Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 9
D OPIS Byl listopad. KdyÏ jsem zah˘bala do Laundress Passage, nebylo je‰tû pozdû, ale nebe uÏ potemnûlo. Otec pro dne‰ek zavfiel, zhasl v obchodû a stáhl rolety, ale nad schody do bytu nechal svítit, abych se nevracela domÛ potmû. Sklenûn˘mi dvefimi dopadal na mokr˘ chodník rozdvojen˘ obdélník bledého svitu, ve kterém jsem se zastavila a chystala se otoãit klíãem ve dvefiích; a odtud jsem také prvnû uvidûla ten dopis. Dal‰í bíl˘ obdélník, kter˘ leÏel na pátém schodu zdola, kde jsem ho nemohla minout. Zavfiela jsem dvefie a klíã od obchodu jsem uloÏila na obvyklé místo za Baileyho Principy pokroãilé geometrie. Chudák Bailey. O tu jeho tlustou ‰edou kníÏku nikdo nestál uÏ tfiicet let. Nûkdy mû tak napadá, co si asi myslí o své roli stráÏce klíãÛ od knihkupectví. Nefiekla bych, Ïe zrovna takov˘hle osud si pfiedstavoval pro své mistrovské dílo, jehoÏ sepisováním strávil dvû desetiletí. Dopis. Pro mû. To byla událost. Obálka s ostr˘mi rohy se nadouvala poskládan˘mi listy a adresu mûla napsanou rukopisem, jehoÏ lu‰tûní muselo listono‰i dát dost práce. I kdyÏ byl rukopis staromódní – velká písmena sloÏitû zdobená a v‰ude samá kudrlinka – první mÛj dojem byl, Ïe to psalo dítû. Ta ruka mi pfiipadala nevypsaná. Nestejnomûrné tahy se buì skoro ztrácely, nebo se naopak zar˘valy hluboko do papíru. Písmena, z nichÏ se skládalo mé jméno, nepÛsobila ani trochu plynule. Do kaÏdého z nich se pisatel pustil zvlá‰È – M A R G A R E T L E A OVÁ – jako do nového nároãného dobrodruÏství. JenÏe já jsem Ïádné dûti neznala. A v té chvíli mû napadlo – tohle je písmo invalidy. Mûla jsem z toho divn˘ pocit. Vãera nebo pfiedevãírem, kdyÏ jsem se potichu a v soukromí starala o svoje záleÏitosti, nûjaká neznámá osoba – nûkdo cizí – si dala tu práci a nade9