POČÁTKY
POČÁTKY
1895–1905 Světové události
1895–1905
•
18
Jazzové události odpovídal v otrockých pracovních písních sbor ostatních dělníků. Sólové pasáže mohly vznikat v procesu melodické improvizace, což je postup, jenž jazz nejvíce odlišuje od klasické hudby. „Špinavé“ melodické linky písní z plantáží přešly do jazzu, kde se pěvecké a hráčské zvláštnosti či odchylky cení pro jejich jedinečný výrazový efekt (na rozdíl od klasické hudby, která dává přednost čistým zvukům). Nejslyšitelnější jazzovou výpůjčku z africké hudby však najdeme v oblasti rytmu. Posluchači otrocké hudby v devatenáctém století si všímali neortodoxního používání synkopace v melodiích. Otroci, kteří neměli bubny, udržovali pravidelný rytmus např. tleskáním či údery seker, čímž si vytvořili pevný rytmický základ, nad nímž zpívali v chytlavých křížových rytmech. Tento postup, v zásadě zjednodušení složitějších polyrytmů africké hudby, se záhy stal základem vzrušujících rytmů charakteristických pro jazz.
Nahoře „Arlington Annex“ Toma Andersona, zásadní podnik na rohu Basin Street a Iberville Street v neworlean ském Storyvillu. Za ním je vidět „Mahogany Hall“ Lulu Whiteové.
1899
• Druhá búrská válka 1900
Vlevo Skladba Harlem Rag od Toma Turpina, vydaná roku 1897
Musical Courier (1899)
Některé prvky jazzu vykazují příbuznost s postupy běžnými v západoafrické hudbě, což často přehnaně zdůrazňují vykladači, kteří prosazují představu jazzu jako výhradně černošského fenoménu. Jazz by však nikdy nebyl takový, jaký je, pokud by si ve velkém nevypůjčoval z evropské harmonie (což je koncept africké hudbě cizí), jako to dělali černí hudebníci pod silným bělošským vlivem. Jakkoli jsou jazzové harmonie skrznaskrz západní, charakteristicky je zabarvují blue tóny, jež zřejmě vycházejí z africké techniky „ohýbání“ tónů kvůli výrazovému efektu. Blue tóny snižují třetí, pátý a sedmý stupeň západní durové stupnice a nepochybně vedly k volbě harmonie doprovázející dvanáctitaktové blues. Z ní se později stala nejvýznamnější harmonická sekvence v jazzu ( str. 27). Co se týče struktury, odráží jazz africké vlivy rozšířeným přijetím modelu call‑and‑response (zvolání-odpověď). Na pasáže zpívané hlavním sólovým hlasem
válka • Americko-španělská radia • Objev • Zprovoznění pařížského metra
povstání v Číně • Boxerské Umírá Oscar Wilde •
„Zem zaplavila vlna vulgární, obscénní a lechtivé hudby. Hraje se jenom ragtime a tančí cakewalk se svými nemravnými pozicemi a oplzlými pohyby.“
AFRICKÉ STOPY
1898
1898
1900
revue Clorindy: The Origin of the Cakewalk, následuje londýnské turné.
23. leden V newyorské Tammany Hall se koná cutting contest mezi ragtimovými pianisty. Vítězný Mike Bernard získává titul „Nejlepší ragtimový pianista na světě“.
Marion Cook a Paul Lawrence • Will Dunbar inscenují na Broadwayi svou
1899 léto Vydavatel John Stark navštěvuje Maple Leaf Club v missourské Sedalii, kde slyší zdejšího stálého pianistu Scotta Joplina hrát jeho Maple Leaf Rag. 10. srpna podepisuje Stark s Joplinem smlouvu, platí mu zálohu 50 dolarů a skladbu okamžitě vydává. Během prvního roku od vydání se prodalo přes sto tisíc výtisků. vydává v Kansas City Original • Joplin Rags. Na titulu stojí „vybral Scott
• •
Joplin“, což je odkaz na figurace vypůjčené ze stylu hry na banjo, které jsou pro ragtime charakteristické. Irving Jones vydává v New Yorku svou píseň „I don’t Understand Ragtime“. Baltimorský pianista Eubie Blake skládá rag Sounds of Africa.
květen Banjista Vess Ossman vystupuje v Londýně s A Bunch of Rags a zúčastní se dvou nahrávacích frekvencí. Dalších dvou nahrávání se účastní rovněž v New Yorku. Stark stěhuje podnik ze Sedalie • John do St. Louis a Joplin jej následuje. Turpin otevírá v St. Louis klub • Tom Rosebud Café, které se stává místem
•
setkávání pianistů hledajících práci. John Philip Sousa vyráží se svým slavným orchestrem na evropské turné. Na pařížské Světové výstavě představuje ragtimové aranže.
19