„Bylo by snadné být princeznou,
kdybych byla oblečená do šatů ze zlata,
ale je mnohem větším vítězstvím být jí pořád, když to nikdo neví.“
Frances Hodgson Burnettová Malá princezna
Princezna.indd 7
20.6.2016 14:34:28
Středa 6. května 9.45 Biologie N
ižší střední škola není vůbec taková, jak jsem dou-
fala.
Jasně, asi jsem čekala až moc. Slyšela jsem o tom
tak skvělý věci. Všichni pořád vykládali „na střed-
ní budeš dělat tohle“ a „na střední budeš dělat tamhleto“.
Od nikoho jsem ale neslyšela: „Na střední škole
ti bude naprosto bezdůvodně vyhrožovat Annabelle Jenkinsová, že ti u vlajkovýho stožáru nakope zadek.“
∞ 9 ∞
Princezna.indd 9
20.6.2016 14:34:28
Jenže přesně to se mi zrovna teď stalo, když do mě
Annabelle Jenkinsová o přestávce po druhý hodině na chodbě strčila.
Ze všeho nejdřív mě napadlo, že to bylo nechtíc.
Protože co jsem kdy týhle holce udělala?
Takže když jsem si dřepla, abych si posbírala papí-
ry vypadlý z desek, hned jsem vstřícně vyhrkla: „To
nic!“ Zkontrolovala jsem si desky a ujistila se, že mám pořád na jejich vnitřní straně vlepený růžový
papírek s rozvrhem. To se mi ulevilo!
Vím, že je to divný. Je květen, a já si pořád
dělám starosti o to, abych neztratila rozvrh. Jenže si nemůžu pomoct. Když se to člověku stane, vyfasuje trestný bod. A já už prožila skoro celý školní rok bez trestu.
A taky mám ráda ten pocit, že tam rozvrh je – pro
případ, že bych třeba najednou utrpěla ztrátu paměti nebo tak něco.
„Neboj,“ prohodila jsem chlácholivě k Annabelle,
když jsem se zvedla. „Rozvrh mi nevypad.“
A tehdy Annabelle udělala něco fakt divnýho.
Myslím doopravdy divnýho, zvlášť u nejpopulárněj-
∞ 10 ∞
Princezna.indd 10
20.6.2016 14:34:28
ší, nejhezčí holky ze šestý třídy Cranbrooské nižší střední školy.
Strčila do mě znova!
A hodně tvrdě. Natolik tvrdě, že jsem ztratila rov-
nováhu a spadla na zadek. Všem na očích.
Ne že by to bolelo. Utrpěla jedině moje hrdost.
Stejně to bylo naprosto šokující, vzhledem k tomu,
že jsem si až do týhle chvíle myslela, jaký nejsme
s Annabelle kamarádky. Ne přímo kámošky – nesedíme spolu u oběda nebo tak. Annabelle si hodně pečlivě vybírá, komu dovolí, aby si vedle ní sednul.
Ale rozhodně mezi náma
není žádný nepřátelství. Na-
vštěvujeme se i doma, já cho-
dím k ní a ona k nám, protože můj strejda pracuje s Annabelliným tátou.
∞ 11 ∞
Princezna.indd 11
20.6.2016 14:34:29
Když k ní přijdu, předvádí mi ceny, který vyhrála
v gymnastice, a když je ona u mě, ukazuju jí svoje
obrázky z přírody. Ne že by z nich byla nějak nadšená, ale vždycky jsem si myslela, že jsme v pohodě. Tak asi ne.
„Kašlu na tvůj rozvrh,“ ušklíbla se Annabelle. „Ty
si myslíš, že jsi něco extra, co – princezno Olivie?“
„Páni,“ vyhrkla jsem a narovnala se. „Annabelle,
není ti něco?“
Zeptala jsem se jí na to proto, že jsem ani za nic
na světě nemohla přijít na důvod, proč by Annabel-
le Jenkinsová:
1. Do mě strčila. 2. Vyrazila mi z ruky desky. 3. Zeptala se mě, jestli si myslím, že jsem něco extra.
4. Vynadala mi do princezen. Napadlo mě, jestli třeba zrovna nezjistila, že jí pře-
jeli psa nebo tak něco, a nesnaží se zchladit si žáhu
∞ 12 ∞
Princezna.indd 12
20.6.2016 14:34:29
na mně. Teda jestli vůbec někdy měla psa. Tím si
nejsem moc jistá. Když jsem byla minule u ní doma,
žádnýho jsem tam neviděla. Mám psy ráda, takže bych si toho nejspíš všimla.
Asi jsem se teda pletla v tom, že spolu dobře
vycházíme. Protože vzápětí se všechny Anabelliny stejně hezký a stejně populární kamarádky – který
se kolem nás shlukly, aby se pokochaly pohledem na to, jak se mě Annabelle snaží ponížit –, rozchechta-
ly ještě víc. To když Annabelle začala napodobovat,
na co jsem se jí zeptala, a mluvila přitom vysokým
kňučivým hlasem. Já si teda nemyslím, že můj hlas
zní nějak takhle.
„Páni, Annabelle, není ti něco?“ opičila se a ukazo-
vala na mě, ale dívala se na svoje nohsledky. „Olivie je tak ubohá! Ona si snad myslí, že ji mám ráda. Myslí si asi, že jsme kamarádky!“
Výraz na její tváři jasně naznačoval, že nejsme
ani jsme nikdy nebyly. Nejspíš jsme spolu ani nikdy dobře nevycházely.
Pak se ke mně Annabelle naklonila tak, že se naše
obličeje ocitly hodně blízko u sebe, a zasyčela: „Tak
∞ 13 ∞
Princezna.indd 13
20.6.2016 14:34:29
poslouchej, princezno Olivie Grace Clarisse Mignonette Harrisonová – jestli to je vůbec tvý pravý jmé-
no, což pochybuju. Mám plný zuby toho, jak si myslíš, že jsi něco lepšího než já. Po škole se sejdeme
u vlajkovýho stožáru a já ti tam nakopu zadek, jak si zasloužíš. A jestli něco práskneš učitelce, řeknu,
že sis začala, a bod seberou tobě.“
Pak do mě strčila znova – už ne tak prudce –
a zmizela, i s rozhihňanýma kámoškama v závěsu. Ponořily se do davu děsivě vysokých sedmáků a osmáků, kteří v chodbách zabírali mnohem víc místa než my, obyčejní šesťáci.
To už se vedle mě naštěstí objevila moje kama-
rádka Nishi.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se.
„Annabelle povídala, že mi po škole nakope zadek,
jak si zasloužím,“ informovala jsem ji. Asi jsem byla pořád ještě v šoku. Připadalo mi, jako bych se pozo-
rovala v kině. „Řekla mi princezno.“
„Proč by ti říkala princezno?“ podivila se Nishi.
„A proč by tě chtěla mlátit? Já myslela, že vy dvě jste v pohodě.“
∞ 14 ∞
Princezna.indd 14
20.6.2016 14:34:29
„To jsem si myslela taky,“ připustila jsem. „Asi
jsem se spletla.“
„To je divný. To si jako myslí, že jsi snobka?“
„Proč by si myslela, že jsem snobka?“ Podívala
jsem se na svoje šaty, který byly stejný jako Nishiny, protože jsme obě měly na sobě školní uniformu.
Se sukní. Sukně já moc nemusím, zvlášť ty skláda-
ný. Podle módních magazínů mý nevlastní sestřen-
ky Sary tenhle střih obecně nepůsobí moc lichotivě.
„Vypadám snad jako snobka?“
„Podle mě ne,“ ujistila mě Nishi, zatímco kolem
nás proudily davy lidí, co se snažily dostat na další hodinu dřív, než zazvoní. „Ne víc než normálně.“
Loupla jsem po Nishi jízlivým pohledem. „Jas-
ně. Dík.“
„Hele, lidi, co mají rádi sport, si někdy myslí
o těch, co rádi kreslí obrázky zvířat, že –“
„Ale já se se svým kreslením nikdy nevytahovala!
Je to jen koníček. Žádný medaile jsem za to nevyhrála.“
„Hm. Fakt je to divný. Možná bys to měla říct uči-
telce.“
∞ 15 ∞
Princezna.indd 15
20.6.2016 14:34:29
„Annabelle mi pohrozila, že když to udělám, řek-
ne, že jsem si začala, a strhnou mi bod z hodnocení. Od začátku školního roku mi nestrhli ani jeden.“
„Proč by měli věřit Annabelle a ne tobě?“ zepta-
la se Nishi.
„Asi proto, že její táta je právník,“ připomněla
jsem jí zachmuřeně. „Pamatuješ? Vždycky vyhrožuje, že její otec zažaluje školskou správu, když něco
není po jejím.“
„No jo,“ přikývla Nishi. „Já zapomněla. Ale to
bude určitě nějaký nedorozumění. Nejspíš na to při-
jdeme u oběda. Tak zatím.“
„Zatím čau,“ kývla jsem na ni, ale sama jsem v to
moc nedoufala.
Obě jsme se ponořily do davů v chodbě, protože
jsme nechtěly přijít pozdě. Když na naší škole nestihnete přijít včas na hodinu, ztratíte bod z hodnocení. A když jich ztratíte až moc, nemůžete postoupit do
sedmý třídy.
Teď sedím na biologii a snažím se přijít na to, co
jsem udělala tak hroznýho, že mě Annabelle tolik nenávidí. A navíc mi chce nakopat zadek.
∞ 16 ∞
Princezna.indd 16
20.6.2016 14:34:29
Nic mě nenapadá.
Nic kromě toho, že se bojím konce vyučování. Pro-
tože to bude moje smrt.
∞ 17 ∞
Princezna.indd 17
20.6.2016 14:34:29
Středa, 6. května 10.50 Francouzština J
de o to, že jsem naprosto nudná a průměrná. Ne-
můžu přijít na žádný důvod, proč by mě Annabelle
měla nenávidět.
Já: Olivie Grace Clarisse Mignonette Harrisonová
(moje pravý jméno, bez ohledu na to, co si Annabelle myslí).
Výška: průměrná (teda na můj věk, dvanáct let). Váha: průměrná (vzhledem k výšce je můj BMI v normě).
∞ 18 ∞
Princezna.indd 18
20.6.2016 14:34:29
Vlasy: běžná barva (hnědá) a délka (po ramena, i když obvykle nosím copánky, ve kterých moje
vlasy vydrží dýl upravený, protože mají tendenci ke krepatění. Zvlášť když je vlhko, což je tady
v New Jersey dost často).
Pleť: průměrná (teda, snědá, vzhledem k tomu, že mamka byla černoška a táta běloch).
Oči: průměrný. Ani safírově modrý, jaký má moje nevlastní sestřenka Sara, ani temně hnědý jako má Nishi. Moje jsou oříškový. Prostě normální, běžný, nevýrazný oříškový. Dokonce ani nemě-
ní barvu podle světla, jako se to stává holkám z knížek, nesrší smaragdově zeleně, když zuřím –
nic takovýho. Pořád jsou oříškový. Jo. Jsem nudná.
Jen asi tak dvě věci na mně nejsou úplně běžný,
ale ty určitě nemůžou za to, že mě Annabelle chce
zmlátit.
Tak zaprvý moje jméno: Olivie Grace Clarisse
Mignonette Harrisonová (o kterým si Annabelle
∞ 19 ∞
Princezna.indd 19
20.6.2016 14:34:29
bůhvíproč myslí, že je falešný, ale přísahám, že není).
Nechápu, proč se mamka rozhodla dát mi tolik
prostředních jmen, a navíc tak divných. Mignonette je omáčka, kterou si v restauraci můžete objednat na ústřice.
A já ústřice zrovna nemusím.
Moje sestřenka Sara si pořád
čte bulvární blogy o jedný slavný
princezně, která se jmenuje Amélie „Mia“ Mignonette Grimaldi
Thermopolis Renaldo, a její babička se jmenuje Clarisse, takže je
to jako bych měla dvě prostřed-
ní jména po týhle královský rodině (Clarisse a Mignonette). Uzná-
vám, že je to dost divný. Někdy si říkám, jestli nebyla moje máma nějaká jejich bláznivá fanynka nebo tak něco.
Jenže zeptat se jí nemůžu, protože
umřela, když jsem byla miminko.
∞ 20 ∞
Princezna.indd 20
20.6.2016 14:34:29
Neměla jsem šanci ji vůbec poznat, což je škoda, protože mi připadá jako někdo, kdo by se mi líbil.
Dělala pilotku charterových letů – to je, když řídíte
soukromý letadla jiných lidí. Ale neumřela při havá-
rii letadla. Umřela na dovolený v Mexiku, kde měla
nehodu na vodních lyžích.
Já na vodních lyžích nikdy nestála, ani jsem nejela
motorovým člunem. Moje teta tvrdí, že je to nebez-
pečnější než pilotovat soukromý letadlo.
To je ta druhá věc, která na mně není úplně běžná.
Co mamka umřela, žiju u tety a jejího manžela, který
má dvě děti, Justina a Saru. Takže mám nevlastního bratrance a nevlastní sestřenku. Svýho tátu jsem
nikdy neviděla, ale posílá mi dopisy a různý věci.
Já mu odepisuju na adresu jedný pošty v New Yor-
ku, kde má schránku, protože kvůli svý práci pořád cestuje. (A dostává za to dobře zaplaceno, protože
teta Catherine je vždycky nadšená, když každý měsíc
přijde tátův šek na moje výdaje. A to nejsou s jejím mužem, Rickem, vůbec chudí – mají úspěšnou fir-
mu zaměřenou na bytovou architekturu a stavebnictví.)
∞ 21 ∞
Princezna.indd 21
20.6.2016 14:34:29
Proto se spolu nikdy nevídáme, myslím s tátou.
Protože je pořád někde ve světě. Jeho asi-
stentka mu přeposílá moje dopisy tam, kam v tu chvíli zrovna docestoval, což jsou místa jako Kostarika, Abú Zabí a tak (aspoň podle razítek na jeho pohlednicích).
Nemůžu žít s ním, protože po-
dle tety Catheriny má dítě „vyrůstat ve stabilním prostředí“.
Teta Catherine a strejda Rick mi asi poskytujou
dostatečně stabilní prostředí, ale někdy si stejně přeju, abych mohla být u táty. Určitě bych si ty jeho
archeologický vykopávky taky užila, i na místech,
kde nejsou žádný školy ani pitná voda, jenom komáři a – podle jednoho filmu o archeologovi, co jsem viděla – nacisti.
Teda, táta nikdy výslovně nenapsal, že je archeo-
log, a teta Catherine nemá ráda, když se na něj vyptá-
vám, ale jsem si jistá, že právě tak se s mámou seznámili. Určitě byla pilotka na jedný z jeho expedic.
Proto si se mnou asi táta jenom dopisuje. Kdyby
∞ 22 ∞
Princezna.indd 22
20.6.2016 14:34:29
mě viděl osobně, byla by to pro něj až moc bolest-
ná připomínka toho, co ztratil (ne že bych byla tak krásná jako mamka, já vypadám úplně průměrně,
ale teta tvrdí, že mám mamčinu stavbu kostí, a že jednou budu stejně atraktivní).
Ale to nevadí, vážně. Táta mi poradil, že když si
budu někdy připadat smutná nebo osamělá, mám
to napsat do deníku (který mi posílá, jenže zrovna
když ho nejvíc potřebuju, nikdy ho u sebe nemám,
takže píšu do toho, co mi přijde pod ruku. Třeba do
sešitu na francouzštinu jako zrovna teď).
Táta tvrdí, že zná jednu dívku, která si vedla deník
spoustu let, a vždycky jí to pomohlo. Podle mě myslí mamku, ale nemůže se přimět napsat její jméno (Elizabeth), protože ho mučí každá vzpomínka na ni.
Rodina O´Tooleova Naše láska vytrvá!
Jsme tak šťastní!
y! d a m o r h o d la d e v s s á n a k s Lá Princezna.indd 23
20.6.2016 14:34:29
Tátovi bych to sice do dopisu nikdy nenapsala, ale
většinou mě nejvíc trápí to, že jsem napůl sirotek.
Ne že by se tak ke mně někdo choval. Nemusím
spát v přístěnku pod schody jako Harry Potter (my ani žádný přístěnek pod schody nemáme) nebo vymetat
popel jako Popelka (naše krby jsou plynový a strej-
da Rick je připojil na elektriku, takže se dají zapnout dálkovým ovladačem, i když já to dělat nesmím).
Mám vlastní pokoj a všechno. Teta Catherine a strej-
da Rick se ke mně chovají stejně, jako k Rickovým dětem, takže nemám proč si stěžovat.
Až na to, že jsem někdy smutná, protože nemůžu
mít psa ani kočku (strejda Rick je alergik a teta Ca-
therine nechce mít na svým designovým nábytku a kobercích psí chlupy).
Taky mě štve, že firma tety Catherine a strejdy
Ricka O´Toole Designs dostala zakázku na postavení luxusního nákupního střediska v zemi, která
se jmenuje Chalíf, a v létě se tam stěhujeme. Chtě-
la bych mít dobrodružnou povahu jako táta, ale ve skutečnosti se nechci stěhovat, protože se mi bude
stýskat po Nishi.
∞ 24 ∞
Princezna.indd 24
20.6.2016 14:34:29
Navíc, už tak je dost zlý, že musím den co den
nosit sukni jako součást školní uniformy. Teta Catherine říká, že v Chalífu musí holky nosit sukně
pořád a ženy si tam zakrývají vlasy šátkem. Je to místní zvyk.
Asi bych radši bojovala proti nacistům.
Taky mi připadá nespravedlivý, že podle tety Ca-
therine a strejdy Ricka nemůžu mít vlastní počítač jako Sara a Justin (protože wi-fi roater v domě nemá takový dosah, aby se šlo připojit i u mě v pokoji) ani
mobil (teta mi ale slíbila, že ho dosta-
nu v patnácti, když budu mít dobrý známky).
Vážně mám pocit, že jsem trochu
mimo, když nemůžu psát esemesky
nebo chatovat online s lidma ze školy. Sara může, a je jen o čtyři měsíce starší než já!
Rozhodně mi ale nevadí, že na roz-
díl od Sary a Justina nemám v pokoji
vlastní televizi. Až vyrostu, chci být ilustrátorka
Princezna.indd 25
20.6.2016 14:34:29