0037691

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 7

Prolog 1 Tři hodiny ráno. Jeho oblíbená noční doba. Obloha je tmavá, ulice opuštěné. Většina lidí spí. Stejně jako žena v ložnici vzadu na chodbě. Byl zvědavý, jestli se jí něco zdá, a usmál se, když si uvědomil, že její zlý sen co nevidět začne.

Uchechtl se, ale dával pozor, aby nevydal ani hlásku.

Nemá smysl budit ji dřív, než se rozhodne, jak nejlépe postupovat dál. Představoval si, jak se probere, posadí na posteli a dívá se na něj, jak se k ní blíží, a přitom vrtí hlavou s důvěrně známou směsicí pobavení a opovržení. Jako by to pohrdání v jejím chraplavém, hluboko posazeném hlase přímo slyšel. To je ti podobné, řekla by, do všeho se vrhat bezhlavě, jednat bez přesného plánu.

Až na to, že on plán má, pomyslel si. Zvedl paže nad hlavu a na okamžik se zastavil, aby obdivoval svůj štíhlý trup a tvrdé bicepsy pod černým tričkem s krátkými rukávy. Odjakživa velmi pečlivě dbal o svůj zevnějšek a teď, ve svých dvaatřiceti, byl v absolutně nejlepší formě. Právě v tomhle vězení člověku prospěje, řekl si a znovu se v duchu zasmál.

Zaslechl ostrý zvuk, podíval se k otevřenému oknu a uviděl obrovský vějířovitý list palmy, jak naráží do horní poloviny okenní tabule. Sílící vítr pohazoval jemnými bílými průsvitnými záclonami několika směry najednou, takže vypadaly spíš jako stuhy než závěsy, a on si jejich zběsilé pohyby vykládal jako projev podpory, jako kdyby ho povzbuzovaly. Na meteorologickém kanálu předpověděli, že za svítání zasáhnou většinu mi7

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 8

Joy Fieldingová

amské oblasti prudké lijáky. Sedmdesátiprocentní možnost prudkých bouří, varovala pěkná blonďatá moderátorka, jenže co ona ví? Ta přečte cokoli, co má napsané na těch pomocných kartičkách před sebou, a stejně jim ty pitomé předpovědi většinou nevyjdou. Beztak je jim to jedno. Zítra se tam vrátí s dalšími pochybnými prognózami. Nikdo za to nikdy nenese zodpovědnost. Prsty v rukavicích ohnul do tvaru pistole a stiskl imaginární spoušť.

Dnes v noci se někdo zodpovídat bude.

Nohy obuté do tenisek si zkrátily cestu přes světlou podlahu z tvrdého dřeva třemi rychlými kroky a bok zavadil o ostrý roh vysokého ušáku, na nějž zapomněl, že tam je. Přidušeně zaklel – přívalem barvitých nadávek, které pochytil od bývalého spoluvězně v Raifordu – a stáhl okno na doraz. Trýznivé kvílení větru okamžitě vystřídalo tiché bzučení klimatizace. Dostal se dovnitř právě včas díky uvolněnému postrannímu oknu, s nímž se dalo, jak se mu potvrdilo podle jeho dřívějšího předpokladu, snadno manipulovat. Fakt si měla nechat už dávno nainstalovat poplašné zařízení proti vloupání. Samotná ženská. Kolikrát jí říkal, že vypáčit tohle okno by pro někoho mohla být hračka? No vidíš. Nestěžuj si, že jsem tě nevaroval, pomyslel si a přitom si vzpomněl na doby, kdy sedávali u jejího jídelního stolu a popíjeli víno, přesněji řečeno on lokal pivo. Ale dokonce už tehdy, kdy ještě byla opatrně optimistická, mu bezděčně dávala najevo, že jeho přítomnost u ní doma spíše toleruje než vítá. A když se na něho podívala, pokud se na něho vůbec uráčila kouknout, pokrčila nos, což byla nepatrná, bezděčná reakce, jako by právě ucítila závan něčeho nepříjemného.

Jako kdyby jí příslušelo ohrnovat nad někým ten svůj rozkošný pršáček, přemítal nyní, když jeho oči postupně přivykaly tmě, takže dokázal rozeznat obrysy malé rohové pohovky a skleněného konferenčního stolku, které zabíraly střed pokoje. Jedno se jí nedá upřít – za8

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 9

Řekni, kde Ji naJdu

řídila si to tady moc hezky. Co že to o ní pořád všichni říkali? Že má vkus. Jo, to je ono. Vkus. Jen kdyby to její kuchtění aspoň za něco stálo, ušklíbl se, když si vzpomněl na ty otřesné vegetariánské blafy, které se snažila vydávat za večeři. Krucifix, i vězeňská strava byla lepší než ten její příšerný blivajz. Není divu, že si nikdy nedokázala najít chlapa.

Ne že by si o tomhle taky nemyslel svoje.

Vešel do maličkého jídelního koutu propojeného s obývacím pokojem a přejel dlaněmi přes vršek několika čalouněných židlí s vysokými opěradly, seskupených kolem oválného skleněného stolu. Má tady spoustu skla, všiml si s úsměvem a zahýbal prsty v přiléhavých latexových rukavicích. On za sebou rozhodně žádné zrádné otisky prstů zanechat nehodlá.

Kdo tvrdí, že se do všeho vrhá bezhlavě? Kdo tvrdí, že si nic pořádně nenaplánuje?

Letmo se podíval vpravo ke kuchyni a napadlo ho, že nakoukne do lednice, možná si dá i pivo, pokud tam pořád nějaké má. Asi už ne, když teď přestal chodit na návštěvy. Z jejich party byl jediný, kdo tohle pití konzumoval. Ostatní se zarytě drželi svého chardonnay či merlotu nebo jaké že to patoky museli mermomocí pít.

Jemu to všechno chutnalo stejně – tak nějak octově a kovově. Pokaždé z toho měl bolehlav. Ale možná mu třeštila hlava z té sešlosti. Pokrčil rameny při vzpomínce na kradmé pohledy, které na sebe vrhali, když si mysleli, že se nedívá. Je jen chvilkovým poblouzněním, jako by vyjadřovaly. V malých dávkách zábavným. Překypujícím povrchním šarmem. Snášejte ho s úsměvem.

Stejně tu dlouho nevydrží, takže to nevadí.

Jenže on vydržel.

A vadilo to.

A teď jsem zpátky, říkal si a koutky jeho plných rtů zacukaly v samolibém úšklebku. Vzpurný pramen dlouhých hnědých vlasů mu padl do čela a přes levé oko.

Netrpělivě ho odhrnul, zastrčil si ho za ucho a zamířil 9

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 10

Joy Fieldingová

úzkou chodbou do zadní části úhledného bungalovu k ložnici. Prošel kolem pokojíku velikosti šatny, kde cvičila jógu a meditovala, a ovanulo ho přetrvávající aroma vonných tyčinek, které se linulo ze stěn jako čerstvý nátěr. Úšklebek se rozšířil. Na někoho, kdo se tak usilovně snažil ovládat, byla kupodivu dost vznětlivá, neustále náchylná probírat kdejakou prkotinu, urážet se, když ji člověk ani nechtěl urazit, sprdnout ho kvůli sebemenší provokaci. Ne že by mu nedělalo radost ji hecovat.

Dveře ložnice byly otevřené a už z chodby rozeznal obrys jejího úzkého boku pod tenkou bílou bavlněnou přikrývkou. Byl zvědavý, jestli je pod dekou nahá a co by mohl udělat, kdyby byla. Ne že by se o ni takhle zajímal. Na jeho vkus byla až moc šlachovitá, až příliš kostnatá, jako by se měla v jeho rukou rozlomit, kdyby o trochu víc přitlačil. Potrpěl si spíš na měkčí, kypřejší, zranitelnější ženské. Líbilo se mu, když je měl za co chytit, když se měl do čeho zakousnout. Ale stejně, kdyby byla nahá…

Jenže nebyla. Jakmile vstoupil do pokoje, zahlédl modro-bílé proužky na kabátku jejího bavlněného pyžama. Kdo by se nadál, že na sobě bude mít pánské pyžamo? pomyslel si. Vlastně se není co divit. Většinou se oblékala spíš jako chlap než jako ženská. Žena, slyšel, jak ho opravila, a přistoupil k široké posteli. Jako stvořené pro královnu, uvažoval, když se na ni upřeně zadíval. Jenomže teď už tak královsky nevypadá, jak tu leží na levém boku stočená do klubíčka, obvykle opálenou pokožku má zbledlou spánkem a tmavé polodlouhé vlasy, zbloudilé do pootevřených úst, se jí lepí na pravou tvář. Škoda že nedržela tu svou prostořekou pusu.

Možná by dneska večer navštívil někoho jiného.

Nebo by třeba nemusel jít na návštěvu vůbec k nikomu.

Možná by vůbec nemuselo dojít k tomu, co se stalo vloni.

10

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 11

Řekni, kde Ji naJdu

Jenomže k tomu samozřejmě došlo, přemítal, zatímco zatínal a otvíral pěsti podél boků. A přihodilo se to hlavně proto, že tady Gracie si nemohla nechat ty své pitomé úvahy a názory pro sebe. To ona byla tou iniciátorkou, agitátorkou, tou, která proti němu všechny poštvala. Všechno, co se stalo, zavinila ona. Je jen správné, že dnes večer to bude právě ona, kdo to všechno zase dá pěkně do kupy.

Podíval se k oknu na druhé straně ložnice a uviděl, jak na něj skrze lišty bílých kalifornských žaluzií zamrkal srpek měsíce. Vítr venku barvil noc surrealistickým štětcem a kombinoval přitom různorodé barvy i povrchy.

Uvnitř bylo ticho a klid. Na okamžik ho napadlo, jestli nemá odejít, aniž by ji probudil. To, co hledá, by patrně našel i bez toho, aby ji musel burcovat ze spánku. Informace, po níž pátrá, je nejspíš schovaná v některé z postranních zásuvek starožitného dubového psacího stolu, jenž byl vměstnaný do rohu mezi okno a prádelník. Nebo je to možná bezpečně uložené v jejím laptopu. Ať tak či onak, věděl, že všechno, co chce, má na dosah ruky. Zbývá ji jen natáhnout a vzít si to. Pak zmizet do noci, aniž by někdo na něco vůbec přišel.

Ale co by z toho měl?

Vstrčil pravičku do kapsy džínsů a nahmatal tvrdou rukojeť nože. Ostří bylo prozatím bezpečně zasunuté v dřevěném pouzdře. Uvolní ho až ve vhodné chvíli.

Ale zatím toho má ještě dost na práci. Tak se do toho pustíme, rozhodl se, opatrně si lehl na postel a bokem zavadil o její, když se pod ním matrace prohnula, aby se mu přizpůsobila. Její tělo se instinktivně obrátilo mírně doleva a hlava se natočila k němu. „Ahoj, Gracie,“ zaševelil hlasem hebkým jako kožešina. „Už musíš vstávat, Gracienko.“ Z hrdla jí uniklo dlouhé zasténání, ale nepohnula se. „Gracie,“ zopakoval tentokrát hlasitěji. „Mmm,“ zamumlala, ale oči měla dál tvrdošíjně zavřené.

11

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 12

Joy Fieldingová

Ví, že jsem tady, pomyslel si. Jen si se mnou pohrává. „Gracie,“ vyštěkl.

Prudce otevřela oči.

A pak najednou jako by všechno proběhlo v jediném okamžiku. Probudila se a začala křičet, přičemž se pokoušela posadit. Úděsné kočičí zakvílení nejprve zaútočilo na jeho sluch a pak se divoce rozletělo místností.

Pudově k ní natáhl ruku, aby ji umlčel, a prsty jí pevně sevřel krk, až se její křik se vzrůstajícím tlakem na hrdlo změnil ve skučení. Když ji jednou rukou zlehka zvedl a přitiskl ke zdi za postelí, zalapala po dechu. „Buď zticha,“ poručil jí, zatímco se snažila prsty u nohou udržovat kontakt s postelí a v marném úsilí osvobodit se z jeho urputného sevření rukama škrábala po jeho rukavicích. „Tak budeš zticha?“ Vypoulila oči. „Co to znamená?“ Ucítil, že se pokouší zachrčet odpověď, ale dokázala ze sebe vypravit pouze přidušený výkřik. „Považuju to za souhlas,“ řekl a pomalu uvolňoval stisk, přičemž sledoval, jak se sune po zdi zpátky na polštář. Zasmál se, když se zkroutila do pomuchlaného klubíčka a zalapala po dechu. Vršek od pyžama se jí na zádech vyhrnul, takže mohl rozeznat jednotlivé ploténky její páteře. Byla by pro něj hračka přerazit tu páteř vejpůl, fantazíroval, a zatímco si tu představu vychutnával, natáhl ruku, popadl ji za vlasy a prudce jí škubnul hlavou nahoru, takže jí nezbylo nic jiného než se na něj podívat. „Ahoj, Gracie,“ pozdravil a všiml si, jak pohrdavě pokrčila nos. „Co se děje? Probudil jsem tě z nějakýho hezkýho snu?“ Mlčela a pouze na něj nevěřícně upírala oči zamžené strachem. „Divíš se, že mě vidíš, co?“ Vrhla pohled na dveře ložnice. „Tak tenhle nápad bych si rovnou vyhnal z hlavy,“ poznamenal chladně. „Pokud mě ovšem nechceš oprav12

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 13

Řekni, kde Ji naJdu

du naštvat.“ Odmlčel se. „Pamatuješ, jakej jsem, když se fakt namíchnu, že jo, Gracie?“ Sklopila oči. „Koukni se na mě.“ Opět ji přitáhl za vlasy, takže se jí hlava zvrátila nazad a ohryzek jí tlačil na hrdlo jako pěst. „Co chceš?“ zašeptala chraplavě.

Místo odpovědi ještě prudčeji škubl jejími vlasy. „Copak jsem ti dovolil promluvit? Tak dovolil?“ Zkusila zavrtět hlavou, ale držel ji za vlasy příliš pevně. „Beru to jako ne.“ Pustil ji a hlava jí dopadla na hruď, jako by ji setli gilotinou. Rozplakala se, což ho překvapilo. Slzy nečekal. Alespoň zatím ne. „Tak jak žiješ?“ zeptal se, jako by to byla naprosto normální otázka. „Můžeš odpovídat,“ podotkl, když se k odpovědi neměla. „Nevím, co ti mám říct,“ odpověděla po dlouhé odmlce. Hlas se jí silně třásl. „Ptal jsem se, jak žiješ,“ zopakoval. „Na tohle musíš znát odpověď.“ „Celkem dobře.“ „Jo? Jak to?“ „Prosím tě. Nemůžu…“ „Jistěže můžeš. Říká se tomu konverzace, Gracie. Probíhá asi takhle: já něco řeknu a pak něco řekneš ty.

Když se tě na něco zeptám, odpovíš mi. Pokud mi nedáš uspokojivou odpověď, tak ti zkrátka budu muset ublížit.“ Z hrdla jí unikl bezděčný výkřik. „Takže moje první otázka byla: Jak žiješ? a mám dojem, že tvoje odpověď byla malinko nezáživná: Celkem dobře, a já na to řekl: Jak to? A teď je řada na tobě.“ Dosedl na postel a naklonil se k ní. „Vybal to na mě.“ Zírala na něj, jako by dočista přišel o rozum. Tenhle pohled u ní zažil už mockrát a pokaždé ho dokázal vytočit. „Nevím, co ti mám vykládat.“ V tónu jejího hlasu odhalil náznak vzdorného posmě13

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 14

Joy Fieldingová

chu, ale rozhodl se, že ho bude protentokrát ignorovat. „No tak dobře. Začneme u práce. Jak ti jde?“ „Dobře.“ „Jen dobře? Já myslel, že učíš ráda.“ „Letos mám tvůrčí volno.“ „Tvůrčí volno? Nekecej. Určitě si myslíš, že nevím, co to znamená.“ „Nikdy jsem tě nepovažovala za hlupáka, Ralphe.“ „Že ne? Ale dělalas ho ze mě.“ „Co tady děláš?“ Usmál se a pak jí vrazil facku s takovou silou, až dopadla zpátky na polštář. „Dovolil jsem ti, že se smíš ptát?

Ne, určitě ne. Sedni si!“ zakřičel, když zabořila obličej do dlaní. „Slyšelas mě? Nerad bych to opakoval, Gracie.“ S třesoucími se prsty před zarudlou tváří, z níž jeho dlaň vymazala jakoukoli stopu po předchozím vzdoru, se přinutila znovu zaujmout pozici vsedě. „Jo, a neříkej mi Ralphe. To jméno odjakživa nesnáším. Změnil jsem si ho, hned jak mě pustili z lochu.“ „Oni tě propustili?“ zamumlala, pak sebou trhla a přikrčila se, jako by se pokoušela chránit před dalšími ranami. Byl na ni žalostný pohled. „Museli. Jak se ukázalo, porušili tolik mých práv, že se to nedá ani vypovědět.“ Při té vzpomínce se usmál. „Můj právník nazval to, co se mi přihodilo, učiněným zesměšněním spravedlnosti, a těm soudcům, na který se obrátil, těm prostě nezbejvalo než s ním souhlasit. Tak kde jsme to přestali? Jo, aha. U toho tvůrčího volna. To je dost otrava. Už mě to nebaví poslouchat. Co tvůj milostnej život?“ Zavrtěla hlavou. „Co to znamená? Jako že žádnej nemáš, nebo mi o něm nechceš povídat?“ „Nemám, co bych řekla.“ „Copak s nikým nechodíš?“ „Ne.“ „A víš, že se tomu ani nedivím.“ 14

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 15

Řekni, kde Ji naJdu

Nepromluvila a podívala se k oknu. „Přijde bouřka,“ poznamenal. „Ale už nikdo jinej.“ Usmál se oním chlapeckým úsměvem, který kdysi celé hodiny trénoval před zrcadlem, přesně takovým, jaký mu vždy zaručil, že se dostane pod sukni každé holky, po níž zatouží. Ať protestovaly sebevíc, tomuto úsměvu dlouho odolávat nedokázaly. Samozřejmě že Gracie byla k jeho přednostem lhostejná. Když se na ni tehdy usmíval, přehlížela ho, jako by ani neexistoval. „Kdy tě naposled někdo vojel, Gracienko?“ Její tělo se okamžitě napnulo a stáhlo. „Vždyť jsi celkem pěkná ženská. A mladá. Akorát že už nemládneš, viď? Kolik ti vlastně je, pusinko?“ „Třicet tři.“ „Je to možný? Jsi starší než já? To jsem vůbec netušil.“ S hraným údivem zavrtěl hlavou. „Určitě toho o tobě ještě spoustu nevím.“ Natáhl se k ní a rozepnul jí horní knoflík u pyžama. „Nech toho,“ řekla, aniž se pohnula.

Rozepnul druhý knoflíček. „Čeho že mám nechat?“ Ani nepoprosí, pomyslel si. To je jí podobné. „Tohohle.“ „Co je s tebou, Gracie? Copak pro tebe nejsem dost dobrej?“ Prudkým škubnutím roztrhl zbývající knoflíky, aniž vyvinul velké úsilí, a pak si ji k sobě přitáhl za obě špičky límce. „Víš, co si myslím, Gracie? Že tobě není žádnej chlap dost dobrej. Asi ti budu muset dokázat, že v tvým chování je chyba.“ „Ne, poslyš, tohle je šílené. Půjdeš zpátky do vězení.

To přece neuděláš. Dostal jsi ještě jednu šanci. Jsi na svobodě. Proč chceš takhle riskovat?“ „Já nevím. Možná proto, že v tom lesbickým pyžamku vypadáš fakt hrozně rozkošně.“ „Prosím tě. Ještě není pozdě. Pořád odtud můžeš odejít…“ „Nebo možná proto, že nebejt tebe, nestrávil bych posledních dvanáct měsíců svýho života v base.“ 15

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 16

Joy Fieldingová

„Za to, co se stalo, nemůžeš svalovat vinu na mě…“ „Proč bych nemohl?“ „Protože s tím nemám nic společného.“ „Nepovídej. Ty jsi proti mně nikoho neštvala?“ „To jsem ani nemusela.“ „Ne, to jsi nemusela. Jen sis nemohla pomoct, viď?

A vidíš, jak to dopadlo. Přišel jsem o všechno. O práci.

O rodinu. O svobodu.“ „A ty jsi zatím s ničím z toho neměl vůbec nic společného,“ konstatovala hořce a do hlasu se jí opět vkradl ten odporný posměšný tón. „Netvrdím, že jsem tak úplně nevinnej. Jsem pruďas.

To uznávám. Někdy se mi to vymkne z ruky.“ „Bil jsi ji, Ralphe. Den co den. Pokaždé, když jsem ji viděla, byla samá čerstvá modřina.“ „Byla to nešika. Nemůžu za to, že pořád do něčeho vrážela.“ Gracie zavrtěla hlavou a odvrátila se. „Kde je teď?“ „Cože?“ „Jakmile jsem se dostal ven, vyrazil jsem rovnou domů. A koho tam nenajdu? V mým bytě si klidně hospodaří páreček buzíků. Přesně to tam najdu. A když se jich zeptám, co se stalo s bejvalou nájemnicí, zamrkali těma svýma zmalovanýma očima a že prej nemaj nejmenší tušení. Nejmenší tušení,“ zopakoval a hlas při tom slově zvedl o celou oktávu výš. „Přesně takhle to ten vychrtlej teplouš řekl, jako kdyby byl královnou debilní Anglie. Málem jsem mu jednu vrazil.“ Jednou rukou ještě víc sevřel její límec, druhou vyndal z kapsy nůž a palcem vyhodil čepel. „Pověz mi, kde je, Gracie.“ Začala se bránit, zoufale kopala nohama a bušila do něj rukama. „Já nevím, kde je.“ Jeho prsty se jí opět zaryly do krku. „Řekni, kde ji najdu, nebo přísahám, že ti zlomím vaz.“ „Hned jak jsi šel do vězení, odjela z Miami.“ „Kam odjela?“ 16

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 17

Řekni, kde Ji naJdu

„To nevím. Odešla, aniž někomu něco řekla.“ Vzápětí ji povalil na záda, obkročmo se na ni posadil, nožem rozřízl zdrhovací šňůru od pyžamových kalhot a současně zesílil smrtelné sevření kolem jejího krku. „Až napočítám do tří, povíš mi to. Jeden… dva…“ „Prosím tě, nedělej to.“ „Tři.“ Přitlačil jí nůž na hrdlo a přitom jí začal stahovat kalhoty přes boky. „Ne. Prosím tě. Řeknu ti to.“ Usmál se, uvolnil sevření jen natolik, aby mohla nabrat dech, a zvedl čepel do výše jejích očí. „Tak kde je?“ „Odjela do Kalifornie.“ „Do Kalifornie?“ „Aby byla blízko matky.“ „Ne. To by neudělala. Ví, že by to bylo první místo, který by mě napadlo.“ „Odstěhovala se tam před třemi měsíci. Myslela si, že tam po takové době bude v bezpečí. Chtěla z Floridy utéct co nejdál.“ „To věřím.“ Sjel rukou k zipu svých džínsů. „Stejně jako věřím, že lžeš.“ „Nelžu.“ „Jasně že jo. Ale lžeš dost blbě.“ Přiložil jí nůž k tváři a do masa jí vyryl čáru, která začínala hned pod okem, a končila až na bradě. „Ne!“ Rozkřičela se, házela sebou ze strany na stranu a krev z řezné rány na obličeji jí stékala na bílý povlak polštáře, zatímco on zaujal polohu mezi jejíma nohama. „Řeknu ti pravdu. Přísahám, že ti povím pravdu.“ „Proč bych ti teď měl cokoli věřit?“ „Protože ti to můžu dokázat.“ „Jo? A jak?“ „Protože jsem si to zapsala.“ „Kam?“ „Do adresáře.“ „Kde ho máš teď?“ „V kabelce.“ 17

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 18

Joy Fieldingová

„Začínám ztrácet trpělivost, Gracie.“ „Kabelku mám v šatně. Když mě pustíš, můžu si pro ni dojít.“ „Co kdybysme pro ni šli společně?“ Slezl z ní, zapnul si kalhoty a táhl ji z postele k šatně. Sevřela spodní díl pyžama ve snaze přidržet si ho nahoře, zatímco otevřel dveře šatny a rychle si prohlížel její obsah. Pár blůz s barevným potiskem, šestero kalhot, několik draze vypadajících sak, nejméně deset párů bot a několik kožených kabelek. „Která to je?“ Už sahal k horní polici. „Ta oranžová.“ Prudkým pohybem smetl kabelku na zem. „Otevři to.“ Srazil ji na kolena na bílý plyšový kobereček. Mezitím co zápolila se zapínáním, steklo jí pár kapek krve z tváře a zbarvilo oranžovou kůži kabelky. Další krůpěj se vpila do měkkého bílého vlasu koberce. „Tak už mi ten zatracenej adresář podej.“ Gracie se zaskučením poslechla.

Otevřel notýsek a listoval v něm, dokud nenašel jméno, které hledal. „Takže přece jenom do Kalifornie nejela,“ prohodil s úsměvem. „Prosím tě,“ zanaříkala tiše. „Už máš, co jsi chtěl.“ „Co je to za název ulice? Mad River Road,“ vyslovil s přehnanou okázalostí. „Prosím,“ zopakovala. „Už běž.“ „Chceš, abych odešel? Řekla jsi to?“ Přikývla. „Mám vypadnout, abys mohla, hned jak odejdu, zavolat svý kámošce a varovat ji?“ Zavrtěla hlavou. „Ne, to bych neudělala.“ „Jistěže neudělala. Stejně jako bys nevolala poldy, viď?“ „Nikomu volat nebudu. Přísahám.“ „Fakt? Proč mi připadá tak těžký tomu uvěřit?“ „Prosím tě…“ „Asi v tomhle případě nemám jinou možnost, Gracie.

I když totiž pominu fakt, že se na to, že tě zabiju, těším 18

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 19

Řekni, kde Ji naJdu

skoro stejně jako na to, až oddělám i ji, beztak tady žádnou jinou možnost nevidím. Ty snad jo?“ Usmál se, neurvale ji postavil na nohy a k hrdlu jí přiložil nůž. „Řekni dobrou noc, Gracie.“ „Ne!“ zakřičela a začala do něj vší silou bušit, loktem ho zasáhla do žeber, čímž mu vyrazila dech, vykroutila se z jeho sevření a vyběhla na chodbu. Už byla téměř u vchodových dveří, když palcem pravé nohy zaškobrtla o nohavici pyžama a vzápětí se jak dlouhá tak široká rozplácla na zemi. Přesto se nezastavila. Vrhla se ke dveřím a rozkřičela se z plných plic v naději, že ji někdo uslyší a přijde jí na pomoc.

Pobaveně sledoval, jak se natahuje po klice, protože věděl, že mu zbývá dost času, než se jí podaří znovu vstát. Ta má teda výdrž, pomyslel si skoro s obdivem.

A navíc pěknou sílu na tak hubenou ženskou. Nemluvě o tom, že je i loajální přítelkyně. Ačkoli když došlo na lámání chleba, svou kamarádku raději obětovala, než aby se podřídila jeho bezpochyby nepříliš romantickému sbližování. Takže možná nakonec není zas tak moc dobrá kamarádka. Ne, svůj osud si zaslouží. Koledovala si o to.

I když vlastně ani nemá v úmyslu podříznout jí krk, uvědomil si a vrátil nůž zase do kapsy. Chytil ji právě ve chvíli, kdy se rukou dotkla mosazného knoflíku na vchodových dveřích. Ne, byl by z toho velký svinčík, nemluvě o zbytečném riziku. Všude by byla krev a každý by hned poznal, že se tu stala nějaká nepravost. V tu ránu by ho začali podezřívat, zvlášť kdyby zjistili, že ho pustili z basy, a hned by si dali dvě a dvě dohromady.

Teď ho kopala a škrábala, zelenýma očima žadonila, aby přestal, protože jeho prsty jí opět sevřely krk. Také křičela, jenže ji sotva vnímal, jak byl tím okamžikem zaujatý. Odjakživa moc rád používal své ruce. Je to tak osobní, tak konkrétní. Když člověk cítí, jak z něčího těla pomalu uniká život, to je něco tak příjemného…

Tím, že má to tvůrčí volno, získal trochu času. Může 19

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 20

Joy Fieldingová

trvat dny, dokonce týdny, než ji bude někdo pohřešovat. I když věděl, že se na to nemůže spoléhat. Gracie má plno přátel a možná s jedním z nich měla jít zítra na oběd. Takže by si neměl zas tolik fandit. Čím dřív navštíví Mad River Road, tím líp. „Napadlo mě, že se trochu projedeme po pobřeží,“ navrhl jí. Poulila na něj oči, až jí málem vylezly z důlků. „Cestou tě hodím někam do bažiny, ať si s tebou poradí krokodýli.“ Dokonce i poté, co jí paže podél boků ochably, kdy si byl naprosto jistý, že je mrtvá, ji ještě celou další minutu držel za krk a v duchu odpočítával vteřiny. Teprve potom postupně uvolnil všechny prsty, a pak se spokojeně usmál, když se mu její tělo zhroutilo k nohám. Vrátil se do ložnice, a než přestlal postel, stáhl zakrvácený povlak z polštáře, aby pokud možno zanechal místnost tak, jak ji našel. Zvedl kabelku, kterou odhodil na zem, strčil si do kapsy hrst bankovek a její kreditní kartu, pak se sháněl po klíčích. „Nebude ti vadit, když si vezmem tvůj auťák, viď?“ zeptal se jí, když se vrátil k hlavnímu vchodu a vzal její dosud teplé tělo do náruče. Podívala se na něj chladnýma, mrtvýma očima. Usmál se. „Beru to, jako že nevadí,“ řekl.

20

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 21

kaPitola 1 Jamie Kelloggová měla plán. Ten plán byl celkem jednoduchý. Spočíval v tom, že najde nejbližší slušně vypadající bar, vyhledá v něm příjemný temný koutek, kde by nebylo vidět, že brečela, a v pár střicích z bílého vína utopí svůj smutek. Ovšem zase ne v tolika, aby se namazala, nebo dokonce přiopila. Koneckonců má před sebou ještě dlouhou zpáteční jízdu do Stuartu. Musí mít čistou hlavu. Nesmí ani riskovat, že bude mít ráno kocovinu. Zvlášť když jí Starkeyová bude kroužit za zadkem jako albatros.

Rozhlédla se po téměř prázdné ulici. Naděje, že v téhle končině najde slušný bar, byla prakticky mizivá, ačkoli copak je pro něj lepší místo než poblíž nemocnice? Ohlédla se přes rameno k nízké nemocniční budově U Milosrdného samaritána a při vzpomínce na scénu, která se právě odehrála uvnitř na jednotce intenzivní péče, se ušklíbla. Nevykládej nám, že tě to překvapilo, skoro slyšela, jak jí matka se sestrou šeptají do ucha, a jejich hlasy znějí v dokonalé harmonii tak jako vždycky nebo spíš tak, jak souzněly kdysi, když byla její matka ještě naživu. „Jasně že mě to překvapilo,“ zamumlala Jamie, aniž pohnula rty. „Jak jsem to měla vědět?“ Její otázku odnesl náhlý závan větru do teplého večerního vzduchu. Aspoň že konečně přestalo pršet. Celé floridské východní pobřeží v posledních dvou dnech bičovaly mohutné bouře a některé ulice včetně té její byly zatopené. Ano, já vím, že to mám za to, že jsem za každou cenu chtěla byt s výhledem na vodu, ale vždyť je to prokristapána 21

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 22

Joy Fieldingová

jen takový pramínek. Přece nebydlím v nějaké předražené rezidenci přímo u moře jako jistý mladší sourozenec, kterého bych mohla jmenovat. Odhodlaně kráčela k malému parkovišti patřícímu k nemocnici a celou dobu přitom pokračovala v němé debatě se sestrou a nedávno zesnulou matkou. Koho by napadlo, že se ta pitomá řeka rozvodní?

V tom je právě tvůj problém, začala matka. Že nepřemýšlíš, dokončila sestra. „A vy mě zase podceňujete,“ zašeptala Jamie, když si sedala za volant svého starého modrého thunderbirdu, jediné věci, s níž odešla – odjela? – když se vloni definitivně rozvedla. Vyjela z parkoviště v naději, že najde vhodný podnik, než dojede k dálnici a zaplatí mýtné.

Naštěstí bydlela v prvním poschodí dvoupatrového domu, tudíž její byt neutrpěl záplavou, která postihla méně šťastné nájemníky v přízemí, žádné škody. A když už je řeč o škodách způsobených vodou, pomyslela si a vzápětí si v zadním zrcátku zkontrolovala údajně voděodolnou řasenku. S povděkem zjistila, že slzy žádnou trvalou stopu nezanechaly. Její velké hnědé oči na ni dokonce hleděly skoro klidně. Polodlouhé vlasy, vyšisované sluncem rámovaly hezký oválný obličej, který kupodivu neodrážel nic z jejího vnitřního zmatku. A stejně, kdo dostal ten úžasný nápad, že ho překvapí? Copak jí ustavičně neomílal, že překvapení nesnáší?

Impulzivně zabočila vlevo na Dixie Highway a zamířila na jih. Ano, znamenalo to, že se jí později zpáteční jízda o něco prodlouží, ale centrum West Palm je jen pár bloků odtud a v barech na Clematis Street rozhodně najde mnohem přívětivější atmosféru než v těch na Palm Beach Lakes Boulevard. A pokud jí jeden podnik nebude vyhovovat, může prostě přejít po ulici do dalšího. Ani se nebude muset vracet do auta.

Když z parkovacího místa na Datura Street vyjel jasně červený mercedes, Jamie rychle vmanévrovala starý modrý thunderbird do uvolněné mezery a pečlivě ho 22

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 10:59 Stránka 23

Řekni, kde Ji naJdu

srovnala podél obrubníku. Vystoupila z auta, vylovila z kabelky pár drobných a do parkovacího automatu jich nastrkala víc, než bylo potřeba. Neměla v úmyslu zdržet se příliš dlouho.

Jamie právě zahýbala za roh do Clematis Street, když ji minul mladý pár s pažemi důvěrně ovinutými kolem ramen a boky jakoby srostlými k sobě. Na chodníku hlasitě zaklapaly dívčiny úzké zlaté jehly. Na rohu na světlech se zastavili, aby se políbili. Jdou domů vstříc věčnému štěstí, pomyslela si Jamie a dívala se, jak mizejí do noci. Zavrtěla hlavou. Místo věčného štěstí se spokojí s jedním večerem bez lží.

Na středeční večer bylo v baru Watering Hole kupodivu živo. Jamie se podívala na hodinky. Sedm. Čas na večeři. Počátek května. Proč by tu nemělo být rušno?

Bylo to oblíbené místo na módní ulici, a přestože bylo prakticky takzvaně „po sezoně“, pořád ještě tu pobývalo dost lidí, kteří prchli před zimou na jih a zatím váhali se zabalením posledních zavazadel, aby na léto zamířili zase na sever. Přesně tohle udělá nejspíš i ona, napadlo ji. Zapakuje si všechny věci a hodí je na zadní sedadlo auta. A vypadne z města. Už zase.

Kdo by ji postrádal? Její rodina určitě ne. Matka zemřela před osmi týdny. Otec s manželkou číslo čtyři – kupodivu si vzal dvě Joanny, jednu Joanne dřív a teď bývalou stevardku téhož jména, která byla ve svých šestatřiceti jen o sedm let starší než Jamie – žil kdesi v New Jersey. Její sestra by byla ráda, kdyby odjela. („Jsi horší než moje děti,“ řekla Cynthia, když jí Jamie včera volala, aby si postěžovala kvůli té spoustě deště.) Její práce likvidátorky škod u pojišťovny byla nudná a bez budoucnosti, šéfka protivná ženská, která byla ustavičně namíchnutá. Jamie by s tím praštila už dávno, nebýt toho, že to byl právě Cynthiin manžel Todd, který jí tu práci zařídil. Co je to s tebou? Copak u ničeho neumíš vydržet? přímo slyšela, jak ji sestra peskuje, načež následovalo: Měla jsem to vědět. Jsi prostě flink. Aby vzápětí 23

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 24

Joy Fieldingová

přišlo: Kdy už přestaneš blbnout a začneš se chovat zodpovědně? Kdy se vrátíš na práva? A pak ji dorazilo: Kdo nechá vysoké, když mu zbývají jen dva zápočty, aby si vzal nějakého cvoka, kterého sotva zná? A v případě, že

by Jamie ještě dýchala: Víš, že ti tohle říkám jen pro tvé vlastní dobro. Je nejvyšší čas, aby ses konečně vzpamatovala a vzala život do svých rukou. Copak nikdy nedospěješ?

Jamie si u dlouhého baru vytáhla vysokou stoličku a gestem požádala číšníka o něco k pití. Jen počkej, až se Cynthia dozví o tom malém fiasku z dnešního večera, pomyslela si a rozhodla se, že se pochlapí a místo obvyklého bílého vinného střiku si objedná sklenku sudového burgundského. V tlumeném světle se rozhlédla a jediným pohledem do sebe vstřebala celou velkou místnost. Byl to podlouhlý obdélníkový prostor, který ústil na venkovní zahrádku na chodníku. Podél vnitřní západní stěny přímo naproti baru se táhla řada polstrovaných lavic s množstvím stolů, které zabíraly střední i přední část místnosti. Dlaždičkovaná podlaha zesilovala halas osazenstva, které tvořily převážně mladé ženy skoro stejné jako ona.

Kam se poděli všichni muži? uvažovala roztržitě Jamie. Kromě několika čtyřicátníků natolik zabraných do debaty o novém designu firemního loga, že po ní ani nekoukli, když se kolem jejich stolu prosmýkla ve vypasovaných bokových džínách značky Juicy a v přiléhavém růžovém svetříku, a nevrle se tvářícího chlapíka s přerostlým knírem a` la Tom Selleck, který popíjel na opačném konci baru, tu nebyli žádní. Alespoň prozatím. Uvědomila si, že je patrně příliš brzy na to, aby si muži někam vyrazili. Sedm hodin znamená, že pokud by muž uviděl ženu, o niž by stál, mohl by mít pocit, že by ji místo na pár panáků měl pozvat na večeři. Ale proč zbytečně utrácet za jídlo? Nemluvě o pravděpodobných hodinách vyčerpávající společenské konverzace.

24

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 25

Řekni, kde Ji naJdu

Barman jí donesl víno. „Na zdraví.“ Jamie si od něj vzala sklenku. Lokla si vína, jako by to byl vzduch. „Těžký den?“ „Ano. Mám přítele v nemocnici,“ prozradila Jamie a okamžitě se cítila jako chodící klišé. Kristepane, vždyť ona se svěřuje barmanovi. Není to ubohost sama? Ledaže snad kdyby mu vylíčila svůj pohnutý milostný příběh, nebyla by v pokušení vykládat ho sestře, a barman – vysoký, roztomilý a se zajímavou jizvou pod pravým okem – by ji možná pak požádal, aby počkala, dokud mu neskončí směna, potom by se posadili k šumící fontáně na konci ulice a z něho by se vyklubal citlivý, zábavný, chytrý a… „Promiňte, říkal jste něco?“ „Ptal jsem se, jestli je váš přítel nemocný?“ „Ne. Měl v práci nehodu a musel na operaci.“ „Vážně? Jakou nehodu?“ „Cestou na pány zakopl o koberec a zlomil si kotník.“ Zasmála se. Je to tak legrační! „To je v prdeli,“ poznamenal barman.

Jamie se usmála, dlouze se napila vína, a než znovu vzhlédla, počkala, až barman odejde. Tak to bychom měli, pokud jde o vtipnost a inteligenci, pomyslela si a rozhodla se, že ať bude osamělá či zoufalá sebevíc, rozhodně si nikdy nic nezačne s chlápkem, který říká „to je v prdeli“.

Kradmo pohlédla na muže s knírem a` la Tom Selleck, jenže ten byl pro jistotu skloněný nad svým pitím. Krátce vzhlédl, zachytil její pohled a pak odvrátil hlavu, jako by tím zdůrazňoval svůj nezájem. „Ten knír je stejně asi falešný,“ zamumlala Jamie a upřeně se zadívala do své sklenice, nakrátko zaujatá vlastním odrazem v temně purpurovém víně.

Vzápětí se v duchu viděla, jak stoupá po schodech nemocnice U Milosrdného samaritána a ptá se ztepilé černošky u recepčního pultu, kudy se dostane do poko25

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 26

Joy Fieldingová

je Tima Rannellse. „Dneska dopoledne mu měli operovat kotník,“ informovala ženu a pevně přitom svírala dárek, který mu přinesla. Igelitová taška jí šustila v prstech. Žena vyťukala informaci do počítače a na krásné tváři se jí mihl ustaraný výraz. „Pan Rannells byl bohužel přemístěn na jednotku intenzivní péče.“ „Na intenzivní péči? Kvůli zlomenému kotníku?“ „Víc informací nemám.“ Žena nasměrovala Jamie na jipku do druhého patra.

Ale dveře jednotky byly zamčené, a když stiskla zvonek, nikdo neotvíral. Jamie tedy strávila příštích několik minut přecházením po sterilní čekárně, zatímco se snažila přijít na to, jak se zdravý pětatřicátník octne v nemocnici kvůli relativně banální operaci a skončí na jednotce intenzivní péče. „Klidně se můžete posadit,“ ozvala se žena středního věku s bledou bílou pletí, krátkým hnědými vlasy a unavenýma modrýma očima z jednoho z oranžových plastových sedadel, které lemovaly holé zdi. „Myslím, že tam mají pěkný fofr.“ „Jak dlouho tady čekáte?“ „Já vlastně čekám na přítelkyni.“ Položila si rozečtený časopis People na klín. „Šla navštívit dceru, která měla autonehodu. Nevědí, jestli to přežije.“ „To je strašné.“ Jamie se rozhlédla, ale k vidění tam nic nebylo. „Můj přítel byl dopoledne na operaci,“ prohodila spontánně. „A skončil tady.“ Vrátila se ke zvonku a několikrát po sobě ho stiskla. „Ano?“ odpověděl jí po pár vteřinách odtělesněný hlas. „Co si přejete?“ „Jmenuji se Jamie Kelloggová. Přišla jsem za panem Timem Rannellsem,“ zakřičela Jamie na zvonek. „Jste příbuzná pana Rannellse?“ „Radši řekněte, že jste,“ poradila jí žena z oranžové židle. „Nebo vás nepustí dovnitř.“ „Jsem jeho sestra,“ odpověděla Jamie bez rozmýšlení. Zřejmě proto, že jí z mysli nešla její vlastní sestra.

26

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 27

Řekni, kde Ji naJdu

Cynthia ji už několik týdnů otravovala, aby k ní zašla a společně probraly matčiny věci. „Posaďte se na chvilku, prosím,“ oznámil jí hlas, než se s cvaknutím odmlčel.

Jamie se natočila k ženě na oranžové židli. „Díky, že jste mě varovala.“ „Mají svá nařízení,“ podotkla žena a pokrčila rameny. „Mimochodem, jsem Marilyn.“ „Jamie,“ představila se Jamie. „Uvítala bych, kdyby mi někdo řekl, co se děje.“ Zadívala se na zvonek. „Že se nestalo nic hrozného, viďte?“ To byla hloupá otázka, došlo jí vzápětí, ačkoli jí to nezabránilo v tom, aby položila další. „Snad neumřel, co myslíte?“ „Za chvilku určitě někdo vyjde ven,“ chlácholila ji Marilyn. „Vždyť ho sem přijali jen kvůli zlomenému kotníku.“ „Zkuste se uklidnit.“ Jamie se nepatrně usmála, přestože se jí koutky očí zalily slzami. Matka jí pořád říkala, aby se uklidnila. „Matka mi to taky pořád říkala,“ zopakovala nahlas. „Že prý jsem až moc impulzivní, reaguju zbrkle a mám tendence dělat ukvapené závěry, aniž bych si zjistila všechna fakta.“ „To je hotový proslov.“ „Ona byla soudkyně.“ „Na odsuzování byla určitě machr.“ Jamie, vyvedená Marilyninou poznámkou z míry, se napřímila v židli.

Lidé jí ustavičně připomínali, jak byla její matka vynikající. Překvapila ji nejen poznámka této cizí ženy, ale i to, jak jí za ni byla vděčná. „Omlouvám se. Doufám, že jsem se vás nedotkla.“ „Vůbec ne.“ Žena obrátila pozornost k časopisu na svém klíně. „Mám sestru,“ pokračovala Jamie bez vyzvání. „Je vlastně tím, kým jsem měla být i já – právničkou, vdanou, se dvěma dětmi, prostě… dokonalá.“ 27

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 28

Joy Fieldingová

„Myslíte dokonale otravná.“ Jamie se usmála. Čím víc Marilyn mluvila, tím víc se jí zamlouvala. „Je v pohodě. Ale někdy je to těžké, protože já jsem ta starší. To ona by ke mně měla vzhlížet, ne aby to bylo naopak.“ Jamie čekala, že Marilyn odpoví, ona k vám určitě také vzhlíží, což by se, i kdyby to nebyla pravda, hezky poslouchalo, ale žena mlčela. Najednou se dveře jipky rozlétly a do čekárny vtrhla atraktivní žena, na sobě černé kalhoty, žlutý svetřík a na tváři hluboce zamračený výraz. Byla nejméně o pět centimetrů vyšší a o několik let starší než Jamie, tak trochu vyzývavě až agresivně hezká, polodlouhé vlasy měla až příliš černé a rtěnku až příliš korálově červenou. „Která z vás je Jamie Kelloggová?“ Jamie vyskočila na nohy. „Já jsem Jamie.“ „Vy jste sestra Tima Rannellse?“ Je tohle Timova doktorka? zajímalo Jamie a pomyslela si, že by potřebovala trochu zapracovat na svém chování k příbuzným. „Přesněji řečeno nevlastní sestra,“ slyšela se Jamie říkat a pak se kousla do rtu, aby si přestala dál vymýšlet. Copak jí matka neříkala, že se vždycky pozná, když svědek lže, a to podle množství nevyžádaných detailů, které má potřebu uvést? „Tim nemá sestru. Nevlastní ani žádnou jinou,“ informovala ji žena, zatímco Jamie cítila, jak se jí z tváří vytrácí barva. „Kdo jste?“ „A kdo jste vy ?“ opáčila Jamie. „Jsem Eleanor Rannellsová. Timova manželka.“ Ta slova udeřila Jamie jako obrovitá pěst a vyrazila jí z plic vzduch, takže nebyla schopna ničeho jiného než zůstat stát na místě. „Opakuji, kdo jste, sakra?“ „Pracuji s vaším manželem,“ vyhrkla Jamie a málem se tím slovem zadusila. „A tohle je Marilyn.“ Ukázala na ženu v umělohmotné oranžové židli, která ihned upustila časopis na zem a prudce vstala.

28

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 29

Řekni, kde Ji naJdu

„Těší mě, že vás poznávám,“ pronesla Marilyn a napřáhla ruku. „Vy pracujete u pojišťovny Allstate?“ „Jako likvidátorka,“ odpověděla Jamie. „Marilyn dělá ve mzdovce.“ „Ve mzdovce,“ souhlasila Marilyn. „Já to nechápu. Co tady děláte? A proč jste tvrdila, že jste Timova sestra?“ „Dozvěděly jsme se, že Tim měl nehodu,“ vysvětlovala Jamie. „A tak nás napadlo, že se za ním zastavíme a poptáme se, jak mu je. Koupily jsme mu dárek. Je to novinka od Johna Grishama.“ Eleanor Rannellsová vzala knihu z její natažené ruky a zastrčila si ji do podpaží. „Jenže na jipku očividně smějí jen příbuzní,“ pokračovala Marilyn, když zachytila narážku. „Takže…“ „Takže se z vás stala sestra, kterou nikdy neměl,“ řekla Eleanor Jamie.

Na rozdíl od manželky, kterou má, pomyslela si Jamie a položila si otázku, jestli něčemu z toho Eleanor opravdu uvěřila nebo je jen příliš slušná na to, aby vyvolala scénu. „Jak se mu vede?“ „Dostal alergii na anestetikum. Pár minut měl namále, ale teď to vypadá, že už je mimo nebezpečí, přesto k němu nepouštějí žádné návštěvy.“ „Prosím vás, moc ho od nás pozdravujte,“ požádala Marilyn. „Samozřejmě.“ Eleanor poplácala román, který měla teď bezpečně vtěsnaný pod paži. „Díky za knihu. Grisham je jeho oblíbenec. Jak to víte?“ „Jen jsem se náhodou trefila,“ řekla Jamie a sledovala, jak se dveře JIP za manželkou jejího přítele zavřely. „Není vám dobře?“ ozvala se Marilyn odkudsi z její blízkosti. „Je ženatý.“ „Už to tak vypadá.“ „On je ženatý!“ 29

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 30

Joy Fieldingová

„Mám vám přinést sklenici vody?“ „Chodíme spolu čtyři měsíce. Jak to, že jsem nevěděla, že je ženatý?“ „Ujišťuju vás, že se to stává i těm nejlepším z nás,“ utěšovala ji Marilyn. „Jsem tak pitomá,“ fňukala Jamie. „To ne. Jen jste se zamilovala do toho nepravého.“ „Tohle není poprvé.“ „Ne, a nejspíš ani naposled. Nebuďte na sebe tak přísná.“ „Ten prolhanej mizera!“ Jamie propukla v hořký, zuřivý pláč. „Správně. To už je lepší.“ „Co mám dělat?“ „Povím vám, co dělat nesmíte, a to zbytečně prolévat slzy kvůli takovým, jako je on.“ Marilyn je z jejích tváří setřela jemnými prsty. „Jste milá a hezká holka a co nevidět si najdete někoho jiného. Teď jeďte domů, nalijte si decku vína a dejte si horkou vanu se spoustou pěny.

Určitě se vám uleví, to mi věřte.“ Jamie se přes slzy usmála. „A už nebrečte. Rozmažete si řasenku.“ „Děkuju, že jste mě prve zachránila.“ „Bavilo mě to. A teď honem. Utečte odsud.“ Jamie se vydala k řadě výtahů, pak se zastavila a otočila. „Doufám, že s dcerou vaší přítelkyně to dobře dopadne.“ „Děkuju.“ „Promiňte, co prosím?“ zeptala se Jamie, když ji náhle opětovný příchod barmana vrátil zpátky do přítomnosti. „Říkal jsem, že tamtoho pána na konci baru by zajímalo, jestli vám smí koupit něco k pití.“ Vážně? pomyslela si Jamie. Vždyť se na ni sotva podíval, když si sem sedla. A v držení jeho těla bylo cosi nedefinovatelně zlověstného, jako kdyby něco skrýval.

To poslední, co potřebuje, je další chlap, který něco ta30

řekni, kde ji najdu.2.vyd_kdejinajdu.qxd 30.01.16 11:00 Stránka 31

Řekni, kde Ji naJdu

jí. Ale muž s knírem a` la Tom Selleck zmizel a na jeho místě seděl hladce oholený mladík s pokřiveným úsměvem, ostříhaný na ježka. Zvedl sklenici piva do vzduchu k tichému přípitku.

Jamie si představila, jak Tim Rannells leží v nemocniční posteli a vedle něho jeho ženu, která mu čte z dárku, jenž mu přinesla. K Eleanor Rannellsové se brzy připojila Jamiina sestra Cynthia, pak její matka a všechny tři dohromady nad ní nesouhlasně vrtěly hlavami. Jak tě vůbec může napadnout taková nerozvážnost? ptaly se unisono.

Jamie se žen zbavila okázalým pohozením blonďatými vlasy, jedním douškem vypila zbytek toho, co jí zůstalo ve sklenici, a pak ji podala barmanovi. „Povězte mu, že piju sudové červené,“ řekla.

31