Dite44-vydan2015
3/20/15 12:18 AM
Stránka 7
Sovûtsk˘ svaz Ukrajina Vesnice âervoj 25. LEDNA 1933
Protože se Marja rozhodla zemřít, zůstalo na její kočce, aby se o sebe postarala sama. Marja o ni pečovala mnohem déle, než mělo smysl. Krysy a myši vesničané už dávno pochytali do pastí a snědli. Domácí zvířátka zmizela záhy poté. Kromě jediného, její kočky, společnice, kterou Marja dál schovávala. Proč ji nezabila? Potřebovala pro něco žít, potřebovala něco ochraňovat a milovat – potřebovala důvod k přežití. Slíbila si, že ji bude krmit až do chvíle, kdy nebude mít sama co jíst. Ten den právě nastal. Už rozřezala své kožené boty na tenké proužky, které pak vařila s kopřivami a semínky červené řepy. Už zkoušela vyhrabávat žížaly a sát kůru ze stromů. Dnes ráno v horečnatém deliriu okusovala nohu kuchyňské stoličky – žvýkala a žvýkala, dokud jí z dásní nezačaly vyčuhovat třísky. Když to uviděla kočka, utekla se schovat pod postel a odmítala vylézt, přestože si Marja klekla na podlahu, volala kočku jménem a snažila se ji vylákat ven. A to byl okamžik, kdy se rozhodla zemřít – neměla nic k jídlu a neměla nic, co by mohla milovat. Počkala do soumraku a teprve potom otevřela domovní dveře. Soudila, že za tmy bude mít kočka větší šanci nepozorovaně zmizet v lese. Kdyby ji kdokoliv z vesnice zahlédl, vydal by se ji ulovit. I teď, na prahu vlastní smrti, Marja těžko snášela představu, že by kočku zabili. Utěšovalo ji jenom vědomí, že pro ni hraje moment překvapení. Ve vsi, kde dospělí muži žvýkali hrudky hlíny s nadějí, že budou obsahovat mravence nebo hmyzí vajíčka, kde děti rozhrabávaly koňský trus s touhou najít nestrávená zrnka obilí a kde se ženy praly o kosti, nikdo nečekal, že by ještě někde žila nějaká kočka, tím si byla Marja jistá. *** (7)