KNIŽNÍ KLUB
baba motyka_003.indd 1
3/11/16 10:58 AM
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 4
PfieloÏila Linda Dejdarová
KUOKKAMUMMO Copyright © Marko Hautala & Tammi Publishers, 2014 Original edition published by Tammi Publishers, 2014 Czech edition published by agreement with Marko Hautala and Elina Ahlback Literary Agency, Helsinki, Finland This work has been published with the financial assistance of Translation © Linda Dejdarová, 2016 ISBN 978-80-242-5278-0
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 5
Dokud budou kapitálem spoleãenství nahromadûná nenávist a neúcta, lidé z nich budou neustále ãerpat, a ony tak nadále ponesou ovoce. RENÉ GIRARD: Násilí a posvátno
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Strﾃ｡nka 7
MOTYKA A Bﾃ。A
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 9
CHCETE VùDùT, co bába Motyka dûlá? Zabíjí dûti. Je stará jako samo mofie a nebe. PlíÏí se v lesích na pobfieÏí, mezi balvany a za padl˘mi stromy, jde po ‰piãkách na bos˘ch, huben˘ch nohou jako norek. KaÏd˘, kdo bez dovolení vstoupí na její pozemek, umfie nebo ze‰ílí. Bába Motyka ãeká, aÏ se nûkdo, kdo mluvil pfiíli‰ sprostû, opozdí za ostatními, odskoãit si na malou, napsat esemesku, prohlédnout si mot˘la nebo zachránit ptáãe. Bába Motyka ãeká, a jakmile se k ní otoãíte zády, zasekne vám motyku mezi lopatky takovou silou, aÏ vám vyrazí dech a z nohou se vám vytratí cit. Pak vás obrátí. Vyplázne ãern˘ jazyk. Má skoro knírek. Pak je s vámi ámen. MoÏná sní va‰e srdce. Vyrve vám ho z hrudi motykou, i kdybyste byli je‰tû naÏivu. Zahrabe ho do zemû a ãeká, dokud srdce trochu nezãerná. Pak ho rozÏv˘ká bezzub˘mi dásnûmi. K zubní protéze se nesníÏí. Nûkdy jí to zabere i hodinu. Zavfie oãi. Myslí na minulost a na to, jak dfiív bylo v‰echno lep‰í. Ví o v‰em, co se v lesích Suvikylä dûje. Podle pachu pozná, kdo je kdo. KdyÏ vûtfií ve vzduchu, vypadá jako li‰ka, která se naãichala benzínu. 9
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 10
Dívá se, jak se v oknech panelákÛ svítí, jak v nich poblikávají televizní obrazovky a pohybují se lidské stíny, jimÏ ‰eptá rÛzné oplzlosti, vy to ale nikdy nezaslechnete. Nikdo ji ani nezahlédne, pokud se sama nechce ukázat. DokáÏe stát tak bez hnutí, Ïe si jí lidé nev‰imnou, i kdyÏ koukají pfiímo na ni. Je tu uÏ tak dlouho, Ïe je k nerozeznání od nádorÛ na stromech. Jakmile na procházce v lese nebo na pobfieÏí ucítíte zatuchl˘ puch sklepa, dejte se na útûk. Îádné ohlíÏení, rovnou nohy na ramena. Byla v Suvikylä uÏ pfied paneláky, fiadov˘mi domky i vilami boháãÛ na konci ulice Patteriniementie, a v‰echny je nenávidí. Jsou moc rovné a od jejich zdí se odráÏí ozvûna. Ona k nim chodí jenom v noci, jde pomalu a hrbí se jakoby v kfieãích. Ale v lese dokáÏe zadrÏet dech i na celou hodinu. Nûkdy leÏí na jednom místû tak dlouho, aÏ jí na ramenou zaãne rÛst mech a larvy jí nalezou do pusy, protoÏe si myslí, Ïe tam leÏí neboÏtík. Pak bába zaka‰le a larvy honem prchají. Jednou se jeden mlad˘ Hagert vracel opil˘ domÛ pû‰inou na pobfieÏí. V‰iml si na jednom stromû boule, o které vûdûl, Ïe tam dfiív nebyla. ¤ekl: „Hele, neschovávej se tam, nebo tû rozpáfiu jak krysu.“ Boule se neh˘bala, a tak cikán Hagert vytasil z boty kudlu a ãekal. Sedl si na kraj cesty a rozhodl se ãekat, dokud se boule nepohne. KdyÏ se ráno vzbudil, boule byla ta tam, ale Hagert mûl v puse zmuchlan˘ papírek, ve kterém byly tfii mléãné zuby a vzkaz: Rozkrysu jak páfiu. Od té doby se Ïádn˘ z místních cikánÛ po setmûní nepohyboval jinak neÏ autem. Pfiebûhli jeden po druhém k parkovi‰ti a naskákali do starého mercedesu, ze kterého pak vykukovali zapafien˘mi ok˘nky. 10
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 11
Bába Motyka nenávidí elektrické lampy. Hnusí se jí tak moc, Ïe je nûkdy veãer sly‰et její kfiik a klení, jako by fival nûkdo, kdo si dávno vykfiiãel hlas. Bába Motyka láme shnilé kousky dfieva a sdírá mech z balvanÛ. Pfiibíjí veverky k pafiezÛm, kaÏd˘ podzim jich houbafii nûkolik najdou. Drozdí hnízda niãí tak brutálnû, aÏ vzduchem lítají krvavá pírka. Na její pozemek nikdo nesmí. Nikomu nezapomene Ïádné muchlování a pusinkování, nejde jí z hlavy, dokud se bába neusmífií prolitím brusinkovû rudé krve. Pije hnûdou bfieãku z vodního kanálu a vafií si z ní kávu. Ve sklepû má tisíc sklenic ãerného mléka. Proto má úplnû ãern˘ jazyk. Nikdo neví, co to ãerné mléko je, ale ona z nûj Ïije, díky nûmu nikdy neonemocní, i kdyby snûdla muchomÛrku jízlivou, a pro zábavu splétá lana z Ïiv˘ch zmijí. Jednou ji kdosi zahlédl v ranní mlze, jak na takovém lanû táhne kanálem loìku plnou zmijí, a pod nimi sebou ‰kubalo nûjaké dítû, kterému ale nebylo vidût do obliãeje. Sama do loìky nikdy nenasedne, protoÏe má strach z vody, jenom té hnûdé v mûlkém kanále se nebojí. Do mofie nevleze, ani kdyby byl cel˘ bfieh v plamenech. Mofie je pro ni noãní mÛrou. Nesnese ani jeho pach. Pfiesto nedokáÏe odejít. Jenom sám ãert ví proã. Veãer po setmûní ze sebe umí udûlat malou holãiãku. Stáhne kosti k sobû a skrãí pátefi, takÏe se zmen‰í o tfietinu. Motyku nechá nûkde pod kamenem a ukazuje se na bfiehu rybáfiÛm. Dûtsk˘m hláskem jim nabízí mezírku, Ïe pr˘ se o tom nikdo nemusí dozvûdût. Nûkolik chlapÛ pozdûji popsalo, Ïe má mezi nohama nûco jako pusu, která mumlá, saje a pomlaskává. âlovûk pak musí na polikliniku, kde se v‰ichni podivují tûm zvlá‰tním bacilÛm pod mikroskopem. 11
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 12
V dobû, kdy se do panelákÛ nastûhovali první Somálci, bába dlouho po veãerech prskala u parkovi‰tû na kraji lesa. KdyÏ chytila první somálskou holku, nechala ji naÏivu a divila se, co je to zaã, je‰tû tmav‰í neÏ ta její káva uvafiená z hnûdé bfieãky. Sebrala jí ‰átek, drÏela si ho proti vûtru na obliãeji, stála ãelem k mofii a ãichala vÛnû bazarÛ tak dlouho, aÏ se té holce podafiilo utéct. Pozdûji jich bába Motyka chytila je‰tû spoustu. Zjistila, Ïe zevnitfi mají jejich srdce stejnou barvu, v‰echna zãernají a zmûknou tak, Ïe si s nimi vytrénované dásnû poradí. Somálci pfied ní nejsou v bezpeãí. Ani Arabové. Ani nikdo jin˘, kdo neprokáÏe úctu a nepfiinese dary na ostroh, protoÏe na nûj jeho hroznû pfiísná víra dûlá ty, ty, ty. Obãas, kdyÏ je nûkdo sám doma, rodiãe kdesi na náv‰tûvû nebo na karaoke, bába si otevfie vchod do domu paklíãem ze zvífiecích kostí a zazvoní na zvonek. V kukátku je vidût policie, ale jakmile otevfiete, stojí tam bába a vyplazuje na vás jazyk. Pak je s vámi ámen. âeká vás temná cesta. Jedin˘, kdo je pfied ní v bezpeãí, jsou cikáni. Nikdo neví proã. Snad s ní ten Hagertovic kluk uzavfiel nûjakou dohodu. Rozkrysu jak páfiu. Nikdo netu‰í, co tím myslela. Tfieba se jenom dobfie bavila. MoÏná Hagerty zabila v‰echny do jednoho, protoÏe najednou zmizeli. Odstûhovali se, tvrdil kdosi, ale kdo ví? Co kdyÏ jsou jejich srdce v brambofii‰ti? Vût‰inou ale zabíjí jenom dûti, které se‰ly z cesty. Které si myslely, Ïe internet a uãitelé vûdí, jak se má ãlovûk chovat. A Ïe mÛÏou ãmuchat, kde se jim zlíbí. 12
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 13
Bába se plíÏí pfies kameny na pobfieÏí, zastaví se, kolébá se ze strany na stranu jako rákosí a vûtfií s otevfienou pusou, aÏ jí jde od bezzub˘ch úst pára. Obãas se pohybuje tak rychle, Ïe od motyky odletují jiskry, kdykoli s ní zavadí o balvany. Jednou za boufiky nûkdo vidûl mezi stromy pruh svûtla. Dospûlí tvrdili, Ïe to byl kulov˘ blesk, ale ti nemají o niãem ani ponûtí. Jakou asi barvu má její vlastní srdce? Srdeãní sval, kter˘ pumpuje a svíjí se v kfieãích uÏ kdovíkolik set let. I její krev je jistû hustá a pomalá, jako borÛvková marmeláda v hadici. Proã má otevfienou pusu? âichá zároveÀ nosem i ústy? Nebo ochutnává? O jejích oãích jsem se je‰tû ani nezmínil. Vypadá, jako by byla slepá, ale není. Vidí ve tmû. Anebo uÏ je v Suvikylä prostû tak dlouho, Ïe i bez vidûní ví, kde se co nachází. Kromû toho, co je nové. Parkovi‰tû, paneláky, fiadové domky, vily boháãÛ. MoÏná proto je nenávidí. Rovn˘ asfalt, lesklé okenní tabulky, ozvûny. Anebo je opravdu slepá. Ale na tom nezáleÏí. DÛleÏitûj‰í je se ptát: Proã kfiiãí na mofie? Proã mu zpívá? Proã chodí venku v boufii? Proã odsud neode‰la? Skuteãnû nûco stfieÏí? Vûzní snad mofie její du‰i? To nikdo neví. Ani vy to nevíte. Potfiebujete vûdût jenom to, Ïe bába Motyka zabíjí dûti. Ale nemyslí to zle. Zabíjí pouze ty, které si to zaslouÏí. Ona tohle místo chrání. Bez ní by to tu bylo stejné jako kdekoliv 13
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 14
jinde. Jako sídli‰tû Ristinummi, betonová Hervanta v Tampere nebo slumy v˘chodních Helsinek. Mûli byste ji sly‰et, kdyÏ breãí. Je jako dítû, kterému se utopila máma. Nebo jako máma, které se utopilo dítû. Z toho náfiku bûhá mráz po zádech. Proto o bábû Motyce nikdy neÏertujte. Buì o ní budete mluvit váÏnû, anebo vÛbec. Posmívejte se pfii jarní bohosluÏbû nebo na konfirmaãním tábofie faráfii, kter˘ ráãkuje nebo si ãuchá k prstÛm, ale o bábû Motyce ani muk. Jestli o ní zaãnete zpívat, budete toho litovat víc, neÏ Ïe jste jednou opilí pfiede v‰emi breãeli, anebo Ïe jste omylem poslali fotku orálního sexu na mámin mobil. Bába na vás vyplázne jazyk, do zad vám zasekne motyku a va‰e srdce zahrabe do brambofii‰tû. Pfiedstavte si bábu Motyku, jak to va‰e srdce z brambofii‰tû vyhrabává. Jak vzpomíná na minulost, na to, jak dfiív bylo v‰echno lep‰í, jak vy nevíte nic o Ïivotû ani o tom, ãím v‰ím ona pro‰la. Va‰e srdce neumfie, pfiestoÏe ho bude Ïv˘kat bezzub˘mi dásnûmi a pomlaskávat. Je v nûm uvûznûná va‰e vlastní du‰e? âert ví, já se jenom ptám. Ale jestli ano, co se s ní stane, kdyÏ ji bába Motyka spolkne? âlovûk by mûl vyzkou‰et v‰echno, dokud je mlad˘, ale tohle ne. AÈ uÏ je to cokoliv, kvÛli ãemu bába Motyka truchlí, vy to nechcete vûdût. Její nitro je tak temné, Ïe by i slepec prosil o svûtlo. V nûm nemá cenu breãet. Uvnitfi je jenom Noc âasoÏrout a zatuchl˘ puch sklepa. Tam je pozdû ãehokoliv litovat.
14
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 15
KÁZÁNÍ SKONâILO, ale mlíãÀáci ani nehlesnou. Veleknûzova motyka dopadne na betonovou podlahu s tup˘m zadunûním. Rozsvítí se baterka. MlíãÀáci pfiivírají oãi, vypadají, jako by se právû probudili. Veleknûz má na sobû otrhanou, mechovû zelenou nepromokavou bundu. Rukávy a lem jsou plné ãerven˘ch skvrn. V‰ichni vûdí, Ïe to není opravdová krev, ale pfiesto mají strach. Veleknûz namífií baterkou na nû. V jejím svûtle se krãí ‰est mlíãÀákÛ, z nichÏ Kázání právû udûlalo mazáky. Oãní panenky se stahují leknutím. Stíny na zadní stûnû rostou. Jsou jako ‰est vût‰ích a star‰ích postav, jejich dospûlé stíny. Veleknûz se postaví. Musí se opfiít o podlahu, nohy má sezením zdfievûnûlé. Maska mu na obliãeji plandá. MlíãÀáci jeden po druhém líbají rezavou ãepel motyky. Nûktefií ji je‰tû olíznou, pr˘ to nosí ‰tûstí. Nûkdo se zahihÀá, ale hned zase zmlkne. Po polibku se Veleknûz ke kaÏdému zvlá‰È skloní a do ucha mu po‰eptá jméno. MlíãÀáci vûdí, Ïe toho ãlovûka mají hlídat. A nikdo neví, kdo je ãí Hlídaã. To vyjde najevo jedinû, pokud se v‰echno podûlá a nûkdo se profiekne. Tehdy musí Hlídaã splnit svou povinnost a viníka potrestat. 15
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 16
„Nikdo nepromluví,“ fiekne Veleknûz. „Nikdy.“ V‰ichni jeho slova jednohlasnû zopakují. Nikdo nepromluví. Nikdy. „Jdûte.“ Veleknûz se vrátí na své místo a sedne si. Baterka zhasne. Po jeho bundû zÛstane na sítnici zelenav˘ obrys. KdyÏ ãlovûk zamrká, obrys sebou za‰kube. Oni vstanou a tápají ve tmû, vráÏejí do sebe a stûÏují si na znecitlivûlé nohy, aÏ koneãnû najdou dvefie atomového krytu. Dvefie jsou tûÏké a ve tmû není snadné je otevfiít. Pfiíli‰ mnoho rukou se sápe po klice. Ty ruce mají naspûch. Nohy zrovna tak. Kdosi zakopne na prahu. Nûkdo zakleje. Jin˘ se chraptivû zasmûje. Kdosi rozsvítí svûtlo na chodbû. Poslední za sebou zavfie dvefie. NeÏ dvefie krytu zapadnou, ten poslední v klínu svûtla z chodby zahlédne Veleknûze. Shrbená sedící postava, která hledí pfied sebe. Maska je gumová, teì je to zfietelnû vidût. Pfiesto, tûsnû pfiedtím, neÏ dvefie zaklapnou, se zdá, jako by maska byla nádor na zlomeném kmeni stromu.
16
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 17
TAJEMSTVÍ SAGAL JUSUFOVÉ
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Strรกnka 18
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 19
„TO BYLO PùKNù nechutn˘,“ po‰eptala Mira Sagal, kdyÏ se z atomového krytu bloku A dostaly na ãerstv˘ vzduch. Sagal byla jediná dívka, která smûla drÏet Miru za ruku, aniÏ by jim nûkdo nadával do leseb. Ostatní uÏ ode‰li smûrem k ostrohu, kde hodlali slavit, aãkoliv byl v‰ední veãer. Pochechtávali se, dûlali si legraci a pfiedstírali, Ïe jsou v pohodû. Jak˘ jako mazáci, a tak dále. Sagal sama mûla pocit, jako by ji nûkdo probudil z noãní mÛry. Z roztûkan˘ch pohledÛ ostatních bylo vidût, Ïe se cítí stejnû. Oni se nicménû dokázali navrátit do obyãejné reality rychleji neÏ Sagal. V‰ichni se dívali na Miru, ãekali na její reakci. Nikdo se neodváÏil vyslovit na Kázání jak˘koliv názor, dokud Mira nevynese svÛj rozsudek. Ta je ale pouze vyzvala, aby ji a Sagal nechali o samotû. Miru vÏdycky v‰ichni poslechli. A Sagal závidûli, protoÏe se jako jediná odvaÏovala mluvit s ní otevfienû. Byla jediná, na kom Mifie záleÏelo. „To teda jo,“ odpovûdûla Sagal a ohlédla se. „Já se bála, Ïe mi nûkdo ve tmû ‰áhne na krk a já se rozkfiiãím. ¤vala bych tak nahlas.“ Sagal vidûla, Ïe na chodbû paneláku zhasla svûtla. „Dûlበsi srandu?“ zeptala se Mira. „Myslela jsem tím nechutnû trapn˘, pro mal˘ dûti. Já se celou dobu bála tak akorát, Ïe se rozchechtám.“ 19
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 20
Pfieru‰ila zapalování cigarety, aby se ujistila, zda Sagal mluví váÏnû. KdyÏ se pfiesvûdãila, Ïe ano, zasmála se témûfi na‰tvanû. Takhle se obvykle smála, kdyÏ hrozilo, Ïe se Sagal pfied ostatními zesmû‰ní nûjak˘m pitom˘m muslimsk˘m názorem. A za muslimské názory povaÏovala Mira cokoliv, s ãím ona – a tím pádem ani nikdo jin˘ – nesouhlasila. Teì u toho ale nikdo jin˘ nebyl. „Jak se mÛÏe‰ bát nûãeho takov˘ho?“ Mira zv˘‰ila hlas. „Byla to báchorka pro dûti. Pusa v rozkroku a kdovíco je‰tû. Perverzní. Trapn˘ a perverzní.“ Sagal pokrãila rameny a zaloÏila si paÏe na prsou. Zírala na vchodové dvefie paneláku. Vpravo od ní se ozvalo ‰krtání zapalovaãe. V krytu Sagal sevfiela Mifie ruku. Mira stisk opûtovala. Sagal zavfiela oãi, pfiestoÏe to v takové tmû nemûlo Ïádn˘ efekt. „A ta maska,“ procedila Mira skrz rty sevfiené kolem filtru. „Tak trapná. Nejdfiív halda nad‰en˘ch fieãí, a pak nûjak˘ takov˘hle… kecy o norcích. Co to vÛbec je, norek? A nádor na stromû?“ Norek je ‰elma nebezpeãná hlavnû pro ptáky, a nádor je deformace na po‰kozeném stromû, pronesla Sagal v duchu, nahlas v‰ak nefiekla nic. Cigaretu ucítila v nose dfiív, neÏ jí koufi vlétl do zorného pole. Vítr jej hned odvál. Sagal ustoupila o krok dozadu, aby jí nenaãichl ‰átek. Máma by si zápachu z cigaret okamÏitû v‰imla. „A vÛbec, já Veleknûze poznala,“ fiekla Mira uÏ klidnûji. Sagal se k ní otoãila. „Fakt?“ „Jasnû,“ zasmála se Mira. „Byl to Tuure. Ten, co pere ‰prcky.“ „CoÏe?“ 20
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 21
„Pere ‰prcky. Tuure Aulanko z bloku B. Jednou sv˘mu tátovi ‰lohnul gumu, protoÏe se neodváÏil jít si koupit vlastní. Vypral ji a povûsil ji su‰it v koupelnû. Jonna za‰la k nûmu si to s ním rozdat, kdyÏ byli jeho rodiãe v Medvûdí nofie. Odskoãila si na záchod a vidûla tu ‰prcku viset na kolíãku na ‰ÀÛfie. Zeptala se Tuureho, co to jako je, a on jí to fiekl. To ví‰, Ïe se málem neudrÏela. Musela mi to zavolat je‰tû na chodbû.“ „Aha.“ Mira chvilku mlãela. Pak se postavila pfied Sagal. „Co je s tebou?“ „Nic,“ odpovûdûla Sagal a dívala se mimo Miru. Poslední dobou se ãím dál ménû odvaÏovala podívat Mifie do oãí. Mira sledovala její pohled, otoãila se. „Na co to kouká‰?“ Sagal vzdychla. „Proã nevyjde ven?“ zeptala se. „Kdo?“ „Veleknûz. Ten Tuure.“ Mira pokrãila rameny a naposledy potáhla z dohofiívající cigarety. „MoÏná za ním zapadl zámek,“ fiekla. „Dobfie mu tak. AÈ si tam sedí s tou svojí gumovou maskou a nafukuje tátovy ‰prcky. Debilní báchorka. Ansku pfiedem stra‰ila, jak jí je‰tû teì naskakuje husí kÛÏe, kdyÏ si na to vzpomene – tak stra‰n˘ Ïe to Kázání je. Pûkná bábovka. VÏdyÈ uÏ chodí do devítky, a pr˘ se pofiád je‰tû bojí.“ „ZÛstal tam ve tmû sám,“ pronesla Sagal. Chvilku trvalo, neÏ Mifie do‰lo, Ïe mluví o Veleknûzi. „Asi jo,“ odvûtila a na chvilku se zamyslela. „Anebo bydlí ve stejn˘m domû a ‰el domÛ o dvû patra v˘‰.“ „Nebydlí. Sama jsi fiíkala, Ïe bydlí v béãku.“ Mira se u‰klíbla. 21
BabaMotykaKor1
3/15/16 11:14 AM
Stránka 22
„No, znûl jako Tuure, co já vím? Do obliãeje jsem mu nevidûla.“ Sagal je‰tû chvíli hledûla do chodby, pak pfiik˘vla. „Urãitû bydlí v tomhle domû,“ prohlásila a odfoukla popel, kter˘ jí vítr navál na ‰átek. „Musím jít.“ „Ty nejde‰ na ostroh?“ Jistû Ïe by ráda. „Ne,“ odpovûdûla Sagal. „Musím jít. Uvidíme se ráno.“ UÏ chtûla odejít, ale Mira ji chytila za rameno. „¤ekni, Ïe ses doopravdy nebála?“ zeptala se. Ve vlasech obarven˘ch na ãerno se jí bl˘skaly krÛpûje de‰tû. Vítr vanoucí od pobfieÏí pfiinesl vÛni mofie. Z jakéhosi dÛvodu si ji Sagal spojila s kapiãkami v Mifiin˘ch vlasech. Zavrtûla hlavou. „Nebála.“ „PromiÀ, Ïe jsem se ti smála,“ omluvila se Mira. V oãích, které se leskly za Ïhnoucím uhlíkem, byla vidût upfiímná obava. Sagal to tak potû‰ilo, Ïe se usmála. „Nemûj z toho noãní mÛry. Byla to jenom pitomá historka. To my tady prostû tak dûláme. Navzájem se stra‰íme a tak, ale myslíme to jenom dobfie. Abysme v‰ichni patfiili do stejn˘ party. Pamatuje‰, co jsem ti fiíkala o Iidû?“ Sagal pfiik˘vla. „Jak jsme ji vystra‰ili na pû‰inû na pobfieÏí?“ „Jo.“ „âekali jsme na ni snad tfii hodiny, ale stálo to za to.“ Sagal mlãela. „Tady se to prostû tak dûlá,“ vysvûtlila Mira. „RÛzn˘ Ïertíky. A kdyÏ se stane‰ obûtí nûjak˘ho Ïertíku, ví‰, Ïe jsi jednou z nás. Ne?“ „Ale jo.“ „No a teì jsi se stala obûtí Ïertíku v Pohádkov˘m sklepû. Nemá cenu si z toho dûlat hlavu. Já se o tebe postarám.“ 22