0037648

002-003 Urcujeme houby_Handbuch Pilze 2/9/16 3:18 PM Stránka 3

^Andreas Gminder

Urcujeme houby 340 druhů středoevropských hub KNIŽNÍ KLUB

Nejdůležitější rody

Holubinky (str. 272–283)

Lišky, stročky (str. 310–313)

Pýchavkovité (str. 332–335)

Choroše (str. 284–287)

Kuřátka, kuřátečka, kyje, kotrče (str. 314–319)

Pestřce (str. 336–337)

Chorošovité a podobné houby (str. 290–303)

Lošákovité a podobné houby (str. 320–323)

Podzemky (str. 340–343)

Pevníkovité a podobné houby (str. 306–309)

Rosolovkovité a podobné houby (str. 326–330)

Řasnatkovité a podobné houby (str. 350–353)

Houby_predsadky_001 a 400.indd 1

1.2.16 10:49

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 201

Pečárka zápašná Agaricus xanthoderma červenec–říjen

n KLOBOUK

7–15 cm, v mládí polokulovitý s poněkud zploštělým středem a pak působí lichoběžníkovitě, ve stáří většinou zploštělý, bílý nebo se slabými odstíny, někdy béžový až šedý, uprostřed většinou poněkud tmavší, při poškození se rychle zbarvuje chromově žlutě, zbarvené místo asi po 1 hodině zhnědne. n LUPENY v mládí růžově šedé, postupně přecházejí od matně růžové k čokoládově hnědé, poměrně husté. n TŘEŇ 7–12 × 1–2 cm, na bázi hlízovitý a ztloustlý až na šířku 3 cm, bílý, po určité době hnědavě zbarvený, s převislým blanitým, poměrně vysoko postaveným prstenem, při poškození se zbarvuje intenzivně chromově žlutě. n DUŽNINA bílá, na řezu pomalu nabíhá do žluta, v třeňové hlíze však rychle a intenzivně do chromově žluté barvy, se silným pachem po karbolu. n VÝTRUSNÝ PRACH tmavě hnědý. n VÝSKYT v létě a na podzim, v nivních a listnatých, na živiny bohatých lesích, v parcích, zahradách, na

hřbitovech a dalších biotopech ovlivněných člověkem, na výživných, neutrálních až bazických půdách, kyselému podkladu se vyhýbá. Ve střední Evropě místy hojná, postupně se šíří. n POZNÁMKY Existují podobné druhy se zřetelně šupinatým kloboukem, např. pečárka perličková (A. praeclaresquamosus) nebo vzácnější pečárka koroptví (A. phaeolepidotus), které mají slabě načervenalou horní část třeně. I pečárka zápašná může mít podle stanoviště a počasí šupinatě rozpraskaný klobouk.

ZAJÍMAVOSTI

Pečárka zápašná není jedlá, ale chromově žluté zbarvení uvnitř báze třeně je spolehlivý a jednoznačný znak celé skupiny, takže by nemělo docházet k záměnám s jedlými druhy, i když mohou růst společně na stejných stanovištích.

Méně konstantní je však karbolový zápach, který se povařením zesiluje.

201

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 202

Hnojníky Coprinus Hnojníky bývají obvykle charakterizovány tím, že jejich lupeny se ve stáří roztékají na černou tekutinu. Toto však neplatí vždy, neboť u některých malých druhů se lupeny neroztékají, ale uvadají podobně jako u ostatních druhů hub.

Obecné znaky rodu Velmi malé až velké, rychle pomíjivé houby, většinou s tenkým třeněm.

KLOBOUK převážně bělavý, okrový, hnědý nebo šedý, s velem nebo bez vela, často vyšší než je jeho šířka, u mnoha druhů se nerozvírá.

Členění rodu Podle nových poznatků jsou hnojníky rozděleny na čtyři rody, jejichž oddělení je bezpečně možné pouze za pomoci mikroskopických znaků. Jejich vědecká jména nejsou ještě ustálena, pro všechny rody se používá české jméno hnojník.

Rod 1: Coprinus nebo Annullaria n

LUPENY zprvu bílé, pak černé, volné, řídké nebo extrémně husté, u většiny druhů se roztékají. Výtrusný prach tmavě červenohnědý až černý.

TŘEŇ většinou světlý, obvykle bez prstenu, vzácně s prstenem, lámavý, postupně dutý.

Rod 2: Coprinopsis nebo Coprinus n

Informace Počet druhů

n n

celosvětově: Evropa:

klobouk s pevně přirostlými, poněkud odstávajícími šupinami, lupeny před roztečením mají růžové mezistadium: hnojník obecný (C. comatus)

350 125

Převážná většina druhů se vyskytuje v mírném pásmu severní polokoule.

Z tropů nejsou hnojníky známy.

klobouk s šupinkatým nebo zrnitým velem, lupeny vždy roztékavé, pokožka klobouku je tvořena ležícími vlákny (rozlišitelné mikroskopem): hnojník inkoustový (C. atramentarius), hnojník zaječí (C. lagopus)

Rod 3: Parasola n

Poživatelnost Hnojník inkoustový je ve spojení s alkoholem jedovatý, hnojník obecný je naproti tomu dobrou jedlou houbou.

S výjimkou rovněž jedlého hnojníku třpytivého jsou všechny ostatní druhy buď velmi malé, nebo jejich jedlost nebyla jednoznačně potvrzena.

202

velum zcela chybí, klobouk deštníkovitý, značně vrásčitě rýhovaný, neroztékavý: hnojník zlatovlasý (C. auricomus), hnojník řasnatý (C. plicatilis s. l.)

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 203

Hnojníky Rod 4: Coprinellus n

klobouk s přiléhajícím velem nebo rýhovaný, roztékající se nebo vadnoucí: hnojník třpytivý (C. micaceus s. l.), hnojník domácí (C. domesticus)

Charakteristické druhové znaky POKOŽKA KLOBOUKU n

bez vela a vrásčitě rýhovaná: hnojník řasnatý (C. plicatilis s. l.) n rýhovaný až jemně pýřitý: hnojník nasetý (C. disseminatus), hnojník bradavkatý (C. angulatus)

n

s třpytivými zrnky: hnojník třpytivý (C. micaceus s. l.) n s vločkovitými nebo šupinkatými zbytky vela: hnojník domácí (C. domesticus), hnojník Ellisův (C. ellisii), hnojník mrvní (C. cinereus), hnojník zaječí (C. lagopus), hnojník inkoustový (C. atramentarius), hnojník výkalový (C. stercoreus) n s moučnatými zbytky vela: hnojník omamný (C. narcoticus), hnojník pěšinový (C. semitalis), hnojník sněžný (C. niveus) n s pevně přirostlými šupinami: hnojník obecný (C. comatus), hnojník smetištní (C. sterquilinus)

Hnojník inkoustový Coprinus atramentarius červen–listopad n KLOBOUK

3–8 cm vysoký a široký, vejčitý, pak okrouhle zvonovitý, šedý až hnědavě šedý, uprostřed s pomíjivými hnědavými šupinkami, okraj se při roztékání zahýbá. n LUPENY bledě šedé, pak černé, roztékavé. n TŘEŇ 4–12 × 0,5–1,2 cm, na bázi s uzlovitou ztluštěninou a tam někdy hnědavě šupinatý. n DUŽNINA bělavá, bez zvláštní vůně. n VÝSKYT na okrajích cest a silnic, na ruderálních stanovištích, na hnojených loukách a dalších místech bohatých na dusík. Ve střední Evropě rozšířený.

POZOR, JEDOVATÝ!

Je bezpodmínečně nutné dát si pozor na to, že minimálně 24 hodin před a až 72 hodin po požití jídla z hnojníků nesmíme pít alkohol! Koprin obsažený v houbě blokuje rozklad alkoholu, což působí otravu alkoholem.

203

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 204

Hnojník obecný Coprinus comatus květen–listopad

n KLOBOUK

6–25 cm vysoký, 2–5 cm v průměru, podlouhle válcovitý, podle růstových podmínek někdy vejčitý (f. ovatus) nebo kulovitý (f. sphaerocephalus), krémově bílý, rozpadá se na hrubé, střechovitě uspořádané šupiny s poněkud odstávající špičkou, postupně se zbarvuje šedookrově, nerozpadlá špička béžová až jílovité barvy, okraj v době zralosti zdvižený a při roztékání svinutý. n LUPENY v mládí bílé, pak přes růžovou přecházejí do černé, od okraje klobouku a ostří se inkoustovitě roztékají. n TŘEŇ 6–30 × 0,4–1 cm, válcovitý, na špičce trochu tenčí, bílý, rourovitě dutý, s bílým pohyblivým prstenem. n DUŽNINA bílá, rychle lososově zbarvená, bez specifické vůně, poněkud oříškové chuti. n VÝSKYT od časného léta do pozdního podzimu, na stanovištích bohatých na dusík, jako jsou skládky, okraje polí, luk, silnic a cest, zahrady, hnojené louky nebo komposty, na neutrálních až mírně vápnitých

204

jílovitých půdách, opomíjí kyselé půdy.

Ve střední Evropě rozšířený. n POZNÁMKY Hnojník obecný je vzhledem k tuhé a bílé dužnině velmi oblíbenou houbou do polévek a světlých omáček. Jeho jemná chuť není příliš intenzivní. Abychom ji správně ocenili, nesmíme ji kombinovat s česnekem, tymiánem a dalším silným kořením nebo bylinkami. Lahodným předkrmem jsou poloviny klobouku hnojníku obecného obalené pivním těstem a osmažené v horkém tuku.

POZOR, NEPOŽIVATELNÉ!

Musíme se vyhýbat starším exemplářům, které se začínají roztékat a jsou nepoživatelné. K této autolýze dojde během několika hodin. Z toho důvodu bychom neměli již růžově zbarvené jedince sbírat.

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 205

Hnojník třpytivý Coprinus micaceus červen–listopad n KLOBOUK

2–5 cm vysoký i široký, zpočátku zvonovitý, pak kuželovitý až polokulovitý, nikdy není plochý, zbarvení žlutohnědé, okrově, oranžově až rezavě hnědé, pokrytý snadno se smývajícími bílými třpytivými zrníčky, ve stáří většinou holý. n LUPENY v mládí bílé, postupně šedohnědé a nakonec téměř černé. n TŘEŇ 4–8 × 0,3–0,6 cm, bělavý, jemně rýhovaný, na bázi kyjovitá až hlízovitá ztluštěnina, často ohraničená. n DUŽNINA bílá, bez nápadné vůně a chuti. n VÝSKYT v listnatých lesích všech typů, v zahradách a parcích, na tlejícím, často ponořeném dřevě listnáčů, nezávislý na typu půdy, ale upřednostňuje živinami bohatší půdy. Ve střední Evropě hojný.

ZAJÍMAVOSTI

Někdy jsou hnojníku třpytivému neprávem připisovány otravy ve spojitosti s požitím alkoholu.

Hnojník nasetý Coprinus disseminatus červen–listopad n KLOBOUK

0,5–1 cm, polokulovitý až zvonovitý, pouze mírně rozevřený, zpočátku šedě krémový, pokrytý zbytky vela, pak popelavě až jako kámen šedý a hladký, silně rýhovaný, neroztéká se. n LUPENY zpočátku bělavé, pak hnědavé až černošedé. n TŘEŇ 1–3 × 0,1–0,2 cm, mnohdy téměř přikrytý zvonovitým kloboukem, bělavý, v mládí především na vrcholku poněkud rýhovaný. n DUŽNINA bělavá, bez nápadné vůně. n VÝSKYT nezávisle na určitých biotopech na tlejícím dřevě listnáčů, velmi pospolitě. Ve střední Evropě hojný. n POZNÁMKY Pospolitý, jakoby nasetý výskyt dal tomuto druhu jméno.

ZAJÍMAVOSTI

Přesné informace o poživatelnosti neexistují, ale zřejmě je neškodný.

205

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 206

Křehutky Psathyrella Podobně jako u většiny dalších tmavovýtrusných lupenatých hub jsou k přesnému určení druhů zapotřebí mikroskopické znaky, rovněž zařazení do rodu není bez těchto znaků jasné.

Obecné znaky rodu

Velmi důležitá je absence nebo přítomnost vatovitého nebo šupinkatého vela na povrchu klobouku. Tento znak musí být zjišťován na mladých plodnicích, neboť je velmi pomíjivý.

POVRCH KLOBOUKU

Velmi malé až středně velké houby, většinou rostou pospolitě nebo trsnatě na zemi či na dřevě.

KLOBOUK obvykle bělavý, okrový, hnědý nebo šedý, s velem nebo bez vela, vzácně s téměř přirostlými šupinami, většinou hygrofánní.

LUPENY zpočátku světle šedé nebo hnědé, pak fialovočerné, úzce nebo široce připojené, ostří většinou bílé, vzácněji s červenou linií. Výtrusný prach černohnědý až černý.

TŘEŇ většinou tenký, bělavý až světle hnědý, bez prstenu, lámavý, postupně dutý.

Informace Počet druhů

Charakteristické druhové znaky

n

většinou s velem i v mládí bez vela (1): křehutka útlá (P. corrugis s. l.), křehutka rozvětvená (P. multipedata), křehutka trpasličí (P. pygmaea), křehutka kuželovitá (P. conopilus), křehutka 1 čokoládová (P. spadicea) n s jemně odstávajícím vlášením (viditelné lupou): křehutka kuželovitá (P. conopilus) n s pevně přirostlými šupinkami (2): křehutka vlnatá (P. cotonea), křehutka hlava Medusina (P. caput-medusae), křehutka sametová (Lacrymaria lacrymabunda) 2 n

STANOVIŠTĚ n

celosvětově: n Evropa:

400 100

Poživatelnost U tohoto rodu nejsou známy žádné jedovaté houby, ale některé jsou hořké. Za jedlé je považováno pouze několik druhů, ačkoliv jsou celkově lámavé a nepříliš chutné.

n

většinou na půdě nebo na dřevě na hnoji: křehutka hnojná (P. hirta), křehutka výkalová (P. tenuicula) n na rákosu, sítinách apod.: křehutka orobincová (P. typhae) n na písku dun: křehutka písečná (P. ammophila) n

Možnost záměny n

206

hnojníky (str. 202 a další): odlišují se roztékavými lupeny, druhy se zasychajícími lupeny jsou většinou pouze mikroskopicky odlišitelné

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 207

Křehutka Candolleova Psathyrella candolleana květen–listopad

n KLOBOUK

2–7 cm, zpočátku okrouhle vyklenutý, pak rozprostřený, ve stáří zcela plochý, není vmáčklý, za vlhka žlutohnědý, béžově žlutý, za sucha světle krémový až bílý, ve stáří díky prosvítajícím lupenům rovněž s fialově šedým odstínem, velum bílé, pavučinovitě vatovité, v mládí povléká celý klobouk, ale brzy zůstává pouze na okraji, často uprostřed viditelné jako bledě krémové šupinky, ve stáří holý. n LUPENY v mládí bílé, pak fialově šedé a postupně čokoládově hnědé, velmi husté, ostří bělavě řásnaté (viditelné lupou). n TŘEŇ 4–8 × 0,2–0,3 cm, válcovitý, bílý, poněkud podélně vlášenitý, ve stáří tmavší, dutý, velmi lámavý. n DUŽNINA bledě šedohnědá, barvy tmele, tenká, křehká, vůně nezřetelně houbovitá, bez specifické chuti. n VÝSKYT od časného léta do podzimu, v listnatých lesích, ale i v parcích a zahradách, na tlejícím dřevě nebo vedle něj, také na mulčovací kůře nebo na

zahrabaném dřevě, na neutrálních až mírně vápnitých jílovitých půdách, opomíjí kyselé půdy. Ve střední Evropě rozšířená, všude hojná. n POZNÁMKY Tento druh je nesmírně proměnlivý v barvě klobouku, růstu a množství vela. Příležitostně nalezneme mohutné trsy, ale i jednotlivé plodnice. Velum může rychle vymizet a ve stáří visí pouze na okraji klobouku. Není proto překvapivé, že některé jiné druhy hub mohou být zaměněny za křehutku Candolleovou. Dobrým znakem tohoto druhu jsou však velmi husté lupeny, které často rovněž mají fialově šedý odstín.

POZOR PŘI SBĚRU!

Tento druh není vždy snadno k poznání.

Přestože neexistují skutečně jedovatí dvojníci se stejnou barvou výtrusného prachu, existuje celá řada křehutek, o jejichž jedlosti nemáme žádné informace.

207

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 208

Křehutka hnědošedá Psathyrella spadiceogrisea duben–červenec n KLOBOUK

3–8 cm, zpočátku kuželovitý až polokulovitý, pak zploštělý, ve stáří zcela plochý a se zvlněným zdviženým okrajem, za vlhka červenohnědý až čokoládově hnědý, za sucha žlutavý až krémově bílý, v mládí na okraji s bílým velem, ve stáří většinou lysý. n LUPENY v mládí krémovošedé, pak fialově tmavohnědé, ostří bíle brvité (viditelné lupou). n TŘEŇ 4–10 × 0,3–0,6 cm, bělavý až trochu krémově žlutý, lámavý. n DUŽNINA bledě hnědavá, bez nápadné vůně. n VÝSKYT v listnatých lesích všech typů, zvláště v nivních lesích, na neutrální až bazické půdě. Ve střední Evropě hojná.

ZAJÍMAVOSTI

Tato křehutka je zvláště hojná na jaře a roste na stejných místech jako smrže obecné. Je jedlá, ale bez zvláštní chuti.

Křehutka vodomilná Psathyrella piluliformis červen–listopad n KLOBOUK

2–5 cm, polokulovitý, pak ploše vyklenutý, za vlhka sytě červenohnědý, směrem od středu prstenovitě blednoucí, v mládí s vlákny vela na okraji klobouku. n LUPENY zpočátku světle šedohnědé, ve stáří tmavohnědé, husté. n TŘEŇ 3–8 × 0,2–0,5 cm, dlouho bílý, pak béžově hnědavý, dutý, lámavý. n DUŽNINA bledě hnědavá, bez nápadné vůně. n VÝSKYT v listnatých lesích, v trsech nebo alespoň pospolitě na tlejícím dřevě listnáčů.

Ve střední Evropě hojná. n POZNÁMKY Tato křehutka je jediným druhem rodu vhodným ke sběru. Je vhodná do polévek a omáček.

PODOBNÁ, ALE JEDOVATÁ!

Silně jedovatá čepičatka jehličnanová (str. 259) má po odvodnění rovněž prstenovité blednoucí pásy na klobouku.

Odlišuje se však zcela jiným třeněm a červenohnědým výtrusným prachem.

208

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 209

Křehutka kuželovitá Psathyrella conopilus červen–listopad n KLOBOUK

2–5 cm vysoký, 2–4 cm široký, kuželovitý nebo zvonovitý, ve stáří s poněkud zdviženým okrajem, nikdy plochý, za vlhka červenohnědý, zřetelně rýhovaný, za sucha bledě hnědý, bez vela. n LUPENY v mládí světle šedohnědé, potupně tmavohnědé, ostří většinou brvité (viditelné lupou). n TŘEŇ 6–20 × 0,2–0,5 cm, tenký, bělavý, lámavý. n DUŽNINA bledá, bez nápadné vůně a chuti. n VÝSKYT podél cest v listnatých lesích všech typů, na skládkách dřeva, nezávisle na typu půdy, ale spíše na výživné půdě. Ve střední Evropě hojná.

ZAJÍMAVOSTI

Pokud pozorujeme siluetu klobouku lupou, uvidíme (nejlépe proti světlu) typické vlášení na klobouku. Žádný jiný druh nemá na klobouku až 0,5 mm dlouhé vlášení!

Křehutka sametová Lacrymaria lacrymabunda červen–listopad n KLOBOUK

3–8 cm, zprvu polokulovitý, pouze ploše vyklenutý, krémově, okrově, oranžově až rezavě hnědý, jemně vláknitě šupinkatý, v mládí na okraji s jemnými zbytky vela. n LUPENY nejprve šedavě žluté, pak hnědočerné, často s kapičkami, v nichž se shromažďuje černohnědý výtrusný prach, takže lupeny jsou skvrnité. n TŘEŇ 5–12 × 0,5–0,8 cm, v základu hnědavě až okrově žlutý, posetý skvrnami barvy klobouku, s nezřetelnou vláknitou zónou, lysý, dutý. n DUŽNINA hnědavá, bez nápadné vůně, chuť poněkud svíravá. n VÝSKYT na okrajích silnic, cest a luk, na místech bohatých na dusík. Ve střední Evropě hojná. n POZNÁMKY Existuje jasně hnědooranžově zbarvená odchylka (var. pyrotricha). Křehutka sametová není příliš chutná a nejvhodnější použití je do směsí.

209

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 210

Čepičatky Conocybe, Pholiotina Oba rody jsou často spojovány. Odlišují se velem, u rodu Conocybe chybí, kdežto rod Pholiotina má zachované bílé velum v podobě prstene na třeni nebo zbytků na okraji klobouku.

Obecné znaky rodu Drobné houby, které rostou na zemi, vzácně na hnoji nebo drobných zbytcích dřeva.

KLOBOUK většinou zvonovitý, okrově až rezavě žlutý, žlutohnědý, oranžovohnědý až červenohnědý, často rýhovaný, s velem nebo bez vela.

LUPENY rezavě žluté. Výtrusný prach rezavě žlutý až rezavě hnědý.

TŘEŇ většinou štíhlý, bělavě až světle hnědý, bez prstenu a většinou ojíněný, nebo s prstenem a neojíněný.

Znaky druhů Velmi důležitým rozlišovacím znakem je přítomnost nebo nepřítomnost vela, což je možné bezpečně pozorovat pouze u mladých jedinců.

Informace Počet druhů

n n

celosvětově: Evropa:

200 60

Poživatelnost Mezi druhy s prstenem je minimálně jeden smrtelně jedovatý druh z Ameriky, další obsahuje halucinogenní látky. U většiny ostatních druhů není o poživatelnosti nic známo, ale vzhledem k příbuznosti druhů musíme před jejich požíváním důrazně varovat.

Čepičatka útlá Conocybe tenera červen–listopad n KLOBOUK

1–3 cm vysoký, 2–4 cm široký, tupě zvonovitý, pak vyklenutý, za vlhka jasně rezavě hnědý až červenohnědý, rýhovaný, za sucha žlutohnědý až jílovité barvy a rýhování sotva viditelné. n LUPENY zpočátku rumělkově hnědavé, pak světle rezavě hnědé, poměrně husté. n TŘEŇ 5–10 × 0,2–0,3 cm, na špičce žlutavě bílý, směrem dolů hnědooranžový až rezavě hnědavý, po celé délce jemně rýhovaný, lámavý. n DUŽNINA bledě žlutohnědavá, bez nápadné vůně. n VÝSKYT na okrajích cest a luk, na loukách, pastvinách a holé půdě, nezávisle na typu půdy. Ve střední Evropě hojná.

ZAJÍMAVOSTI

Tento druh je jedním z nejhojnějších a od mnoha blízce příbuzných druhů se poměrně dobře poznává. Obrázek zobrazuje již poněkud uschlé jedince.

210

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 211

Čepičatka měděnková Pholiotina aeruginosa duben–červenec n KLOBOUK

2–4 cm, zpočátku kuželovitě zvonovitý, nikdy ne zcela plochý, v mládí celý modrozelený a rýhovaný, brzy se směrem od kraje odbarvuje do šedobéžova, střed si dlouho podržuje modrozelený odstín. n LUPENY v mládí krémovošedé, pak rezavožluté. n TŘEŇ 5–10 × 0,2–0,3 cm, bílý, po celé délce rýhovaný, lámavý. n DUŽNINA bledě hnědavá, vůně nenápadná. n VÝSKYT na okrajích cest, skládkách dřeva a na drcené kůře. Ve střední Evropě (dosud) velmi vzácná. n POZNÁMKY Tento druh, pouze několikrát nalezený ve střední Evropě, se pravděpodobně bude šířit.

POZOR, JEDOVATÁ!

Experimenty s halucinogenně působícími druhy mohou mít velmi negativní následky, neboť obsah účinných látek kolísá, takže dávkování může připomínat „ruskou ruletu“.

Čepičatka běloprstenná (č. vrásčitá, sametovka Pholiotina filaris červen–listopad běloprstenná) n KLOBOUK

0,5–1,5 cm, kuželovitý, pak polokulovitý až vyklenutý, nikdy plochý, za vlhka oranžově hnědý až červenohnědý, až k papilovitému středu rýhovaný. n LUPENY nejprve rumělkově hnědavé, pak rezavě hnědavé. n TŘEŇ 2–6 × 0,1–0,2 cm, krémovošedý až světle okrově hnědý, se snadno opadavým prstenem. n DUŽNINA bledavě hnědavá, bez nápadné vůně. n VÝSKYT na okrajích cest a luk, v zahradách a na hřištích(!), starých skládkách dřeva, v listnatých lesích na narušených místech bez podrostu. Ve střední Evropě roztroušená, málokdy byla pozorována.

POZOR, JEDOVATÁ!

Sběratelé, kteří hledají halucinogenní houby, často tento druh mylně považují za lysohlávku kopinatou (str. 219). V Americe tato čepičatka způsobila smrtelné otravy.

211

Houby_201_387_prevedeno_Sestava 1 1.2.16 15:16 Stránka 212

Polničky Agrocybe Polničky představují malou skupinu poměrně jednotně zbarvených druhů. V případě pochyb o zařazení je kromě tabákově hnědého výtrusného prachu rozhodující stavba pokožky klobouku. Ten je vždy hladký a za vlhka poněkud lepkavý, u rodů s podobnou barvou výtrusného prachu je naproti tomu většinou vláknitý (kromě slzivek, str. 236 a další).

Obecné znaky rodu Malé až středně velké poměrně masité druhy rostoucí na zemi nebo zbytcích dřeva.

KLOBOUK bělavý, okrový až hnědý, hladký, za vlhka poněkud lepkavý.

LUPENY zpočátku světle šedohnědé, pak tmavší, úzce nebo široce připojené, ostří většinou bílé. Výtrusný prach šedohnědý až tabákově hnědý.

Charakteristické druhové znaky Kromě přítomnosti prstenu je důležitá též plocha klobouku (rýhovaná nebo nerýhovaná).

BARVA KLOBOUKU n

většinou žlutě okrová, barvy kůže nebo oříškově hnědá n bělavá (1): polnička tuhá (A. dura) n olivová až hnědá, barvy kůže (2): polnička lysá (A. erebia), polnička pevná (A. firma)

PRSTEN n n

TŘEŇ většinou světle hnědý, s prstenem nebo s prstenovitou zónou, často s provazci mycelia.

Informace Počet druhů

n n

celosvětově: Evropa:

100 20

Převažující počet druhů se vyskytuje na severní polokouli, z tropů není známý téměř žádný druh.

1

většinou chybí (3) vyvinutý (4): polnička raná (A. praecox), polnička tuhá (A. dura), polnička topolová (A. cylindracea), polnička lysá 3 (A. erebia)

2

4

STANOVIŠTĚ n n

většinou na zemi nebo na drcené kůře na rašeliništích nebo stromech: polnička topolová (A. cylindracea), polnička pevná (A. firma)

Možnost záměny Poživatelnost n

S výjimkou často pěstované polničky topolové není žádný další druh považován za jedlý, některé jsou hořké. Jedovaté druhy nejsou v tomto rodu známy.

212

slzivky (str. 236 a další): často s ředkvovou vůní, bez prstenu, nejsou okrově žluté, bezpečně je lze určit většinou pouze mikroskopicky n šupinovky (str. 224 a další): mají zcela jiný povrch klobouku

Přehled biotopů bohatých na houby Tabulka podává přehled biotopů, v nichž se v našich zeměpisných šířkách vyskytují houby.

Jako doplněk jsou uvedeny ty houby, které se vyskytují nejhojněji. Podrobný popis těchto hub naleznete v knize na uvedených stránkách.

Kyselé smrčiny str. 12

Výskyt hub

Strana Kvalita

hřib smrkový

74

hřib hnědý

87

liška obecná

311

václavka smrková

120

L

Ú

B

D

K

*** ** *** **

Kyselé bučiny str. 14 hřib dubový

75

hřib kovář

76

holubinka namodralá

278

stroček trubkovitý

313

ryzec pravý

263

klouzek obecný

82

klouzek zrnitý

82

kotrč kadeřavý

319

muchomůrka císařka

181

holubinka nazelenalá

281

křemenáč krvavý

84

suchohřib žlutomasý

88

*** ** *** ***

Borové lesy str. 16

*** * * **

Kyselé listnaté lesy str. 18

*** *** ** *

Dubohabřiny str. 20 liška obecná

311

ryzec syrovinka

267

kozák habrový

85

choroš oříš

287

Bučiny na bazických substrátech str. 22 pavučinec náramkovcový strmělka veliká

Houby_predsadky_001 a 400.indd 2

250 113

holubinka olivová

283

choroš šupinatý

285

*** *** ** ** ** ** ** **

1.2.16 10:50