0037720

AGATHA CHRISTIE Tři slepé myšky

KNIŽNÍ KLUB

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 3

30.1.2016 12:07:57

Přeložili Veronika Volhejnová, Jan Čermák a Ivana Štěpánková

Three Blind Mice Copyright © 1950 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

AGATHA CHRISTIE and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and/or elsewhere. All rights reserved.

This edition was published in 2016.

Translation entitled TŘI SLEPÉ MYŠKY Copyright © 2016 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

The Capture of Cerberus Copyright © 2016 The Christie Archive Trust.

AGATHA CHRISTIE, POIROT and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and/or elsewhere. All rights reserved.

This edition was published in 2016.

Translation entitled ÚNOS KERBERA Copyright © 2016 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

The Mystery of the Dogʼs Ball Copyright © 2016 The Christie Archive Trust.

AGATHA CHRISTIE, POIROT and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and/or elsewhere. All rights reserved.

This edition was published in 2016.

Translation entitled PŘÍHODA S MÍČKEM PRO PSA Copyright © 2016 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

The Case of the Caretakerʼs Wife Copyright © 2016 The Christie Archive Trust.

AGATHA CHRISTIE, MISS MARPLE and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and/or elsewhere. All rights reserved.

This edition was published in 2016.

Translation entitled PŘÍPAD DOMOVNÍKOVY MANŽELKY Copyright © 2016 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

Hercule Poirot and the Greenshore Folly Copyright © 2014 The Christie Archive Trust. All rights reserved.

AGATHA CHRISTIE, POIROT and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and/or elsewhere. All rights reserved.

Afterword © John Curran 2013 Preface © Mathew Prichard 2013 This edition was published in 2016.

Translation entitled GREENSHORESKÁ KRATOCHVÍLE Copyright © 2016 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

ISBN 978-80-242-5200-1

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 4

30.1.2016 12:07:57

AGATHA CHRISTIE Tři slepé myšky

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 5

30.1.2016 12:07:57

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 6

30.1.2016 12:07:57

PŘEDMLUVA REDAKCE

Vydáním románu Opona: Poslední případ Hercula Poirota se na sklonku roku 2015 podařilo uzavřít ucelenou edici detektivek Agathy Christie publikovanou nakladatelstvím Euromedia – Knižní klub po více než dvacet let. Naším záměrem bylo vydat všech osmdesát románů či povídkových sbírek královny zločinu v té podobě, jak vycházely v autorčině vlasti, Velké Británii (s výjimkou několika knih, jež byly z dobových důvodů publikovány nejprve ve Spojených státech). Výčet měl symbolicky uzavřít příběh, v němž scénu zločinu navždy opustí nejslavnější autorčina postava, belgický detektiv Hercule Poirot.

Ukázalo se však, že zbývá několik textů, které by vydání v této edici z těch či oněch důvodů minulo. Proto jsme se rozhodli sestavit z nich soubor a umožnit českým čtenářům seznámit se i s nimi a obohatit si o ně svou sbírku.

Pětici detektivních případů otevírají Tři slepé myšky (1950), původní prozaická podoba divadelní hry Past na myši, jednoho z nejznámějších a nejúspěšnějších dramatických kusů na světě. Nepřetržité, více než šedesátileté uvádění této hry v Londýně nepředpokládal nikdo včetně Agathy Christie – když v padesátých letech zakázala vydání Tří slepých myšek v Anglii, aby tím zabránila vyzrazení zápletky (o totéž jsou dodnes žádáni diváci na konci představení), netušila, jak dlouho bude tento pokyn muset být v její rodné zemi akceptován.

Anglicky vyšly pouze v USA, dočkaly se i českého vydání, nikoli však dosud jako součást naší edice.

Povídky Únos Kerbera, Příhoda s míčkem pro psa a Pří7

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 7

30.1.2016 12:07:57

pad domovníkovy manželky objevil archivář doktor John Cur­ ran během prozkoumávání více než sedmi desítek zápisníků Agathy Christie, kam si poznamenávala zápletky, postavy, scény a rozuzlení svých detektivek. Probádání těchto materiá­ lů se autorčini dědicové dlouho bránili, výsledky Curranovy práce, jež shrnul ve dvojici knih Utajené zápisníky Agathy Christie (2009) a Promyšlené vraždy Agathy Christie (2011) však konečně umožnily odhalit jak specifika tvorby této fenomenální spisovatelky, tak tři nové, dosud neznámé autorčiny texty: nikdy nepublikovanou verzi povídky Únos Kerbera (v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota z roku 1947 vyšel naprosto jiný příběh), nevydanou Příhodu s míčkem pro psa, později Christie přepracovanou do podoby románu Němý svědek (1937), nicméně s řadou odlišností; a Případ domovníkovy manželky, povídkový předobraz detektivky Nekonečná noc (1967), v jiné verzi, než jak vyšel v Posledních případech slečny Marplové (1979). Brilantní rozklad geneze těchto tří textů a všech jejich souvislostí s dílem Christie podává Curran ve výše zmíněných publikacích (česky vyšly v letech 2010 a 2012 včetně prvního vydání všech tří povídek).

Greenshoreská kratochvíle se v Británii dočkala prvního vydání až v roce 2014, téměř čtyřicet let po smrti Agathy Christie. Ač zápletku tohoto Poirotova případu známe z románu Hra na vraždu (1956), má i publikování této novely své opodstatnění: znalci románu si mohou porovnáváním doslova vychutnat detailní nuance tvůrčího procesu autorčina génia, neznalci pak další mistrovskou detektivku této legendy světové literatury. Novelu doplňuje předmluva vnuka Agathy Christie s množstvím postřehů o reálných předobrazech prostoru, v němž se příběh odehrává, a doslov Johna Currana s precizní analýzou a mnoha zajímavostmi ze zákulisí vzniku textu.

Věříme, že ač tento soubor Agatha Christie sama nikdy nesestavila, snad by s naším záměrem umožnit českým čtenářům užít si četby této pětice textů (z nichž poslední se k nim dostává vůbec poprvé) souhlasila.

8

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 8

30.1.2016 12:07:57

Slepé tři myšičky utíkají utíkají Selka jen jak je zahlídla nožem jim ocásky ušmikla No to vám byla podívaná na myšičky

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 9

30.1.2016 12:07:57

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 10

30.1.2016 12:07:57

Tři slepé myšky

Bylo hodně chladno, obloha potemněla a ztěžkla zadržovaným sněhem.

Muž v tmavém kabátě, se šálou omotanou přes ústa a kloboukem naraženým do čela, prošel po Culver Street a vystoupil po schodech k číslu 74. Stiskl zvonek a slyšel, jak se rozcinkal v suterénu.

Paní Caseyová měla právě ruce namočené ve dřezu a myla nádobí. Trpce si ulevila: „Zatrápenej zvonek, chvilku klid tady není.“ S lehkým sípáním zdolala schody ze suterénu a otevřela.

Muž, jehož silueta se zřetelně rýsovala proti nízkému nebi, se šeptem zeptal: „Paní Lyonová?“ „První patro,“ informovala ho paní Caseyová. „Můžete jít nahoru. Čeká vás?“ Muž pomalu zavrtěl hlavou. „No, jděte tam a zaklepejte.“ Sledovala, jak stoupá po schodech s ošuntělým kobercem. Později tvrdila, že „z něj měla moc divnej pocit“.

Ve skutečnosti si však jen pomyslela, že musí být hodně ošklivě nachlazený, když sotva šeptá – no a není divu, v tom­ hle počasí.

Když muž zahnul za roh ke druhým schodům, začal si pískat. Byly to „Tři slepé myšky“.

Molly Davisová ustoupila pár kroků do silnice a podívala se na novou tabuli u brány: 11

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 11

30.1.2016 12:07:57

U KLÁŠTERNÍ STUDNY PENZION

Pochvalně kývla. Skutečně, vypadalo to docela profesionálně. Nebo, řekněme, skoro profesionálně. N ve slově PENZION sice bylo maličko nakřivo a poslední písmena slova STUDNY snad byla trochu příliš natlačená k sobě, ale celkem vzato odvedl Giles úžasnou práci. Její manžel je skutečně šikovný. Zvládne spoustu věcí. Stále ještě ji nepřestával překvapovat. Řekl jí o sobě tak málo, že teprve pomalu a postupně poznávala, jak rozmanité jsou jeho schopnosti.

Tvrdí se ostatně, že každý, kdo kdy sloužil u vojenského námořnictva, je svým způsobem všeuměl.

No, při tomhle novém dobrodružství bude Giles všechno to své nadání potřebovat. Co se týče vedení penzionu, člověk by stěží našel větší zelenáče, než je ona a Giles. Ale bude to zábava. A navíc to vyřeší problém s bydlením.

Byl to Mollyin nápad. Když teta Katherine zemřela a právníci Molly informovali, že jí odkázala sídlo zvané U Klášterní studny, přirozená reakce mladého páru byla – prodat. Giles se ptal: „Jaké to tam je?“ a Molly odpověděla: „Ale, takový obří barák plný staromódního, nudného vikto­rián­ského nábytku. Docela hezká zahrada, ale po válce hrozně zanedbaná, zbyl tam jen jeden starý zahradník.“ Rozhodli se tedy dům nabídnout k prodeji a nechat si jen tolik nábytku, aby jím vybavili malý domek nebo byt pro sebe.

Ukázalo se ale, že to má háček, nebo spíš dva. Především nebyly k sehnání vůbec žádné malé domky ani byty, a pak, nábytek byl obrovský. „No nic,“ prohlásila Molly, „tak se asi budeme muset zbavit všeho. Doufám, že se to prodá.“ Právník je ujistil, že dnes se prodá cokoli. „Někdo to velmi pravděpodobně koupí jako hotel nebo penzion,“ pokračoval, „a v tom případě bude rád, když dostane i všechen nábytek. Naštěstí je dům ve velmi dobrém 12

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 12

30.1.2016 12:07:57

stavu. Nebožka slečna Emoryová nechala těsně před válkou provést rozsáhlou opravu a modernizaci a od té doby dům příliš nezchátral. Ano, skutečně, je v dobrém stavu.“ A v té chvíli Molly dostala ten nápad. „Gilesi,“ prohlásila, „co kdybychom z toho penzion udělali my sami?“ Její manžel se zpočátku díval na ten nápad s nedůvěrou, ale Molly trvala na svém. „Nemusíme mít moc hostů – aspoň zpočátku ne. Udržovat ten dům není těžké – v pokojích je teplá a studená voda, ústřední topení, v kuchyni plynový sporák. A mohli bychom chovat slepice a kachny a mít vlastní vajíčka, a pěstovat zeleninu.“ „A kdo by zastal všechnu tu práci – není dneska hodně těžké získat služebnictvo? „No, tu práci bychom museli zastat my. Ale většinu toho bychom dělali tak jako tak, ať bychom žili kdekoliv. Pár lidí navíc už zas tolik práce nepřidělá. Až to trochu rozjedeme, nejspíš se nám podaří sehnat nějakou paní, aby chodila přes den pomáhat. Kdybychom tam měli řekněme pět lidí a každý by platil sedm guinejí týdně –“ Molly se odebrala do říše poněkud optimistické mentální aritmetiky. „A představ si, Gilesi,“ dodala pak, „byl by to náš vlastní dům. A naše vlastní věci. Zatím mi připadá, že může trvat roky, než najdeme nějaké to bydlení.“ Giles musel připustit, že tohle je pravda. Od svého spěšného sňatku měli tak málo času pro sebe, že se oba nemohli dočkat, až budou konečně mít svůj domov.

A tak se pustili do toho velkého experimentu, podali inzeráty do místních novin i do Timesů a přišlo několik odpovědí.

Dnes tedy měl přijet první host. Giles vyrazil časně ráno autem na druhý konec hrabství, aby se pokusil získat pletivo z armádních zásob, inzerované k prodeji. Molly prohlásila, že musí ještě zajít pěšky do vesnice pro nějaké poslední nákupy.

Jediné, co se nevyvedlo, bylo počasí. Poslední dva dny byla nepříjemná zima a teď ještě začínalo sněžit. Molly 13

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 13

30.1.2016 12:07:57

spěchala po cestě a veliké vločky se jí jako peříčka snášely na ramena nepromokavého pláště a na zářivé kudrnaté vlasy. Předpovědi počasí byly krajně truchlivé, čekalo se husté sněžení.

Molly jen doufala, že nezamrznou trubky. Byla by škoda, kdyby se hned na začátku všechno pokazilo. Podívala se na hodinky. Touhle dobou normálně mívají svačinu. Bude už Giles zpátky? A bude se divit, kde je ona? „Musela jsem ještě jednou do vesnice, na něco jsem zapomněla,“ řekla by mu. A on by se zasmál a zeptal se: „Ještě nějaké konzervy?“ Konzervy, to byl takový jejich soukromý vtip. Po konzervovaných potravinách se sháněli všude možně. Spižírna teď byla docela slušně vybavená pro případ neočekávaných událostí.

Molly se zaškaredila na nebe. Je dost dobře možné, že ty neočekávané události brzo nastanou.

Dům byl prázdný, Giles se ještě nevrátil. Zašla nejdřív do kuchyně, pak nahoru. Obhlédla čerstvě nachystané pokoje. Paní Boyleová v jižní ložnici s mahagonovým obložením a postelí s nebesy. Major Metcalf v modrém pokoji s dubovým obkladem. Pan Wren ve východním pokoji s arkýřovým oknem. Všechny pokoje vypadaly moc hezky – a navíc, teta Katherine měla velké zásoby nádherného ložního prádla. Molly uhladila přehoz na posteli a vrátila se zase dolů.

Byla už skoro tma. Dům jí najednou připadal velice tichý a prázdný. Stál na samotě tři kilometry od vesnice – nebo, jak Molly říkávala, tři kilometry od čehokoli.

I dřív tu bývala často sama – ale ještě nikdy předtím si to tak silně neuvědomovala.

Vířící sníh měkce bubnoval do oken. Vydával šepotavé, tísnivé zvuky. Co když se Giles nedostane zpátky – co když bude tolik sněhu, že auto neprojede? Co když tady Molly bude muset zůstat sama – možná několik dní?

Rozhlédla se po kuchyni – byla to velká, přívětivá kuchyň, která jako by si říkala o velkou, přívětivou kuchařku, 14

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 14

30.1.2016 12:07:57

která by kralovala v čele kuchyňského stolu a rytmickým pohybem čelistí žvýkala ovesné sušenky a zapíjela je černým čajem. Vedle ní by měla z jedné strany sedět vysoká postarší pokojská a z druhé kulatá, růžolící služka, a z opačného konce stolu by měla své nadřízené ulekaným zrakem pozorovat kuchtička. Ale místo toho tu byla jen ona, Molly Davisová, v roli, která se jí nezdála příliš přirozená. V té chvíli jí celý život připadal neskutečný – i Giles jí připadal neskutečný.

Hrála roli. Všechno to byla jen hra.

Kolem okna se mihl stín. Trhla sebou – sněhem se blížil nějaký cizí muž. Zarachotil postranní vchod. Cizinec stál v otevřených dveřích, setřásal ze sebe sníh. Cizinec, který vešel do prázdného domu.

A pak se náhle iluze rozplynula. „Gilesi!“ vykřikla. „To jsem ráda, že jsi přijel!“ „Ahoj, miláčku! Strašné počasí! Panebože, jsem úplně zmrzlý.“ Zadupal a dýchl si na ruce.

Molly automaticky sebrala kabát, který jako vždycky odhodil na dubovou komodu. Pověsila ho na ramínko a z nacpaných kapes vytáhla šálu, noviny, klubko provázku a ranní poštu, kterou tam bez ladu a skladu zastrčil. Odnesla to do kuchyně, rozložila věci na příborník a postavila na čaj. „Dostals to pletivo?“ zeptala se. „Byls tam strašně ­dlouho.“ „Nebyl to ten správný druh. Nehodilo by se nám. Pak jsem jel ještě do jednoho skladu, ale ani tam jsem nepořídil.

A co tys celý den dělala? Nikdo ještě nepřijel, předpokládám?“ „Paní Boyleová stejně dorazí až zítra.“ „Ale major Metcalf a pan Wren tu měli být dnes.“ „Major Metcalf poslal zprávu, že taky přijede až zítra.“ „Takže večeřet budeme jen my a pan Wren. Jaký myslíš, že je? Já bych ho odhadl na státního úředníka v penzi, takový ten korektní typ.“ „Ne, myslím, že to je umělec.“ 15

Tri_slepe_mysky_09_(imprimatur).indd 15

30.1.2016 12:07:58