0037661

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 5

AÏ do toho telefonátu to byl takov˘ obyãejn˘, bûÏn˘ den. Mífiil jsem domÛ lond˘nskou ãtvrtí Bermondsey, jiÏnû od fieky, a nesl jsem ta‰ky s nákupem. Srpnov˘ veãer byl dusn˘, a kdyÏ mi zazvonil mobil, zvaÏoval jsem, Ïe ho ani nevezmu, myslel jsem jen na to, abych uÏ byl doma a mohl si dát sprchu. Ale zvûdavost zvítûzila, tak jsem zpomalil, vylovil mobil z kapsy a pfiitiskl ho k uchu – hned jsem ho potfiísnil potem. Volal otec. Nedávno se pfiestûhoval do ·védska a bylo dost neobvyklé, Ïe mi volal; mobil pouÏíval málokdy a volat do Lond˘na bylo drahé. Plakal. Rychle jsem se zastavil a poloÏil ta‰ky na zem. V Ïivotû jsem ho totiÏ nesly‰el plakat. Moji rodiãe si vÏdycky dávali pozor, aby se pfiede mnou nehádali nebo nerozãilovali. U nás doma nikdy nedocházelo k v˘levÛm vzteku, které by konãily nûjak˘m slzav˘m údolím. ¤ekl jsem: „Tati?“ „Volám kvÛli matce… Není v pofiádku.“ „Je nemocná?“ „Je to tak smutné.“ „ProtoÏe je nemocná? Co jí je? Jak je nemocná?“ Táta pofiád plakal. A já se nezmohl na nic jiného, neÏ mlãky ãekat. Pak fiekl: „Fantazíruje – vidí hrozné, hrozné vûci.“ To mû zaskoãilo víc, neÏ kdyby mi fiekl, Ïe je fyzicky nemocná, bylo to tak zvlá‰tní a natolik mû to pfiekvapilo, Ïe jsem si dfiepl, opfiel se jednou rukou o tepl˘ betonov˘ chodník pln˘ prasklin a zadíval se na pramínek rajské omáãky, kter˘ zaãal vytékat z jedné nákupní ta‰ky. Pak jsem se zeptal: „Jak dlouho to trvá?“ „Celé léto.“ 5

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 6

TOM

ROB

SMITH

âili pár mûsícÛ a já o tom nevûdûl – Ïil jsem tady, v Lond˘nû, nezajímal jsem se o nû a mÛj otec zachovával tradici, Ïe mû nebudou zatûÏovat sv˘mi problémy. Uhodl mé my‰lenky a dodal: „Byl jsem pfiesvûdãen˘, Ïe jí mÛÏu pomoct sám. MoÏná jsem to nepodchytil hned od zaãátku, ale pfiíznaky se objevovaly postupnû – úzkostné stavy a divné poznámky, jenÏe takhle se mÛÏeme nûkdy chovat v‰ichni. Pak pfii‰la nepodloÏená obviÀování a nafiãení. Ona tvrdí, Ïe je má podloÏená, mluví o dÛkazech a podezfiel˘ch, ale jsou to v‰echno nesmysly a lÏi.“ Mluvil teì hlasitûji, vzdorovitû, dÛraznû a pfiesvûdãivû, uÏ neplakal. Zase nabyl plynulosti své fieãi. Byl v ní smutek a je‰tû nûco víc. „Doufal jsem, Ïe to pfiejde, Ïe si tfieba jen potfiebuje zvyknout na Ïivot ve ·védsku, na farmû. JenÏe v‰echno se jen zhor‰ovalo. A teì…“ Moji rodiãe patfiili je‰tû ke generaci, která nevyhledávala lékafie, pokud ne‰lo o nûjaké zranûní, které bylo oãividné nebo hmatatelné. Svûfiovat se cizímu ãlovûku s nûjak˘mi intimními podrobnostmi svého Ïivota pro nû bylo nûco naprosto nepfiedstavitelného. „Tati, fiekni mi, co na to doktor.“ „¤íká, Ïe jde o nûjak˘ psychotick˘ záchvat. Danieli…“ Matka a otec asi byli jediní na svûtû, kdo mi nikdy nefiekli „Dane“, ale vÏdycky „Danieli“. „Maminka je v nemocnici. Na psychiatrii.“ Ta druhá vûta mû pfiimûla, abych otevfiel pusu, Ïe nûco fieknu, nevûdûl jsem vÛbec co, moÏná jsem jen chtûl vykfiiknout, ale nakonec ze mû nevy‰el ani hlásek. „Danieli?“ „Ano?“ „Sly‰el jsi mû?“ „Sly‰el.“ *

6

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 7

FARMA

Kolem pfiejela nûjaká stará rachotina, fiidiã zpomalil a hledûl na mû, ale nezastavil. Podíval jsem se na hodinky. Bylo osm, malá ‰ance, Ïe bych mohl je‰tû dnes odletût – poletím zítra brzy ráno.

Nepodlehl jsem citovému rozru‰ení, rozhodl jsem se místo toho radûji jednat. Je‰tû chvíli jsme mluvili. Po vypjatém zaãátku na‰eho rozhovoru jsme se oba zklidnili – ovládali jsme se a mluvili umûfienû. ¤ekl jsem: „Zarezervuju si letenku na ráno. Pak ti je‰tû zavolám. Jsi na farmû? Nebo v nemocnici?“ Byl na farmû.

KdyÏ jsme skonãili hovor, pfiehraboval jsem se v ta‰ce s nákupem, vyndal v‰echny vûci na chodník, aÏ jsem vydoloval prasklou sklenici s rajskou omáãkou a opatrnû ji vyndal, protoÏe stfiepy drÏely pohromadû jen díky papírové nálepce. Hodil jsem ji do odpadkového ko‰e opodál, vrátil se k nákupu vyskládanému na chodník, papírov˘mi kapesníãky jsem otfiel zbytky omáãky, jak se dalo, moÏná jsem se s tím zbyteãnû piplal – ãert vem ta‰ku, máma je nemocná – ale prasklá sklenice se mohla rozbít úplnû a v‰echno ostatní by bylo b˘valo zapatlané, navíc mû ta otravná práce svou jednoduchostí uklidnila. Zvedl jsem ta‰ku a zrychlil tempo, do‰el jsem domÛ do nejvy‰‰ího poschodí b˘valé továrny, nyní zrekonstruované na bytov˘ dÛm. Stál jsem pod studenou sprchou a uvaÏoval o tom, jestli se rozpláãu – nemûl bych plakat? ptal jsem se sám sebe, jako se ãlovûk nûkdy rozm˘‰lí, jestli si má zapálit cigaretu. Není to má synovská povinnost? Pláã by mûl b˘t instinktivní. Ale já se vÏdycky zarazím, neÏ projevím emoce. Lidem, ktefií mû neznají, pfiipadám zdrÏenliv˘ a obezfietn˘. V tomto pfiípadû ne‰lo o obezfietnost – nechtûl jsem tomu uvûfiit. Nedokázal jsem citovû reagovat na nûjakou situaci, kterou jsem nechápal. Nebudu plakat. Byla tu spousta nezodpovûzen˘ch otázek.

Osprchoval jsem se, posadil se k poãítaãi a procházel e-maily, které mi máma bûhem posledních pûti mûsícÛ poslala. Pátral 7

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 8

TOM

ROB

SMITH

jsem po nûjak˘ch náznacích, jeÏ mi moÏná pfiedtím unikly. S rodiãi jsem se nevidûl od dubna, kdy se odstûhovali do ·védska. Na veãírku na rozlouãenou s Anglií jsme si pfiipili na jejich spokojen˘ dÛchod. V‰ichni hosté pak stáli pfied jejich b˘val˘m domovem a mávali jim na rozlouãenou.

Nemám Ïádné sourozence ani str˘ãky a tety, kdyÏ mluvím o své rodinû, myslím tím nás tfii, mámu, tátu a sebe – trojúhelník, ãást nûjakého souhvûzdí, tfii jasné hvûzdy shluklé u sebe se spoustou prázdného prostoru kolem.

O tom, proã nemáme pfiíbuzné, se nikdy podrobnû nemluvilo.

Byly tu jisté naráÏky – moji rodiãe nemûli lehké dûtství, jejich rodiãe se k nim chovali chladnû a já jsem pfiesvûdãen, Ïe jejich slib, Ïe se pfiede mnou nikdy nebudou hádat, vycházel z hluboké touhy poskytnout mi úplnû jiné dûtství, neÏ mûli oni. Motivací nebyla britská rezervovanost. Láskou totiÏ nikdy ne‰etfiili, dokázali se radovat, obojí dávali najevo pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. KdyÏ bylo dobfie, oslavovali, kdyÏ ãasy nebyly úplnû nejlep‰í, zÛstávali optimisty. Proto mû nûktefií lidé povaÏují za chránûného – já zaÏil jen dobré ãasy. Ty ‰patné byly schované. Já se na téhle nepsané dohodû taky podílel. Nezkoumal jsem ji, nepátral, proã to tak bylo. Veãírek na rozlouãenou byl hezk˘, spoleãnost jásala a mávala, kdyÏ máma s tátou vyrazili na cestu a vydali se za velk˘m dobrodruÏstvím, vraceli se do zemû, kterou máma opustila, kdyÏ jí bylo sotva ‰estnáct.

Krátce po návratu na odlehlou farmu v nejjiÏnûj‰ím cípu ·védska mi máma pravidelnû psala. Rozpl˘vala se nad Ïivotem na farmû, nad krásou krajiny, nad tím, jak jsou místní lidé srdeãní a pfiátel‰tí. Jestli v jejích dopisech byl nûjak˘ náznak nûãeho nedobrého, byl nepatrn˘ a já ho nepochopil. Jak t˘dny plynuly, její e-maily se zkracovaly, fiádkÛ opûvujících v‰echny krásy ub˘valo.

Já si to v duchu vykládal jako pozitivní jev. Máma se urãitû zabydlela a nemá ãasu nazbyt. Objevil se mi její poslední e-mail:

8

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 9

FARMA

Danieli!

Nebylo tam nic jiného, jen oslovení a vykfiiãník – reagoval jsem na to bleskovou odpovûdí, Ïe nejspí‰ do‰lo k nûjaké chybû, její e-mail nepro‰el a jestli by ho mohla napsat znovu, mylnû jsem to povaÏoval za omyl, vÛbec mû nenapadlo, Ïe mohlo jít o nouzové volání.

Probral jsem se cel˘m fietûzem její korespondence, zji‰tûní, Ïe jsem byl u posledního e-mailu tak slep˘, mû znervóznilo, trápil jsem se otázkou, co dal‰ího jsem moÏná je‰tû pfiehlédl. Ale neobjevil jsem Ïádná poznávací znamení, Ïádné zmatené náznaky zjitfiené fantazie; její styl psaní byl bûÏn˘, psala pfieváÏnû anglicky, protoÏe jsem bohuÏel zapomnûl v‰echno, co mû jako malého kluka nauãila ‰védsky. Jeden e-mail obsahoval dvû velké pfiílohy – fotky. Urãitû jsem si je tenkrát prohlíÏel, ale najednou jsem se na nû vÛbec nepamatoval. Na obrazovce se objevila první – ponurá stodola se zrezivûlou plechovou stfiechou, pfied ní zaparkovan˘ traktor, ‰edá obloha. KdyÏ jsem si pfiiblíÏil sklo kabiny, uvidûl jsem ãásteãn˘ odraz fotografa – mámy –, obliãej osvítil blesk fotoaparátu, takÏe vypadala, jako by jí hlava explodovala uprostfied jasn˘ch paprskÛ bílého svûtla. Na druhé byl mÛj táta, stál pfied domem zabran˘ do hovoru s nûjak˘m vysok˘m ãlovûkem, kterého jsem neznal. Zdálo se, Ïe táta nevûdûl, Ïe ho zrovna nûkdo fotí. Snímek byl pofiízen z dálky, pÛsobil spí‰ jako fotografie pfii tajném sledování neÏ rodinná momentka. Ani jedna fotka neladila s líãením nepopsatelné krásy, i kdyÏ jsem to samozfiejmû tenkrát nijak nekomentoval a odpovûdûl jsem, Ïe bych farmu moc rád nav‰tívil. Byla to leÏ. Nechtûlo se mi tam a uÏ jsem za tu dobu nûkolikrát náv‰tûvu odloÏil, nejdfiív ze zaãátku léta na konec léta, pak na podzim, vym˘‰lel jsem si vágní a nepravdivá vysvûtlení. *

9

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 10

TOM

ROB

SMITH

Prav˘m dÛvodem m˘ch v˘mluv byl strach. Nefiekl jsem rodiãÛm, Ïe bydlím se sv˘m pfiítelem, se kter˘m se známe tfii roky.

Klamal jsem je uÏ tak dlouho, aÏ jsem do‰el k pfiesvûdãení, Ïe jakmile se koneãnû pfiiznám, budou rodiãe zdrceni. Na univerzitû jsem chodil s dûvãaty, na‰i nûkolikrát pfiipravili veãefii a já jim svou pfiítelkyni pfiivedl ukázat, ne‰etfiili chválou nad m˘m v˘bûrem – byly to vÏdycky krásné, zajímavé a chytré dívky. Ale srdce se mi nikdy nerozbu‰ilo, kdyÏ se svlékly, pfii sexu jsem pfiedvedl profesionální soustfiedûní nad dan˘m úkolem, vûfiil jsem, Ïe kdyÏ jim dokáÏu poskytnout potû‰ení, znamená to, Ïe nejsem gay.

Teprve kdyÏ jsem zaãal bydlet sám, pfiiznal jsem si pravdu a pfiiznal ji i pfiátelÛm, jen mámû a tátovi ne, ale ne proto, Ïe bych se stydûl: ‰lo o dobfie mínûnou zbabûlost. Dûsil jsem se, Ïe jim zniãím vzpomínky na mé dûtství. Rodiãe se tolik snaÏili, aby mi vytvofiili ‰Èastn˘ domov, pfiiná‰eli obûti, slavnostnû si slíbili, Ïe to bude klidné místo, svatostánek bez jak˘chkoli traumat, a nikdy to neporu‰ili, ani jednou, a já je za to miloval. Kdybych se jim pfiiznal, urãitû by to povaÏovali za své selhání. Mysleli by na v‰echny ty lÏi, které jsem jim urãitû namluvil. Pfiedstavovali by si mû jako osamûlého, t˘raného, ‰ikanovaného a vysmívaného chudinku, i kdyÏ nic z toho nebyla pravda. Období dospívání jsem mûl lehké. Pfie‰el jsem z dûtství do dospûlosti jedním krokem – svûtlé blond vlasy mi trochu ztmavly, svûtle modré oãi mi neztmavly vÛbec – a s pûknou vizáÏí se dostavil i nezaslouÏen˘ obdiv okolí. Proplouval jsem tûmi roky klidnû. I své tajemství jsem nesl bez potíÏí. Nebyl jsem z toho smutn˘. Jen jsem o tom moc nepfiem˘‰lel. Nakonec jsem dospûl k závûru: nesnesl bych pomy‰lení, kdyby si moji rodiãe kladli otázku, jestli jsem nûkdy pochyboval o jejich lásce. To by vÛãi nim nebylo fér. Sly‰el jsem sám sebe, jak fiíkám zoufal˘m tónem, aniÏ sv˘m slovÛm vûfiím: „Nic se tím nemûní!“ Byl jsem si jist˘, Ïe by mého pfiítele objali, oslavili by nበvztah, jako vÏdycky slavili v‰echno, ale stopa smutku by v nich zÛstala. Vzpomínka na dokonalé dûtství by zemfiela a my bychom ji 10

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 11

FARMA

oplakávali, jako oplakáváme milovanou osobu, která ode‰la na vûãnost. TakÏe skuteãn˘m dÛvodem, proã jsem náv‰tûvu ·védska pofiád odkládal, bylo to, Ïe jsem svému partnerovi slíbil, Ïe moje náv‰tûva bude pfiíleÏitostí fiíct rodiãÛm pravdu a koneãnû jim po tûch letech prozradit jeho jméno.

Mark toho veãera pfii‰el domÛ a na‰el mû u poãítaãe, jak zji‰Èuju, kdy mi to letí do ·védska, a neÏ jsem mohl nûco fiíct, usmál se, protoÏe pfiedpokládal, Ïe období lhaní konãí. Byl jsem moc pomal˘ a nestihl pfiedejít jeho mylné domnûnce, místo toho jsem ho byl nucen opravit a pouÏil jsem k tomu tátÛv eufemismus: „Moje máma je nemocná.“ Bylo bolestné sledovat, jak se Mark zatváfiil, jak se snaÏil skr˘t své zklamání. Byl o jedenáct let star‰í neÏ já, ãerstv˘ ãtyfiicátník, byt byl jeho, mohl si jej coby úspû‰n˘ firemní právník dopfiát. Já se ze v‰ech sil snaÏil fungovat v na‰em vztahu jako rovnocenn˘ partner, snaÏil jsem se pfiispívat na nájem co nejvy‰‰í ãástkou, jakou jsem si mohl dovolit. Ale popravdû jsem si nemohl dovolit moc. Byl jsem na volné noze a pracoval jako projektant pro firmu, která pfietváfiela stfie‰ní prostory na zahrádky, a dostával jsem zaplaceno podle zakázek. V dobû recese jsme Ïádné zakázky v dohledu nemûli. Co na mnû Mark vidûl? Myslím, Ïe touÏil po klidném rodinném Ïivotû, na coÏ jsem byl odborník. Nehádal jsem se. Nefival. Podle pfiíkladu sv˘ch rodiãÛ jsem se hroznû snaÏil, aby nበdomov byl poklidn˘m útoãi‰tûm pfied svûtem. Mark pfiedtím strávil deset let v manÏelství, které skonãilo rozvodem, manÏelka byla rozhofiãená a jízlivá. Tvrdila, Ïe ji pfiipravil o nejlep‰í léta Ïivota, Ïe na nûj zbyteãnû vypl˘tvala svou lásku a teì, kdyÏ je jí pfies tfiicet, si uÏ nedokáÏe najít opravdového partnera. Mark si její v˘ãitky hodnû bral a nemohl se zbavit tíhy viny.

Já ani nepfiedpokládal, Ïe se mu to nûkdy podafií. Vidûl jsem jeho fotky z doby, kdyÏ mu bylo pfies dvacet, byl pln˘ odhodlání a sebevûdomí, vypadal hezky v drah˘ch oblecích – hodnû tenkrát posiloval, mûl ‰iroká ramena a svalnaté paÏe. Chodíval do 11

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 12

TOM

ROB

SMITH

stript˘z barÛ a pofiádal s kolegy divoké pánské jízdy. Hlasitû se smál vtipÛm a plácal kamarády po zádech. Teì se takhle uÏ nesmál. Bûhem rozvodu se jeho rodiãe pfiiklonili na stranu manÏelky. Hlavnû otec byl z Marka znechucen. Pfiestal s ním mluvit.

Jeho matka nám posílala hrací vánoãní pohlednice, jako by chtûla fiíct víc, ale nevûdûla jak. Jeho táta se na nû ani nepodepsal. Já si tak trochu fiíkal, Ïe Mark v m˘ch rodiãích vidí jakousi druhou ‰anci. Netfieba fiíkat, Ïe mûl plné právo na to, aby se na‰i stali souãástí i jeho Ïivota. Jedin˘m dÛvodem, proã akceptoval moje odklady, bylo, Ïe i jemu samotnému trvalo dlouho, neÏ svou sexuální orientaci pfiiznal, takÏe na mû nemohl v tomto smûru nûjak naléhat. Já toho urãitû do jisté míry vyuÏíval. Necítil jsem uÏ takov˘ tlak. Mohl jsem pfiiznání pravdy neustále odkládat.

JelikoÏ mû neãekala Ïádná zakázka, nebyl problém odletût do ·védska tak narychlo. Jedinou otázkou zÛstávalo, kde vzít peníze na letenku. PoÏádat o nû Marka nepfiicházelo v úvahu, kdyÏ jsem o nûm sv˘m rodiãÛm dosud ani nefiekl. Vybral jsem své poslední úspory a zv˘‰il pfieãerpání úãtu, rezervoval si letenku a pak zavolal tátovi a sdûlil mu podrobnosti. První letadlo startovalo o pÛl desáté z Heathrow, s pfiíletem do Göteborgu na jihu ·védska v poledne. Táta pronesl jen pár slov, byl jako bez Ïivota, poraÏen˘. Mûl jsem starost, jak to sám zvládá na opu‰tûné farmû, tak jsem se zeptal, co dûlá. Odpovûdûl: „Uklízím. Prohrabala v‰echny ‰uplíky a skfiíÀky.“ „Co hledala?“ „Nevím. Nemá to logiku. Danieli, popsala i zdi.“ Zeptal jsem se, co tam napsala. Odpovûdûl: „Na tom nezáleÏí.“ Nedokázal jsem té noci usnout. Vzpomínky na mámu se mi toãily v hlavû jako filmová smyãka, pak se upnuly k dobû pfied dvaceti lety, kdy jsme spolu byli ve ·védsku, sami na malém prázdninovém ostrÛvku v jednom souostroví severnû od Göte12

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 13

FARMA

borgu, sedûli jsme vedle sebe na velkém balvanu, nohy si máchali v mofii. V dálce vplouvala nûjaká zahraniãní nákladní loì do hlubok˘ch vod a my se dívali, jak pfiídí rozráÏí vodu, vlna letûla aÏ k nám, jediná nerovnost na jinak hladkém mofii, neh˘bali jsme se, drÏeli se za ruce a ãekali na její nevyhnuteln˘ dopad, vlna se zvût‰ila, kdyÏ pfiebûhla po mûlãinû, roztfií‰tila se o nበbalvan a my byli promoãení aÏ na kÛÏi. Vybral jsem si tu vzpomínku proto, Ïe nûkdy v té dobû jsme si byli s mámou nejbliωí a já si tenkrát nedovedl pfiedstavit, Ïe udûlám nûjaké dÛleÏité rozhodnutí, aniÏ se s ní pfiedtím poradím.

Následujícího rána Mark nedal jinak, neÏ Ïe mû na Heathrow odveze, i kdyÏ jsme oba vûdûli, Ïe by to bylo mûstskou dopravou rychlej‰í. KdyÏ jsme uvízli v zácpû, neÏehral jsem ani jsem se nedíval na hodinky, vûdûl jsem, jak moc si Mark pfieje, aby mohl letût se mnou, a Ïe jsem mu to znemoÏnil, takÏe si mÛÏe dopfiát jen tuhle cestu autem. Na parkovi‰ti mû objal. K mému pfiekvapení mûl na krajíãku pláã – cítil jsem, jak v hrudi dusí vzlyky. Ujistil jsem ho, Ïe nemá cenu, aby mû doprovázel aÏ do odletové haly, a rozlouãili jsme se venku.

S letenkou a pasem v ruce jsem ãekal na odbavení, kdyÏ mi zazvonil telefon: „Danieli, ona tu není!“ „Kde není, tati?“ „V nemocnici! Propustili ji. Vãera jsem ji sem pfiivezl. Sama by sem ne‰la. Ale neprotestovala, takÏe to bylo dobrovolné rozhodnutí. No a pak, kdyÏ jsem odjel – pfiemluvila doktory, aby ji propustili.“ „Máma je pfiemluvila? ¤íkal jsi, Ïe ji lékafii diagnostikovali jako psychotiãku.“ Táta neodpovûdûl. Naléhal jsem: „Personál nemocnice s tebou o jejím propu‰tûní nemluvil?“ Zti‰il hlas: 13

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 14

TOM

ROB

SMITH

„Musela je pfiesvûdãit, aby mi o tom nefiekli.“ „Proã by to dûlala?“ „Jsem jeden z tûch, které obviÀuje.“ Rychle dodal: „Nic z toho, co tvrdí, není pravda.“ Teì jsem mlãel zase já. Chtûl jsem se zeptat, o jaká obvinûní jde, ale nedokázal jsem se k tomu pfiimût. Posadil jsem se na kufr, hlavu v dlaních, kolem mû postupovala fronta. „Má telefon?“ „Pfied pár t˘dny svÛj mobil roztfiískala. NedÛvûfiuje jim.“ Nedovedl jsem si pfiedstavit, Ïe moje ‰etrná matka jen tak pro nic za nic roztfiíská telefon. Táta líãil ãiny nûjaké osoby, kterou jsem neznal. „Peníze?“ „Pravdûpodobnû nûco málo má – pofiád u sebe nosí koÏenou bra‰nu. Nikdy ji nedá z ruky.“ „Co v ní má?“ „V‰elijaké haraburdí, které povaÏuje za dÛleÏité. ¤íká tomu dÛkazn˘ materiál.“ „Jak˘m zpÛsobem opustila nemocnici?“ „VÏdyÈ oni mi to ani nefiekli! MÛÏe b˘t kdekoli!“ Poprvé jsem pocítil nával paniky a fiekl jsem: „Máte pfiece s mámou spoleãné úãty. MÛÏe‰ zavolat do banky a zeptat se na poslední transakce. Vypátrej ji pfies kartu.“ Podle ticha, které nastalo, jsem poznal, Ïe táta nikdy dfiív do banky nevolal: finanãní záleÏitosti vÏdycky nechával na mámû.

V jejich spoleãném podnikání vedla úãetní knihy, platila úãty a podávala daÀová pfiiznání, mûla talent na ãísla a potfiebné soustfiedûní, kdyÏ celé hodiny pofiádala stvrzenky a poãítala v˘daje.

Dokázal jsem si vybavit její staromódní úãetní knihu je‰tû z doby, kdy neexistovaly kalkulaãky. Psala do ní cifry a tlaãila na pero tak, Ïe se její rukopis podobal Braillovu písmu. „Tati, zavolej do té banky a hned se mi zase ozvi.“ * 14

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 15

FARMA

Bûhem ãekání na jeho telefonát jsem opustil frontu a vy‰el pfied budovu, procházel se mezi spolkem kufiákÛ a bojoval s pfiedstavou mámy ztracené ve ·védsku. Telefon mi znovu zazvonil. Byl jsem pfiekvapen˘, Ïe táta svÛj úkol tak rychle zvládl, ale nebyl to táta: „Danieli, poslouchej mû pozornû –“ Byla to máma. „Volám z telefonní budky a nemám moc kreditu. TvÛj otec s tebou uÏ urãitû mluvil. V‰echno, co ti ten ãlovûk fiekl, je leÏ.

Nejsem ‰ílená. Nepotfiebuju doktora. Potfiebuju policii. Za chvilku nastoupím do letadla do Lond˘na. Poãkej na mû na leti‰ti v Heathrow, na terminálu…“ Odmlãela se a zfiejmû se dívala na letenku. VyuÏil jsem pfiíleÏitosti a zmohl jsem se jen na Ïalostné „mami!“. „Danieli, nemluv, mám hroznû málo ãasu. Letadlo pfiiletí na terminál jedna. Budu tam za dvû hodiny. Jestli ti bude tvÛj otec volat, pamatuj si –“ Telefon zmlkl.

SnaÏil jsem se obratem zavolat zpátky do telefonní budky v nadûji, Ïe to máma zvedne, ale marnû. KdyÏ jsem to chtûl zkusit znovu, ozval se táta. Spustil bez jakéhokoli úvodu, jako by ãetl z poznámek: „Dnes ráno v sedm dvacet utratila ãtyfii sta liber na leti‰ti v Göteborgu. Prodejcem byly Skandinávské aerolinie. Odlétá pfiesnû na ãas prvním letadlem do Heathrow. Je na cestû za tebou. Danieli?“ „Ano.“ Proã jsem mu nefiekl, Ïe mi máma právû volala a Ïe to uÏ vím?

Vûfiil jsem jí? PÛsobila tak pfiísnû a autoritativnû. Oãekával bych tok my‰lenek, zmatená fakta a ne struãné a jasné vûty. Byl jsem zmaten˘. Nechtûl jsem b˘t agresivní a vyvolat s tátou nûjak˘ konflikt, kdybych mu zopakoval její tvrzení, Ïe táta lÏe. Vykoktal jsem: 15

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 16

TOM

ROB

SMITH

„Poãkám tu na ni. Kdy pfiiletí‰ ty?“ „Já nepfiiletím.“ „ZÛstane‰ ve ·védsku?“ „KdyÏ si bude myslet, Ïe jsem tu zÛstal, uklidní se. Vzala si do hlavy, Ïe ji pronásleduju. ZÛstanu tady, tím získበnûjak˘ ãas. Musí‰ ji pfiesvûdãit, aby vyhledala odbornou pomoc. Já jí pomoct nedokáÏu. Nenechá mû. Zajdi s ní k doktorovi. Bude to snaz‰í, kdyÏ bude vûdût, Ïe se nemusí z mé strany niãeho obávat.“ Jeho zdÛvodnûní jsem nechápal. „Zavolám ti, aÏ pfiiletí. Potom udûláme nûjak˘ plán.“ Domluvil jsem a mûl jsem pocit, Ïe se mé my‰lenky ocitly mezi dvûma ml˘nsk˘mi kameny. Jestli máma utrpûla nûjakou psychotickou pfiíhodu, proã ji lékafii propustili? I kdyby ji nemohli hospitalizovat na základû nûjaké právní normy, mûli tátu o jejím propu‰tûní informovat, ale oni to neudûlali a zachovali se k nûmu jako k nepfiátelské síle, a mámû pomohli utéct ani ne tak z nemocnice, jako od nûho.

Ostatním lidem musela pfiipadat normální. Na leti‰ti jí prodali letenku, pro‰la bezpeãnostní kontrolou – nikdo ji nezadrÏel.

Zaãalo mi vrtat hlavou, co psala na zdi, nedokázal jsem se taky zbavit my‰lenky na ten její e-mail s pfiiloÏenou fotografií táty v rozhovoru s neznám˘m muÏem.

Danieli!

Najednou mi to v hlavû znûlo jako volání o pomoc.

Tabule s pfiílety se aktualizovala; mámino letadlo pfiistálo. Automatické dvefie se otevfiely a já bûÏel k závofie a kontroloval lístky pfiipevnûné k zavazadlÛm. Brzy se uÏ mûli objevit i cestující z Göteborgu. Nejdfiív dorazili úfiedníci a rozhlíÏeli se po laminátov˘ch jmenovkách, pak dvojice a nakonec rodiny s hromadami nadit˘ch kufrÛ. Po mámû nebylo ani stopy, i kdyÏ chodila rychle 16

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 17

FARMA

a já si nedovedl pfiedstavit, Ïe si nechala uloÏit zavazadlo do nákladního prostoru. Pak se kolem mû pfie‰oural nûjak˘ star˘ pán, urãitû jeden z posledních pasaÏérÛ. UÏ jsem váÏnû uvaÏoval, Ïe zavolám tátovi a vysvûtlím mu, Ïe se nûco zvrtlo. Vtom se obfií dvefie se zasyãením otevfiely a ve‰la jimi máma.

Upírala pohled na zem, jako by sledovala stopu vyznaãenou chlebov˘mi drobeãky. Pfies rameno mûla pfiehozenou odfienou koÏenou bra‰nu, nacpanou tak, Ïe se popruh napínal k prasknutí. Nikdy jsem tu ta‰ku pfiedtím nevidûl: nûco takového by si máma normálnû nekoupila. Obleãení, co mûla na sobû, vypadalo taky dost o‰untûle. Odfiené boty. Kalhoty kolem kolen pomaãkané. Na ko‰ili chybûl knoflík. Máma se vÏdycky ráda strojila – byla elegantní, kdyÏ ‰la do restaurace, naparádûná do divadla, pûknû upravená do práce, i kdyÏ to nebylo potfieba. Provozovali s tátou v severní ãásti Lond˘na malé zahradnictví, byl to takov˘ plácek ve tvaru T mezi honosn˘mi bíl˘mi domy se ‰tukovou omítkou, koupili ho v sedmdesát˘ch letech, kdy se pozemky v Lond˘nû prodávaly levnû. Táta v práci nosil otrhané dÏíny, neforemná baganãata, vytahané svetry a koufiil balené cigarety, ale ona byla vÏdycky ve snûhobílé na‰krobené ko‰ili, v zimû k ní oblékala vlnûné a v létû bavlnûné kalhoty. Zákazníci vÏdycky chválili její ãisÈounk˘ zevnûj‰ek úfiednice a divili se, jak si ho dokáÏe udrÏet, vÏdyÈ pfiece zastane stejnû tolik fyzické práce jako otec. KdyÏ se jí na to ptali, nevinnû krãila rameny, jako by fiíkala: „Netu‰ím!“ Ale bylo to promy‰lené. V zadní místnosti mûla vÏdycky náhradní obleãení. ¤íkávala mi, Ïe je dÛleÏité vypadat upravenû, kdyÏ má podnik pÛsobit dobr˘m dojmem.

Nechal jsem mámu projít, byl jsem zvûdav˘, jestli si mû v‰imne.

Od té doby, co jsme se v dubnu rozlouãili, v˘raznû zhubla a vypadala nezdravû. Kalhoty na ní plandaly a pfiipomínaly mi obleãení na dfievûn˘ch loutkách, které na nich visí a nemá Ïádn˘ tvar. Zdálo se mi, Ïe máma ztratila pfiirozené kfiivky, Ïe vypadá 17

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 18

TOM

ROB

SMITH

spí‰ jako narychlo naãrtnutá postava neÏ jako skuteãn˘ ãlovûk.

Krátké vlasy mûla mokré, ulíznuté dozadu, lesklé a hladké, ne navoskované ãi nagelované, zkrátka mokré. Urãitû se zastavila v um˘várnû, kdyÏ vystoupila z letadla, a dala si záleÏet, aby si je upravila, aby byl kaÏd˘ vlásek na svém místû. VÏdycky vypadala mladû, ale za tûch nûkolik málo mûsícÛ jí obliãej zestárl. Její pleÈ i obleãení nesly známky strádání. Na tváfiích mûla tmavé skvrny. Zato oãi modré jako voda pÛsobily jasnûji neÏ kdy jindy. Pfie‰el jsem kolem závory, ale instinkt mi velel, abych se jí nedotkl, mûl jsem strach, Ïe by mohla vykfiiknout. „Mami.“ Polekanû vzhlédla, ale kdyÏ uvidûla, Ïe jsem to já – její syn –, sebevûdomû se usmála: „Danieli!“ Vyslovila to jméno tak, jako vÏdycky, kdyÏ na mû byla py‰ná – tónem vyjadfiujícím tichou, intenzivní radost. Objali jsme se a ona mi poloÏila tváfi na hruì. Pak se odtáhla, vzala mû za ruce a já jí nenápadnû pfiejel palci po prstech. KÛÏi mûla zhrublou.

Nehty olámané, neupravené. Za‰eptala: „Je to pryã. Jsem v bezpeãí.“ Hned jsem usoudil, Ïe její mysl je v pofiádku, protoÏe si okamÏitû v‰imla mého zavazadla: „Co to je?“ „Táta mi vãera veãer volal, Ïe jsi v nemocnici –“ Zarazila mû: „Nefiíkej tomu nemocnice. Byl to ústav. Odvezl mû do blázince. ¤ekl, Ïe tam patfiím, na pokoj vedle lidí, ktefií vyli jako zvífiata.

Pak ti zavolal a fiekl ti totéÏ. Îe tvá máma je blázen. Je to tak?“ Nedokázal jsem pohotovû odpovûdût, pfii‰lo mi tûÏké reagovat na její hnûviv˘ tón: „Byl jsem na cestû do ·védska, a vtom jsi zavolala.“ „TakÏe ty jsi mu to vûfiil?“ „Proã bych nemûl?“ 18

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 19

FARMA

„Na to právû spoléhal.“ „Povûz mi, co se dûje.“ „Tady ne. Je tu plno lidí. Musíme si to vypovûdût pofiádnû, od zaãátku. Je potfieba to udûlat správnû. A prosím, Ïádné otázky.

Zatím ne.“ Její fieã dostala formální nádech, mluvila s pfiehnanou zdvofiilostí, v˘raznû artikulovala, odsekávala vûty. Souhlasil jsem: „Îádné otázky.“ Vdûãnû mi stiskla ruku a ti‰e dodala: „Odvez mû domÛ.“ V Anglii uÏ Ïádn˘ domov nemûla. Zdej‰í dÛm prodala, pak se odstûhovala do ·védska, na farmu, která se mûla stát jejím posledním a nej‰Èastnûj‰ím domovem. Tak jsem mohl jen pfiedpokládat, Ïe myslí mÛj byt, tedy MarkÛv byt, byt muÏe, o nûmÏ je‰tû ani nesly‰ela.

Já uÏ s Markem mluvil, neÏ mámino letadlo pfiistálo. Zvrat událostí ho rozru‰il, hlavnû ho zneklidÀoval fakt, Ïe máma není pod lékafisk˘m dohledem. Îe na to budu sám. Ujistil jsem ho, Ïe ho budu o v˘voji událostí hned informovat. Taky jsem mu slíbil, Ïe zavolám tátovi, ale nemûl jsem moÏnost to udûlat, kdyÏ jsem mûl mámu vedle sebe. NeodváÏil jsem se nechat ji samotnou a bál jsem se, Ïe kdybych tátovi zavolal a otevfienû mu v‰echno vyklopil, pÛsobilo by to pfiedpojatû, a to jsem nemohl riskovat; máma by mi mohla pfiestat dÛvûfiovat, nebo je‰tû hÛfi, mohla by zase utéct, coÏ by mû pfiedtím ani nenapadlo, kdyby se o tom táta nezmínil. Ta pfiedstava mû dûsila. Strãil jsem ruku do kapsy a vypnul mobil.

Máma se ode mû nevzdálila, ani kdyÏ jsem kupoval jízdenky na vlak do centra. âasto jsem na ni koukal a usmíval jsem se, abych zamaskoval, Ïe ji vlastnû ostraÏitû hlídám. V jednu chvíli mû dokonce vzala za ruku, coÏ neudûlala od té doby, kdy jsem byl mal˘. Mûl jsem v plánu chovat se co nejneutrálnûji, nevyslovovat 19

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 20

TOM

ROB

SMITH

Ïádné domnûnky, naopak ji pozornû vyslechnout. Za cel˘ Ïivot jsem se nemusel stavût na její nebo tátovu stranu, protoÏe, jak uÏ jsem fiekl, v na‰í rodinû nikdy nevznikl Ïádn˘ konflikt, kdy by toho bylo potfieba. KdyÏ jsem o tom tak uvaÏoval, dalo se fiíct, Ïe máma mi byla bliωí, ale jen proto, Ïe se víc zajímala o kaÏdodenní detaily mého Ïivota. A táta se zase vÏdycky ochotnû podvolil jejímu názoru.

Nastoupili jsme do vlaku a máma vybrala sedadla vzadu, u okna.

Její místo bylo strategicky vÛbec nejlep‰í. Nikdo ji nemohl sledovat. Bra‰nu si poloÏila na klín a pevnû ji drÏela – jako nûjak˘ kur˘r, kter˘ doruãuje Ïivotnû dÛleÏitou zásilku. Zeptal jsem se: „To je v‰echno, co má‰?“ VáÏnû na ta‰ku poklepala: „Tady jsou dÛkazy, Ïe nejsem blázen. DÛkazy o zloãinech, které se tutlají.“ Její slova byla tak vzdálená bûÏnému Ïivotu, Ïe mi znûla divnû. Ale fiekla to se v‰í váÏností. Zeptal jsem se: „MÛÏu se podívat?“ „Tady ne.“ PoloÏila si prst na ústa, naznaãila, Ïe nejde o téma, které bychom mûli probírat na vefiejnosti. UÏ to gesto bylo zvlá‰tní a dÛleÏité. PfiestoÏe jsme spolu strávili pfies pÛl hodiny, pofiád jsem nevûdûl, jak na tom du‰evnû je. Myslel jsem si, Ïe to poznám hned. Byla jiná, jak sv˘m vzhledem, tak i sv˘m chováním. Bylo nemoÏné poznat, jestli ty zmûny vyvolal nûjak˘ skuteãn˘ záÏitek, nebo se odehrály jen v její mysli. Mnoho záleÏelo na tom, co vyndá z té své ta‰ky – jaké budou ty její dÛkazy.

KdyÏ jsme dojeli do Paddingtonu a chystali se vystoupit, máma mi v náhlém a nepfiedstíraném strachu stiskla ruku: „Slib mi, Ïe si v‰echno pozornû vyposlechne‰. Jediné, oã tû Ïádám, je, abys mû pozornû vyslechl. Slib mi, Ïe to udûlá‰; proto jsem za tebou pfiijela. Slib mi to!“ 20

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 21

FARMA

PoloÏil jsem svou dlaÀ na její. Chvûla se, bála se, Ïe nebudu na její stranû. „Slibuju.“ V taxíku jsme se pevnû drÏeli za ruce jako nûjací milenci na útûku, zachytil jsem závan jejího dechu. Byl to jemn˘ odér – kovov˘. Pfiedstavil jsem si vÛni ocelov˘ch hoblin, pokud taková existuje. V‰iml jsem si modré linky kolem jejích rtÛ, jako by jí byla hrozná zima. âetla mi my‰lenky, otevfiela pusu a vyplázla jazyk, abych se podíval. ·piãku mûla ãernou, jako od inkoustu. ¤ekla: „Jed.“ NeÏ jsem mohl zapochybovat nad takov˘m ‰okujícím tvrzením, zavrtûla hlavou a ukázala na taxikáfie, pfiipomnûla mi tím, Ïe si chce promluvit o samotû. Pfiem˘‰lel jsem o tom, jaké testy lékafii ve ·védsku provedli, jaké jedy objevili, pokud vÛbec nûjaké. A hlavnû mi vrtalo hlavou, koho máma podezírá z toho, Ïe ji trávil.

Taxík zastavil pfied na‰ím domem, jen pár set metrÛ od místa, kde jsem pfiede‰lého veãera vyskládal nákup na chodník. Máma mû tu je‰tû nikdy nenav‰tívila, vÏdycky jsem protestoval s tím, Ïe je trapné, kdyÏ si ãlovûk zve rodiãe na náv‰tûvu, pokud bydlí v podnájmu s dal‰ími lidmi. Nevím, proã mi na‰i takovou báchorku spolkli a jak jsem ji vÛbec dokázal vyslovit. Zatím jsem v‰ak zÛstával pfii tom, nepfiál jsem si, aby máma zjistila, jak to se mnou ve skuteãnosti je. Vedl jsem ji nahoru a v poslední chvíli jsem si uvûdomil, Ïe kaÏd˘ vnímav˘ náv‰tûvník si v‰imne, Ïe je tam jen jedna loÏnice. Druhou jsme s Markem pouÏívali jako pracovnu. Odemkl jsem tedy byt a spûchal dovnitfi. Máma si vÏdycky po pfiíchodu domÛ zouvala boty, takÏe jsem na‰tûstí staãil zavfiít dvefie obou místností. Vrátil jsem se k ní: „·el jsem se podívat, jestli je nûkdo doma. Ale je to dobré, jsme tu sami.“ 21

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 22

TOM

ROB

SMITH

Mámu to potû‰ilo. Ale pfiesto se pfied dvojími zavfien˘mi dvefimi zarazila. Chtûla se o tom pfiesvûdãit na vlastní oãi. Objal jsem ji kolem ramen, odvádûl jsem ji nahoru a uji‰Èoval ji: „Slibuju ti, Ïe jsme tu jen sami dva.“ Stáli jsme ve velké kuchyni spojené s ob˘vákem, byla srdcem Markova bytu, a mámu ten první pohled na mÛj pfiíbytek úplnû uchvátil. Mark se vÏdycky povaÏoval za minimalistu, podle jeho vkusu to byl v˘hled na mûsto, co dodávalo bytu charakter. KdyÏ jsem se k nûmu nastûhoval, bylo tam jen pár kouskÛ nábytku.

Zdaleka ne‰lo o nic moderního, naopak, byt pÛsobil prázdn˘m a smutn˘m dojmem. Mark tam jen pfiespával a jedl, ale neÏil tam. Pomalouãku jsem se snaÏil navrhnout rÛzné zmûny. Jeho majetek nemusel b˘t schovan˘. Krabice a bedny se mohly vybalit. Teì jsem se díval, jak máma sleduje s pozoruhodnou pfiesností mé zásahy do vzhledu interiéru. Vzala z jedné police knihu, kterou mi kdysi koupila jako dárek. Vyhrkl jsem: „Nejsem majitelem tohohle bytu.“ Lhal jsem léta, pohotovû a bez problémÛ, ale dnes mû moje lÏi bolely, jako bych bûhal se zranûn˘m kotníkem. Máma mû vzala za ruku a fiekla: „UkaÏ mi tu zahradu.“ Mark najal firmu, pro kterou jsem pracoval, a nechal navrhnout a vybudovat stfie‰ní zahradu. Tvrdil, Ïe to mûl v úmyslu udûlat uÏ dfiív, ale chtûl mi tím prokázat laskavost, byl to jak˘si projev blahosklonnosti. Moje rodiãe taky zarazilo, jaké povolání jsem si vybral, i kdyÏ to nikdy nahlas nefiekli, zkrátka si mysleli, Ïe budu dûlat nûco jiného neÏ oni. Oba skonãili ‰kolu v ‰estnácti, zatímco já vystudoval i univerzitu, abych pak skonãil u stejné práce, kterou oni dûlali cel˘ Ïivot, rozdíl byl jen v tom, Ïe jsem mûl vysoko‰kolsk˘ diplom a dvacet tisíc dluhu. Ale celé dûtství jsem strávil mezi stromy, kefii a kytkami; zdûdil jsem po rodiãích talent nûco pûstovat, kdyÏ ‰la práce dobfie, byl jsem ‰Èastn˘.

22

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 23

FARMA

Sedût na stfie‰e mezi v‰emi tûmi rostlinami, s v˘hledem na cel˘ Lond˘n mi vÏdycky pomohlo snadno zapomenout na v‰echny trable. Chtûlo se mi takhle sedût pofiád, vyhfiívat se na slunci a uÏívat si ticho. Ale v‰iml jsem si, Ïe mámu zahrada nezajímá; zkoumavû si prohlédla její pÛdorys, poÏární v˘chody, únikové cesty. Podívala se na hodinky, v‰iml jsem si, Ïe se jí zmocnila velká netrpûlivost: „Nemáme moc ãasu.“ NeÏ zaãala mluvit, nabídl jsem jí nûco k snûdku. Zdvofiile odmítla, chtûla jít rovnou k vûci: „Musím ti toho tolik fiíct!“ Ale já trval na svém. Nebylo sporu o tom, Ïe zhubla. Nedokázal jsem z ní dostat, kdy naposledy jedla – vyh˘bala se odpovûdi – tak jsem jí umixoval koktejl z banánÛ a jahod a pfiisladil ho místním medem. Stála a sledovala mû pfii tom. „Vûfií‰ mi, ne?“ Jejími instinkty byla mimofiádná opatrnost a zv˘‰ená podezíravost, mohl jsem pouÏít jen to ovoce, které pfiedtím prozkoumala. Abych jí dokázal, Ïe mixovan˘ nápoj je zcela bezpeãn˘, ochutnal jsem jej, neÏ jsem jí sklenici podal. Sotva omoãila rty.

Pak si v‰imla, Ïe se na ni dívám, a pochopila, Ïe jde o zkou‰ku stavu její mysli. Zmûnila postoj a spû‰n˘mi dlouh˘mi dou‰ky vyprázdnila obsah sklenice. KdyÏ dopila, prohlásila: „Musím na záchod.“ Bál jsem se, Ïe chce koktejl vyzvracet, ale nemohl jsem trvat na tom, Ïe ji na záchod doprovodím. „Je dole.“ Ode‰la z kuchynû, svírala ta‰ku pfies rameno, kterou dosud nedala z ruky.

Vyndal jsem z kapsy mobil a zjistil, Ïe tam mám pfies tfiicet zme‰kan˘ch hovorÛ od táty. Zavolal jsem mu a ‰eptal: „Tati, je tady a je v pofiádku. NemÛÏu mluvit –“ 23

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 24

TOM

ROB

SMITH

Pfieru‰il mû: „Poãkej! Poslouchej mû!“ Bylo riskantní s ním takhle mluvit a já byl nervózní, Ïe mû máma pfiistihne. Otoãil jsem se, chtûl jsem pfiejít ke schodÛm, abych sly‰el, aÏ se máma bude zezdola vracet. Ale uÏ tu byla, stála na prahu kuchynû a pozorovala mû. Nemohla za tak krátkou dobu stihnout pouÏít záchod. Urãitû mi lhala, byla to její zkou‰ka, chtûla vidût, jak vyuÏiju tu chvilku ãasu. Byla to zkou‰ka, ve které jsem neobstál. Hledûla na mû pohledem, kter˘ jsem u ní nikdy pfiedtím nevidûl. UÏ jsem nebyl její syn, ale nûjaká hrozba – nepfiítel.

Uvízl jsem mezi nimi dvûma. Máma fiekla: „To je on, Ïe?“ Zdvofiilost byla tatam – její hlas mûl obviÀující a agresivní tón.

Táta ho zaslechl: „Je tam?“ Nedokázal jsem se pohnout, ochromen nerozhodností, mobil u ucha – pohled upfien˘ na matku. Táta fiekl: „Danieli, mÛÏe zaãít zufiit.“ KdyÏ jsem sly‰el ta tátova slova, zavrtûl jsem hlavou – ne, nevûfiil jsem tomu. Moje máma v Ïivotû nikomu neublíÏila. Táta se pletl. Nebo lhal. Máma postoupila vpfied, ukázala na telefon: „¤ekni mu je‰tû slovo a já odejdu.“ Otec je‰tû nûco mluvil, ale já jen stiskl tlaãítko.

Podal jsem telefon mámû, jako bych jí odevzdával zbraÀ. Hlas se mi zlomil, kdyÏ jsem na svou obranu fiekl: „Slíbil jsem tátovi, Ïe mu zavolám, aÏ pfiiletí‰. Jen aby vûdûl, Ïe se ti nic nestalo. Stejnû jako jsem slíbil tobû, Ïe tû vyslechnu.

Prosím, mami, pojìme si sednout. Chtûla jsi mi vypovûdût svÛj pfiíbûh. A já chci poslouchat.“ „Lékafii mû prohlédli. ¤ekl ti to? Vy‰etfiili mû, vyposlechli si mÛj pfiíbûh a pustili mû. Profesionálové vûfiili mnû. Ne jemu.“ 24

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 25

FARMA

Pfiistoupila ke mnû a podala mi svou ta‰ku – své dÛkazy. Dostal jsem druhou ‰anci, stáli jsme proti sobû uprostfied kuchynû, chopil jsem se odfiené a popraskané ta‰ky. VyÏadovalo to od ní hodnû pevné vÛle, aby ji pustila z rukou. Pfiekvapilo mû, jak je ta bra‰na tûÏká. KdyÏ jsem ji poloÏil na stÛl, znovu volal táta, na displeji se ukázal jeho obliãej. Máma to vidûla: „MÛÏe‰ to vzít. Nebo otevfii tu ta‰ku.“ Ignoroval jsem telefon, poloÏil dlaÀ na ta‰ku a stiskl jsem pfiezku. KÛÏe zapraskala, kdyÏ jsem odklopil pfiehyb a nahlédl dovnitfi.

• • •

25

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 26

Máma sáhla do ta‰ky a vylovila malé skládací zrcátko, v nûmÏ mi ukázala mÛj odraz, jako by to byl první bod v seznamu jejích dÛkazÛ. Vypadal jsem unavenû, ale máma mi to vysvûtlila jinak.

Ty se mû bojí‰, fiekla bych. Znám tvÛj obliãej lépe neÏ svÛj, a jestli ti to pfiipadá sentimentálnû pfiehnané, uvûdom si, kolikrát jsem ti utírala slzy nebo se dívala, jak se usmívá‰. Danieli, za celé ty roky ses na mû takhle nedíval – Podívej se sám!

Ale nesmím se rozãilovat. Ty za to nemÛÏe‰. Fale‰nû mû obvinili, ne Ïe jsem zloãinec, ale psychotiãka. TvÛj instinkt ti fiíká, aby ses postavil na stranu svého otce. Nemá cenu to zapírat, musíme spolu jednat na rovinu. UÏ jsem tû párkrát pfiistihla, jak na mû nervóznû hledí‰. Moji nepfiátelé tvrdí, Ïe jsem nebezpeãná sobû i jin˘m, dokonce i tobû, svému synovi. Oni jsou takhle bezohlední, niãí mi tím ten nejvzácnûj‰í vztah, kter˘ jsem v Ïivotû mûla, jsou pfiipraveni udûlat cokoli, jen aby mû zastavili.

Dovol mi, abych ti krátce pfiipomnûla, Ïe nepodloÏené nafiãení z du‰evní choroby je mnohokrát vyzkou‰ená a osvûdãená metoda, která slouÏí k umlãení Ïen uÏ po staletí, je to zbraÀ, která nás mûla zdiskreditovat, kdykoli jsme bojovaly proti t˘rání a vzepfiely se autoritû. ZároveÀ s tím v‰ak pfiipou‰tím, Ïe vypadám hroznû. PaÏe mám zesláblé a vyãerpané, obleãení o‰untûlé, nehty olámané, sotva popadám dech. Cel˘ Ïivot jsem se snaÏila vypadat jako ze ‰katulky, ale dnes sis mû prohlédl na leti‰ti a pomyslel sis – 26

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 27

FARMA

„Je nemocná!“ ·patnû. Myslí mi to mnohem jasnûji neÏ dfiív.

MÛj hlas ti moÏná chvílemi pfiipadal neobvykl˘. Mohl sis fiíct, Ïe nezní tak jako obvykle. Ale nemÛÏe‰ oãekávat, Ïe budu mluvit nenucenû a s lehkostí, kdyÏ by to mûlo takové váÏné následky, pokud bych tû nedokázala pfiesvûdãit. Ani nemÛÏe‰ ãekat, Ïe na tebe bez úvodu vychrlím ty nejzávaÏnûj‰í incidenty a vypovím ti jen pár slovy a ve spûchu, co se dûje. KdyÏ budu struãná, moje vyprávûní tû odrovná. Bude‰ jen nevûfiícnû kroutit hlavou a obracet oãi v sloup. Struãné vylíãení nestaãí. Usly‰í‰ slova jako ‚vraÏda‘ a ‚spiknutí‘ a nepfiijme‰ je. Místo toho ti musím vyloÏit jednu podrobnost po druhé. Musí‰ pochopit, jak do sebe ty kousky zapadají. Bez úplného obrazu mû bude‰ povaÏovat za blázna. Bude‰. Nechበmû odvézt do nûjakého viktoriánského útulku v nûkterém ze zapomenut˘ch koutÛ Lond˘na a oznámí‰ lékafiÛm, Ïe jsem pomatená. Zavfiou mû tam jako zloãince, jako nûkoho, kdo provedl nûco hrozného, dokud nebudu tak zoufale touÏit, aby mû pustili, dokud nebudu tak otupûlá jejich léky, Ïe budu souhlasit s tím, Ïe v‰echno, co ti teì hodlám vyprávût, je leÏ. KdyÏ si pomyslím, jakou mበnade mnou moc, mûla bych se tû bát. A podívej se na mû, Danieli, podívej se na mû! Bojím se.

• • •

27

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 28

Nebyla to normální fieã, máma spí‰ spustila proud slov. Vûty, které aÏ dosud v její mysli zadrÏovala nûjaká hráz, se teì fiinuly ven, rychle, ale ne nekontrolovatelnû. Mûla pravdu: její hlas znûl jinak – zvlá‰tnû zv˘‰enû a zároveÀ pÛsobivû. Chvílemi soudcovsky, chvílemi dÛvûrnû. Takhle nemluvila ani na leti‰ti, ani ve vlaku cestou ke mnû. Byl to hlas, jak˘ jsem u ní nikdy nesly‰el, pokud jde o energii a mnoÏství slov valících se témûfi bez nadechnutí. Opravdu se mû máma bála? Ruce se jí oãividnû tfiásly, kdyÏ poloÏila zrcátko na stÛl, ne zpátky do ta‰ky, naznaãila tím, Ïe z ní bude vyndávat dal‰í vûci, jednu po druhé. Pfiedtím jsem se nebál, ale teì ano. Nûjak˘m zpÛsobem jsem urãitû doufal, Ïe v této místnosti dokáÏeme najít nûjaké jednoduché fie‰ení, jen my dva spolu, aniÏ do toho budeme muset zapojit lékafie nebo detektivy – klidn˘ konec, hladké pfiistání a jemn˘ návrat k na‰im dfiívûj‰ím ÏivotÛm. Ale máma byla tak rozru‰ená, Ïe byla buìto velmi nemocná, nebo se ve ·védsku muselo stát nûco opravdu hrozného, nûco, co ji rozhodilo aÏ do této míry.

Hroznû moc záleÏí na tom, jestli mi bude‰ vûfiit, záleÏí na tom tolik, Ïe ani není fér, abych ti takovou tíhu naloÏila na ramena. Pfiiznám, Ïe v sázce je tolik, Ïe jsem v poku‰ení vyuÏít na‰eho vzájemného vztahu a zahrát ti na city.

Ale odolám tomu, protoÏe ti musím pfiedloÏit svou vûc jako takovou, podloÏenou fakty, nepfiibarvovat ji tím, Ïe mû mበrád. Z toho dÛvodu by ses teì na mû nemûl dívat jako na svou matku, ale jako na Ïalobce jménem Tilde – Ne, nerozãiluj se! Buì objektivní. To je dnes tvá jediná povinnost.

Bude‰ si klást otázku, jak mÛÏe b˘t Chris, laskav˘ a hodn˘ ãlovûk, tvÛj vzorn˘ otec, stfiedem tak závaÏn˘ch 28

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 29

FARMA

obvinûní. ZvaÏ tohle. V jeho povaze je slabina, kterou mohou ostatní lidé manipulovat. Dává pfiednost kompromisu pfied konfliktem. Snadno se vzdává. Snadno podléhá pfiesvûdãiv˘m názorÛm. A má touhy a nutkání jako kaÏd˘ jin˘. Jsem pfiesvûdãena, Ïe ho nûkdo obelhal, zmanipuloval, a to konkrétnû jeden ãlovûk – jeden niãema.

• • •

29

FarmaKor2

2/12/16 2:05 PM

Stránka 30

MÛj táta byl ãlovûk, kter˘ znal kaÏd˘ strom a kytku, ãlovûk, kter˘ nikdy nezv˘‰il hlas, ãlovûk, kter˘ hroznû rád chodil po lese – nafiãení z nûjak˘ch ‰patností mi k nûmu vÛbec nesedûlo.

Máma vycítila mé zaváhání a reagovala na nû s obdivuhodnou vnímavostí:

Ty tomu slovu nevûfií‰?

Niãema.

Myslí‰ si, Ïe to slovo zní neskuteãnû?

Niãemové jsou skuteãní. Pohybují se mezi námi. Najde‰ je na kaÏdé ulici, v kaÏdém mûstû ãi vesnici, v kaÏdé domácnosti – na kaÏdé farmû.

Kdo je to niãema? Jsou to lidé, ktefií se v honbû za sv˘mi tuÏbami nezastaví pfied niãím. Nenapadá mû jin˘ v˘raz, kter˘m bych oznaãila toho ãlovûka, jehoÏ mám na mysli.

V této ta‰ce jsou nûkteré dÛkazy, které jsem pfies léto nasbírala. Bylo jich víc, ale v tom spûchu se mi podafiilo propa‰ovat ze ·védska jenom tohle. Bude logické, kdyÏ jednotlivé dÛkazy pfiedloÏím v chronologickém sledu, a zaãnu tímhle – • • •

30