Issuu

MICHAL ČERNÍK

Kykyryký! KOHOUTEK MÁ RÁD SLEPIČKU

P O H Á D K Y O K O H O U T K O V I A S L E P I ČC E

ILUS T ROVA L A JARM IL A MA REŠOVÁ KNIŽNÍ KLUB

kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 3

04.08.15 10:48

„Kykyryký!“

ISBN 978-80-242-4980-3

kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 4

04.08.15 10:48

Knížka Kykyryký! Kohoutek má rád slepičku volně navazuje na předchozí pohádkové knihy o kohoutkovi a slepičce Kykyryký! Kohoutek budí svět a Kykyryký! Kohoutek a jeho kamarádi. I zde kohoutek brzy ráno svým kokrháním zahajuje den a hned poté se začnou odehrávat veselé příhody, na kterých má často ztřeštěnými nápady svůj podíl sám kohoutek. Znovu se zde setkáte s chytrou slepičkou a se zvířátky ze dvorku. Mnohé příhody o soužití kohoutka a slepičky se nápadně podobají lidskému soužití. Kohoutek si nakonec uvědomí, že bez slepičky by mu bylo na větě velmi smutno a že má svou slepičku rád a ona jeho.

kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 5

04.08.15 10:48

Jak kohoutek probudil celý svět „Kykyryký!“ zakokrhal ráno na dvorku kohoutek. Seskočil ze špalku, přeběhl dvorek a vyskočil na zídku. „Kykyryký!“ zakokrhal. Seskočil ze zídky, přeběhl dvorek a vyletěl na střechu chalupy. „Kykyryký!“ zakokrhal. Sletěl ze střechy, přeběhl dvorek a vyletěl na větev lípy. Z ní se vznesl na další větev a pak na další, až byl v koruně stromu. „Kykyryký!“ zakokrhal. Potom sletěl z lípy, přeběhl dvorek a postavil se mezi vrata. „Kykyryký!“ zakokrhal. A rozeběhl se trávou doprostřed louky. „Kykyryký!“ zakokrhal. Přeběhl louku a utíkal po cestě do kopce. Na jeho vrcholu byl velký balvan. Kohoutek na něj vyskočil a zakokrhal: „Kykyryký!“

6 kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 6

04.08.15 10:48

kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 7

04.08.15 10:48

Michal Černík

Jeho kokrhání se rozléhalo široko daleko. Neslo se nad údolím, nad poli i nad lesy. Odráželo se od skal a ozvěna ho zase přinášela zpátky. Kohoutek seskočil z balvanu a běžel domů. Udýchaně doběhl na dvorek, kde už stála slepička. Vedle ní pejsek, kočka, husa a vepřík. Překvapeně se dívali na kohoutka. „No co, co se tak na mne díváte?“ divil se kohoutek. „A co ty tak kokrháš, jako by tě na nože brali?“ vyčítala mu slepička. „Tolik jsi nás vylekal.“ „Protože každý den kokrhám jen na našem dvorku. Ale dneska, dneska jsem si chtěl zakokrhat jinde, abych probudil celý svět! Slyšíte?“ Kohoutek, slepička, pejsek, kočka, husa a vepřík naslouchali. Odevšad se ozývalo štěbetání, švitoření, hvízdání, pípání, kníkání, bručení, mručení, hýkání, mečení, bečení, chrochtání, pištění, štěkání, mňoukání, kejhání, kvákání, skřehotání, chrochtání, kňučení, bzučení a všechny další zvuky právě probuzeného světa. V tu chvíli si zvířátka pomyslela: Opravdu, náš kohoutek probudil celý svět.

8 kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 8

04.08.15 10:48

Jak kohoutek daroval slepičce oblázek

„Kykyryký!“ zakokrhal ráno na dvorku kohoutek. A jak se tak rozhlížel, spatřil u zdi krásný oblázek. „Vypadá jako vajíčko,“ pomyslel si. „Dám ho slepičce, určitě se jí bude líbit.“ Došel si pro něj, přinesl ho slepičce a oznámil jí: „Tady máš ode mě dárek.“

9 kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 9

04.08.15 10:48

Michal Černík

„Jéje, to je krásný oblázek,“ radovala se slepička. „Jakýpak oblázek? To je vajíčko, které se nikdy nerozbije,“ opravil kohoutek slepičku. „A lasička ho nevypije a nikdo nám ho neukradne.“ „Ba ne, to není vajíčko. To je oblázek,“ trvala na svém slepička. „Dám si ho do hnízdečka, bude mu to tam pěkně slušet.“ Uložila oblázek ve stodole do slámy. „Jak je nádherně hlaďoučký,“ rozplývala se slepička. „A taky pěkně oválný,“ pochvaloval si kohoutek. „Jenom je trochu špinavý od hlíny,“ podotkla slepička. „No co, vykoupeme ho v rybníce a bude zase čistý,“ navrhl kohoutek. A tak se vydali s oblázkem k rybníku. Cestou kohoutka napadlo: „Můžeme si s ním kutálet, když je tak hezky kulaťoučký.“ Začali si s oblázkem kutálet, ale u břehu rybníka se jim prudce rozkutálel a žbluňkl do vody. „Můj oblázek! Utopil se mi!“ bědovala slepička. „Kohoutku, to je z toho tvého kutálení!“ „Neboj, já ti ho zase vytáhnu,“ uklidňoval ji kohoutek. Chvíli bezradně chodil podél břehu a nakukoval do vody. „Tady je oblázků,“ podivoval se. „Ale ten náš nikde!“ Vylovil jeden z nich a přinesl ho slepičce. „Ne, ne, to není on,“ kroutila hlavou slepička. „Ten můj byl hezky kulaťoučký.“

10 kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 10

04.08.15 10:48

Kyk yr yk ý! KO H O U T E K M Á R Á D S L E P I Č K U

Kohoutek vylovil jiný oblázek. „Ne ne, to taky není on. Ten můj byl o něco větší,“ stěžovala si slepička. Kohoutek vylovil další oblázek. „Jestli tohle není on, pak je aspoň mnohem hezčí a barevnější,“ přesvědčoval slepičku.

kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 11

04.08.15 10:48

Michal Černík

„Opravdu, tenhle oblázek je ze všech nejkrásnější,“ souhlasila slepička. „Nebyl nikoho, a teď patří jenom tobě,“ upozornil ji kohoutek.

„Je tak krásně ohlazený vodou. Já si ho taky budu hladit,“ rozplývala se slepička a celá rozněžnělá se s kohoutkem vrátila do stodoly. Uložila oblázek do hnízda na slámě. Dlouho chodila kolem a se zalíbením se na něj dívala. „Vypadá jako vajíčko, ten můj oblázek,“ zašeptala něžně slepička. „Ani vepřík ho nerozšlápne, lasička ho nevypije, nikdo ho nerozbije a nikdo nám ho neukradne!“ zajásal kohoutek. Potom se naklonil k oblázku, zaposlouchal se a tajemně upozornil slepičku: „Ale uvnitř, uvnitř mu bije srdíčko.“

12 kohoutek ma rad slepicku_01 az 88 CZ CMYK_BLACK.indd 12

04.08.15 10:48