Podrobný průvodce světem starožitností, který vám pomůže zorientovat se v nepřeberné nabídce starožitných a sbírkových předmětů a rozpoznat opravdové poklady. ●
£?
0 00 0 60
Na co se zaměřit, abyste rozeznali originál od padělku? Jak správně datovat nábytek? Co znamenají puncovní značky na stříbře?
26
2
●
£?
Jak je to staré? Kde to vyrobili? Z čeho to je? Uznávaná odbornice Judith Millerová vysvětluje, jak najít odpovědi na tyto otázky a rozluštit množství dalších záhad.
Fotografie na obálce: hlavní obrázek © Dreweatt Neate. Všechny ostatní fotografie © Dorling Kindersley a The Price Guide Company Ltd. Pro další informace viz www.dkimages.com.
●
Starožitnosti pod lupou obsahují odborné rady, tipy, triky a ukázky těch nejpůsobivějších starožitností a sbírkových předmětů. Praktická příručka pro začátečníky a obdivovatele starých věcí, kteří chtějí vědět víc.
Haraburdí, nebo poklad? Jak to poznáte? Uvnitř se dozvíte, jak na to.
„ Všechno, co potřebujete vědět o starožitnostech v jednom praktickém svazku. Daily Express
“
a užitečná příručka “ „ Skvělá Antiques and Collectables
STAROŽITNOSTI POD LUPOU
STAROŽITNOSTI POD LUPOU
STAROŽITNOSTI POD LUPOU TIPY A TRIKY, KTERÉ Z VÁS UDĚLAJÍ EXPERTA
JUDITH MILLEROVÁ
JUDITH M IL L EROVÁ w w w. e u r o m e d i a . c z
STOLY Za posledních osm set let se stůl vyvinul z jednoduchého dřevěného podstavce v celou škálu kovových, skleněných, plastových a dřevěných jídelních, podpěrných i kávových stolků, jak je známe dnes. Jejich vývoj je blízce spjatý se společenskými změnami tohoto období. VE STŘEDOVĚKU převažovaly dva druhy stolů. Stoly na
podpěrách měly vodorovný rám podpírající obdélníkovou, většinou prkennou desku. Jídelní stůl byl větší těžší kus, používaný v usazených společenstvích, v jakých žili například mniši. Oba typy byly vyrobeny ze dřeva, obvykle z dubu, a byly navrženy k usazení většího počtu osob v prostornější hale.
Menší stoly
V 17. století začaly být velké stoly kvůli přesunu z velkých hal do menších jídelních salonků nepotřebné. Místo nich dávaly domácnosti přednost stolům se sklopnými deskami, které byly
Regentský snídaňový stolek Tento mahagonový stůl s mosazným vykládáním je typický pro začátek 19. století. Deska je položená na jediném sloupku podepřeném čtyřmi nohami směřujícími od sebe.
Jídelní stůl Design dubového stolu ze 17. století je zcela prostý: obdélníková deska položená na prstencovitě soustružených podpěrách spojených trnožemi.
oblíbené až do 18. století. Měly kulatou nebo oválnou desku s křídly zavěšenými na pantech, podepřenou základnou s nohama ve tvaru branek. Podle dané situace bylo možné stůl přenést a zmenšit nebo zvětšit. Tyto stoly se většinou vyráběly z dubu a měly otáčivé nohy spojené trnožemi. Někdy v té době se objevily malé kulaté stolky sloužící jako podstavce
Psací stůl Poprvé byl představen ve Francii v 18. století, kde bureau plat používali muži při psaní. Z jedné strany měl obvykle pracovní zásuvky, zatímco na druhé straně byly zásuvky jen falešné.
pro svícny. Konzolové stolky se umisťovaly ve formálních přijímacích salonech. Stály okolo stěn pokoje a měly jen nepatrné praktické využití, nicméně byly součástí architektonického vyjádření místnosti. Jejich vzhled vycházel z baroka, jak bylo oblíbené v Itálii: těžké, často mramorové desky podepřené vyřezávanýma zlacenýma nohama. HANTÝRKA
Rozkládací stůl Nohy nebo podpěry se vysunou, aby podepřely výklopnou část desky stolu. Jinou variantou je stůl, kde volný kus desky podpírají konzoly uvnitř rámu (Pembroke, sofa).
Domácí zábava
Konzolový stolek z 18. století Konzolové stolky sloužily k vystavení a byly ozdobou zámožnějších domácností, jak je vidět ze složitého vyřezávání, nákladného zlacení a mramorové desky.
40
18. století bylo svědkem mnoha změn ve společenském životě, především požadavku po větším pohodlí a zábavě doma. Tento posun umožnil vzestup všech druhů přídavných stolků. Menší stolky byly navrhovány pro řadu účelů – hraní karet, pití čaje, psaní dopisů či vyšívání. Řada těchto stolů měla sklopné postranice nebo celé desky a zásuvky, díky čemuž byly všestrannější. Pokud se nepoužívaly, skladovaly se u stěny pokoje, většina z nich měla přimontovaná kolečka, aby se snadněji přemisťovaly. Bureau plat, sekretář, se poprvé objevil během první poloviny století. Své místo měl často v ložnici a tyto rozložité stoly se zásuvkami v ploše desky používali k psaní muži. Do 18. století jedli bohatí lidé spíše ve velkých společných halách kolem dlouhých jídelních stolů. Ty postupně nahradily menší salony, kde stolovaly skupinky pohromadě kolem kulatých rozkládacích stolů, jež podporovaly konverzaci. V polovině 18. století se ovšem objevily nové druhy jídelních
Konzolový stolek ve stylu art deco Paul Frankl navrhl tento stůl ve dvacátých letech 20. století s odkazem ke starověkému Římu, ovšem použil soudobé materiály – chrom, lak, sklo – a techniky.
stolů. Jako rozkládací stoly, které jim předcházely, se daly zvětšit nebo zmenšit přidáním či odebráním křídel anebo složením chlopní. Od padesátých let 18. století se tyto stoly většinou skládaly ze středního stolu se sklopnou deskou ve tvaru obdélníku se dvěma koncovými stoly ve tvaru písmene D, které bylo možné přidat a středový stůl tak prodloužit. Když nebyly konce potřeba, používaly se většinou jako samostatné odkládací stolky. Koncem století se objevil stůl ve stylu Pembroke. Byl to malý ozdobný obdélníkový stolek se sklopnými deskami na delších koncích. Používal se jako jídelní, ale stejně tak jako hrací a pracovní stůl – podle požadavků majitele. Protože byl malý a opatřený kolečky, snadno se posouval po místnosti. Móda extravagantních pokrmů v polovině 19. století vedla k opětovnému objevení účelových jídelen a vždy jednoho dlouhého jídelního stolu. Hlavní vývoj 19. století zahrnoval dvouúrovňové stoly a hnízdové stolky, což byly (když se zrovna nepoužívaly) do sebe seskládané tři nebo čtyři velikosti stejných servírovacích stolků.
Dynamika 20. století
Během 20. století těžil design stolů z nových materiálů a technik. Ačkoli účel zůstával stejný – stravování, psaní, vystavování, hraní her – stoly začaly vypadat jinak. Počátkem 20. století se objevila řada rozličných materiálů jako zrcadla, ohýbaná překližka, trubková ocel i chrom, a novodobé plasty a recyklovaná lepenka z poloviny století. V padesátých letech byl představen kávový stolek, který si zatím může nárokovat právo na to, že je poslední opravdovou inovací. 41
STOLY Za posledních osm set let se stůl vyvinul z jednoduchého dřevěného podstavce v celou škálu kovových, skleněných, plastových a dřevěných jídelních, podpěrných i kávových stolků, jak je známe dnes. Jejich vývoj je blízce spjatý se společenskými změnami tohoto období. VE STŘEDOVĚKU převažovaly dva druhy stolů. Stoly na
podpěrách měly vodorovný rám podpírající obdélníkovou, většinou prkennou desku. Jídelní stůl byl větší těžší kus, používaný v usazených společenstvích, v jakých žili například mniši. Oba typy byly vyrobeny ze dřeva, obvykle z dubu, a byly navrženy k usazení většího počtu osob v prostornější hale.
Menší stoly
V 17. století začaly být velké stoly kvůli přesunu z velkých hal do menších jídelních salonků nepotřebné. Místo nich dávaly domácnosti přednost stolům se sklopnými deskami, které byly
Regentský snídaňový stolek Tento mahagonový stůl s mosazným vykládáním je typický pro začátek 19. století. Deska je položená na jediném sloupku podepřeném čtyřmi nohami směřujícími od sebe.
Jídelní stůl Design dubového stolu ze 17. století je zcela prostý: obdélníková deska položená na prstencovitě soustružených podpěrách spojených trnožemi.
oblíbené až do 18. století. Měly kulatou nebo oválnou desku s křídly zavěšenými na pantech, podepřenou základnou s nohama ve tvaru branek. Podle dané situace bylo možné stůl přenést a zmenšit nebo zvětšit. Tyto stoly se většinou vyráběly z dubu a měly otáčivé nohy spojené trnožemi. Někdy v té době se objevily malé kulaté stolky sloužící jako podstavce
Psací stůl Poprvé byl představen ve Francii v 18. století, kde bureau plat používali muži při psaní. Z jedné strany měl obvykle pracovní zásuvky, zatímco na druhé straně byly zásuvky jen falešné.
pro svícny. Konzolové stolky se umisťovaly ve formálních přijímacích salonech. Stály okolo stěn pokoje a měly jen nepatrné praktické využití, nicméně byly součástí architektonického vyjádření místnosti. Jejich vzhled vycházel z baroka, jak bylo oblíbené v Itálii: těžké, často mramorové desky podepřené vyřezávanýma zlacenýma nohama. HANTÝRKA
Rozkládací stůl Nohy nebo podpěry se vysunou, aby podepřely výklopnou část desky stolu. Jinou variantou je stůl, kde volný kus desky podpírají konzoly uvnitř rámu (Pembroke, sofa).
Domácí zábava
Konzolový stolek z 18. století Konzolové stolky sloužily k vystavení a byly ozdobou zámožnějších domácností, jak je vidět ze složitého vyřezávání, nákladného zlacení a mramorové desky.
40
18. století bylo svědkem mnoha změn ve společenském životě, především požadavku po větším pohodlí a zábavě doma. Tento posun umožnil vzestup všech druhů přídavných stolků. Menší stolky byly navrhovány pro řadu účelů – hraní karet, pití čaje, psaní dopisů či vyšívání. Řada těchto stolů měla sklopné postranice nebo celé desky a zásuvky, díky čemuž byly všestrannější. Pokud se nepoužívaly, skladovaly se u stěny pokoje, většina z nich měla přimontovaná kolečka, aby se snadněji přemisťovaly. Bureau plat, sekretář, se poprvé objevil během první poloviny století. Své místo měl často v ložnici a tyto rozložité stoly se zásuvkami v ploše desky používali k psaní muži. Do 18. století jedli bohatí lidé spíše ve velkých společných halách kolem dlouhých jídelních stolů. Ty postupně nahradily menší salony, kde stolovaly skupinky pohromadě kolem kulatých rozkládacích stolů, jež podporovaly konverzaci. V polovině 18. století se ovšem objevily nové druhy jídelních
Konzolový stolek ve stylu art deco Paul Frankl navrhl tento stůl ve dvacátých letech 20. století s odkazem ke starověkému Římu, ovšem použil soudobé materiály – chrom, lak, sklo – a techniky.
stolů. Jako rozkládací stoly, které jim předcházely, se daly zvětšit nebo zmenšit přidáním či odebráním křídel anebo složením chlopní. Od padesátých let 18. století se tyto stoly většinou skládaly ze středního stolu se sklopnou deskou ve tvaru obdélníku se dvěma koncovými stoly ve tvaru písmene D, které bylo možné přidat a středový stůl tak prodloužit. Když nebyly konce potřeba, používaly se většinou jako samostatné odkládací stolky. Koncem století se objevil stůl ve stylu Pembroke. Byl to malý ozdobný obdélníkový stolek se sklopnými deskami na delších koncích. Používal se jako jídelní, ale stejně tak jako hrací a pracovní stůl – podle požadavků majitele. Protože byl malý a opatřený kolečky, snadno se posouval po místnosti. Móda extravagantních pokrmů v polovině 19. století vedla k opětovnému objevení účelových jídelen a vždy jednoho dlouhého jídelního stolu. Hlavní vývoj 19. století zahrnoval dvouúrovňové stoly a hnízdové stolky, což byly (když se zrovna nepoužívaly) do sebe seskládané tři nebo čtyři velikosti stejných servírovacích stolků.
Dynamika 20. století
Během 20. století těžil design stolů z nových materiálů a technik. Ačkoli účel zůstával stejný – stravování, psaní, vystavování, hraní her – stoly začaly vypadat jinak. Počátkem 20. století se objevila řada rozličných materiálů jako zrcadla, ohýbaná překližka, trubková ocel i chrom, a novodobé plasty a recyklovaná lepenka z poloviny století. V padesátých letech byl představen kávový stolek, který si zatím může nárokovat právo na to, že je poslední opravdovou inovací. 41
Případ
Nábytek: Stoly
Prohlídka stolů
Na co se dívat
Sklopná deska
Deska stolu Podívejte se, zda je deska masivní nebo dýhovaná. Dýhu odhalíte prozkoumáním okraje desky. Pokud je z masivu, je z jednoho kusu nebo ze sesazených prken? Je-li dýhovaná, pokuste se určit druh dřeva, protože to vám napoví, kde byl kus vyroben a jak je starý. Všimněte si, jestli je dýha řezaná ručně nebo strojově, i to je dobrým vodítkem k určení stáří. Viz box na protější straně Dýhy a na str. 186 Druhy dřev.
AČKOLI SE KONSTRUKČNÍ POSTUPY vylepšovaly, základní
prvky desky a základny se změnily jen málo. Ať už má stůl chlopně, sklopné desky, podstavec nebo trojnožku, skrývají se stopy k jeho dataci v řemeslnických značkách, proporcích, použitém dřevu, druhu řezbářské R! O Z , práce nebo dýhování a složitosti jakéhokoli PO ntrolujte ka Zko ou des dna mechanismu. Podívejte se pod desku js la zda ho zák ého jn je e a t s é stolu a dovnitř všech zásuvek a zjistíte, stolu eny ze ají stejn odní b vyro nebo m něte sp ní být jak byly vyrobeny, a stejně tak d a a dřev í. Prohlé ěly by n aky. n n m á v postupujte i při zkoumání desky ne éz dýho esky – větliteln u d nevys n a stolu a nohou. r st dné žá
Sloupková základna se soustruženými podpěrami Noha
Kolečko
Patka
Karetní stolek Klasicistní americký mahagonový stolek s řezbami, paprskovitými sloupky a dýhovanou deskou s vějířovým vzorem. Asi 1815; v. 91,5 cm
Dýhy Dýha je tenká vrstva drahého dřeva přilepená na levnější podklad. První dýhy – ze 17. a z počátku 18. století – se řezaly ručně a neměly stejnou tloušťku (asi 3 mm). Pozdější strojově řezané dýhy jsou tenké jaké papír a mají stejnou tloušťku. Ze dřevin se používal mahagon, pryskoň, palisandr a javor.
Tvar desky Deska může být rovná nebo tvarovaná. Určete tvar: demi-lune (půlměsíční či půlkruhový), vlnitý, nebo jako zde, ještě propracovanější. Vytvoření tvarovaných hran vyžaduje dovednost a je známkou kvality. Spodní strana Dobový stůl by měl mít světlejší spodní stranu bez patiny, jakou najdete nahoře. Patina je barva povrchu způsobená roky opotřebení, zaprášení, otisků rukou a leštění. To se na spodní straně neděje.
Nohy Prohlédněte si postavení nohou. Mohou být v rozích, možná je spojují trnože. Nebo má stůl střední sloupek se třemi nebo čtyřmi nohami. Tvar nohou je dobrým ukazatelem stylu stejně jako jejich zdobení: nohy mohou být čtvercové, soustružené, drážkované, vroubkované a/nebo natřené.
Čtvercová dýha Čtyři listy dýhy z jednoho kusu dřeva jsou poskládány diagonálně do párů, takže jejich kresba tvoří vzor ve tvaru písmene X. Čtvercové dýhy jsou určeny pro dřeva s výraznou kresbou, jako je ořech, ořechová kořenice, mahagon, liliové dřevo, palisandr a štědřenec. Dýha ve tvaru ústřice Kruhové plátky ze silnějších větví jsou seskládané jeden na druhém, aby vytvořily efekt kupky ústřic nebo dřevěných polínek. Dýhy se vzorem ústřice byly poprvé použity v 17. století. Vyráběly se z ořechu, palisandru, štědřence a mahagonu. Výplety a lemování Proužky dýhy seskládané kolmo k hlavní dýze (výpletem) jsou zarámovány tenkým pruhem (lemováním) kontrastního dřeva nebo kovu. První příklady jsou ze stejného dřeva, později se používala kontrastní exotická dřeva.
Bližší prozkoumání Stolek se otvírá a mění v karetní s deskou potaženou kulečníkovým suknem. Nepoužívá-li se, složí se a přistaví ke stěně.
42
Dýha ve tvaru rybí kosti Propracovanější druh výpletu se používal i k rámování rohů, často na nejluxusnějším britském nábytku 18. století. Z kusu dřeva s rovnou kresbou se po diagonále nařezaly dva proužky a sesadily se tak, aby tvořily zrcadlový obraz.
Napojení desky na základnu Podívejte se dolů, abyste zjistili, zda je deska pevně spojená se základnou. Pokud se sklápí nebo otáčí, získáte dobré vodítko k určení účelu stolu. Stoly s nastavitelnou deskou byly obvykle navrženy pro příležitostné použití. Deska mohla být sklopena a stůl odstaven, když se právě nepoužíval.
Dekorace Prohlédněte si všechny dekorace, jako jsou malby, zlacení, výstupky nebo vyřezávání. Jejich styl může poukázat na období a je také dobrým způsobem posouzení kvality. Panel mezi nohami tohoto stolu je vyřezávaný. Řezba, akantové listy, je typická pro neoklasicistní kusy oblíbené počátkem 19. století. Viz Motivy, str. 206–209. Patka Prohlédněte si patku. Zobrazuje zvířecí téma jako lví tlapu nebo pařát na kouli, nebo končí blokem či kolečkem. Patky bývají i špalíkovité, tvarované do oblouku nebo rozevřené. Tvar a styl patky vám pomůže vystopovat původ stolu. Tento stůl má mosaznou patku ve tvaru tlapy a kolečka, rys typický pro neoklasicistní nábytek počátku 19. století. Kolečka usnadňovala přesouvání stolu po pokoji. Viz Nohy, str. 202–203 a Patky, str. 204–205.
Jídelní stůl První stoly měly Ve tvaru branky Oblíbené čtyři nohy s prkennou deskou. v 17. století; jedna noha se natočí Vylepšením byly soustružené nohy. a podpírá sklopnou desku.
Trojnožka Přenosné stolky z 18. století mají jeden sloupek, tři nohy a sklápěcí desku.
Podstavec Od počátku 19. století měly stoly podstavcovou základnu s rozkročenými nohami.
43
Případ
Nábytek: Stoly
Prohlídka stolů
Na co se dívat
Sklopná deska
Deska stolu Podívejte se, zda je deska masivní nebo dýhovaná. Dýhu odhalíte prozkoumáním okraje desky. Pokud je z masivu, je z jednoho kusu nebo ze sesazených prken? Je-li dýhovaná, pokuste se určit druh dřeva, protože to vám napoví, kde byl kus vyroben a jak je starý. Všimněte si, jestli je dýha řezaná ručně nebo strojově, i to je dobrým vodítkem k určení stáří. Viz box na protější straně Dýhy a na str. 186 Druhy dřev.
AČKOLI SE KONSTRUKČNÍ POSTUPY vylepšovaly, základní
prvky desky a základny se změnily jen málo. Ať už má stůl chlopně, sklopné desky, podstavec nebo trojnožku, skrývají se stopy k jeho dataci v řemeslnických značkách, proporcích, použitém dřevu, druhu řezbářské R! O Z , práce nebo dýhování a složitosti jakéhokoli PO ntrolujte ka Zko ou des dna mechanismu. Podívejte se pod desku js la zda ho zák ého jn je e a t s é stolu a dovnitř všech zásuvek a zjistíte, stolu eny ze ají stejn odní b vyro nebo m něte sp ní být jak byly vyrobeny, a stejně tak d a a dřev í. Prohlé ěly by n aky. n n m á v postupujte i při zkoumání desky ne éz dýho esky – větliteln u d nevys n a stolu a nohou. r st dné žá
Sloupková základna se soustruženými podpěrami Noha
Kolečko
Patka
Karetní stolek Klasicistní americký mahagonový stolek s řezbami, paprskovitými sloupky a dýhovanou deskou s vějířovým vzorem. Asi 1815; v. 91,5 cm
Dýhy Dýha je tenká vrstva drahého dřeva přilepená na levnější podklad. První dýhy – ze 17. a z počátku 18. století – se řezaly ručně a neměly stejnou tloušťku (asi 3 mm). Pozdější strojově řezané dýhy jsou tenké jaké papír a mají stejnou tloušťku. Ze dřevin se používal mahagon, pryskoň, palisandr a javor.
Tvar desky Deska může být rovná nebo tvarovaná. Určete tvar: demi-lune (půlměsíční či půlkruhový), vlnitý, nebo jako zde, ještě propracovanější. Vytvoření tvarovaných hran vyžaduje dovednost a je známkou kvality. Spodní strana Dobový stůl by měl mít světlejší spodní stranu bez patiny, jakou najdete nahoře. Patina je barva povrchu způsobená roky opotřebení, zaprášení, otisků rukou a leštění. To se na spodní straně neděje.
Nohy Prohlédněte si postavení nohou. Mohou být v rozích, možná je spojují trnože. Nebo má stůl střední sloupek se třemi nebo čtyřmi nohami. Tvar nohou je dobrým ukazatelem stylu stejně jako jejich zdobení: nohy mohou být čtvercové, soustružené, drážkované, vroubkované a/nebo natřené.
Čtvercová dýha Čtyři listy dýhy z jednoho kusu dřeva jsou poskládány diagonálně do párů, takže jejich kresba tvoří vzor ve tvaru písmene X. Čtvercové dýhy jsou určeny pro dřeva s výraznou kresbou, jako je ořech, ořechová kořenice, mahagon, liliové dřevo, palisandr a štědřenec. Dýha ve tvaru ústřice Kruhové plátky ze silnějších větví jsou seskládané jeden na druhém, aby vytvořily efekt kupky ústřic nebo dřevěných polínek. Dýhy se vzorem ústřice byly poprvé použity v 17. století. Vyráběly se z ořechu, palisandru, štědřence a mahagonu. Výplety a lemování Proužky dýhy seskládané kolmo k hlavní dýze (výpletem) jsou zarámovány tenkým pruhem (lemováním) kontrastního dřeva nebo kovu. První příklady jsou ze stejného dřeva, později se používala kontrastní exotická dřeva.
Bližší prozkoumání Stolek se otvírá a mění v karetní s deskou potaženou kulečníkovým suknem. Nepoužívá-li se, složí se a přistaví ke stěně.
42
Dýha ve tvaru rybí kosti Propracovanější druh výpletu se používal i k rámování rohů, často na nejluxusnějším britském nábytku 18. století. Z kusu dřeva s rovnou kresbou se po diagonále nařezaly dva proužky a sesadily se tak, aby tvořily zrcadlový obraz.
Napojení desky na základnu Podívejte se dolů, abyste zjistili, zda je deska pevně spojená se základnou. Pokud se sklápí nebo otáčí, získáte dobré vodítko k určení účelu stolu. Stoly s nastavitelnou deskou byly obvykle navrženy pro příležitostné použití. Deska mohla být sklopena a stůl odstaven, když se právě nepoužíval.
Dekorace Prohlédněte si všechny dekorace, jako jsou malby, zlacení, výstupky nebo vyřezávání. Jejich styl může poukázat na období a je také dobrým způsobem posouzení kvality. Panel mezi nohami tohoto stolu je vyřezávaný. Řezba, akantové listy, je typická pro neoklasicistní kusy oblíbené počátkem 19. století. Viz Motivy, str. 206–209. Patka Prohlédněte si patku. Zobrazuje zvířecí téma jako lví tlapu nebo pařát na kouli, nebo končí blokem či kolečkem. Patky bývají i špalíkovité, tvarované do oblouku nebo rozevřené. Tvar a styl patky vám pomůže vystopovat původ stolu. Tento stůl má mosaznou patku ve tvaru tlapy a kolečka, rys typický pro neoklasicistní nábytek počátku 19. století. Kolečka usnadňovala přesouvání stolu po pokoji. Viz Nohy, str. 202–203 a Patky, str. 204–205.
Jídelní stůl První stoly měly Ve tvaru branky Oblíbené čtyři nohy s prkennou deskou. v 17. století; jedna noha se natočí Vylepšením byly soustružené nohy. a podpírá sklopnou desku.
Trojnožka Přenosné stolky z 18. století mají jeden sloupek, tři nohy a sklápěcí desku.
Podstavec Od počátku 19. století měly stoly podstavcovou základnu s rozkročenými nohami.
43
Vyšetřování
Nábytek: Rokokové s toly
Rokokové stoly
ROKOKOVÉ MOTIVY
NEVÁZANÝ ROKOKOVÝ STYL, který pochází z Francie, byl
na vrcholu popularity v polovině 18. století. Je to vysloveně bujarý styl a je vyjádřen i v nábytku vyráběném pro pařížskou aristokracii. Tady byl veškerý nábytek nedílnou součástí interiérového designu místnosti, s motivy vyřezávanými do nástěnných panelů, které se opakovaly
Francouzský rokokový stůl
Určujícím rokokovým kouskem je konzolový stolek. Vyráběl se z měkkého dřeva, jako je borovice, s výrazně vyřezávanou základnou, na níž bylo použito gesso (bílá směs sádry a křídy) a zlacení. Řada kousků má těžkou mramorovou desku, ačkoli ladně vyřezávané nohy jí dávaly dojem lehkosti. Byly záměrně
na zrcadlech, židlích i rámech stolů. Extravagantní a asymetrické designy tvořily především křivky, což znamenalo stoly s vlnícími se okraji, zdobené spirály a nohy cabriole ve tvaru písmene S. Mnoho návrhů vycházelo z práce sochařů, např. architekt Nicolas Pineau vydal své návrhy vyřezávaného nábytku proslavené po celé Evropě.
asymetrické, typické prvky zahrnovaly otevřené boční panely z vyřezávaných mušlí, špalků, listů a květin a ústřední kartuš, stáčející se k nohám, spirálovitou nebo lomenou kulatou patku a zdobené trnože. Řada kusů má jen dvě nohy, protože konzolový stolek byl často připevněn ke zdi.
Počátkem 18. století se mohli rokokoví řezbáři uchýlit k široké škále dekorativních motivů. V roce 1736 Gaetamo Brunetti vydal knihu Šedesát různých druhů ornamentů, v níž byly stoly zdobené mušlemi i květy a řada zvířecích řezeb i těch ve tvaru masek. U frankofonního dvora Fridricha II. Štaufského (1740–784) byl francouzský styl ještě výraznější, říkalo se mu „fridrichizované rokoko“. Na vrcholu bylo mezi
lety 1740 až 1760. Tento německý stolek je inspirovaný ranější prací velkého francouzské ebenisty Andrého-Charlese Boulleho (1642–1732). Německý stolek z pozlaceného dřeva Široký lub je vyřezáván složitými spletenými obrazci a lem zdobí rokokové plameny a girlandy květin. Asi 1750; š. 124 cm; 45–55 000 £
Anglický rokokový stolek
Francouzský vrcholně rokokový styl si oblíbila většina Evropy, obzvlášť Itálie. Propracované kousky pocházely z Benátek – italského hlavního města módy a luxusu – a často soutěžily s těmi z Paříže. V některých zemích včetně Anglie byl však pro místní vkus příliš okázalý. Ačkoli se
objevily vyřezávané a zlacené kusy, jako je tento příklad, byly spíše výjimkami – jejich průkopníky byli designéři a řemeslníci jako Matthias Lock a Batty Langley. Celkový vzhled je ovšem jednodušší a asymetričtější než francouzské a italské předlohy.
Deska stolu dýhovaná alabastrem
Typicky bohaté zdobení složené z přírodních motivů, jako jsou listy
Zdůrazněné tvary se spirálami ve tvaru písmen S nebo C
Stolek ve stylu Ludvíka XV. Dokonalý příklad konzolového stolku má typické, rokokově živé tvary. Vzdušně prolamované vyřezávání podpěry jako by nadlehčuje masivnost mramorové desky. 1730; 65–75 000 £
Stolek ve stylu Jiřího II. Konzolový stolek z vyřezávaného pozlaceného dřeva je ve francouzském stylu, s nohama cabriole a naturalistickými motivy. Asi 1745; 80–100 tisíc £
Vyřezávaný zlacený rám založený na oblinách
Díky nohám zdobeným vyřezávanými mušlemi, palmovými listy, vinoucími se rostlinami a květinami je stůl stejně elegantní jako soudobé francouzské kusy
Stůl stojí na tvarovaném soklu
Vyřezání texturovaného podkladu vyžadovalo vysoký stupeň umu a je důkazem výjimečné kvality
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
Zlacená dřevořezba Řezby v měkkém dřevě se před zlacením dozdobovaly kvůli výraznému vzhledu.
44
Mramorová deska Nejlepší konzolové stolky mají masivní mramorovou desku původem z Itálie.
Trnož Na středové trnoži tohoto kousku je bohatě vyřezávaný výjev se psem a ptáky.
Zlacený nábytek byl pro počátek 18. století typický. Měkká dřeva (borovice, buk a lípa) byla ideální pro vyřezávání vzorů, které pak byly pokryty gessem a pozlaceny, takže se jejich zakřivené tvary v salonech ve světle svíček nádherně leskly. Výsledkem byl interiér odrážející kultivované prostředí, tolik žádané u francouzského dvora.
Řezba Základna stolu obsahuje typické rokokové motivy – ovoce a květiny, mušle a rokaje.
Trnož Nohy jsou spojeny prolamovanou trnoží se zručně vyřezanými akantovými listy.
Kartuš Čistá asymetrická kartuš ověnčená girlandami květů a ovoce tvoří střed lišty.
Noha cabriole Dvě esovitě zakřivené nohy pokrývají vinoucí se listy a dolů po stranách i vpředu po nich sbíhají květy.
45
Vyšetřování
Nábytek: Rokokové s toly
Rokokové stoly
ROKOKOVÉ MOTIVY
NEVÁZANÝ ROKOKOVÝ STYL, který pochází z Francie, byl
na vrcholu popularity v polovině 18. století. Je to vysloveně bujarý styl a je vyjádřen i v nábytku vyráběném pro pařížskou aristokracii. Tady byl veškerý nábytek nedílnou součástí interiérového designu místnosti, s motivy vyřezávanými do nástěnných panelů, které se opakovaly
Francouzský rokokový stůl
Určujícím rokokovým kouskem je konzolový stolek. Vyráběl se z měkkého dřeva, jako je borovice, s výrazně vyřezávanou základnou, na níž bylo použito gesso (bílá směs sádry a křídy) a zlacení. Řada kousků má těžkou mramorovou desku, ačkoli ladně vyřezávané nohy jí dávaly dojem lehkosti. Byly záměrně
na zrcadlech, židlích i rámech stolů. Extravagantní a asymetrické designy tvořily především křivky, což znamenalo stoly s vlnícími se okraji, zdobené spirály a nohy cabriole ve tvaru písmene S. Mnoho návrhů vycházelo z práce sochařů, např. architekt Nicolas Pineau vydal své návrhy vyřezávaného nábytku proslavené po celé Evropě.
asymetrické, typické prvky zahrnovaly otevřené boční panely z vyřezávaných mušlí, špalků, listů a květin a ústřední kartuš, stáčející se k nohám, spirálovitou nebo lomenou kulatou patku a zdobené trnože. Řada kusů má jen dvě nohy, protože konzolový stolek byl často připevněn ke zdi.
Počátkem 18. století se mohli rokokoví řezbáři uchýlit k široké škále dekorativních motivů. V roce 1736 Gaetamo Brunetti vydal knihu Šedesát různých druhů ornamentů, v níž byly stoly zdobené mušlemi i květy a řada zvířecích řezeb i těch ve tvaru masek. U frankofonního dvora Fridricha II. Štaufského (1740–784) byl francouzský styl ještě výraznější, říkalo se mu „fridrichizované rokoko“. Na vrcholu bylo mezi
lety 1740 až 1760. Tento německý stolek je inspirovaný ranější prací velkého francouzské ebenisty Andrého-Charlese Boulleho (1642–1732). Německý stolek z pozlaceného dřeva Široký lub je vyřezáván složitými spletenými obrazci a lem zdobí rokokové plameny a girlandy květin. Asi 1750; š. 124 cm; 45–55 000 £
Anglický rokokový stolek
Francouzský vrcholně rokokový styl si oblíbila většina Evropy, obzvlášť Itálie. Propracované kousky pocházely z Benátek – italského hlavního města módy a luxusu – a často soutěžily s těmi z Paříže. V některých zemích včetně Anglie byl však pro místní vkus příliš okázalý. Ačkoli se
objevily vyřezávané a zlacené kusy, jako je tento příklad, byly spíše výjimkami – jejich průkopníky byli designéři a řemeslníci jako Matthias Lock a Batty Langley. Celkový vzhled je ovšem jednodušší a asymetričtější než francouzské a italské předlohy.
Deska stolu dýhovaná alabastrem
Typicky bohaté zdobení složené z přírodních motivů, jako jsou listy
Zdůrazněné tvary se spirálami ve tvaru písmen S nebo C
Stolek ve stylu Ludvíka XV. Dokonalý příklad konzolového stolku má typické, rokokově živé tvary. Vzdušně prolamované vyřezávání podpěry jako by nadlehčuje masivnost mramorové desky. 1730; 65–75 000 £
Stolek ve stylu Jiřího II. Konzolový stolek z vyřezávaného pozlaceného dřeva je ve francouzském stylu, s nohama cabriole a naturalistickými motivy. Asi 1745; 80–100 tisíc £
Vyřezávaný zlacený rám založený na oblinách
Díky nohám zdobeným vyřezávanými mušlemi, palmovými listy, vinoucími se rostlinami a květinami je stůl stejně elegantní jako soudobé francouzské kusy
Stůl stojí na tvarovaném soklu
Vyřezání texturovaného podkladu vyžadovalo vysoký stupeň umu a je důkazem výjimečné kvality
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
Zlacená dřevořezba Řezby v měkkém dřevě se před zlacením dozdobovaly kvůli výraznému vzhledu.
44
Mramorová deska Nejlepší konzolové stolky mají masivní mramorovou desku původem z Itálie.
Trnož Na středové trnoži tohoto kousku je bohatě vyřezávaný výjev se psem a ptáky.
Zlacený nábytek byl pro počátek 18. století typický. Měkká dřeva (borovice, buk a lípa) byla ideální pro vyřezávání vzorů, které pak byly pokryty gessem a pozlaceny, takže se jejich zakřivené tvary v salonech ve světle svíček nádherně leskly. Výsledkem byl interiér odrážející kultivované prostředí, tolik žádané u francouzského dvora.
Řezba Základna stolu obsahuje typické rokokové motivy – ovoce a květiny, mušle a rokaje.
Trnož Nohy jsou spojeny prolamovanou trnoží se zručně vyřezanými akantovými listy.
Kartuš Čistá asymetrická kartuš ověnčená girlandami květů a ovoce tvoří střed lišty.
Noha cabriole Dvě esovitě zakřivené nohy pokrývají vinoucí se listy a dolů po stranách i vpředu po nich sbíhají květy.
45
Určení totožnosti
Stoly 18. století 18. STOLETÍ bylo obdobím velkých společenských změn. Vzmáhající se střední třída toužila po méně formálním životním uspořádání a tato touha, doprovázená novými trendy, jako bylo pití čaje, umožnila vytvoření neformálních salonů určených pro jídlo a zábavu. Tyto místnosti měl naplnit inovativní nábytek, v neposlední řadě i stoly. Staří souputníci z formálnějších místností – těžké ústřední stoly a úzké konzolové stolky – se vyráběly nadále a měly v pokojích trvalé místo. Stejně tak se ovšem objevila škála menších, přenosných stolků. V jídelnách to byly odkládací stoly, v méně formálních salonech se nenápadně v rohu pokoje skladovaly čajové a karetní stolky, jež se v případě použití přesunuly do středu dění. Ve Španělsku a Portugalsku zůstával až do počátku 18. století oblíbený barokní styl. Jinde byl rokokový styl, který dominoval první polovině století, nahrazen jednodušším neoklasicistním. Stoly byly pravoúhlejší, vyváženější a symetričtější. Nohy cabriole nahradily zužující se vroubkované nebo žlábkované nohy a rokokové florální ornamenty ustoupily klasicistním motivům.
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
Relativně úzká deska stolu
Stříbrné úchytky Kuželkovité nohy ve tvaru sloupku Bohaté soustružení nohou a trnožemi
Hladké trnože
Neoklasicistní motiv urny
Španělský stůl z ořechu. Počátek 18. století; d: 166 cm; 2500–3500 £
Portugalský psací stůl. Š. 132 cm
Španělské stoly Barokní styl, který se objevil v 17. století, dominoval španělskému nábytku i během 18. století. ● Charakteristické bylo složité vyřezávání, těžké, soustružené sloupové nohy a používaní intarzií a marketerií. ● Stoly navržené tak, aby stály uprostřed místnosti, měly často po stranách falešné zásuvky.
Portugalské stoly Portugalský nábytek odráží řadu vlivů včetně britského a francouzského, ale také italský a styl kolonií v Brazílii. Mnoho kusů se vyrábělo z dováženého dřeva, jako je mahagon a jacaranda. ● Spirálovitě soustružené nohy jsou typické pro portugalský nábytek tohoto období. ● Móda složitého vyřezávání přetrvala dlouho do 18. století. Lví maska
Mahagonový postranní stolek ve stylu Jiřího III. (jeden z páru). Asi 1775; š. 117 cm)
Stoly ve stylu Jiřího III. Neoklasicistní styl, který se vyvinul v Británii, byl ovlivněn řadou výrobců nábytku, kteří vydávali knihy vzorů svých návrhů, mezi nimi Adam, Hepplewhite a Sheraton. ● Nejdůležitější byla symetrie tvaru i designu. ● Rané mahagonové stoly s výrazným vyřezáváním ustoupily kusům s dřevěným vykládáním z pryskoně a platanu.
Dřevo podřadné kvality natřené tak, aby ladilo s interiérem
Pozor na kopie z 19. století. V Evropě se totiž v té době těšily velké oblibě stylové návraty a neoklasicistní kusy se vyráběly znovu, ovšem tvary i dekorace byly spíše zvýrazněny, než aby přesně kopírovaly originál.
Nábytek: Stoly 18. s tole tí
Typická je těžká ořechová deska a ozdobný lem
Lem zdobený skleněnými panely lakovanými tak, aby připomínaly onyx Ořechový oltářní stůl. Asi 1750; d. 184 cm; 400–600 £
Sicilský odkládací stolek. 18. století; š. 126 cm
Čínské stoly Čínský nábytek tohoto období neovlivnil evropský styl, naopak se spíše vracel k čínským historickým návrhům. ● Časté používání tvrdých dřev jako je ořech, palisandr a eben. ● Jednoduché konstrukce s jen málo ornamenty. ● Nejdůležitější byla funkce daného kusu.
Italské stoly Vzorem pro italské návrháře nábytku byla Francie, byli ovšem také ovlivněni soudobým objevem antických památek v Itálii. ● Desky stolů se často vyráběly z mramoru nebo byly různě vykládané (pietra dura). ● Mělké vyřezávání na nohou v ozdobném lemu, často malované a zlacené. ● Oblíbené neoklasicistní motivy zahrnovaly lví masky a vavřínové listy.
Vavřínová girlanda
HANTÝRKA
Vavřínové girlandy
Řecký klíč – klasicistní a neoklasicistní motiv
Goût grec Francouzský výraz pro raně neoklasicistní nábytek znamená „podle řeckého vkusu“. Německé synonymum je Zopfstil, „stužkový styl“, podle klasického motivu girlandy.
Flétnové nohy jsou typicky neoklasicistní
Středový stůl ve stylu Ludvíka XVI. Asi 1755; d. 200 cm
Gustaviánský malovaný stůl. Konec 18. století; š. 88, 25 cm; 3000–4000 £
Filadelfský karetní stolek z mahagonu. Š. 90 cm; 8000–10 000 £
Holandský karetní stolek z ořechu. 18. století; v. 73 cm; 3500–4500 £
Francouzské stoly Francouzi vyvinuli neoklasicistní styl – prvním návrhům se říká goût grec. Design stolu byl v 18. století architektoničtější, s nápadnou symetrií. ● Pravoúhlé tvary se zužujícími se vroubkovanými nebo žlábkovými nohami. ● Výrazné používání intarzií a parketového vzoru dýh.
Gustaviánské stoly Gustaviánský nábytek byl švédskou interpretací francouzského neoklasicistního stylu, kterou přijal král Gustav III., jenž styl obdivoval během své návštěvy Versailles. ● Lehčí, elegantnější tvary než francouzské. ● Místní švédská dřeva jako borovice se často natírala.
Americké stoly Příliv bristských řemeslníků do Bostonu, New Yorku a Filadelfie znamenal, že móda odrážela tu anglickou jen s nepatrnými odchylkami. ● Široce rozšířený vliv britských vzorkových knih zejména od Chippendala, Sheratona a Hepplewhita. ● Rozšířené používání mahagonu spolu s místním ořechem, javorem a třešní.
Holandské stoly Vzájemná inspirace mezi britskými a holandskými návrháři nábytku včetně inovativních karetních a herních stolků. ● Mezi typické prvky patří nohy cabriole, ornamenty ve tvaru mušlí a používání ořechu. ● Během tohoto období stále vzkvétala obliba intarzií.
46
47
Určení totožnosti
Stoly 18. století 18. STOLETÍ bylo obdobím velkých společenských změn. Vzmáhající se střední třída toužila po méně formálním životním uspořádání a tato touha, doprovázená novými trendy, jako bylo pití čaje, umožnila vytvoření neformálních salonů určených pro jídlo a zábavu. Tyto místnosti měl naplnit inovativní nábytek, v neposlední řadě i stoly. Staří souputníci z formálnějších místností – těžké ústřední stoly a úzké konzolové stolky – se vyráběly nadále a měly v pokojích trvalé místo. Stejně tak se ovšem objevila škála menších, přenosných stolků. V jídelnách to byly odkládací stoly, v méně formálních salonech se nenápadně v rohu pokoje skladovaly čajové a karetní stolky, jež se v případě použití přesunuly do středu dění. Ve Španělsku a Portugalsku zůstával až do počátku 18. století oblíbený barokní styl. Jinde byl rokokový styl, který dominoval první polovině století, nahrazen jednodušším neoklasicistním. Stoly byly pravoúhlejší, vyváženější a symetričtější. Nohy cabriole nahradily zužující se vroubkované nebo žlábkované nohy a rokokové florální ornamenty ustoupily klasicistním motivům.
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
Relativně úzká deska stolu
Stříbrné úchytky Kuželkovité nohy ve tvaru sloupku Bohaté soustružení nohou a trnožemi
Hladké trnože
Neoklasicistní motiv urny
Španělský stůl z ořechu. Počátek 18. století; d: 166 cm; 2500–3500 £
Portugalský psací stůl. Š. 132 cm
Španělské stoly Barokní styl, který se objevil v 17. století, dominoval španělskému nábytku i během 18. století. ● Charakteristické bylo složité vyřezávání, těžké, soustružené sloupové nohy a používaní intarzií a marketerií. ● Stoly navržené tak, aby stály uprostřed místnosti, měly často po stranách falešné zásuvky.
Portugalské stoly Portugalský nábytek odráží řadu vlivů včetně britského a francouzského, ale také italský a styl kolonií v Brazílii. Mnoho kusů se vyrábělo z dováženého dřeva, jako je mahagon a jacaranda. ● Spirálovitě soustružené nohy jsou typické pro portugalský nábytek tohoto období. ● Móda složitého vyřezávání přetrvala dlouho do 18. století. Lví maska
Mahagonový postranní stolek ve stylu Jiřího III. (jeden z páru). Asi 1775; š. 117 cm)
Stoly ve stylu Jiřího III. Neoklasicistní styl, který se vyvinul v Británii, byl ovlivněn řadou výrobců nábytku, kteří vydávali knihy vzorů svých návrhů, mezi nimi Adam, Hepplewhite a Sheraton. ● Nejdůležitější byla symetrie tvaru i designu. ● Rané mahagonové stoly s výrazným vyřezáváním ustoupily kusům s dřevěným vykládáním z pryskoně a platanu.
Dřevo podřadné kvality natřené tak, aby ladilo s interiérem
Pozor na kopie z 19. století. V Evropě se totiž v té době těšily velké oblibě stylové návraty a neoklasicistní kusy se vyráběly znovu, ovšem tvary i dekorace byly spíše zvýrazněny, než aby přesně kopírovaly originál.
Nábytek: Stoly 18. s tole tí
Typická je těžká ořechová deska a ozdobný lem
Lem zdobený skleněnými panely lakovanými tak, aby připomínaly onyx Ořechový oltářní stůl. Asi 1750; d. 184 cm; 400–600 £
Sicilský odkládací stolek. 18. století; š. 126 cm
Čínské stoly Čínský nábytek tohoto období neovlivnil evropský styl, naopak se spíše vracel k čínským historickým návrhům. ● Časté používání tvrdých dřev jako je ořech, palisandr a eben. ● Jednoduché konstrukce s jen málo ornamenty. ● Nejdůležitější byla funkce daného kusu.
Italské stoly Vzorem pro italské návrháře nábytku byla Francie, byli ovšem také ovlivněni soudobým objevem antických památek v Itálii. ● Desky stolů se často vyráběly z mramoru nebo byly různě vykládané (pietra dura). ● Mělké vyřezávání na nohou v ozdobném lemu, často malované a zlacené. ● Oblíbené neoklasicistní motivy zahrnovaly lví masky a vavřínové listy.
Vavřínová girlanda
HANTÝRKA
Vavřínové girlandy
Řecký klíč – klasicistní a neoklasicistní motiv
Goût grec Francouzský výraz pro raně neoklasicistní nábytek znamená „podle řeckého vkusu“. Německé synonymum je Zopfstil, „stužkový styl“, podle klasického motivu girlandy.
Flétnové nohy jsou typicky neoklasicistní
Středový stůl ve stylu Ludvíka XVI. Asi 1755; d. 200 cm
Gustaviánský malovaný stůl. Konec 18. století; š. 88, 25 cm; 3000–4000 £
Filadelfský karetní stolek z mahagonu. Š. 90 cm; 8000–10 000 £
Holandský karetní stolek z ořechu. 18. století; v. 73 cm; 3500–4500 £
Francouzské stoly Francouzi vyvinuli neoklasicistní styl – prvním návrhům se říká goût grec. Design stolu byl v 18. století architektoničtější, s nápadnou symetrií. ● Pravoúhlé tvary se zužujícími se vroubkovanými nebo žlábkovými nohami. ● Výrazné používání intarzií a parketového vzoru dýh.
Gustaviánské stoly Gustaviánský nábytek byl švédskou interpretací francouzského neoklasicistního stylu, kterou přijal král Gustav III., jenž styl obdivoval během své návštěvy Versailles. ● Lehčí, elegantnější tvary než francouzské. ● Místní švédská dřeva jako borovice se často natírala.
Americké stoly Příliv bristských řemeslníků do Bostonu, New Yorku a Filadelfie znamenal, že móda odrážela tu anglickou jen s nepatrnými odchylkami. ● Široce rozšířený vliv britských vzorkových knih zejména od Chippendala, Sheratona a Hepplewhita. ● Rozšířené používání mahagonu spolu s místním ořechem, javorem a třešní.
Holandské stoly Vzájemná inspirace mezi britskými a holandskými návrháři nábytku včetně inovativních karetních a herních stolků. ● Mezi typické prvky patří nohy cabriole, ornamenty ve tvaru mušlí a používání ořechu. ● Během tohoto období stále vzkvétala obliba intarzií.
46
47
Vyšetřování
Nábytek: Stoly se sklopnou deskou
Stoly se sklopnou deskou TENTO VYNÁLEZ přišel ve stejné době jako oblíbená
kratochvíle pití čaje počátkem 18. století v Anglii. Stůl sestával ze tří částí – desky, klícky a sloupkové podpěry se základnou – a byl to víceúčelový kus. Mechanismus klícky fungoval tak, že bylo možné desku sklopit a stůl skladovat naplocho postavený u stěny. Jednak se tím výrazně
Americký stůl
Sklopné stoly se ve Spojených státech vyráběly od poloviny 18. století a klíckový mechanismus tu byl ještě oblíbenější než v Anglii. Uvedený příklad byl zhotoven ve Filadelfii a je výjimečně kvalitní. Deska stolu je z jednoho kusu cenného mahagonu a má nádherný vroubkovaný okraj. Sedí na
PITÍ ČAJE
šetřilo místo, ale znamenalo to také, že stůl posloužil i jako krbová zástěna. Deska lepších kusů měla zvednuté okraje, což zajišťovalo, že vzácné porcelánové šálky během zábavy nespadnou na zem. Tento druh stolu si získal oblibu v Británii i amerických koloniích a vyráběl se až do 19. století.
jednoduchém nevyřezávaném sloupku a trojnožkové základně s patkami ve tvaru drápu na kouli. Nábytek vyrobený ve Filadelfii je považován za nejlepší z kusů vyráběných ve Spojených státech. Vrcholné kusy jsou vyrobeny z mahagonu a není vždy snadné je rozeznat od anglických.
Čaj byl dovážen od zřízení prvních obchodních linek s Dálným východem během 17. století. Pití čaje získalo rychlou oblibu po celé Evropě s Británií v čele. Kolem poloviny 18. století dovážela Britská východoindická společnost asi dva miliony kilogramů čaje ročně. Jako součást pobláznění tímto módním výstřelkem bylo na obřadech pití čaje vystavěno celé průmyslové odvětví. Z nejjemnějšího porcelánu se vyráběly
celé servisy, stříbrotepci vytvářeli veškeré možné předměty spojené s čajem a existovalo množství doplňkových drobností, jako jsou krabičky a lžičky na čaj. Berlínský set cabaret v kufříku Cabaret neboli snídaňový set obvykle sestával ze dvou šálků a podšálků, malé čajové konvice, podnosu, nádoby na čaj, cukřenky, mléčenky a lžiček. Asi 1770.
Anglický stůl
Ačkoli malé stoly, jako je tento, byly původně určeny k servírování čaje, koncem 18. a během 19. století se jejich větší verze používaly i pro snídaně a večeře. Masivní mahagonový stůl má zužující se sloupek, který podpírá desku a základnu ve tvaru trojnožky. Neobvyklé nohy vyřezávané
do podoby lidských s botami s přezkou jsou typické pro kusy pocházející nebo spojené s ostrovem Isle of Man u pobřeží Lancashire. Na rozdíl od amerického příkladu nemá deska stolu zdvižené okraje, ale kvalita mahagonu a vyřezávání naznačuje, že jde i tak o kvalitní kousek.
Deska stolu ve zdvižené pozici
Vroubkovaný okraj
Stůl měl na spodní straně zámkový mechanismus složený z mosazné západky. Ta zapadala do otvoru ve středu klícky (viz níže) a držela sklopenou desku na místě.
Vroubkovaný okraj Ačkoli mnoho sklopných stolů má rovný okraj, ty lepší mají tvar misky se zvednutým nebo vroubkovaným okrajem jako tento.
Zámkový mechanismus Horní část sloupku je opatřena kolíčkem, který v základně klícky zapadá do otvoru připraveného pro zajištění stolu.
Deska stolu Stejně jako u amerického příkladu je deska stolu vyrobena z jednoho kusu mahagonu s krásnou kresbou a dokonalou barvou.
Pečlivě vyřezávaná trojnožková základna
Elegantní základna ve tvaru trojnožky
Trojnožka Každá noha je zakončena patkou ve tvaru drápu na kouli. Lehce zploštělý tvar koule je typickým znakem pensylvánského nábytku.
48
Zajištění sloupku Jakmile sloupek zapadl do klícky, vložil se otvorem vyříznutým hned pod kolíčkem na vrchní straně sloupku dřevěný klínek.
Filadelfský stůl se sklopnou deskou Výjimečný stůl s dokonalými rozměry ve stylu chippendale. Asi 1765; v. 122 cm; průměr 89 cm; 80–100 000 £
Anglický sklápěcí stůl Elegantní stůl má krásnou barvu a správnou patinu (vzhled povrchu). Asi 1770; p. 84 cm, 15–20 000 £
Klícka Tento důmyslný klíckový mechanismus sestává ze dvou desek spojených čtyřmi sloupky. Své pojmenování získal proto, že připomíná ptačí klec.
Trojnožková základna Každá ze tří výrazně tvarovaných nohou byla umně vyřezána z masivního kusu mahagonu a je zakončena dokonalou botou s přezkou.
49
Vyšetřování
Nábytek: Stoly se sklopnou deskou
Stoly se sklopnou deskou TENTO VYNÁLEZ přišel ve stejné době jako oblíbená
kratochvíle pití čaje počátkem 18. století v Anglii. Stůl sestával ze tří částí – desky, klícky a sloupkové podpěry se základnou – a byl to víceúčelový kus. Mechanismus klícky fungoval tak, že bylo možné desku sklopit a stůl skladovat naplocho postavený u stěny. Jednak se tím výrazně
Americký stůl
Sklopné stoly se ve Spojených státech vyráběly od poloviny 18. století a klíckový mechanismus tu byl ještě oblíbenější než v Anglii. Uvedený příklad byl zhotoven ve Filadelfii a je výjimečně kvalitní. Deska stolu je z jednoho kusu cenného mahagonu a má nádherný vroubkovaný okraj. Sedí na
PITÍ ČAJE
šetřilo místo, ale znamenalo to také, že stůl posloužil i jako krbová zástěna. Deska lepších kusů měla zvednuté okraje, což zajišťovalo, že vzácné porcelánové šálky během zábavy nespadnou na zem. Tento druh stolu si získal oblibu v Británii i amerických koloniích a vyráběl se až do 19. století.
jednoduchém nevyřezávaném sloupku a trojnožkové základně s patkami ve tvaru drápu na kouli. Nábytek vyrobený ve Filadelfii je považován za nejlepší z kusů vyráběných ve Spojených státech. Vrcholné kusy jsou vyrobeny z mahagonu a není vždy snadné je rozeznat od anglických.
Čaj byl dovážen od zřízení prvních obchodních linek s Dálným východem během 17. století. Pití čaje získalo rychlou oblibu po celé Evropě s Británií v čele. Kolem poloviny 18. století dovážela Britská východoindická společnost asi dva miliony kilogramů čaje ročně. Jako součást pobláznění tímto módním výstřelkem bylo na obřadech pití čaje vystavěno celé průmyslové odvětví. Z nejjemnějšího porcelánu se vyráběly
celé servisy, stříbrotepci vytvářeli veškeré možné předměty spojené s čajem a existovalo množství doplňkových drobností, jako jsou krabičky a lžičky na čaj. Berlínský set cabaret v kufříku Cabaret neboli snídaňový set obvykle sestával ze dvou šálků a podšálků, malé čajové konvice, podnosu, nádoby na čaj, cukřenky, mléčenky a lžiček. Asi 1770.
Anglický stůl
Ačkoli malé stoly, jako je tento, byly původně určeny k servírování čaje, koncem 18. a během 19. století se jejich větší verze používaly i pro snídaně a večeře. Masivní mahagonový stůl má zužující se sloupek, který podpírá desku a základnu ve tvaru trojnožky. Neobvyklé nohy vyřezávané
do podoby lidských s botami s přezkou jsou typické pro kusy pocházející nebo spojené s ostrovem Isle of Man u pobřeží Lancashire. Na rozdíl od amerického příkladu nemá deska stolu zdvižené okraje, ale kvalita mahagonu a vyřezávání naznačuje, že jde i tak o kvalitní kousek.
Deska stolu ve zdvižené pozici
Vroubkovaný okraj
Stůl měl na spodní straně zámkový mechanismus složený z mosazné západky. Ta zapadala do otvoru ve středu klícky (viz níže) a držela sklopenou desku na místě.
Vroubkovaný okraj Ačkoli mnoho sklopných stolů má rovný okraj, ty lepší mají tvar misky se zvednutým nebo vroubkovaným okrajem jako tento.
Zámkový mechanismus Horní část sloupku je opatřena kolíčkem, který v základně klícky zapadá do otvoru připraveného pro zajištění stolu.
Deska stolu Stejně jako u amerického příkladu je deska stolu vyrobena z jednoho kusu mahagonu s krásnou kresbou a dokonalou barvou.
Pečlivě vyřezávaná trojnožková základna
Elegantní základna ve tvaru trojnožky
Trojnožka Každá noha je zakončena patkou ve tvaru drápu na kouli. Lehce zploštělý tvar koule je typickým znakem pensylvánského nábytku.
48
Zajištění sloupku Jakmile sloupek zapadl do klícky, vložil se otvorem vyříznutým hned pod kolíčkem na vrchní straně sloupku dřevěný klínek.
Filadelfský stůl se sklopnou deskou Výjimečný stůl s dokonalými rozměry ve stylu chippendale. Asi 1765; v. 122 cm; průměr 89 cm; 80–100 000 £
Anglický sklápěcí stůl Elegantní stůl má krásnou barvu a správnou patinu (vzhled povrchu). Asi 1770; p. 84 cm, 15–20 000 £
Klícka Tento důmyslný klíckový mechanismus sestává ze dvou desek spojených čtyřmi sloupky. Své pojmenování získal proto, že připomíná ptačí klec.
Trojnožková základna Každá ze tří výrazně tvarovaných nohou byla umně vyřezána z masivního kusu mahagonu a je zakončena dokonalou botou s přezkou.
49
Vyšetřování
Nábytek: Stoly Ar ts & Craf ts
Stoly Arts & Crafts NÁVRHÁŘI HNUTÍ ARTS & CRAFTS se inspirovali tradičními
HARVEY ELLIS
kusy, které podněcovaly jejich přesvědčení, že by měl být nábytek vyrobený ze solidních, poctivých materiálů a – což bylo nejdůležitější – měl by být funkční. William Morris, který byl průkopníkem hnutí, věřil, že by se měl vyrábět ručně. To ovšem znamenalo, že si jej mohlo dovolit jen
málo lidí. Američtí designéři jako bratři Stickleyové, Limbert a další, kteří zásady Arts & Crafts kombinovali se strojovou výrobou, zasáhli mnohem širší publikum. Důraz na tradici v anglickém nábytku Arts & Crafts je zřetelný v ručně vyráběných kusech z yorkshirských dílen Roberta „Mousemana“ Thompsona.
Bratři Stickleyové
Gustav Stickley
V roce 1891 bratři John, George a Albert založili firmu Stickley Bros ve městě Grand Rapids v Michiganu. Nábytek byl obvykle z přírodního dubu nebo mahagonu a dekorací byla sama konstrukce. Pozdější kusy byly inspirovány anglickým a skotským nábytkem a byly často zdobnější. Obvykle jsou označeny „Quaid Furniture“. Deska je z dubových prken
Gustav (1858–1942), nejúspěšnější z pěti bratrů Stickleyů, měl v oblibě jednoduché geometrické linie a masivní dub ve tmavé, „nakouřené“ úpravě. Konstrukční prvky používal jako dekoraci, například spoj na drážku a čep, rybinový spoj, zkosená prkna a dlouhé klenuté konzoly. Kusy jsou obvykle označené nápisem „Als Ik Kan“ (vlámsky „Jak to umím“) uvnitř truhlářského kružítka. Příruční stolek Gustava Stickleyho Kulatá deska sedí na nohách se čtvercovým průřezem. V. 91 cm, 1200–1800 £
Nohy čtvercového průřezu spojuje plochá trnož
secesními květinami. Používal různé materiály včetně kovů, jako jsou měď, cínová slitina a nikl, stejně jako rozličná postaršená dřeva. Jeho nábytek byl spíše menší, vyrobený z dubu a obvykle měl tmavě hnědou patinu. Ellis zemřel po pouhých sedmi měsících zaměstnání
William Morris
Londýnská firma Morris, Marshall, Faulkner & Co, založená Williamem Morrisem (1834–1896) a dalšími, používala přírodní materiály a tradiční techniky. Nejprve to byl mahagon s pryskoňovými intarzemi, ačkoli později si oblíbili
Velký mahagonový jídelní stůl Tento stůl navrhl Philip Webb, který měl v oblibě jednoduché soustružené a vyřezávané části. Autentické kusy mají razítko Morris & Co. 1860; d. 176 cm; 30–40 000 £
u Stickleyho, ale jeho jemnější a elegantnější přístup je v pozdějších návrzích Gustava Stickleyho znát.
Slitina cínu vytváří silné vertikální linie
Intarzie Harveyho Ellise Intarzie plachetnice je obklopena secesní obrubou z mědi, slitiny cínu a postaršeného dřeva.
zejména dřevo typické pro venkovský nábytek, jako je dub a jasan. Spoje a panty používali jako druh dekorace. Byla vyrobena řada kopií, ale skutečně autentické kusy mají téměř vždy značku „Morris & Co“.
Oválná deska má zdobené okraje
Vnější podpěry jsou spojeny vodorovnými tyčemi
Detail Nohy a trnože jsou zdobeny prstencovým soustružením
Trnože jsou k nohám připojeny procházejícím čepem Boky zdobí pouze tři hladká vřetena
Architekt a designér Harvey Ellis se k Dílně řemeslníků, The Craftsman Workshops, připojil v roce 1903 a ustavil protipól jednoduchého seriózního nábytku Gustava Stickleyho. Jeho odlehčený styl zahrnoval kusy zdobené drobnými vykládanými motivy, typicky
Na jednoduchou střední podpěru je napojeno šest prstencově soustružených paprsků
Mouseman Finiál ve tvaru žaludu
Plná klenutá konzola
Dubový odkládací stolek Jednoduchý design je pro bratry Stickleyovy typický. 1900–1915; š. 76 cm; 3000–5000 £
Robert „Mouseman“ Thompson (1875–1955) se rád inspiroval středověkými řezbami v katedrálách stejně jako návrhy ze 17. století. Nábytek je obvykle dubový, doplňuje ho i tepané železo nebo kravská kůže. K tvarování dřeva používal teslici (druh sekery), proto má jeho nábytek nepravidelný, zvlněný povrch.
Prkna nejsou hladká, protože jsou opracovaná teslicí
Detail Podpis „Mousemana“, myš, se objevuje na každém kusu.
Spoj na drážku a čep Spoj mezi trnoží a nohami je upevněn dřevěným kolíkem a tvoří část dekorace.
50
Spoj s procházejícím čepem Čep trnože vyčnívá z nohy. Tento konstrukční rys je součástí návrhu.
Trnož ve tvaru písmene X Plné klenuté konzoly jsou uprostřed zkřížené a zakončené finiálem ve tvaru žaludu.
Jídelní stůl Deska ze tří prken spojených čepy (dřevěné kolíky) sedí na dvou zkosených podpěrách, dubové dřevo. Asi 1910.
Zkosené podpěry mají zploštělé hrany Blokové patky spojuje jednoduchá trnož
51
Vyšetřování
Nábytek: Stoly Ar ts & Craf ts
Stoly Arts & Crafts NÁVRHÁŘI HNUTÍ ARTS & CRAFTS se inspirovali tradičními
HARVEY ELLIS
kusy, které podněcovaly jejich přesvědčení, že by měl být nábytek vyrobený ze solidních, poctivých materiálů a – což bylo nejdůležitější – měl by být funkční. William Morris, který byl průkopníkem hnutí, věřil, že by se měl vyrábět ručně. To ovšem znamenalo, že si jej mohlo dovolit jen
málo lidí. Američtí designéři jako bratři Stickleyové, Limbert a další, kteří zásady Arts & Crafts kombinovali se strojovou výrobou, zasáhli mnohem širší publikum. Důraz na tradici v anglickém nábytku Arts & Crafts je zřetelný v ručně vyráběných kusech z yorkshirských dílen Roberta „Mousemana“ Thompsona.
Bratři Stickleyové
Gustav Stickley
V roce 1891 bratři John, George a Albert založili firmu Stickley Bros ve městě Grand Rapids v Michiganu. Nábytek byl obvykle z přírodního dubu nebo mahagonu a dekorací byla sama konstrukce. Pozdější kusy byly inspirovány anglickým a skotským nábytkem a byly často zdobnější. Obvykle jsou označeny „Quaid Furniture“. Deska je z dubových prken
Gustav (1858–1942), nejúspěšnější z pěti bratrů Stickleyů, měl v oblibě jednoduché geometrické linie a masivní dub ve tmavé, „nakouřené“ úpravě. Konstrukční prvky používal jako dekoraci, například spoj na drážku a čep, rybinový spoj, zkosená prkna a dlouhé klenuté konzoly. Kusy jsou obvykle označené nápisem „Als Ik Kan“ (vlámsky „Jak to umím“) uvnitř truhlářského kružítka. Příruční stolek Gustava Stickleyho Kulatá deska sedí na nohách se čtvercovým průřezem. V. 91 cm, 1200–1800 £
Nohy čtvercového průřezu spojuje plochá trnož
secesními květinami. Používal různé materiály včetně kovů, jako jsou měď, cínová slitina a nikl, stejně jako rozličná postaršená dřeva. Jeho nábytek byl spíše menší, vyrobený z dubu a obvykle měl tmavě hnědou patinu. Ellis zemřel po pouhých sedmi měsících zaměstnání
William Morris
Londýnská firma Morris, Marshall, Faulkner & Co, založená Williamem Morrisem (1834–1896) a dalšími, používala přírodní materiály a tradiční techniky. Nejprve to byl mahagon s pryskoňovými intarzemi, ačkoli později si oblíbili
Velký mahagonový jídelní stůl Tento stůl navrhl Philip Webb, který měl v oblibě jednoduché soustružené a vyřezávané části. Autentické kusy mají razítko Morris & Co. 1860; d. 176 cm; 30–40 000 £
u Stickleyho, ale jeho jemnější a elegantnější přístup je v pozdějších návrzích Gustava Stickleyho znát.
Slitina cínu vytváří silné vertikální linie
Intarzie Harveyho Ellise Intarzie plachetnice je obklopena secesní obrubou z mědi, slitiny cínu a postaršeného dřeva.
zejména dřevo typické pro venkovský nábytek, jako je dub a jasan. Spoje a panty používali jako druh dekorace. Byla vyrobena řada kopií, ale skutečně autentické kusy mají téměř vždy značku „Morris & Co“.
Oválná deska má zdobené okraje
Vnější podpěry jsou spojeny vodorovnými tyčemi
Detail Nohy a trnože jsou zdobeny prstencovým soustružením
Trnože jsou k nohám připojeny procházejícím čepem Boky zdobí pouze tři hladká vřetena
Architekt a designér Harvey Ellis se k Dílně řemeslníků, The Craftsman Workshops, připojil v roce 1903 a ustavil protipól jednoduchého seriózního nábytku Gustava Stickleyho. Jeho odlehčený styl zahrnoval kusy zdobené drobnými vykládanými motivy, typicky
Na jednoduchou střední podpěru je napojeno šest prstencově soustružených paprsků
Mouseman Finiál ve tvaru žaludu
Plná klenutá konzola
Dubový odkládací stolek Jednoduchý design je pro bratry Stickleyovy typický. 1900–1915; š. 76 cm; 3000–5000 £
Robert „Mouseman“ Thompson (1875–1955) se rád inspiroval středověkými řezbami v katedrálách stejně jako návrhy ze 17. století. Nábytek je obvykle dubový, doplňuje ho i tepané železo nebo kravská kůže. K tvarování dřeva používal teslici (druh sekery), proto má jeho nábytek nepravidelný, zvlněný povrch.
Prkna nejsou hladká, protože jsou opracovaná teslicí
Detail Podpis „Mousemana“, myš, se objevuje na každém kusu.
Spoj na drážku a čep Spoj mezi trnoží a nohami je upevněn dřevěným kolíkem a tvoří část dekorace.
50
Spoj s procházejícím čepem Čep trnože vyčnívá z nohy. Tento konstrukční rys je součástí návrhu.
Trnož ve tvaru písmene X Plné klenuté konzoly jsou uprostřed zkřížené a zakončené finiálem ve tvaru žaludu.
Jídelní stůl Deska ze tří prken spojených čepy (dřevěné kolíky) sedí na dvou zkosených podpěrách, dubové dřevo. Asi 1910.
Zkosené podpěry mají zploštělé hrany Blokové patky spojuje jednoduchá trnož
51
ÚLOŽNÝ NÁBYTEK Nejranější forma ukládání – truhla – se datuje až do starověkého Egypta, kde se v domácnostech používala na prádlo a cennosti. Ve středověku sloužily truhly také jako stoly či lavice. VE STŘEDOVĚKU bohatí lidé často cestovali mezi svými domovy, truhly se tak staly nejdůležitějším kusem nábytku v domácnosti. Měly jednoduchou konstrukci – krabice nebo rám s několika panely a víkem na pantech – a obvykle byly vyrobeny z dubu. Mnohé zdobily složité hluboké řezby a stály na nožkách. Do truhly se ukládaly všechny druhy osobních věcí. Aby bylo snadnější HANTÝRKA jednotlivé kusy najít, přišly návrhy Bombé Francouzský termín popisující módu doby okolo z poloviny 17. století s jednou roku 1700: „břichaté“ kousky, jejichž boky a čela zásuvkou na spodku truhlice. zásuvek se boulily Během 17. století začala řada směrem ven. domácností používat armoire neboli skříně na prádlo. Tyto velké skříně, vyráběné většinou z ořechu, byly navrženy právě pro skladování prádla. Obvykle měly vrchní část se dvěma dvířky, která obsahovala police, ve spodní části byla zásuvka. Tyto skříně byly rozměrné, jejich podoba
Francouzská truhla z 15. století Raná truhla má typicky jednoduchý tvar, je ale bohatě zdobená. Víko je na pantech, vyřezávané panely a patky jsou ve tvaru kvádru.
proto vycházela spíš z architektonických forem, byť měly vyřezávané obložení a nožky.
Komoda
Komoda, jak ji známe dnes, se objevila někdy ke konci 17. století a postupně nahradila truhly s víkem. První verze byly založeny na francouzském vzoru: měly tvar bombé se dvěma nebo třemi zásuvkami na nožkách ve stylu cabriole. S postupem století a rozšířením neoklasicistního stylu začaly mít komody pravoúhlejší tvary a stály na kratších, často zužujících se nohách. Variace na komody se objevily během 18. století a patřila mezi ně zásuvková skříň, která byla alternativou skříně na prádlo z předcházejícího století. „Tallboy“ – kabinet na základně podobné stolu se zásuvkami – byl zvlášť oblíben ve Spojených státech, kde se mu říkalo „highboy“. Podobné kousky odrážely rodinné bohatství a byly symbolem postavení.
Komoda ve stylu Ludvíka XV. Ve Francii se zásuvkovým truhlám říkalo komody. Módou v dekorování bylo ignorovat dělení mezi zásuvkami a pojmout místo toho přední část nábytku jako jednotný povrch.
52
Americký příborník podle Sheratona Demi-lune (půlměsíční) příborník nabízí elegantní úložné řešení pro jídelny. Některé verze mají začleněn cellaret, tedy prostor pro ukládání lahví vína.
Dalším nábytkovým kusem konce 18. století byl sekretář, který nabízel přizpůsobivou variantu bureau plat (viz str. 41). Tyto vysoké skříně s rovnou přední stranou měly vrchní část zavěšenu na pantech, která po otevření odhalila kůží vyložený povrch pro psaní a spodní část se skříňkami nebo zásuvkami na ukládání.
Pozdější inovace
Mezi vynálezy 19. století patří příborník. Byl navržen do jídelny, rané kusy byly nízké a pravoúhlé, se skříňkami po stranách, které oddělovaly zásuvky. Doplňkové skříňky a chiffonier byly stejné a často měly dvířka s mosaznou mřížkou potaženou uvnitř hedvábím. Dalším kusem do jídelny se v průběhu století stala kredenc, která začala nahrazovat dřívější dvorní skříň. Tato působivá konstrukce často sestávala z otevřené vrchní části s policemi nad zásuvkami a spodní částí se skříňkami. Kredenc kombinovala úložný prostor a výstavní část pro čínský porcelán nebo stříbro. Podobné kusy byly populární dlouho i ve 20. století, kdy bývala vrchní část také zasklená. Ve 20. století umožnilo množství inovativních materiálů a technik designérům experimentovat. Ačkoli nepřišly žádné nové formy jako takové, objevila se móda modulárních nástěnných prostorů, kde se dala řada jednotek sestavit podle přání uživatele, včetně kusů, které kombinovaly příborníky, skříňky a police v jednom.
Zásuvková skříň ve stylu Jiřího I. Kousek z 18. století se skládá ze dvou částí, z nichž má každá několik zásuvek. Spodní zásuvka vrchní části má sklápěcí čelo, které po otevření vytvoří psací stůl.
Skříň od bratří Eamesů V polovině 20. století byly v módě nástěnné jednotky „vše v jednom“. Příkladem je i tato skříň kombinující otevřené police se skříňkami a zásuvkami. Je vyrobena ze soudobých materiálů – ocelových tyčí a sklolaminátu.
53
ÚLOŽNÝ NÁBYTEK Nejranější forma ukládání – truhla – se datuje až do starověkého Egypta, kde se v domácnostech používala na prádlo a cennosti. Ve středověku sloužily truhly také jako stoly či lavice. VE STŘEDOVĚKU bohatí lidé často cestovali mezi svými domovy, truhly se tak staly nejdůležitějším kusem nábytku v domácnosti. Měly jednoduchou konstrukci – krabice nebo rám s několika panely a víkem na pantech – a obvykle byly vyrobeny z dubu. Mnohé zdobily složité hluboké řezby a stály na nožkách. Do truhly se ukládaly všechny druhy osobních věcí. Aby bylo snadnější HANTÝRKA jednotlivé kusy najít, přišly návrhy Bombé Francouzský termín popisující módu doby okolo z poloviny 17. století s jednou roku 1700: „břichaté“ kousky, jejichž boky a čela zásuvkou na spodku truhlice. zásuvek se boulily Během 17. století začala řada směrem ven. domácností používat armoire neboli skříně na prádlo. Tyto velké skříně, vyráběné většinou z ořechu, byly navrženy právě pro skladování prádla. Obvykle měly vrchní část se dvěma dvířky, která obsahovala police, ve spodní části byla zásuvka. Tyto skříně byly rozměrné, jejich podoba
Francouzská truhla z 15. století Raná truhla má typicky jednoduchý tvar, je ale bohatě zdobená. Víko je na pantech, vyřezávané panely a patky jsou ve tvaru kvádru.
proto vycházela spíš z architektonických forem, byť měly vyřezávané obložení a nožky.
Komoda
Komoda, jak ji známe dnes, se objevila někdy ke konci 17. století a postupně nahradila truhly s víkem. První verze byly založeny na francouzském vzoru: měly tvar bombé se dvěma nebo třemi zásuvkami na nožkách ve stylu cabriole. S postupem století a rozšířením neoklasicistního stylu začaly mít komody pravoúhlejší tvary a stály na kratších, často zužujících se nohách. Variace na komody se objevily během 18. století a patřila mezi ně zásuvková skříň, která byla alternativou skříně na prádlo z předcházejícího století. „Tallboy“ – kabinet na základně podobné stolu se zásuvkami – byl zvlášť oblíben ve Spojených státech, kde se mu říkalo „highboy“. Podobné kousky odrážely rodinné bohatství a byly symbolem postavení.
Komoda ve stylu Ludvíka XV. Ve Francii se zásuvkovým truhlám říkalo komody. Módou v dekorování bylo ignorovat dělení mezi zásuvkami a pojmout místo toho přední část nábytku jako jednotný povrch.
52
Americký příborník podle Sheratona Demi-lune (půlměsíční) příborník nabízí elegantní úložné řešení pro jídelny. Některé verze mají začleněn cellaret, tedy prostor pro ukládání lahví vína.
Dalším nábytkovým kusem konce 18. století byl sekretář, který nabízel přizpůsobivou variantu bureau plat (viz str. 41). Tyto vysoké skříně s rovnou přední stranou měly vrchní část zavěšenu na pantech, která po otevření odhalila kůží vyložený povrch pro psaní a spodní část se skříňkami nebo zásuvkami na ukládání.
Pozdější inovace
Mezi vynálezy 19. století patří příborník. Byl navržen do jídelny, rané kusy byly nízké a pravoúhlé, se skříňkami po stranách, které oddělovaly zásuvky. Doplňkové skříňky a chiffonier byly stejné a často měly dvířka s mosaznou mřížkou potaženou uvnitř hedvábím. Dalším kusem do jídelny se v průběhu století stala kredenc, která začala nahrazovat dřívější dvorní skříň. Tato působivá konstrukce často sestávala z otevřené vrchní části s policemi nad zásuvkami a spodní částí se skříňkami. Kredenc kombinovala úložný prostor a výstavní část pro čínský porcelán nebo stříbro. Podobné kusy byly populární dlouho i ve 20. století, kdy bývala vrchní část také zasklená. Ve 20. století umožnilo množství inovativních materiálů a technik designérům experimentovat. Ačkoli nepřišly žádné nové formy jako takové, objevila se móda modulárních nástěnných prostorů, kde se dala řada jednotek sestavit podle přání uživatele, včetně kusů, které kombinovaly příborníky, skříňky a police v jednom.
Zásuvková skříň ve stylu Jiřího I. Kousek z 18. století se skládá ze dvou částí, z nichž má každá několik zásuvek. Spodní zásuvka vrchní části má sklápěcí čelo, které po otevření vytvoří psací stůl.
Skříň od bratří Eamesů V polovině 20. století byly v módě nástěnné jednotky „vše v jednom“. Příkladem je i tato skříň kombinující otevřené police se skříňkami a zásuvkami. Je vyrobena ze soudobých materiálů – ocelových tyčí a sklolaminátu.
53
Případ
Nábytek: Úložný nábytek
Prohlídka úložného nábytku K PROZKOUMÁNÍ VELKÝCH KUSŮ úložného nábytku musíte
prostudovat poměrně dost jejich částí. Ať je to jednoduchá komoda, stůl, prosklená vitrína nebo knihovna, podstoupíte stejné základní vyšetřování. Většinu zjistíte z kostry a konstrukce. Prohlédněte si vnitřek zásuvek, základnu a zadní panely. Zkontrolujte všechny nevysvětlitelné otvory nebo známky HANTÝRKA poškození. Vždy také od kusu Rybinový spoj Během 17. století postupně odstupte a posuďte jeho proporce.
Na co se dívat
Štítový nástavec
Zasklívací mřížky
železné hřeby nahradily rybinové spoje. Rybiny jsou trojúhelníkové klínky, které do sebe zapadají.
Předsazení
Otvor pro nohy pod psací deskou Podstavec
Mahagonová knihovna s vystupující střední částí ve stylu Jiřího III. Rozměrná knihovna je soustředěna kolem podstavcového knihovnického psacího stolu. Asi 1770; v. 269 cm
Zasklení
Bližší prozkoumání Konstrukce zásuvek a jakékoli změny na nich mohou odhalit mnoho o stáří daného kusu nábytku.
54
Až do 19. století neexistovala technologie, která by umožňovala vyrábět velké skleněné tabule. Prosklené části nábytku se proto vyráběly z menších tabulek, které pohromadě držely půlkruhové zasklívací mřížky. Rané sklo, jako je toto, má lehce drásaný vzhled a nečistoty uvnitř skla jsou znatelné jako skvrny a bublinky. Od 19. století se používaly velké skleněné tabule. Podobným ozdobným efektem jako zasklívací mřížky působily astragaly (lehké dřevěné ostění), ačkoli neměly žádný praktický účel, protože byly usazeny na povrchu skla, místo aby držely jednotlivé kousky pohromadě. Díky tomu mohly být astragaly uspořádány do složitých vzorů.
Sklo do 19. století Rané sklo má drásaný povrch a vyrábělo se v malých tabulkách umístěných v rámu zasklívací mřížky.
Sklo od 19. století Pozdější sklo je dokonale hladké a velké panely zdobí astragaly.
Druh dřeva Užitečným ukazatelem kvality nábytku je dřevo. Může vám pomoci s určením, kde byl kus vyroben a kdy. Je dřevo masiv nebo dýhované? Pokud je dýhované, je dýha řezaná ručně nebo strojově? Jak je silná? Tloušťka dýhy vám může poskytnout stopu k dataci. Z jakého druhu dřeva je kus vyroben? Pamatujte si, že dřeva mohou mít různé barvy v závislosti na věku a podle toho, zda jsou mořená nebo leštěná. Jsou zdobena intarziemi, parketovým vzorem nebo lakováním? Viz Druhy dřev, str. 186–187.
Štítový nástavec a horní deska Podívejte se na vrchní desku a zjistěte, jestli má štítový nástavec neboli fronton. Často je vodítkem k určení stylu. Je typicky stylový, například neoklasicistní, nebo gotický? Je původní nebo poškozený? Má tvarovaný vršek nebo ozdobnou římsu? Přečnívá horní deska? Je architektonického tvaru? Viz Štítové nástavce, str. 188–189.
Zkontrolujte všechny vnitřní součásti Vytáhněte zásuvky (jsou-li tam) a prozkoumejte je ze všech stran. Zkontrolujte, zda vnitřní části odpovídají stáří celého kusu.
Konstrukce zásuvek Zkontrolujte zásuvky. Mají po stranách drážky, takže mohou jezdit v kolejnicích nebo lištách připevněných v kostře? Pokud ano, je kus asi ze 17. století. Jsou-li lišty pod zásuvkou, je zřejmě vyrobena po roce 1680. Zkontrolujte rybinové spoje, pokud jsou použity. Strojově vyráběné rybiny pocházejí z doby po roce 1880.
Řezby a dekorace Prohlédněte si všechny dekorativní prvky, jako jsou řezby. Najdete tam stopy ke skutečnému stáří kusu. Jsou na nich tmavší místa, v nichž se drží prach? Kožená lícová štípenka Lícová štípenka je tenká, měkká, vyčiněnou kůží potažená deska na psacím nebo jiném stole a je často pozlacená. Kůže poskytuje pohodlný povrch na psaní a chrání před inkoustem a poškrábáním.
Madla a podložky madel Tvar madel a úchytek je stopou k určení stáří, ovšem madla se často vyměňují. Pokud je to i váš případ, uvidíte známky na čelech a ucpané otvory, odkud byly odstraněny, uvnitř zásuvky. Viz Madla, str. 190–193.
55
Případ
Nábytek: Úložný nábytek
Prohlídka úložného nábytku K PROZKOUMÁNÍ VELKÝCH KUSŮ úložného nábytku musíte
prostudovat poměrně dost jejich částí. Ať je to jednoduchá komoda, stůl, prosklená vitrína nebo knihovna, podstoupíte stejné základní vyšetřování. Většinu zjistíte z kostry a konstrukce. Prohlédněte si vnitřek zásuvek, základnu a zadní panely. Zkontrolujte všechny nevysvětlitelné otvory nebo známky HANTÝRKA poškození. Vždy také od kusu Rybinový spoj Během 17. století postupně odstupte a posuďte jeho proporce.
Na co se dívat
Štítový nástavec
Zasklívací mřížky
železné hřeby nahradily rybinové spoje. Rybiny jsou trojúhelníkové klínky, které do sebe zapadají.
Předsazení
Otvor pro nohy pod psací deskou Podstavec
Mahagonová knihovna s vystupující střední částí ve stylu Jiřího III. Rozměrná knihovna je soustředěna kolem podstavcového knihovnického psacího stolu. Asi 1770; v. 269 cm
Zasklení
Bližší prozkoumání Konstrukce zásuvek a jakékoli změny na nich mohou odhalit mnoho o stáří daného kusu nábytku.
54
Až do 19. století neexistovala technologie, která by umožňovala vyrábět velké skleněné tabule. Prosklené části nábytku se proto vyráběly z menších tabulek, které pohromadě držely půlkruhové zasklívací mřížky. Rané sklo, jako je toto, má lehce drásaný vzhled a nečistoty uvnitř skla jsou znatelné jako skvrny a bublinky. Od 19. století se používaly velké skleněné tabule. Podobným ozdobným efektem jako zasklívací mřížky působily astragaly (lehké dřevěné ostění), ačkoli neměly žádný praktický účel, protože byly usazeny na povrchu skla, místo aby držely jednotlivé kousky pohromadě. Díky tomu mohly být astragaly uspořádány do složitých vzorů.
Sklo do 19. století Rané sklo má drásaný povrch a vyrábělo se v malých tabulkách umístěných v rámu zasklívací mřížky.
Sklo od 19. století Pozdější sklo je dokonale hladké a velké panely zdobí astragaly.
Druh dřeva Užitečným ukazatelem kvality nábytku je dřevo. Může vám pomoci s určením, kde byl kus vyroben a kdy. Je dřevo masiv nebo dýhované? Pokud je dýhované, je dýha řezaná ručně nebo strojově? Jak je silná? Tloušťka dýhy vám může poskytnout stopu k dataci. Z jakého druhu dřeva je kus vyroben? Pamatujte si, že dřeva mohou mít různé barvy v závislosti na věku a podle toho, zda jsou mořená nebo leštěná. Jsou zdobena intarziemi, parketovým vzorem nebo lakováním? Viz Druhy dřev, str. 186–187.
Štítový nástavec a horní deska Podívejte se na vrchní desku a zjistěte, jestli má štítový nástavec neboli fronton. Často je vodítkem k určení stylu. Je typicky stylový, například neoklasicistní, nebo gotický? Je původní nebo poškozený? Má tvarovaný vršek nebo ozdobnou římsu? Přečnívá horní deska? Je architektonického tvaru? Viz Štítové nástavce, str. 188–189.
Zkontrolujte všechny vnitřní součásti Vytáhněte zásuvky (jsou-li tam) a prozkoumejte je ze všech stran. Zkontrolujte, zda vnitřní části odpovídají stáří celého kusu.
Konstrukce zásuvek Zkontrolujte zásuvky. Mají po stranách drážky, takže mohou jezdit v kolejnicích nebo lištách připevněných v kostře? Pokud ano, je kus asi ze 17. století. Jsou-li lišty pod zásuvkou, je zřejmě vyrobena po roce 1680. Zkontrolujte rybinové spoje, pokud jsou použity. Strojově vyráběné rybiny pocházejí z doby po roce 1880.
Řezby a dekorace Prohlédněte si všechny dekorativní prvky, jako jsou řezby. Najdete tam stopy ke skutečnému stáří kusu. Jsou na nich tmavší místa, v nichž se drží prach? Kožená lícová štípenka Lícová štípenka je tenká, měkká, vyčiněnou kůží potažená deska na psacím nebo jiném stole a je často pozlacená. Kůže poskytuje pohodlný povrch na psaní a chrání před inkoustem a poškrábáním.
Madla a podložky madel Tvar madel a úchytek je stopou k určení stáří, ovšem madla se často vyměňují. Pokud je to i váš případ, uvidíte známky na čelech a ucpané otvory, odkud byly odstraněny, uvnitř zásuvky. Viz Madla, str. 190–193.
55
Vyšetřování
Nábytek: Vysoké kabine t y
Vysoké kabinety KABINET, KTERÉMU SE V ANGLII ŘÍKÁ „chest on stand“ –
doslova truhla na podstavci – a v Americe rovnou „highboy“, se vyvinul z komody a pochází z Holandska. Kabinety se poprvé objevily v Anglii koncem 17. století a vyráběly i dlouho v 18. století. Oblíbené byly ve Spojených státech, kde se začaly vyrábět od počátku 18. století. Jejich trend pokračoval
Anglický kabinet
Pro anglické kabinety z počátku 18. století je typickým materiálem ořechová dýha. Někdy je dýhovaná jen přední část, zatímco boky jsou z mořené borovice. Vrchní část obvykle tvoří několik kratších zásuvek nad třemi nebo čtyřmi dlouhými, zatímco v podstavci jsou obvykle tři nebo čtyři zásuvky. Když ho porovnáte Kohoutí stopa
Péřový pásek
Okraj dýhy
„LOWBOY“ až do pozdního 18. století. Kabinety jsou obvykle zhotoveny ze dvou kusů – základny nebo podstavce a vrchní části. Oba kusy musí k sobě perfektně sedět. Nejpropracovanější příklady se ve Spojených státech vyráběly v chippendalském stylu. Pro nejextravagantnější z nich jsou typické kapotové horní desky a vyřezávané zástěrky.
s americkým typem, zdá se anglický kabinet nižší, jen s malou zástěrkou a širší – s důrazem spíše na horizontální než vertikální linii. Angličtí truhláři také používali méně dekorací a jednodušší tvarování, takže jejich výrobky při srovnání se svými americkými protějšky mohou působit stroze. Potlačené tvarování
Vysoké kabinety se vyráběly obvykle do sady s ladícími toaletkami, jimž se říkalo „lowboy“. Tento kus nábytku, který připomíná základnu kabinetu, je vyroben v témže stylu. Na horní desku mohlo být postaveno přenosné zrcadlo, zatímco si jeho uživatel česal vlasy nebo používal toaletní potřeby. Toaletka by měla být o pětinu až čtvrtinu menší na šířku i na délku než srovnatelná základna kabinetu.
Americký „highboy“
Tyto kusy jsou obvykle považovány za nejskvělejší příklady amerického nábytku. Bývají přes dva metry vysoké a zdá se, že elegance zde zvítězila nad praktičností: jediným způsobem, jak dosáhnout na horní zásuvky, je stoupnout si na stoličku. Důraz na vertikální linii je pro americké kabinety typický. Kusy vyrobené ve stylu královny Anny
Pensylvánský ořechový lowboy ve stylu královny Anny Vroubkované rohy a tvarovaná zástěrka na nohách typu cabriole s koleny ve tvaru vyřezávaných mušlí a patky se třemi prsty. V. 72,5 cm; 3000 až 5000 £
mohou mít jednodušší ozdobné římsy nebo vysoké kapoty s vyřezávanými finiály, tvarovanou zástěrku se soustruženými kapkami a nohy cabriole. Typy s plochou horní deskou jsou zdobeny jemnějším vyřezáváním než ty s kapotou. Obvykle se vyráběly z masivního ořechu, mahagonu, třešně nebo javoru, dýha se příliš nepoužívala.
Ozdobná římsa má jednoduchý tvar
O R! vě POZ dánli
Zdobení Péřové pásky a kohoutí stopy podél okrajů zásuvek doplňují vyřezávané ozdobné lišty. Kohoutí stopa skrývá spoj mezi dýhou a dřevem.
Dýhy Na okrajích komody je možné vidět uříznutý okraj ořechové dýhy v místě, kde je spojen s kostrou. Barva vybledla.
Dekorace Rohy jsou zdobeny neoklasicistním vroubkovaným sloupkem – rákosovým pilastrem.
Proporce vrchní části i základny a stejná dýha jsou důkazem, že oba kusy byly skutečně vyrobeny současně
Vyřezávaná zástěrka Jednoduchý tvar vyřezávané zástěrky je typicky anglický a dodává komodě poměrně zavalité proporce.
56
Původní nohy cabriole Elegantně tvarované nohy jsou zakončené špičatou patkou, typickou pro 18. stol. Nohy jsou náchylné na hnilobu, červotoče a ulomení.
Kabinet z ořechové dýhy ve stylu Jiřího I. Barva světlé ořechové dýhy je pro období typická. Asi 1715; v. 160 cm; 20–22 000 £
Vrchní část zapadá do převisu spodní
Z é ntick aute ndalské ýt pe ub chip y moho jiného t ím e it d ž in kab y s pou napříkla dy , n o u e m k b je t o o y vyr u náb soké k kontrolu y h y v Z u k i . v t dr u u s t s á ým bine ní č e zá vrch vce z ka ěte se, ž eny stejn a t v t s o s . t ji d a o u a po orce a byly zh ož dřev prop částech a z téh ou bem v ob způso
Původní mosazná madla a klíčové dírky ve tvaru netopýřích křídel
Pensylvánský „highboy“ z ořechu Zásuvky mají vyřezávané vyvýšené okraje a hřebínek do tvaru jednoduché prohlubně. Asi 1755–1760; v. 196 cm; 10–12 000 £
Noha cabriole Kolena nohy cabriole mají vyřezávané mušle – oblíbený způsob zdobení americkými řemeslníky.
Zástěrka Tvarovaná zvlněná zástěrka je typicky americkým prvkem a pohledově přidává na výšce.
57
Vyšetřování
Nábytek: Vysoké kabine t y
Vysoké kabinety KABINET, KTERÉMU SE V ANGLII ŘÍKÁ „chest on stand“ –
doslova truhla na podstavci – a v Americe rovnou „highboy“, se vyvinul z komody a pochází z Holandska. Kabinety se poprvé objevily v Anglii koncem 17. století a vyráběly i dlouho v 18. století. Oblíbené byly ve Spojených státech, kde se začaly vyrábět od počátku 18. století. Jejich trend pokračoval
Anglický kabinet
Pro anglické kabinety z počátku 18. století je typickým materiálem ořechová dýha. Někdy je dýhovaná jen přední část, zatímco boky jsou z mořené borovice. Vrchní část obvykle tvoří několik kratších zásuvek nad třemi nebo čtyřmi dlouhými, zatímco v podstavci jsou obvykle tři nebo čtyři zásuvky. Když ho porovnáte Kohoutí stopa
Péřový pásek
Okraj dýhy
„LOWBOY“ až do pozdního 18. století. Kabinety jsou obvykle zhotoveny ze dvou kusů – základny nebo podstavce a vrchní části. Oba kusy musí k sobě perfektně sedět. Nejpropracovanější příklady se ve Spojených státech vyráběly v chippendalském stylu. Pro nejextravagantnější z nich jsou typické kapotové horní desky a vyřezávané zástěrky.
s americkým typem, zdá se anglický kabinet nižší, jen s malou zástěrkou a širší – s důrazem spíše na horizontální než vertikální linii. Angličtí truhláři také používali méně dekorací a jednodušší tvarování, takže jejich výrobky při srovnání se svými americkými protějšky mohou působit stroze. Potlačené tvarování
Vysoké kabinety se vyráběly obvykle do sady s ladícími toaletkami, jimž se říkalo „lowboy“. Tento kus nábytku, který připomíná základnu kabinetu, je vyroben v témže stylu. Na horní desku mohlo být postaveno přenosné zrcadlo, zatímco si jeho uživatel česal vlasy nebo používal toaletní potřeby. Toaletka by měla být o pětinu až čtvrtinu menší na šířku i na délku než srovnatelná základna kabinetu.
Americký „highboy“
Tyto kusy jsou obvykle považovány za nejskvělejší příklady amerického nábytku. Bývají přes dva metry vysoké a zdá se, že elegance zde zvítězila nad praktičností: jediným způsobem, jak dosáhnout na horní zásuvky, je stoupnout si na stoličku. Důraz na vertikální linii je pro americké kabinety typický. Kusy vyrobené ve stylu královny Anny
Pensylvánský ořechový lowboy ve stylu královny Anny Vroubkované rohy a tvarovaná zástěrka na nohách typu cabriole s koleny ve tvaru vyřezávaných mušlí a patky se třemi prsty. V. 72,5 cm; 3000 až 5000 £
mohou mít jednodušší ozdobné římsy nebo vysoké kapoty s vyřezávanými finiály, tvarovanou zástěrku se soustruženými kapkami a nohy cabriole. Typy s plochou horní deskou jsou zdobeny jemnějším vyřezáváním než ty s kapotou. Obvykle se vyráběly z masivního ořechu, mahagonu, třešně nebo javoru, dýha se příliš nepoužívala.
Ozdobná římsa má jednoduchý tvar
O R! vě POZ dánli
Zdobení Péřové pásky a kohoutí stopy podél okrajů zásuvek doplňují vyřezávané ozdobné lišty. Kohoutí stopa skrývá spoj mezi dýhou a dřevem.
Dýhy Na okrajích komody je možné vidět uříznutý okraj ořechové dýhy v místě, kde je spojen s kostrou. Barva vybledla.
Dekorace Rohy jsou zdobeny neoklasicistním vroubkovaným sloupkem – rákosovým pilastrem.
Proporce vrchní části i základny a stejná dýha jsou důkazem, že oba kusy byly skutečně vyrobeny současně
Vyřezávaná zástěrka Jednoduchý tvar vyřezávané zástěrky je typicky anglický a dodává komodě poměrně zavalité proporce.
56
Původní nohy cabriole Elegantně tvarované nohy jsou zakončené špičatou patkou, typickou pro 18. stol. Nohy jsou náchylné na hnilobu, červotoče a ulomení.
Kabinet z ořechové dýhy ve stylu Jiřího I. Barva světlé ořechové dýhy je pro období typická. Asi 1715; v. 160 cm; 20–22 000 £
Vrchní část zapadá do převisu spodní
Z é ntick aute ndalské ýt pe ub chip y moho jiného t ím e it d ž in kab y s pou napříkla dy , n o u e m k b je t o o y vyr u náb soké k kontrolu y h y v Z u k i . v t dr u u s t s á ým bine ní č e zá vrch vce z ka ěte se, ž eny stejn a t v t s o s . t ji d a o u a po orce a byly zh ož dřev prop částech a z téh ou bem v ob způso
Původní mosazná madla a klíčové dírky ve tvaru netopýřích křídel
Pensylvánský „highboy“ z ořechu Zásuvky mají vyřezávané vyvýšené okraje a hřebínek do tvaru jednoduché prohlubně. Asi 1755–1760; v. 196 cm; 10–12 000 £
Noha cabriole Kolena nohy cabriole mají vyřezávané mušle – oblíbený způsob zdobení americkými řemeslníky.
Zástěrka Tvarovaná zvlněná zástěrka je typicky americkým prvkem a pohledově přidává na výšce.
57
Vyšetřování
Nábytek: Komody 18. s tole tí
Komody 18. století KOMODA – francouzská nebo alespoň vyrobená ve
francouzském stylu – je šatní zásuvková skříň a stala se určujícím kouskem 18. století. Rané komody se ve Francii vyráběly v rozmáchlých vypouklých tvarech – bombé – a s nohami cabriole. Byly širší než vyšší, měly dvě nebo tři zásuvky, ozdobné apliky z pozlaceného bronzu, ormolu,
INTARZIE
a parketové nebo lakované panely. Během století se objevily jednodušší formy odrážející neoklasicistní styl. Komody ovlivněné klasicistní architekturou se stávaly hranatějšími a geometričtějšími. Byly méně zdobené, měly jen jednoduché římsy místo ozdobných postranic, elegantní kovové úchytky nebo madla, rozety (klíčové dírky) a byly dýhované.
Francouzská komoda ve stylu Ludvíka XV. Této dvouzásuvkové komodě se říká také „cressentská“ podle francouzského truhláře Charlese Cressenta, nejvíce spojovaného s tímto vzhledem. Kus je typickou ukázkou dominantního rokokového stylu počátku 17. století: tvar bombé, zvlněná horní deska a nohy cabriole. Parketový
Rokokový styl Klíčem k většině rokokového stylu je asymetrie – zde dosažená přidáním kartuše a nepravidelné rozety.
Vypouklé nohy Noha je chráněna dekorativními kopyty ve tvaru listoví, zhotovenými technikou ormolu.
58
Apliky Ornamentální apliky byly dekorativní prvky, ale sloužily také k ochraně kusu před otlučením a poškrábáním.
vzhled čela uvedeného příkladu je navržen jako jediná dekorativní část ignorující rozdělení mezi zásuvkami a je zdoben aplikami ormolu. Mramorová deska byla pravděpodobně vybrána, aby ladila s mramorovým obložením krbu, jak bylo tehdy v módě.
Parketový vzor Geometrické vykládání – tady z palisandru – bylo oblíbeným způsobem zdobení prvních komod.
Rozeta
Zdobení sans traverse ignoruje dělení mezi zásuvkami
Móda intarzií se shoduje s obdobím, kdy se začaly dovážet exotické dřeviny, jako je eben, amarant a palisandr. Ebenisté, truhláři specializovaní na dýhování, si osvojili dovednosti, díky nimž získali maximálně bohaté odstíny nových dřev. Počátkem 18. století navrhovali výrobci nábytku kusy s výrazným parketovým vzorem, kde dřeva v různých barevných odstínech skládali do geometrických vzorů. Velké panely opakujících se
kostek, kosočtverců nebo mřížek nápadně kontrastovaly se svinutými a vířícími aplikami z pozlaceného bronzu. Od poloviny století se rozvinul trend intarzových panelů s motivy. Oblíbená byla urna stejně jako ztvárnění klasicistních figur uvnitř dokonalých kruhů nebo oválů, často lemovaných jemnými festony nebo girlandami květin pomyslně svázaných stužkou. Volila se lehká dřeva s nazlátlou barvou jako pryskoň a platan.
Intarzie Dýhy jsou poskládané do obrazců. Parketový vzor Dýhy poskládané do geometrických vzorů.
Anglická neoklasicistní komoda Komoda má typický neoklasicistní vzhled, který dominoval druhé polovině 18. století. Celkový tvar je umírněnější a hranatější, ačkoli je stále lehce zaoblený a vyřezávaný a má ven zahnuté nohy. Je o něco vyšší než dřívější komody, má čtyři zásuvky. Ačkoli působí zdánlivě
jednoduše, ukazují složité dekorace a tvarování na práci zkušeného truhláře. Dramatického vzhledu je dosaženo kontrastním dýhováním – pryskoň s amarantem a platanem – a jednoduchými kovovými součástkami.
Horní deska Středem intarzie na horní desce komody je urna, všudypřítomný neoklasicistní motiv.
Jemné detaily Složitý lem oválné intarzie ze svázaného květinového řetězu na horní desce komody.
Úchytky zásuvek Elegantní kovové ovály a kruhová madla opakují vzor urny jako na intarzii.
Ormolu apliky rámují zvlněný okraj ornamentálního panelu neboli kartuše
Komoda ve stylu Ludvíka XV. Tato komoda má parketový vzor, apliky ormolu a čelní panel sans traverse. Asi 1745; š. 145 cm; 180–220 000 £
Komoda ve stylu Jiřího III. Tvarovanou a zaoblenou komodu zdobí panely s intarziemi a odstupňované zásuvky. Asi 1760–1770; š. 105,5 cm; 100–150 000 £
Tvarování Horní deska a čelo mají jen lehce tvarované, jednolitě vyřezané rohy.
59
Vyšetřování
Nábytek: Komody 18. s tole tí
Komody 18. století KOMODA – francouzská nebo alespoň vyrobená ve
francouzském stylu – je šatní zásuvková skříň a stala se určujícím kouskem 18. století. Rané komody se ve Francii vyráběly v rozmáchlých vypouklých tvarech – bombé – a s nohami cabriole. Byly širší než vyšší, měly dvě nebo tři zásuvky, ozdobné apliky z pozlaceného bronzu, ormolu,
INTARZIE
a parketové nebo lakované panely. Během století se objevily jednodušší formy odrážející neoklasicistní styl. Komody ovlivněné klasicistní architekturou se stávaly hranatějšími a geometričtějšími. Byly méně zdobené, měly jen jednoduché římsy místo ozdobných postranic, elegantní kovové úchytky nebo madla, rozety (klíčové dírky) a byly dýhované.
Francouzská komoda ve stylu Ludvíka XV. Této dvouzásuvkové komodě se říká také „cressentská“ podle francouzského truhláře Charlese Cressenta, nejvíce spojovaného s tímto vzhledem. Kus je typickou ukázkou dominantního rokokového stylu počátku 17. století: tvar bombé, zvlněná horní deska a nohy cabriole. Parketový
Rokokový styl Klíčem k většině rokokového stylu je asymetrie – zde dosažená přidáním kartuše a nepravidelné rozety.
Vypouklé nohy Noha je chráněna dekorativními kopyty ve tvaru listoví, zhotovenými technikou ormolu.
58
Apliky Ornamentální apliky byly dekorativní prvky, ale sloužily také k ochraně kusu před otlučením a poškrábáním.
vzhled čela uvedeného příkladu je navržen jako jediná dekorativní část ignorující rozdělení mezi zásuvkami a je zdoben aplikami ormolu. Mramorová deska byla pravděpodobně vybrána, aby ladila s mramorovým obložením krbu, jak bylo tehdy v módě.
Parketový vzor Geometrické vykládání – tady z palisandru – bylo oblíbeným způsobem zdobení prvních komod.
Rozeta
Zdobení sans traverse ignoruje dělení mezi zásuvkami
Móda intarzií se shoduje s obdobím, kdy se začaly dovážet exotické dřeviny, jako je eben, amarant a palisandr. Ebenisté, truhláři specializovaní na dýhování, si osvojili dovednosti, díky nimž získali maximálně bohaté odstíny nových dřev. Počátkem 18. století navrhovali výrobci nábytku kusy s výrazným parketovým vzorem, kde dřeva v různých barevných odstínech skládali do geometrických vzorů. Velké panely opakujících se
kostek, kosočtverců nebo mřížek nápadně kontrastovaly se svinutými a vířícími aplikami z pozlaceného bronzu. Od poloviny století se rozvinul trend intarzových panelů s motivy. Oblíbená byla urna stejně jako ztvárnění klasicistních figur uvnitř dokonalých kruhů nebo oválů, často lemovaných jemnými festony nebo girlandami květin pomyslně svázaných stužkou. Volila se lehká dřeva s nazlátlou barvou jako pryskoň a platan.
Intarzie Dýhy jsou poskládané do obrazců. Parketový vzor Dýhy poskládané do geometrických vzorů.
Anglická neoklasicistní komoda Komoda má typický neoklasicistní vzhled, který dominoval druhé polovině 18. století. Celkový tvar je umírněnější a hranatější, ačkoli je stále lehce zaoblený a vyřezávaný a má ven zahnuté nohy. Je o něco vyšší než dřívější komody, má čtyři zásuvky. Ačkoli působí zdánlivě
jednoduše, ukazují složité dekorace a tvarování na práci zkušeného truhláře. Dramatického vzhledu je dosaženo kontrastním dýhováním – pryskoň s amarantem a platanem – a jednoduchými kovovými součástkami.
Horní deska Středem intarzie na horní desce komody je urna, všudypřítomný neoklasicistní motiv.
Jemné detaily Složitý lem oválné intarzie ze svázaného květinového řetězu na horní desce komody.
Úchytky zásuvek Elegantní kovové ovály a kruhová madla opakují vzor urny jako na intarzii.
Ormolu apliky rámují zvlněný okraj ornamentálního panelu neboli kartuše
Komoda ve stylu Ludvíka XV. Tato komoda má parketový vzor, apliky ormolu a čelní panel sans traverse. Asi 1745; š. 145 cm; 180–220 000 £
Komoda ve stylu Jiřího III. Tvarovanou a zaoblenou komodu zdobí panely s intarziemi a odstupňované zásuvky. Asi 1760–1770; š. 105,5 cm; 100–150 000 £
Tvarování Horní deska a čelo mají jen lehce tvarované, jednolitě vyřezané rohy.
59