0037711

Tanya Stewnerová

Lili Veˇ troplaška Se slony se nemluví!

Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová

KNIŽNÍ KLUB

Lili Vetroplaska_1.indd 3

6.1.16 16:00

Translation © Alena Bezděková, 2016 Illustrations © Eva Schöffmannová-Davidovová, 2015 ISBN 978-80-242-5166-0

Lili Vetroplaska_1.indd 4

6.1.16 16:00

Nová škola Už bylo po půl osmé, ale Lili ještě pořád stála před zrcadlem a snažila se uhladit své neposlušné zrzavé kudrny. Táta ji už třikrát volal a zdálo se, že co nevidět vyběhne po schodech, aby ji odvedl dolů.

Lili si povzdechla a tiše zanadávala: „Pitomý vlasy!“ Ale to už se ve dveřích objevil táta: „S kým si to povídáš?“ „S tou hřívou, co mám na hlavě!“ „Lili, už musíš jít! Přece nechceš hned první den přijít pozdě?“ Lili rychle vytáhla zpoza krabic nacpaných nevybalenými věcmi školní aktovku a následovala tátu 7

Lili Vetroplaska_1.indd 7

6.1.16 16:00

do kuchyně, kde seděla u stolu maminka, ukrytá za plachtou novin. „Dobré ráno!“ pronesla zvučným hlasem. „Kde je babička?“ zeptala se Lili a pátravě se rozhlédla kolem, zatímco jí táta strkal do tašky připravenou svačinu. „Šla vyvenčit psa,“ odpověděl táta a mírně Lili postrčil ke dveřím. „Tati?“ zaváhala Lili a prudce se zastavila. „Co když…“ „Nemysli na to,“ odpověděl tatínek. „Všechno bude v pořádku.“ Poklekl před ni, zapnul jí zip u bundy a prohlásil povzbudivě: „Větroplachovi se nedají! Nemám pravdu?“ Lili statečně přikývla, ale ve skutečnosti si tím moc jistá nebyla. Táta neměl ani potuchy, jak to v poslední době bylo zlé! „Tak už běž, zlatíčko!“ řekl tatínek a dal jí pusu na špičku nosu.

Lili za sebou s těžkým srdcem zavřela dveře, neochotně prošla předzahrádkou a vlekla se dál ulicí. Za pár minut už stála před svou novou školou.

Bylo těsně před osmou a všichni už zjevně byli ve třídách. Rychle vklouzla dovnitř a začala hledat kancelář ředitele, kde se měla hlásit. Pět minut po 8

Lili Vetroplaska_1.indd 8

6.1.16 16:00

Bild 1

Ac

h

jo!

Lili Vetroplaska_1.indd 9

6.1.16 16:00

osmé už Lili vedl prošedivělý muž, který měl zjevně pravítko v zádech, do třídy 4. B. Když ředitel vkročil do třídy, Lili rychle vešla za ním. Sotva si ostatní žáci dívky všimli, v místnosti se rozhostilo ticho a všichni na ni se zájmem zírali. Ředitel si krátce promluvil s třídním učitelem a odešel. Učitel přátelsky natáhl k Lili ruku a řekl: „Ahoj! Já jsem pan učitel Gabánek.“ Lili váhavě stiskla jeho dlaň a pousmála se. „Všichni teď poslouchejte!“ zvolal pan Gabánek a obrátil se k třídě. „Tohle je vaše nová spolužačka Lili Větroplachová.“ Někteří spolužáci se rozesmáli, když zaslechli to nezvyklé příjmení. Lili zrudla jako rak a rozpačitě přešlapovala z nohy na nohu. Pan Gabánek zakroutil znechuceně hlavou a konstatoval: „To je ale přivítání! Představte si, že byste přišli do nové třídy vy. Jak byste se asi cítili?“ „Proč přichází uprostřed školního roku?“ zeptala se jedna z dívek. „To nám třeba Lili vysvětlí sama,“ odvětil učitel a povzbudivě se na ni podíval. V místnosti znovu zavládlo ticho a všichni napjatě čekali. Lili se zhluboka nadechla a vysoukala ze sebe kratičkou větičku: „My jsme se přestěhovali.“ 10

Lili Vetroplaska_1.indd 10

6.1.16 16:00

„Ano, a jak jsem slyšel, nebylo to poprvé, že?“ poznamenal pan Gabánek a zjevně si nevšiml, jak je Lili jeho otázka nepříjemná. „Ne, hm… to ne…“ koktala. „My… my se stěhujeme dost často…“ „Tohle je už tvoje čtvrtá škola, jak jsem si přečetl…“ „Hm… Ano.“ Lili na něj poočku překvapeně pohlédla. Proč si o ní něco četl? Copak on to ví?

Copak to v těch předchozích školách přece jen do jejích podkladů uvedli? Lili zděšeně zakroutila hlavou s ohnivě rudými vlasy – ačkoli právě přitakala na učitelovu otázku. Třída vybuchla smíchy. „Víš co, radši se posaď,“ řekl učitel, který si očividně uvědomil, že vyptávat se Lili před celou třídou nejspíš nebyl dobrý nápad. „Co kdyby ses posadila tamhle?“ zeptal se a ukázal na místo u okna, vedle dívky se zvednutým nosíkem a ušima jako plachty. Vypadala docela sympaticky, ale Lili přesto zůstala nerozhodně stát a tiše řekla: „Nemohla bych si sednout někam jinam?“ Obočí pana Gabánka překvapeně vyletělo vzhůru a dívka u okna se zatvářila uraženě. Lili by jim nejradši vysvětlila, proč tam nechce sedět, ale to samozřejmě nešlo.

11

Lili Vetroplaska_1.indd 11

6.1.16 16:00

Učitel se zeptal: „A kde bys chtěla sedět?“ Lili se rozhlédla a objevila volné místo na druhé straně místnosti co nejdál od okna. „Tamhle,“ pronesla tiše a ukázala na lavici. „Ale to budeš sedět sama,“ podivil se pan Gabánek a Lili si hned uvědomila, že to není chytré.

Jenže místo u okna nemohla riskovat. A tak se radši vydala k volné lavici a snášela pohledy ostatních žáků. Sotva dosedla, všimla si, že lavice stojí těsně vedle klece s křečkem. „To snad ne!“ ujelo jí. Učitel se vzápětí zeptal, jestli je všechno v pořádku. Lili mlčky přikývla. Už se nedalo nic dělat. Nemohla říct, že si přece jen radši sedne vedle té dívky.

Vyučování pokračovalo a Lili si už nikdo nevšímal. Zvolna se rozhlížela po třídě, až se její pohled posléze znovu zastavil u drátěné klece. Ve třídě se už setkala s akváriem s rybičkami – a pokaždé pro ni bylo peklo vstoupit do takové místnosti! – ale s křečkem?

Zvířátko zjevně spalo. Lili si uvědomila, že křečci jsou noční zvířata a přes den jen málokdy vylézají z hnízda. Třeba bude mít pro jednou štěstí. Třeba se ten spáč vůbec neprobudí. Lili opatrně zašilhala k oknu. Na parapetu stály tři květináče.

12

Lili Vetroplaska_1.indd 12

6.1.16 16:00

Dvě rostliny vypadaly zdravě, ale ta třetí byla trochu nakřivo a měla svěšené listy. Jenže mezi Lili a rostlinou se rozkládala celá místnost. Možná to nebude tak zlé. Vtom její pohled dopadl na dívku, vedle níž se odmítla posadit. Ta na ni zamračeně zírala. Zjevně se na ni pořádně naštvala. Lili se pokusila o nesmělý úsměv, ale dívka se zachmuřila ještě víc. A tak Lili odvrátila pohled a začala sledovat vyučování.

O přestávce zůstala sedět na svém místě a snažila se do sebe nasoukat svačinu. Spolužáci ji poočku pozorovali. Dívka s pršáčkem a velkýma ušima zjevně patřila k partě, která se teď shromáždila u jedné z lavic a něco důležitého probírala. Děvčata dala hlavy dohromady a tiše si šuškala. Tu a tam některá z nich pohlédla na Lili, takže jí bylo jasné, že mluví o ní.

Pak všichni odešli na školní dvůr. Lili se posadila na lavičku, která stála poněkud stranou, a z dálky si prohlížela nové spolužáky. Nikdo s ní nepromluvil ani slůvko.

Nejspíš si to nikdo nechce rozházet s tou holčičí partou, která Lili dala na černou listinu. Paráda!, pomyslela si Lili. Stačily dvě hodiny, a už jsem vyvrhel. To je skutečně rekord!

13

Lili Vetroplaska_1.indd 13

6.1.16 16:00

Malého ptáčka, který usedl na opěradlo její lavičky, nejprve nepostřehla. Ale pak jí najednou vyskočil na rameno. Lili se lekla. Rychle sýkorku zahnala a bojácně se rozhlédla. Všiml si toho někdo? Ne, zjevně se na ni zrovna nikdo nedíval. Jenže sýkorka se vrátila a vyčkávavě se uvelebila na opěradle lavičky. Za chviličku vedle ní přistála druhá, naklonila hlavičku na stranu a zvědavě si Lili prohlížela. „Prosím, jděte pryč,“ sykla na ně Lili. „Budu z toho mít hrozný průšvih!“ Ptáčci krátce zaváhali, jako by uvažovali, co mají udělat, a pak odlétli. „S kým si to povídáš, Větroplaško?“ ozval se najednou ostrý hlas vedle ní. Lili se vylekaně otočila a spatřila skupinku děvčat, která se zjevně rozhodla, že si s ní promluví. Dívky se postavily s nepřátelskými výrazy v obličeji a rukama zkříženýma na prsou do půlkruhu kolem lavičky a opovržlivě si měřily Lili. Vedla je vysoká světlovláska s obličejem posetým pihami, která vypadala, že zbije každého, kdo se jí opováží odporovat. „Tak co, s kým jsi to mluvila, Větroplaško?“ Několik dívek se začalo smát, když znovu zaslechlo zkomolené příjmení Lili. „Trpíš samomluvou, protože se s tebou nikdo nebaví?“ 14

Lili Vetroplaska_1.indd 14

6.1.16 16:00

Teď už se smály všechny – kromě Lili. Ta takové situace už velice dobře znala a věděla, že je lepší vůbec nereagovat. A tak mlčela. „Madam se s námi nemíní zahazovat, co?“ podotkla světlovláska pohrdavě. „Ale jestli si myslíš, že se tady budeš naparovat, tak to jsi vedle! Zapiš si to za uši, Větroplaško! Tady máme hlavní slovo my!“ Udělala čelem vzad a ostatní ji následovaly jako smečka vlků svého vůdce. Dívka s pršáčkem a plachtovitýma ušima se ještě jednou otočila na Lili a vykřikla: „Však ještě uvidíš!“ Po přestávce se Lili ztěžka vydala jako poslední do třídy a snažila se být po zbytek vyučování neviditelná. Když konečně skončila poslední hodina, vyrazila se sklopenou hlavou domů.

15

Lili Vetroplaska_1.indd 15

6.1.16 16:00

Lukáš Když Lili přišla k jejich domu, posadila se na schody před domovními dveřmi a schovala tvář do dlaní.

Nechtělo se jí vůbec chodit dovnitř. Táta a babička se budou určitě vyptávat, jaké to bylo, ale ona by o dnešku radši vůbec nemluvila. Jen by jim přidělala starosti. Seděla tam sotva chvilku, když se zpoza rohu vyřítila malá bílá chlupatá kulička. Jak si povšimla Lili, ihned se k ní rozběhla. „Bonsaji!“ zajásala Lili a dovolila mu, aby jí pejsek vyskočil do náruče. Objala malého kříženečka (nebo spíš oříška, jak s oblibou říkal její táta, když se ho lidé vyptávali na Bonsajovu rasu) a ukryla obličej v jeho měkké srsti.

16

Lili Vetroplaska_1.indd 16

6.1.16 16:00