0037717

001-003 Posledni_Sestava 1 1/11/17 4:12 PM Stránka 3

A L E X A N D R A

O L I VA

PO SLED NÍ

KNIŽNÍ KLUB

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 4

PfieloÏila Lenka Faltejsková

Poslední je fiktivní dílo. Jména, postavy, místa i události jsou smy‰lené nebo jde o v˘plod autorãiny pfiedstavivosti. Jakákoli podobnost se skuteãn˘mi osobami, Ïiv˘mi ãi mrtv˘mi, událostmi nebo lokalitami je ãistû náhodná.

THE LAST ONE Copyright © 2016 by Alexandra Oliva Translation © Lenka Faltejsková, 2017 ISBN 978-80-242-5662-7

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 5

0.

Ze ‰tábu zemfie jako první stfiihaã. Je‰tû se necítí nemocn˘, do terénu nechodí. Ven se vypravil jen jednou, pfied zaãátkem natáãení, aby obhlédl les a potfiásl si rukou s lidmi, jejichÏ zábûry bude upravovat. Asymptomatická nákaza. Vrátil se pfied více neÏ t˘dnem, nyní sedí sám ve stfiiÏnû a cítí se zcela zdráv. Na triãku má nápis KRÁLOVSTVÍ ZA KAFE. Stiskne klávesu a na dvaatfiicetipalcové obrazovce, jíÏ je jeho pfieplnûné pracovní místo vybaveno, se zaãnou stfiídat zábûry. Úvodní titulky. Dubové a javorové listí, bezprostfiednû následované zábûrem na Ïenu, která svou barvu pleti v pfiihlá‰ce popsala, pomûrnû v˘stiÏnû, jako „moka“. Má tmavé oãi a velká Àadra, jeÏ se témûfi nevtûsnají do oranÏového sportovního topu. Její vlasy jsou záplavou pevn˘ch ãern˘ch kudrlin, z nichÏ kaÏdá drÏí pfiesnû na svém místû.

Panoramatick˘ zábûr hor, chlouby severov˘chodní ãásti státu, pokryt˘ch zelení a barvami vrcholícího léta. OstraÏit˘ králík hopkající po louce, mlad˘ bûloch s nakrátko ostfiihan˘mi vlasy, hlava se mu na slunci leskne jako slída. Stejn˘ muÏ v pfiiblíÏeném zábûru, pronikavé modré oãi, pÛsobí pfiísnû a mladû. Poté drobná Ïena korejského pÛvodu v modré kostkované ko‰ili, kleãící na jednom koleni. V ruce drÏí nÛÏ a sleduje cosi na zemi. Za ní vysok˘ holohlav˘ ãernoch tmav˘ jako panter, s t˘denním strni‰tûm na tváfiích. Kamera zazoomuje. Îena stahuje králíka. Následuje 5

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 6

ALEXANDRA

OLIVA

statick˘ zábûr na onoho ãernocha, tentokrát ov‰em bez strni‰tû.

Jeho klidné hnûdoãerné oãi se dívají do kamery se sebevûdom˘m v˘razem, kter˘ fiíká: Zvítûzím. ¤eka. ·edá skála porostlá li‰ejníkem – a dal‰í bûloch, tentokrát rusovlas˘. DrÏí se útesu a kamera zaostfií tak, Ïe se lano, na nûmÏ muÏ visí, rozmazává a spl˘vá s povrchem skály jako cestiãka z lososovû zbarveného slizu.

Následuje zábûr na Ïenu se svûtlou pletí a svûtl˘mi vlasy, zelené oãi jí záfií za hranat˘mi hnûd˘mi obrouãkami br˘lí. U tohoto zábûru se stfiihaã zastaví. Líbí se mu, jak se tahle Ïena usmívá a dívá se stranou. Pfiipadá mu pfiirozenûj‰í neÏ ostatní. MoÏná jen lépe pfiedstírá, pfiesto se mu to zamlouvá, zamlouvá se mu ona, protoÏe i on sám umí pfiedstírat. Zaãalo se natáãet pfied deseti dny a on tipuje, Ïe tato Ïena získá cenu divákÛ. Blond˘nka, která má ráda zvífiata, dychtivá uãit se. A uãí se rychle, navíc se ãasto smûje. Dala by se zachytit z tolika úhlÛ – kéÏ by to záviselo jen na nûm.

Dvefie stfiiÏny se otevfiou, dovnitfi vejde vysok˘ bûloch. Stfiihaã ztuhne na Ïidli, producent se mu nahne pfies rameno. „Kde je Zoo teì?“ chce vûdût. „Za Stopafiem,“ odpoví stfiihaã. „Pfied Ranãerem.“ Producent zamy‰lenû pfiik˘vne a poodstoupí. Na sobû má modrou ko‰ili, Ïlutou puntíkovanou vázanku a dÏíny. Stfiihaã má stejnû svûtlou kÛÏi jako on, ale na slunci se opálí. Jeho pÛvod je pomûrnû komplikovan˘. Jako kluk si nikdy nebyl jist˘, jakou rasu za‰krtnout v dotaznících; pfii posledním sãítání lidu se rozhodl pro bílou. „A co Pilot? Pfiidal jsi k nûmu vlajku?“ vyptává se producent.

Stfiihaã se zatoãí na Ïidli. Vlasy má v protisvûtle poãítaãového monitoru jako jeÏatou svatozáfi. „To jste mysleli váÏnû?“ „Naprosto,“ potvrdí producent. „Koho máme teì jako posledního?“ „Pofiád Tesafiku, ale…“ „Tou nemÛÏe‰ skonãit.“ 6

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 7

P O S L E D N Í

Pracuju na tom, odhradil by se stfiihaã nejradûji. Skladbu úvodních titulkÛ odkládá od vãerej‰ka, a to je‰tû ani nedokonãil závûr tohoto t˘dne. âeká ho hodnû dlouh˘ den. A dlouhá noc.

PodráÏdûnû se otoãí zpátky k monitoru. „UvaÏoval jsem o Bankéfii nebo o âerném doktorovi.“ „Bankéfi,“ prohlásí producent. „Vûfi mi.“ Odmlãí se, pak se zeptá: „UÏ jsi vidûl vãerej‰í materiál?“ Tfii epizody t˘dnû, ãili v podstatû Ïádná prodleva. Mohli by klidnû vysílat Ïivû. Stfiihaã takové tempo povaÏuje za neudrÏitelné. „Jen první pÛlhodinu.“ Producent se zasmûje. Jeho rovné zuby vypadají ve svûtle monitoru Ïlutû. „Máme trhák,“ vykládá. „Servírka, Zoo a eh…“ Luskne prsty, pokou‰í se rozpomenout. „… a Ranãer nesplní ãasov˘ limit a Servírka se pfiestane ovládat, kdyÏ uvidí,“ prsty naznaãí uvozovky, „‚tûlo‘. Breãí a hyperventiluje – a Zoo vybuchne.“ Stfiihaã si nervóznû poposedne. „Skonãila?“ zajímá se a ve tváfiích cítí hork˘ rumûnec zklamání. Tû‰il se, jak bude stfiíhat její vítûzství, nebo alespoÀ, coÏ by bylo pravdûpodobnûj‰í, elegantnûj‰í poráÏku nûkdy ke konci hry. ProtoÏe Stopafie by mohla pfiekonat jen tûÏko; Pilota znev˘hodÀuje vymknut˘ kotník, ale Stopafi je vytrval˘, zku‰en˘ a tak siln˘, vítûzství je nepochybnû souzeno jemu. Úkolem stfiihaãe je postarat se, aby Stopafiovo vítûzství nebylo uÏ od zaãátku jasné, pfiesnû k tomu se chystal vyuÏít Zoo. Má rád zábûry na nû dva pohromadû, vytváfií z jejich kontrastu umûní. „Ne, neskonãila,“ ujistí jej producent a plácne stfiihaãe do ramene. „Ale byla zlá.“ Stfiihaã se zadívá na Zooino jemné vzezfiení a laskavé zelené oãi. Tento zvrat se mu nelíbí. VÛbec k ní nesedí. „Servírce vynadala,“ rozpl˘vá se producent, „obvinila ji, Ïe prohráli kvÛli ní, a podobnû. Je to fantazie. Tak minutu nato se omluví, ale to uÏ nikoho nezajímá. Uvidí‰ sám.“ I ty nejlep‰í je moÏné zlomit, pomyslí si stfiihaã. To je koneckoncÛ my‰lenka celé show – zlomit soutûÏící. Tûm dvanácti, 7

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 8

ALEXANDRA

OLIVA

ktefií vstoupili do ringu, samozfiejmû fiekli, Ïe jde o pfieÏití. Îe je ãeká závod. To je sice pravda, má v‰ak svá ale. Dokonce ve smlouvû zámûrnû uvedli jin˘ název celého pofiadu. Zmûna vyhrazena, stálo pod ním mal˘m písmem. Logo soutûÏe nenese název V lese, ale Ve tmû. „No nic, ten aktualizovan˘ úvodní sestfiih potfiebujeme nejpozdûji v poledne,“ uzavfie producent. „Já vím,“ pfiik˘vne stfiihaã. „Fajn, já jen pro jistotu.“ Producent napodobí prsty pistoli, „stfielí“ po stfiihaãi a otoãí se k odchodu. Náhle se zarazí a k˘vne k monitoru. Obrazovka potemnûla v reÏimu spofiiãe energie, ale Zooin obliãej je stále trochu vidût. „Jen se koukni, jak se usmívá.

Je‰tû netu‰í, co ji ãeká.“ Producent se zasmûje tich˘m smíchem oscilujícím mezi soucitem a radostí a odejde.

Stfiihaã se otoãí k poãítaãi. Zah˘be my‰í, rozzáfií Zooinu usmûvavou tváfi a vrátí se k práci. NeÏ dokonãí úvodní znûlku, ovládne jej letargie do morku kostí. Poprvé zaka‰le nazítfií ãasnû zrána po zkompletování t˘denního finále. Následujícího veãera se stane jedním z ran˘ch statistick˘ch vzorkÛ, varováním pfied explozí.

Odborníci se budou horlivû snaÏit rozlu‰tit pfiíznaky, ale nestihnou to. Neznámá infekce neútoãí ihned, chvíli vyãkává. Kousek se s hostitelem popoveze, a najednou sedí za volantem a vy se fiítíte z útesu. Mnozí z odborníkÛ budou infikováni rychleji, neÏ mohou tu‰it.

Za pût dnÛ zemfie i producent. Dojde k tomu, aÏ bude sám ve svém sídle o rozloze tfií set osmdesáti metrÛ ãtvereãních, zeslábl˘ a opu‰tûn˘. V posledních minutách Ïivota si bude mimodûk olizovat krev, jeÏ mu poteãe z nosu, takovou pocítí ÏízeÀ. V té dobû uÏ budou v‰echny tfii díly premiérového t˘dne odvysílané, poslední pfiíjemnû bezduchá vsuvka pfied zásadním zvratem. Pfiesto se natáãení v samém centru oblasti, kde epidemie propukla nejdfiíve a nejsilnûji, nezastaví. ·táb se bude pokou‰et dostat v‰echny ven, ale soutûÏící budou v té dobû v rámci samostatn˘ch misí kaÏd˘ jinde. Produkce pochopitelnû pfiipravila pfied natáãením 8

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 9

P O S L E D N Í

nouzov˘ bezpeãnostní plán, smrtící epidemii v‰ak nikdo neãekal.

Je to jako spirála podle obkreslovací ‰ablony: perem obtahujete na papífie znám˘ vzor, náhle se pero smekne a… vypukne chaos. Stfiet neschopnosti a paniky. Dobré úmysly ustupují pudu sebezáchovy.

Nikdo neví, co se vlastnû dûje. Nikdo netu‰í, co pfiesnû se zvrtlo.

Ale neÏ producent zemfie, pochopí jedno: nûco se zvrtlo.

9

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 10

1.

Popraskané dvefie malého obchodu s potravinami visí nakfiivo v pantech. OstraÏitû vejdu, je jasné, Ïe nejsem první, kdo tu hledá jídlo. Hned za dvefimi leÏí rozbit˘ karton vajec. Na podlaze zaschly sirnaté Ïloutky. Zbytek krámku nedopadl o moc lépe. Police jsou vesmûs prázdné, na zemi leÏí nûkolik pfievrácen˘ch regálÛ.

V‰imnu si kamery pod stropem v rohu, aniÏ bych se zadívala pfiímo do objektivu. Udûlám dal‰í krok vpfied a do nosu mû udefií dûsiv˘ zápach. Smûsice shnilé zeleniny a zkaÏen˘ch mléãn˘ch v˘robkÛ v otevfien˘ch chladicích boxech, do nichÏ nejde proud. Ale registruji je‰tû jin˘ zápach, jejÏ se pokou‰ím vytûsnit. Pustím se do hledání.

Na podlaze mezi dvûma regály leÏí vysypan˘ sáãek chipsÛ, nûãí bota je rozdrtila v hromádku drobeãkÛ. Rozeznávám velk˘ otisk boty s v˘raznûj‰í patou. Pracovní obuv, aspoÀ myslím. Pánská.

Cooperovy boty to nebyly, tvrdí, Ïe farmáfiky uÏ roky nenosí.

MoÏná Juliovy. Skrãím se a seberu jeden kukufiiãn˘ chips. Jestli bude ãerstv˘, byl tu ten nûkdo nedávno. Rozmáãknu chips mezi prsty. Je navlhl˘, nic mi neprozradí.

Napadne mû, Ïe bych chipsy snûdla. Nejedla jsem od toho srubu, od té stra‰né nevolnosti, která mû zchvátila, a to uÏ je nûkolik dnÛ, moÏná t˘den, nevím. Mám takov˘ hlad, Ïe uÏ ho ani necítím. Jsem zesláblá, neschopná pofiádnû ovládat vlastní nohy.

Neustále mû pfiekvapuje, jak zakopávám o kamení a kofieny. Vidím 10

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 11

P O S L E D N Í

je, pokou‰ím se je pfiekroãit. Dokonce si myslím, Ïe je pfiekraãuji, ale pak o nû zavadím ‰piãkou a ‰kobrtnu.

Myslím na kameru, na manÏela, kter˘ by mû vidûl sbírat kukufiiãné chipsy z podlahy venkovské samoobsluhy. Nestojí to za to. Museli tady nechat i nûco jiného. Zahodím chips a zvednu se.

Z prudkého pohybu se mi zamotá hlava. ZÛstanu stát, neÏ najdu rovnováhu, pak pfiejdu k regálu se zeleninou a ovocem, odkud mû pozorují desítky shnil˘ch banánÛ a splaskl˘ch hnûd˘ch balonkÛ – jablka? Poznala jsem, jaké je mít hlad, a rozãiluje mû, Ïe filmafii jen kvÛli navození atmosféry nechali zbyteãnû zkazit tolik potravin.

Najednou mû upoutá záblesk zpod dolní police. Kleknu si na v‰echny ãtyfii; kompas, jejÏ mám na ‰ÀÛrce na krku, spadne dolÛ a bouchne o podlahu. Zastrãím si ho za triãko, v‰imnu si pfiitom, Ïe blankytnû modrá teãka na spodní stranû se o‰oupala tak, Ïe je témûfi neznatelná. Jsem unavená, musím si pfiipomínat, Ïe to neznamená nic víc, neÏ Ïe ten, kdo to dostal za úkol, pouÏil lacinou barvu. Sehnu se níÏ. Pod regálem objevím sklenici burákového másla. Zpod víãka vede prasklinka mizející pod etiketou, hned nad B v nápisu BIO. Pfiejedu prstem po stopû ve skle, ale není rozbité, necítím nic. Samozfiejmû Ïe mi nechali ara‰ídovou pomazánku; nesná‰ím ji. UloÏím sklenici do batohu.

Chladicí boxy jsou témûfi prázdné, je tu jen pár plechovek piva, které si brát nechci. Doufala jsem, Ïe najdu vodu. Jedna z m˘ch sportovních lahví znaãky Nalgene uÏ je prázdná a ve druhé ‰plíchá sotva ãtvrtina obsahu. MoÏná se sem nûkdo z ostatních dostal pfiede mnou; nûkdo, kdo nezapomnûl, Ïe musí ve‰kerou vodu pfievafiit, aby neztratil nûkolik dnÛ zvracením v lese. Ten, kdo zde zanechal otisk boty – Julio, Eliot nebo ten technicky zamûfien˘ Asiat, na jehoÏ jméno si nemohu vzpomenout –, získal kvalitní zboÏí. Tohle je cena pro posledního: prasklá skleniãka ara‰ídové pomazánky.

Nehledala jsem jedinû za pultem. Vím, co tam ãeká. Zápach, kter˘ se pokou‰ím vytûsnit: zkaÏené maso a zvífiecí v˘kaly, stopa formaldehydu. Zápach, kter˘ má imitovat pach mrtvého ãlovûka.

11

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 12

ALEXANDRA

OLIVA

Pfietáhnu si triãko pfies nos a pfiistoupím k pultu. Jejich figurína leÏí tváfií nahoru pfiesnû tam, kde jsem ãekala, Ïe bude – na podlaze za pultem. Navlékli ji do flanelové ko‰ile a kapsáãÛ. S triãkem na nose obejdu pult a zastavím se nad atrapou. Vyru‰ím hejno hmyzu, které s bzukotem vzlétne proti mnû. Cítím doteky noÏiãek, kfiídel, tykadel. Zrychlí se mi pulz, vzduch, kter˘ vydechuji, stoupá vzhÛru a zamlÏuje mi spodní okraj br˘lí.

Prostû jen dal‰í v˘zva, nic víc.

Na podlaze zahlédnu sáãek se smûsí ofiechÛ a su‰eného ovoce. Seberu jej a vracím se skrz hejno much a pfies figurínu. Ven, kfiiv˘mi a rozbit˘mi dvefimi, které mû vyprovázejí v˘smû‰n˘m aplausem. „Polibte mi prdel,“ za‰eptám venku na v‰ech ãtyfiech, se zavfien˘ma oãima. Tohle budou muset vystfiihnout, ale aÈ si taky políbí.

Nadávky nejsou proti pravidlÛm.

Fouká vítr, pfiesto necítím vÛni lesa, jen mrtvoln˘ zápach. Ta první mrtvola nepáchla tolik, jenÏe ta byla ãerstvá. Tahle atrapa i ta, jiÏ jsem na‰la ve srubu, mûly zfiejmû pÛsobit star‰í. Vysmrkám se po vûtru, vím ale, Ïe potrvá hodiny, neÏ se toho odéru zbavím.

Do té doby nedokáÏu nic sníst, pfiestoÏe mé tûlo zoufale potfiebuje kalorie. Musím jít dál, pryã odsud. Najít vodu. To si opakuji stále dokola, pfiesto mû pronásleduje jiná neodbytná my‰lenka – na srub a na druhou atrapu. Na tu modrou panenku. Vzpomínka na první skuteãnou v˘zvu této fáze hry se mû pofiád drÏí, jako by to bylo cosi lepkavého.

Nemysli na to, domlouvám si. Zbyteãnû. Nûkolik následujících minut sly‰ím ve vûtru náfiek té panenky. Nakonec – uÏ dost – se zvednu a uloÏím sáãek s ofiechy a ovocem do svého batohu. Ten si hodím na záda a oãistím si br˘le lemem triãka z mikrovlákna, které mám pod bundou.

A udûlám to, co témûfi kaÏd˘ den od chvíle, kdy mû opustil Klokan: jdu dál a hledám vodítka. Dala jsem kameramanovi pfiezdívku Klokan, protoÏe Ïádn˘ z nich nám nesmí prozradit své skuteãné jméno a on se pokaÏdé objevil ãasnû zrána, coÏ mi pfii12

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 13

P O S L E D N Í

pomnûlo túru, na kterou jsem se pfied lety vydala v Austrálii. KdyÏ jsem se druh˘ den v národním parku u Jervisovy zátoky probudila, zjistila jsem, Ïe v trávû sedí ‰edohnûd˘ klokan baÏinn˘ a pozoruje mû. Byl ani ne dva metry ode mû. Pfied spaním jsem si nevyndala kontaktní ãoãky; oãi mû pálily, pfiesto jsem v srsti na skráni zvífiete zahlédla zfieteln˘ svûtl˘ pruh. Klokan byl nádhern˘. Sledoval mû pohledem, jenÏ mi pfiipadal hodnoticí a impozantní, ale také zcela neosobní: jako by ‰lo o objektiv kamery.

Samozfiejmû to pfiirovnání není dokonalé. Lidsk˘ Klokan není zdaleka tak hezk˘ jako onen vaãnatec, navíc by celkem jistû neutekl, ani kdyby ‰el kolem táborník a zvolal: „Klokan!“ KaÏdopádnû ale pfii‰el jako první, jako první mi namífiil kameru do obliãeje, ani nepozdravil. KdyÏ jsme s ostatními hráãi osamûli ve spoleãném tábofie, byl to on, kdo se vrátil, ov‰em jen na tak dlouho, aby zachytil na‰e oãekávané zpovûdi. Byl spolehliv˘ jako v˘chod slunce, tfietí den této samostatné v˘zvy v‰ak slunce vy‰lo bez nûj, pfieputovalo oblohu a bez nûj zapadlo – a já si fiíkala, jednou se to stát muselo. Ve smlouvû bylo uvedeno, Ïe nás ãeká hodnû ãasu o samotû, bûhem nûjÏ nás budou sledovat pouze na dálku. Byla jsem na to pfiipravená, dokonce jsem se tû‰ila – Ïe nás budou sledovat a hodnotit diskrétnû, ne vefiejnû. Zato kdyby se teì z lesa vynofiil Klokan, byla bych nad‰ená.

UÏ mû nebaví b˘t sama.

Letní odpoledne postupuje. Zvuky kolem mû pfiipomínají pfiekr˘vající se vrstvy: ‰oupání bot, bubnování datla nûkde opodál, ‰ustûní vûtru ‰kádlícího listí. Sem tam se pfiipojí nûjak˘ dal‰í pták a sladce volá ãip ãip ãip ãipy ãip. Poznat datla je snadné, ten druh˘ mi nic nefiíká. Pokou‰ím se odvést my‰lenky od toho, jakou mám ÏízeÀ, pfiedstavuji si ptáka, kter˘ by takové zvuky mohl vydávat. ¤íkám si, Ïe bude mal˘. Hodnû barevn˘. Fantazíruji o neexistujícím opefienci: men‰í neÏ moje pûst, s jasnû Ïlut˘mi kfiidélky, modrou hlavou a ocasem, se vzorem pfiipomínajícím doutnající uhlíky na bfii‰e. Samozfiejmû by tak vypadal sameãek. Samiãka by byla nev˘raznû hnûdá, jak uÏ to tak u ptákÛ b˘vá.

13

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 14

ALEXANDRA

OLIVA

Volání barevného ptáãka se ozve naposledy, odnûkud z dálky, pak uÏ se ansámbl musí obejít bez nûj. Pocit silné Ïíznû se vrací.

Cítím mezi spánky ostrou bolest zpÛsobenou dehydratací. Popadnu lehkou, témûfi prázdnou lahev, nahmatám látku modrého ‰átku provleãeného poutkem na víãku. Vím, tûlo vydrÏí bez vody nûkolik dnÛ, ale nedokáÏu snést to sucho v ústech. Maliãko se napiju, olíznu si rty, aby mi neunikla ani kapka. Cítím krev. Zvednu ruku; palec mám ãerven˘. Nahmatám prasklou kÛÏi loupajícího se horního rtu. Nevím, kdy se to stalo.

Voda je prioritou. ·la jsem nûkolik hodin, aspoÀ myslím. UÏ nevrhám tak dlouh˘ stín, jako kdyÏ jsem vycházela z obchodu.

Minula jsem nûkolik domÛ, ale Ïádné obchody a nic oznaãeného modfie. Je‰tû stále cítím zápach atrapy mrtvoly.

Jdu dál a pokou‰ím se ‰lapat svému stínu na kolena. Je to nemoÏné, ale zamûstnává mû to. Natolik, Ïe si nev‰imnu po‰tovní schránky, dokud ji témûfi nepfiejdu. Má tvar pstruha, ãíslo domu je zhotoveno z rÛznobarevn˘ch dfievûn˘ch destiãek. Vedle schránky ústí dlouhá pfiíjezdová cesta, která se vine mezi bíl˘mi duby a sem tam nûjakou bfiízou. DÛm, jenÏ musí na jejím konci stát, není vidût.

Nechci tam. Nevstoupila jsem do Ïádného domu od té doby, co mû nûkolik blankytnû modr˘ch balonkÛ dovedlo do srubu, kter˘ byl uvnitfi cel˘ modr˘. Tlumené svûtlo a pfiihlíÏející medvídek.

NedokáÏu to.

Potfiebuje‰ vodu. NepouÏijí podruhé stejn˘ trik.

Vydám se po pfiíjezdové cestû. KaÏd˘ krok je namáhav˘, stále klop˘tám. MÛj stín dopadá na pravou stranu, natahuje se a pfieskakuje z kmenÛ stromÛ, jeÏ míjím, stejnû ãipern˘, jako jsem já neohrabaná.

Záhy spatfiím ohromnou tudorovskou vilu, která by potfiebovala nov˘ nátûr smetanovou barvou. DÛm obklopuje neposekan˘ trávník. Je to pfiesnû ten typ, kter˘ by mi jako malé pfiipadal stra‰ideln˘. Venku parkuje ãervené SUV, zaclání mi ve v˘hledu na vchod. Po tolika dnech na nohách mi auto pfiipadá jako rajská 14

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 15

P O S L E D N Í

vymoÏenost. ¤ízení nám zakázali a není modré, ale stojí tu a moÏná to nûco znamená. BlíÏím se k nûmu a tím pádem i k domu.

Tfieba do auta schovali kanystr s vodou. V takovém pfiípadû bych do domu vÛbec nemusela. VÛz je ‰pinav˘, podle v‰eho postfiíkan˘ blátem. Vypadá trochu jako z Rorschachova testu, ale skvrny mi Ïádn˘ obrázek nepfiipomínají. âip ãip ãip, ozve se. âipy ãip.

MÛj barevn˘ ptáãek se vrátil. Pootoãím hlavu, pokou‰ím se odhadnout, odkud jej sly‰ím. Pfii tom si v‰imnu dal‰ího zvuku: tichého zurãení tekoucí vody. Zaplaví mû úleva; nemusím dovnitfi.

Schránka mû mûla dovést jen k potoku. Asi bych to byla sly‰ela dfiív, ale jsem nesmírnû unavená a vyprahlá. Potfiebovala jsem toho ptáãka, aby mû pfiimûl zapojit kromû zraku i sluch. Otoãím se a následuji zvuk tekoucí vody. Ptáãek se ozve znovu a já za‰eptám: dûkuju. Praskl˘ ret pálí.

Cestou k potoku myslím na svou matku. I ona by zastávala názor, Ïe jsem tu schránku najít mûla, ale podle ní by ten, kdo mû k ní dovedl, urãitû nebyl produkãní. Pfiedstavuji si ji, jak sedí u sebe v ob˘váku, obklopená cigaretov˘m koufiem. Pfiedstavuji si, jak mû sleduje a kaÏd˘ mÛj úspûch bere jako potvrzení, kaÏdé selhání jako lekci. Vnímá mé záÏitky jako své vlastní, jak to dûlala vÏdycky. ProtoÏe bez ní bych neexistovala, a to staãí.

Myslím také na otce, kter˘ v sousední pekárnû okouzluje turisty vzorky zdarma a venkovsk˘m ostrovtipem a pokou‰í se pfiitom zapomenout na svou tabákem páchnoucí manÏelku, s níÏ Ïije uÏ jednatfiicet let. Ráda bych vûdûla, jestli se na mû dívá i on.

Koneãnû spatfiím potok, nebo spí‰ potÛãek, pfiesto poklad, na v˘chod od pfiíjezdové cesty. Koneãnû se zaãnu soustfiedit, pfiichází nesmírná úleva. TouÏím nabrat chladnou vodu do dlaní a svlaÏit si rty. Místo toho dopiju teplou tekutinu z lahve – je jí tak pÛl ‰álku.

Snad jsem ji mûla vypít dfiív; fiada lidí uÏ podlehla dehydrataci, pfiitom u sebe mûli zásoby vody. To se ale stává v teplej‰ích klimatick˘ch podmínkách, na místech, kde ãlovûka slunce spálí na uhel. Ne zde.

15

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 16

ALEXANDRA

OLIVA

KdyÏ se napiju, jdu proti proudu, abych se pfiesvûdãila, Ïe ve vodû není Ïádné znepokojivé zneãi‰tûní, mrtvé zvífie nebo nûco podobného. Nechci, aby mi znovu bylo zle. Jdu zhruba deset minut, vzdaluji se od domu. Brzy dojdu na m˘tinu s velk˘m poraÏen˘m stromem na kraji, asi tak sedm metrÛ od potoka. Postupuji jako obvykle, odhrabu na zemi kruhov˘ prostor, nasbírám dfievo, jeÏ posléze rozdûlím do ãtyfi hromad. V té úplnû nalevo jsou vûtviãky tenãí neÏ tuÏka, úplnû napravo silnûj‰í neÏ mé zápûstí. KdyÏ mám dostateãnou zásobu na nûkolik hodin, posbírám suchou svinutou bfiezovou kÛru, rozdrtím ji na troud a nasypu na kus tvrdé kÛry jiného stromu.

Z poutka na levém boku odepnu karabinu. Do sluncem spálené a ‰pinavé dlanû mi sklouzne ‰krtadlo. Vypadá trochu jako klíã a USB disk v jednom, navléknut˘ na oranÏovou ‰ÀÛrku; to jsem si myslela, kdyÏ jsem ho získala v první v˘zvû díky sv˘m schopnostem a náhodû. Bylo to druh˘ den od zaãátku hry, kdy jsem je‰tû mûla kameru neustále na dohled a v‰echno se zdálo vzru‰ující, dokonce i nudné ãásti.

Po nûkolika ‰krtnutích se z troudu zaãne koufiit. Opatrnû jej vezmu do ruky a foukám, zpoãátku se mi dafií jen hustûj‰í koufi, pak koneãnû vy‰lehnou malé plamínky. Rychle pfiipnu ‰krtadlo zpût k poutku u kalhot, obûma rukama poloÏím troud doprostfied vyhrabaného ohni‰tû. Pfiidám bfiezovou kÛru a plamínky se zvût‰ují, do nosu mû ‰típe koufi. Nakrmím oh˘nek nejmen‰ími vûtviãkami, pak vût‰ími. Bûhem nûkolika minut mám pofiádn˘ oheÀ, aãkoli na kameru nejspí‰ nevypadá pÛsobivû. Plameny ‰lehají tak tfiicet centimetrÛ vysoko, mnû to v‰ak staãí – nepotfiebuju signální oheÀ, jen teplo.

Vytáhnu z batohu kotlík. Je prodûravûl˘ a trochu opálen˘, ale funkãní. Naplním jej vodou a postavím k ohni. NeÏ se voda ohfieje, pfiinutím se sníst kousek burákového másla. âekala jsem, Ïe po tak dlouhé dobû bez jídla mi i neoblíbená potravina bude chutnat jako mana, ale pomazánka je odporná, hustá a slaná, chytá se na patro. Zkoumám tu lepkavou hmotu jazykem, musím u toho 16

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 17

P O S L E D N Í

vypadat smû‰nû jako pes. Mûla jsem si do pfiihlá‰ky vymyslet alergii; pak by mi museli nechat nûco jiného. Anebo by mû vÛbec nevybrali. Ale teì nejsem v stavu uvaÏovat o tom, co bych v takovém pfiípadû dûlala.

Voda koneãnû vfie. Dám pár minut likvidaci mikrobÛ, pouÏiji odrban˘ rukáv bundy jako chÀapku a vytáhnu kotlík z ohnû.

Jakmile obsah pfiestane bublat, naliji pfievafienou vodu do jedné ze sv˘ch lahví. Zaplní se zhruba tfietina.

Druhá várka se ohfieje rychleji. Voda opût skonãí v lahvi a po tfietím kole je lahev plná. Utáhnu víãko a zabofiím ji do bahnitého dna potoka, plast obklopí studená voda. Modr˘ ‰átek vlaje po proudu. NeÏ stejn˘m zpÛsobem naplním druhou lahev, ta první je témûfi vychladlá. Naberu pln˘ kotlík a dám vodu vafiit, vypiji z první lahve deci vody – spláchnu jí zbytek burákového másla, kter˘ mi uvízl v krku. Poãkám nûkolik minut a vypiji dal‰í deci.

Postupnû s pfiestávkami vyprázdním celou lahev. Voda v kotlíku opût vafií, cítím postupnou rehydrataci mozkov˘ch blan. Bolest hlavy ustupuje. V‰echna ta práce je zfiejmû zbyteãná; potok se zdá ãist˘, voda proudí, pravdûpodobnû bude nezávadná, ale na to uÏ jsem se jednou spolehla a zaplatila za to.

KdyÏ nalévám do lahve poslední várku, dojde mi, Ïe jsem si je‰tû nevyrobila pfiístfie‰ek a obloha se zatahuje, jako by se schylovalo k de‰ti. Mizející svûtlo napovídá, Ïe mi moc ãasu nezb˘vá.

Zvednu se, kyãle mám bolestivû ztuhlé. Vezmu z hromady dfieva pût tûÏk˘ch vûtví, zapfiu je o závûtrnou stranu spadlého stromu, od nejdel‰í po nejkrat‰í, a vytvofiím trojúhelníkovitou konstrukci tak ‰irokou, abych se ve‰la dovnitfi. Z batohu vytáhnu ãern˘ odpadkov˘ pytel – dar na rozlouãenou od Tylera, neãekan˘, leã mil˘ – a natáhnu jej pfies vûtve. Nabírám náruãe spadaného listí a sypu je na igelit, pfiitom myslím na základní priority pro pfieÏití.

Pravidlo tfií. Negativní my‰lení vás mÛÏe stát Ïivot do tfií vtefiin; udusíte se za tfii minuty; bez ochrany pfied poãasím mÛÏete zemfiít bûhem tfií hodin; na dehydrataci do tfií dnÛ; hlady do tfií t˘dnÛ – nebo to byly tfii mûsíce? V kaÏdém pfiípadû je hlad má 17

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 18

ALEXANDRA

OLIVA

poslední starost. Sice jsem zesláblá, ale není to zas tak dávno, co jsem naposledy jedla. Nanejv˘‰ ‰est, sedm dnÛ, ne víc. Pokud jde o poãasí, i kdyby dnes v noci pr‰elo, nebude taková zima, aby mû to zabilo. Bez pfiístfie‰ku bych byla promoãená a v nepohodlí, ale ani tak by mi pravdûpodobnû nic nehrozilo.

JenÏe já nechci b˘t promoãená ani v nepohodlí, navíc aãkoli mají neuvûfiiteln˘ rozpoãet, nemohou umístit kamery do pfiístfie‰ku, kter˘ je‰tû pfied chvílí neexistoval. Nosím dal‰í náruãe listí.

Na rukáv mi skoãí pavouk slíìák o velikosti ãtvrÈáku, leknu se a trhnu sebou. Z jeho bleskov˘ch pohybÛ se mi toãí hlava, jako by se chtûla oddûlit od tûla. Pavouk mi sedí na bicepsu. Druhou rukou ho odcvrnknu a dívám se, jak padá do listí vedle pfiístfie‰ku.

Zmizí pod ním, ale nemám sílu dûlat si s tím starosti; stejnû jsou jedovatí jen mírnû. Sbírám dál a provizorní skr˘‰ brzy pokr˘vá tfiiceticentimetrová vrstva, listím jsem vystlala i vnitfiek.

Na celou konstrukci navr‰ím nûkolik spadl˘ch olistûn˘ch vûtví, aby pokr˘vka vydrÏela, pak se otoãím k ohni‰ti. Z plamenÛ uÏ zb˘vají jen fiefiavé uhlíky. Dnes se nûjak nedokáÏu soustfiedit. Bude to tím srubem. Jsem je‰tû stále rozru‰ená. Nalámu klacíky a pfiiloÏím, ohlédnu se na pfiístfie‰ek. Nízká konstrukce pÛsobí nestabilnû, do stran trãí ve v‰ech úhlech vûtviãky. Vybavím si, jak peãlivû a pomalu jsem stavûla pfiístfie‰ky dfiív. Chtûla jsem, aby byly stejnû pûkné jako ty Cooperovy a Amyiny. Nyní uÏ mi jde jen o funkãnost, navíc vypadají pfiírodní pfiístfie‰ky vesmûs podobnû – aÏ na ten, kter˘ jsme postavili spoleãnû pfiedtím, neÏ Amy ode‰la. Ten byl nádhern˘, zavr‰en˘ propleten˘mi vûtvemi, pfiipomínajícími do‰ky, a dost velk˘ pro nás v‰echny, aãkoli Randy se oddûlil a spal ve svém vlastním.

Vypiju je‰tû nûkolik deci vody a posadím se k rozdm˘chanému ohni. Slunce uÏ zapadlo, mûsíci se je‰tû nechce svítit. Plameny se mihotají, ‰mouha na pravé ãoãce br˘lí jim propÛjãuje hvûzdn˘ tfipyt.

Pfiichází dal‰í osamûlá noc.

18

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 19

2.

Úvodní zábûr první epizody zachycuje Stopafie u fieky. Je cel˘ v ãerném a kÛÏi má tmavou jako zkypfiená hlína. Roky si budoval image koãkovité ‰elmy a dnes uÏ bez jakéhokoli úsilí vyzafiuje sílu a ladnost. Obliãej má uvolnûn˘, oãima v‰ak upfienû pozoruje vodu, jako by chtûl ulovit cosi skrytého v jejím proudu. Je nepatrnû nahrben˘, diváci si budou myslet, Ïe se chystá ke skoku – na co asi? –, a náhle se Stopafi zadívá na oblohu a zdá se stejnû pravdûpodobné, Ïe hledá paprsek slunce, v nûmÏ by si mohl zdfiímnout.

Stopafi zvaÏuje moÏnosti: pokusit se pfiebrodit fieku zde, nebo hledat lep‰í místo dál proti proudu. Je si jist˘, Ïe by sedm metrÛ ‰iroké koryto fieky, která je prudká, ale ne hluboká, dokázal pfieskákat po kamenech, jeden z kamenÛ se mu v‰ak nechce líbit.

Má dojem, Ïe vidí, jak se pod náporem vody pohybuje. Stopafi se nechce namoãit, ale obdivuje nevypoãitatelnou sílu vody a právû tento obdiv mu na rtech vykouzlí úsmûv.

Diváci si do jeho úsmûvu promítnou své vlastní odÛvodnûní.

Ti, jimÏ se nepozdává, z jakého dÛvodu se Stopafi pfiihlásil do soutûÏe, ãi on sám – zatím jej mohli vidût jen jednou, jak stojí zde, u fieky, takÏe jejich nelibost by mohly vyvolat jedinû pfiedsudky –, jej budou povaÏovat za projev arogance. Obzvlá‰tû nepfiíjemn˘ producent uvidí tento zábûr a radostnû si pomyslí: Vypadá zle.

Stopafi zl˘ není a jeho sebedÛvûra je zcela oprávnûná. Pfiekonal uÏ mnohem dûsivûj‰í pfiekáÏky, neÏ je rychlá, ale mûlká fieka, 19

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 20

ALEXANDRA

OLIVA

a pfiirozenûj‰í, neÏ na nûj ãekají na druhém bfiehu fieky: první ‰tábem pfiipraven˘ úkol.

Za fiekou se také poprvé setká se sv˘mi jedenácti soky. Ví, Ïe je ãeká i spolupráce, ale nechce na nû myslet jinak neÏ jako na soupefie. K tomu se vyjádfiil uÏ bûhem zpovûdi pfied soutûÏí a prozradil i leccos dal‰ího, ale jako nejslibnûj‰ímu soutûÏícímu jsou mu sympatie divákÛ odepfieny. Stopafiovo protoÏe je vystfiiÏeno, místo vysvûtlení pfiijde stfiih, následovan˘ detailním zábûrem jeho odhodlan˘ch oãí a prohlá‰ením: „Nepfii‰el jsem naãerpat zku‰enosti.

Pfii‰el jsem vyhrát.“ Jeho strategie je prostá: b˘t lep‰í neÏ ostatní.

Stopafi váhá; kamera pfiejede pfies drav˘ fiíãní proud a skrz husté listoví k Servírce, která se dívá na kompas. Na sobû má ãerné legíny a neonovû zelenou sportovní podprsenku, jeÏ dává vyniknout jejím kudrnat˘m loknám sahajícím pod ramena. Kolem krku má ovázan˘ fialov˘ ‰átek. Mûfií témûfi sto osmdesát centimetrÛ, je ‰tíhlá. Pas má neuvûfiitelnû útl˘. „Zázrak, Ïe se do ní vÛbec vejdou vnitfinosti,“ neodpustí si pfiispûvatel internetové diskuze. Protáhl˘ obliãej má bled˘, pleÈ natfienou silnou vrstvou krému se sluneãním faktorem 20. Její lesklé oãní stíny dokonale ladí s podprsenkou.

Servírka nemusí pfiekroãit fieku, staãí jí najít s pomocí kompasu cestu jihozápadnû pfies les. Pro ni je to v˘zva, coÏ je zfiejmé i ze zábûru: Servírka se otáãí dokoleãka, studuje neznám˘ pfiístroj a kadefie jí padají do tváfie. Kou‰e se do rtu, jednak protoÏe je zmatená a jednak protoÏe jí to pfiipadá sexy. „Je sever ta ãervená, nebo ta bílá ruãiãka?“ ptá se. Bylo jí fieãeno, Ïe má fiíkat nahlas, co si myslí, ãehoÏ se hodlá drÏet. Velmi ãasto.

Servírãino tajemství, jeÏ se diváci nedozvûdí, spoãívá v tom, Ïe se do soutûÏe nepfiihlásila. Byla vybrána. Pofiadatelé tu chtûli pûknou mladou Ïenu, která je v zásadû neschopná, pokud moÏno rusovlásku, jelikoÏ uÏ mûli dvû brunety a blond˘nku – sice ne platinovou, ale dostateãnû blond, navíc na slunci budou její 20

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 21

P O S L E D N Í

vlasy vypadat svûtlej‰í. Ano, mysleli si; krásná zrzka pfiíhodnû doplní obsazení. „Tak fajn,“ pronese Servírka. „Ta ãervená je ‰piãatûj‰í. Ta bude ukazovat smûr.“ Zatoãí se, znovu se kousne do rtu. Stfielka se ustálí na písmenu S. „A já mám jít na… jihov˘chod.“ A aãkoli jsou strany na kompasu zfietelnû oznaãené, zadeklamuje mnemotechnickou pomÛcku: „SoÀa velí, jezte zelí.“ Pustí se na jih, záhy si zopakuje fiíkanku a stoãí smûr doprava. Po nûkolika krocích se zastaví. „Tak moment,“ zadívá se na kompas, poãká, neÏ se stfielka ustálí, otoãí se doleva. Koneãnû jde správn˘m smûrem. Zasmûje se. „Není to tak tûÏké.“ Servírka poãítá s tím, Ïe zfiejmû nevyhraje, ale nepfii‰la zvítûzit.

Pfii‰la zapÛsobit – na produkci, diváky, na kohokoli. Pracuje na pln˘ úvazek ve ‰panûlské restauraci, ale v ‰esti letech hrála v reklamû na bonbony a povaÏuje se pfiedev‰ím za hereãku, dále za modelku a aÏ úplnû nakonec za servírku. Cestou mezi stromy ji provází my‰lenka, s níÏ se nahlas nesvûfií: tahle soutûÏ bude znamenat zásadní obrat v její kariéfie.

Zpátky k fiece. Stopafi dojde k závûru, Ïe kámen nepfiedstavuje zásadní riziko a poznaná pfiekáÏka je lep‰í neÏ nepoznaná. Skoãí.

Stfiihaã zábûr zpomalí, jako by ‰lo o pfiírodopisn˘ dokument a Stopafi byl ona velká koãka, jejíÏ tûlo podle svého pfiesvûdãení ob˘val v pfiede‰lém Ïivotû. Diváci si vychutnají délku a sílu jeho skoku.

Spatfií také – nûktefií diváci si jiÏ staãili v‰imnout, zábûr zblízka v‰ak upoutá pozornost i tûch zb˘vajících – jeho zvlá‰tní, leã známou obuv, jejíÏ drobné Ïluté logo ve stfiedu chodidla pfiedstavuje nepatrn˘ v˘kfiik barvy na jinak tmavé plo‰e. Uvidí, jak jeho nohy v botách s oddûlen˘mi prsty pfiistávají na kamenech. V‰imnou si rovnováhy a rychlosti, Stopafi má své tûlo dokonale pod kontrolou, a nûkteré diváky napadne, mûl bych si takové pofiídit. Ale Stopafiova obuv je jen tfie‰inkou na dortu dokonalé souhry jeho svalÛ a smyslÛ, krásnû vyjádfiené pfieskoky z kamene na kámen nad zpûnûnou hladinou fieky. Jeho tûlo se v pohybu zdá del‰í neÏ v klidu, i v tom se podobá koãkám.

21

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 22

ALEXANDRA

OLIVA

Ploskou pravé nohy pfiistane na onom vratkém kameni, kter˘ se nakloní dopfiedu. Je to dÛleÏit˘ okamÏik. Pokud Stopafi spadne, stane se urãit˘m typem. Pokud bude hladce pokraãovat, stane se typem jin˘m. SoutûÏící byli obsazeni coby pfiedstavitelé konkrétních typÛ, to v‰ak neznamená, Ïe se jejich role nemÛÏe zmûnit.

Stopafi rozpfiáhne paÏe, aby neztratil rovnováhu – pfiiãemÏ odhalí ãerven˘ ‰átek, kter˘ má ovázan˘ jako náramek kolem zápûstí –, a na jeden vzácn˘ okamÏik pfiijde o dokonalou eleganci; zavrávorá. Vzápûtí v‰ak zkopíruje pohyb kamene a uÏ je pryã, na dal‰ím kameni, tentokrát pevném. Po nûkolika vtefiinách dosáhne druhého bfiehu, pfiimûfienû oddechuje, such˘ od oholené lebky po prstové boty, such˘ úplnû v‰ude aÏ na nepatrné vlhko v podpaÏí, to ov‰em diváci nevidí. Upraví si popruhy hladkého, témûfi prázdného ãerného batohu a pustí se lesem vstfiíc prvnímu úkolu.

Ono nepatrné zakolísání bude vystfiiÏeno. Stopafi byl obsazen jako nezdoln˘ a nezastaviteln˘.

Servírka mezitím zakopne o kofien stromu a upustí kompas na zem. Sh˘bne se pro nûj a gravitace jí vyplní dekolt – pfiesnû jak zam˘‰lela.

Stfielka kompasu se ustálí.

Mezi tûmito dvûma protipóly kráãí bez obtíÏí lesem Ranãer v kovbojském klobouku, vyhlíÏejícím stejnû o‰lehanû jako Ranãerova drsná, strni‰tûm zarostlá tváfi. âernoÏlut˘ ‰átek má jako správn˘ kovboj kolem krku, pfiipraven˘ pfietáhnout si jej pfies ústa a nos, pokud by do‰lo k píseãné boufii. Od strakaté appaloosy jej dûlí patnáct set kilometrÛ, pfiesto mu z koÏen˘ch kovbojsk˘ch bot trãí ostruhy. Pfiedstavují obûÈ ve jménu sledovanosti, vnutil mu je produkãní. KdyÏ Ranãer svolil, roztoãil koleãko jedné z ostruh. Tup˘ bfiit, pfiesto bfiit. Snad se k nûãemu budou hodit.

Chtûli mu pfiidat i pruhované ponão, to v‰ak odmítl. „Co byste je‰tû chtûli?“ ohradil se. „Nemám náhodou táhnout na zádech pytel s kukufiiãn˘mi tortillami a chilli papriãkami?“ 22

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 23

P O S L E D N Í

Ranãerovi pfiedci byli jako mesticové tûmi u moci vesmûs opovrhováni. Jeho dûdeãek pfiekroãil jednou v noci hranice a na‰el si práci ve Spojen˘ch státech jako pomocník na rodinném ranãi, kde kydal hnÛj a dojil krávy. O nûkolik let pozdûji se oÏenil s ranãerovou dcerou, která ranã posléze zdûdila. Jejich syn se svûtlou pletí se oÏenil s tmavou ‰vadlenou z Mexika. Ranãerova kÛÏe má kvÛli tomuto svazku nazlátlou barvu. Je mu sedmapadesát, rozcuchané a po bradu dlouhé vlasy má ãernobílé a taková je i jeho víra v dobro a zlo.

Od v˘zvy jej nedûlí Ïádné pfiekáÏky. Schopnosti – ãi jejich absence – o jeho úloze nerozhodují, není tfieba divákÛm pfiedstavovat jeho charakter. Jde o jeho hrd˘ kovbojsk˘ krok. Ranãerova role je v mÏiku jasná.

Ocejchovat Asiatku není tak snadné. Na sobû má plátûné khaki kalhoty a modrou kostkovanou ko‰ili, uhlovû ãerné dlouhé a rovné vlasy staÏené do obyãejného culíku, neonovû Ïlut˘ ‰átek si uvázala jako ãelenku s uzlem na zátylku. Asiatka pouÏívá jen takové líãení, k jakému ji donutili: oãní tuÏku, jeÏ je‰tû prodluÏuje její protáhlé oãi, a lesklou rÛÏovou rtûnku.

Rozhlédne se, vystoupí z lesního porostu na otevfiené prostranství, v jehoÏ stfiedu ãeká nûjak˘ muÏ.

Za ním se na druhé stranû louky vynofií Pilot.

Pokud ‰lo o zástupce vojensk˘ch typÛ, vsadili producenti na klasiku: muÏe s blond vlasy na jeÏka, které se lesknou na slunci, pronikav˘ma modr˘ma oãima, v˘raznou bradou, neustále vystrãenou dopfiedu. Pilot má na sobû dÏíny a triãko s dlouh˘m rukávem, ale pohybuje se jako ve veãerním obleku. DrÏí se rovnû jako podle pravítka, díky ãemuÏ se zdá vysok˘, mûfií v‰ak jen sto sedmdesát centimetrÛ. Tmavû modr˘ ‰átek – o odstín tmav‰í, neÏ je oficiální barva letectva – má prostrãen˘ skrz poutko na levém boku a zavázan˘ na uzel.

Pilot bude oznaãován jako letec, v jeho medailonu v‰ak bude peãlivû vynechána jistá informace – zmínka o tom, co pilotuje.

Vût‰ina divákÛ usoudí, Ïe stíhaãku. Chybnû. Pilot sice fiídí letadlo, 23

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 24

ALEXANDRA

OLIVA

ov‰em nákladní. Pfiepravuje tanky a munici; baterie a ocelové dráty; ãasopisy a cukrovinky do regálÛ nákupních stfiedisek, jeÏ laskavá vláda Spojen˘ch státÛ vybudovala pro muÏe a Ïeny ze sv˘ch deta‰ovan˘ch jednotek. Coby ‰tíhl˘ Santa Claus rozváÏí jednou roãnû humanitární balíãky. V organizaci, u níÏ piloti stíhaãek pfiedstavují polobohy a piloti bombardérÛ létají na samotném slunci, je to pomûrnû nevdûãná práce.

Pilot a Asiatka se setkají uprostfied louky, pok˘vnou si na pozdrav a zastaví se pfied muÏem, jenÏ na nû ãeká. Moderátor. Nebude mu vidût do tváfie, dokud nepromluví, a nepromluví, dokud nedorazí v‰ech dvanáct úãastníkÛ.

Z lesa za moderátorem se vynofií Stopafi. Na v˘chodû se objevuje Ranãer a rovnûÏ vysok˘ rusovlas˘ bûloch, tfiicátník s limetkovû zelen˘m ‰átkem. Brzy se soutûÏící blíÏí ze v‰ech stran. Bûlo‰ka, jíÏ táhne na tfiicet, se svûtl˘mi vlasy, s br˘lemi a svûtle modr˘m ‰átkem na zápûstí. âernoch stfiedního vûku, sotva dvacetilet˘ bûloch, Asiat, kter˘ by se mohl vydávat za nezletilého, ale ve skuteãnosti je mu ‰estadvacet. Pûtatfiicetilet˘ bûloch a Hispánka, na jejímÏ vûku nezáleÏí, protoÏe je dostateãnû mladá a má velká a pfiírodní Àadra.

KaÏd˘ z nich je viditelnû oznaãen ‰átkem jiné barvy. Jako poslední pfiichází Servírka, pfiekvapená, kolik lidí uÏ se na louce shromáÏdilo. Kousne se do rtu a na Pilota zapÛsobí její pfiitaÏlivost. „Vítejte,“ pronese moderátor, osmatfiicetilet˘ herec a béãková celebrita, doufající v znovunastartování kariéry – nebo alespoÀ ve splacení hráãsk˘ch dluhÛ. Je tuctovû pohledn˘, má hnûdé vlasy i oãi. Jeho nos byl na nûkter˘ch v˘znamn˘ch blozích popisován jako „fiímsk˘“ a moderátor pfiedstírá, Ïe ví, co to znamená. Obleãen je v outdoorové v˘stroji, kamera zabírá horní polovinu tûla tak, aby bylo zfietelnû vidût logo sponzora na jeho prsou. „Vítejte,“ zopakuje herec hlub‰ím, pfiehnanû muÏn˘m hlasem, a rozhodne se, Ïe aÏ budou nahrávat skuteãn˘ pozdrav, zvolí právû tento hlas. „Vítejte V lese.“ SoutûÏící upoutá tich˘ bzukot; Pilot se otoãí jako první. „No kurva,“ uteãe mu neãekanû, je to první vulgarismus, kter˘ bude 24

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 25

P O S L E D N Í

cenzurován. I ostatní se otoãí. Za skupinkou se ve v˘‰i oãí vzná‰í metr a pÛl ‰irok˘ dron s kamerou uprostfied. Ozve se nûkolik dal‰ích pfiekvapen˘ch zaklení a „prima“ z úst blond˘nky.

Dron ti‰e vystoupá k obloze. Po pouh˘ch nûkolika vtefiinách je dost daleko, aby byl v podstatû neviditeln˘. „Kam letûl?“ za‰eptá Servírka. KdyÏ se odmlãí, jedinû Stopafi je‰tû dokáÏe rozeznat dron od mrakÛ a oblohy. „Jedny z mnoha oãí, které vás budou sledovat,“ oznámí moderátor v˘znamnû, pfiestoÏe dron je jen jeden, a protoÏe budou soutûÏící vût‰inu ãasu v lesním porostu, slouÏí pfiedev‰ím pro v‰eobecné zábûry. „Zaãneme,“ pokraãuje moderátor. „V pfií‰tích t˘dnech budou provûfieny hranice va‰ich schopností a odvahy. Máte v‰ak moÏnost kdykoli skonãit. Pokud vám bude úkol pfiipadat pfiíli‰ nároãn˘ nebo nedokáÏete snést dal‰í noc uprostfied hejna komárÛ, fieknete jednodu‰e ‚Ad tenebras dedi‘, a je po v‰em. Tuto vûtu si zapamatujte. Je to va‰e cesta ven.“ KaÏdému soutûÏícímu podá kartiãku. „Va‰e jediná cesta ven. Napsali jsme vám ji, abyste se ji mohli nauãit. Ad tenebras dedi. Ale ujasnûme si jedno: jakmile tuto vûtu vyslovíte, uÏ se nebudete moci vrátit zpût.“ „Co to znamená?“ ptá se Ranãer. „To zjistíte, aÏ pfiijde ãas,“ opáãí moderátor. âern˘ doktor je men‰í a zaoblenûj‰í neÏ Stopafi, má bradku a na hlavû hofiãicovû Ïlut˘ ‰átek. Zadívá se na kartiãku a povytáhne jedno bíle Ïíhané oboãí. „Je to latinsky,“ pronese jeho budoucí já. „‚Vzdávám se noci.‘ Nebo ‚temnotû‘, tûÏko fiíct. Vzhledem k okolnostem mi to pfiipadá zbyteãnû dramatické, ale je dobfie, Ïe máme únikovou cestu.“ Odmlãí se. „Snad si to v‰ichni dokáÏí zapamatovat.“ V tu chvíli moderátor, sedící v plátûném kempovacím kfiesle u ohnû, osloví pfiímo diváky. „SoutûÏící je‰tû nevûdí v‰e,“ pronese tlumen˘m hlasem a sklopí pfiitom bradu, aby mûli diváci pocit, Ïe se dozvûdí velké tajemství. ¤eãí tûla dává najevo: teì jsme spiklenci. „Vûdí, Ïe nebude probíhat Ïádné hlasování a vyluãování, jde 25

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 26

ALEXANDRA

OLIVA

o závod – nebo spí‰ o sérii mal˘ch závodÛ, bûhem nichÏ budou hráãi získávat v˘hody i nev˘hody. Zato netu‰í, Ïe jde o závod bez cílové pásky.“ Pfiedkloní se. „Hra bude pokraãovat, dokud nebude zb˘vat jen jeden z nich, pfiiãemÏ ostatní ze soutûÏe vypadnou, jedinû pokud sami odstoupí.“ Nikdo neví, jak dlouho pofiad potrvá, tvÛrci ani soutûÏící. V jejich smlouvû stálo ne ménû neÏ pût t˘dnÛ a ne více neÏ dvanáct, aãkoli drobnû psaná poznámka pod ãarou ve skuteãnosti umoÏÀuje aÏ ‰estnáct t˘dnÛ v pfiípadû jist˘ch okolností. „Ad tenebras dedi,“ zadeklamuje moderátor. „Jiná cesta ven neexistuje. A vzhledem k tomu jsou soutûÏící skuteãnû Ve tmû.“ Následuje série zpovûdí, v‰echny s Ïánrov˘m pfiírodním pozadím.

Servírka, jeÏ si uvûdomuje, Ïe její jedinou ‰ancí na finanãní odmûnu je vyhrát cenu divákÛ: „Co bych udûlala nejdfiív, kdybych vyhrála milion dolarÛ? Vyrazila bych na pláÏ. Na Jamajku, na Floridu, nevím, nûkam, kde je krásnû. Vzala bych s sebou nejlep‰í kamarády a cel˘ den bychom vysedávali na pláÏi, popíjeli Cosmopolitan a cokoli z nabídky, co by konãilo ‚-tini‘.“ Ranãer upfiímnû pokrãí rameny: „Jsem tu kvÛli tûm penûzÛm.

Nevím, co na nás chystají, ale nemám v plánu pouÏít únikovou vûtu. Mám doma syny, co mi pomáhají s ranãem, ale já bych je rád poslal na vysokou, bohuÏel nemám, z ãeho jim studia zaplatit, a nemÛÏu si dovolit pfiijít o pomocnou sílu. Proto jsem pfii‰el, kvÛli sv˘m dûtem.“ Blond˘na s hnûd˘mi br˘lemi. Ve videonahrávce pfiipojené k Ïádosti drÏela pichlavého Ïlutého je‰tûra a stfiihaã na ní vidí víc, neÏ jen svûtlé vlasy. „Vím, zní to absurdnû,“ vykládá, „ale nejsem tady kvÛli penûzÛm. Jasnû, milion dolarÛ bych neodmítla, ale byla bych se pfiihlásila, i kdyby Ïádnou cenu nevypsali. Je mi skoro tfiicet, jsem tfii roky vdaná. Je ãas podniknout dal‰í krok.“ Zoo si nervóznû odfoukne. „Dûti. Je ãas na dûti. JenÏe v‰ichni, kdo mají dûti, tvrdí, Ïe uÏ to pak nikdy není stejné, Ïe vám to zmûní Ïivot, Ïe pfiijdete o ve‰ker˘ ãas pro sebe. Jsem na to pfiipravená, 26

PosledniKor2

1/11/17 2:13 PM

Stránka 27

P O S L E D N Í

jsem ochotná obûtovat své soukromí i, no jo, pfiíãetnost. Ale neÏ k tomu dojde, neÏ své jméno vymûním za oznaãení máma, chci zaÏít je‰tû jedno poslední dobrodruÏství. Proto jsem tady a proto za Ïádn˘ch okolností neodstoupím.“ Zvedne svou kartiãku s únikovou vûtou a pfietrhne ji. Jde o symbolick˘ poãin – vûtu uÏ si staãila zapamatovat –, pfiesto o nic ménû upfiímn˘. „Tak jo,“ fiekne a s potlaãovan˘m úsmûvem se upfienû zadívá do kamery, „jde se na to.“

27

PosledniKor2

1/11/17 2:14 PM

Strรกnka 303

PosledniKor2

1/11/17 2:14 PM

Stránka 304

Alexandra Oliva POSLEDNÍ Z anglického originálu The Last One, vydaného nakladatelstvím Ballantine Books v New Yorku roku 2016, pfieloÏila Lenka Faltejsková Obálku upravila Jana ·Èastná Redigovala Katefiina Skokanová Kyselá Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 8848. publikaci Sazba Olaf ·najder, Brand˘s n. L. Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz