Část první Siggy
Vídeňská dieta Vídal jsem ho každé poledne, jak sedí na lavičce v Rathaus Parku s malým, naditým sáčkem skleníkových ředkviček v klíně a lahví piva v ruce. Vždycky si přinesl i slánku; musel jich mít hodně, protože si nemohu vybavit ani jednu z nich. Nikdy to však nebyly žádné moc noblesní slánky a jednou dokonce jednu zahodil. Zabalil ji do prázdného sáčku od ředkviček a odhodil do odpadkového koše v parku. Každé poledne a vždy na stejné lavičce, z níž trčelo nejméně třísek, na okraji parku nejblíže k univerzitě. Občas měl s sebou zápisník, ale vždy byl v manšestrové lovecké bundě na kachny s prostřiženými postranními kapsami a velkou větrací kapsou na zádech pod pasem. Ředkvičky, láhev piva, slánku a někdy notes – to vše vytáhl z dlouhé vyboulené zadní kapsy. Když šel, nenesl v rukách nic. Tabák a dýmky strkal do postranních šikmých kapes bundy; měl s sebou aspoň tři různé dýmky. Ač jsem předpokládal, že je student jako já, nikdy jsem ho neviděl v žádné univerzitní budově. Pouze v Rathaus Parku, každé poledne v prvních jarních dnech. Když jedl, často jsem sedával na protější lavičce. Měl jsem s sebou noviny a bylo to prima místo na pozorování dívek, které chodily po cestě; člověk se mohl letmo mrknout na jejich bledá zimní kolena – kostnaté, blůzaté dívky v průsvitném hedvábí. Ale on se na ně nedíval; seděl tam nad tím svým sáčkem s ředkvičkami ostražitý jako veverka. Skrz laťky lavičky mu slunce kreslilo zebří pruhy na klín. 7