0037518

001-003 Popel ve vetru_Sestava 1 9/1/15 2:44 PM Strรกnka 3

KATHLEEN E.

WOODIWISS Popel ve vฤ tru

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 4

ASHES IN THE WIND Copyright © 1979 by Kathleen E. Woodiwiss Published by arrangement with Avon, an imprint of HarperCollins Publishers.

All rights reserved Translation © 1998 by Karla ·n˘dlová

ISBN 978-80-249-2845-6

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 5

âást první

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 6

ÎALOZPùV Ach, domove mÛj!

Má proslunûná zemû mil˘ch lidí a pomalu ubíhajících dní, jsi pryã!

Zmizel jsi pod okovanou botou VÁLKY, toho ãerva, jenÏ má milion nohou, kter˘ se plazí po mé zemi a nechává za sebou zmûÈ zlomen˘ch ÏivotÛ a mrtv˘ch tûl.

Opustil jsi mne! Osamocenou! Zapomenutou!

Zmítám se jako list pfii záplavách.

Kamkoliv jdu a kdekoliv spoãinu, nacházím zoufalství.

Vzal jsi s sebou i moji du‰i.

Uprchl jsi i s mou schopností chápat.

A kamkoliv se otoãím, cítím ten nenávidûn˘ pach VÁLKY, ten ‰tiplav˘ zápach popela! Popela!

Popela ve vûtru!

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 7

Popel ve vûtru

New Orleans 23. záfií 1863 ·iroká blátivá fieka ‰plouchala s klamnou leností na nábfieÏí a tûÏce naloÏené fiíãní ãluny si hledaly cestu mezi skupinou váleãn˘ch lodí Unie. O sto metrÛ dál kotvila uprostfied proudu hlavní ãást flotily, trochu stranou od mûsta a jeho obãas nepfiátelsk˘ch obyvatel. O‰klivé dûlové ãluny s palubou témûfi na úrovni hladiny se kolébaly jako kachny mezi pÛvabn˘mi fregatami s úzk˘mi boky a vysok˘mi stoÏáry. Nûkteré lodû byly pfiipravené k vyplutí, kdyby bylo tfieba.

Nad mûstem visel hnûdav˘ opar a vlhk˘ vzduch pfiinesl únavné horko tûÏce doléhající na zvlá‰tní jednotku vojákÛ v modr˘ch kabátcích, ktefií ãekali v doku na pfiíjezd kolesového parníku.

Kdysi záfiivû ãerven˘ a zelen˘ nátûr jiÏ vybledl a odpr˘skával. âlun pfiiplouval se vztyãen˘mi komíny, vyfukoval koufi a jiskry a pfiipomínal vûkem unavené nemotorné zvífie. Sunul se stále blíÏ, aÏ opatrnû pfiirazil k nízkému molu. Mohutná vleãná lana se pohybovala jako obrovská tykadla, kladky a kladkostroje skfiípaly a pfiehlu‰ovaly volání dûlníkÛ.

Cesta konãila. Cestující popadli zavazadla a tlaãili se dopfiedu. V‰ichni vypadali, Ïe mají nûjaké zvlá‰tní poslání, a horlivû postupovali vpfied. Byli to lidé touÏící zbohatnout, prostitutky a dobrodruzi, ktefií pfiijeli ze severu, aby ze zbídaãel˘ch obyvatel New Orleansu vymaãkali poslední zbytky majetku a vytûÏili co nejvíce ze sevefiansk˘ch okupantÛ. Na palubu dopadla lodní lávka a dav se pohnul vpfied jako jedno tûlo. Cestující se hrubû strkali a ‰Èouchali lokty, ale byli zastaveni vojenskou jednotkou

7

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 8

Kathleen E. Woodiw iss Unie. Nastoupila druhá skupina vojákÛ. Ti ukroãili na stranu a vytvofiili koridor vedoucí z nákladní paluby na nábfieÏí. Hnûvivé mruãení pasaÏérÛ se zmûnilo v jízliv˘ posmûch a volání fuj, kdyÏ se ‰palírem mal˘mi krÛãky ‰ourala nevelká skupina ‰pinav˘ch a roztrhan˘ch vojákÛ Konfederace, spoutan˘ch fietûzy a okovy.

V polovinû kdysi elegantního schodi‰tû z paluby pro cestující stál mezi ostatními pasaÏéry ‰tíhl˘ chlapec.

Pod neforemn˘m uma‰tûn˘m kloboukem naraÏen˘m aÏ na u‰i upfienû hledûly z u‰pinûného obliãeje tmavû ‰edé oãi. Pfiíli‰ velik˘ odûv zdÛrazÀoval hochovu ‰tíhlou postavu a pytlovité kalhoty mûl staÏené kolem úzkého pasu hrub˘m provazem. Pfies velkou ko‰ili viselo volné bavlnûné sako, a pfiestoÏe si nûkolikrát ohrnul rukávy, stále mu volnû plandaly kolem ‰tíhl˘ch zápûstí. U pfiíli‰ velk˘ch bot, jejichÏ ‰piãky se zdvihaly vzhÛru, stál velk˘ proutûn˘ kufr. Na obliãej mu napadaly saze z komínÛ a i pfies ‰pínu bylo vidût, Ïe si na slunci spálil nos. Nevypadal na víc neÏ dvanáct let, ale na svÛj vûk se choval rozváÏnû a klidnû.

Na rozdíl od ostatních cestujících sledoval se zaduman˘m v˘razem, jak jsou z lodi odvádûni jeho poraÏení krajané.

Na bfiehu ãekala na zajatce eskorta. Federální vojáci následovali své velitele, takÏe cestující smûli koneãnû vystoupit na bfieh. Chlapec odtrhl oãi od plouÏících se zajatcÛ, popadl kufr a scházel ze schodÛ. Neforemné zavazadlo mu neustále naráÏelo do nohy a zachytávalo za odûv cestujících, ktefií mu vstoupili do cesty. Vyh˘bal se jejich pohledÛm, kráãel vpfied, snaÏil se ovládat svoje bfiemeno a postupovat co nejrychleji. Okázale obleãeného muÏe a jeho pfiíli‰ nalíãenou partnerku rozãilovalo, Ïe jde pomalu, a snaÏili se kolem nûj protlaãit. Tak se stalo, Ïe mladík klop˘tl a kufrem prudce udefiil nedoãkavce do holenní kosti.

MuÏ vztekle vybuchl. Nahrbil se, otoãil se a v ruce se mu zaleskl nÛÏ. Vydû‰en˘ kluk se vytáhl na balustrádu a s oãima roz‰ífien˘ma hrÛzou zíral na dlouhou ‰tíhlou ãepel. „Gauche cou rouge!“ vybuchl útoãník vztekle. Mluvil s lehk˘m pfiízvukem. V snûdém obliãeji mu záfiily ãerné nepokojné oãi a arogantnû si mladíka prohlíÏel. KdyÏ zjistil, Ïe mu od vydû‰eného kluka vÛbec nic nehrozí, zlost ho pomalu pfie‰la. Posmû‰nû si odfrkl, narovnal se a nÛÏ schoval do kapsy kabátu.

8

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 9

Popel ve vûtru Byl sotva o pÛl hlavy vy‰‰í neÏ mladík. „Dávej si na ty svoje krámy vût‰í pozor, buisson poulain. Skoro jsi mû dostal do nemocnice.“ Po této nadávce se chlapcovi zajiskfiilo v oãích. Stiskl rty tak pevnû, aÏ mu zbûlely. Velmi dobfie rozumûl uráÏce svého pÛvodu a touÏil ji splatit. Popadl pevnûji kufr a pohrdavû se na dvojici podíval. Na Ïenû bylo na první pohled zfiejmé, co je zaã.

A o muÏi, pfiestoÏe mûl drah˘ brokátov˘ kabát, prozrazovala záfiivû poti‰tûná ko‰ile a pestr˘ bavlnûn˘ ‰átek, Ïe pochází z horního toku fieky.

ChlapcÛv v˘raz prostitutku popíchl. NedÛtklivû popadla svého spoleãníka za paÏi a pfiitiskla si ji k bujnému poprsí. „VraÏ mu pár facek, Jacku,“ naléhala. „Nauã toho mrÀav˘ho spratka man˘rÛm.“ MuÏ se jí vztekle vytrhl a netrpûlivû se na bûhnu podíval. „Jmenuju se Jacques! Jacques DuBonné! Zapamatuj si to! Jednoho dne bude tohle mûsto moje. Îádné facky, ma douceur. Dívají se na nás,“ ukázal rukou na yankeeského lodního kapitána, kter˘ se opíral o zábradlí na horní palubû. „A mají moc dobrou pamûÈ. Nechceme obtûÏovat na‰e hostitele ze severu, ch`ere.

Kdyby to ‰tûnû bylo star‰í, asi by mû bavilo mu to vytmavit, ale je sotva odstavené. Nestojí za to se s ním mazat. UÏ na nûj nemysli. Jdeme?“ Mladík sledoval s nerozhodn˘m v˘razem v umounûném obliãeji, jak dvojice vystupuje na bfieh. Ti dva mu pfiipadali hor‰í neÏ Yankeeové. Zradili Jih a v‰echno, co miloval.

Uvûdomil si kapitánÛv pohled a zvedl rychle oãi. ·edovlas˘ muÏ na nûj shlíÏel s vût‰ím pochopením, neÏ byl chlapec ochotn˘ od Yankeeho pfiijmout. Nedokázal se donutit aspoÀ k malému gestu díkÛ. Ten dÛstojník pfiedstavoval ohavnou pfiipomínku poráÏky Konfederace v deltû fieky. Chlapec rozhodnû popadl kufr a spûchal po schodech na hlavní palubu.

Okolo panoval ãil˘ ruch. Pár metrÛ volného prostoru umoÏÀovalo nakládat a vykládat zboÏí. O kus dál nábfieÏí prudce stoupalo na úroveÀ hlavních skladi‰È. Kamenné dláÏdûní usnadÀovalo chÛzi lidem a jízdu povozÛm. Mladík s námahou vlekl kufr k nejbliωímu schodi‰ti. Po vedlej‰í rampû sjíÏdûla karavana vozÛ Unie. Zpocen˘ serÏant dal ostr˘ rozkaz a hrstka vojákÛ se vydala dolÛ k parníku.

9

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 10

Kathleen E. Woodiw iss Chlapec nervóznû sledoval blíÏící se vojáky, potom sklopil zrak a odhodlanû kráãel svojí cestou. Ale jejich kroky se blíÏily a jeho úzkost rostla. Zdálo se, Ïe mífií pfiímo k nûmu. Poznali to?

Knedlík v krku mu rostl, dokud ho první voják neminul a nezaãal pokfiikovat pfies lodní lávku na své kamarády. Chlapec se pokradmu rozhlédl a vidûl, Ïe muÏi nosí ve dvojicích tûÏké bedny z paluby a skládají je na vozy.

Je to stále stejné, pomyslel si. Nejlep‰í bude co nejrychleji zmizet.

Skoro na konci nábfieÏí stála hromada sudÛ. Rychle za nû za‰el a spûchal k fiadû skladi‰È. DlaÏba byla pokryta ãern˘mi skvrnami. Domy nesly stopy poÏárÛ a nûkteré z nich byly nedávno opravované. Hofiké pfiipomínky tisícÛ ÏokÛ bavlny a sudÛ s melasou, které obãané New Orleansu zapálili ve snaze zabránit modrokabátníkÛm obsadit mûsto. Víc neÏ rok uplynul od okamÏiku, kdy se musel New Orleans sklonit pfied Farragutovou flotilou, a chlapci bylo nepfiíjemné pomy‰lení, Ïe teì musí Ïít uprostfied nepfiátel.

Ostr˘ smích odvedl jeho pozornost k nájemné bryãce, do níÏ právû Jacques DuBonné pomáhal nastoupit své vnadné spoleãnici. Chlapec se závistivû díval za rychle se vzdalujícím koãárem. Nemûl peníze na to, aby si mohl zaplatit odvoz, a k str˘covu domu to bylo pûknû daleko. A bezpochyby potká cestou dal‰í Yankee.

Záplava modré barvy sevefiansk˘ch uniforem se rozlévala do v‰ech stran. Od pádu New Orleansu se do mûsta neodváÏil a nyní se tu cítil jako cizinec. Neutuchající shon na pfiístavi‰ti je‰tû vzrostl. Vojáci nosili zásoby na lodû a do skladi‰È. Skupiny ãern˘ch nádeníkÛ se hemÏily kolem a v parném horku jim stékaly po tûle ãúrky potu. Sprostá nadávka chlapce pfiimûla, aby rychle uskoãil stranou. âekal, aÏ pfiejede ‰estispfieÏí mohutn˘ch zpûnûn˘ch koní, ktefií se plahoãili po kamenném nábfieÏí s velk˘m vozem, naloÏen˘m vysok˘mi soudky se stfieln˘m prachem. Vozka znovu zanadával a práskl konû biãem. Jak spfieÏení zabralo, létaly koním od kopyt jiskry.

Ve snaze uhnout povozu z cesty se dostal ke skupinû lelkujících vojákÛ Unie. Jejich pfiítomnost si uvûdomil, aÏ kdyÏ usly‰el hrub˘ hlas:

10

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 11

Popel ve vûtru „Hele, koukejte! Do mûsta dorazil spratek z povodí.“ Hoch se otoãil a napÛl udivenû, napÛl nenávistnû hledûl na ãtvefiici mladiãk˘ch vojákÛ. Ten, kter˘ promluvil, podal témûfi prázdnou láhev svému kamarádovi a vykroãil vpfied. Rozkroãil se a zavûsil si palce za opasek. Tyãil se nad chlapcem, kter˘ na nûj hledûl s obavami. „Co tady pohledává‰, kfiupane?“ vykfiikl. „Pfii‰el ses podívat na velk˘ zl˘ Yankee?“ „N-ne, pane,“ zajíkl se chlapec. Hlas se mu zlomil. Znepokojenû se díval na ostatní, zmaten˘ a vydû‰en˘ tím neoãekávan˘m setkáním. Vojáci byli hodnû podnapilí, uniformy ve znaãném nepofiádku. Zdálo se, Ïe touÏí po nûjakém povyraÏení, které je zbaví nudy. Chlapec horeãnû pfiem˘‰lel, co udûlat. Hlasitû d˘chal a snaÏil se je trochu vystra‰it. „Mám se tu setkat se sv˘m str˘cem. Mûl by tady b˘t...“ Zmlkl a rozhlédl se kolem, jako kdyby pátral po svém pfiíbuzném. „Hele!“ Yankeesk˘ voják se uchechtl. „Ten cucák tady má nûkde strejdu. Támhle, kluku!“ ·Èouchl ho bolestivû do ramene a ukázal na nedaleko stojící spfieÏení mezkÛ. „A co támhle? Není jeden z nich tvuj strejc?“ Vojáci se hurónsky rozesmáli. Chlapec si stáhl krempu neforemného klobouku hloubûji do oãí a cel˘ se najeÏil. „PromiÀte, pane,“ zamumlal a otoãil se.

V dal‰ím okamÏiku mu nûkdo srazil klobouk. Objevila se k‰tice u‰pinûn˘ch hnûdozrzav˘ch vlasÛ. Chlapec si pfiikryl hlavu rukama a zároveÀ otevfiel pusu, aby dal najevo své rozhofiãení. Zdálo se, Ïe si to z nûjakého dÛvodu rozmyslel. Pevnû stiskl rty a vztekle chÀapl po klobouku. „âoveãe!“ vykfiikl voják, „to je teda vûc!“ Dal‰í ze ãtvefiice klobouk chytil a zaãal si ho podrobnû prohlíÏet. „Hele, myslim, Ïe sem dole na fiece vidûl star˘ho mezka, kerej mûl hezãí huãku, neÏ je tadle. Tfieba to byl jeho bratranec.“ Chlapec k nûmu pfiistoupil a klobouk se zase ocitl ve vzduchu. To ho rozzufiilo. Sevfiel ruce v pûst a vztekle vycenil zuby. „Ty modropupkat˘ dfievo!“ zajeãel. „Naval ten klobouk!“ Ten první voják klobouk chytil a se smíchem se posadil na chlapcÛv kufr, kter˘ se tak prohnul, aÏ se zdálo, Ïe se rozpadne.

VojákÛv fiehot se zmûnil ve v˘kfiik bolesti, kdyÏ ho dobfie mífien˘

11

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 12

Kathleen E. Woodiw iss kopanec trefil nejdfiív do holenû a potom do kolena. PostiÏen˘ se s fievem postavil a popadl kluka hrubû za ramena. „A teì poslouchej, ty svinskej parchante,“ obofiil se na mladíka.

Tfiásl s ním a sehnul se k nûmu tak blízko, Ïe kluk cítil vojákÛv dech páchnoucí whisky. „Teì ti ukáÏu –“ „Pozor!“ Voják ho pustil tak rychle, Ïe mladík málem upadl pfies kufr.

V‰iml si, Ïe jeho klobouk leÏí na zemi, a honem se pro nûj rozbûhl. Narazil si ho na hlavu a otoãil se s pûstmi pfiipraven˘mi k boji. Klesla mu ãelist, protoÏe vojáci stáli rovnû, jako by spolkli pravítko. Láhev whisky spadla na zem, a kdyÏ doznûlo fiinãení rozbitého skla, zdálo se ticho je‰tû hrobovûj‰í. Pfiicházel vysok˘ muÏ v nádherné modré uniformû s leskl˘mi mûdûn˘mi knoflíky, záfiícími pr˘mky na manÏetách a zlat˘mi nárameníky s hodností kapitána na ‰irok˘ch ramenech. Kolem ‰tíhlého pasu mûl ãervenobílou ‰erpu a na ní ãern˘ opasek s pistolí, klobouk staÏen˘ aÏ k zamraãenému oboãí. Na modr˘ch nohavicích se mu pfii chÛzi bl˘skaly Ïluté lampasy. „Chlapi!“ vy‰tûkl ostfie, „jsem si jist˘, Ïe serÏant od hlídky vám najde mnohem uÏiteãnûj‰í práci, neÏ je obtûÏování místních dûtí. OkamÏitû se hlaste u své jednotky.“ Probodával je pohledem, jak se snaÏili zÛstat nehnutû v pozoru, a potom ráznû zavelel: „Odchod!“ DÛstojník sledoval, jak nejistû odcházejí. Otoãil se k chlapci a podíval se na nûj jasnû modr˘ma oãima v bronzovû opáleném obliãeji. MuÏovy peãlivû upravené kotlety zdÛrazÀovaly vystupující lícní kosti a pfiísné hranaté ãelisti. Mûl hezk˘, ‰tíhl˘, témûfi orlí nos a plná ústa. Vyzafiovala z nûj osobnost profesionálního vojáka, která se odráÏela v jeho korektním chování, dokonale upraveném odûvu a ponûkud asketickém vzhledu. Pûkné rysy svûdãily o dobrém pÛvodu. A oãi orámované tmav˘mi fiasami vypadaly, Ïe dokáÏou odhalit chlapcova nejniternûj‰í tajemství.

Hoch se otfiásl hrÛzou.

KapitánÛv pfiísn˘ v˘raz se pfii pohledu na rozedraného mladíka postupnû zmírnil. Rychle potlaãil lehk˘ úsmûv. „Je mi to líto, chlapãe. Ti muÏi jsou daleko od domova. Bojím se, Ïe jejich chování potfiebuje vylep‰it stejnû jako jejich úsudek.“ Mladík, zaskoãen˘ pfiítomností dÛstojníka Unie, se nezmohl

12

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 13

Popel ve vûtru na Ïádnou odpovûì. KdyÏ se dÛstojník zadíval na jeho pfiíli‰ velké boty a potom si ho zmûfiil celého, chlapec se zadíval nejistû stranou. „A co ty, chlapãe? âekበna nûkoho?“ vyzvídal kapitán. „Nebo jsi utekl z domova?“ Mladíka podrobná prohlídka znervózÀovala. Zámûrnû ignoroval otázky a hledûl upfienû do dáli. Jeho potrhané obleãení a velké boty svûdãily o naprostém nedostatku penûz. MuÏ si udûlal vlastní názor. „Jestli hledበpráci, mÛÏeme potfiebovat nûkoho dal‰ího v nemocnici.“ Chlapec si otfiel nos do ‰pinavého rukávu a bloudil posmû‰nû pohledem po tmavû modré uniformû. „Nejsem Ïhavej dûlat pro Ïádn˘ho Yankeeho.“ DÛstojník se pomalu usmál. „NeÏádáme tû, abys na nûkoho stfiílel.“ PrÛzraãnû ‰edé oãi se nenávistnû zúÏily. „Nederu se pucovat nûjak˘ yankeesk˘ baganãata. Dûte si najít nûkoho jin˘ho, pane.“ „Pokud na tom trvá‰...“ MuÏ schválnû vytáhl dlouh˘ doutník a pomalu si ho zapálil. Potom pokraãoval. „Ale rád bych vûdûl, jak ti ta tvoje hrdost dokáÏe naplnit Ïaludek.“ Chlapec sklopil oãi, protoÏe si pfiíli‰ dobfie uvûdomoval, Ïe mÛÏe tûÏko odmítnout, kdyÏ mu tak bolestnû kruãí v bfii‰e. „Kdy jsi naposledy jedl?“ zeptal se kapitán.

Kluk se na dÛstojníka ostfie zadíval a odsekl: „Nestarejte se, modrokabátníku.“ „Vûdí tví rodiãe, kde jsi?“ MuÏ se na chlapce pozornû zadíval. „Dyby vûdûli, tak se vobrátûj v hrobû.“ „Ach tak,“ poznamenal dÛstojník s mnohem vût‰ím pochopením. RozhlíÏel se kolem, aÏ jeho zrak spoãinul na malé jídelnû nedaleko pfiístavi‰tû. Potom se podíval na chlapce. „Právû jsem se chystal nûco sníst. Nechtûl by ses pfiidat?“ Kluk zvedl ke kapitánovi studené jasné oãi. „Nepotfiebuju Ïádné milodary.“ Yankee pokrãil rameny. „Ber to jako pÛjãku, jestli chce‰. MÛÏe‰ mi to vrátit, aÏ bude‰ mít peníze.“ „Moje máma mû uãila, Ïe nemám jíst s Ïádnym cizim ãovekem, natoÏ s Yankeem.“

13

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 14

Kathleen E. Woodiw iss DÛstojník se pobavenû zasmál. „Ten poslední titul nemohu popfiít. Mûl bych se ti aspoÀ pfiedstavit. Kapitán Cole Latimer, chirurg místní vojenské nemocnice.“ Chlapec se na nûj zkoumavû a nedÛvûfiivû zahledûl. „Nikdy sem nevidûl felãara, kerej by mûl míÀ neÏ padesát. Sadim se, Ïe si ze mû dûláte ‰oufky.“ „Uji‰Èuji tû, Ïe jsem lékafi. A co se t˘ká vûku, jsem moÏná dost star˘ na to, abych mohl b˘t tv˘m otcem.“ „Jo, vy teda urãitû muj táta nejste!“ odsekl kluk podráÏdûnû. „A Ïádnej zatracenej yankeeskej fiezník!“ Objevil se dlouh˘ ‰tíhl˘ prst a témûfi se dot˘kal chlapcova ‰tíhlého arogantního nosu. „Tak, podívej se, hochu. Jsou tady lidé, ktefií by nebrali tvÛj v˘bûr oslovení tak shovívavû. MÛÏe‰ se vsadit, Ïe by ostfie zakroãili, aby tû zbavili trochy tvého elánu.

Pomohl jsem ti z maléru, ale nemíním se stát opatrovatelem Ïádného vzteklého malého ‰tûnûte. TakÏe si dávej pozor na to, jak se chová‰.“ Ve ‰pinavé tváfii se zraãilo podráÏdûní. „Já se vo sebe dokáÏu postarat sám.“ Kapitán Latimer posmû‰nû poznamenal: „Podle tvého zjevu soudím, Ïe by tû mûl nûkdo vzít do rukou. Mimochodem, kdy ses naposled myl?“ „Vy ste ten nejdotûrnûj‰í modropupkáã, jak˘ho sem kdy vidûl!“ „Mizern˘ mal˘ uprchlíku,“ zamruãel Cole Latimer a pfiísnû ukázal: „Popadni zavazadlo a pojì se mnou.“ Nechal chlapce, kter˘ na nûj zíral v nûmém úÏasu, a kráãel pfiímo k jídelnû. Udûlal jen pár krokÛ, a aniÏ by otoãil hlavu, vy‰tûkl: „Tak honem, chlapãe. NestÛj a nemotej se tady.“ Mladík si narazil klobouk hloubûji do ãela a vydal se v dÛstojníkov˘ch stopách, pfiiãemÏ zápolil s tûÏk˘m zavazadlem. Pfied vchodem z dfievûn˘ch mfiíÏí Cole Latimer zastavil. Mladík byl jen pÛl kroku za ním. Témûfi mu ‰lapal na paty leskl˘ch ãern˘ch bot, ale prudce zastavil, kdyÏ na nûj shlédly zvûdavé modré oãi. „Mበnûjaké jméno?“ Chlapec se kroutil a díval se kolem. „Nûjak se jmenuje‰, Ïe ano?“ Souhlasem bylo krátké neochotné pfiik˘vnutí. „Eh... Al! Al, pane.“ Následovalo Ïivûj‰í pok˘vnutí hlavou.

14

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 15

Popel ve vûtru Kapitán odhodil doutník, zahledûl se na chlapce a zvedl oboãí: „Mበnûco s jazykem?“ „N-ne, pane,“ zajíkl se Al. Cole se skepticky podíval na chlapcÛv uma‰tûn˘ klobouk a chystal se otevfiít dvefie. „Pamatuj na dobré chování, Ale, a najdi místo pro tu vûc, co mበna hlavû.“ Chlapec se pokusil o úsmûv, zahledûl se na Yankeeho záda a otrávenû se vydal za ním. Podsaditá majitelka jídelny pfiestala pracovat a sledovala dvojici, která pfie‰la pfies místnost a posadila se k malému stolku u okna. Pfii pohledu na dÛstojníkovu ãistou upravenou uniformu i chlapcovo ‰patnû padnoucí obleãení nevyzafiovala její tváfi Ïádné pocity, ale jakmile se vrátila ke krájení zeleniny, na okamÏik se zakabonila. Al neochotnû následoval pfiíkladu kapitána Latimera, a neÏ se posadil na urãené místo, odloÏil klobouk. Cole hledûl s ironick˘m údivem a nelibostí na jeho mahagonovû hnûdou k‰tici. „Chlapãe, kdo ti takhle ostfiíhal vlasy?“ zeptal se. Nev‰iml si, Ïe se chlapci pfii té otázce rozechvûl spodní ret. Zachytil pouze jeho chraplavou odpovûì. „Já.“ Cole se rozesmál. „Tak to musí‰ mít talent na nûco jiného.“ Odpovûdí mu bylo ticho. Mladík odvrátil ‰tíhl˘ obliãej k oknu a v oãích se mu zaleskly slzy. Cole nepostfiehl jeho smutek a pfiivolal Ïenu. Postavila se k jejich stolu s rukama v bok. „Dnes máme akorát krevety,“ vybafla hrubû. „Bisque.* K pití pivo, kafe, ãaj nebo kravsk˘ mlíko. Co si dáte, pane?“ zeptala se s dÛrazem na poslední slovo.

Cole si nev‰ímal jejího ironického tónu, protoÏe si uÏ zvykl, Ïe JiÏané opovrhují jím i kaÏd˘m vojákem v modrém. Pfiijel do New Orleansu v dobû, kdy mûsto spravoval generál Butler, a tehdy bylo nepfiátelství obyvatel zjevnûj‰í. Generál se snaÏil fiídit mûsto jako vojensk˘ tábor, vydával rozkazy a pfiíkazy, protoÏe pfiedpokládal, Ïe tak vyfie‰í kaÏdou situaci. Nedokázal pochopit tvrdohlavou p˘chu obyvatel a vyrovnat se s ní a dûlal obrovské chyby. A neÏ byl odvolán, hrozilo ve mûstû skuteãnû obãanské

* Bisque – hustá polévka z krevet

15

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 16

Kathleen E. Woodiw iss povstání. Ov‰em ten muÏ byl stejnû pfiísn˘ na svoje jednotky, dokonce nechal pár vojákÛ, ktefií byli pfiistiÏeni pfii rabování, povûsit. New Orleans není mûsto, které se dá snadno fiídit, a urãitû ne ãlovûkem se slabou vÛlí. ProtoÏe Butler uplatÀoval nelítostná opatfiení, lidé ho nemûli rádi. Ale JiÏané by nenávidûli kaÏdého Yankeeho v generálovû postavení. „Dám si bisque a studené pivo,“ rozhodl se Cole. „A pro chlapce cokoliv si bude pfiát, aÏ na pivo.“ KdyÏ Ïena ode‰la, kapitán se vrátil ke zkoumání svého spoleãníka. „New Orleans nevypadá jako místo pro hocha, kter˘ nenávidí Yankee tak moc jako ty. Mበtady pfiíbuzné nebo nûkoho, u koho zÛstane‰?“ „Mám strejdu.“ „To se mi ulevilo. Bál jsem se, Ïe tû budu muset nechat bydlet u sebe.“ Al se zakuckal a musel si odka‰lat, aby si uvolnil hrdlo. „Nemíním loÏírovat s Ïádn˘m Yankeem, to je sichr.“ Kapitán si netrpûlivû povzdychl a zase se rozhovofiil o zamûstnání. „Pfiedpokládám, Ïe potfiebuje‰ nûjak˘ zdroj pfiíjmu, ale vût‰ina civilistÛ nyní proÏívá tûÏké ãasy. MÛÏe tû zamûstnat jen armáda Unie a nemocnice bude nejspí‰ pro nûkoho, jako jsi ty, vhodnou pfiíleÏitostí. Pokud se ov‰em nechce‰ stát metafiem a ãistit ulice.“ Al si sotva v‰ímal Coleova upfieného pohledu. „Umí‰ ãíst a psát?“ „Trochu.“ „Co to znamená? Umí‰ se podepsat nebo dokáÏe‰ víc?“ Chlapec se zadíval na dÛstojníka s rostoucím hnûvem a jeho hlas znûl prázdnû, kdyÏ prohlásil: „Víc, dyÏ musim.“ „Mûli jsme na úklid nemocnice nûjaké ãernochy, ale nastoupili do armády,“ poznamenal Cole. „Nemáme mnoho invalidních vojákÛ. Jakmile jsou nemocní schopni vstát, buì se vrací k jednotce, nebo je posíláme na V˘chod na doléãení.“ „Nebudu pomáhat pfii léãení Ïádn˘ho Yankeeho!“ ohradil se hoch prudce. KdyÏ promluvil, v prÛzraãn˘ch oãích se mu zaleskly slzy. „Vy ste zabili m˘ho tátu a bráchu a s va‰im svinskym kradenim pfiivedli mou mámu do hrobu.“ „To je mi, Ale, líto. M˘m úkolem je zachraÀovat Ïivoty a uzdravovat muÏe bez ohledu na to, jakou uniformu nosí.“

16

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 17

Popel ve vûtru „Tss. Nevidûl sem Yankeeho, kerej by radûjc nejezdil po na‰í zemi, nepálil a neraboval –“ „Odkud vlastnû jsi, Ïe sis o nás udûlal tak vysoké mínûní?“ pfieru‰il ho kapitán ráznû. „Proti proudu.“ „Proti proudu?“ kapitánÛv hlas znûl hodnû u‰tûpaãnû. „Snad Chancellorsville nebo Gettysburg? O tûch místech jsi sly‰el, Ïe?“ PfiestoÏe chlapec pevnû stiskl rty a sklopil zrak, kapitán se mu stále vysmíval. „Proã ve mnû tvoje odpovûdi vyvolávají pocit, Ïe patfií‰ mezi ty odpadlíky, kter˘ch se tolik hemÏí po na‰í zemi?

Jak daleko proti proudu, chlapãe? Baton Rouge? Vicksburg?

Snad Minnesota?“ Chlapec zvedl zrak, v oãích se mu hnûvivû zajiskfiilo a vybuchl: „Z Minnesoty mÛÏe bejt akorát hejkavej vosel!“ Pfied jeho ‰tíhl˘m nosem se objevil varující prst: „Nefiíkal jsem ti, abys myslel na dobré zpÛsoby?“ „M˘ chování je dobr˘, Yankee.“ Hlasitû pleskl do Coleovy ruky. „Ale tv˘ mû dokáÏe nakrknout. To ti máma nikdy nefiekla, Ïe není hezk˘, dyÏ ukazuje‰ prstem?“ „Dávej si pozor,“ varoval ho dÛstojník témûfi vlídnû. „Nebo ti sundám kalhoty a naplácám ti na zadek.“ Al zalapal po dechu a napÛl vstal, ale potom se schoulil jako divoké zvífie zahnané do kouta. A hluboko v záfiících oãích se mu tfipytilo ponuré svûtlo. Popadl klobouk a narazil si ho na rozcuchané vlasy. „Dotkne‰ se mû jenom prstem, Yankee,“ pronesl chraplavû, „a zbyde ti z nûj akorát pahejl. Nebudu poslouchat Ïádn˘ Ïvásty zatracen˘ho modropupkáãe...“ Po této temné hrozbû Cole Latimer vstal a schválnû se naklonil dopfiedu, aÏ hledûl chlapci zblízka do oãí. KapitánÛv pohled byl tvrd˘ jako kámen. Ale kdyÏ promluvil, hlas mûl mûkk˘ a rozváÏn˘. „Ty mi odporuje‰, chlapãe?“ NeÏ se mohl hoch pohnout, sebral mu klobouk z hlavy a odhodil ho na stÛl. ·edé oãi se roz‰ífiily náhl˘m strachem.

Chlapec polknul a nenacházel v sobû jiÏ Ïádné stopy hnûvu, kter˘ by vzpruÏil jeho ochabující odvahu. Rychle se posadil a s vût‰ím respektem obezfietnû Yankeeho pozoroval.

Cole se usadil na Ïidli a prohlásil: „Nikdy jsem net˘ral dûti a Ïeny, ale jestli mû bude‰ je‰tû pokou‰et, moÏná své zásady

17

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 18

Kathleen E. Woodiw iss zmûním.“ Chlapec se na kapitána upfienû díval, pfiiãemÏ sedûl nehnutû a rovnû jako svíce.

Náhle znejistûl˘ mladík se snaÏil chovat co nejzpÛsobnûji.

Pod Coleov˘m upfien˘m pohledem sklopil zrak, sloÏil ruce do klína a zÛstal pokornû a ti‰e sedût. „To je lep‰í,“ pfiik˘vl muÏ souhlasnû. „A teì mi povûz, jak daleko proti proudu?“ Odpovûì bylo sotva sly‰et. „Pár mil na sever vod Baton Rouge.“ Na rtech kapitána Latimera se pomalu objevil úsmûv nad tím, jak se chlapec peãlivû vyh˘bal jeho pohledu. „Doufám, Ïe si v budoucnosti svÛj názor na mû opraví‰, Ale.“ Mladík vzhlédl a vypadal trochu zmatenû, dokud mu to dÛstojník nevysvûtlil: „MÛj domov leÏí daleko proti proudu – v Minnesotû.“ V chlapcovû tváfii se mísily rozpaky se zmatkem. Z nesnází ho zachránil pfiíchod dÛstojné majitelky, která ‰ikovnû balancovala s velk˘m tácem na ruce. Bez jak˘chkoliv okolkÛ pfied nû postavila velké koufiící mísy s kofienûn˘m bisque. Následoval talífi s hork˘mi plackami a dal‰í s dozlatova usmaÏenou rybou v tûstíãku. Je‰tû ani nestaãila poodstoupit od stolu a uÏ se chlapec zahryzl do kousku ryby a hltavû jedl hustou polévku. Cole ho pobavenû sledoval. Vyhladovûl˘ mladík si dÛstojníkÛv pohled uvûdomil.

Rozpaãitû poloÏil rybu a nabíral polévku pomaleji. Kapitán Latimer se lehce zasmál a obrátil svoji pozornost k dráÏdivû lahodnému jídlu.

Aãkoliv chlapec zpoãátku jedl hltavû, zdálo se, Ïe ukojil hlad velmi rychle. Potom si se zbytkem jídla jenom pohrával, zatímco Cole konzumoval svoji porci pomalu, aby mohl lahÛdku plnû vychutnat. KdyÏ dojedl, opfiel se a otfiel si ústa ubrouskem. „Ví‰, kde tvÛj str˘c bydlí?“ Chlapec rychle pfiik˘vl. Cole vstal, poloÏil na stÛl nûkolik bankovek a vzal si klobouk. Ukázal chlapci, aby ho následoval. „Pojì. Mám venku konû. Uvidíme, jak tû dostaneme ke str˘ci.“ Mladík hned sebral kufr a spûchal za vysok˘m muÏem. TûÏko mohl kapitána odmítnout, a navíc jízda na koni byla rozhodnû lep‰í neÏ chÛze pû‰ky. Zápolil s objemn˘m zavazadlem i tûÏk˘mi botami, ale následoval svého ochránce. Ta zvlá‰tní dvojice nemytého v˘rostka a bezvadnû obleãeného dÛstojníka zamífiila

18

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 19

Popel ve vûtru k místu, kde stál ve stínu vysok˘ dlouhonoh˘ gro‰ák. Cole vzal do ruky uzdu, otoãil se a zamy‰lenû se podíval na ‰tíhlého chlapce i jeho zavazadlo. „Myslí‰, Ïe dokáÏe‰ sedût za mnou a drÏet své vûci?“ „Jo. Jezdím na koni vod mala,“ chvástal se trochu Al. „TakÏe nahoru. Kufr ti podám.“ Cole drÏel konû, zatímco se chlapec snaÏil dosáhnout na vysoké tfimeny. I kdyÏ se mu to povedlo, nedokázal pfiehodit druhou nohu pfies sedlo. „Od dûtství, ha?“ Pfiekvapen˘ Al ucítil na h˘Ïdích ‰irokou ruku, která ho zvedla. Jeho ‰edé oãi se roz‰ífiily a ve tváfii se mu objevil ustra‰en˘ v˘raz. Zlostnû se otoãil, aby Yankeeho plácnul, ale kapitán uÏ zvedal kufr. UloÏil ho pfied chlapce a nedbale poznamenal: „¤ekl bych, Ïe jsi mûl aÏ dosud velmi snadn˘ Ïivot, Ale. Mበtûlo mûkké jako Ïena.“ Bez dal‰ích fieãí pfietáhl koni uzdu a vy‰vihl se do sedla. Kapitán se zeptal pfies rameno: „V‰e v pofiádku?“ „Jo,“ ozvalo se za ním. Otoãil konû a zamífiil z pfiístavu.

Skvûl˘ a dobfie vycviãen˘ gro‰ák nebyl zvykl˘ na dal‰í zátûÏ, i kdyÏ tak lehkou. Mladík se musel pot˘kat s velk˘m kufrem, kluzk˘m hfibetem konû a odporem dotknout se kapitána. Jeho snaÏení zvífie vylekalo. Nakonec Cole ztratil trpûlivost a pfiikázal mladíkovi stroze pfies rameno: „Ale, seì na zadku a buì tam vzadu v klidu, nebo oba skonãíme na zemi.“ Natáhl se dozadu, chytil chlapcovu malou ruku a pfiitlaãil si ji pevnû na bok. „Tady mû pofiádnû popadni za kabát. Teì se opfii obûma rukama a seì klidnû.“ Mladík nesmûle sevfiel nabídnut˘ odûv a uvelebil se. KÛÀ se ponûkud zklidnil a jízda pokraãovala snadnûji. Proutûn˘ ko‰ stál mezi nimi a chlapec ho pfiidrÏoval paÏemi. Byl spokojen˘. AspoÀ se nemusel otírat o ten nenávidûn˘ modr˘ kabát.

19

Woodw_POPEL VE VETRU

2.9.2015

14:27

Stránka 20

Kathleen E. Woodiw iss

Mûsto válka pfiíli‰ nezasáhla. Podél fieky byly vidût stopy po bojích, ale kdyÏ vyjeli z pfiístavu, vypadalo to, Ïe Ïivot mûsta pokraãuje stejnû jako dfiíve, aniÏ by ho ovlivÀovala pfiítomnost vojákÛ Unie. Obchody a úzké domy ozdobené balkony z ocelového krajkoví se k sobû choulily. Za krásnû tepan˘mi Ïelezn˘mi branami bylo vidût dobfie udrÏované zahrady a stromy. Jak se vzdalovali Vieux Carré, ulice se zaãaly roz‰ifiovat a objevovaly se malé plochy trávníkÛ. Magnolie, obtûÏkané velk˘mi voskov˘mi kvûty, mísily svou tûÏkou vÛni s vÛní jasmínu a svûÏí myrty.

Trávníky se stále zvût‰ovaly a pod duby obrostl˘mi mechem se otevíraly ochozy velk˘ch domÛ.

Cole se ohlédl pfies rameno a s jist˘mi pochybnostmi se zeptal: „Jsi si jist˘, Ïe ví‰, kam nás vede‰, Ale? Tady Ïijí bohatí lidé.“ „Tss, jak málo bohatství ste vy Yankeeové nechali.“ Chlapec pokrãil rameny a ukázal dopfiedu: „UÏ sem tady byl. Je to jen kousek vodsaì. Tudy.“ Za nûkolik okamÏikÛ mávl rukou smûrem k cestû, která vedla mezi Ïiv˘m plotem, za nímÏ se vynofioval velk˘ dÛm. Cihlové oblouky stínily ochoz v prvním patfie a vedle verandy se toãilo tepané Ïelezné schodi‰tû na filigránsky zdoben˘ balkon táhnoucí se pfies celou ãelní stranu domu. Budova stála zcela ve stínu velk˘ch dubÛ a pod jejich rozprostfien˘mi vûtvemi byla vidût stáj na koãáry, která leÏela za ozdobnou kovovou brankou vedoucí na pozemky.

KdyÏ Cole otoãil konû na cihlovou cestu, cítil, jak chlapcova nedoãkavost roste. Zastavil pfied ‰irok˘m ochozem, seskoãil,

20