HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Strรกnka 5
Pro Kylea
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 7
NA ROZJEZDOVÉ DRÁZE leti‰tû na ostrovû Martha’s Vineyard stojí soukromé letadlo se spu‰tûn˘mi pfiedními schÛdky. Je to devítimístn˘ OSPRY 700SL vyroben˘ v roce 2001 v kansaské Wichitû. TûÏko fiíct, komu letadlo skuteãnû patfií. Jako majitel je v zápisech uvedená holandská holdingová spoleãnost s adresou na Kajmansk˘ch ostrovech, ale logo na trupu fiíká GULLWING AIR. Pilot James Melody je Brit. Druh˘ pilot Charlie Busch pochází z texaské Odessy. Stevardka Emma Lightnerová se narodila v nûmeckém Mannheimu americkému poruãíkovi letectva a jeho mladistvé Ïenû. KdyÏ bylo Emmû devût let, pfiestûhovali se do San Diega. KaÏd˘ jde svou vlastní cestou. Dûlá vlastní rozhodnutí. Je záhadou, jak se nûjací dva lidé ocitnou ve stejnou dobu na stejném místû. Nastoupíte do v˘tahu s tuctem cizích lidí. Jedete autobusem, ãekáte ve frontû na záchod. Stává se to kaÏd˘ den. Pfiedvídat místa, kam se dostaneme, a lidi, které potkáme, by bylo marné. Z pfiedních dvefií zaclonûn˘ch Ïaluzií vyzafiuje mûkká halogenová záfie. Îádné ostré záfiivkové svûtlo, jaké znáte z bûÏn˘ch letadel. Dva t˘dny od této chvíle se Scott Burroughs v interview pro New York Magazine vyjádfií, Ïe nejvíc ho na jeho první cestû soukrom˘m letadlem nepfiekvapil dostatek místa pro nohy nebo pln˘ bar, ale pocit soukromí, jako by cestování letadlem bylo od urãité úrovnû pfiíjmu jakousi formou pobytu v domácím prostfiedí. Na ostrovû je vlah˘ veãer, osmnáct stupÀÛ s mírn˘m jihozápadním vánkem. Plánovan˘ ãas odletu je ve dvaadvacet hodin. 7
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 8
NOAH HAWLEY
V posledních tfiech hodinách zaãíná na prÛliv padat hustá pobfieÏní mlha a po osvûtlené betonové plo‰e se plíÏivû rozlézají úponky syté bûloby. Jako první pfiijela na leti‰tû Batemanova rodina ve svém ostrovním rangeroveru; otec David, matka Maggie a jejich dvû dûti, Rachel a DÏejdÏej. Je konec srpna a Maggie s dûtmi byla na ostrovû mûsíc; David za nimi létal z New Yorku o víkendech. Je pro nûj tûÏké dostat se za nimi ãastûji, i kdyÏ by si to pfiál. Pracuje v zábavním prÛmyslu, jak lidé z jeho branÏe fiíkají práci v televizním zpravodajství. V fiímské arénû informací a názorÛ. Je to vysok˘ muÏ mezi padesátkou a ‰edesátkou, jehoÏ hlas pÛsobí v telefonu zastra‰ujícím dojmem. Lidé, ktefií se s ním poprvé setkají, jsou ãasto udiveni velikostí jeho rukou. Jeho syn DÏejdÏej usnul v autû, a kdyÏ se ostatní vydávají k letadlu, David se sklání k zadnímu sedadlu, nûÏnû ho zdvihá do náruãe a jednou rukou mu podpírá záda. Chlapec bezdûãnû objímá otce kolem krku, obliãej uvolnûn˘ dfiímotou. Z tepla jeho dechu mrazí Davida v zádech. Cítí v dlani synÛv kostnat˘ zadeãek a jeho nohy na svém boku. Ve ãtyfiech letech je DÏejdÏej dost star˘, aby vûdûl, Ïe lidé umírají, ale stále je‰tû moc mlad˘, aby si uvûdomoval, Ïe jednoho dne bude jedním z nich. David a Maggie ho naz˘vají perpetuum mobile, protoÏe se skuteãnû cel˘ den nezastaví. Ve tfiech letech byl základním prostfiedkem jeho komunikace dinosaufií fiev. Teì se vypracoval na mistra ve skákání do fieãi, kter˘ se s nekoneãnou trpûlivostí dokáÏe vyptávat na kaÏdé slovo, které fieknou, dokud mu neodpovûdí nebo ho neumlãí. David nohou zavírá dvefie vozu a zakolísá pod synovou vahou. Volnou rukou si drÏí u ucha telefon. „¤ekni mu, Ïe jestli o tom utrousí jediné slovo, poÏeneme ho pfied soud, aÏ se mu bude zdát, Ïe právníci padají z nebe jako Ïáby.“ V ‰estapadesáti letech je David obtloustl˘ tak, Ïe pÛsobí, jako by mûl pod sakem neprÛstfielnou vestu. Má silnou bradu a husté vlasy. V devadesát˘ch letech si udûlal jméno vedením volebních kampaní pro guvernéry, senátory a jednoho prezidenta, kter˘ slouÏil dvû volební období, ale v roce 2000 s tûmito aktivitami 8
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 9
P¤ED PÁDEM
skonãil a ujal se vedení jedné lobbistické firmy na K Street. Dva roky nato za ním pfii‰el jeden stárnoucí miliardáfi s my‰lenkou zaloÏit ãistû zpravodajskou televizní stanici. KdyÏ za tfiináct let vydûlala tfiináct miliard, mûl David kanceláfi v nejvy‰‰ím patfie s neprÛstfieln˘m sklem v oknech a voln˘ pfiístup k soukromému letadlu spoleãnosti. S dûtmi tráví málo ãasu. V tom se David s Maggie shodnou, i kdyÏ se kvÛli tomu pravidelnû hádají. TakÏe ona problém nanese a on zaujme obranné postavení, tfiebaÏe niternû cítí totéÏ. Ale není snad tohle manÏelství, kdyÏ si dva lidé dûlají nároky na stejn˘ kousek pÛdy? Nad betonovou plochou leti‰tû se zdvihl vítr. David, kter˘ stále telefonuje, se podívá na Maggie a usmûje se a tím úsmûvem fiíká Jsem rád, Ïe jsem tu s tebou. ¤íká Miluju tû. Ale fiíká také Mám dal‰í pracovní hovor a potfiebuju, abys mi s tím dala pokoj. ¤íká DÛleÏité je, Ïe jsem tady a Ïe jsme v‰ichni pohromadû. Je to omluvn˘ úsmûv, ale zároveÀ trochu tvrd˘. Maggie úsmûv opûtuje, ale ten její je pomíjivûj‰í, smutnûj‰í. Pravda je, Ïe uÏ sama nerozhoduje o tom, jestli mu odpustí. Jsou manÏelé necel˘ch deset let. Maggie je tfiicet ‰est. Jako b˘valá uãitelka matefiské ‰koly probouzela svou krásou chlapecké fantazie je‰tû dfiív, neÏ chlapci vÛbec vûdûli, co to je – fixace na prsa je stejná u batolete jako u pubescenta. Sleãna Maggie, jak jí fiíkali, byla veselá a láskyplná. Pfiicházela kaÏdé ráno v pÛl sedmé, aby poklidila. ZdrÏovala se dlouho, aby napsala zprávy o ãinnosti a udûlala si pfiípravy. Sleãna Maggie byla ‰estadvacetiletá dívka z kalifornského Piedmontu, která milovala uãení. Milovala. Byla první dospûlou osobou, která ty tfiíleté dûti brala váÏnû, která jim naslouchala a dávala jim pocit dospûlosti. Osud, pokud tak tomu chcete fiíkat, svedl Maggie a Davida dohromady v taneãním sále hotelu Waldorf Astoria jednoho ãtvrteãního veãera zaãátkem jara 2005. Jednalo se o dobroãinn˘ spoleãensk˘ ples ve prospûch vzdûlávacího fondu. Maggie tam byla s pfiítelkyní. David zasedal v plesovém v˘boru. Ona byla skromná kráska v kvûtovan˘ch ‰atech s modrou ‰mouhou v ohybu pravého 9
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 10
NOAH HAWLEY
kolena, on vlivn˘ ‰armér v dvoufiadovém obleku. Maggie nebyla na plese nejmlad‰í, a dokonce ani nejkrásnûj‰í, ale jen ona mûla kfiídu v kabelce, jen ona dokázala postavit sopku z papírové drti a kaÏd˘ rok v den narozenin doktora Seusse chodila do práce v pruhovaném cylindru jeho Kocoura. Jin˘mi slovy splÀovala v‰echno, co kdy David od manÏelky oãekával. Omluvil se v˘boru a se ‰irok˘m úsmûvem za ní vyrazil. Vidûno z dne‰ního pohledu nemûla ‰anci. Za deset let mûli dvû dûti a mûstsk˘ dÛm na Gracie Square. Devítiletá Rachel chodí se stovkou dal‰ích dívek na Blearley. Maggie, která uÏ nechala uãení, je doma s mal˘m DÏejdÏejem, coÏ ji ozvlá‰tÀuje mezi Ïenami jejího postavení – bezstarostn˘mi manÏelkami workoholick˘ch milionáfiÛ. KdyÏ jde dopoledne se synem na procházku do parku, je tam jedinou matkou v domácnosti. V‰echny ostatní dûti se vozí v evropsky vyhlíÏejících koãárcích tlaãen˘ch ostrovankami s mobilními telefony. Teì se na leti‰tní rozjezdové dráze dává do Maggie zima, a tak si pfiitahuje k tûlu letní plá‰È. Potoky mlhy se slévají do pomalého zvífieného pfiílivu, kter˘ se s chladnou trpûlivostí valí po betonu. „Myslí‰, Ïe se v tomhle poãasí dá letût?“ ptá se zad svého muÏe. Ten vystoupil na poslední schÛdek, kde ho s úsmûvem zdraví jejich stevardka Emma Lightnerová v elegantním modrém kost˘mu. „To bude dobr˘, mami,“ fiíká devítiletá Rachel, která jde za svou matkou. „Na fiízení letadla nepotfiebujou vidût.“ „Jistû, já vím.“ „Mají pfiístroje.“ Maggie se na dceru chápavû usmûje. Rachel má svÛj zelen˘ batÛÏek – uvnitfi Hunger Games, barbíny a iPad – kter˘ jí v chÛzi rytmicky naráÏí do spodní ãásti zad. Je tak velká. UÏ v devíti letech se v ní r˘suje budoucí Ïena. Profesorka, která trpûlivû ãeká, aÏ pochopíte vlastní chyby. Jin˘mi slovy ta nejchytfiej‰í v celé místnosti, nepfiedvádûla se, nikdy se nepfiedvádí, ale dobrosrdeãná osoba se zvoniv˘m smíchem. Je otázka, jestli se s tûmihle vlastnostmi narodila, nebo je v ní probudilo to, co se stalo. Ten skuteãn˘ zloãin z jejího raného mládí. Nûkde je ve slovech a obrázcích zazname10
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 11
P¤ED PÁDEM
nána celá ta sága, archivovaná na YouTube, stovky hodin zpravodajství uloÏené ve velké kolektivní pamûti jedniãek a nul. Jeden novináfi z New Yorkeru o tom chtûl loni vydat knihu, ale David tomu v tichosti zabránil. Rachel je koneckoncÛ jen dítû. KdyÏ Maggie nûkdy pfiem˘‰lí o tom, co v‰echno se mohlo zvrtnout, bojí se, Ïe jí pukne srdce. Bezdûãnû se podívá na rangerover, u nûhoÏ Gil mluví vysílaãkou s pfiedsunut˘m t˘mem. Gil je jejich stín, velk˘ Izraelec, kter˘ nikdy neodkládá sako. Gil je to, co lidé jejich pfiíjmové skupiny naz˘vají domácí ochrankou. Metr osmdesát sedm, osmdesát pût kilo. Existuje dÛvod, proã nikdy neodkládá sako. DÛvod, o kterém se ve slu‰né spoleãnosti nemluví. Gil slouÏí u Batemanovy rodiny ãtvrt˘m rokem. Pfied Gilem mûli Mishu a pfied Mishou úderné komando váÏn˘ch muÏÛ v oblecích, ktefií vozili v kufru svého vozu automatické zbranû. Je‰tû jako uãitelka by se Maggie takovému vojenskému vmû‰ování do Ïivota rodiny vysmívala. Pouhé pomy‰lení, Ïe by z vás peníze udûlaly terã násilí, povaÏovala za narcistické. JenÏe to bylo pfied událostmi z ãervence 2008, pfied únosem její dcery a muãiv˘mi tfiemi dny, neÏ ji dostali zpátky. Na schÛdkách letadla se Rachel otáãí a královsk˘m gestem mává prázdné ranveji. Pfies ‰aty má modrou vlnûnou bundu a vlasy má staÏené do ohonu. Jakékoli pfiíznaky Rachelina tfiídenního utrpení zÛstaly témûfi skryty – strach ze stísnûn˘ch prostor a urãitá nervozita z cizích lidí. Ale jinak byla vÏdycky ‰Èastn˘m dítûtem, temperamentní ‰pr˘mafikou s prohnan˘m úsmûvem, a pfiestoÏe Maggie nechápe, jak je to moÏné, je vdûãná za kaÏd˘ den, kdy tahle povaha Rachel zÛstává. „Dobr˘ veãer, paní Batemanová,“ fiíká Emma, kdyÏ Maggie vystoupá na schÛdky. „Dobr˘, díky,“ odpovídá Maggie automaticky. Jako obvykle cítí potfiebu omlouvat se za jejich bohatství, tedy ani ne tak manÏelovo jako za to své, za jeho ãirou nevûrohodnost. Není to tak dlouho, co byla uãitelkou v matefiské ‰kolce a bydlela v pátém patfie bez v˘tahu se dvûma protivn˘mi a sprost˘mi holkami. „UÏ dorazil Scott?“ ptá se. 11
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 12
NOAH HAWLEY
„Ne, madam. Vy jste pfiijeli první. Otevfiela jsem lahev pinot gris. Nedáte si skleniãku?“ „Teì ne, díky.“ Interiér letadla je v˘razem nenápadného pfiepychu, stûny obloÏené jasanem. Sedadla jsou ãalounûná ‰edou kÛÏí a rozestavûná po dvou, jako by vám chtûla naznaãit, Ïe s partnerem si let vychutnáte lépe. Kabina pÛsobí jako luxusní interiér prezidentské knihovny. PfiestoÏe Maggie takhle letûla mnohokrát, nemÛÏe se toho nabaÏit. Celé letadlo jen pro sebe. David pokládá jejich syna na sedadlo a pfiikr˘vá ho dekou. Právû má dal‰í hovor, zjevnû velmi dÛleÏit˘. To Maggie pozná podle váÏného v˘razu jeho tváfie. Chlapec vedle nûj se zavrtí, ale neprobudí se. Rachel se zastavuje u kokpitu, aby si promluvila s piloty. To dûlá pfii kaÏdé cestû: vyhledá si nejvy‰‰í autoritu a tahá z ní informace. Maggie vidí u dvefií kokpitu Gila, kter˘ má devítiletou holãiãku v dohledu. Kromû zbranû má taser a plastová pouta. Je to nejti‰‰í ãlovûk, kterého kdy Maggie poznala. David s telefonem u ucha stiskne své Ïenû rameno. „Tû‰í‰ se domÛ?“ ptá se a volnou rukou zakr˘vá sluchátko. „Tak napÛl,“ odpovídá Maggie. „Je tady tak krásnû.“ „Mohla bys tu zÛstat. Pfií‰tí víkend sice nûco máme, ale jinak, proã ne?“ „Ne,“ fiíká. „Dûti mají ‰kolu a já mám ve ãtvrtek zasedání muzejní rady.“ Usmûje se na nûj. „Moc dobfie jsem nespala,“ fiíká. „Jsem prostû unavená.“ David se zahledí Maggie pfies rameno. Svra‰tí ãelo. Maggie se otáãí. Nahofie na schodech stojí Ben a Sarah Kiplingovi. Jsou to bohatí padesátníci, spí‰e Davidovi neÏ její pfiátelé. Pfiesto Sarah vyjekne, kdyÏ uvidí Maggie. „Drahou‰ku,“ fiíká a rozpfiahuje náruã. Sarah Maggie objímá a stevardka s podnosem s nápoji rozpaãitû postává za ní. „Mበhezké ‰aty,“ fiíká Sarah. 12
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 13
P¤ED PÁDEM
Ben se prosm˘kne kolem své Ïeny k Davidovi a mohutnû mu potfiese rukou. Je partnerem v jedné ze ãtyfi velk˘ch firem na Wall Street, modrook˘ dravec v modré propínací ko‰ili ‰ité na míru a bíl˘ch ‰ortkách s páskem. „Díval ses na ten pfií‰ern˘ zápas?“ ptá se. „Jak mohl ten míã nechytit?“ „Ani mi o tom nemluv,“ fiíká David. „Já bych to chytil i rukama mastn˘ma od topinek.“ Dva muÏi stojí proti sobû v pfiedstíraném bojovém postavení, dva mohutní jelení samci se zaklesnut˘mi parohy, zjevnû natû‰ení na souboj. „Byl oslnûn˘ reflektory na stadionu,“ fiíká mu David a vzápûtí ucítí zabzuãení telefonu. Podívá se na nûj, svra‰tí oboãí a vyÈuká odpovûì. Ben se rychle ohlédne pfies rameno a zváÏní. Îeny jsou zaujaté hovorem. Ben se naklání k Davidovi. „Musíme si promluvit, kamaráde.“ David, kter˘ stále vyÈukává zprávu, ho odrazí. „Teì ne.“ „Volal jsem ti,“ fiíká Kipling. Chystá se pokraãovat, ale pfiistupuje k nim Emma s nápoji. „Glenlivet s ledem, pokud se nepletu,“ fiíká a podává Benovi sklenici. „Jste zlatíãko,“ fiíká Ben a vyprazdÀuje polovinu sklenice jedním dou‰kem. „Pro mû jen vodu,“ fiíká David, kdyÏ Emma bere z podnosu sklenici vodky. „Jistû,“ fiíká stevardka s úsmûvem. „Hned jsem zpátky.“ Nedaleko od nich vyãerpala Sarah Kiplingová témata nezávazné konverzace. „Jak se má‰?“ ptá se váÏnû uÏ podruhé. „Ale dobfie,“ fiíká Maggie. „Jen uÏ mám trochu dost toho cestování. Budu ‰Èastná, aÏ budeme doma.“ „Já to znám. Tedy u mofie jsem ráda, ale upfiímnû? Stra‰nû se nudím. Kolik západÛ slunce mÛÏe‰ vidût, aniÏ zatouÏí‰ zajít si do Barneys?“ 13
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 14
NOAH HAWLEY
Maggie se nervóznû podívá k otevfien˘m dvefiím. Sarah ten pohled zachytí. „âekበje‰tû nûkoho?“ „Ne. Tedy myslím, Ïe nás má b˘t o jednoho víc, ale –“ Její dcera ji u‰etfií dal‰ího vysvûtlování. „Mami,“ fiíká Rachel ze svého sedadla. „NezapomeÀ, zítra je ta oslava u Tamary. Musíme je‰tû koupit dárek.“ „Dobfie,“ fiíká Maggie nepfiítomnû. „Dopoledne zajedeme do Dragonfly.“ Za svou dcerou vidí Maggie Davida s Benem v dÛvûrném hovoru. David se netváfií pfiíli‰ ‰Èastnû. Mohla by se ho na to pozdûji zeptat, ale její manÏel je poslední dobou dost odmûfien˘ a to poslední, co by si pfiála, je hádka. Kolem ní prochází stevardka a podává Davidovi vodu. „Citron?“ ptá se. David zavrtí hlavou. Ben si nervóznû promne poãínající ple‰. Podívá se k pilotní kabinû. „âekáme na nûkoho?“ ptá se. „Mûli bychom vyrazit.“ „Chybí je‰tû jeden ãlovûk,“ dívá se Emma do svého seznamu. „Scott Burroughs?“ Ben se podívá na Davida. „Kdo?“ David krãí rameny. „Maggie má pfiítele,“ fiíká. „Není to pfiítel,“ fiíká Maggie, která to zaslechla. „Dûti ho znají. Dneska ráno jsme na nûj narazili na trhu. ¤íkal, Ïe musí do New Yorku, a tak jsem mu nabídla, aby se pfiipojil k nám. Myslím, Ïe je malífi.“ Dívá se na svého manÏela. „Ukazovala jsem ti nûjaké jeho práce.“ David se dívá na hodinky. „¤eklas mu v deset hodin?“ Maggie pfiikyvuje. „No,“ fiíká a sedá si, „je‰tû pût minut, a bude muset chytit pfiívoz jako v‰ichni ostatní.“ 14
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 15
P¤ED PÁDEM
Kulat˘m okénkem vlevo vidí Maggie na betonu kapitána, kter˘ si prohlíÏí kfiídlo. S pohledem upfien˘m na hladk˘ hliník jde pomalu smûrem k letadlu. DÏejdÏej se ve spánku zavrtí. Má uvolnûná ústa. Maggie mu narovná pfiikr˘vku a políbí ho na ãelo. KdyÏ spí, vypadá vÏdycky tak ustaranû, napadne ji. Pfies opûradlo sedadla vidí, Ïe se kapitán vrací na palubu. Jde si se v‰emi potfiást rukou, vysok˘ jako hráã amerického fotbalu s vojensk˘m drÏením tûla. „Pánové,“ fiíká, „dámy. Vítejte na palubû. Mûl by to b˘t krátk˘ let. Trochu fouká, ale jinak by mûlo jít v‰echno hladce.“ „Vidûla jsem vás venku u letadla,“ fiíká Maggie. „Rutinní vizuální kontrola,“ fiíká jí. „Dûlám ji pfied kaÏd˘m letem. Letadlo vypadá dobfie.“ „A co mlha?“ ptá se Maggie. Její dcera obrací oãi v sloup. „Mlha nehraje pro takhle dokonal˘ stroj Ïádnou roli,“ fiíká pilot cestujícím. „Nûkolik set stop nad hladinou mofie se rozpt˘lí.“ „V tom pfiípadû si sním kousek toho s˘ra,“ fiíká Ben. „Nemûli bychom tam pustit nûjakou hudbu? Nebo zapnout televizi? Myslím, Ïe Boston hraje s White Sox.“ Emma jde na palubním televizním systému najít baseballov˘ zápas a nastává dlouhá chvíle usazování a ukládání vûcí. Vepfiedu piloti zahajují pfiedletovou kontrolu. Davidovi znovu zabzuãí telefon. Zachmufienû se na nûj podívá. „Myslím,“ fiíká David podráÏdûnû, „Ïe víc ãasu tomu malífii nedáme.“ K˘vne na Emmu, která jde zavfiít vstupní dvefie do kabiny. V kokpitu pilot startuje motory. Dvefie jsou uÏ skoro zavfiené, kdyÏ se ozve muÏsk˘ hlas. „Poãkejte!“ Letadlo se otfiásá, kdyÏ poslední cestující stoupá po schÛdkách. Maggie cítí, jak proti své vÛli rudne, a Ïaludek se jí zachvûje oãekáváním. A pak je tady. Scott Burroughs, pûtaãtyfiicátník, je cel˘ rud˘ a zad˘chan˘. Má husté vlasy, které uÏ zaãínají ‰edivût, ale hladk˘ 15
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 16
NOAH HAWLEY
obliãej. Letnû vy‰isované bílé tenisky nesou stopy nepatfiiãn˘ch skvrn. Pfies rameno má ‰pinav˘ zelen˘ vak. Mladistvé drÏení tûla zrazují hluboké vyÏilé vrásky u oãí. „PromiÀte,“ fiíká. „Celou vûãnost jsem ãekal na taxík. Nakonec jsem musel pfiijet autobusem.“ „No, ale stihl jste to,“ fiíká David a pokyvuje druhému pilotovi, aby zavfiel dvefie. „A to se poãítá.“ „MÛÏu vám vzít to zavazadlo, pane?“ ptá se Emma. „CoÏe?“ fiíká Scott, na okamÏik zaskoãen˘ tím, jak nenápadnû se vedle nûj ocitla. „Ne. Nechám si ho u sebe.“ Emma mu ukazuje na prázdné sedadlo. Malífi si cestou k nûmu poprvé v‰ímá interiéru kabiny. „No sakra,“ fiíká. „Ben Kipling,“ podává mu ruku Ben. „Jo,“ fiíká Scott. „Scott Burroughs.“ Pak uvidí Maggie. „Ahoj,“ fiíká a ze‰iroka a vfiele se na ni usmívá. „Je‰tû jednou díky.“ Maggie mu uzardûle vrací úsmûv. „To je maliãkost,“ fiíká. „Mûli jsme místo.“ Scott sklesne do sedadla vedle Sarah. NeÏ si staãí zapnout pás, podává mu Emma sklenici vína. „Á,“ fiíká Scott. „Ne, díky. Spí‰ – moÏná sklenici vody?“ Emma s úsmûvem odchází. Scott se podívá vedle sebe na Sarah. „Na tohle by si ãlovûk zvykl, co?“ „V˘stiÏnûji jste to fiíct nemohl,“ fiíká Kiplingová. Motory jdou do obrátek a Maggie cítí, jak se letadlo rozjíÏdí. V reproduktorech se oz˘vá hlas kapitána Melodyho. „Dámy a pánové, pfiipravte se prosím na vzlet.“ Maggie se podívá na své dvû dûti. Rachel sedí s jednou nohou pokrãenou pod sebe a probírá se písniãkami ve svém telefonu. Mal˘ DÏejdÏej se choulí ve spánku, obliãej uvolnûn˘ dûtsk˘m propadem do nevûdomí. Stejnû jako tisíckrát kaÏd˘ den pocítí Maggie záchvûv matefi16
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 17
P¤ED PÁDEM
ské lásky. Ty dûti jsou její Ïivot. Její v‰echno. Natáhne ruku a pfiihlazuje synovi pfiikr˘vku. V tom beztíÏném okamÏiku opou‰tûjí kola letadla zemi. Ta neuvûfiitelná nadûje, to pfiekonání fyzikálních zákonÛ, které drÏí lidi na zemi, ji naplÀuje i dûsí. Let. Oni letí. A jak stoupají bílou mlhou, hovofií a smûjí se, doprovázeni sentimentálními písnûmi padesát˘ch let a bíl˘m ‰umem rozvleklé smûny televizního baseballového zápasu, nikdo z nich netu‰í, Ïe za ‰estnáct minut se jejich letadlo zfiítí do mofie.
17
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Strรกnka 19
1.
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 21
KDYÎ BYLO Scottu Burroughsovi ‰est let, jel se svou rodinou na v˘let do San Franciska. Strávili tfii dny v motelu poblíÏ pláÏe; Scott, jeho rodiãe a sestra June, která se pozdûji utopila v Michiganském jezefie. V San Francisku bylo ten víkend mlhavo a chladno a mlha ze ‰irok˘ch ulic se zvolna vlévala do mofie. Scott si vzpomíná, Ïe otec objednal v restauraci krabí nohy. KdyÏ jim je pfiinesli, byly obrovské jako vûtve stromÛ. Jako by ti krabi mûli sníst je, ne naopak. Poslední den v˘letu je otec zavezl autobusem do Fisherman’s Wharf. Scott – ve vybledl˘ch man‰estrácích a pruhovaném triãku – kleãel na plastovém sedadle a sledoval, jak domy se ‰tukov˘mi fasádami ve ãtvrti Sunset District pfiecházejí smûrem k horám v dfievûné viktoriánské vily. Za‰li do Ripleyho muzea záhad, kde si nechali nakreslit rodinnou karikaturu – ãtyfii komicky velké hlavy, které bok po boku jedou na jednokolkách. Pak chvíli pozorovali lachtany, ktefií se vyvalovali na prosolen˘ch dfievûn˘ch molech. Scottova matka s údivem ukazovala na nálety bûlokfiídl˘ch rackÛ. Burroughsovi byli vnitrozem‰tí lidé. Pro Scotta to bylo, jako by letûli kosmickou lodí ke vzdálené planetû. K obûdu jedli párky v kukufiiãném tûstíãku a pili kolu z komicky velk˘ch plastov˘ch kelímkÛ. U vstupu do akvaparku se shromáÏdil dav lidí, ktefií se dívali k severu a ukazovali na Alcatraz. Voda v zálivu byla toho dne bfiidlicovû ‰edá. Nûkdej‰í vûzeÀsk˘ ostrov lemovaly na pozadí hfiebeny vrchoviny Marin. Most 21
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 22
NOAH HAWLEY
Golden Bridge vlevo od nich byl jako zamÏen˘ oranÏov˘ kolos, jehoÏ vûÏe se ztrácely v pozdnû dopolední mlze. Na hladinû Scott vidûl krouÏit malé lodû. „Nûkdo utekl?“ zeptal se ScottÛv otec okolí. Scottova matka se na nûj podmraãenû podívala a vytáhla prÛvodce. Pokud ona ví, fiekla, vûznice je zavfiená. Ostrov teì slouÏí jen turistÛm. ScottÛv otec poklepal na rameno muÏi, kter˘ stál vedle nûj. „Na co koukáme?“ zeptal se. „Plave z Alcatrazu,“ fiekl muÏ. „Kdo?“ „Ten sportovec. Jak se jmenuje? Jack LaLanne. Pfiedvádí takovej kaskadérskej kousek. Je spoutanej a táhne za sebou loì.“ „Jak to myslíte, Ïe táhne loì?“ „Na lanû. ¤íkali to v rádiu. Vidíte tamhletu loì? Tu velkou. Tak tu pfiitáhne aÏ sem.“ MuÏ zavrtûl hlavou, jako by svût kolem nûj znenadání ze‰ílel. Scott si vystoupil na vy‰‰í schod, odkud vidûl pfies hlavy dospûl˘ch. Na vodû byla skuteãnû velká loì, jejíÏ pfiíì smûfiovala k pobfieÏí. Kolem ní pluly men‰í lodû. Nûjaká Ïena se sklonila a poklepala Scottovi na paÏi. „Na,“ fiekla s úsmûvem. „Podívej se.“ Podala Scottovi mal˘ dalekohled. Scott pfies nûj rozpoznal ve vodû muÏe v béÏové plavecké ãepici. Mûl holá ramena a plaval zvlnûn˘mi pohyby jako mofiská panna. „Ten proud je tu ‰ílenej,“ fiekl ten muÏ Scottovu otci. „Navíc ta voda má tak ãtrnáct stupÀÛ. To, Ïe z Alcatrazu nikdo neutekl, má svÛj dÛvod. A je‰tû jsou tu Ïraloci. Dávám mu ‰anci tak jedna ku pûti.“ Dalekohledem Scott vidûl, Ïe motorové ãluny kolem plavce jsou plné muÏÛ v uniformách. Mûli pu‰ky a pozorovali okolní vody. Plavec zdvihal ruce a razil si cestu kupfiedu. Mûl spoutaná zápûstí a soustfiedûnû se díval na pobfieÏí. Pravidelnû d˘chal. Pokud si byl vûdom policistÛ a nebezpeãí útoku Ïraloka, nedával to najevo. Jack LaLanne, nejzdatnûj‰í muÏ na svûtû. Za pût dní mu bude ‰edesát. ·edesát! V tom vûku kaÏd˘, kdo má rozum, zpomalí, hodí si 22
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 23
P¤ED PÁDEM
nohy na stÛl a pár vûcí si nechá ujít, ale, jak Scott pozdûji pochopil, Jackova kázeÀ pfiekonávala vûk. Byl pfiedurãen˘ k dokonãení kaÏdého úkolu, byl to nezdoln˘ stroj. Lano uvázané kolem pasu ho jako chapadlo stahovalo do chladné temné hlubiny, ale nevûnoval tomu pozornost, jako by své zátûÏi tím, Ïe ji ignoruje, ubíral moc. Na to lano byl ostatnû zvykl˘. Doma se pfiivazoval k boãní stranû bazénu a pÛl hodiny dennû tak plaval na místû. Navíc pÛldruhé hodiny vzpíral a pÛl hodiny bûhal. KdyÏ se pak na sebe díval do zrcadla, nevidûl tam smrtelníka, ale bytost plnou ryzí energie. Tuhle plavbu uÏ absolvoval v pûtapadesátém roce. Tehdy byl Alcatraz je‰tû vûzením, chladnou skálou trestu a pokání. Jedenaãtyfiicetilet˘ mladík Jack uÏ byl proslul˘ svou fyzickou zdatností. Mûl svÛj televizní pofiad a provozoval tûlocviãny. KaÏd˘ t˘den se objevoval v ãernobílé televizi v typické pfiiléhavé kombinéze, pod níÏ vynikaly jeho svaly. Skoro pfii kaÏdém vystoupení padl pro zdÛraznûní sv˘ch rad znenadání k zemi a pfiedvedl sto klikÛ na prstech. Ovoce a zeleninu, fiíkával. Proteiny a cviãení. O pondûlních veãerech na NBC prozrazoval Jack tajemství vûãného Ïivota. Staãilo poslouchat. Teì, kdyÏ táhl loì, vzpomnûl si na svou první plavbu. ¤íkali, Ïe je nemoÏné uplavat dvû míle v desetistupÀové vodû proti siln˘m oceánsk˘m proudÛm, ale Jack to dokázal za necelou hodinu. A teì, po devatenácti letech, byl zpátky a se spoutan˘ma rukama i nohama za sebou táhl témûfi pÛltunovou loì. V jeho mysli Ïádná loì neexistovala. Ani Ïádn˘ proud. Ani Ïraloci. Existovala pouze jeho vÛle. „Zeptejte se chlápkÛ, co dûlaj triatlon,“ fiekl pozdûji, „jestli existujou nûjak˘ limity, co se dá dokázat. Ten limit je tady ve va‰í hlavû. Musíte bejt fyzicky zdatnej tady mezi u‰ima. Svaly nic nevûdûj. Ty se to musej nauãit.“ Jack b˘val mal˘ uhrovit˘ kluk, kter˘ se cpal sladkostmi a v jednom záchvatu Ïravosti chtûl zabít bratra sekerou. Pak uvidûl hofiící kefi, procitl a v okamÏiku mu to do‰lo. Objevil obrovsk˘ potenciál svého tûla. Rozhodl se, Ïe se zcela zmûní, a tím zmûní svût. 23
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 24
NOAH HAWLEY
A tak buclat˘ sladkomiln˘ Jack vymyslel cviãení. Stal se hrdinou, kter˘ dokáÏe udûlat tisíc v˘skokÛ se vzpaÏením a tisíc shybÛ za pÛldruhé hodiny. Po tréninku svalÛ ‰plhem po osmimetrovém lanû s ‰edesátikilov˘m závaÏím pfiivázan˘m k pasu to dotáhl na 1033 klikÛ za dvacet minut. Kam pfii‰el, sbíhali se k nûmu na ulici lidé. Bylo to v zaãátcích televizního vysílání. Byl zãásti vûdec, zãásti kouzelník, zãásti bÛh. „Já nemÛÏu umfiít,“ fiíkával Jack lidem. „Zniãilo by mi to povûst.“ Teì ve vodû plaval jak˘msi skákav˘m mot˘lkem, stylem, kter˘ sám vynalezl. PobfieÏí bylo v dohledu, u vody plno novináfisk˘ch kamer. Dav se rozrÛstal. Lidé postávali na polokruhovém schodi‰ti. Byla tam i Jackova Ïena Elaine, b˘valá akvabela. NeÏ potkala Jacka, koufiila jednu cigaretu za druhou a cpala se vdolky. „Tamhle je,“ ukázal nûkdo. ·edesátilet˘ muÏ táhnoucí loì. Spoutan˘. Svázan˘. Byl to Houdini, jen se nepokou‰el o únik. Kdyby bylo po jeho, zÛstal by k té lodi pfiipoutan˘ navÏdycky. KaÏd˘ den by mu pfiidávali dal‰í loì, aÏ by za sebou táhl cel˘ svût. AÏ by nás v‰echny nesl na zádech do budoucnosti neomezen˘ch lidsk˘ch schopností. Vûk je jenom v hlavû, fiíkával lidem. To bylo to tajemství. Po skonãení téhle plavby vyjde z pfiíboje. Vyskoãí do vzduchu jako boxer, kter˘ se probere po knockoutu. A moÏná i padne k zemi a udûlá sto klikÛ. Tak dobfie se cítil. V Jackovû vûku uÏ je vût‰ina muÏÛ shrbená a nafiíká si na bolavá záda. Jsou nervózní ze smrti. Ne tak Jack. Ten v sedmdesáti poplave sedmdesát hodin a potáhne za sebou sedmdesát lodí, z nichÏ kaÏdá bude mít na palubû sedmdesát lidí. AÏ mu bude sto, pojmenují po nûm jeho vlast. KaÏdé ráno aÏ do konce ãasÛ bude vstávat s ocelovou erekcí. Na bfiehu stál Scott na ‰piãkách a díval se na vodu. Na své rodiãe zapomnûl. Stejnû jako na obûd, kter˘ mu nechutnal. Na svûtû neexistovalo nic kromû v˘jevu, kter˘ mûl pfied oãima. Sledoval, jak muÏ v plavecké ãepici bojuje s pfiíbojem. Tempo po tempu, svaly proti pfiírodû, síla vÛle vzdoruje bezduch˘m primitivním silám. Dav byl na nohou a povzbuzoval plavce, tempo po tempu, 24
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 25
P¤ED PÁDEM
kousek po kousku, dokud Jack LaLanne nevy‰el z vody, kam uÏ se mu brodili naproti novináfii. ZtûÏka oddychoval, ale promodralé rty se usmívaly. Novináfii mu rozvázali zápûstí a odvázali lano od pasu. Dav ‰ílel. Elaine vbûhla do vln a Jack ji zdvihl nad hlavu jako pírko. V‰ude panovalo vzru‰ení. Lidé mûli pocit, jako by byli svûdky zázraku. Je‰tû dlouho si ponesou víru, Ïe nic není nemoÏné. ProÏijí svÛj den v povznesené náladû. ·estilet˘ Scott stojící na horním schodu arény cítil, jak ho zaplavuje podivná vlna. Dmula se mu hruì a z pocitu euforie a proÏitého zázraku se mu chtûlo plakat. I ve svém útlém vûku vûdûl, Ïe se stal svûdkem nûãeho nezmûrného, nûjakého podivného pfiírodního úkazu, kter˘ pfiesahoval meze tvorstva. Mûl puzení dokázat to, co tenhle muÏ, nechat si pfiivázat k tûlu závaÏí, nechat se spoutat a plavat dvû míle mrazivou vodou. To je nûco, co dokáÏe jen Superman. Je to vÛbec moÏné? Není tohle Superman? „Krucinál,“ fiekl jeho otec a naãechral mu vlasy. „To bylo fakt nûco. No nebylo to nûco?“ Ale Scottovi se nedostávalo slov. Jen pfiik˘vl a dál zíral na siláka v pfiíboji, kter˘ zdvihl nad hlavu jednoho novináfie a pfiedstíral, Ïe ho hází do vody. „Toho chlapa jsem mockrát vidûl v televizi,“ fiekl jeho otec, „ale myslel jsem, Ïe je to jen nûjaká sranda. Îe má nafouknut˘ svaly. Ale Ïe je to normální ãlovûk…“ Udivenû zavrtûl hlavou. „Je to Superman?“ zeptal se Scott. „CoÏe? Ne. Je to… jenom ãlovûk.“ Jenom ãlovûk. Jako ScottÛv otec nebo str˘c Jake s knírem a velk˘m bfiichem. Nebo pan Branch, jeho uãitel tûlocviku s afrem. Scott tomu nemohl uvûfiit. Je to vÛbec moÏné? MÛÏe b˘t nûkdo Superman jen proto, Ïe si to umane? Îe bude za kaÏdou cenu chtít? Za kaÏdou cenu? Dva dny nato, kdyÏ se vrátili do Indianapolis, se Scott Burroughs pfiihlásil na kurz plavání.
25
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 26
VLNY
S V¯K¤IKEM se vynofií. Slaná voda ho pálí v oãích. Îár mu spaluje plíce. Nesvítí mûsíc, skrz hustou mlhu je vidût jen rozpt˘lené mûsíãní svûtlo a pÛlnoãní modfi pfied ním ãefií jen hfiebeny vln. Vodní pûnu kolem nûj olizují pfiízraãné oranÏové plameny. Ta voda hofií, napadne ho a kopáním se ohni instinktivnû snaÏí uniknout. A pak, po chvíli ‰oku a dezorientace: To letadlo spadlo. Scott si to myslí, ale ne prostfiednictvím slov. V jeho mozku jsou jen obrazy a zvuky. Náhl˘ propad. Panika a pach hofiícího kovu. V˘kfiiky. Îena s krvácející hlavou, na její pleti se tfipytí roztfií‰tûné sklo. A v‰echno, co nebylo pfiivázané, se nekoneãnû dlouho vzná‰í ve vzduchu, jako by se zpomalil ãas. Lahev vína, dámská kabelka, iPhone malé holãiãky. Ve vzduchu se vzná‰ejí talífie s jídlem, pomalu se otáãejí, a pak skfiípûní kovu o kov, a ScottÛv svût se ve v˘krutech rozpadá na kusy. Do tváfie ho udefií vlna a on kopne nohama, aby se dostal ve vodû v˘‰. Boty ho táhnou dolÛ, a tak se jich zbavuje, stejnû jako vodou nasákl˘ch plátûn˘ch kalhot. Chvûje se v chladn˘ch atlantick˘ch proudech, ‰lape vodu, stfiíhá nohama a namáhavû vífií rukama hladinu. Vlny jsou protkané pûnou a nejsou to Ïádné trojúhelníky z dûtsk˘ch kreseb, ale vodní masy, v nichÏ se malé vlnky vr‰í do vût‰ích. Na otevfieném mofii na nûj útoãí ze v‰ech stran jako vlãí smeãka, která zkou‰í jeho obranu. OÏivuje je skomírající oheÀ, 26
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 27
P¤ED PÁDEM
kter˘ propÛjãuje jejich tlamám zlovûstné v˘razy. Scott se otáãí kolem dokola. Kolem nûj poskakují na hladinû pozÛstatky havárie, kusy trupu, ãást kfiídla. Plovoucí palivo uÏ se rozplynulo a dohofielo. Brzy v‰echno potemní. Scott bojuje s panikou a snaÏí se vyhodnotit situaci. V jeho prospûch hraje to, Ïe je srpen. Stávající teplota Atlantiku je tak osmnáct stupÀÛ. Staãí to na podchlazení, ale teoreticky mu to umoÏÀuje doplavat k pobfieÏí. Pokud je v‰ak dostateãnû blízko. „Hej!“ volá a otáãí se ve vodû. „Tady jsem! Jsem naÏivu!“ Nûkdo to pfieÏít musel, myslí si. Jak by mohl havárii pfieÏít jedin˘ ãlovûk? Vzpomene si na bankéfiovu upovídanou Ïenu, která sedûla vedle nûj. Vzpomene si na Maggie s jejím letním úsmûvem. Vzpomene si na dûti. Sakra. Byly tam dûti. Dvû, ne? Chlapeãek a holãiãka. Jak staré? Holãiãka byla vût‰í. Tak deset let? Ale ten chlapec byl je‰tû hodnû mal˘. „Haló!“ volá je‰tû naléhavûji a plave k nejvût‰í trosce. Vypadá jako ãást kfiídla. KdyÏ se k nûmu dostane, je cítit, jak je kov rozpálen˘, a tak se od nûj znovu vzdaluje prudk˘m kopnutím, aby se nepopálil. Rozpadlo se letadlo nárazem na hladinu? pfiem˘‰lí. Nebo uÏ ve vzduchu a cestující z nûj pfii pádu vypadali? Pfiipadá mu nemoÏné, Ïe by to nevûdûl, ale proud pamûti je ucpan˘ nesrozumiteln˘mi útrÏky, nazdafibÛh zpfieházen˘mi v˘jevy, a on teì nemá ãas si cokoliv ujasÀovat. Scott mÏourá do tmy a najednou cítí, jak ho zdvihá velká vlna. Usilovnû se snaÏí na ní udrÏet, ale souãasnû si uvûdomuje nevyhnutelné. Z námahy udrÏet se na hladinû mu nûco praská v levém rameni. Bolest, kterou po havárii pfiekonal, se stává noÏem, kter˘ ho bodá, kdykoli zvedne levou ruku nad hlavu. Kope nohama a snaÏí se ruku protáhnout, jako se dá zahnat kfieã, ale je jasné, Ïe nûco v kloubu je po‰kozené nebo zlomené. Bude muset b˘t opatrn˘. Stále je ãásteãnû pohybliv˘ – dokáÏe opatrnû plavat prsa – ale jestli se mu to rameno zhor‰í, bude náhle jednoruk˘; zranûn˘ se bude bezmocnû vzná‰et na hladinû jako malá rybka ve slan˘ch vodách velrybího bfiicha. 27
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 28
NOAH HAWLEY
Napadá ho, Ïe moÏná krvácí. A v tom okamÏiku mu vytane na mysli slovo Ïraloci. Na chvíli ho zachvátí ãirá Ïivoãi‰ná panika. Logické my‰lení se vytrácí. Tep se zrychluje, nohy divoce kopají. Polyká slanou vodu a rozka‰lává se. PfiestaÀ, fiíká si. Brzdi. Jestli teì zpanikafií‰, zemfie‰. Silou vÛle se zklidní a pomalu se otáãí ve vodû, aby se zorientoval. Bylo by to snadné, kdyby vidûl hvûzdy, pomyslí si. JenÏe mlha je pfiíli‰ hustá. Mûl by plavat na v˘chod, nebo na západ? Zpátky k Vineyardu, nebo k pevninû? A jak má vlastnû poznat, kter˘ smûr je kter˘? Ostrov, z nûhoÏ vyletûli, je jako kostka ledu v polévkové míse. Pokud by se Scott v téhle vzdálenosti odch˘lil o pouh˘ch pár stupÀÛ, snadno by ho minul, aniÏ by si to vÛbec uvûdomil. Lep‰í bude zamífiit k dlouhému pevninskému pobfieÏí. Pokud bude udrÏovat pravidelné tempo, myslí si Scott, obãas si odpoãine a nebude panikafiit, nakonec narazí na pevninu. Je koneckoncÛ dobr˘ plavec, u mofie Ïádn˘ nováãek. DokáÏe‰ to, fiíká si. Ta my‰lenka mu posílí sebedÛvûru. Z cestování pfiívozem ví, Ïe Martha’s Vineyard je sedm mil od Cape Cod. Ale jejich letadlo mífiilo na JFK, to znamená, Ïe letûlo na jih pfies otevfiené mofie na Long Island. Jak daleko uletûli? Jak daleko jsou od pobfieÏí? DokáÏe Scott uplavat s jednou zdravou rukou deset mil? Dvacet? Je suchozemsk˘ savec na otevfieném mofii. ••• To letadlo muselo vyslat nouzov˘ signál, fiíká si. PobfieÏní stráÏ je na cestû. Ale hned jak ho to napadne, uvûdomí si, Ïe poslední plamínky pohasly a trosky se v mofisk˘ch proudech rozptylují. Aby se Scott ubránil panice, vzpomene si na Jacka. Jack, fieck˘ bÛh v plavkách, nofií s úsmûvem ohnuté paÏe do zvlnûn˘ch vod, kupfiedu vytrãená ramena, vzdouvající se svaly. VÏdyÈ je to hraãka. Scott mûl ten plakát na zdi celé dûtství. Mûl ho tam, aby mu 28
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 29
P¤ED PÁDEM
pfiipomínal, Ïe nic není nemoÏné. MÛÏete se stát badatelem nebo astronautem. MÛÏete pfieplout sedm mofií, vylézt na nejvy‰‰í horu. Staãí si vûfiit. ••• Pod vodou se Scott zlomí v pase, stáhne si ponoÏky a v chladné vodû si procviãí prsty u nohou. Levé rameno mu tuhne. Namáhá je co nejménû, táhne celou váhu pravou rukou, ãtvrthodinu plave dûtskou ãubiãkou. Znovu na nûj doléhá ãirá nemoÏnost toho, k ãemu se chystá: vybrat si náhodnû smûr a plavat bÛhvíkolik mil v siln˘ch oceánsk˘ch proudech s jednou zdravou rukou. Hrozí mu, Ïe se ho zmocní zoufalství, které kráãí ruku v ruce s panikou, ale zapla‰í je. Jazyk uÏ cítí sucho v ústech. Dehydratace je dal‰í vûc, s kterou si musí dûlat starosti, pokud bude v mofii del‰í dobu. Kolem nûj se zdvihá vítr a ãefií hladinu. Jestli to mám dokázat, myslí si Scott, musím zaãít okamÏitû plavat. Znovu se podívá po nûjaké trhlinû v mlze, ale Ïádnou nevidí, a tak na okamÏik zavfie oãi. SnaÏí se vycítit západ, nechat se jím pfiitáhnout jako Ïelezo magnetem. Za tebou, pomyslí si. Otevfie oãi a zhluboka se nadechne. UÏ se chystá udûlat první tempo, kdyÏ usly‰í nûjak˘ zvuk. Nejdfiív si myslí, Ïe to je racek, kter˘ pfier˘vanû skfiehotá. JenÏe potom mofie vynese Scotta o nûkolik stop nahoru a na hfiebenu vlny si v ‰oku uvûdomí, co sly‰í. Pláã. Nûkde pláãe dítû. Otáãí se a snaÏí se zvuk zamûfiit, ale vlny do sebe nepravidelnû naráÏejí a vytváfiejí ozvûny. „Hej!“ zavolá. „Tady jsem!“ Pláã ustane. „Kde jse‰?“ volá Scott a kope nohama pod vodou. Hledá oãima trosky, ale ty se buì potopily, nebo rozpt˘lily do v‰ech stran. 29
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 30
NOAH HAWLEY
Scott pozornû naslouchá ve snaze najít dítû. „Hej!“ volá znovu. „Tady jsem! Kde jse‰ ty?“ Chvíli jsou sly‰et jen vlny a Scott zaãíná pfiem˘‰let, jestli to pfiece jen nebyl racek. Ale pak se dûtsk˘ hlásek ozve znovu, pronikav˘ a pfiekvapivû blízko. „Pomoc!“ Scott vyrazí za hlasem. UÏ není sám, uÏ není osamûl˘ ãlovûk, kter˘ usiluje o vlastní záchranu. Je zodpovûdn˘ i za Ïivot nûkoho jiného. Vzpomene si na svou sestru, která se v ‰estnácti letech utopila v Michiganském jezefie, a vyráÏí. Dítû se deset metrÛ od nûj drÏí podsedáku z letadla. Je to ten chlapec. NemÛÏe mu b˘t víc neÏ ãtyfii roky. „Ahoj,“ fiíká Scott, kdyÏ k nûmu doplave. „Ahoj, zlatíãko.“ Hlas se mu zadrhne v hrdle, kdyÏ se dotkne chlapcova ramene, a uvûdomí si, Ïe pláãe. „Jsem tady,“ fiíká. „Mám tû.“ Podsedák je nafoukl˘ jako plovací vesta, jenÏe je urãen˘ pro dospûlého, takÏe Scott má potíÏe udrÏet v nûm chlapce, kter˘ se chvûje zimou. „Já jsem blinkal,“ fiíká. Scott mu jemnû otfie ústa. „To nic. Nic to není. Jen malá mofiská nemoc.“ „Kde jsme?“ ptá se chlapeãek. „V mofii,“ fiíká mu Scott. „Letadlo havarovalo a my jsme teì v mofii, ale já doplavu na bfieh.“ „Nenechávej mû tu,“ fiíká chlapec s panikou v hlase. „Ne, ne,“ fiíká Scott. „Samozfiejmû Ïe ne. Vezmu tû s sebou. Jen budeme muset – budu ti ten podsedák muset nûjak upevnit na tûlo. A pak si… pak si na nûj lehne‰ a já tû potáhnu za sebou. Co tomu fiíká‰?“ Chlapec pfiikyvuje a Scott se dává do práce. S jednou rukou je to tûÏké, ale po nûkolika tr˘zniv˘ch okamÏicích se mu dafií udûlat z potahu jak˘si postroj. Chlapce do nûj navlékne a zkoumá v˘sledek. NedrÏí tak pevnû, jak by si Scott pfiál, ale mûl by ho udrÏet nad vodou. 30
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 31
P¤ED PÁDEM
„Tak jo,“ fiíká Scott, „teì se musí‰ pofiádnû drÏet a já tû dotáhnu na bfieh. Umí‰ – umí‰ plavat?“ Chlapec pfiikyvuje. „Tak dobfie,“ fiíká Scott. „Kdybys z toho vypadl, musí‰ hodnû kopat nohama a pádlovat rukama, ano?“ „Jako pejsek,“ fiíká chlapec. „Správnû. Rukama jako pejsek, jak tû to uãila maminka.“ „Tatínek.“ „Jistû. Jak tû to uãil tatínek, ano?“ Chlapec pfiikyvuje. Scott vidí, Ïe má strach. „Ví‰, co je to hrdina?“ „Ten, kdo bojuje se zl˘ma lidma,“ fiíká chlapec. „Pfiesnû tak. Hrdina bojuje se zl˘ma lidma. A nikdy se nevzdává, ví‰?“ „Jasnû.“ „Tak já teì potfiebuju, abys byl hrdina, jo? Dûlej, Ïe ty vlny jsou zlí lidé a my musíme proplavat mezi nimi. A nesmíme to vzdát. Nevzdáme to. Prostû budeme plavat, dokud nedoplaveme na bfieh, ano?“ Chlapec pfiikyvuje. Scott mu provléká levou ruku popruhem. Do ramene mu vystfieluje bolest. KaÏdá vlna, která je nadzdvihne, jen pfiispívá k jeho pocitu dezorientace. „Tak jo,“ fiíká. „Jdeme na to.“ Scott zavírá oãi a je‰tû jednou se pokou‰í vycítit, kter˘m smûrem má plavat. Za tebou, myslí si. PobfieÏí je za tebou. Obezfietnû ve vodû obeplouvá chlapce a zaãíná kopat nohama, ale v tu chvíli mlhou prorazí mûsíc. Na nebi se krátce objevuje kus hvûzdnaté ãerni. Scott zoufale pátrá po znám˘ch souhvûzdích, ale prÛrva v mlze se rychle uzavírá. Pak uvidí Andromedu a Velk˘ vÛz a v nûm Polárku. Musím na druhou stranu, uvûdomuje si s pocitem nepfiíjemné závrati. Na okamÏik se ho zmocní nutkání zvracet. Kdyby se mlha neprotrhla, byl by se s chlapcem vydal na ‰ir˘ Atlantik a kaÏd˘m 31
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 32
NOAH HAWLEY
tempem by se vzdalovali V˘chodnímu pobfieÏí, dokud by je nezmohlo vyãerpání, a oni by beze stopy zmizeli v hlubinách. „Zmûna plánu,“ fiíká chlapci a pokou‰í se o lehk˘ tón. „Poplaveme opaãn˘m smûrem.“ „Tak jo.“ „Dobfie.“ Scott se ve vodû obrací. Nejdel‰í vzdálenost, kterou uplaval, byla patnáct mil, ale to mu bylo devatenáct a celé mûsíce na to trénoval. Navíc to bylo na jezefie, kde nebyly proudy. A obû ruce mûl zdravé. Teì je noc, teplota vody klesá a on bude muset bÛhvíkolik mil bojovat s atlantsk˘mi proudy. Jestli tohle pfieÏiju, pomyslí si, po‰lu vdovû po Jacku LaLanneovi ko‰ s ovocem. Ta my‰lenka je tak komická, Ïe se Scott rozesmûje, aÏ ve vodû nadskakuje, a chvíli nedokáÏe pfiestat. Pfiedstavuje si sama sebe u pultu v lahÛdkáfiství, jak vyplÀuje kartiãku. S nejhlub‰í náklonností – Scott. „PfiestaÀ,“ fiíká chlapec, náhle znepokojen˘, Ïe jeho pfieÏití je v rukou ‰ílence. „Dobfie,“ fiíká Scott ve snaze chlapce uklidnit. „Nic se nedûje. Jen jsem si vzpomnûl na jeden vtip. UÏ vyráÏíme.“ Trvá mu nûkolik minut, neÏ ustálí pravidelné tempo. RozráÏí vodu více pravou neÏ levou rukou a usilovnû kope nohama. Má pocit, Ïe má levé rameno naplnûné sklenûn˘mi stfiepy. A hlodají v nûm sÏíravé obavy. Oni se tu utopí, oba dva. Oba se ztratí v hlubinách. Ale pak ho pohltí rytmus. Ruce dopfiedu a do stran, stfiihy nohama. Plave nad nekoneãnou hlubinou, mofiská voda mu skrápí obliãej. Je tûÏké udrÏet si pfiehled o ãase. V kolik letadlo odstartovalo? V deset? Kolik ãasu od té doby uplynulo? PÛl hodiny? Hodina? Za jak dlouho vyjde slunce? Za osm hodin? Za devût? V mofii kolem nûj se tvofií malé víry a hladina se neustále mûní. Pfii plavání se snaÏí nemyslet na rozlehlost mofie, nepfiedstavuje si jeho hloubku, nemyslí na to, Ïe v Atlantiku se v srpnu vytváfiejí masivní boufikové fronty, v jeho chladn˘ch hlubinách se rodí 32
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 33
P¤ED PÁDEM
hurikány, poãasí je nestálé, teplota a vlhkost vzduchu vytváfiejí obrovské kapsy nízkého tlaku. Globální síly osnují spiknutí, barbarské hordy s holemi, pomalované váleãn˘mi barvami, vyráÏejí s kfiikem do boje, obloha ãerná hust˘mi mraãny vysílá zlovûstné blesky a zní hromy, které pfiipomínají váleãn˘ ryk, a mofie, je‰tû pfied chvílí klidné, se promûÀuje v peklo na zemi. Scott plave v kfiehkém poklidu a snaÏí se na nic nemyslet. Nûco se mu otfie o nohu. Ztuhne a zaãíná se potápût. Pak musí rozpohybovat nohy, aby se udrÏel na hladinû. Îralok, pomyslí si. Musí‰ zÛstat v klidu. Ale jestli se pfiestane h˘bat, utopí se. Pfievrací se na záda a zhluboka se nadechuje, aby nabral kyslík do plic. Nikdy si více neuvûdomoval, jak nejisté je jeho postavení v potravním fietûzci. V‰echny instinkty v jeho tûle mu velí, aby se neotáãel zády k hlubinû, a on to pfiesto dûlá. Vzná‰í se na hladinû tak klidnû, jak jen dokáÏe, zdvihá se a padá s vlnami. „Co to dûláme?“ ptá se chlapec. „Odpoãíváme,“ fiíká mu Scott. „ZÛstaneme v naprostém klidu, ano? Neh˘bej se. SnaÏ se drÏet nohy nad hladinou.“ Chlapec je zticha. Vzná‰ejí se na vzdouvajících se vlnách. Plazí mozek velí Scottovi utéct, ale on si ho nev‰ímá. Îralok ucítí kapku krve v milionu galonÛ vody. Jestli Scott nebo chlapec krvácí, mají to spoãítané. Ale jestli ne a jestli zÛstanou v naprostém klidu, Ïralok (pokud to byl Ïralok) je nechá b˘t. Bere chlapce za ruku. „Kde mám sestfiiãku?“ ‰eptá chlapec. „To nevím,“ odpovídá mu Scott, také ‰eptem. „Letadlo spadlo. Jsme kaÏd˘ jinde.“ Dlouhá odmlka. „Tfieba jí nic není,“ ‰eptá Scott. „Tfieba je s rodiãi a plavou nûkde jinde. Nebo uÏ je moÏná zachránili.“ Po dlouhém mlãení chlapec fiíká: „Myslím, Ïe ne.“ Chvíli se vzná‰ejí na hladinû a pfiem˘‰lejí o tom. Pak se mlha 33
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 34
NOAH HAWLEY
nad nimi zaãne rozpl˘vat. Nejdfiíve se pomalu trhá, nechá prosvitnout záblesk oblohy, a pak se objeví i srpek mûsíce a z mofie kolem nich se stává látka posetá flitry. Na zádech leÏící Scott nachází Polárku a utvrzuje se v tom, Ïe plavou správn˘m smûrem. Podívá se na chlapce, kter˘ má v oãích strach. Scott poprvé vidí jeho drobn˘ obliãej, svra‰tûné ãelo a svû‰ené koutky úst. „Ahoj,“ fiíká Scott. Sly‰í pleskání vody. Chlapec se tváfií váÏnû. „Ahoj,“ odpovídá. „UÏ jsme odpoãatí?“ ptá se Scott. Chlapec pfiikyvuje. „Tak dobfie,“ fiíká Scott a pfievrací se. „Tak plaveme domÛ.“ Narovná se a zaãíná plavat. Je si jist˘, Ïe kaÏdou chvíli ucítí zdola úder, ostré sevfiení smrtící tlamy, které v‰ak nepfiichází, a tak po chvíli Ïraloka vytûsní z my‰lenek. Silou vÛle je posouvá kupfiedu, tempo po tempu, nohy za ním se pohybují v osmiãkách, ruce vyráÏejí kupfiedu a rozhrnují vodu. Aby se nûjak zabavil, pfiem˘‰lí, v kter˘ch kapalinách by plaval radûji: v mléce, v polévce, v bourbonu. V mofii bourbonu. Pfiem˘‰lí o svém Ïivotû, ale podrobnosti mu teì pfiipadají nepodstatné. Pfiem˘‰lí o sv˘ch touhách. O nájmu, kter˘ musí mûsíãnû platit. O Ïenû, která ho opustila. O své práci, o tazích ‰tûtce po plátnû. Dneska maluje oceán, tah po tahu, jako Harold, kter˘ svou fialovou voskovkou kreslí v pádu balon. Scott se vzná‰í ve vodách severního Atlantiku a uvûdomuje si, Ïe nikdy nemûl více jasno o tom, kdo je, kam smûfiuje. Ocitl se na téhle zemi, aby zdolal tenhle oceán, aby zachránil tohohle chlapce. Pfied jednaãtyfiiceti lety ho osud zavál na tu pláÏ v San Francisku. Seslal mu zlatého boha se spoutan˘mi zápûstími, kter˘ bojoval s oceánsk˘mi vûtry. Osud vnukl Scottovi naléhavou potfiebu plavat, vstoupit do jeho prvního juniorského plaveckého klubu a stát se ãlenem stfiedo‰kolského a vysoko‰kolského t˘mu. KaÏdé ráno v pût, je‰tû pfied v˘chodem slunce, ho nutil trénovat plavání, bazén po bazénu v chlorované modfii, za potlesku ostatních chlapcÛ a ostr˘ch hvizdÛ trenérovy pí‰Èalky. Do vody ho poslal osud, ale 34
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 35
P¤ED PÁDEM
byla to vÛle, která ho pfiivedla ke tfiem vítûzstvím na celostátním mistrovství a na stfiední ‰kole i k první zlaté medaili v závodû na dvû stû metrÛ voln˘m zpÛsobem. Nauãil se milovat tlak v u‰ích pfii potápûní k hladk˘m dnÛm bazénÛ. Cítil ho i ve snech, kdyÏ se jako bójka vzná‰el na modré hladinû. A kdyÏ na vysoké ‰kole zaãal malovat, modrá byla první barva, kterou si koupil. ••• Zaãíná pociÈovat ÏízeÀ, kdyÏ chlapec fiíká: „Co je to tamhle?“ Scott zdvihne hlavu z vody. Chlapec ukazuje na nûco vpravo od nich. Scott se tam podívá. V mûsíãním svûtle vidí mohutnou ãernou vlnu, která se k nim ti‰e blíÏí, roste, nabírá sílu. OkamÏitû odhadne její v˘‰ku na osm metrÛ. Obluda se na nû vrhá a její sklonûná hlava se tfipytí v mûsíãním svûtle. Scotta zasáhne blesk paniky. Není ãas pfiem˘‰let. Scott se obrací a zaãíná plavat proti ní. Do setkání chybí asi tak tfiicet vtefiin. Levé rameno protestuje, ale on si ho nev‰ímá. Chlapec pláãe, protoÏe cítí blíÏící se smrt, ale není ãas ho utû‰ovat. „Zhluboka se nadechni,“ kfiikne na nûj Scott. „Koukej se pofiádnû nadechnout.“ Vlna je pfiíli‰ velká, pfiíli‰ rychlá. Vrhne se na nû, je‰tû neÏ se Scott staãí pofiádnû nadechnout sám. Vyprostí chlapce z provizorní plovací vesty a potopí se. V levém rameni mu nûco praskne. Nev‰ímá si toho. Chlapec se s ním pere, vzdoruje ‰ílenci, kter˘ ho stahuje k hlubinám smrti. Scott ho sevfie pevnûji a vykopne nohama. Je stfielou, dûlovou koulí, která se fiítí vodou a nofií se pod stûnu smrti. Tlak vzrÛstá. Srdce mu bu‰í, plícím se nedostává vzduchu. KdyÏ se pfies nû vlna pfievalí, je si Scott jist˘, Ïe to nedokázal. Má pocit, Ïe ho nasál maelström spodního zpûtného proudu, kter˘ ho Ïene k hladinû. Scott si myslí, Ïe je vlna pozfie a roztrhá. Kope usilovnûji, tiskne si chlapce k hrudníku, bojuje o kaÏdou píì. Vlna se pfies nû pfievalila a nofií se do mofie za nimi – osmimetrová vodní 35
HawleyKor2
9/21/16 6:03 PM
Stránka 36
NOAH HAWLEY
zeì dopadá jako kladivo, miliony galonÛ rozzufiené vody, a pak vzestupn˘ proud v okamÏiku slábne a zãefiená voda si je pfievrací jako buben praãky. Dole je v mÏiku nahofie. Tlak hrozí, Ïe je od sebe odtrhne, ale Scott drÏí. Plíce mu hofií. V oãích ho pálí sÛl. Chlapec v jeho náruãí se s ním pfiestal prát. Oceán je naprosto ãern˘, po hvûzdách a mûsíci ani památky. Scott vypou‰tí vzduch z plic a cítí na bradû a paÏích kaskády bublin. Z posledních sil se s chlapcem obrací a kope nohama, aby je dostal k hladinû. Vynofiuje se, ka‰le, plíce do poloviny zaplavené vodou. Vyka‰lává ji. Chlapec mu bezvládnû visí v náruãí a jeho hlava nehybnû spoãívá na Scottovû rameni. Scott ho obrací, pfiitiskne si ho zády k hrudi a pak mu v‰í silou rytmicky maãká plíce, dokud také nevyka‰le slanou vodu. Podsedák odnesla vlna. Scott drÏí chlapce zdravou rukou. Hrozí mu, Ïe ho pfiemÛÏe chlad a vyãerpání. Nûjakou dobu se zmÛÏe jen na to, aby je udrÏel na hladinû. „To byl ale velkej zloun,“ fiíká chlapec koneãnû. Scott mu hned nerozumí, ale pak mu to dojde. ¤íkal pfiece chlapci, Ïe vlny jsou zlí lidé a oni hrdinové. Je tak stateãn˘, myslí si uÏasle Scott. „Tak teì bych si dal cheeseburger,“ fiíká v klidu mezi dvûma vlnami. „A co ty?“ „Koláã,“ odpovídá chlapec po chvíli. „Jak˘?“ „V‰echny.“ Scott se smûje. NemÛÏe uvûfiit, Ïe je je‰tû naÏivu. Na chvíli se mu z toho zatoãí hlava a jeho tûlo kypí energií. UÏ podruhé tenhle veãer ãelil smrti a pfieÏil. Dívá se po Polárce. „Jak dlouho je‰tû?“ chce vûdût chlapec. „UÏ to není daleko,“ fiíká mu Scott, aãkoliv pravda je, Ïe mÛÏou b˘t je‰tû míle od pobfieÏí. „Mnû je zima,“ drkotá chlapec zuby. Scott ho obejme. „Mnû taky. VydrÏ, dobfie?“ 36