0037663

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 3

Zuzana Hubeňáková

ˇ

Vstupte bez klepání

ˇ

Odpovedi na otázky, které jste si nikdy nepolozili

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 5

Věnováno mému drahému muži, vizionáři, skautovi, kuchaři, kutilovi a žijícímu důkazu toho, že své hranice si nastavujeme jen my sami, tudíž není nic snazšího než je překonat (a přestat jíst rohlík s mrkví). Vše, co je o něm napsáno v této knize, je čistá pravda. Až na ty části, které jsou zcela smyšlené.

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 7

JAK JSEM SE STALA SESTROU, SEMESTROU A SPISOVATELKOU Tato kniha vznikla, protože se mi hrozně chtělo. Chtělo se mi už dlouho, vlastně od dětství. Když se někomu tak dlouho hrozně chce, je to vážné. Nepodařilo se mi to rozchodit, přepít ani utopit, nezbývá než podlehnout vášni a nechat se unášet v rytmu klávesnice.

Narodila jsem se na Valašsku jako jediná dcera do rodiny s proměnlivým počtem obyvatel. Když je někdo jediná dcera a navíc nejstarší, prodírá se životem plným nespravedlnosti, příkoří a… už jsme mluvili o nespravedlnosti? Nevím, čím jsme si to my, křehké a slabé samičky, zasloužily, ale všechny vrcholně otravné věci jsme vyfasovaly na starost my. Ve snaze zvrátit nepříznivé prokletí sestry-služky jsem musela hodně vyjednávat. Odtud mé perfektní argumentační schopnosti ve stylu: „Jestli neutřeš to nádobí, rozbiju ti hlavu.“ Neutřel. Rozbila.

Příště utřel. Díky své dokonalé průpravě ze soužití s velkou a poněkud ušmudlanou rodinou jsem se ve věku pouhých sedmnácti let vypracovala až na pozici uklízečky v prasečáku. Jak vidno, můj plán na zlomení prokletí měl své trhliny.

Moji rodiče z nějakého důvodu poměrně urputně trvali na tom, aby všechny jejich děti navštěvovaly vzdělávací zařízení. Jejich násilnický neodbytný nátlak neskončil po základní škole, jak jsme všichni sourozenci tajně doufali, naopak je prvotní vítězství nakrmilo pocitem zadostiučinění, síly a převahy. Nedali nám tedy pokoj, peníze a zásobu jídla do dospělosti, jak jsme si plánovali. Naopak nás protlačili střed-

7

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 8

V S T U P T E B E Z K L E PÁ N Í

ním stupněm vzdělávacího procesu a většinu z nás se jim podařilo přivázat ke stojanům na kola před univerzitou tak dobře, že se nás, zbědovaných nevzdělanců, profesoři ujali a duté hlavy naplnili lecjakými moudry, triky a kouzly.

Měli jsme na výběr pouze v otázce oborů. Jelikož Vysoká škola nakupovací, obor kabelky a boty, doposud nebyla zařazena na seznam univerzit schválených Ministerstvem školství, můj život dospěláka ztratil profesní smysl. Když nevíte, co studovat, a nejste úplný tupohlav, nabízí se ekonomie. Má hlava tedy byla naplněna grafy, tabulkami, vzorci a poučkami a zašpuntována titulem. Takto vyzdobena, vydala jsem se na cestu životem. Kam jsem přišla, tam mi to šlo. Říkala maminka.

Ovšem k čemu jsou v životě ženy studia a kariéra, když má jednu dělohu prázdnou a druhou vysypanou, že ano. Splnila jsem tedy v řádném termínu občanskou povinnost založit stát další bytelnou cihličkou a stala se manželkou a matkou (rozuměj mizernou kuchařkou a deprivovanou uklízečkou).

První dítě jsem prakticky ihned po příjezdu z porodnice zabalila do leporel. Natolik intenzivně do mě byla vecpána nutnost vzdělávat a být vzdělána, že naše dcera ve dvou letech recitovala zpaměti Kanta.

Nebo to byla víla Amálka? Tihle dva se mi vždycky pletli. Naštěstí mě natolik zaměstnávalo předčítání říkadel, že jsem se nevrhla do spisování. Z toho období by totiž vyšla nejspíše kniha „Jak taťka s mamkou tahali nudle z nosu“.

Můj život je neoddělitelně spjat s rodným Valašským Meziříčím, konkrétně s obcí Poličná. Nenápadně se do něj však postupně vkrá-

8

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 9

Jak jsem se stala sestrou, semestrou a spisovatelkou

dala další města, která se uvolila otevřít mi svou náruč a na pár let mě rozmazlovat jako své vlastní dítě. Tak jsem se stala na chvíli Jindřichohradečankou, Pražačkou a aktuálně i Liberečankou. Všichni rozumní živočichové táhnou na jih, jen já musím najust na sever. A čím to? Cherchez le homme, jak praví klasik, neboli za vším hledej chlapa.

Věčný led a sníh, střídaný jen deštěm a větrem, společně s novým prostředím a čerstvým druhým mateřstvím mě přivedly na pár měsíců k pocitu, že jestli si se mnou okamžitě nezačne někdo povídat, budu si muset začít povídat já s někým.

A pak přišel onen okamžik O, případně okamžik B, chcete-li. Založila jsem si blog. Po letmé kontrole blogového terénu jsem rychle pochopila, že trh se světonázory je krutě přesycený. Jelikož mým cílem nebylo vykřikovat výbušná hesla na virtuální veřejnosti, zvolila jsem cestu literatury humoru. Někdy se to podařilo více, někdy méně, důležitou zprávou však bylo a je, že i nositelé absolutních pravd se tu a tam zastavili, pousmáli a pak šli zas dál prosekávat neohroženě svými mačetami džungli světa, neprodyšně prorostlého nepravdami, křivdami a podvody.

Vzhledem k počtu nastudovaných leporel jsem si poměrně záhy vysloužila přezdívku „semestra“. Ukázalo se totiž, že neexistuje obor, ve kterém bych tápala. Diskutéři rychle pochopili, že mám vystudovaný od každé důležité vědy minimálně jeden semestr a mohou se tedy na mě s důvěrou obrátit. Řešili jsme spolu namátkou lovení ryb na háčky z mamutích klů, otázku zdravotně-gramatickou, tedy zda je pravda, že „co Čech, to dia-kritik“, a kolik špatných matek se vejde

9

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 10

V S T U P T E B E Z K L E PÁ N Í

do jednoho lesa. Odpovědi se vynořovaly s lehkostí a radostí i v potu vědou zapálených tváří. A dav si žádal pro přehlednost soubornou vědeckou publikaci. Nuže, dave, zde je!

Byla bych ráda, kdyby vám má kniha byla milá. A ještě raději, kdyby vás navrch tu a tam aspoň malinko překvapila a inspirovala.

Stejně jako mě k jejímu názvu inspirovala jedna zdravotní sestřička v místní ozdravovně. Když jsem totiž poprvé vstoupila do čekárny svého alergologa, zarazila jsem se před dveřmi ordinace v hlubokém údivu. Nervózně jsem pak hodnou chvíli poposedávala a po očku pozorovala chování ostatních. Až po dlouhé době jsem se odvážila následovat povel napsaný na cedulce na dveřích. Na ní totiž stálo: Po zaklepání vstupte. Představila jsem si obvyklý výraz rozlícených sester, na jejichž dveře bylo zaklepáno, a znejistěla. Nemohla jsem se zastavit před cílem, cítila jsem povinnost nezklamat ostatní spolupacienty, kteří mi drželi palce a dodávali odvahu. Rozloučila jsem se s každým zvlášť, zavolala rodině, zamáčkla slzu, zaklepala a s očima hrůzou přivřenýma vešla.

Oproti předpokladům mě nevítala rozzuřená sestra s pepřákem, ale usměvavá, milá a velmi schopná zdravotnice. Dokonce mi vyprávěla, že původně na dveře napsala „Vstupte bez klepání“. Takový vpád do ordinace však pacienti brali jako natolik podezřelé nabádání k porušení nepsaných zákonů, že stáli přede dveřmi, dokud je uklízečka nezahnala mokrým hadrem a spoustou uštěpačných poznámek, jak se na poctivou nemocnici sluší a patří. Přístup sestry překonávající zažité postupy mě nadchl a inspiroval k pokusu o překročení vlastního stínu.

10

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 11

Jak jsem se stala sestrou, semestrou a spisovatelkou

Máte teď příležitost projít se se mnou čtyřmi semestry lecjakých věd a získat odpovědi na otázky, které jste si nikdy nepoložili. Možná spolu zabrousíme i do oborů, o jejichž existenci jste neměli nejmenší tušení. Na své si přijdou i ti, kteří při studiu nejvíce ocení tělocvik, přestávky a svačinu. Ta ovšem není součástí knihy a nemůže být nárokována.

Až budete připraveni začít bádat, jste srdečně vítáni na další stránce.

A klidně vstupte bez klepání!

11

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 12

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 13

SEMEST R ROD INN É VÝC HOVY

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 14

V S T U P T E B E Z K L E PÁ N Í

Z deníčku uklízečky v prasečáku Myslím, že kdekdo nad třicet vám ochotně potvrdí, že dneska by všichni manažerovali a makat se nikomu nechce. Jak ale všichni díky Johnu Lennonovi dobře víme, lidem nad třicet se prostě nesmí věřit ani nos mezi očima. Slovo manažer mi odjakživa připomínalo slovo manger [čti manžé], což francouzsky znamená jíst. Dlouhé roky jsem tedy toužila stát se manažerkou, abych se mohla kvalitně a dostatečně stravovat. Když jsem se jí nakonec stala, zjistila jsem, že správný manažer v korporátní firmě se zahraničním velitelstvím se po většinu času nestravuje vůbec. Naopak s úsměvem a vždy připraven čeká na další tabulku, která by taky nedávala smysl, a nikdo ji nikdy nepotřeboval, nad kterou by strávil pár veselých dní, a bere-li svou práci opravdu vážně, i večerů, neřkuli nocí. Ve chvílích, kdy nápor reportů, raportů a různých zahraničních služebních teleportů povolí, stravují se manažerky z pražského Chodova bagelem (to je houska se šunkou, ale za sedmdesát korun), jejž zapíjí lattéčkem v kelímku. Tyto dobrůtky do sebe cpou u počítače, protože obědovou přestávku tráví ve fitness studiu, kde se na pásu pokouší vyběhat plnotučné mléko z café latté z předchozího dne. Povolání manažerky tedy v mých očích ztratilo lesk.

Pokud bych se měla zmínit o svých dalších pracovních zkušenostech, mohu namátkou nabídnout například prodavačku v sekáči, prodavačku v nadměrných velikostech, jakož i prodavačku v miniaturních potravinách. Dále dokážu obsluhovat solárium, umýt okno automo-

14

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 15

Semestr rodinné výchovy

bilu a zoufalce nedotčené angličtinou naučit větu „How do you do?“ s dokonalým moravským přízvukem. Jako vrchol své kariéry bych ovšem ráda vypíchla povolání nejprestižnější – uklízečku v prasečáku.

Vím, jak to působí, znám ty obdivné pohledy, ústa pootevřená v němém úžasu a závist, jež by se dala krájet. Je to tak, i takový džob mám ve svém portfoliu. Bohužel šlo jen o administrativní budovy, což věc lehce snižuje, ale snad mi to odpustíte. Za vaše přimhouřené oko přidám uklízení v chemičce. Jak to v práci nesmrdí, není to ono.

Po dobu vysokých studií jsem se přimotala za prací i do Prahy, kde jsem pracovala ve skladu drogerie. Byl to sen každé z nás: dostala jsem nákupní seznam, nakládala podle něj zboží do košíku a nejen že jsem neplatila, ale ještě jsem dostala zaplaceno! A jak! Mizerně!

Co byla ovšem největší pecka, bylo na Václavském náměstí strkání dotazníků lidem pod nos. Tato práce vyžaduje velkou míru sportovního talentu. Většina lidí prochází stejnou cestou každý den, v lepším případě minimálně dvakrát, jsou tedy zkušení ignoranti a je potřeba jim nadbíhat. Po chvilce kličkované, kterou jsem kořist dostala do kouta, mohla jsem s okouzlujícím úsměvem vytasit svou uctivou otázku: „Měl/a byste chviličkuuu?“ S osmdesátiprocentní pravděpodobností jsem dostala doporučení: „Jděte s tím už do pr…yč!“ Jak vidno, je to tedy práce namáhavá nejen fyzicky, ale vyžaduje i velké sebezapření, aby profesionál, kterým jsem samozřejmě po oba dny práce byla, dokázal zazpívat i „Děkuji vám za váš čaaas!“.

V Praze má člověk obecně nepřeberné množství možností, co se brigádničení týče. Nadšena svými výsledky v oblasti průzkumu trhu

15

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 16

V S T U P T E B E Z K L E PÁ N Í

(pár dotazníků vyplnil svatý Václav, pár václavácký holub), vrhla jsem se na vyšší stupeň tohoto lidmi zbožňovaného povolání – průzkum trhu po telefonu. Jsem přesvědčena, že do smrti nezapomenu otázku pro kuřáky: „Myslíte si, že cigarety Start bez filtru reprezentují americké hodnoty na škále od jedné do desíti, kde jedna je ano a deset je ne?“, která přišla zhruba po dvacetiminutovém výslechu, při němž nebohý respondent už nevěděl, jestli se jmenuje jedna, nebo deset. Co věděl naprosto jasně, bylo, že kývnout mi na nabídku „krátkého monitorovaného rozhovoru“ byl hodně špatný nápad. Pravidelně zde všichni vypadávali z role a místo předepsaného „Deset“ zavyli „Cooožeee? Asi ne, ne?“, načež vystartoval brunátný supervizor s lehkým infarktem, protože „Ne“ není odpověď. „Deset“ je odpověď. „Osm“ je odpověď. Odpustil by mu snad i „Dvanáct“. Ale „Ne“? Co je to za blba, tenhleten respondent retardovanej?

Ve své postudijní kariéře jsem nakupovala například vzduchový systém pro stíhačky a výbavu do záchranného balíčku pro jejich piloty, takže normálka, to dělal někdy každý. Později jsem se přemístila do firmy, která obchodovala s vojenskou technikou a zbraněmi, takže zase nuda, nuda, šeď, šeď. Následovala výše zmíněná manažerka. Po této štaci jsem se rozhodla, že břicho zpupně se nadouvající po přísunu bagelů naplním konečně něčím smysluplným, a odešla jsem vykonávat práci, pro kterou využiju hlavně svou praxi uklízečky v prasečáku – nastoupila jsem na pozici matky.

Série podivných pracovních zkušeností ovšem, jak se zdá, neskončila. Chybělo málo a byla jsem učitelkou plavání a auto-moto redak-

16

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 17

Semestr rodinné výchovy

torkou v jedné osobě. Mohlo by se zdát, že je to poměrně nesourodá kombinace zaměstnání. Osobně ji ovšem považuji za geniální. Prohlédněte si fotografie z autosalónu a spočítejte si poměr oblečených žen vůči těm v plavkách. Cestou z práce bych se jako instruktorka plavání jistě dostala k zákulisním informacím nevídané hodnoty. Když si nezapomenu odložit šnorchl a patnáct kilo, dostanu se k novým strojům tak říkajíc „kůží na kůži“.

Abych však nezapomněla to nejdůležitější – jaký že je můj profesní sen? Když mi můj tchán prozradil před lety název své pozice, málem jsem omdlela. Pracuje totiž jako vedoucí vrchního vedení. A kdo je víc?!

Hlavně držet za jeden provaz, říkali „Nesmíte podrývat jeden druhému autoritu!“ – „Ať se děje cokoliv, neřešte to před dítětem!“ – „Připravte se na to, že ty malý mršky vás stejně dostanou na kolena.“ Sedím se svým budoucím spolurodičem na gauči a společně unisono kýveme hlavou se sebevědomým výrazem a až pohrdavým úsměvem. Proč nám všichni ti staří omšelí lidé mají potřebu říkat věci, které ví přece každý mladý inteligent? Já mám své dítě v sobě už bratru dva měsíce, tak musím přece vědět nejlépe, jak se k němu chovat! „Nehádejte se před ním o něm.“ Hlava změní směr z původního nahoru-dolů na doprava-doleva. To je přece jasné. „Až vás nejvíc

17

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 18

V S T U P T E B E Z K L E PÁ N Í

vytočí, vzpomeňte si na sebe v jeho věku.“ Tak to je přece nesmysl.

My jsme se chovali možná občas nevyzrále, ale to hlavně proto, že naši rodiče udělali tolik výchovných chyb! To se nám jistě nestane, jelikož my máme PŘÍRUČKU. Jsme vzdělaní rodiče. Jeskynní typ výchovy je nám cizí. My svým dětem budeme rozumět, budeme s nimi přátelé. Já přece nebudu na toho krásného tvorečka, výdobytek naší lásky, řvát jako nějaká hysterka, jak to často vidím u nesprávně vzdělaných rodičů. A jak jen může někdo uhodit někoho, kdo je o tolik menší a dočista bezbranný? Tohle všechno my dělat nebudeme, jelikož všechny budoucí problémy máme už teď vyřešeny díky PŘÍRUČCE. Například té o citlivé péči o dítě. Prostudovala jsem si ji před porodem společně s tou o jídle, nemocech, spánku, výchově a správném porodu. Správný porod jsem nezvládla, protože mi proradní lékaři naplánovali nesprávný, ale nevadí. Zachráním to péčí o již narozeného potomka. Dočetla jsem se o blahodárných účincích masáže. Úžasně navážeme vztah a dítě zvládne psychomotorický vývoj rychleji a s úsměvem. Jenže masírování zimomřivého dítěte narvaného ve třech vrstvách oblečení nebylo zřejmě úplně to, o čem se PŘÍRUČKA tak pochvalně vyjadřovala. Přebalování a koupání probíhalo také v nejvyšší dosažitelné rychlosti, jelikož jsem se obávala brzké návštěvy sociální pracovnice. Jediné, co nás zřejmě spasilo, byl fakt, že každý rozumný člověk chápe, že v panelákové koupelně se nenápadně týrat dítě nedá a jen blázen by se o to pokoušel. V panelákové koupelně se díky stupačkám totiž nenápadně nedá dělat zhola nic. I sykání

18

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 19

Semestr rodinné výchovy

bolestí při trhání obočí je na hraně s rušením domovního klidu. Jediná logická reakce na hulákání labilního maličkého jedince je volume na telce doprava.

Zjistila jsem tedy, že naše dítě je osobnost. A to je přece v dnešní době skvělá deviza, není-liž pravda. Četla jsem o tom v PŘÍRUČCE, takže jsem za to vlastně musela být ráda. Nicméně v jiných oblastech se nenechám zaskočit.

Například ve spaní. Každé dítě se dokáže naučit spát – tak se jmenuje bible pro každého zodpovědného rodiče. A je to pravda, o tom není žádných pochyb. Dětí je mnoho, návod k použití jeden. Základem je dát dítě spát, když je vzhůru. Jako rodič amatér jsem se rozhodla naprosto nesprávně PŘÍRUČKU neuposlechnout. Pokud tedy usnulo při kojení, necloumala jsem tím nebohým mláďátkem, abych docílila souladu s kapitolou jedna. Pouze jsem si pak musela zvyknout, že sloužím jako chodící deprivovaný dudlík.

Dále mi bylo kladeno na srdce, abych dodržela společnou strategii při výchově s jejich tatínkem. To se ovšem ukázalo jako ten nejtvrdší kokosák. Otec mých dětí má evidentně jinou PŘÍRUČKU. Nedávno například jsme s dcerami podnikly ve vaně děsně napínavou vodní bitku. Manžel po příchodu do koupelny možná trošičku zvlhnul.

Možná měl již náladu provlhlou sychravým podzimním deštěm, každopádně jsme dostaly taky spršku – významově negativních vět, neboli sprda. Říkal (až řval) něco o nezodpovědnosti, špatném příkladu a vodě, která je úplně všude, hlavně zřejmě na mém karbidu. To považuji za zbytečnou prudérnost doprovázenou nedostatkem taktu, tři

19

vstupte bez klepani_001–200 9/17/15 1:02 PM Stránka 20