0037453

Jiří Kahoun

medvedi_zlom_kor.3.indd 3

Co se zdá medvědům

28.05.15 10:45

Co se zdá J iří Kahoun

medvedi_zlom_kor.3.indd 4

28.05.15 10:45

med věd ům Knižní klub

medvedi_zlom_kor.3.indd 5

28.05.15 10:45

Text & illustrations © Jiří Kahoun, 2015 ISBN 978-80-242-4864-6

medvedi_zlom_kor.3.indd 6

28.05.15 10:45

Jahodová dobrota Ve stráni pod Placatou skálou se krčila dřevěná chaloupka.

Měla dveře, dvě okna, komín a střechu z plochého kamene.

Uvnitř v postýlkách z ořechového dřeva se převalovala chlupatá dvojčata. Jmenovala se Bříško a Pupík a byli to dva nachlup stejní medvídci. Měli stejné oči, uši, čumáčky i tlapky. Jedině máma je od sebe rozeznala, bůhví podle čeho. Jinak nikdo. Dokonce i vlastní táta si je v jednom kuse pletl. Jeden kluk jako druhý, a přece byl každý jiný. „Tak, chlupáčci, kdy chcete vstávat?“ usmívala se na ně máma. „Sluníčko už sedí vysoko nad lesem a za chvilku bude poledne.“ „Nejsme chlupáčci,“ protáhl se Pupík. „A co jste?“ „Přece medvědi.“ „Medvědi vševědi,“ zíval Bříško. Odkopl proužkovanou peřinu a vyskočil z postýlky.

7 medvedi_zlom_kor.3.indd 7

28.05.15 10:45

„Spíš medvědi, co nic nevědí,“ smála se máma.

Pupík se převalil a spadl na podlahu jako pytel. Zůstal ležet a čekal, jestli ho někdo zvedne. Pak vstal a ťapal za Bříškem ke stolu. Posadili se na židličky a máma jim uvázala pod krk bryndáky. Bříško se pustil s chutí do jídla, ale Pupík ne. Ten se začal houpat na židličce. Bříško jedl jako velký medvěd a za chvilku měl prázdný talíř. Zato na Pupíka byla panečku podívaná! Rozdrobil buchtu, ulil kafe, spadla mu lžička a nakonec zvrhl do všeho sůl. Máma se radši otočila, aby se na něj nemusela dívat a nezačala den hubováním.

Bříško si oplachoval pusu už potřetí a Pupík se pořád patlal v jídle. Nakonec ho stejně nedojedl. „Kluci, hlavně si pořádně vyčistěte zoubky,“ připomínala máma. „Zase, jo?“ bručel Pupík. „Ty jsme si čistili včera a zejtra a předevčírem.“ „Zuby se musí čistit každý den,“ povídá máma, „aby vám dlouho vydržely a měli jste čím kousat. Máte nové kartáčky a voňavou jahodovou pastu. S tou vám to půjde samo.“ „Jahodovku já rád,“ mačkal tubu Bříško. „Brr,“ otřásl se Pupík. „A kartáček škrábe a píchl jsem se s ním do oka.“ „Musíš dávat pozor,“ řekla máma. „Hm, hm, pořád něco musím,“ brblal Pupík. „Ráno vstávat, jíst, čistit si zuby, spát. A teď půjdeme určitě zase do lesa na jahody. A než se natrhá hrneček, to je doba… To se nedá vydržet.“

8 medvedi_zlom_kor.3.indd 8

28.05.15 10:45

„Dneska do lesa nepůjdeme,“ řekla máma. „Budeme dělat něco jiného.“ „Jé, a co?“ poskočil Bříško. „Něco vás naučím,“ řekla máma. „Mami, a co?“ pověsil se jí na kožich Bříško. „Naučím vás mručet,“ odpověděla máma. „Bručet?“ vrtěl hlavou Pupík. „To jsou nápady. Bručet umí přece každý medvědí prcek, sotva se narodí.“ „To se ti jen zdá,“ řekla máma. „Ty sice bručíš pořád, to je pravda, ale jen na jednu notu. Nikdy se ti nic nelíbí a nejsi s ničím spokojený. Jenže velký medvěd musí umět nejen bručet, ale taky mručet, jak se sluší a patří.“ „Mami, a jak se to patří?“ vyzvídal Bříško. „To vám právě ukážu,“ řekla máma a vedla je před chaloupku. Posadila se na stráň do trávy a ukázala jim, aby se uvelebili před ní. Bříško se k ní obrátil čumáčkem, aby dobře viděl, ale Pupík se otočil zády. „No tak,“ napomenula ho máma, „takhle se nic nenaučíš.“ „Já vidím náhodou i dozadu,“ odpověděl Pupík.

Jestlipak se někdy dočkám, až ten kluk přestane zlobit, pomyslela si máma a nahlas řekla: „Podívejte, jaký mi leze po noze brouk.“ Zvědavý Pupík se k ní obrátil čumáčkem a mohli začít. „Žáci, dávejte pozor, škola začíná,“ zvedla packu máma. „Nejsme žáci,“ bručel Pupík. „Ale jste. A dávej pozor, nebo tě nechám po škole,“ pohrozila máma.

9 medvedi_zlom_kor.3.indd 9

28.05.15 10:45

„Mami, co je to poškole?“ zeptal se Bříško. „To ti vysvětlím až potom. Nejdřív vám ukážu, jak mručí medvěd, který má z něčeho radost,“ a radostně zamručela. „Takhle mručí, když se zlobí,“ zamručela pak rozzlobeně. „A takhle, když ho bolí bříško. Kdo si to pamatuje, zvedne packu a zkusí to po mně.“ Bříško zatřepal packou a zamručel. Vesele, zlostně a jako když ho něco bolí. „Dobře,“ pochválila ho máma. „A teď ty,“ ukázala na Pupíka.

A Pupík mručel. Jednou, dvakrát, třikrát, ale pořád stejně. „Zkus zamručet radostně,“ řekla máma. „To nejde,“ bručel Pupík, „Já nemám žádnou radost.

A když nemám radost, tak mi to nejde.“ „Psí život, viď? Co s tím uděláme?“ přemýšlela máma.

Pak strčila packu do kapsy u zástěry a každému podala cucavou včeličku. „Mňam, to je dobrota,“ olizovali se medvídci.

Cucali medové cukroví, až jim tekly sliny, a máma řekla: „Pupíku, zkus zamručet radostně.“ A Pupík mručel, radost poslouchat. Šlo mu to skoro jako mámě a možná líp než Bříškovi. „Vidíš, jak ti to jde, když chceš,“ kývala spokojeně hlavou medvědice. „Pro dnešek s učením končíme. Brzy se vrátí domů táta a já mu musím připravit jídlo.“ „Mami, ještě nám řekni, co je to poškole,“ ozval se Bříško.

10 medvedi_zlom_kor.3.indd 10

28.05.15 10:45

„Když dětem ve škole skončí vyučování, jdou domů. Ale zlobílky nechá paní učitelka za trest ještě chvíli ve škole.

Musí tam něco opisovat nebo se učit, a tomu se říká zůstat po škole,“ vysvětlovala máma. „Vy jste byli docela hodní, moc jste nezlobili, tak můžete jít klidně domů.“ „A mami, můžeme zůstat po škole?“ zeptal se Pupík. „Proč ne, když je tak hezky,“ řekla máma. A tak medvídci zůstali ležet v trávě na zádech. Mhouřili oči na sluníčko a kopali nohama. Najednou bzzum! Bzzum! A kolem uší jim zakroužil čmelák. „Bráško, na něj!“ vyskočil Bříško a už dupali za čmelákem. „Psst,“ zpomalil Pupík a přikrčil se. „Musíme ho nechat přistát.“ A kroutili hlavami za čmelákem, dokud nepřistál

11 medvedi_zlom_kor.3.indd 11

28.05.15 10:45

v hluchavkách. Pak pomalu našlapovali, rozběhli se a hup!

Skočili do políčka růžových kopřiv. „Máš ho?“ zeptal se Pupík. „Kdepak, je fuč.“ „Já taky ne, ale zato mám dobrotu,“ ukazoval Pupík květ hluchavky. „To je dvakrát lepší než čmelda,“ cucal z květu sladkou šťávu Bříško.

Seděli tam, cucali a den utíkal. Snad by seděli v kopřivách do večera, kdyby se pod kopcem neozvalo hlasité mručení. Zaburácelo tam jako bouřka. „Táta!“ vyskočil Bříško. „Vrací se táta!“ A už oba upalovali z kopce. Pupík zakopl a kutálel se jako koule. Bříško taky upadl a ne a ne se zastavit.

Dokutáleli se až pod kopec a tam je zachytil táta.

Každého chňapl jednou packou a povídá: „Nazdar, medvědi! Kde se tu berete?“ „Jdeme ti naproti. A tatí, neseš nám něco?“ „Něco by tu bylo,“ tvářil se záhadně medvěd a strčil tlapu do ranečku. „Zavřete oči a otevřete pusy. Tohle je pro Pupíka a tohle pro Bříška,“ nasypal každému do pusy hrst jahod. „Mňam, mňam,“ mlaskal Bříško. „Jenže tati, já nejsem Pupík.“ „Já jsem zase Pupík a ne Bříško,“ olizoval se druhý medvídek. „Nezlobte se, kluci,“ omlouval se táta, „nevím, jak vás mám rozpoznat. Podruhé už se snad nespletu, to vám

12 medvedi_zlom_kor.3.indd 12

28.05.15 10:45

medvedi_zlom_kor.3.indd 13

28.05.15 10:45

slibuju. A teď mi povězte, co jste dneska dělali. Jestli jste moc nezlobili maminku.“ „Vůbec,“ řekl Pupík. „Maminka nás učila tohle,“ povídá Bříško. „Schválně, jestli poznáš, co to je.“ A oba začali mručet. „To se pozná našup,“ smál se medvěd. „To je radostné mručení.“ „Správně, ty brďo!“ přikyvovali medvídci. A měli velkou radost, jak to táta uhodl a taky že to dovedou.

14 medvedi_zlom_kor.3.indd 14

28.05.15 10:45