0037454

Agatha Christie

KRÁLOVSKÝ

RUBÍN K N I Ž N Í K LU B

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 3

21.7.2015 11:15:09

PŘEDMLUVA AUTORKY

Tato kniha k vánočnímu hodování by se dala nazvat „Výběr šéfkuchaře“. Šéfkuchař jsem já!

Obsahuje dva hlavní chody: Královský rubín a Záhadu španělské truhly, dále nabídku předkrmů: Greenshawovu krato­ chvíli, Sen a Outsidera a jako moučník je tu Čtyřiadvacet čer­ ných kosů.

Záhada španělské truhly může být považována za zvláštní výkon Hercula Poirota. V tomto případu se viděl ve vrcholné formě! Slečnu Marplovou zase vždy těšila bystrost, jakou projevila v případu Greenshawova kratochvíle.

Královský rubín je mým vlastním potěšením, neboť mi velmi příjemně připomíná Vánoce mého mládí. Po otcově smrti jsme s matkou a rodinou mého švagra vždy trávili vánoční svátky na severu Anglie – a pro dítě to byly nezapomenutelné, nádherné Vánoce. Abney Hall měl všechno! Zahrada se pyšnila vodopádem a tunelem pod příjezdovou cestou. Vánoční menu se vyznačovalo gargantuovskými proporcemi. Byla jsem (5)

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 5

21.7.2015 11:15:11

AGAT HA C HR I S T I E

vychrtlé dítě, působící neduživě, ale ve skutečnosti jsem měla pevné zdraví a byla jsem neustále hladová. Hoši z rodiny a já jsme soupeřili, kdo toho na Boží hod dokáže sníst nejvíc. Ústřicová polévka a platýs zmizely bez mimořádného nadšení, ale pak přišla na řadu krůtí pečeně a vařená krůta a obrovský hovězí roštěnec. Od všeho jsme si, chlapci i já, přidali! Poté jsme si ještě dali hrozinkový pudink, plněné košíčky, ovocný piškotový dezert s želé a šlehačkou a všechny druhy vánočního pečiva. Během odpoledne jsme pilně pojídali čokoládové bonbony. Nikdy jsme neměli pocit, že je nám těžko, ani nám nebylo špatně! Bylo tak krásné být jedenáctiletá a nenasytná!

Byl to den plný rozkoše z „punčoch“ ráno v posteli, pak kostel a všechny vánoční zpěvy, vánoční večeře, dárky a nakonec rozsvícení vánočního stromečku!

Cítím hlubokou vděčnost k laskavým a vlídným hostitelům, kteří jistě museli tvrdě pracovat na tom, aby se vánoční svátky staly tak nádhernou vzpomínkou, přetrvávající až do mého stáří.

Dovolte tedy, abych tuto knihu věnovala památce Abney Hall – jeho laskavosti a pohostinnosti.

A veselé Vánoce všem, kdo budou tuto knihu číst.

Agatha Christie

(6)

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 6

21.7.2015 11:15:11

Královský rubín I „Nesmírně lituji –“ začal pan Hercule Poirot.

Leč byl přerušen. Ne však hrubě přerušen. To pře­ rušení bylo uhlazené, obratné a přesvědčivé, nikoli nesmiřitelné. „Prosím, neodmítejte hned, monsieur Poirote. Jde o vážný státní zájem. Vaše spolupráce bude oceněna na těch nejvyšších místech.“ „Jste až příliš laskav,“ mávl Hercule Poirot rukou, „avšak já se vskutku nemohu podujmout toho, oč mne žádáte. V tuto roční dobu –“ Pan Jesmond jej znovu přerušil. „Ve vánoční čas,“ pravil vemlouvavě. „Starosvětské Vánoce na anglickém venkově.“ Hercule Poirot se otřásl. Pomyšlení na anglický venkov v tuto roční dobu ho nelákalo.

(7)

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 7

21.7.2015 11:15:11

AGAT HA C HR I S T I E

„Krásné starosvětské Vánoce!“ zdůraznil pan Jesmond. „Já – já nejsem Angličan,“ podotkl Hercule Poirot. „V mé zemi jsou Vánoce pro děti. My slavíme Nový rok.“ „Ach,“ povzdechl si pan Jesmond, „ale Vánoce v Anglii jsou přímo instituce a ujišťuji vás, že v Kings Lacey je poznáte v té nejlepší podobě. Víte, je to nádherný starý dům. Jedno křídlo je dokonce ze čtrnáctého století.“ Poirot se opět otřásl. Pomyšlení na anglické panské sídlo ze čtrnáctého století ho naplňovalo obavami. Až příliš často trpěl v historických venkovských domech Anglie. Pochvalně se rozhlédl po svém komfortním moderním bytě s radiátory a nejnovějšími vymoženostmi, které brání průvanu. „V zimě neopouštím Londýn,“ pronesl pevně. „Domnívám se, že ne zcela doceňujete, pane Poirote, o jak závažnou záležitost se jedná.“ Pan Jesmond pohlédl na svého společníka a poté zpět na Poirota.

Poirotův druhý návštěvník dosud krom zdvořilého a formálního „Těší mě“ nepronesl ani slovo. Seděl s pohledem upřeným na své naleštěné střevíce a s výrazem krajní sklíčenosti v kávově zabarveném obličeji. Byl to mladý muž, nanejvýš třiadvacetiletý, a zjevně se nacházel ve stavu velkého trápení. „Ano, ano,“ přikývl Hercule Poirot. „Jistěže jde o závažnou záležitost. Já si to uvědomuji. Jeho Výsost má mé nejhlubší sympatie a soucit.“ „Situace je mimořádně ožehavá,“ podotkl pan Jesmond.

Poirot přenesl pohled z mladého muže na jeho staršího společníka. Pokud by někdo chtěl pana Jesmonda vystihnout jedním slovem, pak by tím nejvhodnějším byl výraz diskrétnost. Na panu Jesmondovi bylo vše zcela diskrétní. Jeho dobře střižený nenápadný oblek, jeho uhlazený, kultivovaný hlas, jenž (8)

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 8

21.7.2015 11:15:11

K R ÁLOVS K Ý RU B Í N

se zřídka dostal nad příjemnou monotónní hladinu, jeho světle hnědé vlasy, na spáncích lehce řídnoucí, jeho bledý vážný obličej. Hercule Poirot měl pocit, že se svého času setkal nikoli s jedním, nýbrž s tuctem pánů Jesmondů a všichni dříve či později použili stejný obrat – „mimořádně ožehavá situace“. „Víte, policie dokáže být velmi diskrétní,“ upozornil Hercule Poirot.

Pan Jesmond rozhodně zavrtěl hlavou. „Žádná policie,“ odmítl. „Abychom znovu získali to – ehm –, co chceme získat zpět, znamenalo by to takřka nevyhnutelně podniknout právní kroky před soudem, a ­přitom toho víme tak málo. Máme podezření, avšak nevíme.“ „Soucítím s vámi,“ zopakoval Hercule Poirot.

Pokud si představoval, že jeho soucítění bude pro jeho dva návštěvníky něco znamenat, mýlil se. Nestáli o sympatie a soucítění, přáli si praktickou pomoc. Pan Jesmond se znovu pustil do líčení půvabů anglických Vánoc. „Opravdový starobylý ráz anglických Vánoc již vymírá, víte,“ vykládal. „Lidé je dnes tráví v hotelích. Avšak anglické Vánoce, kdy se shromáždí celá rodina, s dětmi a jejich punčochami na dárky, vánočním stromečkem, krůtou, pudinkem se sušeným ovocem a prskavkami. Za oknem sněhulák –“ Hercule Poirot zasáhl v zájmu přesnosti. „Na postavení sněhuláka jest třeba míti sníh,“ podotkl přísně. „A sníh nelze objednat, dokonce ani pro anglické Vánoce.“ „Zrovna dnes jsem hovořil s jedním svým přítelem z meteorologického ústavu,“ pravil pan Jesmond, „a ten mi říkal, že je vysoká pravděpodobnost, že o letošních Vánocích sníh bude.“ (9)

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 9

21.7.2015 11:15:11

AGAT HA C HR I S T I E

To byla ovšem špatná zpráva. Hercule Poirot se otřásl ještě silněji než předtím. „Sníh na venkově!“ zvolal. „To by bylo ještě strašnější. Veliké, studené, kamenné panské sídlo.“ „Ale vůbec ne,“ zarazil ho pan Jesmond. „Za posledních deset let se věci hodně změnily. Mají ústřední naftové topení.“ „V Kings Lacey mají ústřední naftové topení?“ ujišťoval se Poirot. Zdálo se, že poprvé zaváhal.

Pan Jesmond se chopil příležitosti. „Ano, je to tak. A navíc úžasný systém rozvodu teplé vody. Radiátory v každé ložnici.

Ujišťuji vás, můj drahý pane Poirote, že Kings Lacey je v zimním období komfort sám. Dokonce byste mohl mít pocit, že je v domě příliš horko.“ „To je krajně nepravděpodobné,“ odtušil Poirot.

Pan Jesmond se se zkušenou obratností jal trošku rozšiřovat dobyté území. „Nepochybně chápete, jak obtížnému dilematu čelíme,“ pronesl důvěrným tónem.

Hercule Poirot přikývl. Problém byl skutečně dost nešťastné povahy. Mladý budoucí vladař, jediný syn vládce jisté bohaté a významné zemičky, přijel před několika týdny do Londýna. Jeho země procházela obdobím neklidu a nespokojenosti. Veřejné mínění zůstávalo loajální vůči otci, jenž zachovával vytrvalou věrnost východním hodnotám, zato o mladší generaci mělo značné pochybnosti. Mladík měl západní záliby, a proto na něj hledělo s nedůvěrou.

Nedávno však bylo oznámeno jeho zasnoubení. Měl se oženit se sestřenicí stejné krve, mladou ženou, jež sice vystudovala v Cambridge, avšak pečlivě si dávala pozor, aby ve vlastní zemi nepředváděla žádný západní vliv. Bylo oznámeno datum svatebního dne a mladý princ se vydal na ces( 10 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 10

21.7.2015 11:15:11

K R ÁLOVS K Ý RU B Í N

tu do Anglie, aby nechal u Cartiera upravit do modernější podoby jisté slavné šperky panovnického domu. Mezi nimi byl i proslavený rubín, vyjmutý z těžkého staromódního náhrdelníku, a slavní klenotníci mu měli dodat novou podobu.

Až potud probíhalo všechno dobře, avšak poté se objevil zádrhel. Samozřejmě se neočekávalo, že se mladý muž takového bohatství a družných sklonů nedopustí pár pošetilostí rozverného rázu. Za to by ho nikdo nekáral. U mladých princů se předpokládá, že se budou bavit po svém. Jestliže princ vezme momentální přítelkyni na procházku po Bond Street a věnuje jí smaragdový náramek nebo diamantovou brož jako odměnu za potěšení, které mu její společnost poskytla, bude to považováno za zcela přirozené a vhodné a bude to ostatně odpovídat cadillacům, kterými jeho otec pravidelně obdarovával svou momentálně oblíbenou tanečnici.

Ovšem princ byl daleko indiskrétnější. Zájem dámy mu zalichotil, a tak jí ukázal onen proslavený rubín v novém zasazení a nakonec byl natolik nemoudrý, že vyhověl jejímu ­přání, aby si směla náhrdelník vzít na sebe – jen na jeden večer!

Pokračování bylo krátké a smutné. Dáma se při večeři vzdálila od stolu, aby si přepudrovala nos. Čas plynul. Nevrátila se. Opustila podnik jinými dveřmi a poté jako by se rozplynula. Důležitou a hrozivou stránkou celé věci bylo, že spolu s ní zmizel i rubín v novém osazení.

Taková byla fakta, která nešlo zveřejnit bez velice neblahých následků. Rubín byl čímsi víc než pouhým rubínem, byl to historický majetek velkého významu a okolnosti jeho zmizení byly takové, že jakákoli nevhodná publicita by mohla vyústit ve vážné politické následky.

Pan Jesmond nebyl člověkem, jenž by tyto skutečnosti vy( 11 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 11

21.7.2015 11:15:11

AGAT HA C HR I S T I E

jádřil prostými slovy. Naopak, mnohomluvně je zaobalil. Kdo přesně pan Jesmond je, to Hercule Poirot nevěděl. Za své kariéry takových Jesmondů poznal mnoho. Zda zastupuje ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničí či jinou diskrétní sekci státní správy, nebylo specifikováno. Jedná v zájmu Britského společenství národů. Rubín je nutné získat zpět.

A monsieur Poirot je tím pravým mužem, který ho získat dokáže, jak decentně zdůraznil pan Jesmond. „Snad – ano,“ připustil Hercule Poirot, „avšak sdělil jste mi tak málo. Domněnky – podezření – není toho mnoho, z čeho by se dalo vycházet.“ „Ale jděte, monsieur Poirote, vy to zcela jistě dokážete.

Ach, ano.“ „Ne vždy uspěji.“ To však byla předstíraná skromnost. Z Poirotova tónu bylo zřejmé, že ujme‑li se on nějakého poslání, rovná se to úspěchu. „Jeho Výsost je velmi mladá,“ připomněl pan Jesmond. „Bylo by smutné, kdyby mu celý život měla zničit pouhá mladická nerozvážnost.“ Poirot věnoval skleslému mladíkovi laskavý pohled. „Mládí jest časem pošetilosti,“ pravil povzbudivě, „a u obyčejného mladého muže na tom příliš nezáleží. Hodný tatíček zaplatí, rodinný právník pomůže rozplést nepříjemnost a mladý muž se poučí, takže vše má dobrý konec. Ve vašem postavení jest to vskutku těžší. Váš nadcházející sňatek…“ „To je právě to. To je přesně ono.“ Poprvé se z mladíka slova jen řinula. „Víte, ona je velmi, ale opravdu velmi seriózní. Bere život hrozně vážně. V Cambridge získala moc vážné názory. V mé zemi musí být vzdělání. Musí tam vzniknout školy. Musí tam být mnoho věcí. Všechno ve jménu pokroku, ( 12 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 12

21.7.2015 11:15:11

K R ÁLOVS K Ý RU B Í N

rozumíte, ve jménu demokracie. Ona říká, že to nebude jako za časů mého otce. Ona přirozeně ví, že se v Londýně budu bavit, ale nesmí dojít k žádnému skandálu. Ne! Záleží na tom, aby nebyl žádný skandál. Chápejte, ten rubín je moc a moc slavný. Má za sebou dlouhou stopu, historii. Mnoho krve – mnoho úmrtí!“ „Úmrtí,“ pronesl Hercule Poirot zamyšleně. Podíval se na pana Jesmonda. „Člověk doufá,“ dodal, „že k tomu to nedojde.“ Pan Jesmond vydal jakýsi podivný zvuk, který téměř připomínal slepici, jež se chystala snést vejce, ale pak si to rozmyslela. „Ne, to opravdu ne,“ vypravil ze sebe nakonec upjatě. „Jsem si jist, že nic takového druhu nepřichází v úvahu.“ „Nemůžete si být jist,“ namítl Hercule Poirot. „Ať již má nyní rubín kdokoli, může být mnoho dalších, kteří by si jej přáli vlastnit a nebudou si brát servítky, příteli.“ „Opravdu si myslím,“ řekl pan Jesmond ještě upjatěji, „že není nutné pouštět se do takových spekulací. Jsou zcela neplodné.“ „Já stejně jako politici exploruji veškeré alternativy.“ Hercule Poirot se najednou začal vyjadřovat obzvlášť jako cizinec.

Pan Jesmond se na něj zahleděl s pochybnostmi. Poté se vzpamatoval a otázal se: „Je to tedy dohodnuto, pane Poirote?

Pojedete do Kings Lacey?“ „A kterak se tam zdůvodním?“ zeptal se Hercule Poirot.

Pan Jesmond se sebevědomě usmál. „To se myslím dá snadno zařídit,“ řekl. „Ujišťuji vás, že to bude působit zcela přirozeně. Zjistíte, že Laceyovi jsou okouzlující. Moc příjemní lidé.“ „A neklamete mne s tím ústředním naftovým topením?“ ( 13 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 13

21.7.2015 11:15:11

AGAT HA C HR I S T I E

„Ne, opravdu ne.“ Pan Jesmond se zatvářil ztrápeně. „Ujišťuji vás, že tam najdete veškerý moderní komfort.“ „Tout confort moderne,“ šeptal si pro sebe Poirot nostalgicky. „Eh bien,“ pravil, „přijímám.“

II

Teplota v protáhlém salonu v Kings Lacey dosahovala příjemných dvaceti stupňů. Hercule Poirot seděl u jednoho z velkých, svisle dělených oken a vedl rozhovor s paní La­ cey­ovou, která se věnovala šití. Nezabývala se nějakým petit point či vyšíváním květin na hedvábí. Vypadalo to naopak, že se zaobírá prozaickým úkolem zašívání utěrek. Při šití promlouvala tlumeným hloubavým hlasem, jejž Poirot shledával okouzlujícím. „Doufám, že se vám naše zdejší vánoční sešlost bude líbit, pane Poirote. Víte, půjde pouze o rodinu. Moje vnučka a vnuk a jeden jeho kamarád a Bridget, to je moje praneteř, a Diana, sestřenice, a David Welwyn, který je náš starý přítel. Jen rodinná společnost. Ovšem Edwina Morecom­beová říkala, že právě to byste chtěl zažít. Starosvětské Vánoce. Nic nemůže být starodávnějšího než my! Víte, můj muž žije ponořený v minulosti. Má rád, když je všechno přesně tak, jako když mu bylo dvanáct a jezdíval sem na prázdniny.“ Pousmála se pro sebe. „Všechno jako zastara, vánoční stromeček a zavěšené punčochy a ústřicová polévka a krůta – dvě krůty, jedna vařená a jedná pečená – a hrozinkový pudink s prstenem a knoflíkem staromládenectví a vším tím ostatním. Dnes do něj nemůžeme dát šestipenci, protože ty už nejsou ze stří( 14 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 14

21.7.2015 11:15:11

K R ÁLOVS K Ý RU B Í N

bra. Ale chystáme všechny obvyklé sladkosti, sušené ryngle, kandované švestky a mandle a hrozinky a další kandované ovoce a zázvor. Propána, zní to jako katalog od Fortnuma a Masona!“ „Podněcujete mé gastronomické šťávy, madam.“ „Počítám, že do zítřejšího večera nás všechny stihnou silné zažívací potíže,“ prohodila paní Laceyová. „Dnes již člověk není zvyklý tolik jíst, že?“ Přerušily ji jakési hlasité výkřiky a rozesmátý výskot pod oknem. Vyhlédla ven. „Nevím, co tam venku dělají. Asi hrají nějakou hru. Víte, vždycky jsem měla obavy, že tihle mladí se tady o Vánocích budou nudit. Ale vůbec ne, je to právě naopak. To můj vlastní syn a dcera a jejich přátelé na Vánoce pohlíželi povzneseně.

Prohlašovali, že je to všechno nesmysl a zbytečný povyk a že by bylo daleko lepší jít někam do hotelu a zatančit si. Ale mladší generace to zřejmě považuje za velice pěkné. Navíc,“ dodala paní Laceyová prakticky, „školáci a školačky jsou neustále hladoví, že? Připadá mi, že je v těch školách moří hladem. Ostatně všichni víme, že děti v tom věku toho snědí tolik co tři dospělí.“ Poirot se usmál a řekl: „Madam, jest velice laskavé od vás a vašeho manžela, že jste mne takto zahrnuli do své rodinné sešlosti.“ „Ach, my máme oba velkou radost, věřte mi,“ ujišťovala ho paní Laceyová. „A pokud vám Horace bude připadat poněkud bručlavý,“ pokračovala, „nijak si toho nevšímejte. Víte, to je takový jeho způsob.“ Její manžel, plukovník Lacey, ve skutečnosti řekl: „Nechápu, proč chceš, aby nám tady zrovna o Vánocích překážel jeden z těch zatracených cizinců. Proč nemůže přijet někdy ( 15 )

Kralovsky_rubin_(velky_format)_10_(imprimatur).indd 15

21.7.2015 11:15:11