urputnou naléhavostí. Aurelia seskoãila na zem a vydala se po zvuku. Mûla pocit, jako by si s ní nûjaká pohádková bytost hrála na schovávanou. Pfieru‰ovan˘ náfiek ji vedl mezi stromy a ven na m˘tinu do sluneãního svûtla. Ocitla se malé vyv˘‰eninû a pfied ní se ve snûhu kroutil promodral˘ hol˘ tvoreãek. Na okamÏik podlehla majestátnímu vlivu lesa a dostala strach se toho stvofiení dotknout. Ale zvûdavost nakonec kouzlo zlomila a Aurelia pfiistoupila blíÏ. Bylo to dítû, drobouãké miminko. Strhla si plá‰È a zdvihla ho z mrazivé pokr˘vky. Bylo studené jako chlazená jahodová pûna. Zabalila ho a pfiitiskla k sobû. Usoudila, Ïe kdyÏ ve snûhu na kraji opu‰tûného lesa leÏí opu‰tûné dítû, nûco je hroznû ‰patnû. „Haló?“ zavolala. „Je tady nûkdo? Na‰la jsem va‰e dítû.“ Ale odpovûdí jí bylo pouze mrtvolné ticho, jen na oblohu se odnûkud na hedvábn˘ch kfiídlech vznesl havran. Dítû ji studilo v náruãí a neváÏilo témûfi nic. Aurelia se otoãila na patû a tak rychle, jak jen jí to dlouhá suknû dovolila, se rozbûhla k domovu.
8
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 9
âÁST PRVNÍ
LEDEN 1848
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 11
Kapitola první
Vûdûla jsem, Ïe mû sledují. Cesta z vesnice vedla rovnû jako podle pravítka a zatáãela aÏ po nûkolika kilometrech. Teprve potom se ztratím z dohledu a uÏ na mû z horních oken panského sídla nebude vidût. Dovedla jsem si pfiedstavit, jak˘ se jim nask˘tá obrázek: bezv˘znamná teãka na obzoru. Nicka. Drobná postaviãka v ãerném, která si urputnû razí cestu kupfiedu. Nabíraná suknû z hrubé látky se mi vlnila kolem pevn˘ch bot a pfied mrazem mû chránil plá‰È. Na hlavû jsem mûla nasazen˘ nepoddajn˘ ãern˘ klobouk, pod bradou pfiivázan˘ stuÏkami, které vlály ve vûtru. V tomhle mrazivém lednovém dni musel b˘t na plahoãícího se osamûlého poutníka skliãující pohled. Pole i cestu pokr˘vala zmrzlá krusta, zapadlá vesnice zela prázdnotou a ‰lápoty, které jsem nechávala za sebou, se pozvolna rozpíjely. Právû v to doufali – Ïe se rozplynu jako tající sníh. Kdyby to bylo moÏné, ráda bych jim vyhovûla. Jedin˘ dÛvod, proã jsem dosud byla na tomto svûtû, jedin˘ ãlovûk, jehoÏ jsem kdy milovala, nyní spoãíval v tichém koutû vesnického hfibitova, ‰est sáhÛ pod zemí pokrytou vysokou vrstvou ‰edozelen˘ch tisov˘ch vûtviãek. Vãera ji pochovali. Mraziv˘ vzduch mû ‰típal do obliãeje, aÏ mi z oãí tekly slzy. Myslela jsem si, Ïe uÏ navûky vyschly. Za uplynulé tfii dny jsem jich prolila tolik, Ïe by vydaly za biblickou potopu, a proto jsem pfiedpokládala, Ïe uÏ Ïádné nezbyly. Zfiejmû v‰ak Ïivot, Ïal a zima nikdy neskonãí. Prsty na nohou jsem necítila mrazem, ale dál jsem 11
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 12
TRACY
R E E S OVÁ
se trmácela ty dlouhé kilometry, které mû vzdalovaly od Aureliina hrobu a z Hatville Courtu. Bylo to neveselé místo k Ïivotu, ale jin˘ domov jsem nepoznala. Zanedlouho se zaãalo smrákat a na ‰edavé obloze se ostfie vyloupl srpek mûsíce. Koneãnû jsem pfied sebou zahlédla siluetu vedlej‰í vesnice Ladywell. Mûla jsem za sebou nûkolikahodinov˘ pochod. Chystala jsem se tady udûlat pfiestávku, ale vûdûla jsem, Ïe moje utrpení jídlo ani hfiejiv˘ oheÀ nezmírní. Mráz, kter˘ se mi zakusoval aÏ do morku kostí, nebyl nic ve srovnání s chladem, kter˘ svíral mé srdce, a Ïádná spfiíznûná du‰e mi nemohla vynahradit ztrátu Aurelie. Av‰ak do dal‰í vesnice to bylo témûfi deset kilometrÛ a na cestu se zaãal sná‰et soumrak. Byl by naprost˘ nerozum jít dál – opu‰tûná mladá Ïena by pfiedstavovala snadn˘ terã, kdyby ji chtûl nûkdo pfiepadnout. PfiestoÏe jsem nevûfiila, Ïe by mÛj Ïivot mûl je‰tû nûkdy smysl, stejnû jsem ho nechtûla jen tak zbÛhdarma zahodit. Aurelia sice uÏ není mezi námi, ale stále mû provází. Vyplním její pfiání do posledního slova, jak jsem byla zvyklá, kdyÏ byla je‰tû se mnou. Vstoupila jsem do hostince Rose and Crown. Díky tajnému Aureliinu odkazu jsem si sice mohla dovolit vyhlá‰en˘ hotel White Harte Royal, ale novinky se mezi Ladywellem a Enderbym ‰ífií rychle. Kdyby se v Hatville Courtu dozvûdûli, Ïe Amy Snowová se ubytovala v drahém hotelu, zítra by mi byli v patách. Pochopili by, Ïe dûdictví nebylo tak bezv˘znamné, jak se na první pohled jevilo. Rose and Crown postaãí. Hovor, kter˘ se rozléhal ve v˘ãepu, nebyl zrovna vhodn˘ pro u‰i mladé dámy dbalé své dobré povûsti, ale já vlastnû Ïádná dáma nejsem – alespoÀ tak mi to ãasto opakovali. Ve dvefiích jsem zaváhala a zamyslela se. Kdo vlastnû jsem? Úctyhodná Ïena z lep‰ích kruhÛ, nebo obyãejná chátra? SluÏka, sestra nebo pfiítelkynû? Roli, kterou jsem sehrála v osudu Aurelie Vennawayové, jsem nechápala o nic víc neÏ ostatní. Zvlá‰tû nyní, kdy jsem dostala za úkol ji uzavfiít. „Co si pfiejete, sleãinko?“ ozval se tich˘m hlasem hostinsk˘, kter˘ se mezitím nepozorovanû pfiiblíÏil aÏ ke mnû. Sepjal ruce, 12
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 13
ZA
·TùSTÍM
jako kdyby se bál, Ïe jeho pouhá pfiítomnost by mû mohla urazit. Ten pocit jsem znala velmi dobfie. „Dobr˘ den. Ráda bych si na noc zaplatila pokoj a také veãefii. Jen trochu jídla a nûco teplého na zahfiátí.“ „Jistû, samozfiejmû,“ ujistil mû, vzápûtí se jeho uctiv˘ tich˘ tón hlasu zmûnil a ten ctihodn˘ muÏ zahulákal z pln˘ch plic: „Bello!“ Do místnosti jako ãertík z krabiãky vpadla mladá sluÏebná. „Bello, zatop v Barley Room a odnes tam dámû zavazadlo,“ nafiídil dívce opût normálním hlasem. „Pokud vám mÛÏu radit, sleãinko, doporuãil bych vám, abyste se naveãefiela dole. ¤íkám to proto, Ïe máme zatopíno, oheÀ v krbu se ãiní jedna báseÀ, ale nahofie bude jako v mornû a chvíli potrvá, neÏ se pokoj prohfieje. Tady dole skoro nikdo není – vût‰ina lidí v tomhle neãase nevytáhne paty z domu –, a jestli dovolíte, vypadáte zmrzlá jako rampouch, sleãno…“ „Snowová,“ pfiedstavila jsem se. Znovu se na mû zadíval a do‰lo mu to. Bella stála pfiede mnou, zavazadlo v hubené ruce ji táhlo k zemi a zvûdavû si mû prohlíÏela, dokud ji hostinsk˘ neposlal pryã. „PromiÀte, sleãno Snowová, jestli tedy souhlasíte s tím, Ïe se najíte dole, osobnû se postarám, aby vás nikdo neru‰il. AÏ se najíte, pokoj bude pfiipraven˘.“ KdyÏ donesli jídlo, dokázala jsem sníst jen trochu, ale i tûch pár soust a teplo mi opût vlily sílu do Ïil. NezdrÏela jsem se v‰ak moc dlouho a co nejdfiíve jsem se uch˘lila do malého prostého pokoje, v nûmÏ pfiesnû tak, jak hostinsk˘ sliboval, uÏ bylo docela snesitelnû teplo. Jako námûsíãná jsem se zbûÏnû umyla. Cestou z Hatville Courtu jsem pojala nápad, Ïe zaznamenám celou pouÈ a ãas, kter˘ na ní budu je‰tû trávit, abych mûla pocit, Ïe mÛj Ïivot má nûjakou váhu a Ïe mám pfiímého svûdka v‰eho, co se stane. KdyÏ jsem se nyní ocitla sama ve ztichlé místnosti, Aureliina nepfiítomnost na mû opût tûÏce dolehla, ale nebyl ãas poddávat se smutku. Stála jsem teprve na zaãátku své cesty. Musím b˘t silná. Zaãala jsem psát. Nic jiného mi nezb˘valo.
13
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 14
Kapitola druhá
Nemohu si pomoci, ale musím zaãít úvahou o lÛÏku. Pro mladou dámu je to samozfiejmû zcela nevhodné téma, ale proã tomu tak vlastnû je? Na lÛÏku se pfiece odehrává mnoho Ïivotnû dÛleÏit˘ch vûcí: zrození a smrt, vá‰eÀ a snûní. To v‰echno jsou základní okamÏiky kfiehké lidské existence. V tomto pfiíbûhu figuruje nûkolik dÛleÏit˘ch lÛÏek a jedním z nich je postel, na níÏ má nemocná pfiítelkynû spoãívala témûfi tfii roky. A také moje první lÛÏko, které tvofiila snûhová závûj – neposkvrnûná bûlostná matrace, která mi podpírala hlavu a do níÏ se moje zmítající promodrávající tûlíãko postupnû propadalo stále hloubûji. V závûji má poãátek i mé pfiíjmení, snow, sníh. Je to skuteãnû pfiíhodn˘ symbol mé existence. Moje místo ve spoleãnosti se odvíjelo právû od této nehostinné mrazivé bílé pokr˘vky. Na nad˘chaném jiskfiivém lÛÏku bych nepfieÏila – v‰ak to byl také zámûr, nemá v˘znam si nic zastírat; neb˘t jedné tvrdohlavé holãiãky, která málokdy dûlala to, co se jí fieklo. Byla to Aurelia Vennawayová, jediné dítû sira Charlese a lady Celestiny Vennawayov˘ch, ktefií patfiili k nejvy‰‰í aristokracii v zemi. Ve vûku osmi let byla Aurelia pro své rodiãe pokladem i prokletím. Nedbala na v˘sadní postavení, které jí i její rodinû pfiináleÏelo ve spoleãnosti, a zcela opomíjela skuteãnost, Ïe kaÏd˘ ãlovûk má jinou hodnotu. Já na rozdíl od ní jsem si dobfie uvûdomovala, Ïe nûkteré dûti mají vût‰í cenu neÏ jiné. V den, kdy mû Aurelia na‰la, mûla na sobû mûdûnkavé ‰aty 14
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 15
ZA
·TùSTÍM
a pevné hnûdé boty s mûdûn˘mi knoflíky. Pfies ‰aty si pfiehodila blankytn˘ plá‰È a na hlavu si nasadila krémovou koÏe‰inovou ãapku. Na nic z toho si samozfiejmû nepamatuji, ale vyprávûla mi to sama. V‰echno, co se t˘kalo nejranûj‰ích okamÏikÛ mého Ïivota, mi Aurelia popisovala do nejmen‰ích podrobností, jako kdyby se snaÏila pro mû stvofiit co nejbohat‰í osobní historii, aby mi vynahradila skuteãnost, Ïe neznám svÛj pÛvod. Ten osudn˘ den zrovna trávila ãas v salonu pfieplnûném lidmi, umírala nudou a v‰echen ten hluk a shon uÏ na ni byly moc. Venku sice leÏela snad nejvy‰‰í snûhová pokr˘vka, jakou kdy kdo pamatoval, av‰ak na obloze svítilo slunce a Aurelii se vÏdy nejlépe d˘chalo, kdyÏ byla venku pod ‰ir˘m nebem. Obklopená ãtyfimi stûnami marnû vyhlíÏela milovanou oblohu a ‰irok˘ obzor, kter˘ mohla obsáhnout pohledem a o nûmÏ mohla snít, Ïe ho nûkdy zdolá. Kuchafika poznamenala, Ïe holãiãka je jako z divok˘ch vajec. Nakonec tedy Aurelia utekla do lesa. Sojka pfii pohledu na ni ztropila takov˘ hluk, aÏ bylo s podivem, Ïe mû Aurelia vÛbec zaslechla. Ale sly‰ela mû. Jak se prodírala lesem a bofiila se do závûjí, ztratila koÏe‰inovou ãapku, ale nakonec mû objevila – kostnaté tûlíãko pod nekoneãnou modrou oblohou. Pfiem˘‰lela jsem, jestli tak malé dítû je schopno vÛbec vnímat okolí. Pokud ano, Aurelia by se mi ve svém blankytném plá‰ti nepochybnû jevila jako andûl, kter˘ sestoupil pfiímo z nebe. Na rozdíl od dûtí jejích sestfienic a znám˘ch, na nûÏ se aÏ dosud omezovala její znalost novorozeÀat, jsem nebyla baculatá ani rudá ve tváfii, n˘brÏ jsem byla prÛhledná a promodralá. A nebyla jsem ani zabalená v metrech saténu zdobeného krajkou. Na snûhu leÏelo pouze holé tûlíãko a Aurelia vyprávûla, Ïe jsem kfiiãela tak hlasitû, jako kdybych chtûla zburcovat cel˘ svût. Zabalila mû do svého plá‰tû a pospíchala domÛ. Poru‰ila ve‰kerá spoleãenská i jiná pravidla vãetnû pfiezouvání a jako velká voda vpadla rovnou do salonu, v nûmÏ dosud sedûla její matka a tety, vy‰ívaly a povídaly si. Pfii pohledu na kusy snûhu, které na koberci odpadávaly Aurelii z bot, v‰echny zdû‰enû zalapaly po dechu, ale 15
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 16
TRACY
R E E S OVÁ
Aurelia si toho nev‰ímala a opatrnû poloÏila uzlíãek u hofiícího krbu a rozbalila ho. Nechápala, proã lady Vennawayová okomentovala mÛj pfiíchod do domu pouze zhrozen˘m v˘kfiikem „Aurelie!“, jako kdyby její dcerka provedla nûco stra‰ného. VÛbec netu‰ila, proã se ocitla v nemilosti (a Ïe jí to dala matka jasnû najevo) jen proto, Ïe zachránila pfied umrznutím lidskou bytost. A nepochopila ani, proã její teta Evangeline dûlá takov˘ poprask kvÛli Aureliinû ztracené koÏe‰inové ãapce, jako kdyby nûjaká ãepice byla dÛleÏitûj‰í neÏ dítû. Mezitím jí vysvûtlily, Ïe ne v‰echny dûti mají stejnou hodnotu – ta záleÏí na mnoha faktorech, zvlá‰tû na okolnostech jejich zrození a na tom, do jaké rodiny se narodily. Vlastnû pokud se dûtí t˘ká, existuje na svûtû sloÏitá hierarchie. Já jsem byla pfiedstavitelkou zcela bezcenné kategorie, odpudiv˘ odér hanby, kter˘ sice nepocházel z jejich fiad, ale ve vzne‰ené domácnosti rodiny Vennawayov˘ch ‰lo rozhodnû o nevítaného a naprosto nevhodného vetfielce. Ani jsem se v salonu Hatville Courtu neohfiála a uÏ mû postrkem odeslali do kuchynû. Pro takové, jako jsem já, se praskající plameny v krbu ani hust˘ mûkk˘ ka‰mírsk˘ koberec nehodí. Kdepak. Mnû staãí zbytky tepla z kamen a bedna, z které se narychlo vysypou brambory. Nicménû Aurelia trvala na tom, Ïe pÛjde do kuchynû se mnou a spoleãnû s kuchafikou o mû peãovala, dokud ve mnû opût nevykfiesaly jiskru Ïivota a pleÈ nedostala narÛÏovûl˘ nádech. Lady Vennawayová v‰ak utrpûla siln˘ ‰ok. Ne kvÛli tomu, jakého zloãinu se nûkdo dopustil na nevinném dítûti – vûdûla aÏ pfiíli‰ dobfie, Ïe lidstvo mimo prostfiedí nejlep‰ích rodin je klokotající kotel v‰í nefiesti. Vadilo jí, Ïe v˘sledek té zkaÏenosti pronikl do jejího domu, do její neposkvrnûné domácnosti. To bylo naprosto neodpustitelné. Pfiála si pouze jediné (stejnû jako její manÏel): co nejdfiíve se mû zbavit. Existují pfiece sirotãince a chudobince, které jsou urãené k fie‰ení podobn˘ch trapn˘ch potíÏí. Ale jejich zboÏÀovaná h˘ãkaná Aurelia o nûãem takovém nechtûla ani sly‰et. Od té doby se Hatville Court promûnil v kolbi‰tû, na nûmÏ pfies dvacet let zufiila nekoneãná bitva, v níÏ kaÏdá ze stran stfiídavû vítû16
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 17
ZA
·TùSTÍM
zila a zase prohrávala. Na jedné stranû byli lord a lady Vennawayovi: mocn˘, váÏen˘, movit˘ pár, kter˘ mûl vÏdy a za v‰ech okolností pravdu. Mûli na své stranû dûjiny, úfiady a konvence. Proti nim stála Aurelia. Vzhledem k tomu, Ïe byla pouhé dítû, a navíc dívka, její ‰ance byly mizivé; pfiesto se odmítala vzdát a dafiilo se jí vzdorovat. Dosud vedla bitvy pouze o drobné záleÏitosti: jaké si vybere ‰aty, co smí a nesmí ãíst a jestli musí matku doprovázet pfii dopoledních náv‰tûvách po sousedech. Obãas v tûchto ‰arvátkách zvítûzila, vût‰inou prohrála. Av‰ak v mém pfiípadû ‰lo poprvé o dÛleÏitou vûc, v níÏ nakonec dosáhla vítûzství nekompromisní tvrdohlavostí a ocelovou vÛlí, která se pro mladou dámu nijak nehodila. Domnívám se, Ïe se obãas uch˘lila dokonce k záchvatÛm trucovitosti. Ov‰em i ti nejskvûlej‰í generálové ocení pevné hradby a Aurelii v jejím váleãném taÏení podpofiili neãekaní spojenci. K prvním patfiil ‰ik sester lady Vennawayové, které je chodívaly pravidelnû nav‰tûvovat. Sice se pfii pohledu na nalezence napfied zdûsily, ale posléze vyjádfiily nad miminkem soucit a rovnûÏ úlevu, Ïe osud to nebohé dítû zavál do tak bohaté rodiny, kde urãitû nebude nikomu na obtíÏ. (S nejvût‰í pravdûpodobností se za jejich neãekanou lidumilností skr˘vala i zlomyslnost, namífiená proti lady Vennawayové, která byla ze sester nejkrásnûj‰í a nejhrdûj‰í.) K druh˘m zastáncÛm patfiil reverend Chorley, kter˘ se dostavil asi o dvû hodiny pozdûji. KdyÏ narazil na hejno rozparádûn˘ch dam, nejprve se vylekal, ale jakmile se dozvûdûl, co se stalo, vzbudilo to jeho pozornost. V dobû jeho pfiíchodu Aurelia trucovala v kuchyni, ale jakmile se dostavil, objevila se najednou ve dvefiích a informovala ho o svém objevu. Jejímu barvitému líãení toho, jak ve snûhu na‰la promodralé novorozenû, pfiizvukovala nejmlad‰í z tet Gwendoline a ctihodn˘ reverend byl rovnûÏ toho mínûní, Ïe BÛh mû pfiivedl k Vennawayov˘m, aby mi zachránil Ïivot, a poÏehnal lady Vennawayovou jedineãnou pfiíleÏitostí splnit svou kfiesÈanskou povinnost a jít pfiíkladem celé vesnici. Vennawayovi si na dobré povûsti velmi zakládali a Její Milost byla zahnána do kouta. Aurelia zvítûzila. 17
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 18
Kapitola tfietí
V ub˘vajícím svûtle lampy jsem z kapsy ãern˘ch ‰atÛ vytáhla obálku. PotûÏkala jsem ji v ruce a znovu jsem si vybavila, jak probíhalo ãtení Aureliiny závûti. Pfiipadalo mi, jako by od té chvíle uplynula celá vûãnost, pfiestoÏe ve skuteãnosti se to odehrálo vãera. Pohfieb – nic pûkného – se konal dnes dopoledne. Potom jsme se v‰ichni odebrali do soukromí, abychom se mohli poddat svému Ïalu. Ve ãtyfii hodiny jsme se shromáÏdili v pracovnû: lord a lady Vennawayovi, Aureliina sestfienice Maude, já, kuchafika a vesnick˘ uãitel pan Clay. Krátce fieãeno oprávnûné osoby, jichÏ se t˘kala Aureliina závûÈ. Nechybûl samozfiejmû ani její právník Wilberforce Ditherington. Místnost byla pro podobnû pochmurné se‰losti jako stvofiená. V podstatû celé sídlo, jakkoli pfiepychové, pÛsobilo ponufie a neradostnû. Náv‰tûvníci, ktefií na Hatville Court zavítali poprvé, se obãas nechali zmást okolními rozsáhl˘mi pozemky, které h˘fiily pestr˘mi barvami a pfiekypovaly Ïivotem. ·Èavnaté louky, husté lesy, dokonalé trávníky a bohaté sady i obezdûná zahrada pfietékající bylinami a rÛÏemi pfiedstavovaly pastvu pro oãi. Av‰ak krása a hojnost se zdrÏovaly pouze mimo vlastní pansk˘ dÛm. Budova mûla impozantní fasádu, ale jakmile náv‰tûvník vstoupil dovnitfi, bezdûky se zachvûl. Dvû kfiídla byla zavfiená a nábytek pokr˘vala plachta, aby se na nûj neprá‰ilo. Pro tfiíãlennou rodinu Vennawayov˘ch to byl pfiíli‰ velk˘ prostor, kter˘ nemohli cel˘ obydlet. Pfiepychov˘ nábytek v salonech pÛsobil kfiiklavû a tûÏko18
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 19
ZA
·TùSTÍM
pádnû. Stolky slouÏily na servírování jídla a Ïidle na sezení, ale nic víc – nikoho v Hatville Courtu nenapadlo, Ïe by mohly rovnûÏ poskytovat pohodlí a místnost zkrá‰lit. Od okamÏiku, kdy Aurelia zemfiela, i ve mnû jako by zhaslo svûtlo. TakÏe Amy Snowová, která vãera stála v koutû té ponuré pracovny, vÛbec nevnímala opovrÏlivé a zlostné pohledy paní a pána domu. KdyÏ pan Ditherington ãetl, jak si Aurelia pfieje rozdûlit svÛj osobní majetek, slova se kolem mû vzná‰ela jako vífiící vloãky. Právník monotónním hlasem vyjmenovával, jaké dobroãinné projekty si Aurelia pfiála finanãnû podpofiit: spoleãnost pro vzdûlání nejniωích tfiíd, zdej‰í hnutí proti ‰ífiení cholery, alianci na podporu dÛstojného chudinského bydlení a tak dále. Aureliini rodiãe hledûli z okna a jako obvykle nejevili sebemen‰í zájem o Aureliinu dobroãinnost. Potom pan Ditherington pfie‰el k osobnûj‰ím odkazÛm a Vennawayovi opût zbystfiili pozornost. Pana Claye se zmocnilo dojetí, kdyÏ se dozvûdûl, jakou ãástku obdrÏí jeho malá ‰kola. Díky penûzÛm provede nezbytné opravy, obstará potfiebné pomÛcky, roz‰ífií uãebny, a splní si tak svÛj celoÏivotní sen. Sestfienici Maude potû‰ilo, Ïe podûdila v‰echny Aureliiny pfiepychové ‰aty, klobouky a plá‰tû. PfiestoÏe byla Aurelia nemocná, stále se dychtivû zajímala o poslední módu a pravidelnû si nechávala z Lond˘na posílat to nejlep‰í. VÏdycky byla marnivá – a mûla b˘t na co. Kuchafika se rozplakala, kdyÏ se dozvûdûla, Ïe jí Aurelia odkázala nûkolik sv˘ch ‰perkÛ vãetnû zlatého medailonku ve tvaru srdce, zdobeného rubíny. Lord a lady Vennawayovi se zatváfiili bolestnû, ale kuchafika pro nû nepfiedstavovala Ïádnou hrozbu. Pracovala v rodinû dlouhá léta, tudíÏ bylo nevyhnutelné ocenit její sluÏby a projevit jí náklonnost. A vzhledem k tomu, Ïe onu náklonnost projevila Aurelia, stalo se tak aÏ nevhodnû velkorys˘m zpÛsobem. Nejvût‰í hrozbu v místnosti jsem v‰ak pro nû pfiedstavovala já, protoÏe jsem k jejich dcefii mûla nejblíÏe. Navzdory mému zahanbujícímu zrození a jejich pfiesvûdãení, Ïe jsem jenom obyãejná 19
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 20
TRACY
R E E S OVÁ
sluÏka, jíÏ je moÏné se bez okolkÛ zbavit, trvala Aurelia na tom, Ïe jsem nûco víc. Nejprve ze mû udûlala svou komornou, potom spoleãnici a poslední mûsíce jsem se chopila role její osobní peãovatelky. V prÛbûhu let se mû Vennawayovi nesãetn˘mi krutostmi – od drobn˘ch naschválÛ aÏ po nebezpeãné záludnosti – snaÏili vystrnadit z domu, ale Aurelia se ode mû odmítala odlouãit a já jsem na‰tûstí opl˘vala znaãnou houÏevnatostí. KdyÏ pfii vypofiádávání pozÛstalosti právník pfieãetl mé jméno, v‰ichni v místnosti ztuhli. Aureliini rodiãe se najeÏili v oãekávání toho, jakou nesnesitelnou v˘stfiednost, i posmrtnû, jim dcera zase provedla. Ale nemuseli se obávat. Amy Snowové, své skuteãné pfiítelkyni a oddané spoleãnici, která mû dlouhá léta provázela v mé nemoci, zanechávám deset liber. Vím, Ïe s nimi naloÏí dobfie a pouÏije je jako start do nového Ïivota v místû, které si zvolí. Odkazuji jí rovnûÏ svÛj zlat˘ prsten s granátem a doufám, Ïe ho bude nosit na mou památku. Také jí zanechávám poslední skicáfi, v nûmÏ jsem na podzim zachytila své postfiehy. Díky jejímu pfiátelství, které jako oheÀ zahánûlo mráz mého nevyhnutelného odchodu, jsem obãas vidûla vûci i z té jasnûj‰í stránky. Neuniklo mi, jak si v‰ichni oddechli. Nikdo si nepfiál, aby se tak brzy po Aureliinû smrti odehrávaly nedÛstojné scény. Prsten, kter˘ mi odkázala, zdaleka nedosahoval ceny kuchafiãina medailonku. V podstatû mûl spí‰ citovou hodnotu. A peníze zbavily rodinu nutnosti rozhodnout, co se mnou. Bylo mi jasné, Ïe k tûm deseti librám nepfiidají ani penny. Skicáfi patfiil mezi Aureliiny osobní vûci, ale pro mû mûl mnohem vût‰í v˘znam neÏ pro nû, takÏe se s ním rozlouãili celkem bez námitek. Jak dobfie nás Aurelia v‰echny znala. Deset liber. Pan Ditherington je vãera odpoledne ve v‰í váÏnosti odpoãítal a vtiskl mi je do dlanû. A pfiedal mi rovnûÏ prsten a ski20
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 21
ZA
·TùSTÍM
cáfi. Prsten jsem si navlékla na prst a skicáfi vloÏila do plátûné bra‰ny. Vûdûla jsem, Ïe zítra odejdu z Hatville Courtu navÏdy. Rodina by mû byla nejradûji vyprovodila ze dvefií okamÏitû, ale nemohla si to dovolit, protoÏe v okolí bylo dobfie známo, jak mû Aurelia mûla ráda. Kdybych se nezúãastnila pohfibu, Vennawayovi by se dostali do fieãí a to by nesnesli. Navíc jsem se samozfiejmû musela dostavit ke ãtení závûti, a kdyby mû vyhnali z domu v noci, nûkdo by si toho mohl v‰imnout. V‰echny uvedené okolnosti a ãasov˘ rozvrh smuteãních akcí nakonec vedly k tomu, co se stalo nazítfií ráno. Dnes. Spala jsem ‰patnû a kaÏdou chvíli jsem se budila, protoÏe mû pronásledoval pocit osamûní a obavy z toho, co pfiinese budoucnost. Ale dÛvûfiovala jsem Aurelii – pokud se domnívala, Ïe dokáÏu zaãít nov˘ Ïivot s deseti librami, potom se o to musím pokusit. Právû tato smûsice strachu a dÛvûry mû trápila aÏ do svítání. Padala jsem únavou, kdyÏ jsem se v kalném zimním ránu postavila k oknu a zadívala se na obzor v nadûji, Ïe dostanu nûjak˘ nápad, jak postupovat dál. A opravdu se inspirace dostavila, i kdyÏ v ponûkud neãekané podobû. Zahlédla jsem totiÏ v zahradû pana Claye. Ohromilo mû to. Po vãerej‰ím ãtení závûti se samozfiejmû odebral domÛ. Proã se tedy následující ráno vrátil a prochází se tady mezi zeleninov˘mi záhony? Co by asi od nûj mohli Vennawayovi chtít? VÏdyÈ to byl pouze prost˘ uãitel, kter˘ se nemohl pochlubit Ïádn˘mi v˘znaãn˘mi pfiíbuzn˘mi ani znám˘mi. Náhle vzhlédl, a kdyÏ mû uvidûl, trhl sebou a zakryl si ústa rukou, aby ztlumil pfiekvapené vyjeknutí. Potom zaãal ve v‰í uctivosti gestikulovat, jako by mû Ïádal, aÈ sejdu dolÛ a pfiipojím se k nûmu. ZároveÀ mi naznaãoval, Ïe bych si mûla dávat pozor, aby mû nikdo nevidûl. Netu‰ila jsem, Ïe i komunikace beze slov mÛÏe b˘t tak v˘mluvná. Spû‰nû jsem se oblékla, sepnula jsem si vlasy a probûhla tich˘mi chodbami ven do oplocené zahrady. „Kde bychom si tady mohli pohovofiit v soukromí? Nûkde dál od domu,“ fiekl tich˘m, naléhav˘m hlasem. Dával najevo, Ïe jeho 21
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 22
TRACY
R E E S OVÁ
záleÏitost v Ïádném pfiípadnû nesnese odkladu a na plané zdvofiilosti není ãasu nazbyt. Zavedla jsem ho tedy k brance a pak pû‰inou k nevelkému hájku. Ve stínu stromÛ a pod rou‰kou lednové mlhy jsme unikli v‰em v‰eteãn˘m zrakÛm, jenom slab˘ vítr nám sv˘m nesrozumiteln˘m jazykem ‰eptal svá tajemství. Stromy stály nehybnû, holé a ãerné jako Aureliina smrt, a utápûly se v pfiísném tichu. Pan Clay se rozhlédl, usoudil, Ïe místo vyhovuje, uctivû si sundal klobouk z hlavy a teprve potom spustil: „Prosím za prominutí, sleãno Snowová, Ïe vás obtûÏuji v takovém ãase. Ale dostal jsem za úkol za vámi pfiijít.“ „Kdo vás poslal, pane Clayi?“ „Sleãna Vennawayová,“ odpovûdûl a neklidnû se o‰il. Srdce se mi zastavilo. Jak je to moÏné? Pan Clay zalovil v kabátû a vytáhl balíãek. Chvíli ho váhavû potûÏkával v ruce. „KdyÏ jsem se vãera v noci vrátil domÛ, cítil jsem velkou vdûãnost za to, Ïe na mû pamatovala ve své závûti. Posadil jsem se do pracovny, abych napsal rozsáhl˘ list sleãnû Pageové a vylíãil jí, jak byla sleãna Vennawayová prozíravá a ‰tûdrá. Jak asi víte, jsme se sleãnou Pageovou zasnoubeni.“ „Ano, to vím, pane Clayi.“ „Potom jsem pojedl kotletu.“ „Kotletu?“ „Ano. Vafiená s bylinkami a cibulí chutná v˘teãnû. Zjistil jsem, Ïe bohatství zvy‰uje chuÈ k jídlu, a proto mi pomûrnû dlouho trvalo, neÏ jsem se opût vrátil do pracovny a otevfiel balíãek od pana Ditheringtona. MoÏná si vzpomínáte, Ïe ‰lo pomûrnû o objemnou obálku, a pfiedpokládal jsem, Ïe obsahuje velké mnoÏství právních dokumentÛ.“ VÛbec jsem si ten balíãek nevybavovala, protoÏe jsem se soustfiedila na ãtení závûti. Av‰ak pokud mi Aurelia napsala pár fiádek na rozlouãenou, dala bych cokoli, abych si je mohla pfieãíst. „Ve skuteãnosti pouze pár vûcí v balíãku bylo urãeno pro mû – doklad pro banku, kter˘ zaruãoval slíbenou sumu, a dopis vyjad22
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 23
ZA
·TùSTÍM
fiující pfiání, aby se ‰kole i mému manÏelství v budoucnosti dafiilo. Obsahoval také prosbu… a tohle.“ Koneãnû mi balíãek podal. A na nûm, dÛvûrnû znám˘m Aureliin˘m písmem a jejím oblíben˘m fialov˘m inkoustem, stálo Amy Snowová. Ohromenû jsem vzhlédla a zadívala jsem se panu Clayovi do tváfie. „V dopise mû prosila, abych vám toto pfiedal, neÏ opustíte Hatville Court, a abych v‰e uchoval v naprosté tajnosti. Nemohl jsem ji zklamat.“ „Myslela na v‰echno,“ fiekla jsem tlumenû. „Moc jí na vás záleÏelo, sleãno Snowová. Pfieji vám hodnû ‰tûstí. Doufám, Ïe mû vÏdy budete povaÏovat za svého pfiítele, aÈ uÏ vás osud zavûje kamkoli.“ Uklonil se, já jsem udûlala pukrle a rozlouãili jsme se. On mi popfiál ‰Èastnou cestu a já jemu zase, aÈ se mu ve ‰kole dafií. V duchu jsem mûla silné podezfiení, Ïe uÏ ho nikdy v Ïivotû neuvidím. Nesmûla jsem se zdrÏovat. Byla jsem obleãená a témûfi sbalená. Pokud by se mi podafiilo opustit dÛm, dfiív neÏ Vennawayovi vstanou, v‰ichni bychom si u‰etfiili nepfiíjemnosti. Tfiásla jsem se v‰ak netrpûlivostí a chtûla jsem vûdût, co Aureliin balíãek skr˘vá. Spû‰nû jsem ho otevfiela a vytáhla z nûj obálku. Obsahovala ‰tos bankovek, které jsem zatím nepfiepoãítávala, a dopis. Ten jsem si okamÏitû pfieãetla. NeodváÏila jsem se ho ãíst v domû, protoÏe ani ve svém pokoji jsem nemohla spoléhat na soukromí. ZÛstala jsem tedy v lese a v pfií‰efií pod korunami stromÛ jsem se dala do ãtení. Nemohla jsem vûfiit vlastním oãím a bezdûky jsem se zachvûla. Potom jsem se rozbûhla zpátky do domu. Rychle jsem dobalila zbylé vûci, zacvakla jsem ta‰ku, kartáãem jsem zkrotila své tmavé vlasy a byla jsem pfiipravená na cestu. KdyÏ se náhle rozrazily dvefie, srdce mi vyskoãilo do krku. Otoãila jsem se a stála tváfií v tváfi lordu Vennawayovi. BlíÏil se ke mnû a ‰ed˘ knír se mu chvûl rozhofiãením. „Ty! Nemበtady co pohledávat,“ sípal, rukou si proãísl vlasy, potom ji vsunul do kapsy a zaÈal v pûst. „Co jsi vÛbec zaã? ZneuÏila jsi toho, Ïe moje holãiãka mûla mûkké srdce. VyuÏila jsi její 23
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 24
TRACY
R E E S OVÁ
bezelstnosti a vetfiela ses jí do pfiíznû. Usadila ses tady, pfiestoÏe tû nikdo nechtûl. Jsi obyãejná chamraì, pakáÏ, prachsprostá ‰pína. To ty jsi mûla umfiít, ne ona. Chovali jsme ji jako oko v hlavû, ale uvadla jak rÛÏe. Otrávila jsi ji. Zahubila ji tvoje spoleãnost. Mohla Ïít, neb˘t tebe. Ale ty ses tady drÏela zuby nehty a odmítala jsi odejít.“ Nikdy dfiív takto nemluvil. Ve skuteãnosti vût‰inou mlãel – za obvykl˘ch okolností jsme se jeden druhému úspû‰nû vyh˘bali. Obvykle mû tr˘znila spí‰ jeho manÏelka, která se nikdy neopomnûla zmínit o tom, Ïe zákefiná nemoc a smrt si vybraly tu nepravou – Aurelia byla pfiedurãená k velk˘m vûcem a já jsem mûla umrznout ve snûhu. Lord Vennaway se v‰ak zpravidla jen mraãil a mlãel – na kaÏdém pikniku pÛsobil jako ãern˘ boufikov˘ mrak. Skuteãnost, Ïe takto vpadl do mého pokoje a dal prÛchod zufiivému vzteku, mû vydûsila. Couvala jsem pfied ním. „Co to tady má‰?“ vy‰tûkl, protáhl se kolem mû a popadl ta‰ku. Zdû‰enû jsem zalapala po dechu. MÛj drahocenn˘ balíãek! Nesmím o nûj pfiijít. Nikdy bych se nedozvûdûla, co v nûm bylo. Nesmím Aurelii zklamat hned na zaãátku. AlespoÀ Ïe obálku jsem mûla bezpeãnû uloÏenou v záhybech suknû. Instinktivnû jsem ji pfiikryla rukou a cítila jsem, jak za‰ustil papír. Lord Vennaway po mnû ‰lehl pohledem a na okamÏik se mû zmocnil hrozn˘ pocit, Ïe se na mû vrhne, pro‰acuje mû a najde dopis i peníze. Ale místo toho zaãal prohrabávat mou ta‰kou. Bylo poniÏující sledovat, jak se probírá m˘m obleãením, knihami a spodním prádlem (hanbou jsem zavfiela oãi). Staré Aureliiny dopisy rozmetal po posteli, pár jich spadlo i na podlahu, a pfiitom sípal námahou. Netrvalo to dlouho a na‰el balíãek. „Co to tady má‰?“ vykfiikl, kdyÏ na obalu uvidûl Aureliino písmo. Musela jsem nûco fiíct. „Dárek k narozeninám. Od Aurelie.“ „K narozeninám? Ty pfiece narozeniny nemá‰. Tvoje narození nikoho nezajímá.“ Probodl mû nenávistn˘m pohledem. Nedala jsem se zastra‰it. UÏ jsem sly‰ela hor‰í vûci. „Pfiedstíraly jsme s Aurelií, Ïe víme, kdy jsem se narodila. V lednu. V den, kdy mû na‰la. Bylo to pár dní pfiedtím, neÏ…“ Oãi se mi 24
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 25
ZA
·TùSTÍM
zalily slzami. Pro smilování BoÏí, nedokázala jsem pronést slovo „zemfiela“. „Schovala jsem si ho,“ koktala jsem, „aby mi po ní zbyla památka, aÏ…“ Zdû‰enû jsem sledovala, jak balíãek otáãí v prstech, jako by ho chtûl otevfiít. „Ne!“ vykfiikla jsem. Nemohla jsem si pomoct. Natáhla jsem se po nûm, ale odmr‰til mû stranou. Roztrhal papír a já mohla pouze bezmocnû pfiihlíÏet. Zevnitfi vykoukla prÛsvitná zelená vy‰ívaná látka – pÛsobila hebce a Ïensky, ale byla jsem tak rozãilená, aÏ se mi dûlaly mÏitky pfied oãima, takÏe jsem ji pofiádnû nevidûla. Lord Vennaway v‰echno hodil na podlahu. „Zmiz odsud,“ zasyãel. „Vypadni z mého domu, aÈ uÏ tû tady nikdy nevidím. Tvou odpornou pfiítomnost jsme trpûli aÏ pfiíli‰ dlouho. Aurelia uÏ tady není a její náklonnost k tobû je také pryã. Pokud je‰tû nûkdy vkroãí‰ na nበpozemek, zavoláme na tebe konstábla a postaráme se, abys zmizela jednou provÏdy.“ Celá roztfiesená jsem posbírala svoje vûci. Tentokrát Ïádné opatrné ukládání do ta‰ky, v‰echno jsem napûchovala dovnitfi bez ladu a skladu, na dno jsem dala zelenou látku a ostatní vûci nakládala nahoru. Lord Vennaway ze mû celou dobu nespustil oãi a sledoval, jak roztfiesenû sbírám vûci, které mi neustále padaly z ruky. Dokázala jsem myslet jenom na to, Ïe musím uniknout, aby neobjevil Aureliin dopis. Sbalila jsem ta‰ku tak pfiekotnû, Ïe jsem ji stûÏí zavfiela a vykukovaly mi z ní mé staré ‰edé ‰aty. Na Ïádné louãení nedo‰lo. Dokonce ani kuchafika mû nepfii‰la vyprovodit – zfiejmû jí to zakázali. KdyÏ jsem pfiekroãila práh, dvefie se za mnou s bouchnutím zavfiely. Ocitla jsem se venku na mraze a pfiede mnou se táhla cesta, mizící za obzorem. Dopis a peníze se mi podafiilo uchránit. Na niãem jiném nezáleÏelo.
25
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 26
Kapitola ãtvrtá
Pokoj v hostinci Rose and Crown byl zhruba ãtvrtinov˘ v porovnání s mou místností v Hatville Courtu a obsahoval jednou tolik nábytku. Byla v nûm cítit le‰tûnka a saze a pÛsobil cize a opu‰tûnû. Nabízel v‰ak poÏehnan˘ pocit soukromí, takÏe jsem si mohla Aureliin dar koneãnû pofiádnû prohlédnout. Zelená látka byla ãisté hedvábí s v˘‰ivkou drobn˘ch pomnûnek. ·lo o lehouãk˘ ‰ál, kter˘ urozené dámy nosí na letní ples, aby si jím zahalily alabastrová ramena. Kdy jsem zabofiila obliãej do hedvábn˘ch záhybÛ, mûla jsem pocit, Ïe cítím vÛni jasmínu a mûsíãního svitu. Av‰ak sezona na ‰ály dosud nenastala, a já jsem navíc nebyla ta správná dívka, která by ho mûla nosit. Spoãítala jsem peníze a vy‰lo mi sto liber. Chvíli jsem na nû ohromenû zÛstala hledût a potom jsem si je peãlivû uloÏila do toaletní ta‰tiãky. Lep‰í úkryt mû nenapadl. Zatím jsem je‰tû nebyla úplnû v bezpeãí. Znovu jsem si pfieãetla dopis, tentokrát ne pfii tlumeném ‰edém svûtle kalného rozbfiesku, n˘brÏ pfii svûtle lampy. List papíru záfiil v odlesku plamene jako zlato. Má drahá Amy, pokud ãte‰ tyto fiádky, pak pan Clay splnil mou Ïádost, o ãemÏ jsem nepochybovala, a já uÏ nejsem mezi vámi. Vûdûla jsem, Ïe k tomu jednou dojde. Nejdraωí Amy, urãitû cítí‰ velkou bolest. Mûly jsme ‰tûstí, Ïe jsme se na‰ly, viì? 26
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 27
ZA
·TùSTÍM
Neznám mnoho lidí, ktefií by se mohli pochlubit, Ïe nalezli tak dokonale spfiíznûnou du‰i. Narodila jsem se jako jedináãek, a pfiesto jsem mûla sestru. Ale dost uÏ o tom, vÏdyÈ ty dobfie ví‰, jak tû mám ráda, takÏe není tfieba to opakovat. Navíc toho mám na srdci je‰tû hodnû. Byly jsme si opravdu blízké – a stále jsme; pfiesto jsem pfied tebou mûla i svá tajemství, s nimiÏ jsem se ti nesvûfiila. V Ïádném pfiípadû to nebylo proto, Ïe bych ti nedÛvûfiovala. To urãitû ví‰. AÏ se v‰e dozví‰, nepochybnû mû pochopí‰. VÏdycky jsem vûdûla, Ïe ti své tajemství jednou prozradím, ale nemohu ho jenom tak svûfiit papíru. Tohle rozhodnû ne. Cel˘m sv˘m srdcem bych si pfiála, abych ti to mohla fiíct osobnû, sedly bychom si ke krbu, daly hlavy k sobû a v‰echno si povûdûly, jako jsme to tak ãasto dûlávaly. Pfiiprav se, drahá Amy, protoÏe hodnû vûcí dosud neví‰. Vzpomínበsi, jak jsi byla malá a já jsem ti pfiipravovala hru hledání pokladu? Zatímco jsi spala, chystala jsem stopy a tajné skr˘‰e a vyplíÏila jsem se ven, abych ukryla poklad. A potom jsem si uÏívala kaÏdiãk˘ okamÏik, kdyÏ jsem pozorovala, jak sleduje‰ jednotlivé stopy. (Poklad byla stejnû pouze stará panenka nebo krajkov˘ kapesníãek, ale obû jsme vûdûly, proã to nemohlo b˘t nûco cennûj‰ího, viì? Jednou jsem dovezla z Lond˘na alespoÀ bonbony – stihla sis je sníst, neÏ ti je vzali. No, snûdly jsme je spoleãnû, to pfiiznávám.) Asi se ptበsama sebe, co mají tyto dávné vzpomínky spoleãného s tajemstvím, které ti chci sdûlit. Jenom tolik: Je to zaãátek dal‰í honby za pokladem. Moje dopisy (bude jich nûkolik) by ti mûly poslouÏit jako vodítko a kaÏd˘ z nich tû nasmûruje k dal‰ímu. SvÛj pfiíbûh ti budu odhalovat po ãástech, kaÏd˘ dopis tû zavede o nûco dál od Hatvillu a od hanebného zacházení, jehoÏ se ti tam dostalo; bude‰ ve vût‰ím bezpeãí, silnûj‰í i svobodnûj‰í. Ke ãtvrtému 27
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
Stránka 28
TRACY
R E E S OVÁ
a pátému dopisu by se uÏ nikdo jin˘ nedostal. Ty mû znበze v‰ech nejlépe. OdpusÈ mi, Ïe ti nyní nedám Ïádné odpovûdi. A také mi odpusÈ, jestli ti tón tohoto dopisu pfiipadá nepatfiiãn˘. MoÏná jsem nezvolila zrovna nejlep‰í slova na nûkoho, kdo se oz˘vá z ãerstvého hrobu. Ale kdyÏ jsem tento list psala, byla jsem dosud naÏivu, usazená u stolu ve svém pokoji, kter˘ tak dÛvûrnû zná‰. Pfied deseti minutami jsem ti popfiála dobrou noc a zítra tvÛj mil˘ úsmûv zase uvidím. Máme v úmyslu si po snídani sednout do rÛÏové zahrady. Je obtíÏné psát jako ãlovûk, kter˘ jiÏ není mezi Ïiv˘mi, kdyÏ Ïivot je dosud tak pfiíjemn˘. Av‰ak smrt se blíÏí. AÏ nastane, ty zÛstane‰ sama bez pomoci, protoÏe obû dobfie víme, jak ne‰Èastn˘ – nebo spí‰ krut˘ – postoj k tobû mají mí rodiãe. Na‰e pfiátelství je nûco v˘jimeãného a já doufám, Ïe ho nikdy nebude‰ litovat. Na druhou stranu ses kvÛli nûmu ocitla v nepfiíjemné situaci, pevnû svázaná s tímto domem a závislá jen na mnû. Nyní se v‰ak mÛÏe‰ rozlétnout, koneãnû bude‰ volná jako pták. PomÛÏu ti, stejnû jako jsi ty pomohla mnû. Ani neví‰, jak moc. TakÏe – právû nyní jsi sama a proÏívበzármutek. Ale pfiinejmen‰ím bys nemûla mít nouzi o prostfiedky ke slu‰nému Ïivotu. Pfiikládám pro tebe nûjaké peníze. Bude jich víc, ale prozatím by ti tohle mûlo postaãit. Deset liber, to urãitû! Jak bych ti mohla zanechat tak nepatrnou ãástku? Je skandální, Ïe by si to o mnû mohl vÛbec nûkdo myslet, ale za dan˘ch okolností je to v˘hoda. Zelen˘ ‰ál je dárek ode mû. Bude ti slu‰et a hodí se k tobû, Amy, i kdyÏ mi asi nebude‰ vûfiit. Jak˘ je tedy v této honbû za pokladem tvÛj první úkol? Musí‰ se vypravit do Lond˘na, má drahá. To je tvÛj první cíl. Mበpeníze, takÏe mÛÏe‰ cestovat pohodlnû. Vychutnej si cestu, jak jen to jde, a obdivuj krajinu, tak odli‰nou od 28
JdiZaStestimKor2
3/10/17 8:56 AM
JDI
Stránka 29
ZA
·TùSTÍM
Enderby. AÏ pfiijede‰ do Lond˘na, pátrej po knihkupectví Entwhistle a zamifi do oddûlení pfiírodních vûd. (Dáma, která se zajímá o knihy pana Beckwitha… To je skandální! Doufám, Ïe se ti nezavafií tvÛj kfiehk˘ Ïensk˘ mozek, má drahá!) ZauvaÏuj nad knihou, o níÏ jsme podrobnû hovofiily onen letní veãer, kdyÏ nás pfii‰el nav‰tívit pan Howden. Vezmi v úvahu promûnné, podívej se do hfibetu a najde‰ tam ode mû dopis. Jak jsem to dokázala zafiídit? Jsem pfiece kouzelnice, beru‰ko. A nakonec, Amy: Odvahu. Neoãekávám, Ïe se ze ztráty vzpamatuje‰ pfies noc a Ïe na mû zapomene‰ nebo si za mû najde‰ náhradu (jsem pfiece v˘jimeãná, no ne?). Ale pfiedpokládám, Ïe bude‰ Ïít. A Ïít si spokojenû. ProtoÏe tomu, jak ses dosud mûla – bez ohledu na na‰e pfiátelství –, se Ïivot fiíkat nedá. Prosím tû tedy, abys kráãela po stopách, které jsem ti pfiipravila. Nejen proto, Ïe tû zavedou dál, neÏ sis kdy dokázala pfiedstavit, ale protoÏe tady zanechávám jednu nevyfie‰enou záleÏitost, kterou mÛÏe‰ uzavfiít pouze ty. Na‰e hry a dobrodruÏství tedy v Ïádném pfiípadû nekonãí. Ani náhodou! Na mû je i smrt krátká. S láskou AV
29