0037862

Jiskreni prvni tit.indd 2

08/01/19 14:41

RIVAL Copyright © Penelope Douglas, 2014 All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form.

This edition published by arrangement with New American Library, an imprint of Penguin Publishing Group, a division of Penguin Random House LLC. Translation © Dorota Smělá, 2019 ISBN 978-80-249-3789-2

Jiskreni_OK.indd 4

16/01/19 10:06

PROLOG FALLON

Někdo mi imponuje – a někdo zase ne. Některé lidi miluju, jiné nenávidím.

Ale jednoho člověka jsem nenáviděla s gustem. „Proč mi to děláš?“ ozval se ukňučený dívčí hlásek, jen co jsem zahnula za roh chodby, kde se před tělocvičnou houfovaly druhačky.

Ihned jsem se zastavila. Přede mnou stála Tatum Brandtová, v obličeji celá rudá, a chystala se na hádku s mým debilním nevlastním bráchou Madocem Caruthersem a jeho kámošem Jaredem Trentem. Ti dva u skříněk se tvářili jalově a znuděně, kdežto ona v rukou svírala popruhy svého batohu, asi aby neupadla. „Včera jsi na mě řval,“ pokračovala a mračila se na Jareda, zatímco Madoc se tomu za jeho zády šklebil. „A pak se přidali všichni tví kámoši. Trvá to už celou věčnost, Jarede. Kdy to skončí? Proč mi to děláš?“ Pomalu jsem se nadechla a udělala při tom svou typickou grimasu – zavrtěla jsem hlavou a u toho obrátila oči v sloup.

Nenávidím nahlížení za roh. Nenávidím zavřené dveře. Nenávidím situace, kdy nevím, co mě čeká.

Za prvním rohem se třeba dozvím: Budeme se s tátou rozvádět.

Jiskreni_OK.indd 5

16/01/19 10:06

6

Penelope Douglasová

Za druhým rohem mě čeká novinka: Budeme se stěhovat.

Už zas.

Za třetím rohem mě máma informuje: Budu se vdávat. Už zas.

No a konečně za rohem číslo 952: Lezete mi všichni na nervy, ty, manžel i ten jeho syn, takže brzy pojedu na dovolenou.

Nejmíň patnáctkrát – a sama!

Dobrá, takhle to máma nikdy neřekla, ale já si moc dobře umím vyložit věci po svém. A co se rohů týče, tak ty mě fakt štvou.

Postávala jsem tam s rukama zastrčenýma v kapsách přiléhavých džín a byla zvědavá, co ta holka udělá. Bude mít koule konečně se jim postavit, nebo aspoň popadne za kulky ty dva blbečky? Vždycky jsem doufala, že jejich výzvu přijme, ale pokaždé mě akorát tak zklamala.

Tatum Brandtová byla prostě padavka.

Moc jsem toho o ní nevěděla. Jen to, že až na Madoca a Jareda jí všichni říkali Tate, že si navenek hrála na rockerku, ale ve skutečnosti hrála spíš na jistotu, a taky že byla hezká. Hezká jako holky, co dělají roztleskávačky.

Dlouhé blond vlasy? Rozhodně ano.

Modré oči? Stoprocentně.

Dlouhé nohy, plné rty, velké kozy? Už v šestnácti.

Měla všechno, co si holka může přát, a já být mým nevlastním bratrem, neváhala bych jí vrazit jazyk do pusy. Možná bych to mohla zkusit i tak.

Kousala jsem se do rtu a přemýšlela, jaké by to asi bylo. Ale jo, dokázala bych být lesba. Pokud bych tedy chtěla.

Vlastně ne, vždyť je to nakonec jedno.

Jde o to, proč ji Madoc s Jaredem radši trápili, místo aby s ní chtěli chodit. Tohle pro mě byla záhada.

Z nějakého zvláštního důvodu mě to zajímalo. Už od prváku ji ti dva šikanovali. Rozšiřovali o ní fámy, pronásledovali ji a dělali všechno pro to, aby byla nešťastná. Něco jí provedli, a ona se stáhla do ústraní – pak znovu, stále dokolečka. Šli mi

Jiskreni_OK.indd 6

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

7

na nervy tak, že jsem ji chtěla bránit a nejradši bych těm dvěma omlátila palice navzájem.

Jenomže jsem toho o ní moc nevěděla. A Tatum o mně vůbec nic. Držela jsem se natolik opodál, že by mě neodhalil ani ten nejlepší radar. „Ptáš se proč?“ odpověděl Jared otázkou a suverénně přikročil až k ní. „Protože smrdíš, Tatum.“ Nakrčil nos a předstíral znechucení. „Smrdíš jako… pes.“ Tate se ihned napřímila a začala ronit slzy, které už měla nějakou dobu na krajíčku.

Nakopej ho do koulí, ty náno!

Vztekle jsem zafuněla a posunula si brýle až ke kořeni nosu.

Tímhle gestem jsem si dodávala odvahy.

Tatum zavrtěla hlavou. „Ty vůbec nevíš, co je dneska za den, že ne?“ Kousla se do chvějícího se rtu a sklopila zrak.

Do očí jsem jí sice neviděla, ale věděla jsem, co se v nich zračí. Zármutek. Ztráta. Osamělost.

Aniž se Tatum na Jareda ještě podívala, otočila se a odešla.

Praštit ho by bylo snadné. Nebo mu urážku vrátit. A zatímco jsem Tate kvůli její slabosti opovrhovala, pochopila jsem něco, co mi předtím unikalo. Že Jared je vůl, ale takový, který ji dokáže ranit.

Byla do něj zamilovaná.

Založila jsem si ruce na prsou a popošla ke skříňkám, kde se Jared a Madoc dívali za odcházející Tate. „Co tím chtěla říct?“ zeptal se za Jaredovými zády Madoc. „Co je dneska za den?“ Jared pokrčil rameny. „Nemám šajna, co mohla mít na mysli.“ „Je čtrnáctýho dubna,“ řekla jsem Jaredovi přes rameno, načež se ke mně prudce natočil. „Nic ti to neříká, ty kokote vygumovanej?“ vypálila jsem.

Madoc povytáhl obočí, v očích pobavený pohled. Jared ke mně otočil hlavu tak, že jsem ho viděla jen z profilu.

Jiskreni_OK.indd 7

16/01/19 10:06

8

Penelope Douglasová

„Čtrnáctýho dubna?“ zašeptal, pak několikrát zamrkal. „A do prdele,“ zamumlal.

Když třísknul pěstí do nejbližší skříňky, musel Madoc o krůček couvnout. „Co je?“ zašklebil se.

Jared si přejel dlaní po tváři a zavrtěl hlavou. „Nic. Nech to plavat,“ zavrčel. „Teď máme geometrii.“ Nacpal si ruce do kapes a vyrazil chodbou k učebně, nás s Madocem tam nechal stát.

Co se respektu týče, víc než můj nevlastní bratr si ho zasloužil jeho kámoš. Mezi kretény sice hráli oba první ligu, ale Jared aspoň kašlal na to, co si o něm okolí myslí. Stylem oblékání zapadal někam mezi sportovce a vyznavače gotické subkultury.

Byl oblíbený, ale šel z něj strach. Navzdory temné povaze býval středem pozornosti.

Madoc na rozdíl od něj dal na to, co si o něm myslí okolí.

Rodiče spolužáků. Vedení školy. A zejména studenti. Byl rád oblíbený a nesnášel, když ho někdo spojoval se mnou.

Už v prváku kolem sebe ti dva začali soustřeďovat moc, která se jim v maturitním ročníku začala vymykat z rukou. „Ty jo, ten tvůj kámoš je pěknej lůzr,“ dobírala jsem si Madoca a zastrčila ruce do zadních kapes kalhot.

Madoc na mě zaostřil a laškovně se usmál jedním koutkem. „Takže ta tvoje kámoš…,“ spustil, ale potom se zarazil. „Jo aha.

Ty vlastně žádný kámošky nemáš.“ „Žádný nepotřebuju,“ bránila jsem se. „Jen by mě zdržovaly. Chci to někam dotáhnout. Dobře to víš.“ „Jo tak dotáhnout, to určitě. Tak hlavně táhni do čistírny, Fallon. Potřebuju vyzvednout košile.“ Dlaní si přejel po tmavě modré, kterou měl na sobě. V sepraných džínách, od kolen dolů rozšířených, s černým náramkem na ruce a nagelovanými blond vlasy dělal na okolí dojem. Holky přitahoval, protože mu to náramně slušelo, dokázal je ukecat a flirtoval s nimi.

Všemožně se snažil, aby s ním nebyla nuda.

Jiskreni_OK.indd 8

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

9

A taky dělal všechno pro to, abych si proti němu připadala naprosto bezvýznamná.

Osobně si hrozně ráda vymýšlím, ale nutno přiznat, že chci obalamutit spíš sama sebe než ostatní. Kdežto Madoc, to byl architekt. A já byla jeho terč. Madoc byl jako švýcarská čokoláda. Já jako pouhá čokoládová tyčinka. Byl přesvědčený, že on je právoplatným členem rodiny, kdežto já jsem jen přivandrovalá dcera zlatokopky, která mu sebrala otce.

Pro Madoca jsem byla jen hmyz pod podrážkou boty. Tak ať se jde vycpat.

Blahosklonně jsem ho sjela pohledem. „Musím uznat, že ty tvoje košilky jsou fakt trendy. Gay komunita na tebe musí bejt hrdá.“ „Možná by sis taky mohla koupit něco pěknýho na sebe.

Táta nakonec tvý matce za služby slušně platí.“ „Něco pěknýho? Třeba minisukni, jaký nosej holky, se kterýma chodíš?“ nedala jsem se. Nastal čas té hnidě ukázat, zač je toho loket. „Jenže, Madocu, většině kluků se líbí něco jinýho.

A víš, proč bys mě rád viděl v pěkný minisukýnce? Protože čím je kratší, tím míň toho schová. Máš ze mě strach.“ Zavrtěl hlavou. „Omyl, sestřičko.“ Sestřičko… Byla jsem jen o dva měsíce mladší než on. Tyhle kraviny říká, jen aby mě naštval. „Nejsem žádná tvoje sestřička.“ Přistoupila jsem k němu o krok blíž. „A kamarády náhodou mám. Taky o mě stojí spousty kluků. Líbím se jim. O tebe ani o naše nadutý rodiče nijak nestojím…“ „Já snad umřu nudou,“ umlčel mě s povzdechem. „Nezájem, Fallon. Snesu maximálně tak jednu dvě společný rodinný večeře o svátcích. Jinak tě nechci ani vidět.“ Zvedla jsem bradu a snažila se nedat na sobě nic znát. Nebolelo to. To, co říkal, ani to, co si o mně myslel. Hrdlo se mi nesevřelo a zármutek jsem necítila až v žaludku, kde by jinak tlačil jako kámen. Madocova slova mě nijak nezasáhla. Na to

Jiskreni_OK.indd 9

16/01/19 10:06

10

Penelope Douglasová

jsem se měla příliš ráda. Nikdo mi nepřikazoval, co mám nosit, jak se chovat, do kterého klubíku zajít… Byla jsem svou vlastní paní. A Madoc jen loutka. Pouhý trubec.

Kdežto já byla volná.

Když jsem nic nenamítala, dal si Madoc odchod, pomalu couval a říkal: „Rodiče večer nejsou doma. Pořádám večírek.

Tak nepřekážej. Zalez si třeba do komory pro služku, kam ostatně patříš.“ Dívala jsem se, jak odchází, a byla rozhodnutá ho neposlechnout.

Kéž bych ho jen byla poslechla.

Jiskreni_OK.indd 10

16/01/19 10:06

1. kapitola MADOC

O 2 roky později „TO JAKO MYSLÍŠ VÁŽNĚ?“ vykřikl jsem. „Pomaleji už to nejede?“ zeptal jsem se Jareda s rukama založenýma za hlavou na zadním sedadle Pontiacu G8, co patřil jeho holce.

Tate se ke mně otočila od volantu a probodávala mě pohledem ostrým jako nůž. „Vždyť tu zatáčku beru skoro osmdesátkou, a to jedeme na škváře!“ ječela na mě. „Navíc nezávodíme.

Trénujeme. Už jsem ti to říkala!“ Jak na mě řvala, rysy v obličeji měla napjaté k prasknutí.

Zvrátil jsem hlavu a nahlas si povzdechl. Jared se na místě spolujezdce opíral loktem o dveře. Dlaň měl položenou na čele.

Byla sobota odpoledne a my na silnici číslo 5 kroužili už tři hodiny. Do skutečného závodu, který má Tate na našem provizorním okruhu jet poprvé, zbýval týden. Když ta trubka podřadila moc brzo anebo pozdě dupla na plyn, zůstával Jared v klidu. Já ale ne.

Bylo mi jasné, že svou holku nechce urazit, ale to mi bylo jedno. Proč bych kolem ní měl našlapovat po špičkách? Já se jí do kalhotek dostat nechtěl.

Jiskreni_OK.indd 11

16/01/19 10:06

12

Penelope Douglasová

Aspoň teď už ne.

Tate a Jared se po většinu studia na střední škole nenáviděli.

Jejich věčné hašteření a naschvály byla ta nejdelší předehra, jakou jsem kdy viděl. Teď do sebe byli zabouchnutí až po uši jako Romeo a Julie. V pornofilmu.

Jared ke mně natočil hlavu, ale ne natolik, aby se mi podíval do očí. „Vypadni!“ poručil. „Cože?“ vyhrkl jsem a vytřeštil oči. „Ale… ale…“ Ve zpětném zrcátku jsem viděl, jak se Tate vítězoslavně usmívá. „Žádný ale,“ vyštěkl Jared. „Vrátíš se svým autem. A Tate si za tejden dá závod s tebou.“ S vidinou opravdového vzrůša mi projel tělem adrenalin. Tate si možná troufne na nějakou pipku, co neví, která bije, ale pořád se má dost co učit a taky musí nabrat sebevědomí.

Pojď do mě. Bylo mi do smíchu, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem obrátil oči v sloup. „To by byla děsná nuda.“ „S tebou je ale sranda,“ dobírala si mě a svírala volant stále pevněji. „Kňouráš jak dvanáctiletá holka.“ Otevřel jsem dveře. „Když už je řeč o kňourání… Chceš se vsadit, kdo z nás dvou bude do večera brečet?“ „Budeš to ty,“ odpověděla. „Ani náhodou.“ Popadla balení papírových kapesníčků a hodila je po mně. „Tu máš. Pro všechny případy.“ „Koukám, že si pro jistotu vozíš zásobu,“ odsekl jsem. „Asi bulíš často, co?“ Prudce se ke mně otočila. „Tais-toi! Je te détes…“ „Co?“ přerušil jsem ji. „Cos to říkala? Že mi to sekne a že mě miluješ? Hele, Jarede, tys věděl, že si na mě mys…“ „Tak dost!“ zařval a okamžitě nastalo ticho. „Držte zobák, oba!“ Zvedl ruce nad hlavu a díval se mezi nás, jako bychom byli zlobivé děti.

Chvilku jsme nic neříkali. Když Tate odfrkla, musel jsem se rozesmát.

Jiskreni_OK.indd 12

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

13

„Madocu?“ procedil Jared mezi zuby. V hlase bylo znát napětí. „Ven. A hned.“ Popadl jsem z vedlejšího sedadla mobil a šel, ale jen proto, že můj nejlepší kámoš už toho měl až po krk.

Snažil jsem se Tate celý den na něčem nachytat a vymýšlel legrácky, abych Jareda rozptýlil. Chystala se závodit se silným soupeřem, a i když jsme na jejích dovednostech s Jaredem pracovali, na okruhu se to vždycky nějak zvrtlo. Pokaždé. Tate ovšem trvala na tom, že to zvládne.

A co si Tate usmyslí, to taky dostane. Co se tý holky týče, tak byl Jared pod pantoflem víc než kdejaký bačkora. Šel jsem k místu, kde na okruh ústí příjezdová cesta. Stříbrný Pontiac GTO na mě čekal u krajnice. Jednou rukou jsem zašátral v kapse pro klíčky, druhou si otřel čelo.

Byl začátek června a už teď stálo počasí za houby. Sice ještě nebylo takové horko, ale kvůli té pitomé vlhkosti bylo venku jako v prádelně. Máma chtěla, abych za ní na léto přijel do New Orleansu, ale já se na ni můžu akorát tak zvysoka vykašlat.

Jako bych netoužil po ničem jiném, než aby mě její nový manžel učil chytat v Mexickém zálivu garnáty.

Ani mě nehne.

Mámu jsem měl rád, ale představa, že budu mít celé prázdniny dům pro sebe, jelikož táta teď bydlel v Chicagu, byla příliš lákavá.

V ruce mi zavibroval mobil. Koukl jsem na displej.

My o vlku… „Ahoj, jak je?“ zeptal jsem se táty, když jsem došel k autu. „Madocu! To jsem rád, žes to zvednul. Jsi doma?“ Mluvil nezvykle starostlivým tónem. „Ne. Ale za chvíli jsem se chtěl vrátit. Proč?“ Táta býval doma málokdy. Držel si byt v Chicagu, protože kvůli náročným soudním stáním pracoval často do noci. Jelikož byl většinou pryč, dobře jsem s ním vycházel.

Jiskreni_OK.indd 13

16/01/19 10:06

14

Penelope Douglasová

Měl jsem ho rád. Ale že bych ho miloval synovskou láskou, to ne.

Má nevlastní matka měla už rok opušťák. Cestovala, navštěvovala přátele… Tak tu jsem nenáviděl.

No a pak tu byla taky má nevlastní sestra… Ať už se zrovna nacházela kdekoli.

Doma jsem měl rád naši hospodyni Addie. Dohlížela na to, abych měl vyváženou stravu, a podepisovala mi omluvenky.

Pro mě byla členem rodiny. „Ráno volala Addie,“ vysvětloval táta. „Prý se u nás objevila Fallon.“ Ihned mi vyschlo v krku a málem jsem upustil mobil.

Fallon?

Opřel jsem se dlaní o kapotu, sklonil hlavu a snažil se neskřípat zuby.

Takže má nevlastní sestra je teď u nás doma. Proč? Proč zrovna teď? „No a?“ prskal jsem. „Co ta má se mnou společnýho?“ „Addie ti zabalila tašku,“ ignoroval táta můj dotaz. „Už jsem mluvil s Jaredovou mámou, budeš na pár týdnů bydlet u nich, než se mi tu trochu uvolní ruce. Pak přijedu domů a nějak to vyřeším.“ „Cože? A proč?“ Ztěžka jsem oddechoval. „Proč nemůžu zůstat v našem baráku?“ Odkdy se Fallon musí každý přizpůsobovat? Tak přijela domů, no. To je toho! Ať ji zase pošlou pryč. Proč bych já měl kvůli ní odjíždět? „Sám víš proč,“ řekl táta už výhrůžnějším tónem. „Ne aby ses ukázal doma, Madocu.“ Pak zavěsil.

Zůstal jsem bez pohnutí stát a pozoroval odraz stromů na karoserii. Příkaz zněl, abych jel k Jaredovi, kam mi Addie dopraví oblečení, a neukazoval se doma, dokud mi neřeknou.

A proč?

Jiskreni_OK.indd 14

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

15

Zavřel jsem oči a zavrtěl hlavou. Věděl jsem proč.

U nás doma teď byla sestra a rodiče všechno věděli. Všechno, co se stalo před dvěma roky.

Jenže její domov to nebyl. Nikdy. Zato můj ano, už osmnáct let. Sice u nás chvíli bydlela, když se naši rodiče vzali, ale před pár roky se najednou vypařila.

Tehdy jsem se jednoho rána probudil a byla pryč. Žádné loučení, vzkaz ani pozdější zprávy. Rodiče věděli, kam odjela, já ne. Já to vědět nesměl.

Jako kdybych o to stál, do hajzlu.

Ale tyhle prázdniny jsem byl stoprocentně rozhodnutý strávit v našem baráku.

Za dvě hodiny už jsem seděl s Jaredovým nevlastním bráchou Jaxem v obýváku a jen tak tam trčel, dokud nás Jaredova máma nepřestala ostřížím zrakem sledovat. Čím déle jsem tam vysedával, tím víc jsem toužil po nějakém rozptýlení. Jared měl ve svém pokoji o patro výš spousty alkoholu, který jsem přivezl od nás, tak jsem měl chuť se před sobotním večerem rozehřát. Jax ležel na gauči a hrál videohry, zatímco Jared si někde nechával udělat další kérku. „Tímhle nic nevyřešíš, Jasone,“ slyšel jsem z kuchyně nahlas šeptat Katherine Trentovou.

Přecházela za dveřmi sem a tam s telefonem u ucha.

Copak ona mému tátovi říká Jasone? Asi by na tom nemělo být nic divného. Nakonec se tak jmenuje. Ale bylo to fakt divné. Málokdo si mohl dovolit oslovovat tátu křestním jménem.

Většinou: „Pane Caruthersi“ nebo jen: „Pane“.

Zvedl jsem se z gauče a přišoural se ke kuchyni, která sousedila s obývákem. „Vždyť je to tvůj syn,“ slyšel jsem říkat Jaredovu mámu. „Musíš přijet domů a nějak to vyřešit.“ Strčil jsem ruce do kapes a opřel se zády o zeď vedle dveří do kuchyně. Teď jsem neslyšel nic, jen cinkání nádobí. Musela ho vyndávat z myčky.

Jiskreni_OK.indd 15

16/01/19 10:06

16

Penelope Douglasová

„Ne,“ prohlásila. „Jeden týden. Maximálně. Mám Madoca ráda, ale je to tvoje rodina a ta tě potřebuje. Ne, nezavěšuj. Já už tu dva puberťáky mám. Víš, co udělají, když jim napařím domácí vězení? Akorát se mi vysmějí.“ Pobaveně jsem se usmíval a zároveň podrážděně zatínal pěsti. „Jsem tu,“ pokračovala. „Ráda pomůžu, ale on potřebuje tebe!“ To šeptání bylo zbytečné. Mému otci nešlo poroučet potichu.

Hodil jsem okem po Jaxovi, který přestal hrát a pozoroval mě s nakrabaceným obočím.

Vrtěl hlavou a pobaveně říkal: „V životě jsem domácí vězení nerespektoval. Ale je to od ní milý. Já tu dámu prostě zbožňuju.“ Jax byl Jaredův nevlastní brácha. Měli společného otce, ale různé matky, a Jax většinu dosavadního života prožil u svého sadistického táty nebo v dětských domovech. Můj táta pomohl loni na podzim Katherine dostat Jaxe z děcáku k sobě domů.

Jeho a Jaredův otec seděl v base, takže tu byl důvod, aby bratři byli spolu.

Zejména tihle dva.

Jared, který byl na střední můj nejlepší kámoš, najednou našel novou spřízněnou duši, a navíc životní lásku. Na mě už neměl tolik času. Takže jsme se s Jaxem sblížili. „Jde se,“ trhnul jsem bradou směrem k Jaxovi. „Stavím se v Jaredově pokoji pro flašku a pak padáme ven.“ „Ukažte mi ty největší koule, jaký tady máte,“ pronesl jsem pokud možno co nejhlubším hlasem. Mhouřil jsem u toho oči a držel čelist zaťatou, abych se nerozesmál.

Tate se napřímila a pomalu se ke mně otočila, hlavu skloněnou, pohled upřený vzhůru. Přesně takhle se na mě kdysi dívala máma, když jsem jako malej kluk načural do bazénu. „Tak tenhle ještě neznám,“ říkala s doširoka otevřenýma očima. „Dobrá, vážený pane, pár pěkně těžkejch koulí bychom

Jiskreni_OK.indd 16

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

17

tady měli, ale i ty stačí uchopit dvěma prsty a palcem. Jste dostatečně zkušený?“ Tvářila se, jako bychom probírali domácí úkol, ale dobře jsem viděl, jak jí na rtech pohrává úsměv. „Mám zkušeností na rozdávání,“ laškoval jsem a nedokázal udržet jazyk za zuby. „Kdybys viděla, co s takovou koulí dokážu, pukla bys závistí.“ Obrátila oči v sloup a přešla k přepážce. Tate chodila na brigádu do bowlingového centra už od podzimu. Někoho by mohlo napadnout, že si tu odbývá alternativní trest. Ale nebylo to tak. Bylo by, kdyby ji Jared zažaloval. Za to, že mu tohle šedesátikilové vyžle, které měří sotva metr sedmdesát, zdemolovalo při jednom ze svých pověstných záchvatů páčidlem auto. Bylo to strašné, ale zároveň úžasné. Někdo to natočil, vyvěsil na YouTube a odstartoval tím nové feministické hnutí.

Pak někdo jiný na základě toho udělal remake a přidal k tomu hudební doprovod. Jmenovalo se to Tak kdo je tady boss? Jared totiž vlastnil Ford Mustang Boss 302.

Jenomže to vlastně bylo nedorozumění a Tate škodu nahradila. Pak dospěla. Stejně jako Jared a já. A teď jsme všichni kamarádi.

Jenže ti dva spolu spali. A já žádný takový bonus neměl. „Tys pil, Madocu?“ Tate se opřela dlaněmi o pult a tvářila se jako starostlivá mamka. „Jak se můžeš tak blbě ptát?“ Samozřejmě že jsem měl upito. Jako by mě neznala.

Když zvedla hlavu, aby viděla na bowlingové dráhy za mými zády, mohly jí vypadnout oči z důlků. „Tys ožral i Jaxe!“ obvinila mě, očividně naštvaná.

Otočil jsem se směrem, kterým se dívala, a zakopl přitom o nohu barové stoličky. Z plna hrdla jsem zařval. „Auuu!“ zakřičel jsem a zamával lahví Jacka Danielse nad hlavou, když jsem uviděl to, co Tate.

V herním prostoru stál dav lidí, který se chechtal a pozoroval Jaxe, jak klouže po jedné z bowlingových drah. „To je ono!“

Jiskreni_OK.indd 17

16/01/19 10:06

18

Penelope Douglasová

Někdo mi z ruky vyrval lahev, a když jsem se otočil, schovávala ji Tate pod pult a rozzlobeně se šklebila. „Kam zmizela ta whisky?“ napodoboval jsem hlas piráta Jacka Sparrowa a bouchal pěstí o přepážku.

Tate vyrazila uličkou ke dveřím do herního prostoru. „Když kvůli někomu musím opustit svý místo, má průser jako mraky,“ šeptala výhrůžně. „Miluješ mě. Sama to dobře víš!“ Zachechtal jsem se, prolétl mezi stolky, oběhl stánek s občerstvením a dorazil k Jaxově dráze. Několik dalších lidí se k němu přidalo a k všeobecnému veselí se klouzalo po dráze sem a tam. O sobotách večer tu moc rodinek nebývalo a jediní hosté, které ta taškařice nezaujala, byli osamělí postarší chlápci, co si věčně stěžují na své pivní pupky a zároveň děkují osudu, že unikli ze spárů manželství.

Jen se dívali a kroutili hlavami. „Fallon je doma. Takže ty domů nechoď.“ Polkl jsem whisky, která se mi z žaludku začala vracet do krku, a zaklonil hlavu. „Uááá!“ zařval jsem, pak jsem se co nejrychleji rozeběhl po povrchu ze světlého dřeva a sklouzl se na dráze po břiše.

Srdce mi bilo jako splašené, rozrušením jsem byl celý bez sebe. No ty vole! Bowlingové dráhy jsou fakt šíleně kluzké, takže jsem se jen řehtal a nijak neřešil, že je na mě Tate naštvaná a že mi Jared zmaluje ciferník, protože znepříjemňuju jeho holce brigádu. Řešil jsem jen to, co se bude dít příštích pět minut, kdepak zítra.

Nemůžu domů!

Dav za mnou ječel, skandoval, někdo poskakoval na místě.

Poznal jsem to podle toho, jak pode mnou dráha vibrovala.

Když jsem se konečně zastavil s nohama přes vedlejší dráhu, zůstal jsem ležet a přemítal. Nemyslel jsem na Fallon. Ani na to, jestli můžu v tomhle stavu řídit.

V tu chvíli jsem jen nahlas dumal: „Do hajzlu, jak se asi teď dostanu zpátky na nohy?“

Jiskreni_OK.indd 18

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

19

Na dráze to fakt hrozně klouzalo. To jsem tomu dal. Nemohl jsem se postavit, uklouzl bych. Do hajzlu. „Madocu. Koukej vstát!“ slyšel jsem někde poblíž vyštěknout Tate.

Madocu. Koukej vstávat. Už je ráno. Musíš do školy. „Madocu! Vstávej!“ zakřičela znovu Tate.

Vzpamatoval jsem se. „To je dobrý,“ zabručel jsem. „Omlouvám se, Tate. Přece víš, že tě miluju.“ Dokázal jsem se posadit a začal škytat. Když jsem zvedl hlavu, uviděl jsem ji přicházet po předělu mezi drahami.

Jako by tomu tady snad šéfovala.

Opřela si ruce v bok a přísně se mračila. „Madocu, já tu pracuju.“ Škubl jsem sebou, protože zklamání v jejím tónu se mi vůbec nelíbilo. Vždycky jsem toužil po jejím uznání. „Promiň, brouku.“ Zkusil jsem se postavit, ale znovu jsem uklouzl a bolestivě si natloukl zadek. „Už jsem se ti omluvil, že jo?“ Přidřepla si ke mně, vzala mě za paži a pomohla mi vstát. „Co ti je? Většinou piješ jen na mejdanech.“ S jednou nohou ve žlábku pro koule jsem se belhal dál, dokud si mě Tate nepřitáhla blíž. Pak jsem se konečně dostal na středový pás mezi drahami. „Nic mi není,“ usmál jsem se jedním koutkem. „Jsem jen vtipnej, Tate. Jsem…“ Zatřepal jsem před sebou rukou. „Prostě směšnej… Vtipnej,“ opravil jsem se rychle.

Stále mě přidržovala, ale cítil jsem, jak její stisk pod mým tričkem povoluje. „Madocu, ty přece nejsi směšnej.“ Sice se pořád tvářila vážně, ale už mě tak neprobodávala pohledem.

Vždyť mě ani neznáš.

Díval jsem se jí do očí a chtěl jí všechno vypovědět. Aby mě moje kamarádka – anebo kdokoli – viděl, jaký jsem ve skutečnosti. Jared i Jax sice byli dobří kámoši, jenže kluci si

Jiskreni_OK.indd 19

16/01/19 10:06

20

Penelope Douglasová

takový blbosti mezi sebou neříkají a jeden na druhém si ničeho nevšimnou. Tate bylo jasné, že se mnou něco není v pořádku, jenže jsem nevěděl, jak jí to říct. Jen jsem jí chtěl dát najevo, že ve skutečnosti moc dobrou povahu nemám. „Dělám samý blbosti, Tate. Na to mě užije. V tom jsem dobrej.“ Natáhl jsem ruku, zastrčil jí za ucho pár pramenů uvolněných z culíku a pokračoval téměř šeptem. „Táta to o mně ví. A ona to ví taky.“ Sklopil jsem zrak, pak zase vzhlédl. „A ty to taky víš, že jo?“ Neodpověděla. Jen si mě prohlížela, v hlavě jí to muselo šrotovat.

Přejel jsem jí dlaní po tváři a uvědomil si, kolikrát mi připadalo, jak je Fallon podobná. Pohladil jsem ji palcem a přál si, ať na mě zase začne ječet. Přál jsem si, aby jí na mně nezáleželo. Bylo by o tolik jednodušší vědět, že v mém životě není opravdového vůbec nic.

Držel jsem tu její krásnou, nic netušící tvářičku v dlaních, naklonil se k ní, vnímal sotva postřehnutelný parfém a přiblížil k ní rty. „Madocu?“ řekla zmateně a upírala na mě pohled.

Sklonil jsem hlavu, jemně ji políbil na čelo a pak se pomalu odtáhl.

Koukala na mě a starostlivě se mračila. „Jsi v pořádku?“ Ne. Někdy jo.

No tak dobrá, jsem v pořádku. Aspoň většinou.

Ale dneska večer ne. „Ty jo.“ Zhluboka jsem se nadechl a usmál se. „Snad je ti jasný, že tohle vůbec nic neznamená,“ žertoval jsem. „Chci říct, že tě mám rád. Ale jinak. Spíš jako ségru.“ Rozchechtal jsem se tak, až jsem se zlomil v pase a sotva stačil dokončit větu, pak už jsem se jen popadal za břicho. „Tak tenhle vtip jsem asi nepochopila,“ řekla nespokojeně Tate.

Jiskreni_OK.indd 20

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ

21

Vzduchem proletěl ostrý hvizd, oba jsme zvedli hlavu. „Co se to tady děje?“ řval Jared na celý sál jako rozzlobený taťka, až mi z toho zvonilo v uších.

Jak jsem se k němu otočil, omylem jsem znovu stoupl na kluzkou dráhu! „A do prdele!“ Při uklouznutí jsem zadržel dech a plnou vahou se zavěsil do Tate, jenomže mě neudržela. Upadl jsem na záda a strhl si ji na klín. Praštili jsme sebou o podlahu fakt natvrdo. Bylo mi jasné, že budu mít zadek jednu velkou modřinu, ale Tate to vzala sportovně. Na můj vkus až moc. „Hele, vole, nejdřív do mě nalila whisky a pak mě chtěla hned na prvním rande znásilnit!“ Ukázal jsem na Tate. „Má schovanou flašku pod pultem. Jen se běž podívat!“ Tate něco zavrčela a doplazila se k předělu mezi lajnami, vlasy jí z culíku trčely na všechny strany. „Jaxi!“ řval Jared k vedlejší dráze, po které lezl Jax po čtyřech. „A ty…“ Jared mě probodával očima. „Koukej si okamžitě nastoupit do mýho auta.“ „Jú, on ti asi teď naplácá na holou!“ prozpěvoval jsem si, když Tate kráčela vstříc svému příteli. „Drž pysk, ty blbštajne,“ odsekla mi.

Jiskreni_OK.indd 21

16/01/19 10:06

JISKŘENÍ Penelope Douglasová Z anglického originálu Rival vydaného nakladatelstvím Intermix, an imprint of Penguine, USA v New Yorku v roce 2014, přeložila Dorota Smělá Obálku navrhla Diana Delevová Redigoval Michal Jurza Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 328 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 370. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

Jiskreni_OK.indd 328

16/01/19 10:06