Nemusi byt kaviar_TL_Simmel 6.3.2015 7:42 Stránka 1
NEMUSÍ BÝT VŽDYCKY KAVIÁR
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 3
Tento román se zakládá na skuteãnosti. Jména a osoby jsou vymy‰leny. Podobnost jmen s Ïiv˘mi ãi zemfiel˘mi osobami je ãistû náhodná.
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 5
Nemusí být vždycky k aviár
Prolog
1
„My Nûmci, milá Kitty, umíme udûlat hospodáfisk˘ zázrak, ale neumíme pfiipravit salát,“ fiekl Thomas Lieven ãernovlasé, pfiíjemnû vytvarované dívce. „Jistû, milostpane,“ odpovûdûla Kitty. Mluvila trochu zad˘chanû, protoÏe byla do svého ‰armantního zamûstnavatele stra‰nû zamilovaná. A na Thomase Lievena, kter˘ stál u ní v kuchyni, se dívala oddan˘ma oãima. Pfies smoking – v barvû noãní modfii, s úzk˘mi klopami – mûl Lieven uvázanou kuchyÀskou zástûru. V ruce drÏel ubrousek, v nûmÏ byly zabaleny kfiehké listy ze dvou pfiekrásn˘ch hlávkov˘ch salátÛ. Jak˘ je to muÏ, myslela si dívka Kitty a oãi jí záfiily. Kittina zamilovanost byla vysvûtlitelná mimo jiné i tím, Ïe se zamûstnavatel, majitel vily s mnoha pokoji, dokázal v její fií‰i, v kuchyni, pohybovat tak samozfiejmû. „Správnû pfiipravit salát je uÏ témûfi zapomenuté umûní,“ povzdechl si Thomas Lieven. „Ve stfiedním Nûmecku se pfiipravuje na sladko a chutná jako zkaÏen˘ koláã, v jiÏním Nûmecku je kysel˘ jako krmení pro králíky, a v severním Nûmecku hospodynû dokonce pouÏívají salátov˘ olej. Ó, svat˘ Lukulle! Tenhle olej je dobr˘ tak na zámky u dvefií, a ne na salát!“ „Jistû, milostpane,“ souhlasila Kitty pofiád je‰tû zad˘chanû. V dálce zaãaly vyzvánût kostelní zvony. Bylo 19 hodin, 11. dubna 1957. Zdálo se, Ïe 11. duben 1957 je den stejn˘ jako kaÏd˘ jin˘. Ne tak pro Thomase Lievena! Domníval se, Ïe toho dne bude moci skoncovat se svou divokou minulostí znepfiátelenou se zákony. Onoho 11. dubna 1957 bydlel Thomas Lieven, kter˘ krátce pfiedtím dovr‰il 48 let, v pronajaté vile v nejvzne‰enûj‰í ãásti Cecíliiny aleje v Düsseldorfu. Mûl znaãnû vysoké konto v R˘nsko-mohanské bance a luxusní sportovní vÛz nûmecké v˘roby, kter˘ stál 32 000 marek. Thomas Lieven byl mimofiádnû dobfie udrÏovan˘ muÏ na konci 5
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 6
Johannes Mario Simmel
ãtyfiicítky. ·tíhl˘, vysok˘, dosnûda opálen˘, v úzké tváfii chytré, lehce melancholické oãi a citlivá ústa. âerné, nakrátko sestfiíhané vlasy na spáncích lehce pro‰edivûlé. Thomas Lieven nebyl Ïenat˘. Jeho sousedé ho znali jako tichého ãlovûka vybraného chování. Pokládali ho za solidního obchodníka, i kdyÏ zároveÀ byli ponûkud nevrlí, protoÏe se o nûm dalo zjistit zoufale málo konkrétních údajÛ... „Moje milá Kitty,“ kázal Thomas, „jste hezká, jste mladá, nepochybnû se budete muset nauãit je‰tû spoustu vûcí. Chcete se nûco nauãit ode mne?“ „S radostí,“ vydechla Kitty, tentokrát v e l m i ud˘chanû. „Dobfie, prozradím vám recept, jak se pfiipravuje chutn˘ hlávkov˘ salát. Co jsme dosud dûlali?“ Kitty udûlala pukrle: „Pfied dvûma hodinami jsme namoãili dva stfiednû velké saláty, milostpane. Pak jsme odstranili ko‰Èály a vyhledali jen kfiehké listy...“ „Co jsme udûlali s tûmi kfiehk˘mi listy?“ pátral dál. „Dali jsme je do ubrousku a ãtyfii cípy ubrousku jsme zavázali. Pak jste, milostpane, s tím ubrouskem mával...“ „Odstfieìoval jsem, milá Kitty, odstfieìoval jsem, abych se zbavil poslední kapky tekutiny. Je nesmírnû dÛleÏité, aby listy byly úplnû suché. Ale obraÈme teì laskavû svou pozornost na pfiípravu salátové zálivky. Podejte mi, prosím, sklenûnou mísu a salátov˘ pfiíbor!“ KdyÏ se Kitty náhodou dotkla dlouhé úzké ruky svého zamûstnavatele, probûhlo jí sladké zamrazení. Jak˘ je to muÏ, myslela si... Jak˘ je to muÏ – o tom pfiem˘‰leli i nespoãetní lidé, ktefií Thomase Lievena poznali v uplynul˘ch letech. Jací lidé byli oni, lze usoudit z toho, co Thomas Lieven miloval a co nenávidûl. Thomas Lieven miloval: krásné Ïeny, elegantní obleãení, staroÏitn˘ nábytek, rychlé vozy, dobré knihy, kultivované jídlo a zdrav˘ lidsk˘ rozum. Thomas Lieven nenávidûl: uniformy, politiky, válku, nerozum, ozbrojené násilí a leÏ, ‰patné zpÛsoby a hrubost. V jisté dobû byl Thomas Lieven prototypem spofiádaného obãana, nepfiejícího Ïádné intrice, se sklonem k Ïivotu plnému jistoty, klidu a pohodlí. Ale právû takového ãlovûka vymr‰til zvlá‰tní osud – o nûmÏ se bude je‰tû podrobnû vyprávût – z jeho dosud klidné dráhy. 6
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 7
Nemusí být vždycky k aviár
¤ádn˘ obãan Thomas Lieven se cítil b˘t nucen v akcích stejnû rozsáhl˘ch jako groteskních oklamat následující organizace: nûmeck˘ abwehr a gestapo, britskou „Secret Service“, francouzské „Deuxi`eme Bureau“, americkou „Federal Bureau of Investigation“ a sovûtskou státní bezpeãnost. ¤ádn˘ obãan Thomas Lieven byl nucen v pûti váleãn˘ch a dvanácti pováleãn˘ch letech pouÏít ‰estnáct fale‰n˘ch pasÛ devíti zemí. Ve válce zasel Thomas Lieven bezmezn˘ chaos do hlavních stanÛ NûmcÛ i spojencÛ. V Ïádném pfiípadû se pfii tom necítil dobfie. Po válce mûl zase – jako ostatnû my v‰ichni – na krátk˘ ãas pocit, Ïe ‰ílenství, v kterém a z nûhoÏ Ïil, pominulo. Omyl! Pánové v tmavém uÏ Thomase Lievena nepustili. Za to se sv˘m muãitelÛm mstil. Bral od bohat˘ch z doby okupace, od hyen mûnové reformy, od zbohatlíkÛ hospodáfiského zázraku. Pro Thomase Lievena neexistovala Ïelezná opona. Obchodoval a putoval po V˘chodû i po Západû. Úfiady se pfied ním tfiásly. Poslanci rÛzn˘ch zemsk˘ch snûmÛ a ãlenové parlamentu v Bonnu se pfied ním tfiesou je‰tû dnes, protoÏe Thomas Lieven Ïije a ví toho hodnû o kasinech, stavebních obchodech a zakázkách nového nûmeckého bundeswehru... Samozfiejmû se nejmenuje Thomas Lieven. Za dan˘ch okolností nám budiÏ prominuto, Ïe jsme zmûnili jeho jméno stejnû jako adresu. Ale pfiíbûh kdysi pokojného obãana, jehoÏ vá‰ní je je‰tû dnes vafiení a kter˘ se proti své vÛli stal jedním z nejvût‰ích dobrodruhÛ na‰í doby, ten pfiíbûh je pravdiv˘. Zaãneme ho veãer 11. dubna 1957, v onom historickém momentu, kdy Thomas Lieven kázal o pfiípravû hlávkového salátu. VraÈme se tedy zpût do kuchynû v jeho vile. „Salát se nesmí dostat do styku s kovem,“ radil Thomas Lieven. Kitty sledovala jako hypnotizovaná ‰tíhlé ruce svého zamûstnavatele a poslouchala jeho pfiedná‰ku se stále nov˘m mrazením. „Na zálivku,“ pokraãoval Thomas Lieven, „se vezme na ‰piãku noÏe pepfie, na ‰piãku noÏe soli, ãajová lÏiãka ostré hofiãice. K tomu nadrobno pokrájené vejce natvrdo. Hodnû petrÏele. Je‰tû víc paÏitky. âtyfii polévkové lÏíce originálního italského olivového oleje. Kitty, ten olej, prosím!“ Zrudlá Kitty podala Ïádané. „âtyfii lÏíce, jak uÏ jsem fiekl. A teì je‰tû ãtvrt litru smetany, kyselé nebo sladké, to je otázka vkusu, já dávám kyselou...“ 7
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 8
Johannes Mario Simmel
V tom okamÏiku se dvefie do kuchynû otevfiely a vstoupil obr. Byl obleãen do ãerno‰edû pruhovan˘ch kalhot, modrobíle pruhovaného domácího kabátku a bílé ko‰ile s bílou stuÏkou. Lebku mu zdobily vlasy ostfiíhané na jeÏka. Kdyby mûl holou hlavu, pÛsobil by jako pfiíli‰ vyrostl˘ dvojník Yula Brynnera. „Co je, Bastiane?“ zeptal se Thomas Lieven. Lehce drnãiv˘m hlasem s francouzsk˘m pfiízvukem sluha odpovûdûl: „Pan fieditel Schallenberg se dostavil.“ „Pfiesnû na minutu,“ uznal Thomas. „S tím muÏem bude moÏné pracovat.“ Odvázal si zástûru. „Tedy jídlo za deset minut. Servírovat bude Bastian. Vy, milé dítû, máte pak volno.“ Zatímco si Thomas Lieven myl ruce v ãernû vykachlíãkované koupelnû, Bastian je‰tû jednou pfiekartáãoval sako smokingu. „Jakpak pan fieditel vypadá?“ byl zvûdav˘ Thomas Lieven. „Obvykl˘ typ,“ popisoval obr. „Tlust˘ a solidní. B˘ãí zátylek a bfiicho jako koule. ¤ádné malomûsto.“ „To nezní nesympaticky.“ „Má taky v obliãeji dvû bur‰ácké jizvy.“ „Beru v‰echno zpût.“ Thomas vklouzl do saka. Menu Polévka lady Curzon Kuře na paprice Hlávkový salát „Klára“ Rýže Špikovaná jablka s polevou z vinné pěny Toast se sýrem TATO VEČEŘE VYNESLA 717 850 ŠVÝCARSKÝCH FRANKŮ Polévka Lady Curzonová byla manÏelka indického místokrále lorda Curzona. Její manÏel psal politické knihy. Ona sepisovala kuchafiské recepty. Pro svou Ïelví polévku doporuãovala lady pfiední nohy chutného zvífiete. Je na nich nejlep‰í maso. Na okofienûní se vezme: estragon a tymián, zázvor, mu‰kát, hfiebíãek a kari. Do polévky, v níÏ mají pokud moÏno plavat je‰tû Ïelví vajíãka a párky ze stfiívek s nádivkou z vnitfiností zvífiete, 8
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 9
Nemusí být vždycky k aviár
patfií sklenka sherry. Komu se to v‰ak zdá pfiíli‰ obtíÏné, aÈ si v obchodû koupí konzervu hotové Ïelví polévky, ale nezapomene do ní pfiilít pofiádn˘ dou‰ek sherry a ‰álek smetany. Kuře na paprice Kfiehké kufie opeãeme obvykl˘m zpÛsobem na másle, nenecháme ale zhnûdnout. Potom podle velikosti rozdûlíme na 4 nebo 6 porcí a odloÏíme do tepla. – Na másle necháme dusit velmi jemnû pokrájenou cibulku a ãajovou lÏiãku papriky, pak zalijeme trochou vody nebo v˘varu a pfiivedeme do varu, pfiidáme dostateãné mnoÏství husté kyselé smetany, do níÏ jsme vmíchali trochu bramborové mouãky Maizena, ochutíme solí a pfiípadnû je‰tû paprikou. Abychom posílili ãervenou barvu, pfiidáme do omáãky trochu rajského protlaku. Do ní vloÏíme porci kufiete a necháme nûkolik minut uleÏet. Rýže Témûfi vÏdy r˘Ïe „lepí“ jako ka‰e. Pfiitom je tak jednoduché pfiipravit ji zrnitou. Dávejme pozor: poté, co jsme r˘Ïi dobfie vyprali – se má 10–15 minut vafiit v libovolném mnoÏství vody. Pak ji pfiesypeme do cedníku a propláchneme studenou vodou. To je ten trik jak odstranit mazlavou r˘Ïovou mouku! Krátce pfied podáváním ohfiejeme r˘Ïi v tomtéÏ cedníku nikoli nad vroucí vodou, ale jen nad párou. Teprve do mísy, v níÏ ji servírujeme, pfiidáme trochu másla, soli nebo podle chuti kari, ‰afrán ãi pepfi. Špikovaná jablka s polevou z vinné pěny Stejnû velká kfiehká jablka oloupeme, v cukrovém sirupu ochuceném vanilkou je necháme pomalu vafiit domûkka, aniÏ by se rozpadala, vyjmeme je a necháme na sítu okapat. Mezitím oloupeme mandle a nakrájíme je na nudliãky, poklademe na plech a opraÏíme v horké troubû. Dobfie okapaná jablka teì prosytíme likérem, rumem nebo koÀakem a pro‰pikujeme mandlemi. Srovnáme je na mísu a podáváme k nim omáãku z vinné pûny: dva Ïloutky u‰leháme se 100 gramy cukru do pûny, do poloviny ‰álku vody hladce vmícháme 20 g kukufiiãného nebo ‰krobového prá‰ku, pfiidáme 1/4 litru bílého vína a spolu se Ïloutkovou pûnou vafiíme do husta, za stálého míchání na malém plameni. Ze dvou bílkÛ u‰leháme tuh˘ sníh a vmícháme do masy, mÛÏeme ochutit rumem, arakem, koÀakem apod. 9
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 10
Johannes Mario Simmel
Toast se sýrem Plátky bílého chleba uprostfied silnû pomaÏeme máslem. Na to poloÏíme plátek s˘ra – hodí se pouze ementál nebo eidam. ¤ezy peãeme asi 5 minut na plechu v dobfie pfiedehfiáté troubû, dokud nejsou dozlatova. Servírujeme horké. Pfiitom si nûãeho v‰iml. Nesouhlasnû zavrtûl hlavou: „Ale Bastiane, ty uÏ jsi zase ‰el na koÀak!“ „Jenom dou‰ek. Byl jsem trochu rozru‰en˘.“ „Nech toho! Stane-li se nûco lidského, budu potfiebovat tvou jasnou hlavu. Sotva se ti podafií pana fieditele zmlátit, kdyÏ bude‰ pod párou.“ „Toho tlusÈocha si beru na starost, i kdybych mûl tfieba delirium tremens!“ „Klid! Znamení zvonkem jsou ti jasná?“ „Ano.“ „Opakuj.“ „Jedno zvonûní: pfiinesu dal‰í chod. Dvû zvonûní: pfiinesu fotokopie. Tfii zvonûní: pfiijdu s pytlíkem písku.“ „Byl bych ti vdûãen,“ dodal Thomas Lieven pfii pilování nehtÛ, „kdybys to laskavû nepopletl.“
2
„Ta polévka je v˘borná,“ chválil pan fieditel Schallenberg. Opfiel se a dama‰kov˘m ubrouskem si osu‰oval úzké rty. „Lady Curzonová,“ pronesl Thomas a stiskl tlaãítko pod stolem. „Jaká lady?“ „Curzonová – tak se pfiece jmenuje ta polévka. Îelva se sherry a smetanou.“ „Ach tak, samozfiejmû!“ Plameny svíãek stojících na stole se náhle rozh˘baly. Bastian nehluãnû vstoupil a servíroval kufie na paprice. Plameny se uklidnily. Jejich teplé Ïluté svûtlo dopadalo na tmavomodr˘ koberec, na ‰irok˘ staroÏitn˘ vlámsk˘ stÛl, na pohodlné dfievûné Ïidle s opûradly potaÏen˘mi hedvábím, na velk˘ starovlámsk˘ pfiíborník. Kufie nadchlo fieditele Schallenberga nanovo. „Delikátní. Je to prostû delikatesa. Bylo to od vás skuteãnû milé pozvat mû k vám, pane Lievene! KdyÏ se mnou vlastnû chcete mluvit jen obchodnû...“ 10
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 11
Nemusí být vždycky k aviár
„O v‰em se, pane fiediteli, lépe mluví pfii dobrém jídle. Vezmûte si je‰tû r˘Ïi, stojí pfied vámi.“ „Dûkuji. Tak uÏ, pane Lievene, fieknûte, o jak˘ obchod jde?“ „Je‰tû trochu salátu?“ „Ne, dûkuji. Tak uÏ koneãnû spusÈte!“ „No dobfie,“ zaãal Thomas. „Pane fiediteli, vy máte velkou papírnu.“ „Ano. Dvû stû zamûstnancÛ. V‰echno znovu postaveno z trosek.“ „Dobrá práce. Na zdraví,“ Thomas Lieven pozvedl svou sklenku. „Nápodobnû.“ „Pane fiediteli, podle m˘ch velmi dobr˘ch informací vyrábíte zvlá‰tû cenn˘ papír s vodotiskem.“ „Jistû.“ „Mimo jiné dodáváte vodotiskov˘ papír pro nové akcie, které právû pfiiná‰ejí na trh nûmecké ocelárny Deutsche Stahlunion-Werke.“ „Správnû. Akcie DESU. Ale fiíkám vám, samé potíÏe. Ty vûãné kontroly! Aby mé lidi nenapadlo vytisknout si pár akcií pro sebe, hahaha!“ „Hahaha. Pane fiediteli, chtûl bych u vás objednat padesát velk˘ch archÛ tohoto vodotiskového papíru.“ „Chcete... co?“ „Objednat padesát velk˘ch archÛ. Vám, jako ‰éfovi firmy, by nemûlo ãinit potíÏe obejít kontroly.“ „Ale proboha, co chcete s tûmi archy dûlat?“ „Samozfiejmû tisknout akcie DESU. Co jste si myslel?“ ¤editel Schallenberg sloÏil svÛj ubrousek, nikoli bez politování pohlédl na svÛj je‰tû zpola pln˘ talífi a prohlásil: „Obávám se, Ïe teì musím odejít.“ „Ale v Ïádném pfiípadû. Je‰tû budou jablka s polevou z vinné pûny a toast se s˘rem.“ ¤editel vstal. „VáÏen˘ pane, zapomenu, Ïe jsem tu kdy byl.“ „Pochybuji, Ïe na to nûkdy zapomenete,“ fiekl Thomas a pfiidal trochu r˘Ïe na svÛj talífi. „Proã vlastnû vstáváte, pane vÛdce vojenského hospodáfiství? Sednûte si pfiece.“ SchallenbergÛv obliãej se zbarvil doruda. „Co to bylo?“ „Mûl byste si sednout, va‰e kufie vystydne.“ „¤ekl jste vÛdce vojenského hospodáfiství?“ „¤ekl. To jste pfiece byl. I kdyÏ jste na ten titul v roce 1945 zapomnûl. Napfiíklad ve va‰em dotazníku. Proã to je‰tû pfiipomínat? Tenkrát jste si právû obstaral nové papíry a nové jméno. Jako vÛdce vojenského hospodáfiství jste se jmenoval Mack.“ 11
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 12
Johannes Mario Simmel
„Vy jste ‰ílen˘!“ „V Ïádném pfiípadû. Byl jste vÛdcem vojenského hospodáfiství ve Vartské Ïupû. Stále je‰tû jste na seznamu lidí, o jejichÏ vydání polská vláda Ïádá. Samozfiejmû jako Mack, a nikoli jako Schallenberg.“ ¤editel Schallenberg klesl na starovlámskou Ïidli s hedvábím, pfiejel si dama‰kov˘m ubrouskem ãelo a vyãerpanû pravil: „Opravdu nevím, proã to poslouchám.“ Thomas Lieven povzdechl: „Podívejte se, pane fiediteli, také já mám za sebou pohnutou minulost. Chci se od ní odpoutat. Proto potfiebuji vበpapír. Padûlat ho trvá pfiíli‰ dlouho. Oproti tomu spolehlivé tiskafie mám... Není vám dobfie? Polknûte si ‰ampaÀského, to vás vzpruÏí... No, vidíte, pane fiediteli... Tenkrát, kdyÏ konãila válka, jsem mûl pfiístup ke v‰em tajn˘m spisÛm. V té dobû jste právû zmizel v Miesbachu...“ „LeÏ!“ „... promiÀte, myslel jsem Rosenheim. Na Lipovém dvofie...“ Tentokrát fieditel Schallenberg jen ochable pozvedl ruku. „Vûdûl jsem, Ïe se tam skr˘váte. Ve svém tehdej‰ím postavení jsem vás mohl dát zatknout. Pomyslel jsem si: Co z toho bude‰ mít? Zavfiou ho, vydají. No a?“ S chutí snûdl Thomas kousek kufiecího stehna. „Ale kdyÏ ho hezky nechበv klidu, fiekl jsem si, bude ten pán za pár let zase pûknû plout na povrchu. Tenhle druh nejde ke dnu, ten vÏdycky znova vypluje...“ „To je nestydatost!“ zalkalo to ze Ïidle. „... a pak ti mÛÏe b˘t mnohem uÏiteãnûj‰í. Tak jsem si to tehdy fiekl, zachoval se podle toho a hleìme, bylo to správné.“ Schallenberg se s obtíÏemi vzchopil. „Teì jdu na policii a podám oznámení.“ „Vedle stojí telefon.“ Pod stolem stiskl Thomas dvakrát tlaãítko zvonku. Plameny svíãek se opût rozechvûly, kdyÏ nehluãnû vstoupil sluha Bastian. Nesl stfiíbrn˘ podnos, na nûm leÏelo nûkolik fotokopií. „Prosím, posluÏte si,“ pokynul Thomas. „Kopie mimo jiné ukazují pana fieditele v uniformû, rÛzné v˘nosy pana fieditele z let 1941 aÏ 1944 a potvrzení od takzvaného nacionálnû socialistického fií‰ského pokladníka o tom, Ïe pfiijal sto tisíc fií‰sk˘ch marek jako dar pro SA a SS.“ ¤editel Schallenberg si zase sedl. „MÛÏete sklízet, Bastiane. Pan fieditel je hotov.“ „Prosím, milostpane.“ 12
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 13
Nemusí být vždycky k aviár
KdyÏ Bastian zmizel, dodal Thomas. „Ostatnû byste mûl z té záleÏitosti padesát tisíc. Staãí vám to?“ „Pfiece se nenechám vydírat!“ „Pane fiediteli, nepodílel jste se také vysok˘mi dary na posledním pfiedvolebním boji? Jak jen se jmenuje ten nûmeck˘ zpravodajsk˘ magazín, kter˘ se o takové vûci zajímá?“ „Vy jste se úplnû zbláznil! Chcete tisknout fale‰né akcie? Pfiijdete do vûzení! A já s vámi! Jestli vám ten papír dám, jsem vyfiízen˘!“ „Nepfiijdu do vûzení. A vy budete vyfiízen˘ jen tehdy, kdyÏ mnû ten papír n e d á t e, pane fiediteli.“ Thomas stiskl jednou zvonek. „Poãkejte, jak v˘teãnû vám budou chutnat ta ‰pikovaná jablka.“ „UÏ u vás nepozfiu ani sousto, vy vydûraãi!“ „Kdy tedy mohu, pane fiediteli, poãítat s tím papírem?“ „Nikdy!“ zafival Schallenberg v bezmezném vzteku. „Nikdy ode mû nedostanete ani jedin˘ arch!“
3
Byla témûfi pÛlnoc. Thomas Lieven se sluhou Bastianem sedûli u krbu ve velké knihovnû pfied plápolajícím ohnûm. âervenû a zlatû, modfie, bíle, Ïlutû a zelenû záfiily z polotmy hfibety stovek knih. Hrál gramofon. Ti‰e znûly tóny klavírního koncertu ãíslo 2 od Rachmaninova. Thomas Lieven mûl stále je‰tû na sobû smoking bez jediné vady. Bastian si rozepnul límec ko‰ile a poloÏil nohy na stÛl, nikoli v‰ak dfiíve, neÏ si s kos˘m pohledem na svého pána pod nû podloÏil list novin. „¤editel Schallenberg dodá papír bûhem t˘dne,“ oznámil Thomas Lieven. „Kolik ãasu potfiebují tvoji pfiátelé na vyti‰tûní?“ „Asi deset dní,“ odhadl nato Bastian. Pozvedl k ústÛm baÀatou sklenku s koÀakem. „Pak bych jel do Curychu prvního kvûtna. – Hezké datum, svátek práce,“ fiekl Thomas. Podal Bastianovi jednu akcii a seznam. „Tady je pfiedloha pro tisk a na seznamu jsou bûÏná ãísla, která bych chtûl na akciích vidût.“ „Kdybych tak vûdûl, co zam˘‰lí‰,“ bruãel obdivnû muÏ s jeÏkem. Jen kdyÏ Bastian vûdûl, Ïe je se sv˘m pánem úplnû sám, pouÏíval dÛvûrného „ty“. Thomase znal uÏ sedmnáct let a kdysi byl v‰echno jiné, jen ne sluha. Bastian na Thomasovi visel, protoÏe se s ním seznámil v bytû 13
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 14
Johannes Mario Simmel
jisté ‰éfky jistého gangu v Marseille. Kromû toho s Thomasem zaÏil nûkolik dobrodruÏství. Nûco takového zavazuje. „Tommy, nechce‰ mi fiíct, co mበv plánu?“ „V podstatû se, mil˘ Bastiane, jedná o nûco velmi legálního a hezkého: o získání dÛvûry. MÛj podvod s akciemi bude elegantní akciov˘ podvod. VÛbec nikdo nezpozoruje – zaklepejme na dfievo – Ïe to byl podvod. V‰ichni vydûlají. V‰ichni budou spokojeni.“ Thomas Lieven se zasnûnû pousmál a vytáhl zlaté repet˘rky. Mûl je od svého otce. Tyto ploché hodinky s víãkem na pérko ho provázely v‰emi Ïivotními strastmi, byly pfii ‰ílenû odváÏn˘ch útûcích i pronásledováních. VÏdy znovu se Thomasu Lievenovi podafiilo je ukr˘t, ochránit nebo opût získat. Otevfiel víãko. Vestavûn˘ strojek stfiíbrn˘mi zvuky odbil ãas. Bastian si posteskl: „To moje hlava nepochopí. Jedna akcie je stvrzenkou na podíl na velkém podniku. Na splatné kupony akcií je v urãit˘ch ãasov˘ch odstupech vyplácena dividenda odpovídající podílu na zisku, kterého podnik dosáhl.“ „No ano, mÛj mal˘?“ „Pro pána krále, ale kupony sv˘ch zfal‰ovan˘ch akcií pfiece nemÛÏe‰ pfiedloÏit v Ïádné bance na svûtû! âísla, která na nich jsou, jsou také na prav˘ch akciích, které nûkdo má. Ten podvod musí okamÏitû prasknout.“ Thomas ho ujistil. „Kupony samozfiejmû nebudu nikde pfiedkládat.“ „A v ãem je pak ten trik?“ „Nech se pfiekvapit,“ prohlásil Thomas. Pfiistoupil k sejfu zapu‰tûnému ve stûnû a otevfiel kombinaãní zámek. TûÏké ocelové dvefie se odsunuly stranou. V sejfu byly peníze v hotovosti, nûkolik prutÛ zlata s olovûn˘mi jádry (a zábavnou historií) a tfii krabiãky se zasazen˘mi i voln˘mi drahokamy. Vpfiedu leÏela hromádka pasÛ. Thomas zasnûnû fiekl: „Pro jistotu radûji pojedu do ·v˘carska pod jin˘m jménem. Podívejme se, jaké nûmecké pasy je‰tû máme?“ S úsmûvem ãetl jména: „MÛj boÏe, kolik vzpomínek na nich lpí – Jakob Hausér... Peter Scheuner... Ludwig svobodn˘ pán z Trendelenburgu... Wilfried Ott...“ „Jako Trendelenburg jsi pa‰oval kadilaky do Ria. Svobodného pána bych nechal trochu odpoãinout. Hauséra taky. Toho pofiád je‰tû hledají ve Francii,“ odvûtil stejnû zasnûnû Bastian.
14
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 15
Nemusí být vždycky k aviár
4
„Posaìte se, pane Otte. âím vám mÛÏeme poslouÏit?“ Vedoucí oddûlení cenn˘ch papírÛ nechal klesnout prostou vizitku „Wilfried Ott, prÛmyslník, Düsseldorf“. Vedoucí oddûlení cenn˘ch papírÛ se jmenoval Jules Vermont. Jeho kanceláfi se nalézala v prvním patfie ·v˘carské banky v Curychu. Thomas Lieven, kter˘ se právû jmenoval Wilfried Ott, se zeptal: „Vy jste Francouz, monsieur?“ „Po matce.“ „Pak mluvme francouzsky,“ navrhl Thomas alias Wilfried uÏ v jazyce, kter˘ pouÏíval bez cizího akcentu. Tváfi Julese Vermonta se vyjasnila. „Mohu si u va‰í banky otevfiít schránku s ãíslem?“ „Samozfiejmû, monsieur.“ „Právû jsem získal nûkolik nov˘ch akcií nûmeck˘ch oceláren Deutsche Stahlunion. Rád bych je nechal tady ve ·v˘carsku. Jak jsem fiekl, ve schránce s ãíslem, ne pod sv˘m jménem...“ „Rozumím. Ty zlé nûmecké danû, Ïe?“ Vermont zamrkal okem. To, Ïe cizinci deponují majetky, pro nûj nebylo niãím nov˘m. V roce 1957 odpoãívalo ve ·v˘carsku celkem 150 miliard frankÛ, které patfiily cizincÛm. „Abych nezapomnûl,“ dodal Thomas Lieven, „nechte prosím odstfiihnout kupony na roky 1958 a 1959. ProtoÏe nevím, kdy zase pfiijedu do Curychu, nechám si tyto kupony u sebe a v pfiíslu‰n˘ ãas je sám vymûním. To vám u‰etfií práci.“ A mnû vûzení, myslel si. O chvilku pozdûji bylo po v‰em. V náprsní kapse Thomase Lievena bylo zaloÏeno potvrzení Ústfiední ‰v˘carské banky, Ïe pan Wilfried Ott z Düsseldorfu uloÏil nové akcie podniku DESU v nominální hodnotû jednoho milionu marek. Sportovním vozem, kter˘ budil velkou pozornost dokonce i v Curychu, jel zpátky do hotelu Baur au Lac. Tady ho milovali v‰ichni zamûstnanci. Ve v‰ech hotelích svûta, které nav‰tívil, ho milovali v‰ichni zamûstnanci. Souviselo to s jeho veselou povahou, demokratick˘m sm˘‰lením a spropitn˘m. V˘tahem vyjel do svého apartmá. Nejprve ode‰el do koupelny a spláchl odstfiiÏené kupony na roky 1958 a 1959, aby nemohly zpÛsobit nûjaké neplechy. Salon mûl balkon. Thomas si sedl pod pestrou stfií‰ku sluneãníku, spokojenû se díval na loìky plující po tfipytivé vodû Cury‰ského jezera a chvíli pfiem˘‰lel. Pak na dopisní papír s hlaviãkou hotelu sepsal zlatou tuÏkou tento inzerát: 15
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 16
Johannes Mario Simmel
Nûmeck˘ prÛmyslník hledá dvouleté podílnictví ve ·v˘carsku. Nabízí vysoké zúroãení a prvotfiídní jistotu. V potaz budou brány jen s k u t e ã n û seriózní nabídky s bankovním dokladem. Inzerát vy‰el o dva dny pozdûji na prominentním místû inzertní rubriky listu Neue Zürcher Zeitung. Byla udána znaãka. Za tfii dny do‰lo na tuto znaãku 46 dopisÛ. Thomas, sedící za nádherného poãasí na balkonû, nabídky svûdomitû tfiídil. Daly se rozdûlit do ãtyfi skupin: 17 dopisÛ odesílaly kanceláfie s nemovitostmi, obchody se staroÏitnostmi, zlatníci a prodavaãi aut, ktefií sice nemûli Ïádné peníze, zato ale vychvalovali své objekty. 10 dopisÛ pocházelo od pánÛ, ktefií rovnûÏ nemûli Ïádné peníze, ale nabízeli zprostfiedkování s jin˘mi pány, ktefií je údajnû mûli. 11 dopisÛ, ãásteãnû s pfiiloÏen˘mi fotografiemi a ãásteãnû bez nich, pocházelo od dam, které také nemûly peníze, ale ãásteãnû s vtipem a ãásteãnû bez nûho nabízely sebe sama. A 8 dopisÛ pocházelo od lidí, ktefií nabízeli peníze. Tûch 38 dopisÛ z prvních tfií skupin Thomas Lieven roztrhal na malé kousky. Ze zb˘vajících nabídek vzbudily Thomasovu zvlá‰tní pozornost dvû, a to proto, Ïe byly naprosto protikladné. Jeden dopis byl napsán na nepfiíli‰ dobrém stroji na nepfiíli‰ dobr˘ papír – v nepfiíli‰ dobré nûmãinû. Odesílatel nabízel ... proti zúroãení, které je pro mû dÛleÏité, ãástky aÏ do 1 000 000 ‰v˘carsk˘ch frankÛ. Nabídka byla podepsána: Pierre Muerrli, obchodník s domy. Ten druh˘ dopis byl psán rukou, drobn˘m, jemn˘m písmem. Îlutav˘ arch nejjemnûj‰ího ruãního papíru mûl uprostfied horního okraje malou zlatou korunku s pûti v˘ãnûlky. Text znûl: Chateau Montenac, 8. kvûtna 1957 VeleváÏen˘ pane! V souvislosti s Va‰ím inzerátem v Neue Zürcher Zeitung Vás prosím o náv‰tûvu – po telefonickém ohlá‰ení. H. de Couville Thomas poloÏil rozdílné listy vedle sebe a zamy‰lenû se na nû díval. Stejnû zamy‰lenû vyndal z kapsiãky u vesty repet˘rky 16
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 17
Nemusí být vždycky k aviár
a nechal rozeznít stfiíbrné tóny úderÛ – jedna, dvû, tfii... a je‰tû dva údery: pÛl ãtvrté. Pierre Muerrli, uvaÏoval Thomas, byl jistû velmi bohat˘ muÏ, i kdyÏ také velmi lakom˘. Kupoval ‰patn˘ papír a psal na starém psacím stroji. Tento H. de Couville psal sice rukou, ale na nejlep‰í papír. Je to hrabû? Nebo baron? Uvidíme... Zámek Cha^ teau Montenac leÏel v rozlehlém parku na jiÏním svahu Cury‰ské hory. ·iroká ‰tûrková cesta vedla v serpentinách vzhÛru k malému, císafiskou Ïlutí natfienému paláci se zelen˘mi okenicemi. Thomas zaparkoval svÛj vÛz pfied ‰irok˘m pfiíjezdem. Náhle pfied ním stanul nesmírnû nafoukan˘ sluha: „Monsieur Ott? Prosím, následujte mû.“ Vedl ho nûkolika okázal˘mi místnostmi do okázalé pracovny. Od stylového psacího stolku vstala ‰tíhlá, elegantní, mladá, asi osmadvacetiletá Ïena. Ka‰tanovû hnûdé vlasy jí v mûkk˘ch vlnách padaly skoro aÏ na ramena. Velká ústa rÛÏovû záfiila. Hnûdé oãi byly malinko se‰ikmené, lícní kosti v˘raznûj‰í. Dáma mûla dlouhé hedvábné fiasy a sametovou zlatavou pleÈ. Thomas pocítil píchnutí. Dámy se se‰ikmen˘ma oãima a vysedl˘mi lícními kostmi zpÛsobily v jeho Ïivotû nejednu spou‰È. Tenhle typ, pomyslel si, se chová vÏdycky stejnû. Odmítavû. Chladnû. Povznesenû. Ale kdyÏ ho pak ãlovûk pozná blíÏ – uÏ není k zastavení! Mladá dáma na nûho váÏnû pohlédla: „Dobr˘ den, pane Otte. Telefonovali jsme spolu. Prosím, sednûte si.“ Sedla si a zkfiíÏila nohy. ·aty se trochu vyhrnuly. A je‰tû dlouhé, hezké nohy! pomyslel si Thomas. „Pane Otte, vy hledáte podílnictví. Hovofiil jste o prvotfiídních jistotách. Smím vûdût, o co se pfiitom jedná?“ To uÏ zachází trochu daleko, pomyslel si Thomas. Chladnû pronesl: „Domnívám se, Ïe vás s tím nemusím obtûÏovat. Kdybyste byla tak laskavá a vyfiídila panu de Couville, Ïe jsem tady. Psal mi.“ „Já jsem vám psala. Jmenuju se Helena de Couville. Vyfiizuju pro svého str˘ce v‰echny finanãní transakce,“ vysvûtlila mladá dáma ledovû. „Tedy, pane Otte, ãemu fiíkáte prvofiadá jistota?“ Thomas s úsmûvem sklonil hlavu: „Novû zaloÏené akcie oceláren 17
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 18
Johannes Mario Simmel
DESU, uloÏené u Ústfiední ‰v˘carské banky. Nominální hodnota: jeden milion. Burzovní kurs star˘ch akcií dvû stû sedmnáct...“ „Jaké zúroãení nabízíte?“ „Osm procent.“ „A jakou sumu máte na mysli?“ PaneboÏe, tyhle chladné oãi, pomyslel si a odpovûdûl: „Sedm set padesát tisíc ‰v˘carsk˘ch frankÛ.“ „Prosím?“ K svému údivu Thomas Lieven vidûl, Ïe Helena de Couville náhle znervóznûla. ·piãkou jazyka pfiejíÏdûla pfies svûtle ãervené rty. ¤asy se maliãko chvûly. „Není to – hm, trochu velká ãástka, pane Otte?“ „Jak, prosím? Pfii takové burzovní hodnotû akcií?“ „Jistû... ano... ale...“ Vstala. „Je mi líto, ale myslím, Ïe pfiece jen musím dojít pro str˘ãka. PromiÀte, prosím, na okamÏik.“ Vstal. Zmizela. Zase si sedl. Podle informace sv˘ch star˘ch opakovaãek ãekal osm minut. Instinkt, vypûstovan˘ léty nezákonného Ïivota, mu fiíkal: tady nûco nehraje! Ale co? Dvefie se otevfiely a Helena se vrátila. Spolu s ní se objevil muÏ, vysok˘ a vychrtl˘, s opálen˘m obliãejem a ‰irok˘mi ãelistmi, s krátk˘mi, ocelovû ‰ed˘mi vlasy. Pod jednofiadov˘m sakem mûl bílou nylonovou ko‰ili. Helena ho pfiedstavila: „Baron Jacques de Couville, mÛj str˘c.“ Pánové si potfiásli rukou. S rostoucí nedÛvûrou si Thomas pomyslel, Ïe baron má tlapu jako kovboj. A ãelisti jako kdyby vûãnû Ïv˘kal Ïv˘kaãku. A pfiízvuk... Jestli je tohle aristokrat francouzského pÛvodu, tak seÏeru smeták! Teì byl rozhodnut svést krátk˘ proces! „Barone, obávám se, Ïe jsem va‰i okouzlující netefi vydûsil. Dovolte, abychom na celou vûc zapomnûli. Bylo mi ctí, Ïe jsem vás poznal.“ „OkamÏik, monsieur Ott, nebuìte pfiece tak stra‰nû uspûchan˘. Posaìme se.“ Také baron byl nervózní. Zazvonil. „Promluvme si laskavû o tom v‰em v klidu. Pfii nûkolika sklenkách.“ KdyÏ nafoukan˘ sluha pfiinesl drinky, ukázalo se, Ïe whisky je bourbon, a nikoli skotská. Tenhle Couville se mi líbí ãím dál ménû, pomyslel si Thomas. Baron opût navázal rozhovor. Pfiiznal, Ïe vlastnû pom˘‰lel na podstatnû men‰í podílnictví: „Snad sto tisíc?“ „Barone, prosím, nechme toho,“ poÏádal Thomas. „Nebo sto padesát tisíc...“ „Opravdu, barone, opravdu...“ 18
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 19
Nemusí být vždycky k aviár
„MoÏná také dvû stû...“ Znûlo to témûfi úpûnlivû. Náhle vstoupil nadut˘ sluha a ohlásil mezimûstsk˘ telefon. Poté baron se svou netefií zmizel. Thomas se pomalu zaãal touto aristokratickou rodinou bavit. KdyÏ se po témûfi deseti minutách baron vrátil sám, silnû se potící a bled˘ v obliãeji, bylo mu toho ubohého muÏe skoro líto. Ale rozlouãil se úseãnû. V hale potkal Helenu. „UÏ odcházíte, monsieur Ott?“ „ObtûÏoval jsem vás pfiíli‰ dlouho,“ podotkl Thomas a políbil jí ruku. Ucítil její parfém a vÛni pokoÏky. „Uãinila byste mû ‰Èastn˘m, kdybyste se mnou dnes veãer poveãefiela v Baur au Lac, nebo kde byste si pfiála. Prosím, pfiijìte.“ „Pane Otte,“ fiekla Helena a znûlo to, jako kdyby promluvila mramorová socha, „nevím, kolik jste toho vypil, ale pfiiãítám to tomu. Îijte blaze.“
5
Jak neplodn˘ se ukázal rozhovor s baronem de Couville, tak snadné bylo uzavfiít obchod s realitním makléfiem Pierrem Muerrlim. KdyÏ se Thomas vrátil do hotelu, zatelefonoval mu a krátce vysvûtlil, co chce, totiÏ ãástku 750 000 frankÛ proti jistotû pfiedstavované deponovan˘mi akciemi DESU. „Víc ne?“ zeptal se Pierre Muerrli hrdelní ‰v˘carskou nûmãinou. „Ne, to mi staãí,“ pomyslel si Thomas: ãlovûk nemá nic pfiehánût. Makléfi pfii‰el do hotelu. Neotesan˘ ãlovûk s ãerven˘m obliãejem. âlovûk v tempu! Pfií‰tího dne byla u notáfie sepsaná tato smlouva: Pan Wilfried Ott, prÛmyslník z Düsseldorfu, se zavazuje, Ïe podíl ve v˘‰i tfii ãtvrtû milionu frankÛ zúroãí osmi procenty. Podíl má b˘t vyplacen zpût nejpozdûji 9. kvûtna 1959 do pÛlnoci. Do tohoto okamÏiku se pan Pierre Muerrli, realitní makléfi z Curychu, zavazuje, Ïe deponovan˘ch akcií, které mu pan Ott pfiedal jako záruku, se nedotkne. Kdyby v‰ak podíl nebyl vyplacen do sjednaného termínu, smí pan Muerrli s cenn˘mi papíry volnû disponovat.
19
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 20
Johannes Mario Simmel
Se smlouvou v kapse odjeli Thomas a Muerrli do ústfiední banky. Byla potvrzena pravost dokladu o deponování. V makléfiské kanceláfii Pierra Muerrliho pak byl pfiedán ‰ek na 717 850 ‰v˘carsk˘ch frankÛ, na podíl po odeãtení v‰ech v˘dajÛ a osmiprocentního zúroãení za dva roky. Tak si Thomas, takfiíkajíc obratem ruky, pofiídil 717 850 ‰v˘carsk˘ch frankÛ. Po dva roky chtûl a mohl s tímto kapitálem pracovat. V kvûtnu 1959, v termínu a korektnû splatit zpût, vyzvednout deponované padûlané akcie, roztrhat je a spláchnout v koupelnû. V‰ichni vydûlají, nikdo nebude po‰kozen a navíc: nikdo nikdy nezpozoruje, co se to vlastnû stalo. Tak jednodu‰e nûco takového funguje, kdyÏ to funguje... KdyÏ Thomas Lieven, alias Wilfried Ott, o nûkolik hodin pozdûji vstoupil do hotelové haly, uvidûl v jednom kfiesle sedût Helenu de Couville. „Zdravím vás, opravdu jste mû potû‰ila!“ Nekoneãnû pomalu vzhlédla Helena od svého módního ãasopisu. Nekoneãnû znudûnû pozdravila: „Ach, dobr˘ den.“ Mûla toho chladného dne na sobû hnûdé pepita ‰aty a kabátek z pfiírodního kanadského norka. V hotelové hale nebylo muÏe, kter˘ by se po ní stále znovu nedíval. Thomas ji upozornil: „Trochu jste se opozdila, ale jsem velmi ‰Èasten, Ïe jste pfiece je‰tû pfii‰la.“ „Pane Otte, vezmûte na vûdomí, Ïe nejdu k vám, ale k pfiítelkyni, která tady bydlí.“ Thomas pokraãoval: „KdyÏ to nejde dnes, tak snad zítra dopoledne na aperitiv?“ „Zítra odjíÏdím na Riviéru.“ Thomas tleskl rukama: „To je ale náhoda! Víte, Ïe zítra také jedu na Riviéru? Vyzvednu vás. ¤eknûme v jedenáct?“ „Samozfiejmû s vámi nepojedu. Moje pfiítelkynû uÏ pfiichází.“ Vstala. „Mûjte se hezky – jestli mÛÏete.“ Pfií‰tí dopoledne, sedm minut po jedenácté, jela Helena de Couville v malém sportovním voze z brány parku Chateau Montenac – a kolem Thomase. Poklonil se, ona hledûla stranou. Vsedl do svého vozu a jel za ní. Do Grenoblu se nestalo nic, co by stálo za fieã. Tûsnû pfied Grenoblem se Helenin vÛz zastavil. Thomas zastavil vedle ní. „Nûco je s motorem,“ oznámila. 20
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 21
Nemusí být vždycky k aviár
Prohlédl motor, ale nemohl najít Ïádn˘ defekt. Helena zatím ode‰la do blízkého domu, aby zatelefonovala pro mechanika. Ten záhy pfiijel a prohlásil, Ïe benzinová pumpa je „úplnû v háji“; auto musí b˘t odtaÏeno a oprava potrvá nejménû dva dny. Thomas byl pfiesvûdãen, Ïe mechanik lhal, aby mohl napsat vysok˘ úãet, ale byl blaÏen˘, Ïe narazil na lháfie. Pozval Helenu, aby pokraãovala v cestû jeho vozem. „Jste velice laskav, pane Otte,“ odpovûdûla po dlouhém zdráhání. PfieloÏili její zavazadla. Lháfi dostal tajnû od Thomase aristokratické spropitné. Dal‰ích sto kilometrÛ promluvila Helena jedno jediné slovo. KdyÏ Thomas jednou k˘chnul, popfiála „Zdravíãko!“ Po dal‰ích sto kilometrech prozradila, Ïe má v Monte Carlu schÛzku se sv˘m snoubencem. „Chudák,“ mínil Thomas. „Moc si vás neuÏije.“ V Monte Carlu odvezl Helenu podle jejího pfiání do Hotelu de Paris. Tady pro ni byla zpráva. Její snoubenec se zdrÏel v PafiíÏi a nemohl pfiijet. „Vezmu si jeho apartmá,“ prohlásil Thomas. „Jak si pfiejete, monsieur,“ fiekl recepãní a shrábl bankovku v hodnotû pûti tisíc frankÛ. „Ale kdyÏ mÛj snoubenec pfiece jen je‰tû pfiijede...“ „Pak aÈ se poohlédne, kde bude bydlet,“ doporuãil Thomas, vzal Helenu stranou a za‰eptal: „To vÛbec není muÏ pro vás. Copak nevidíte, Ïe tady pracuje Prozfietelnost?“ Tu se musela mladá dáma náhle smát. ZÛstali dva dny v Monte Carlu, potom odjeli do Cannes. Tam zÛstali v hotelu Carlton. Thomas si udûlal pár hezk˘ch dní. Jel s Helenou do Nizzy, do St. Rafaelu, St. Maxima a St. Tropez. Plaval s ní v mofii. Najal motorov˘ ãlun a jezdil s ní na vodních lyÏích. LeÏel vedle ní na pláÏi. Helena se smála stejn˘m vûcem jako on, chutnala jí stejná jídla, milovala stejné knihy, stejné obrazy. KdyÏ se po sedmi nádhern˘ch dnech stala jeho milenkou, konstatoval, Ïe si rozumûjí skuteãnû ve v ‰ e m. A pak, v první hodinû osmého dne, se to stalo... S vlhk˘ma, záfiícíma oãima leÏela Helena de Couville na posteli ve své loÏnici. Thomas sedûl vedle ní. Oba koufiili. Hladil ji nûÏnû po vlasech. Místností znûla tlumená hudba. Svítila jen malá lampiãka. 21
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 22
Johannes Mario Simmel
Helena povzdechla a protáhla se: „Ach Wille, jsem tak ‰Èastná...“ ¤íkala mu Wille. Wilfried pr˘ jí pfiíli‰ pfiipomínal Richarda Wagnera. „Já taky, srdce moje, já taky.“ „Opravdu?“ A byl zase tady, ten zvlá‰tní, zkoumav˘ pohled v jejích ‰ikmo poloÏen˘ch oãích, pohled, kter˘ si Thomas nedokázal vysvûtlit. „Opravdu, chérie.“ Náhle se Helena otoãila tak, Ïe vidûl její nádherná, dosnûda opálená záda. S dûsivou divokostí vzlykala do pol‰táfiÛ: „Obelhala jsem tû! Jsem ‰patná – ach, já jsem tak ‰patná!“ Nechal ji chvilku vzlykat, pak decentnû zaãal: „Jestli je to kvÛli tvému snoubenci...“ „Nesmysl, snoubenec! Nemám pfiece Ïádného snoubence! Ach Thomasi, Thomasi!“ Cítil, jak mu po zádech pfiejela ledová ruka. „Cos to fiekla?“ „Nemám Ïádného snoubence.“ „Ne, to nemyslím.“ Trochu se mu sevfielo hrdlo. „¤ekla jsi Thomasi?“ „Ano,“ vzlykla a obrovské slzy se jí kutálely po tváfiích ke krku a aÏ na prsa. „Ano, samozfiejmû Ïe jsem fiekla Thomasi. Tak se pfiece jmenuje‰, mÛj milovan˘, uboh˘ Thomasi Lievene... Proã jsem tû jen musela potkat? Za cel˘ svÛj Ïivot jsem nebyla tak zamilovaná...“ Nov˘ proud slz. „A právû tobû to musím udûlat, právû tobû!“ „Udûlat? Co udûlat?“ „Pracuju pro americkou tajnou sluÏbu,“ bûdovala Helena zoufale. Thomas nepozoroval, Ïe se Ïhavá ‰piãka cigarety blíÏí k jeho prstÛm. Dlouho mlãel. Koneãnû zhluboka povzdechl: „Ach boÏe, coÏpak to uÏ zase znovu zaãíná?“ Helena ze sebe tragicky vyráÏela: „Nechtûla jsem ti to fiíct... Nesmûla jsem ti to fiíct... VyÏenou mû od toho – ale po tomto veãeru jsem ti musela pfiiznat pravdu... jinak bych se udusila...“ „Tak pomalu a od zaãátku,“ zarazil ji Thomas, kter˘ pozvolna získával zpût rovnováhu. „Jsi tedy americká agentka.“ „Ano.“ „A tvÛj str˘c?“ „Je mÛj nadfiízen˘, plukovník Herrick.“ „A Chateau Montenac?“ 22
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 23
Nemusí být vždycky k aviár
„Najat˘. Na‰i lidé v Nûmecku hlásili, Ïe plánuje‰ velkou akci. Pak jsi pfiijel do Curychu. KdyÏ vy‰el tvÛj inzerát, dostali jsme plnou moc nabídnout ti podílnictví do v˘‰e sto tisíc frankÛ...“ „Proãpak to?“ „S tím inzerátem to byl pfiece nûjak˘ trik. Neznali jsme ho. Ale odhalili bychom ho. A pak bychom tû mûli v rukou. FBI tû chce pfiece najmout za kaÏdou cenu. Jsou po tobû celí diví!“ Znovu se rozplakala, Thomas jí osu‰oval slzy. „Pak jsi poÏadoval 750 000. Ohlásili jsme bleskov˘ hovor do Washingtonu! Co myslí‰, co nám fiekli! 750 000! ·ílenství! To nechtûjí riskovat! A tak nasadili mû...“ „Tebe,“ opakoval hloupû. „... a já jsem podnikla tuhle cestu. V‰echno bylo jen divadlo. Ten mechanik v Grenoblu...“ „BoÏe mÛj, ten taky. A já blázen jsem mu dal je‰tû spropitné!“ „... ten snoubenec, v‰echno, Tommy. A teì – teì jsem se do tebe zamilovala a vím, Ïe kdyÏ n e b u d e ‰ pracovat pro nás, nechají tû vybouchnout!“ Thomas vstal. „ZÛstaÀ u mû!“ „Pfiijdu zase, miláãku,“ pronesl nepfiítomnû. „Musím si jen nûco rozmyslet – úplnû v klidu, jestli dovolí‰. ProtoÏe to v‰echno se mi, ví‰, uÏ jednou stalo...“ Opustil vzlykající Helenu a pro‰el salonem naproti do své loÏnice. Tady se posadil k oknu a dlouho se díval do noci. Pak sáhl po telefonním sluchátku, poãkal, aÏ se ohlásila centrála, a poÏádal: „Dejte mi, prosím, ‰éfa kuchynû... To je jedno, okamÏitû ho vzbuìte!“ Za pût minut zvonil telefon. Thomas zvedl sluchátko: „Gaston? Tady je Ott. Právû jsem utrpûl tûÏkou ránu osudu. Potfiebuji nûco lehkého, povzbuzujícího. Udûlejte mi jeden tomatov˘ koktejl a pár kroket se sardinkami... Dûkuji.“ PoloÏil telefon. Není úniku, pomyslel si. V roce 1957 mû drÏí za límec stejnû, jako mû drÏeli v roce 1939! Otevfien˘mi balkonov˘mi dvefimi hledûl Thomas Lieven na opu‰tûné pobfieÏí Corniche d’Or a vzhÛru k nepfiiblíÏiteln˘m, nezúãastnûn˘m hvûzdám, záfiícím nad Stfiedozemním mofiem. Zdálo se, Ïe se náhle vynofiují ze sametové tmy; muÏi a Ïeny jeho minulosti, Ïe pfiicházejí blíÏ, sestupují dolÛ. Okouzlující krásky, ledovû 23
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 24
Johannes Mario Simmel
chladné agentky, mocná kníÏata koncernÛ, mazaní obchodníci, neskrupulózní vrazi, vÛdcové band, velitelé bitev. Pfiicházel k nûmu jeho cel˘ dosavadní Ïivot, ten divok˘, dobrodruÏn˘ Ïivot, kter˘ se toãil v kruhu od onoho teplého dne v kvûtnu 1939, kdy to v‰echno zaãalo...
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 25
Kniha první
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Strรกnka 26
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 27
Nemusí být vždycky k aviár
Část první
1
24. kvûtna 1939, dvû minuty pfied desátou hodinou dopoledne, zastavil pfied domem ãíslo 122 na Lombard Street v srdci Lond˘na ãern˘ kabriolet znaãky Bentley. Vystoupil elegantní pán. Opálená pleÈ, nedbalé pohyby a bujné kudrny tmav˘ch vlasÛ byly v pozoruhodném protikladu k jeho pedantskému obleãení. Mûl na sobû ãerno‰edé pruhované kalhoty s puky ostr˘mi jak bfiitva, dvoufiadové krátké ãerné sako, ãernou vestu se zlat˘m fietízkem od hodinek, bílou ko‰ili s vysok˘m tuh˘m límeãkem a perlovû ‰edou kravatu. NeÏ zaklapl dvífika od auta, sáhl mlad˘ muÏ je‰tû jednou do vozu. Vytáhl tvrd˘ ãern˘ klobouk, de‰tník a dvoje noviny: Times a na rÛÏovém papífie ti‰tûné Financial Times. Tak pro‰el tfiicetilet˘ Thomas Lieven vchodem do budovy kolem tabule z ãerného mramoru, na níÏ stálo zlat˘mi písmeny: MARLOCK & LIEVEN DOMINION AGENCY
Thomas Lieven byl nejmlad‰ím – ale úspû‰n˘m soukrom˘m bankéfiem v Lond˘nû. Za bleskovou kariéru vdûãil své inteligenci, schopnosti pÛsobit serióznû a nadání vést soubûÏnû dva zcela odli‰né Ïivoty. Nesmírnû korektní byl Thomas Lieven na burze. Mimo tyto posvátné prostory v‰ak byl jedním z nejroztomilej‰ích dobyvatelÛ Ïen. Nikdo, a nejménû ty, kter˘ch se to pfiímo t˘kalo, ani netu‰il, Ïe v obdobích, kdy byl odpoãinut˘, hravû zvládl souãasnû aÏ ãtyfii pfiítelkynû, neboÈ stejnû jako byl statn˘, byl i mlãenliv˘. Thomas Lieven dokázal b˘t ‰krobenûj‰í neÏ ten nej‰krobenûj‰í gentleman v City – ale jednou za t˘den si potají chodil zatanãit do nejhluãnûj‰ího klubu v Soho a dvakrát t˘dnû potají bral hodiny dÏiu-dÏitsu. Thomas Lieven miloval Ïivot a zdálo se, Ïe Ïivot miluje jeho. 27
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 28
Johannes Mario Simmel
V‰echno mu padalo do klína, jen kdyÏ pfied okolím ‰ikovnû utajil, jak je je‰tû mlad˘... KdyÏ Thomas Lieven ve‰el a dÛstojnû pozvedl bufiinku, byl Robert E. Marlock, jeho partner senior, v pfiepáÏkové hale banky. Marlock byl o patnáct let star‰í, vysok˘ a vychrtl˘. Jeho vodovû svûtlé oãi ne právû sympaticky uh˘baly pfied kaÏd˘m, kdo se do nich chtûl podívat. „Zdravím tû,“ fiekl a ze zvyku se podíval mimo Thomase. „Dobré ráno, Marlocku,“ pozdravil Thomas váÏnû. „Dobré ráno, pánové!“ ·est zamûstnancÛ za pfiepáÏkami pozdravilo stejnû váÏnû. Marlock stál vedle kovového sloupu, na nûmÏ byl umístûn zvonov˘ sklenûn˘ poklop. Pod ním tikal mal˘ mûdûn˘ telegraf, kter˘ na úzk˘ch, nekoneãn˘ch pruzích papíru sdûloval burzovní kursy. Thomas se postavil vedle partnera a prohlíÏel si zápisy. Marlockovy ruce se trochu tfiásly. NedÛvûfiiv˘ ãlovûk by mohl fiíci, Ïe jsou to typické ruce fale‰ného hráãe. Ale nedÛvûra se dosud v jasné du‰i Thomase Lievena nezabydlela. Marlock se nervóznû zeptal: „Kdy letíte do Bruselu?“ „Dnes veãer.“ „Nejvy‰‰í ãas. Jen se podívejte, jak hodnoty klesají! Následek toho proklatého nacistického ocelového paktu! UÏ jste ãetl noviny, Lievene?“ „Jistû,“ pfiisvûdãil Thomas. Rád fiíkal „jistû“; znûlo to dÛstojnûji neÏ „ano“. Noviny ráno, onoho 24. kvûtna 1939, psaly o uzavfiení spojenecké smlouvy mezi Nûmeckem a Itálií. Toto spojenectví bylo nazváno „ocelov˘ pakt“. Tmavou staromódní pfiepáÏkovou halou pro‰el Thomas do své tmavé staromódní soukromé kanceláfie. Vychrtl˘ Marlock ho následoval a klesl do jednoho z koÏen˘ch fotelÛ, které stály pfied vysok˘m psacím stolem. Nejprve oba pánové dojednali, které papíry má Thomas na kontinentu nakoupit a kter˘ch by se mûl zbavit. „Marlock a Lieven“ mûli poboãku v Bruselu. Thomas Lieven byl navíc je‰tû podílníkem jisté soukromé banky v PafiíÏi. Poté, co pánové vyfiídili obchody, poru‰il Robert E. Marlock letitou zvyklost: pohlédl svému mlad‰ímu partnerovi otevfienû do oãí. „Hm, Lievene, mám je‰tû jednu úplnû soukromou prosbu. Jistû si vzpomínáte na Lucii...“ 28
Simmel_KAVIAR_1
25.3.2015
11:52
Stránka 29
Nemusí být vždycky k aviár
Thomas si na Lucii dobfie pamatoval. Hezká svûtlovlasá dívka z Kolína nad R˘nem Ïila léta v Lond˘nû jako Marlockova pfiítelkynû. Pak se muselo stát nûco závaÏného – nikdo pfiesnû nedokázal fiíci co –, neboÈ ze dne na den se Lucie Brennerová vrátila zpût do Nûmecka. „Je ode mne hanebné obtûÏovat vás tím, Lievene,“ st˘skal si Marlock a díval se sice s jist˘m úsilím, ale pfiece jen je‰tû pfiímo do oãí mlad‰ího muÏe. „Myslel jsem, Ïe kdyÏ uÏ budete v Bruselu, mohl byste snad rychle odskoãit na druhou stranu do Kolína a promluvit s Lucií.“ „Do Kolína? Proã nejedete sám? Jste pfiece také Nûmec.“ „Velmi rád bych jel do Nûmecka, ale ta mezinárodní situace. Navíc jsem Lucii tehdy velmi zradil, jsem zcela upfiímn˘...,“ hovofiil Marlock. – ¤íkal rád a ãasto, Ïe je zcela upfiímn˘ – „... zcela upfiímn˘, ano. Byla tu jiná Ïena. Lucie mûla plné právo opustit mû. ¤eknûte jí, Ïe ji prosím o prominutí. Chci v‰echno napravit. AÈ pfiijde zpátky...“ V jeho hlase se teì chvûlo ono pohnutí, které se chvûje v hlasech politikÛ, kdyÏ mluví o touze po míru.
2
Ráno 26. kvûtna 1939 pfiijel Thomas Lieven do Kolína. Na hotelu Dóm vlály velké vlajky s hákov˘m kfiíÏem. Oslavoval se „ocelov˘ pakt“. Thomas vidûl mnoho uniforem. Na kobercích hotelové haly o sebe naráÏely holínky s tfieskem podobn˘m v˘stfielÛm. V místnosti stál na psacím stole obraz „vÛdce“. Thomas o nûj opfiel svou zpáteãní letenku. Vykoupal se v horké vodû. Pak se pfievlékl a zatelefonoval Lucii Brennerové. KdyÏ se sluchátko na druhém konci vedení zvedlo, zaznûl podezfiel˘ praskot, kter˘ v‰ak Thomasu Lievenovi unikl. Superagentovi z roku 1940 byla v roce 1939 existence odposlouchávacích zafiízení je‰tû zcela neznámá. „Brennerová!“ Zase tu byl, ten vykoufien˘, vzru‰ivû zastfien˘ hlas, na kter˘ si je‰tû tak dobfie pamatoval. „Sleãno Brennerová, tady Lieven. Thomas Lieven. Právû jsem pfiijel do Kolína a...“ Odmlãel se. Sice nesly‰el dal‰í praskot ve vedení, ale zaslechl její potlaãen˘ v˘kfiik. 29