František Nepil Ilustrovala Olga Franzová
KNIŽNí KLUB
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 3
1.3.2016 12:45:46
1 Jak Poštolky, Ještěrky, Světlušky ani Veverky nechtěly na Jitřenku Byly jednou jedny Poštolky, jedny Ještěrky, jedny Světlušky a jedny Veverky a na jaře měly schůzku. „Na prázdniny pojedeme na Jitřenku,“ řekl jim Radim. „Je tam hřiště, koupaliště, televize, rozhlas, magnetofon, filmový projektor a výborné kuchařky. Do kina je to dvě stanice autobusem a kolem jsou lesy, louky a hory. Budeme dělat nádherné výlety do okolí.“ Poštolky chvíli mlčely, Světlušky chvíli mlčely a Veverky jakbysmet. Ozvaly se však Ještěrky: „My ale nechceme na Jitřenku, tam jezdíme rok co rok. Už jsme tam byly několikrát.“ „Chtěly bychom někam jinam,“ připojily se Světlušky. „Ale nechtěly bychom ani na chatu, ani do hotelu, ani do ozdravovny.“ „Chtěly bychom letos na opravdický tábor. Chtěly bychom spát pod stany, které si postavíme samy,“ daly se slyšet Veverky. „A chtěly bychom, aby ten tábor nebyl v žádné vesnici nebo ve městě,
5
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 5
1.3.2016 12:45:46
ale v lese. Aby to k němu bylo daleko a aby se k němu nemohlo autem,“ korunovaly celou rozpravu Poštolky. Poštolky, Ještěrky, Světlušky a Veverky byly oddílové družiny. To mám z toho, že jsem jim vyprávěl, jak tábořil za mlada můj táta, blesklo Radimovi hlavou. Teď s tím budu muset na rodičovskou schůzku. Nahlas pak řekl: „Vaši na mě vyletí jak sršni, až uslyší o stanech. A i kdyby vás na stanový tábor pustili, zardousí mě, jestli tam někdo dostane angínu. A že ji tam někdo dostane hned první týden, o to se s vámi mohu vsadit.“ „Tak se vsadíme!“ vyletěly Poštolky, Ještěrky, Světlušky i Veverky a vyřídilka se jim rozjela na čtyřku. Kdyby si místo toho čichly vzduchu, všimly by si, že se klubovnou začala vznášet vůně připáleného kotlíku. Ale byl tam takový halas a takový hluk, že ta vůně neklepla přes nos nikoho. Ani Radima ne. Kdykoli padne první slovo o táboře, začnou se probouzet naschválníčci. Celý rok dřímají, celý rok klimbají a nevzbudí je nic – ani kdyby ševci padali. Podle ševců, abyste tomu rozuměli, se dříve měříval hluk. Peříčko padalo tichounce, to neslyšel nikdo, ani kočky ne. Sníh padal také tiše, ale už ne tak tiše jako peříčko. Sníh už kočky slyšely. Déšť bylo slyšet ještě víc – dešťové kapky šuměly, a to slyšeli i lidé, pokud právě nespali. Ale když padali ševci, to se už spát nedalo. A kdo spal i při tom, koho to neprobudilo, ten měl buď pořádně tvrdý spánek anebo byl hluchý jako poleno. Naschválníčci hluší nejsou, ale jsou tak zařízení, že se budí jen při prvních slovech o táboře. Asi tak jako tráva se probouzí, když rozmrzne země, a země začne rozmrzat, teprve když zazpívá skřivánek. Že jste naschválníčky ještě neviděli? Kdopak by je viděl! Nikdo je neviděl. Naschválníčci nejsou vidět, ale dají se nakreslit. Malíři dovedou nakreslit leccos, co není vidět. Mají prostě na to, co není vidět, jiné oči. Namalují třeba vodníka, a viděli jste někdy vodníka jiného než namalovaného?
6
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 6
1.3.2016 12:45:46
Anebo rusalku? Anebo draka? Či obra nebo trpaslíka? – Tak vidíte, a s naschválníčky je to zrovna tak. Naschválníčků je tolik, že se nedají ani spočítat. Jsou například naschválníčci domácí – ti vám poschovávají kdeco – tričko, propisovačku, gumu – a vy to pak ne a ne najít. Pak jsou naschválníčci školní. Ti například přivedou ke dveřím někoho z učitelského sboru, zrovna když chodíte po lavicích. Potom jsou naschválníčci lesní, vodní, zahradní, dopravní a jiní a jiní. Škudibík a Mezulán byli naschválníčci táboroví. Táboroví naschválníčci se projevují vůní připáleného kotlíku. Jak by se také mohli naschválníčci školní, zahradní nebo vodní projevovat vůní připáleného kotlíku, ti přece nemají s kotlíkem nic společného!
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 7
1.3.2016 12:45:46
Mezulán i Škudibík přečkávali zimu v oddílové klubovně. Ne jednu zimu, ale několik zim, a vlastně několik roků, protože je dlouho nic neprobouzelo. Několik let nepadlo ani slůvko o táboře. Vždycky se mluvilo jenom o Jitřence. A najednou padlo slovo tábor, a dokonce „opravdický tábor“, a potom stany, a pak ještě další slovíčka, která zní pro naschválníčky stejně jako pro lidi zvonění budíku. Naschválníčci se vysoukali z úkrytu a chvilku poslouchali halas a křik, který působily Ještěrky, Poštolky, Světlušky a Veverky. Za chviličku poznali, o co běží. Že družiny chtějí na tábor a ne na pohodlnou ozdravovnu, kam jezdily v minulých letech. A že Radim ví, že na to rodiče jen tak nekývnou. „Slyšels?“ protíral si oči Mezulán, když potom v klubovně osaměli. „Slyšel,“ protahoval se rozespalý Škudibík, „ale můžeme si dát do každého oka klidně ještě čtrnáct dní – rodičovská schůzka bude až za měsíc!“
8
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 8
1.3.2016 12:45:46
2 Rodičovská schůzka Rodičovskou schůzku svolal Radim do klubovny na sedmou hodinu, ale oba naschválníčci tam seděli již od půl. Nikdo si jich nevšiml – oba byli přece neviditelní –, ale s velkým napětím sledovali každého, kdo vkročil do dveří. Byli totiž zvědaví, zda přijde alespoň někdo z tatínků a maminek, co za mlada také jezdívali na tábor. Přišla však první matka, druhá a třetí, a pak přišel první otec, druhý a třetí – a samá neznámá tvář. Potom se však otevřely dveře a Škudibíkovi se rozzářily oči: „Kamaráde, to je přece Kulich! Že je to Kulich!“ Mezulán si s údivem prohlížel pána, kterého by měl přece dobře znát. Kulichovi totiž nasadili před pětadvaceti lety do kufru párek myší. Do konce tábora myšky v kufru vychovaly sedm malých myšiček, protože Kulich je otvíráním víka nikdy nerušil. Na celý červenec mu totiž stačilo jediné tričko a trenýrky. Občas ho v nich hodili do vody za nepořádek ve stanu, a tak je vlastně vypral. Teď měl syna, který nosil přezdívku svého otce a chtěl taky na tábor a ne na Jitřenku. „Tohle že je Kulich?“ divil se Mezulán. „Kulich přece chodil vždycky rozcuchaný jako stodola, a tenhle má na hlavě čtyři vlasy!“ „Pět, kamaráde, pět! Protože se mu narodil malý Kulich. A ten není o nic lepší, než býval on sám. Tak se nediv.“ „A není tohle Kociánek?“ ptal se Mezulán, když po chvíli vešel do klubovny malý, obtloustlý pán. „To by mohl být on!“ rozjasnil se Škudibík. „To bude určitě on! –
9
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 9
1.3.2016 12:45:46
Pamatuješ si, jak na táboře kopal sklep na mléko? Jak ho překryl drnovou střechou? A jak se ta střecha nacucala při prvním dešti a spadla na mléko, na maso a na všechno, co tam bylo?“ „Jak bych si to nepamatoval, kamaráde! Ten červotočivý trámek na stříšku jsem mu přece podstrčil já,“ chlubil se Mezulán. Za chvíli se oba naschválníčci potěšili ještě jednou. Přišla Rozlivka, jejíž syn byl také v oddíle, a přišel otec Pérovec. Pak ale Radim povstal, přivítal rodiče a řekl: „Sešli jsme se, abychom se poradili o letošním prázdninovém pobytu vašich dětí. Jak víte, v posledních letech trávil náš oddíl prázdniny na Jitřence. Jitřenku máme zajištěnou i letos, jenže vaše děti se nadchly pro tábor. Pro tábor v přírodě, který by byl trochu odříznutý od světa a kde by spaly pod stany.“ Pro žádného z rodičů to nebyla novinka. Všechno už jim děti doma vyzvonily. Jakmile tedy Radim skončil, zvedl se v klubovně celý les rukou. První slovo dostala Esmeraldina maminka. „Víte, ona je to moc hezká věc, stany na louce, že ano, a kolem plno hřibů, koloušků a jiné lesní zvěře. Jenže o prázdninách nesvítí jen sluníčko. On taky prší déšť a taky jsou mlhy. A naše Jarunka je velice náchylná na angíny a bronchitidy. Kdyby se něco stalo, byl by na Jitřence doktor za pár minut. Kde vás ale bude hledat někde v lesích?“ „Copak angína,“ navázala na její slova Natašina maminka, „ale co když na některé dítě padne kupříkladu strom? Anebo: Víte, jak nebezpečné je takové bodnutí do jazyku? Kdo mi zaručí, že naši Natašu nebodne na takovém táboře vosa do jazyku?“ „Já!“ povstal Kulichův otec. „To vám zaručím já. Podívejte se!“ vyplázl na všechny jazyk a ukázal ho kolem dokola celé klubovně. „Tuhle lopatu jsem měl na všech táborech s sebou. Už ani nevím, kolik jich bylo – jestli třináct, čtrnáct nebo patnáct. Ale ať jich bylo kolik bylo, vosa mě do jazyku nepíchla ani jednou. Tak proč by měla píchat vaši Natašu?“
10
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 10
1.3.2016 12:45:46
Rozprava se tak dostala do obrátek. Sedmihlávkův otec položil Radimovi otázku, jaké záruky mají rodiče, že jídlo pro jejich děti bude připraveno hygienicky, ale matka Rozlivka se přimlouvala za to, ať děti samy sobě i vaří, i za cenu toho, že budou mít občas knedlíky, které se nedají překousnout. Kociánkův otec se rozpovídal o tom, jak to dětem prospěje, když budou spát pod střechou postavenou vlastníma rukama. A že jim to prospěje, i když jim ta střecha třeba spadne, pokud ji odbydou. I otec Pérovec horoval pro tábor a zatracoval restaurační prázdniny. Celá klubovna se prostě rozdělila na dva tábory: V jednom byli ti, co jim bylo líto, že se dětem vystavěly moderní ozdravovny a děti teď budou trávit léto v nějakém kutlochu na pasece. V druhém byli ti, kdo by před prázdninami v panelové ozdravovně dali přednost prázdninám v lesní sluji a ve vykotlané lípě. Potom povstal vedoucí oddílu Radim: „Myslím, že jsme slyšeli nejdůležitější důvody pro i proti. Promluvte si o tom ještě důkladně v klidu doma. Na tábor pojedou děti, které od vás přinesou písemné svolení. Bude-li jasná většina proti táboru, pojedeme na Jitřenku.“
11
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 11
1.3.2016 12:45:46
3 Sobotní ráno u Esmeraldy Nejelo se na Jitřenku, jelo se na tábor. Na opravdický tábor. Zvláštní družina, sestavená ze starších členů oddílu – byli to Vlasatka, Kulich, Kutilka a Modrásek – odjela i s Voloďou, který tuto skupinu vedl, již ve čtvrtek. Měla dovézt na tábořiště krajinky a prkna z pily i slámu ze zemědělského družstva, dále obří stan z vojenské posádky, který velitel slíbil oddílu na celý tábor, a nakoupit v Jednotě potraviny na první dny vaření. V sobotu pak měla přistavit traktor s valníkem pro odvoz zavazadel z nádraží. „Nedá se nic dělat, musíme se rozdělit,“ řekl Škudibík Mezulánovi, „já pojedu ve čtvrtek se zvláštní družinou a ty si vezmeš na starost odjezd ze smíchovského nádraží.“ Od čtvrtka do pátku pršelo. Když prší, to se to špatně vstává a vstávání bylo odjakživa Esmeraldinou slabou stránkou. Vždycky – ať mrholilo, nebo svítilo sluníčko. Pavel Tumlíř, Aleš Voves i Vladimír Valenta se mohli v rádiu při vysílání na dobré jitro přetrhnout, aby přivedli k životu takové děti, jako byla ona. Ale když ji konečně vydolovali zpod peřiny, potácela se dlouho mátožně po bytě, skleněnýma očima zírala do prázdna, šourala nohama o prahy a rameny vrážela do dveřních rámů. Její maminka to považovala za příznak některé z nemocí a vůbec věřila, že Esmeralda je mimořádně slabé stvoření. Občas jí psala pro učitelky lístky jako
12
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 12
1.3.2016 12:45:46
„Omluvte prosím pozdní příchod naší Jarunky – bylo jí nevolno a celou noc nespala“. Jenže ona spala, a tvrdě, a probouzela se vlastně, až když brala za kliku u domu. V sobotu, v den odjezdu na tábor, procitla však sama od sebe už v půl páté ráno a přišla se do ložnice zeptat, jestli se nezastavil budík. Její maminka se vylekala a odpověděla na to: „Dítě, snad ti něco není?“, ale otec (po kterém Esmeralda zdědila žulový spánek) zavrčel: „Vy se nazlobíte s tím vaším trampováním, já nezamhouřil celou noc oka a vy tu strašíte, ještě se nerozbřesklo!“ Esmeralda se tedy sebrala a šla do pokoje. Do postele už ne – bála se, že by zaspala. A to nesměla, to by ji Vavík sjel! Vavík vedl jejich družinu Ještěrek. Posadila se před svá zavazadla a začetla se do seznamu věcí, které měla mít s sebou. Že se jí přes rameno dívá naschválníček Mezulán, o tom nevěděla. Při balení včera byl, však také otec asi třikrát zapakoval a čtyřikrát vysypal na koberec tornu, kufr i velkou brašnu, protože se mu to tam nevešlo. „Co když táta zapomněl na baterku!“ našeptal teď Esmeraldě Mezulán. „Baterku!“ vyděsila se, „že jsme nezabalili baterku! Půjdu třeba na hlídku a nebudu mít baterku!“ Začala ohmatávat tornu, pak nahlédla do velké brašny, ale nikde to na baterku nevypadalo. Rozepjala tedy tornu a opatrně, aby nic neharašilo a neťuklo, začala vyndávat její obsah na podlahu. Baterka tam nebyla. Vyndala tedy stejně tiše obsah postranní kapsy, ale tam byla jen pasta na zuby, kartáček na zuby, kartáček na ruce a kartáč na vlasy. V druhé kapse bylo také všechno možné, jenom ne baterka. Pak začala stejně tiše vyprazdňovat přepečlivě naskládanou brašnu, a ačkoliv vyložila tepláky i všechna trička, všechny trenýrky, plavky, osušku a nevím co ještě, na baterku nenarazila. „Leda, že by byla v kufru,“ našeptal jí naschválníček – ale hned běžel do ložnice a foukl mamince do nosu. Esmeralda se zatím pokoušela otevřít kufrové zámky. Nešlo to. Kufr byl tak nacpaný, že už nebyl ani hranatý
13
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 13
1.3.2016 12:45:47
jako kufr, ale kulatý jako malý ležící hroch. Víko vypínalo oba zámky tak, že držely jako přibité. Esmeralda si na víko klekla, ale to nepovolilo. Pak si na ně stoupla, chvíli balancovala, a začala se pohupovat v kolenou. Vida, to vypadalo slibně – víko začalo pérovat! A najednou klap! – oba zámky vyskočily! „Pro pána krále, dítě, co to děláš?“ ozval se najednou za Esmeraldou šepot. „Co hledáš?“ „Nic,“ nafrněla se Esmeralda, „nech mě a jdi si lehnout, mami!“ „To je spoušť!“ hořekovala maminka, „vždyť není kam si stoupnout. Co na tom kufru rajtuješ, jdi dolů, já ti ho otevřu!“ To už nebylo potřeba; když Esmeralda z víka sestoupila, vyletělo, jako by bylo na péro. Z hroší tlamy se však vyřinula povědomá vůně lékárny. „Že se rozlilo kloktadlo!“ zahořekovala matka. „Nu ovšemže ano! Rozbilo se. Co já se nažehlila s tím prádlem a teď je nacucané kloktadlem!
14
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 14
1.3.2016 12:45:47
Co tě to napadlo, skákat po kufru? Co jsi vlastně hledala, řekneš mi to konečně?“ „No baterku jsem hledala, nó!“ „A to musíš kvůli baterce rozšlápnout kloktadlo? Kde teď seženeme nové, když otvírají až v osm – taťko, nezapomněl jsi na baterku?“ „Co? Jakou baterku?“ vrčel nevrle z lůžka zpola probuzený otec. „Přece svítilnu, baterku – copak ty nevíš, co je to baterka?“ „To se ví, že vím, co je to baterka; a co s ní má být?“ „Jestli jsi na ni nezapomněl.“ „Na co?“ „Na baterku. Jestli jsi ji zabalil Jarunce do věcí!“ „To se ví, že zabalil.“ „A kam? My ji nemůžeme najít.“ „Ale kam! Někam jsem ji dal, copak si mám pamatovat, kam jsem co dal, když jsem to přebaloval čtrnáctkrát? Někde tam je – heršvec vy se nazlobíte s tím vaším trampováním! Zavřete dveře a nechte mě dospat, nebo vám to všechno vyházím na ulici!“ zavrzal otec výhružně postelí. „No vidíš, jak se taťka mračí,“ řekla maminka vyčítavě, „teď abych ti to zabalila sama. A jak to udělám, když z toho nemám sílu, to nevím,“ vzdychla a začala sbírat tu spoušť na podlaze. O chvíli později měl Esmeraldin otec zase po spaní. „Podívej se, taťko, co se mi stalo – přetrhla jsem si noční košili.“ „Co je?“ vystrčil hlavu zpod peřiny. „Že jsem si přetrhla noční košili.“ „Jakou noční košili?“ „Mou. Tu novou.“ „No a to mi musíš říkat zrovna o půlnoci? To mám všeho nechat a tu košili zalátat, nebo co? Co jsi s ní dělala, pro pána krále?“ „Vždyť není půlnoc,“ pofňukávala maminka, „už musíš vstávat, abys odvezl Jarunku na nádraží. A taky je potřeba, abys jí zabalil věci. Nám
15
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 15
1.3.2016 12:45:47
to nešlo, a právě když jsem zkoušela zavřít kufr, tak se mi přetrhla ta košile.“ „Jaké věci?“ vztyčil se na posteli otec, „věci jsem jí zabalil už včera, a šestnáctkrát!“ „Jenže se musely trošku vybalit, protože se hledala ta baterka.“ „Nač vybalit?“ začal tušit něco nekalého taťka, „vy se mě nazlobíte s tím trampováním! Jestli jste to vybalily, tak to ale namouduši vyházím na ulici! Oknem! Všecko!“ vsunul se otec výhrůžně do pantoflí a odkráčel strnule do pokoje. Zavazadla byla už zase sbalena, jenom na zakleknutí na kufr bylo zapotřebí tatínka, či přesněji jeho váhy. Nenaložený otec na víko tedy zaklekl div ne s rozběhem. Ozvalo se křup! – otec povstal a zabodl se do maminky očima: „Přetrhlo se mi pyžamo,“ syčel tatínek dělený dvěma, „to mám z toho vašeho trampování!“
16
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 16
1.3.2016 12:45:47
4 Sobotní ráno u Anděla Naschválníček Mezulán poskakoval po chodníku a radostně rozséval vůni připáleného kotlíku. S baterkou se mu to povedlo a teď šlo ještě o to, co udělat s tím Esmeraldiným odjezdem. Určitě pojedou na nádraží autem, táhlo mu hlavou, protože Esmeraldin táta nechává všechno na poslední chvíli. Najdu si nějakého autonaschválníčka a ten musí zařídit, aby jim auto nejelo. Automobiloví naschválníčci spí v garážích anebo přímo v autech pod kapotou. Obyčejně v karburátoru, chladiči nebo v jiných dutých prostorech. Mezulán však klepal na jednu garáž, na druhou, na třetí, a neozval se mu nikdo. Pak poklepával na kapoty vozů, co stály na ulici, ale za marně. Zapomněl totiž, že autonaschválníčci žádné klepání neslyší. Automobilový naschválníčci se probouzejí pouze při chrastění klíčů od auta. Jakpak to mám zařídit, aby Esmeraldovic vůz nejel? Autům já nerozumím, já nechodil do autoškoly, přemítal smutně Mezulán. Kdyby auto bylo stanem, to bych si s ním věděl rady: Povolil bych kolíky a šups! – autu by splaskla karoserie a bylo by po parádě. Nebo bych vytáhl špuntíky z nafukovací matrace a stanař by mezi žebry cítil každý kámen. A tu si naschválníček uvědomil, že auto má vlastně taky nafukovací matrace, a dokonce čtyři, a že všechny se dají vypustit! Má přece kola a v každém kole je duše a každá duše se pumpuje vzduchem zrovna tak
17
Naschvalnicci sazba sazba 3.indd 17
1.3.2016 12:45:47