za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 7
Předmluva
Před deseti lety jsem napsal knihu, která nese název Deset tajemství, jež vám přinesou úspěch a vnitřní klid. Zcela prvořadá zásada zní: Pěstujte si mysl, která bude otevřená všemu, a přitom nebude na ničem lpět. Nedokážu zde ani vypovědět, jaký význam mělo tohle pravidlo pro můj vlastní život. Odjakživa věřím, že otevřenost vede k tomu, že se zázračné události stanou čímsi běžným. Na pomoc vám přicházejí laskavé síly vesmíru a božská synchronicita „přesouvá jednotlivé dílky skládačky sem tam“, čímž dává egu najevo, kdo to tady má skutečně na povel. K pěstování otevřené mysli jsme s manželkou vždycky vychovávali i své děti a zapřádali jsme s nimi diskuse na různá témata, jako je například reinkarnace a vzpomínky na minulé životy. Ale přestože jsem si přečetl pojednání Mnoho životů, mnoho Mistrů, které napsal můj dobrý přítel Brian Weiss, s nímž jsem přednášel po celém světě, bezprostřední zkušenost s regresí jsem zaznamenal jen málokdy. A pak jsem se seznámil s Mirou Kelleyovou. Mira, která pracovala s doktorem Weissem, mi před několika lety napsala a vyzvala mě, ať u ní podstoupím regresi. Prý intuitivně cítí, že by mi takové sezení mohlo být ku prospěchu, a nechce ode mě nic – jenom mi nabízí tuto příležitost. Její 7
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 8
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
srdečný dopis mě tak zaujal, že jsem se rozhodl vzít ji za slovo a navrhovaného sezení se účastnit. Když jsem Miře telefonoval, abychom se domluvili, kdy regresi provedeme, zničehonic se mi zmínila o ženě jménem Anita Moorjani, která neuvěřitelným způsobem zachytila vlastní zážitek blízké smrti (NDE). Mira mi pak poslala tento Anitin záznam a mne dojal natolik, že jsem ho dal číst řadě lidí a nakonec přesvědčil nakladatelství Hay House, aby této úžasné paní vydalo knihu. S Anitou jsme se důvěrně spřátelili a její kniha Musela jsem zemřít se stala bestsellerem a inspirací pro bezpočet lidí. A tento úžasný řetězec událostí nastartovalo rozhodnutí Miry Kelleyové poslat mi Anitinu zprávu o zážitku blízké smrti. Od seznámení s Mirou uplynul nějaký čas. Za tu dobu jsme spolu několikrát hovořili. Nakonec za mnou přijela na Maui, abychom domluvenou regresi uskutečnili. Od tohoto sezení jsem nic konkrétního neočekával, ale sotva hodinu po Miřině příjezdu jsem se pohroužil do jednoho z nejpoutavějších hypnotických zážitků zaměřených na putování v čase, jaký si vůbec umíte představit. Mira si celé sezení nahrála a zaznamenala každé slovo a já jsem pak část tohoto záznamu zahrnul do své knihy Splněná přání (a Mira se o něm zmiňuje v knize, kterou právě držíte v ruce). Ačkoli si víceméně nevzpomínám, co přesně jsem během našeho sezení povídal, vizuální obrazy byly křišťálově čisté. Dosud mě neobyčejně fascinuje, co všechno vyšlo najevo, zatímco jsem se v Miřině přítomnosti nacházel v onom polohypnotickém stavu – a neméně úchvatné jsou také všechny události založené na synchronicitě, které od setkání s ní následovaly. Jde jen o další ukázku toho, co se děje, když máme mysl otevřenou všemu, a přitom na ničem nelpíme. Jak nám připomíná můj oblíbený citát z Marka Twaina, „do potíží se 8
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 9
P ř e d m l u va
dostáváme nikoli kvůli tomu, co nevíme, ale kvůli tomu, o čem jsme přesvědčeni, že to takhle zkrátka není“. Jsem přesvědčen, že vám Miřina kniha a hluboké postřehy, která zde autorka čtenářům předkládá, přinesou tolik radosti jako mně. S úctou Wayne W. Dyer
9
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 10
Nový počátek
Tuto knihu bych ráda zahájila pradávným bulharským rituálem, který jsme s mou milovanou matkou Lilianou Paslievou mnohokrát prováděly, když jsem se chystala pustit se do něčeho nového. Matka uchopí nádobu s vodou a vloží do ní pár čerstvých květin. Drží nádobu v rukou a se zavřenýma očima prosycuje vodu svou mateřskou láskou. Modlí se, aby se mi na mé pouti dostalo ochrany a vedení. Stojíme spolu těsně u vchodu do našeho domova. Matka otevře přední dveře, vylije vodu na zem a říká: „Bůh před tebou a ty ho následuj!“ Překračuji práh a cítím přitom rozjaření nad tím, že něco nového začíná. Jednou nohou vstoupím do kaluže na zemi a pronesu: „Bůh přede mnou a já ho následuji.“ Tento první krok učiním s vědomím, že jsem připravená. S důvěrou skáču do neznáma. Překročení prahu symbolizuje, jak fyzicky, emocionálně a duchovně vstupuji do svého širšího bytí. Šlápnu do kaluže i druhou nohou. A znovu opakuji: „Bůh přede mnou a já ho následuji.“ Cítím v nohou stabilitu a jistotu. Nyní pevně zapouštím kořeny do své cesty – a tato cesta slouží rozmachu 10
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 11
nový
P o č át e k
lidstva tím, co mi bylo prostřednictvím mé práce odhaleno. Na pouť se vydávám s důvěrou. Vím, že budu mít vedení. Vím, že mi na cestě poskytne oporu každý můj krok a vůbec všechno, co potřebuji. Cítím vděk za všechny dary a příležitosti, jichž se mi, jak už dnes vím, cestou dostane. Cítím vděk za to, jakým způsobem mi informace, o které se dělím se čtenáři v této knize, už změnily život. Vím, že ovlivní i životy ostatních lidí a pomohou jim vytvářet život plný zázraků a nezměrné šíře. Překročme tedy ten práh společně, co vy na to? Vydejte se se mnou na dobrodružnou pouť za minulými životy, na pouť v čase vedoucí k transformaci a uzdravení. Bůh před námi a my ho následujme!
11
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 12
Na vysvětlenou: Moje cesta k uzdravení a zrání prostřednictvím regrese
Poprvé jsem prodělala regresi ve třinácti letech. Právě jsem dočetla knihu Briana Weisse Minulými životy k uzdravení a opravdu mě fascinovalo, jak byli jeho klienti schopni řešit složité problémy, poté co uviděli, jak se jejich současné obtíže odehrávají v minulých životech. Ohledně reinkarnace jsem neměla žádné předem vytvořené názory, jelikož jsem vyrůstala v komunistickém Bulharsku, takže náboženství a spiritualita nepatřily k tématům, o nichž by se za mého dětství mluvilo. Nicméně mě tyto možnosti zajímaly, a tak jsem se podle instrukcí z Weissovy knihy pokusila vrátit se do minulých životů sama. Při první z těchto regresí jsem prožila život sovětské špionky za druhé světové války (celý příběh tohoto života zde uvádím ve třetí kapitole). Byl to velmi živý a emotivní prožitek, který zásadně ovlivnil léta mého dozrávání. Můj život pokračoval do značné míry stejně jako život každého dítěte. Posléze jsem šla na vysokou školu a na právnickou fakultu, a když do mého života znovu zasáhla regrese, pracovala jsem jako právnička v New Yorku. Tenkrát jsem déle než rok trpěla vysilujícími bolestmi, od nichž mi neuměl ulevit nikdo z odborných lékařů, které jsem navštěvovala, a najednou jsem se rozpomněla na regresi, kterou jsem zažila kdysi v dětství. Ze zoufalství jsem zavolala místní terapeutce a po 12
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 13
na
vysvětlenou
pouhých dvou sezeních se mi spontánně ulevilo. Bolest se už nikdy nevrátila. V téhle fázi jsem se začala nadšeně dělit s ostatními o svůj příběh a o neuvěřitelné možnosti, které nám nabízí reinkarnační terapie. Studium této problematiky se stalo mou vášní. Začala jsem docházet na přednášky a přečetla jsem všechny knihy o regresní terapii a reinkarnaci, které se mi podařilo sehnat. O všem, co jsem se dozvídala, jsem vyprávěla přátelům. Věděla jsem, že regrese funguje, a proto jsem měla na každý problém, který vyvstal, vždycky týž recept: „Vyléčíme to na sezení.“ Prováděla jsem regresi se všemi svými blízkými, kteří se tuto metodu uvolili vyzkoušet, a nejčastěji se svým milovaným partnerem. Bez ohledu na to, že jsem se vlastně neučila provádět regresi s jinými lidmi, mi tenhle proces připadal příjemný a snadný – sama od sebe jsem v hloubi duše chápala, jak se to dělá. Nicméně se zdálo, že dalším logickým krokem na mé cestě by mělo být studium, takže jsem se průběžně vzdělávala u špičkových odborníků z této oblasti: u Briana Weisse a Dolores Cannonové. Nakonec jsem si otevřela vlastní praxi a o víkendech se začala scházet s klienty. Bod zvratu nastal, když jsem dostala možnost provést regresi s doktorem Waynem W. Dyerem. Tahle zkušenost mi otevřela dveře, a tak jsem se nyní mohla plně věnovat lidem, kteří chtěli vylepšit svůj současný život prostřednictvím prozkoumání životů minulých. Když jsem s klienty pracovala, měnili se mi přímo před očima. Jakmile jsme společně odvedli kus práce, jejich život už nikdy nebyl stejný jako dřív. Z toho jsem čerpala báječný pocit naplnění a uspokojení. Nejzajímavějším však na této práci byl fakt, co všechno jsem se díky klientům sama dozvěděla o životě. K nejzásadnějším duchovním poznatkům jsem dospívala zkoumáním cizích životů. Nakonec jsem zatoužila podělit se 13
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 14
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
o své poznatky s ostatními, což mě přimělo k napsání téhle knihy. Prohloubila jsem svoje chápání toho, o čem jsem sice odedávna slýchala, ale s čím jsem se dosud vnitřně neztotožnila, a rovněž jsem objevila pravdy, o kterých jsem neměla vůbec tušení. V tomto smyslu se tudíž cítím jako opravdová dobrodružka, která zkoumá neznámé dimenze vědomí.
14
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 15
Úvod
Než se naplno pohroužíme do knihy Za hranicí minulých životů, ráda bych zde ještě pohovořila o několika věcech, které vám pomohou předkládané poznatky co nejlépe zužitkovat. Pozorně si prosím přečtěte následující odstavce.
Kapitoly jsou lekce Každá z deseti kapitol této knihy je věnována jednomu poučení, které mi bylo odhaleno prostřednictvím regrese. Tím úplně nejzákladnějším je poznání, že přítomnost lze uzdravit díky práci s minulostí. Podrobněji tuto tezi rozpracuji v první kapitole, kde navíc vysvětlím, jak klienty prostřednictvím regresní terapie vedu. Ve druhé kapitole se s vámi podělím o šokující objev, že z hlediska duše existují naše minulé, přítomné i budoucí životy současně – všechny existují v témž okamžiku – „teď“. Tohle poučení je základem třetí kapitoly, kde navíc objasňuji, jakým způsobem vytváří každé z rozhodnutí, které uděláme, novou skutečnost. Ve čtvrté kapitole vyložím rozdíl mezi vaším každodenním já a vyšším já a naučím vás, jak se v každé chvíli můžete se svým vyšším já spojit, potřebujete-li vedení. Pátá kapitola je věnována poučení, že všechno kolem nás je odrazem nás samotných, zatímco šestá kapitola řeší, 15
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 16
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
jaký význam má odpuštění. V sedmé kapitole zkoumáme, jak si hrát s časem, a pak přejdeme k tématu sebeléčení v kapitole osmé. Poučení tvořící jádro deváté kapitoly vám pomůže pochopit, proč máte právo milovat sami sebe a jakým způsobem vás Vesmír láskyplně a nepodmíněně podporuje. A nakonec se s vámi v desáté kapitole podělím o to, čemu mě moji klienti naučili o karmě, osudu a svobodné vůli.
Několik užitečných definicí V této knize používám několik odborných termínů, z nichž některé budete znát, zatímco jiné pro vás asi budou nové. Dovolte mi tedy, abych vám, ještě než začneme, nabídla pár užitečných definicí. Primární zdroj energie, z něhož pochází všechno tvorstvo, nemá žádný správný ani špatný název. Veškeré názvy, které jsme pro něj vymysleli, pocházejí přímo z něho, takže jsou správné všechny. Výrazy Bůh, Všehomír, Jedno, Zdroj, Stvoření, Duch, Nekonečno a Světlo tudíž budu používat jakožto vzájemně zaměnitelné. Slovem duše označuji vaši podstatu, vaše bytí, ducha či energii vašeho vědomí. Duše promítá aspekty sebe samé do fyzické skutečnosti – tyto aspekty znáte jako svoje tělo, svoje ego, svou vědomou i podvědomou mysl. Každá duše pochází z nadduše, což je složenina různých duší. Nadduše chce prožívat stvoření v různých dimenzích a prostředích a k tomu je nutné, aby „odštěpila“ svou energii; každé takové odštěpení představuje jiný život a je samo o sobě celistvou, kompletní duší. Jiná osoba, jejíž duše pochází z téže nadduše jako vaše, je vaším protějškem. Skupina duší je určitý počet nadduší, které si prostřednic16
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 17
Úvod
tvím různých vtělení (inkarnací) mezi sebou vytvářejí těsná pouta. Mezi příslušníky skupiny duší platí dohoda, že si budou navzájem pomáhat prožívat poučení, která si má osvojit náš vtělený duch. Úrovně existence začínají odspodu, od jednotlivých duší, a pokračují směrem vzhůru až k Božímu vědomí. Jak stoupáte po těchto úrovních, každá z nich vydává vyšší vibrace nežli ta předchozí a individuálnost energie jednotlivých vědomí je stále méně výrazná, zatímco splývající vědomí nabývá na síle, až nakonec dosáhnete Jednoty. První úroveň či odštěpení – těsně pod úrovní energie Boží – představuje andělské vědomí. Je to zároveň první z úrovní, kde se z jediného vědomí Zdroje vyčleňují jednotlivé oddělené bytosti. Tím, že se andělské vědomí rozštěpuje dál a dál na hutnější vibrační skutečnosti, klesá na úroveň nadduše, která se dále dělí na jednotlivé duše. Chcete-li si tuto strukturu znázornit, představte si ji jako trojúhelník: základnu tvoří fyzická vtělení duše do podob lidí, zatímco vrchol představuje Zdroj. Mezi těmito krajnostmi se nalézá nadduše a nad ní andělské vědomí. Při reinkarnační terapii pomáhám lidem spojit se s jejich vyšším já, aby získali vedení a odpovědi. Vyšší já je rozšíření duše, které existuje ve vyšších dimenzích; na rozdíl od vaší mysli není orientováno na fyzickou skutečnost. Ve vyšším já jsou zakódována témata, cíle a celková vize vašeho současného života. Vyšší já obsahuje energetické vibrace vaší duše a umožňuje vám spojit se a sblížit s vaší vibrační podstatou a smyslem. Všude v této knize používám pojmy minulé životy, současné životy, jiné životy a paralelní životy jako vzájemně zaměnitelné. Důvodem je fakt, že z hlediska nadduše se všechny životy odehrávají zároveň, paralelně v tomto současném okamžiku. Avšak z našeho hlediska je čas lineární veličina, takže život, který probíhá před dneškem, chápeme jako život „mi17
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 18
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
nulý“. K účelům této knihy používám všechny zmíněné pojmy, abych popsala něco, co je vlastně tímtéž prožitkem. Zde jsem vám právě předložila pouze základní definice. Při studiu mé knihy se budou vaše znalosti problematiky prohlubovat, poněvadž budeme všechny výše uvedené pojmy probírat v souvislostech. Pokud vám tedy není některý z nich docela jasný, nelamte si tím hlavu: než se dostanete na konec knihy, stanou se běžnou součástí vaší slovní zásoby.
Cvičení Knihu Za hranicí minulých životů prokládám cvičeními, která vám otevřou cestu k účinné léčbě, a to ať už pomocí regrese nebo bez ní. Máte-li předkládaná cvičení zužitkovat naplno, veďte si při četbě deník. Dělejte si poznámky a zároveň si tuto knihu „přivlastněte“: podtrhávejte si odstavce, které k vám obzvlášť silně promlouvají, nebo si zvýrazňujte věty, jež vás dojaly. Klidně pište na okraje stránek nebo do deníku, vyjádřete, kde pro vás nastaly okamžiky prozření. O to, co se dozvíte, se pak podělte s ostatními. Díky tomu se energie vašeho vědomí plně smísí s energií této knihy, takže si vytvoříte širší rovinu vědomí, transformace a růstu. Rovněž vás povzbuzuji, abyste se pokusili podstoupit regresi: především pochopíte celý proces směrem z vnitřku ven, a mimoto vám dojde, že znovunavštívení jiných životů, které jste prožili, má nezměrnou cenu. Do knihy jsem zařadila dodatek se scénářem regrese, který můžete sami při regresi využít – pracujte s ním prosím po libosti. Jestliže byste byli radši, kdyby vaše regrese probíhala pod mým vedením, v oddílu „Další zdroje“ uvádím, kde najdete moji audionahrávku s názvem Léčení (nejen) prostřednictvím regresní terapie. 18
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 19
Úvod
Můj cíl Život je cyklus učení a výuky. Při psaní této knihy jsem si kladla za cíl sdělit čtenářům, jak regrese pomohly mým klientům dostat se do režimu zdraví a pohody. Po jejich vzoru to dokážou i oni. Moje kniha nemá za úkol řešit, jak dalece se inkarnace a regrese zakládají na pravdě, jelikož tímto tématem se už zabývala řada vynikajících lidí a knih. Tomu, jak by moje dílo mělo na čtenáře působit, jsem se v duchu věnovala už od chvíle, kdy jsem prodělala první regresi. Pro moje klienty i pro mě to bylo neobyčejně užitečné a přineslo nám to řadu výhod, jež nám změnily život – a právě tuto hodnotu bych ráda zdůraznila. Předložím vám zázračné případy emocionální proměny, fyzického vyladění a transformace, jimiž moji klienti prošli. Každý příběh, který vyprávím na těchto stránkách, na mě silně zapůsobil a velmi mě dojal. Když jsem se dala do psaní, všimla jsem si, že se přitom děje cosi většího, jako by tato kniha byla součástí plánu samotného Ducha a já sama fungovala jako uzel na veliké mřížce Stvoření, jehož prostřednictvím proudí informace. Všechno zorganizoval Duch. A já jsem měla za úkol pobývat prostě v přítomnosti svých klientů a každému z nich položit jednoduchou otázku: „Smím se o váš příběh podělit s ostatními?“ (Poznámka: V zájmu ochrany soukromí svých klientů jsem změnila všechna jména s výjimkou Waynea a Sereny Dyerových.) Upřímně doufám, že pomocí těchto příběhů vám snad předestřu poučení, jež jsem si prostřednictvím regresní terapie osvojila, neboť tato poučení nepatří jen mně – jde o lekce, které vstřebáváme my všichni a které se týkají obtíží, jimž kdekdo z nás čelí. Kromě toho doufám, že najdete podporu, klid a nové per19
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 20
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
spektivy a nádavkem i nové příležitosti a způsoby, jak v tomto světě existovat. Kéž vám moje kniha poskytne materiál k úvahám, rozvine vaši schopnost porozumět světu a podpoří vaše zrání! Ale kéž ve vás všech především vyvolá pocit, že jste se právě vrátili domů, kde jste upřímně vítáni – že jste znovunavázali spojení s božským principem, který ve vás odedávna přebývá.
20
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 21
KAPITOLA 1
Průzkum minulosti vám umožní napravit přítomnost Všechno to začalo vcelku nenápadně. Rozlomila se mi stará zubní plomba, takže jsem potřebovala novou. Zubaře, k němuž jsem se vypravila, mi ostatní sice vychvalovali do nebes, ale jeho zásah mi spíš způsobil v ústech paseku. Nová plomba mi neseděla, při kousání jsem měla potíže, takže zubař dělal jednu úpravu za druhou, a to jak na plombě, tak na okolních zubech. Po těchto četných „opravách“ jsem trpěla silnými bolestmi čelistního kloubu. Čelist samotná byla v pořádku, ale došlo u mě k postižení svalů a vazů. Otvírat ústa bylo hrozně nepříjemné, takže se mi špatně jedlo. Bolest mi vystřelovala do šíje a neustále mě brněly ramenní svaly. Nepříjemné bylo i mluvení a spánek. Pro nápravu této situace jsem udělala všechno možné. Jednou týdně jsem začala docházet k jinému zubnímu lékaři, který se pomocí série dalších zákroků snažil odstranit svalovou křeč, aby se mi čelist uvolnila. Spala jsem s chráničem zubů. Pořídila jsem si jiný polštář a pak i lůžko. Třikrát do týdne jsem docházela na rehabilitaci. Aby se mi snáz žvýkalo a jedlo, od základu jsem změnila stravu. Trvale jsem užívala pilulky na zmírnění bolesti a snížení rizika infekce. A takhle bych mohla ve výčtu opatření pokračovat dál a dál. Vzniklá situace kladla značné nároky na můj život i bankovní konto. 21
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 22
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
Uplynul rok, avšak bolest neustávala. Jednoho dne mě zubař usadil do křesla a řekl: „Miro, buďme realisté.“ Pokračovat v léčbě dosavadním způsobem podle něj zjevně nemělo smysl, takže nastal čas, abych se rozhodla: buď půjdu na operaci, anebo se naučím do konce života snášet bolest. Operace spočívala v tom, že by mi doktoři zpřelámali čelist a vzápětí ji znovu sdrátovali; nemohli mi však zaručit, že by se mi tím ulevilo od bolesti. Nechápala jsem, proč by se mělo lámat něco, co není zlomené, zejména když mi bylo řečeno, že problém není v kostech ani kloubech, ale ve svalstvu. Možnost, že bych žila s chronickými bolestmi, mě ovšem také děsila. Zdálo se mi, že přijatelná pro mě není ani jedna z navrhovaných alternativ. Životní synchronicity se ale vždycky nějak uspořádají samy. Zkraje zmíněného týdne jsem se objednala k fyzioterapeutovi a šla tam rovnou od zubaře. Při rehabilitaci se mi hlavou začaly honit otázky: Co teď budu dělat? Už jsem vyzkoušela všechny možnosti. Udělala jsem všechno, co se udělat dalo?… Opravdu? V tu chvíli jako by se mi v hlavě rozsvítila žárovka. Vzpomněla jsem si na regresi, kterou jsem prodělala kdysi v dětství, a zároveň na to, co jsem četla o lidech, kteří se po spatření svých minulých životů jako zázrakem uzdravili z tělesných nemocí. Protože jsem nevěděla, na koho se obrátit, nazdařbůh jsem si v New Yorku našla terapeutku, která prováděla regrese, a objednala jsem se k ní. První sezení mělo trvat hodinu, ale na samotnou regresi zbylo sotva patnáct minut: bylo totiž třeba, abych měla dost času seznámit se s terapeutkou, vylíčit jí své obtíže a uklidnit se, než mě uvede do stavu regrese, a abych mohla ještě před odchodem zhodnotit, co se stalo. (Sezení, která dnes vedu s klienty sama, často trvají až čtyři hodiny.) Připadalo mi to dost uspěchané, a poněvadž jsem k terapeutce nestihla po22
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 23
PrůZkum
m i n u l o s t i vá m u m o ž n í n a P r av i t P ř í t o m n o s t
jmout důvěru, tentokrát jsem vhled do minulých životů nezaznamenala. Jelikož jsem ale zoufale potřebovala pomoc, domluvila jsem si další schůzku. Během druhého sezení, jež se konalo za několik dní, jsem krátce nahlédla do minulého života. Uviděla jsem obrázek sebe samé jako vysokého, silného černocha. Kolem krku jsem měla neobyčejně těžký, tlustý kovový obojek a na zápěstích a kotnících okovy. Řetězy vedoucí od okovů byly upevněny na obojku, který jsem nikdy nesměla sundat a který byl hrozně nepříjemný, protože mi odíral čelist. Přesně na místě, kde jsem v tomto životě cítila bolest související s čelistním kloubem, mi zela otevřená rána. V životě, který jsem vedla jakožto otrok, jsem sice byla obdařena značnou fyzickou silou, avšak nelidské zacházení mi podlomilo ducha. Rozpor mezi mocným tělem a ochablým duchem, který tělo obýval, byl zjevný. Cítila jsem naprostou bezmoc. Vůči svým pánům jsem nepociťovala nenávist, naopak, byla jsem jim vděčná. Ačkoli se mnou nezacházeli dobře, dávali mi jíst, což jsem vnímala jako velkou laskavost. Skutečně jsem si toho vážila. Ležela jsem v ordinaci a po tvářích mi tekly slzy. Bylo mi toho zotročeného muže nesmírně líto. Vnímala jsem jeho bolest a jeho zlomenou duši. Jak může někdo takhle zacházet s jiným člověkem? Jak je možné, že mu nasadí kovový obojek? Jak je možné, že jsem vůči těm, kdo se mnou tak ohavně zacházeli, cítila takovou vděčnost jen proto, že mě krmili? Jak je možné, že jsem měla tak silné tělo, a přece jsem se cítila zcela bezmocná? Proč jsem se neozvala? Proč jsem se nesnažila svoje životní podmínky změnit – proč jsem se nevzbouřila, či dokonce neutekla? Hlavní poselství, jež jsem si z tohoto zážitku odnesla, spočívalo v nedostatku osobní síly, respektive v totální bezmoci, kterou jsem pociťovala. Když jsem se probrala z transu a po23
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 24
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
sadila se na pohovce, zeptala jsem se terapeutky: „Co to znamená, být silný?“ Nedokázala mi odpovědět. (Já se dnes snažím dovést pomocí otázek klienty k vyššímu stupni pochopení, ale moje terapeutka takhle nepracovala.) Na můj dotaz zareagovala jednoduše: „To si budete muset ujasnit sama.“ Tohle byla sice jediná vize, kterou jsem při druhém sezení měla, zážitek však na mě zapůsobil velice očistně. Až do večera jsem si kladla otázku: „Co to znamená, být silný?“ Žádné jednoznačné odpovědi mě nenapadaly, ale po emocionální stránce se mi opravdu ulevilo, zatímco mi z očí kanuly slzy. Když se dnes ohlédnu, je mi jasné, že tahle otázka hrála v mé dosavadní profesionální dráze zcela klíčovou úlohu. Tenkrát jsem byla mladá advokátka, považovaná za jednoho z nejcennějších členů firemního právního týmu. Při každém hodnocení moji nadřízení oceňovali mou pracovní etiku, právnické znalosti a rovněž schopnost jednat s klienty a řešit obchodní problémy. A přece mi stále nezvyšovali plat jako mým vrstevníkům a odmítali moje úpěnlivé žádosti, abych směla dostat jinou kancelář, i když prostor k dispozici bylo dost. Neměla jsem pocit, že by si mě pro mou loajalitu zrovna hýčkali – spíš jsem se cítila bezmocná jako ten otrok. Měla jsem ráda svoje kolegy a nechtěla jsem ztratit určité pohodlí a jistotu, které mi firma poskytovala, ale pořád se mi nedostávalo toho, oč jsem usilovala. Když jsem se ozvala, nebylo to k ničemu, a kdybych trvala umíněně na svém, zřejmě by mi to spíš uškodilo, takže jsem nemohla dělat nic jiného než spolknout hořkost a nadále být dobrou pracovnicí. Takhle tedy vypadaly emocionální obtíže, které jsem den za dnem přežvykovala, zatímco si moje čelist s námahou pokoušela ulevit od bolestí. Později jsem si uvědomila (obšírněji tuto myšlenku ještě rozvedu dále), že veškeré naše tělesné neduhy mají počátek v emocionální rovině. Nepohodlí, které cí24
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 25
PrůZkum
m i n u l o s t i vá m u m o ž n í n a P r av i t P ř í t o m n o s t
tíme v těle, poukazuje na myšlenku, kterou musíme sami zpracovat a řešit. Pokud se nám nedaří čelit problémům vědomě, naše tělo na ně reaguje prostřednictvím zdravotních obtíží. Vzájemná souvislost mezi vnitřním svárem, který mě sužoval v podobě černého otroka, a rozpory, jež jsem řešila v současné době, je mi dnes zcela jasná. Ačkoli terapeutka nežádala o moje uzdravení, díky tomuto sezení jsem pochopila, že jsem silná a že mám na vybranou. Nazítří ráno jsem se probudila a po více než roce mě poprvé čelist nebolela. Můj život se rychle vrátil k normálu. Přestala jsem užívat prášky proti bolesti, už jsem nespala s chráničem zubů a nechala jsem plavat i rehabilitace. Když jsem po čase znovu zašla k zubaři, netušil, co si má o mém uzdravení myslet. Prohlásil, že je to zázrak. Došlo mi, že klidně můžu kdykoli nastoupit do jiné firmy – že už nemusím znovu opakovat vzorec bezmocného chování, který jsem zakusila v kůži otroka. Mohla jsem se přece rozhodnout, že se v souvislosti se zaměstnáním budu považovat za silného člověka, který je všem roven. Díky tomu se můj problém emocionálně i fyzicky vyřešil, což mi umožnilo hnout se z místa. Dostala jsem odpověď na otázku, co znamená být silný. V důsledku zážitků v podobě otroka a díky situaci se současným zaměstnavatelem jsem si uvědomila, že se opravdová síla a moc značně liší od té, o níž jsem se učila ve škole na hodinách politických věd. Dneska vím, že být silný znamená být doopravdy tím, kým jsme – nejde o to, že ovládáme jiné. Lidé, kteří ovládají jiné a manipulují jimi, se ve skutečnosti cítí bezmocní. Nevěří, že by mohli dosáhnout toho, co si přejí, aniž budou ubližovat sobě či ostatním. A přece: Opravdová síla vyžaduje pouze touhu, ohleduplnost a důvěru. Opravdová síla 25
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 26
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
vyžaduje pouze sepětí s kreativním majestátem Zdroje. Skutečný vůdce má moc tehdy, když vede ostatní z pozice celistvosti a touží dodávat jim sílu. Tahle prostá, a přece zásadní lekce vyplynula z fyzických bolestí. Naučila jsem se, že moc získáme, když rozpoznáme svou opravdovou povahu, a že k poznání vlastní mocné podstaty si můžeme dopomoci my sami. *** Tento příběh se odehrál před sedmi lety. A od té doby mě žádné bolesti nesužují. Během oněch let jsem se svému zubaři nikdy nesvěřila, jak jsem si tu čelist vlastně vyléčila. Tenkrát jsem se ještě ostýchala otevřeně hovořit o svém duchovním hledání. Stačilo mi, že jsem zase zdravá – měla jsem pocit, že žádné vysvětlení není potřeba. Když jsem však psala tuto knihu, setkala jsem se s tímto lékařem znovu. Nějakou dobu jsme se mezitím neviděli, takže jsem mu teď v ordinaci vyprávěla o své nové profesionální dráze. Naslouchal mi se zájmem a pak se mi svěřil, že pokaždé, když navštíví jeruzalémské Staré Město, má zvláštní pocit, že ho dobře zná. Nahlas zauvažoval, zda tam kdysi v minulém životě nebydlel. Jeho poznámka mě udivila. Že by můj zubař byl po celou tu dobu nakloněný debatám o spiritualitě? Možná jsem si do něj pouze projektovala vlastní nejistoty. Protože mě jeho otevřenost povzbudila, vytáhla jsem z kabelky svoje cédéčko s názvem Léčení (nejen) prostřednictvím regresní terapie a dala mu ho. „Nikdy jsem vám neřekla, jak jsem si tehdy vyléčila tu čelist,“ pronesla jsem. Soustředěně pak vyslechl moje vyprávění. Když jsem domluvila, řekl: „Zrovna otvírám centrum, které se specializuje na léčbu čelistního kloubu.“ Na chvíli se od26
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 27
PrůZkum
m i n u l o s t i vá m u m o ž n í n a P r av i t P ř í t o m n o s t
mlčel, pak se mi zahleděl do očí a dodal: „Asi bychom si měli promluvit.“ Není třeba dodávat, že jsem od něj z ordinace odcházela nadšená zázrakem, který v mém životě způsobila regrese. A vím, že pomoci dokážu i vám. Na úvod si tedy položme tu nejzákladnější otázku, která se vám nejspíš honí hlavou: Co vůbec je reinkarnační terapie?
Reinkarnační terapie v kostce Regrese je nástroj jemný, a přesto účinný. Při sezeních uvádím klienta do stavu hlubokého fyzického a mentálního uvolnění. Má-li člověk uvolněné tělo, přirozeně se soustředí na své nitro, takže se může dostat do větších hlubin, než do jakých je schopen proniknout v bdělém stavu. Jsme trvale spojeni se všemi životy, které jsme kdy žili a které žít budeme. Tyto životy tvoří součást naší cesty, naší povahy a lidského dědictví. Díky tomu, že necháváme podněty z vnějšího světa ustoupit do pozadí, se dokážeme snadno spojit se zážitky, jež nás utvářely. Během sezení se klientovi zpřítomňují děje, obrazy a pocity z jiných životů, intenzivně pramenící z jeho vlastní mysli. Ptám se klienta, co vnímá, a on mi prostě vypráví svůj příběh. Každé sezení je jedinečné, a přece lze říci, že prožitky jsou klientovi dokonale „šité na míru“, aby dostal přesně to, co mu poslouží nejvíc k dobrému. Životy nejsou nikdy vybírány nahodile – nejedná se o zábavné příhody, jimiž by člověk bavil společnost na večírku. Jestliže se znovu oživujeme svoje jiná vtělení, pomáhá nám to pochopit, kdo vlastně jsme, a poskytuje nám to vedení v obdobích nejnáročnějších emocionálních a fyzických obtíží. Prostřednictvím tohoto jednoduchého pro27
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 28
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
cesu člověk zakouší život, který už jednou prožil. Třebaže výsledky bývají různé, tento prožitek v klientovi pokaždé zanechává pocit posvátné úcty. Práce, kterou vykonávám, mu navíc umožňuje komunikovat s vlastním vyšším já, s duchovními vůdci a anděly – dostane se mu rady ve chvílích, kdy má učinit důležité rozhodnutí, a dostane se mu odpovědi na otázky, které si klade po celý život. Regrese nám může pomoci vyřešit emocionální a fyzické obtíže. Je užitečná z hlediska pochopení fobií a traumat, jichž se takhle můžeme zbavit. Prostřednictvím regrese se leccos dozvíme o svých vztazích k ostatním a o tom, jakou roli dotyční lidé hrají v životě, který s nimi sdílíme. Fakt, že náhle vidíme vlákna táhnoucí se mezi námi, ona spojení, jež časem vznikla, nám umožňuje pochopit současné okolnosti, takže začínáme nazírat na svět s větším soucitem, odpuštěním a láskou. Příběhy regresí, které naleznete na těchto stránkách – ať už jsem je prožila já sama nebo moji klienti –, mě poučily, co znamená být člověkem; dozvěděla jsem se, jak funguje čas, že Vesmír má nekonečné možnosti a vyléčit lze i nejúpornější emocionální a fyzické potíže. K tomu, abychom mohli prozkoumat jiné životy, nepotřebujeme žádné zvláštní podmínky. Může k tomu dojít spontánně, třeba když se ocitneme na místě či v situaci, jež nám jiný život připomenou, anebo ve snu. Když se s minulými životy spojíme cíleně prostřednictvím regrese, využijeme informace, jež z nich načerpáme, k tomu, abychom se dobrali potřebných odpovědí a rad. Lidská mysl vnímá tento proces téměř souvisle. Zapotřebí je k němu jen mírná změna mozkové činnosti: během regrese se mozek z beta vln (stavu typického pro normální bdělost) přeladí na alfa vlny, což je stav uvolnění. Odsud se klient pod mým vedením dostane do stavu théta nebo gama. 28
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 29
PrůZkum
m i n u l o s t i vá m u m o ž n í n a P r av i t P ř í t o m n o s t
Théta je stav, kdy je člověk sice při vědomí, ale ospalý; nejčastěji ho zažíváme těsně před usnutím nebo naopak těsně před probuzením. Théta je stav na pomezí vědomí a nevědomí. Využívá-li se záměrně, jde o stav, kdy probíhá hluboké učení, léčení a růst. V gama stavu člověk intenzivněji prožívá vnímavost a vědomí, což ústí v pocit jednoty se vším – pocit blaha a bytostného pochopení povahy existence. A právě ve stavu théta a gama může mocně působit regrese. K tomu, abych klienta dostala do takto hlubokého transu, využívám hypnózu. Hypnóza je proces, který si lidé mnohdy špatně vykládají a obávají se ho. Protože jsme viděli příliš mnoho filmů a divadelních her týkajících se hypnotického stavu a „podrobení si mysli“ prostřednictvím hypnotické sugesce, ego má přirozeně strach ze ztráty sebekontroly. Nechápeme, že k tomu, abychom dosáhli stavu hlubokého transu, není nutné vzdávat se kontroly nad vlastní osobou. Při regresi se budete zcela ovládat. Ve skutečnosti je naopak důležité, aby vaše ego – vaše mysl – bylo po celou dobu přítomno. Mysl se stane součástí procesu; je tou částí vás, která se učí a chápe. Nové informace, jež při regresi odhalíte, umožní, aby se celá vaše osobnost včetně vašeho ega posunula do stavu rozšířeného bytí a vytváření života. Všechny druhy hypnózy jsou ve skutečnosti autohypnózou. V procesu uvolnění se mysl rozhodne, že tělo – osobnost – je v daném fyzickém okolí v bezpečí a že je tedy bezpečné uvolnit se v klidu a pohodlí mé ordinace a v mé přítomnosti, protože mi klient může důvěřovat, že ho povedu a dobře se o něj postarám. Okamžik, kdy se ego rozhodne, že během průzkumu jiných životů bude v bezpečí, mysl je schopna se zorientovat. Hypnóza je schopnost soustředit se do vlastního nitra. Tím, že se tělo uvolní, ohnisko soustředění se může přesunout od 29
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 30
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
podnětů vnějších smyslů k podnětům smyslů vnitřních. Mysl se odděluje od fyzické skutečnosti a dává vnitřním smyslům svobodu, aby překračovaly hranice a zkoumaly okolí. Poté se vnitřní smysly přirozeně zorientují a putují různými vrstvami vědomí vzhůru – přes emoce, přes osobní přesvědčení, přes sdílené společenské normy a konstrukce a nakonec i přes vyšší já. Čím výše osobní energie stoupá, tím více se osvobozujeme od své osobnosti a od příběhu svého života. Čím výše stoupají naše vibrace, tím více se blížíme fázi splynutí se svou nadduší. Jak jsem zde už uváděla, nadduše je „matkou“ všech duší, které osidlují naše přítomné, minulé i budoucí životy. Existuje v dimenzi, kde se všechny časy prožívají jako teď. Z hlediska nadduše se všechno to, co nazývám „minulostí“, „přítomností“ a „budoucností“, odehrává v téže chvíli. Při regresi dovolujeme svým vnitřním smyslům dosáhnout dimenze nadduše; prolínáme svoje vědomí s jejím. Z této dimenze jsme schopni vrhnout se zpátky na Zemi a prožít fyzickou skutečnost libovolného života, který si zvolíme. A tehdy, když znovu prožíváme tento život, se plně ztotožňujeme s dotyčnou osobou. Vnímáme onen život z pozice své nadduše, která je v jednotě se všemi dušemi, které ji tvoří. Při regresi poznáváme sami sebe v „tom druhém“ i v „tomto“ životě, jelikož se oba tyto životy odehrávají zároveň na dvou oddělených stopách energie a aktivity nadduše. Té se všechny naše životy jeví jako „teď“, což je důvod, proč je během regrese můžeme prožívat. Regrese tudíž vlastně není prožíváním vzpomínky. Jistě, v zájmu určitého pohodlí se to takhle dá popsat, což také děláme, hovoříme-li o svých dalších životech jako o „minulých“. Jestliže však chceme opravdu pochopit, k čemu při regresi dochází, musíme připustit, že spojujeme svou vibrační energii s vibrační energií nadduše – a z tohoto hlediska splýváme 30
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 31
PrůZkum
m i n u l o s t i vá m u m o ž n í n a P r av i t P ř í t o m n o s t
s dalšími životy, které se prostírají v přítomnosti, v daném okamžiku. Toto je velice neotřelý způsob, jak chápat proces regrese a samotnou podstatu existence. Lépe porozumět této pravdě vám umožní poučení týkající se času, které najdete v šesté kapitole a které vám rovněž pomůže ocenit sílu zkoumání, jež nazýváme reinkarnační terapií.
Životní ponaučení Regrese náleží k nejúčinnějším způsobům, jak si osvojit životní ponaučení. Když se spojujeme s jinými životy, které jsme prožili, jsme schopni si na vlastní kůži odžít všelijaké zápasy, radosti, emoce a detaily svého příběhu. Duše se rády vtělují do jiných duší, s nimiž si v předchozích životech vytvořily nějaká pouta, aby takto mohly dál společně zrát a zkoumat. To je důvod, proč se při regresi často setkáváme s milovanými osobami a s přáteli a rovněž s těmi, s nimiž jsme měli komplikované vztahy. Život, do něhož nahlédneme při regresi, bude mít vždycky shodné téma se životem, který prožíváme nyní. Díky opětovnému prožívání jiného života máme prospěch z odlišného náhledu na to, jak zvládnout životní lekci, se kterou asi právě zápolíme. A v tom tkví síla celého procesu: hledíme na obraz ve větší šíři a vidíme přitom tapiserii, která byla utkána v průběhu různých životů. Tím způsobem začneme do hloubky, opravdu bytostně chápat vlastní životní cestu. Když uvidíme, jak jsme stejný problém vyřešili v jiných životech, máme schopnost udělat nyní leccos jinak. Osvobozujeme se. Sami sobě dodáváme sílu. Takhle nám tedy zkoumání minulých životů umožňuje uzdravovat vlastní přítomnost, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce emocionální. 31
za hranicí_Sestava 1 20.02.16 10:46 Stránka 32
Za
h r a n i c í m i n u lý c h ž i v o t ů
Podívejme se teď na životní ponaučení, kterým jsem se přiučila od svých klientů – a také na možnosti transformace, které z nich vyplývají i pro vás.
32