0037433

R O D I N N É

T O U L K Y

NEJKRÁSNEˇ JŠÍ

VÝLETY VLAKEM 2

KNIŽNÍ KLUB

Obsah 1. Západní drahou z Prahy . . . . . . . . . . . . . 6 2. Jak objímá Sázava . . . . . . . . . . . . . . . . .10 3. Lokálkou k Sázavě . . . . . . . . . . . . . . . . .14 4. Kolínská řepařská dráha . . . . . . . . . . . .18 5. Do sídla kmene Zličanů . . . . . . . . . . . . .22 6. Divočina za Prahou . . . . . . . . . . . . . . . .26 7. Cyklohráčkem na Okoř i dál. . . . . . . . . .30 8. Vzhůru na Džbán!. . . . . . . . . . . . . . . . . .34 9. S párou po Kolešovce. . . . . . . . . . . . . . .38 10. Z údolí do údolí . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

11. Za zapadlými vlastenci . . . . . . . . . . . .46 12. Jede vlak k Táboru… . . . . . . . . . . . . .50 13. Cesta rájem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .54 14. Královstvím buků přes Jizerky . . . . . .58 15. Přes tři země za loupežníkem. . . . . . .62 16. Žitavské úzkokolejky . . . . . . . . . . . . . .66 17. Těžká volba – kde vystoupit? . . . . . . .70 18. Brána Čech dokořán. . . . . . . . . . . . . . .74 19. Na labské vyhlídky. . . . . . . . . . . . . . . .78 20. Na Šluknovsko zadními vrátky . . . . . .82

20

14

15

16

Liberec

Děčín Ústí nad Labem Teplice19 18 Most

17

Česká Lípa

Litoměřice

21

Chomutov

22

11

13

Semily

Mladá Boleslav

12

Jičín

Mělník

Louny

Karlovy Vary

Jablonec nad Nisou

8

Sokolov

Kladno

Cheb

7

Hrad

Nymburk

6

9

Pard

4

Rakovník

23

5 1

Beroun

Praha 2

Tachov

Kolín Kutná Hora 3

Rokycany

Benešov

Příbram

Plzeň

Havl Havlíčkův Bro Domažlice Pelhřimo Pelhřimov Klatovy

Tábor

Písek

30 Jihlava

Strakonice 24

Jindřichův Hradec

Prachatice

27

České Budějovice 25

Český Krumlov 26

28

29

21. Krušnohorskou úzkokolejkou . . . . . . .86 22. Na skok do Saska . . . . . . . . . . . . . . . . .90 23. Pod dohledem Vladaře . . . . . . . . . . . .94 24. Laškování s Volyňkou. . . . . . . . . . . . . .98 25. Zapomenutým krajem . . . . . . . . . . .102 26. Vzpomínka na ržání koní . . . . . . . . .106 27. Královstvím třeboňského kapra. . . .110 28. Vitorazské úzkokolejky . . . . . . . . . . .114 29. Za renesančními poklady . . . . . . . . .118 30. Řece Jihlavě naproti . . . . . . . . . . . . .122 31. Po kolejích za vínem . . . . . . . . . . . . .126

ablonec ad Nisou

1

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .166

10

Trutnov

Semily

32. Krajinou vinohradů . . . . . . . . . . . . . .130 33. K mramorovému hradu a kostelu . .134 34. Za půvaby Vysočiny . . . . . . . . . . . . . .138 35. K Hanáckému Mont Blancu . . . . . . .142 36. K nerozhodné Moravě . . . . . . . . . . . .146 37. Peáží přes Głuchołazy . . . . . . . . . . . .150 38. Lokálka na pomezí. . . . . . . . . . . . . . .154 39. Putování pod horami. . . . . . . . . . . . .158 40. Stále podél řeky . . . . . . . . . . . . . . . . .162

Náchod Jičín Jeseník

Hradec Králové

urk

Rychnov nad Kněžnou

Pardubice

37 36

Šumperk

ín Kutná Hora

Chrudim

Bruntál

Ústí nad Orlicí 34

Karviná

Opava

Svitavy

Ostrava

38

Frýdek-Místek líčkův Brod Havlíčkův

Žďár nad Sázavou

Pelhřimov ov

35

Třebíč

Přerov

Brno

9

Kroměříž Vyškov Uherské Hradiště 32

Znojmo 31

Nový Jičín 39

Prostějov

33

Blansko

Jihlava

Olomouc

Hodonín Břeclav

Zlín

Vsetín

40

1

Západní drahou z Prahy

Ve vlacích v údolí Berounky mezi Prahou a Berounem se podle ročního období a dne v týdnu mísí místní obyvatelé dojíždějící do práce, chataři, zahrádkáři, houbaři, cyklisté, pěší výletníci, rodiny s dětmi na nedělním výletě, trampové, horolezci, ale i cizinci bažící spatřit Karlštejn. Jedná se o jednu z našich nejvytíženějších tratí. Velký zájem je nabíledni – vlak tady představuje nejrychlejší způsob dopravy a navíc zpřístupňuje velice atraktivní lokality. Vděčné je i pouhé pozorování krajiny, ubýhající za okénky „Městských Slonů“.

info Doba jízdy: 36–50 minut Četnost: jedna z nejfrekventovanějších tratí u nás; v pracovní dny intervaly osobních vlaků ve špičce v rámci Prahy 10 min. a z Prahy do Řevnic 4 × za hodinu, v celé trase celotýdenně mimo sedla v intervalu 30 min., v okrajových částech dne 60 min. Navíc každou hodinu rychlíky zastavující v Berouně a 4–5 × denně motorové rychlíky.

Trať: č. 171 Praha – Beroun

Praha hlavní nádraží – Praha-Smíchov 4 km – Praha-Velká Chuchle 10 km – Praha-Radotín 13 km – Černošice 18 km – Černošice-Mokropsy 20 km – Všenory 22 km – Řevnice 23 km – Dobřichovice 27 km – Zadní Třebaň 30 km – Karlštejn 33 km – Srbsko 37 km – Beroun 43 km

Za vznikem trati z Prahy do Berouna stojí Česká západní dráha, soukromá železniční společnost, která v r. 1862 vybudovala trať Praha – Plzeň – Furth im Wald. Nádraží, které postavila v Praze na Smíchově, nebylo napojeno na tehdy existující státní dráhy z Prahy do Vídně a Drážďan, ústící na dnešním Masarykově nádraží.

Teprve poté, co soukromá Dráha císaře Josefa na konci r. 1871 otevřela dnešní pražské hlavní nádraží a zprovoznila vinohradský tunel na trati do Benešova a Vídně, byla následujícího roku zprovozněna tzv. pražská spojovací dráha – zprvu pouze pro nákladní dopravu, první osobní vlaky tudy projely až v r. 1888. Mezi lety 1904 a 1908 byl úsek Praha – Beroun – Zdice zdvojkolejněn, zbytek trati na Plzeň se druhé koleje dočkal ve 20. letech. Stejně tak byl již v r. 1924 schválen plán elektrifikace této trati. Realizováno však bylo pouze zatrolejování železničního uzlu Praha, Ptice

Rudná

Drahelčice

Chyňava

Praha

Chrášťany

Úhonice

Jinočany Zbuzany Ořech

Nučice

a Vltav

Nenačovice Železná Chrustenice

Mezouň

Loděnice

Hýskov

Vysoký Újezd

Vráž

Beroun

Chýnice

Kosoř

Choteč

Třebotov

Bubovice

Černošice

Mořina

Vonoklasy

Tetín Srbsko

Karlštejn

Vltava

Hlásná Třebaň

Lety

ka oun Ber

Vrané Zvole nad Vltavou

Všenory Jíloviště

Zadní Třebaň

6

Ohrobec

Karlík

Dobřichovice Řevnice

Klínec

Měchenice

Březová-Oleško

elektrické a akumulátorové lokomotivy se na posunech i převážení vlaků mezi nejdůležitějšími pražskými nádražími poprvé objevily v letech 1926–1928. Dráha do Berouna byla elektrifikována v r. 1973, až do Plzně teprve v r. 1987. Ve 2. desetiletí 21. stol. je trať mezi Prahou a Berounem poslední hlavní tratí, vycházející z Prahy, která neprošla modernizací (na rozdíl od úseku Beroun – Plzeň). Jedním z důvodů je, že se dlouho uvažovalo, že pro dálkové vlaky se v tomto úseku postaví 25 km dlouhý tunel.

Jedeme vláčkem Osobní vlaky (patrové soupravy CityElefant) vyjíždějí z 1. koleje pražského hlavního nádraží a po chvilce se zanoří do nejstaršího ze tří vinohradských tunelů, dlouhého 1 146 m. Hned u výjezdu po pravé straně míjíme budovu bývalého nádraží Královské Vinohrady (sloužilo v letech 1888–1944), nadjedeme rušné ulice, vysoko nad námi se vypíná Nuselský most, vpravo můžeme pozorovat zadní frontu činžovních domů. Přejedeme potok Botič a projedeme dalším nevyužívaným nádražím Vyšehrad (architektonicky cenná budova chátrá, uvažuje se o obnovení zastávky). To již na Výtoni pomalu najíždíme na příhradový železniční most z let 1901–1902, z něhož se otevírá nádherné panorama Hradčan. Vítá nás rozsáhlé kolejiště smíchovského nádraží, podjedeme bludiště nájezdů na Barrandovský most, po chvíli také železniční Branický most (zprovozněný v r. 1964, pouze pro nákladní dopravu, známý spíše jako most Inteligence), jehož trať se na naši napojí z tunelu. Vlevo můžeme pozorovat koňské závodiště ve Velké Chuchli, velkolepou technickou stavbou je 2,3 km dlouhý dálniční Radotínský most, součást Pražského okruhu (z obou stran na něj navazují tunely).

Za průmyslovou zónou se nachází nádraží Praha-Radotín, opustíme zástavbu a také Prahu a až do konce naší cesty budeme sledovat řeku Berounku. Přímo v centru městečka se nachází malá zastávka Černošice, projíždíme vilovou zástavbou a brzy zdoláme ocelový most přes řeku z let 1910–1911 (jeho výstavba odstranila poslední úzké Konec páry hrdlo na tehdy již dvojkolejné trati). Těsně Mezi Prahou a Plzní se v 60. letech 20. stol. za Všenory následuje pěkné nádraží v čele těžkých rychlíků i osobních vlaků v Dobřichovicích, oblíbené výchozí místo proháněly velké parní lokomotivy, zejména k výletům na Hřebeny. Nenecháme si utéct poválečné „Albatrosy“. Tato služba byla jejich výhledy na most a zámek vpravo. Za nádražím labutí písní. Řevnice následuje Zadní Třebaň, kde se

7

připojuje lokálka z Litně (úvraťové nádraží) a Lochovic. Dále řeka vytváří meandr, vlevo se zdvihají vysoké zalesněné svahy. My se však stále soustředíme na pravou stranu (ve směru jízdy). Poté, co se vlak začne stáčet vlevo, nesmí nám uniknout zlatý hřeb jízdy – na malou chvilku se v úzkém bočním údolíčku objeví silueta hradu Karlštejna. Teprve poté zastavíme na místním nádraží, za nímž následuje zastávka Srbsko a možná nejkrásnější partie údolí Berounky, kde řeku lemují vysoké skály.

Vpravo vidíme ústí říčky Loděnice a za ním rozlehlý bývalý vápencový lom Alkazar. Tetín zůstane naším očím skryt (viz Vystup a jdi), naopak brzy se objeví železniční most do Berouna-Závodí a hned poté vjedeme na nádraží v Berouně.

Místa k zastavení Nádraží Praha-Smíchov „Nádraží Západní dráhy“ vzniklo v r. 1862, o deset let později si v jeho blízkosti postavila své nádraží Buštěhradská dráha (viz Pražský Semmering v prvním díle Nejkrásnějších výletů vlakem); to dodnes zůstalo stavebně odděleno a nazývá se „severní nástupiště“. Další rok na Smíchov zaústila Pražsko-duchcovská dráha od Slaného (a Berouna) přes Rudnou, vlastní nádraží si však nepostavila. Dnešní nádražní budova pochází z let 1953–1956, odbavovací hale dominuje rozsáhlá budovatelská freska od Richarda Wiesnera.

Dobřichovice Letovisko na obou březích Berounky, první zmínka v r. 1253, kdy král Václav I. daroval ves pražským křižovníkům s červenou hvězdou. Od r. 1876 městečko a od r. 2006 město. V r. 1881 byla postavena výpravná novorenesanční nádražní budova. Nad nádražím je vila dr. Fanty od Kamila Hilberta z r. 1901 – příklad vilové zástavby z přelomu 19. a 20. stol. Na místě gotické tvrze na levém břehu řeky byl v 16. stol. postaven zámek, obnovený po požáru v r. 1779, s věží a kaplí.

V nedalekých Letech je pivovar s restaurací a hotelem (pivotelem) MMX. Karlštejn Nejkrásnější a nejznámější český hrad, vypínající se na vápencovém ostrohu nad levým břehem Berounky, založil v letech 1348–1357 Karel IV. jako bezpečnou schránu k uložení říšských korunovačních klenotů a ostatků svatých, ale i jako místo k rozjímání a odpočinku. Po převezení korunovačních klenotů do Vídně r. 1619 ztrácel na významu a upadal. Romantické 19. stol. sem znovu přivedlo lidi na tábory lidu, poutě, slavnosti. Opravy, provedené v letech 1887–1899 v duchu tzv. purismu, byly sporné – odstranily renesanční i pozdější

8

zásahy, v některých případech i původní gotické prvky, a umělecká hodnota Karlštejna tím utrpěla.

Hrad má čtyři základní části – předhradí se vstupní branou, purkrabství se studniční věží, obytnou část s Císařským palácem a Mariánskou věží a hranolovou Velkou věž. V ní najdeme kapli sv. Kříže se stěnami obloženými drahými kameny a obrazy od Mistra Theodorika z let 1357–1363.

Drahokamy a vzácnými malbami je vyzdobená i kaple sv. Kateřiny. V podhradí bohatě zaplněném obchůdky a restauracemi se koná mnoho akcí, z nichž nejznámější jsou červnový Královský průvod z Prahy na Karlštejn a zářijové Karlštejnské vinobraní. Najdeme tu také několik muzeí – lehkého opevnění, hodin, betlémů a voskových figurín.

Srbsko Letovisko u Berounky, 5 km jv. od Berouna, vynikající východiště k výletům do Svatého Jana pod Skalou, na Kodu, Tetín nebo do Koněpruských jeskyní. Po levém břehu Berounky vede pod vápencovými skalisky oblíbená cyklostezka do Berouna, míjející monumentální bývalý lom Alkazar. Z něj vycházely úzkorozchodné důlní vlečky – v letech 1940–1945 do Berouna-Závodí a v letech 1940–1962 přes Kozle (dodnes zachovalé depo, přestavěné k bydlení) k dalším lomům v závěru údolí Loděnice.

Beroun Královské město, usazené od 13. stol. na soutoku Berounky a Litavky.

Centrum tvoří Husovo náměstí s řadou cenných domů. Nejhodnotnější je Jenštejnský dům z r. 1612, dnes sídlo Muzea Českého krasu. Na jeho dvoře je Geopark Barrandien s ukázkami typických barrandienských hornin. Zachovaly se dlouhé úseky městských hradeb s věžemi a hlavně dvě brány – Horní (Plzeňská) s expozicí a Dolní (Pražská), pocházející z let 1300–1320. Na Městské hoře stojí 13,6 m vysoká rozhledna z r. 1936 (součást vodojemu), nedaleko je Medvědárium – tři medvědi Kuba, Vojta a Matěj si jako malí zahráli ve Večerníčku.

Vystup a jdi Srbsko – Koda, dolní rozc. 2 km – Tetín 4,5 km – Beroun 7 km Ze zastávky Srbsko se vydáme po žluté značce malebnou Kodskou roklí (Údolí děsu) k osadě a rozcestí Koda a dále po modré přes les stejnojmennou národní přírodní rezervací až do Tetína, kde si nenecháme utéct okouzlující výhledy do údolí Berounky se železniční tratí, otevírající se od zřícenin hradu, nacházejících se na místě slovanského hradiště a knížecího dvorce, kde byla údajně zavražděna kněžna Ludmila.

V obci je barokní zámeček, malé muzeum a dva kostelíky – třetí je na hřbitově přímo nad Tetínskými skalami. Modrá značka nás dovede až na nádraží v Berouně.

9

2

Jak objímá Sázava

K nemnoha našim velkým řekám, které téměř po celém toku sleduje železniční trať, patří Sázava.

Jeden z nejmalebnějších úseků, kde vlak projíždí desítky kilometrů v těsném objetí řeky, je mezi Čerčany a Českým Šternberkem. Koleje tu procházejí při úpatí prudkých zalesněných strání, věrně kopírují často mohutné sázavské meandry, míjejí romantické hrady, zámky, kostely i kláštery, ale i početné novodobé kolonie rekreačních chat a srubů. Vybrat si, kde cestou vystoupit, které z lákavých nabídek dát přednost, nebude jednoduché – škála je opravdu bohatá.

info Čerčany – Lštění 2 km – Zlenice 4 km Doba jízdy: 52–76 minut – Hvězdonice 8 km – Chocerady 11 km Četnost: v pracovní dny jezdí 10 spojů denně, – Vlkovec 12 km – Samechov 14 km – Stříbrná Skalice 16 km – Plužiny 18 km – v sobotu a v neděli o jeden méně; některé jsou však v provozu jen v letní sezoně Sázava zastávka 21 km – Sázava-Černé Trať: č. 212 Čerčany – Zruč nad Sázavou – Budy 22 km – Samopše 25 km – Ledečko Světlá nad Sázavou 27 km –Rataje nad Sázavou zastávka 28 km – Rataje nad Sázavou-Ivaň 29 km – Malovidy 32 km – Český Šternberk 34 km – Český Šternberk zastávka 35 km Tato regionální železnice si spolu s navazujícím úsekem Čerčany – Vrané nad Vltavou – Praha vysloužila pojmenování Posázavský pacifik. Vede totiž romantickou kopcovitou krajinou prakticky stále údolím řeky Sázavy. Byla vybudována ve dvou etapách – nejprve úsek z Čerčan přes Ledečko do Kolína, zprovozněný v r. 1901, s odbočkou Ledečko – Kácov, potom navazující úsek z Kácova do Světlé nad Sázavou, dokončený r. 1903. Na celé trati je celkem osm tunelů, z toho na popisovaném úseku čtyři. Pravidelnou osobní dopravu tu zajišťují motorové vozy řady 809, 810 a motorové jednotky Regionova, o víkendech jezdí několik klasických souprav vedených lokomotivou 749.

Jedeme vláčkem Startujeme z nádraží v Čerčanech, přes které procházejí i tratě Praha – Benešov a Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany. Mezi chatovými osadami dojedeme do zastávky Lštění, pak krajem lesa Pyšely

Sázava

Čtyřkoly

Čerčany

Chocerady

Sázava

Úžice

Přestavlky u Čerčan

Poříčí nad Sázavou Rataje nad Sázavou Kozmice

Mrač

Ostředek

Soběhrdy

Český Šternberk

Petroupim Teplýšovice

10

Divišov

va za Sá

Benešov

souběžně se silnicí v těsné blízkosti řeky, později opět mezi zástavbou chat a rodinných domků do zastávky Zlenice, ukryté ve stínu košatých stromů. Vyjíždíme z obce, vlevo za řekou vystupuje z lesa zdivo věže hradu Zlenice. Pokračujeme mezi poli, trať se stáčí vpravo a kopíruje velký meandr Sázavy.

Vjedeme do lesa, po chvíli se vlevo objeví úzká loučka. Na jejím začátku těsně u trati stojí hranolová věžovitá brána, pozůstatek středověkého městečka Odranec, položeného pod hradem (Stará) Dubá.

O kus dál podjedeme pod hvězdonickým mostem pro dálnici D1 a zastavujeme na hezky udržovaném nádražíčku ve Hvězdonicích. Za obcí se přimkneme k řece a při úpatí strmé zalesněné stráně vjedeme do Chocerad. Přes řeku je pěkný pohled na obec s vystupující věží kostela. Dál vede trať mezi břehem Sázavy a silnicí do zastávky Vlkovec a pak stále podle vody do osady Růženín (vpravo) se známou sklárnou, dnes již mimo provoz. Hned za ní je stanička Samechov. Pokračujeme v blízkosti řeky do zastávky Stříbrná Skalice, nad protějším břehem jsou chatové osady Kloučka, Čapík a Marjánka; malebnost údolí narušuje velký lom a skládka kameniva. Při úpatí zalesněné stráně dojedeme do chatové kolonie Plužiny se stejnojmennou zastávkou, výrazně se stočíme vpravo a krajem lesa pokračujeme do zastávky Sázava, pak městskou zástavbou do pěkného nádraží Sázava-Černé Budy.

Trať zatáčí ostře doprava, téměř do protisměru, a opět se přiblíží těsně k řece. Za Budínským jezem nás čekají dva krátké tunely (33 a 54 m), proražené ve skalních výchozech, spadajících přímo do vody.

Podél rekreační osady Sedliště dojedeme do zastávky Samopše a za ní stále lesem k pověstnému Přívlackému meandru, jehož šíji zdoláme 124 m dlouhým Ledečským tunelem; pak už brzdíme na nádraží Ledečko. Projedeme lesem a zahneme vpravo do dalšího tunelu, označovaného jako Ratajský II. (197 m). Na tunel navazuje most V závoji páry přes Sázavu, za nímž se koleje dělí – doleva Pro svou malebnost a oblibu u turistů se trať odbočuje lokální trať do Kolína. Následují využívá i pro pořádání historických a svátečních Rataje nad Sázavou zastávka a o kus dál jízd s parními lokomotivami, historickými zastávka Rataje nad Sázavou-Iváň. Také motorovými lokomotivami a motorovými poslední úsek vede stále v těsné blízkosti vozy. Většina jízd je spojena se zajímavými řeky, převážně lesem při úpatí skalnatých kulturními akcemi (např. Sázavská pouť) nebo strání, s občasnými pohledy na chatové se koná u příležitosti svátků a významných dnů osady. Vlak zastaví v zastávce Malovidy, poněkud ztracené v lese dost daleko od vesnice, (např. Velikonoční jízdy).

11

následuje žel. stanice Český Šternberk a za ní cíl cesty – zastávka Český Šternberk.

Místa k zastavení Chocerady Obec a letovisko s dominantním kostelem Nanebevzetí P. Marie, původně gotickým, přestavěným renesančně a barokně. Na návsi stojí statek se štíty ve stylu lidového baroka a roubená chalupa. Naproti obci vysoko nad levým břehem Sázavy je renesančně-barokní zámek Komorní Hrádek a zbytky zdiva hrádku Čejchanov.

Stříbrná Skalice Bývalé hornické městečko, v okolí se do 18. stol. dolovalo stříbro a olovo. Hrad Skalice ze 14. stol. připomínají už jen základy válcové věže, část hradby a sklep. Na bývalém nádvoří stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a mohutná zvonice s bedněným patrem. Na náměstí je barokní radnice s věží a několik barokních domů, v místní části Rovná při cestě od zastávky tribunový kostel sv. Jakuba z 12. stol., vzácná památka románské architektury.

Sázava Podle tradice tu v r. 1032 na popud poustevníka Prokopa založil kníže Oldřich benediktinský klášter, užívající slovanskou liturgii. Za husitských válek byl vypleněn, po požáru r. 1747 přestavěn barokně, r. 1785 zrušen a upraven na zámek. Areál kláštera, národní kulturní památky, je přístupný, nabízí expozici Staroslověnská Sázava, prohlídku kapitulní síně s unikátními malbami i torza kostela sv. Prokopa. Známá je zdejší sklárna Kavalier, založená r. 1837. Sázavským rodákem je herec a divadelník Jiří Voskovec (1905–1981).

Rataje nad Sázavou V malebném městečku nad údolím Sázavy stávaly dva hrady. Níže položený Pirkštejn s mohutnou válcovou věží, palácem a plášťovou hradbou se uchoval v původní podobě, horní při okraji náměstí byl přestavěn na renesanční a barokní zámek s nádvorními arkádami. Objekt se rekonstruuje, je tu mj. u nás ojedinělé Dřevorubecké muzeum s bohatou sbírkou seker a ručních i motorových pil z celého světa.

12

Český Šternberk Obci dominuje hrad – monumentální stavba na strmém ostrohu nad Sázavou, která vznikala postupně od 13. do 18. stol., od rané gotiky po baroko.

Dodnes si uchovala vzhled středověkého hradu, rodového sídla Šternberků, kteří objekt vlastní i nyní. V bohatě zdobených interiérech jsou rodové sbírky, mj. přes 500 mědirytin z doby třicetileté války.

Na zalesněné výšině nad hradem se dochovalo předsunuté opevnění z konce 15. stol. – bašta s ostrým břitem, obklopená podkovovitou hradbou a do skály vylámaným příkopem.

Vystup a jdi Lštění, žel. zast. – Hradiště nad Lštěním – Dubsko, rozc. – Dubsko, samoty – Odranec (Stará Dubá) – Hvězdonice, žel. st. (6 km) Na cestě se výrazněji zadýcháme jen při úvodním výstupu na Hradiště, jinak půjdeme po rovině nebo dolů z kopce. Čekají nás silničky, polní a lesní cesty i dobře schůdné pěšiny.

Od žel. zastávky Lštění nás červená značka dovede k mostu přes Sázavu (přes nějž však nepůjdeme), odkud budeme pokračovat po modré Grégrovou ulicí, pak vpravo po cestě, která vystoupá zalesněným údolím potoka k osamělému kostelu sv. Klimenta, obklopenému hřbitovem. Kostel stojí v areálu kdysi významného slovanského hradiště Lščen o rozloze 4,3 ha, vybudovaného v 9. stol. Zličany, od 11. stol. sídla přemyslovské hradní správy s dvorcem kastelána. Zaniklo počátkem 13. stol., z opevnění se nejlépe zachoval val přetínající šíji na východní straně. Kostel je barokní s románskými základy a gotickým portálem. Při jižní zdi je hrob dr. E. Grégra (1827–1907), politika a novináře, který zemřel ve Lštění. Od kostela je daleký výhled.

Pokračujeme spolu s modrou přes hradiště po zpevněné cestě k rozcestí Dubsko, odtud po žluté značce vlevo silničkou k malebným samotám Dubsko, bývalému dvoru a hájovně, dějišti románu K. Nového Samota Křešín. Širokou cestou lemovanou ořešáky jdeme dál podél lesa, po chvíli se stočíme vpravo do úzké lipové aleje a pak sestupujeme lesem divokou roklinou podél potoka k žel. trati. Vlevo, na vrcholu strmého ostrohu, jsou zříceniny hradu Dubá (Stará Dubá) z 2. poloviny 13. stol., rozbořeného r. 1466 královským vojskem, před námi pozůstatky podhradního městečka Odranec. Z kdysi honosného hradu se dochovalo zdivo paláce a dalších budov, zbytky kaple a hradeb, z Odrance jedna ze dvou věžovitých bran a dlouhé úseky hradeb, které městečko obklopovaly a také spojovaly s hradem.

V závěru nás žlutá značka vede stále podél Sázavy, podejdeme dvojitý, 462 m dlouhý most z r. 1977, po kterém dálnice D1 přechází údolí Sázavy, a cestu zakončíme na nádraží v rekreační vsi Hvězdonice.

13

Lokálkou k Sázavě

3

Lokálka z Kutné Hory do Zruče nad Sázavou láká milovníky romantické přírody, bohaté historie i technických památek. Z oken vláčku si můžeme vychutnat úchvatné pohledy na panorama staroslavné Kutné Hory, ze zastávky Poličany se vydat do údolí Vrchlice se starými důlními díly a vodními mlýny, okolí Malešova je spjato s koncem husitství u nás a za Zbraslavicemi se trať vine malebným údolím Hodkovského a Ostrovského potoka, které nás přivede až k Sázavě, kde nás již zdálky vítá zručský zámek.

info Kutná Hora hlavní nádraží 1 km – Kutná Doba jízdy: 1:09–1:14 h Hora-Sedlec 2 km – Kutná Hora město Četnost: v úseku Kutná Hora hl. n. – Kutná 4 km – Kutná Hora předměstí 4 km – hora město je vedeno více než 20 vlaků Poličany 6 km – Malešov 9 km – Bykáň v jednom směru, v úseku Kutná Hora město – 11 km – Týniště 12 km – Krasoňovice Zruč nad Sázavou asi deset spojů 13 km – Bahno 14 km – Předbořice Trať: Kutná Hora – Zruč nad Sázavou 15 km – Černíny 17 km – Štipoklasy 19 km – Zbraslavice 21 km – Hodkov 26 km – Hodkov zast. 27 km – Želivec 31 km – Zruč nad Sázavou 36 km Poprvé se železnice k městu Kutná Hora přiblížila budováním tratě Rakouské severozápadní dráhy Vídeň – Znojmo – Kolín – Mladá Boleslav, díky které bylo v r. 1869 v Sedlci u Kutné Hory (dnes Kutná Hora hl. n.) otevřeno první vlakové nádraží. Ovšem velikým přáním kutnohorských bylo přivést železniční dopravu přímo k centru města – koncesi na vybudování místní dráhy Sedlec u Kutné Hory – Kutná Hora město však získal průmyslník M. B. Teller a dráha, zprovozněná r. 1882, zpočátku sloužila pouze jako vlečka Kutná Hora Bečváry Miskovice do jeho cukrovaru. Teprve po roce byla Zásmuky Suchdol zavedena také osobní doprava, denně tudy v režii Severozápadní dráhy projelo Malešov Křesetice 11 osobních vlaků v obou směrech.

V r. 1901 bylo rozhodnuto o stavbě trati Kutná Hora město – Zruč nad Sázavou Uhlířské Janovice (původně mělo jít o dílčí úsek dráhy pokračující až do Tábora a Týna nad Vltavou). V r. 1903 Severozápadní dráha Červené Janovice odkoupila od průmyslníka Tellera jeho úsek trati a vznikla Kutnohorská místní Štipoklasy Zbraslavice dráha, v celé své délce zprovozněná Čestín Petrovice I r. 1905. Dopravu však od počátku Bohdaneč zajišťovaly státní dráhy, Rakouská severozápadní dráha byla navíc r. 1909 Třebětín Zruč celá zestátněna. Po celou dobu její nad Sázavou existence je na trati stabilní provoz Číhošť Sáz místních osobních vlaků, nijak se jí ava nedotkly ani redukce posledních let.

14