Ministerstvo spravedlnosti Spojených států Federální úřad pro vyšetřování Washington, D.C. 20535
MEMORANDUM S VYSOKOU PRIORITOU VŠECHNY NÍŽE UVEDENÉ INFORMACE PODLÉHAJÍ UTAJENÍ Pro: Od:
Všichni terénní agenti William Cummings, ředitel Předmět: JOHN LAGO Složka případu č.: 36-F42 Věk: 25 V/H: 178 cm / 79 kg Vlasy: Hnědé Oči: Modré Místo pobytu: Neznámé
Ministerstvo spravedlnosti Spojených států vydává celostátní a mezinárodní zatykač na Johna Laga. O Lagovi se soudí, že působí na jedné z vyšších pozic sítě nájemných vrahů pracujících ve spící společnosti známé jako „Lidské zdroje, a. s.“. Lidské zdroje, a. s. (LZ, a. s.), se tváří jako agentura, která zprostředkovává zaměstnání kancelářským stážistům. Má se však za to, že tito stážisté jsou ve skutečnosti zabijáci, školení v infiltraci do nadnárodních korporací a vládních agentur, aby zde eliminovali přísně střežené vedoucí pracovníky a klíčové zaměstnance. Počet sjednaných vražd, za něž jsou LZ, a. s., zodpovědné, není znám.
9
Tato organizace je předmětem probíhajícího vyšetřování FBI. Naším cílem je odhalit a zadržet ředitele, jakož i hlavní investory LZ, a. s., a jejich působení účinně zarazit. Audio i video nahrávky ze sledování nám poskytly stovky hodin hrubých dat, ale až donedávna žádné důkazy, na jejichž základě bychom mohli jednat. Před osmnácti hodinami jsme zachytili elektronickou komunikaci podezřelého Johna Laga. Byla adresována několika jednotlivcům, o nichž se soudí, že jsou novými zaměstnanci LZ, a. s. Je pojmenovaná Příručka stážisty a zdá se, že jde o neformálního průvodce pro nájemné vrahy účastnící se výcviku. Ve světle nových důkazů nalezených v tomto dokumentu uděluji tomuto pátrání prioritní status. Stíhání se již rozběhlo a je koordinováno složkami FBI i CIA. Příručka stážisty je součástí této složky a pro všechny terénní agenty pronásledující podezřelého Laga je její četba povinná. Jelikož se na Laga nyní zaměřuje toto pátrání, přikládám rovněž přepisy sledovacích audio a video nahrávek, na kterých podezřelý figuruje. Pokoušíme se určit totožnost obětí a společníků, o nichž se tyto přepisy zmiňují a jejichž jména byla dříve cenzurována. Jakákoli osoba, o níž je známo, že byla v kontaktu s Lagem, je nyní vnímána jako podezřelý nebo jako důležitý svědek a musí být předvedena k výslechu. Pevně doufám, že tato složka přispěje k Lagovu zadržení dříve, než budou zmařeny další životy. Přeji vám hodně štěstí a nechT vás provází Bůh. William Cummings, ředitel O PODEZŘELÉM JOHNU LAGOVI SE SOUDÍ, ŽE JE OZBROJENÝ A VELMI NEBEZPEČNÝ. OD TERÉNNÍCH AGENTŮ SE OČEKÁVÁ, ŽE BUDOU PŘESNĚ DODRŽOVAT PROTOKOL A NEPOKUSÍ SE HO ZADRŽET BEZ KOMPLETNÍHO ZÁSAHOVÉHO TÝMU A PODPORY MÍSTNÍCH BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK.
10
1 JE TO TĚŽKEJ ŽIVOT
P
okud tohle čtete, jste noví zaměstnanci Lidských zdrojů, a. s. Gratuluju. A upřímnou soustrast. Přinejmenším máte před sebou kariéru, o jaké nebudete nikdy moct říct, že je nudná. Podíváte se na zajímavá místa. Seznámíte se s výjimečnými, podnětnými lidmi ze všech možných oblastí života. A pak je zabijete. Vyděláte si spoustu peněz, ale po první zakázce vám to bude jedno. Bez ohledu na to, jak hravě úkladné zabíjení vypadá ve filmech, je to nejtěžší, nejvíc stresující a nejosamělejší povolání na světě. Od téhle chvíle, kdykoli uslyšíte, jak někdo nadává na svou práci, budete se muset vší silou držet, abyste se mu nevysmáli do ksichtu. Tahle práce není pro každého. Většina z vás na to přijde tím horším způsobem, protože do konce měsíce bude mrtvá. A to jde pořád jen o výcvik. Pokud máte pochybnosti, je to přirozená reakce. Právě kvůli nápadu živit se zabíjením lidí tu pochybnosti vůbec jsou. OdpověP na každou z vašich otázek ohledně toho, jestli se nebudete cítit mizerně, nebudete ztrácet nervy a žít v neustálém strachu, nebo jestli dokonce nebudete mít chuQ oddělat sami sebe, je prostá a jednoduchá: ano. Všechny vaše nejhorší noční můry se naplní tak, jak jste si to ani ve snu nedokázali představit. A buP se přes to přenesete, nebo budete polykat olovo. Na každý pád o vás bude postaráno. Až si sáhnete na samé dno – což bude dennodenně –, mů13
žete se utěšovat skutečností, že jste v téhle věci vlastně nikdy neměli moc na vybranou. Tak jako já jste kanálový potěr, odpadkové dítě s rozbitou lahví od piva místo dudlíku. Označují nás za „nesvéprávné“. Naše diagnóza zní „neschopnost prospívat“. Přehazovali si nás z děcáků do pečovatelské péče a z psychiatrických oddělení do diagnostických ústavů – svěřence státu s rodiči na podpoře a stálým místem ve frontě na potíže. Malá sirota Annie by mohla být jednou z nás. Co jste si tedy se svým životem měli počít? Živořit o minimální mzdě a vítat stáda lidského dobytka v supermarketu? Prodávat zadek japonským byznysmenům? Šmelit perník děckám na druhém stupni? To asi ne. Poprvé v životě můžete čerpat výhody ze skutečnosti, že patříte k znevýhodněné mládeži, protože každý dobře ví, že ze sirotků jsou nejlepší nájemní vrazi. Zkuste si spolu s Annie broukat „Je to těžkej život“, až budete vyprazdňovat patnáctiranný zásobník beretty do limuzíny Willa Stackse, a uvidíte, jak sladká může být odplata. Pokud tohle čtete, jste rození zabijáci a lidi, co vás naverbovali, to dobře vědí. Máte všechny potřebné předpoklady. Především vás nikdy nikdo nemiloval, a tak nedokážete prožívat pocit ztráty. Abyste pocit ztráty poznali, museli byste napřed mít co ztratit. Jelikož tím nejdůležitějším, co člověk vůbec může cítit, je láska a vy jste ji nikdy nezažili, jsou vám cizí prakticky jakékoli emoce vyjma vzteku. A pojPme se nad tím vztekem zamyslet. Už jste někdy slyšeli o intermitentní explozivní poruše? I když jste o ní nikdy neslyšeli, zažili jste ji. To je ta oslepující, nezvladatelná zlost, která z vás dělá divokého, občas vraždícího šílence. Možná jste přizabili svého pěstounského bratra, protože vypil poslední pepsi. Anebo jste se důkladně vyřádili na svém spolubydlícím z pasQáku a zajistili mu předčasné propuštění v pytli na mrtvoly. Všichni ti sociální pracovníci, nápravní poradci i psychiatři s prsty skvrnitými od nikotinu a neustálým kofeinovým tikem vás vyhodnotili jako nebezpečné asociály a přidali poznámku pod čarou o tom, jak společnosti nemůžete nabídnout 14
nic konstruktivního. Ale v Lidských zdrojích, a. s., z vás právě to, kvůli čemu vás každý pokládá za vyvrhele, bude činit profesionála. A teP si promluvme o chytrosti. Vyhodili vás, vyrazili a vykopli z každičké školy, do jaké jste kdy chodili. Ale pokud tohle čtete, vaše inteligence dosahuje úrovně génia, přestože jste u vás ve městě nejspíš vymlátili duši z každého studenta s vyznamenáním. Jak byste jinak přežili? Pouze ten, kdo má za ušima, dokáže zůstat naživu, ačkoli o něm celý svět soudí, že by mu bylo líp, kdyby chcípnul. Jste na vrcholu evolučního potravinového řetězce, přizpůsobujete se tak, že by si z toho Charles Darwin nadělal do kalhot z kvalitního tvídu.
V neposlední řadě jste si možná všimli, že máte jisté mimořádné fyzické dovednosti. Pro ty z vás, co si mužské vzory vybíráte výhradně na poličce s komiksy, dodávám, že nemám na mysli superschopnosti. Pokud vás nevychovali zrovna vlci, nejspíš jste hráli americký fotbal či basketbal nebo jste získali v něčem černý pásek. Vynikali jste zřejmě proto, že jste silnější, hbitější a obratnější než průměrní lidé. Máte reflexy rychlé jako blesk a ve svém zorném poli dokážete zaznamenat všechno do posledního detailu. Shodou okolností se právě proto vyhýbáte davům. Soustředit se najednou na každičký pohyb stovek lidí nejen vyčerpává, ale zároveň vás to nutí lidstvo ještě víc nenávidět. Shrnuto a podtrženo: vy jste si tuhle kariéru nevybrali, vybrala si ona vás. Tohle je vaše příručka. Příručka stážisty. Nejenže není součástí vašeho uvítacího balíčku pro nové zaměstnance, ale jestliže vás přistihnou, jak ji čtete, budete mrtví dřív, než stačíte otočit stránku, a vaše tělo, zbavené obličeje a prstů a rozkouskované do šesti odpadkových pytlů, se bude rozpouštět v kyselině sírové v nějaké bezejmenné newjerseyské chemičce. Proto vás žádám o diskrétnost, neboQ je dost dobře možné, že vám tahle příručka zachrání život. 15
Jmenuju se John Lago. Samozřejmě že to není moje rodné jméno, protože moji biologičtí rodiče příliš pospíchali zmizet z mého krátkého života, než aby se mi podepsali na rodný list. Stálo tam pouze: „Dítě X mužského pohlaví.“ Pěstouni mě nazývali podle toho, co jim zrovna, mezi fackami a chlastem, slina na jazyk přinesla. Proto jakmile jsem byl tak starý, že jsem dokázal dát do kupy sto babek, zaplatil jsem jednomu chlápkovi, aby mi padělal nový rodný list a udělal ze mě člověka. Proč John Lago? Mohl jsem si vybrat cokoli a příležitost zvolit si jméno se vám nenaskytne každý den. Všechno to začalo mou láskou ke klasickým filmům. Jediný přítel, jakého jsem v dospívání měl, byl Quinn, promítač v místním porno kině. Když na noc zavřel a všichni ti úchyláci se odplazili domů, ze své rozsáhlé sbírky pokaždé vytáhl pár úžasných filmů. Vyrůstal jsem na Stanleym Kubrickovi a Akirovi Kurosawovi. Věděl jsem, kdo je Clint Eastwood, dřív než jsem věděl, kdo je náš prezident. Pro mě je plátno velkým útěkem (což je mimochodem taky skvělý film) a vřele vám doporučuju pěstovat si ho jako koníčka, protože si budete potřebovat zaměstnat mysl něčím jiným než jen odpornými, duši stravujícími nočními můrami. Takové zrůdy, jako jsme my, se můžou sledováním filmů učit, jak být lidmi. Filmy zachycují všechny ty prožitky, o něž jsme byli ochuzeni, můžou jako jeskynní malby vyjadřovat naše emoce a vést naše kroky po příčkách normální společnosti. Takže vaším úkolem, pokud se ho rozhodnete přijmout, bude dívat se na něco dalšího kromě impozantních držkopádů a stupidních porn na YouTube. Jen se vyhýbejte filmům o nájemných zabijácích, protože ty by vám vnukly samé špatné nápady. Ale teP se vraQme k mému osobně si způsobenému a Hollywoodem inspirovanému pojmenování. Moje příjmení se zrodilo z největší éry amerického filmu – sedmdesátých let dvacátého století. „Lago“ je jméno k záhubě odsouzeného westernového městečka v Tulákovi z širých plání, filmu od 16
Clinta Eastwooda, který bez diskuze vypráví příběh mého života. „Johna“ jsem si zvolil proto, že ačkoli mám zaručeno věčné zatracení, jsem velkým fandou Jana Křtitele. Připravoval nevzdělané masy na příchod Mesiáše, čistotou svého života si vysloužil zmínky v Koránu a na rozdíl od Ježíše rozhodně nežádal Boha o propustku z vězení předtím, než se Herodes rozhodl servírovat jeho hlavu na stříbrném podnose. Tohle všechno jsem se dozvěděl, když jsem v biblickém eposu Největší příběh všech dob sledoval Chucka Hestona, jak dští podělanou síru coby bezhlavý Jan Křtitel. Co se týče ostatních loutek z masa a kostí v tomhle tragickém podobenství, jména některých jsou na ochranu viníků pozměněna. Nezůstal jsem naživu a nevyhnul se superobří jámě pekelné vyzrazováním totožností, aQ už jde o moje kontakty v Lidských zdrojích, a. s., nebo o moje terče. A nehodlám s tím začít ani teP. Abych byl věrný tématu, jejich jména jsem si vypůjčil ze slavných celuloidových pásků klasické i současné kinematografie. Pokud přijdete na to, z jakých filmů pocházejí, máte body navíc. Zaměstnancem Lidských zdrojů, a. s., jsem od svých dvanácti let. Momentálně mi je čtyřiadvacet, brzy mi bude dvacet pět. „Završil jsem cyklus,“ jak se tady říká. Když jsem tu začínal, moje třída rekrutů čítala sedmadvacet pitomejch nezkušenejch chytráků s oběma nohama v hrobě. Zůstali z nás tři. Takže by se dalo říct, že se trochu vyznám. Anebo jak byste to nepochybně vyjádřili vy – totiž vy současný pitomý nezkušený chytráci – „Ty kámo, ty seš machr, vole.“ Hip-hope, tys s naší královskou mateřštinou pěkně zamával. To se ti musí nechat. Pokud se aspoň trochu podobáte mně ve vašem věku, nejspíš jste přesvědčení, že budete žít navždy. Mám pro vás jednu novinku, bratři a sestry. Nejkratší vzdálenost mezi pravdou a blbostí je šest stop směrem pod zem. Nesejde na tom, jestli mi tohle budete věřit, protože neexistuje účinnější studená sprcha, než když vaše čelo zasáhne rychlostí 257 metrů za 17
sekundu dutá špička o váze patnácti gramů vystřelená z pětačtyřicítky. Takže vám radím polknout pýchu a tuhle knihu si přečíst. Já bych ji psát nemusel. Prokazuju vám tím laskavost. Vlastně kvůli vám dokonce nasazuju krk, a to jsem ty vaše ubohý ksichty v životě neviděl. Jde o to, že mně nikdo žádné tipy neposkytl, když jsem do téhle branže nastoupil. Samozřejmě že jsem prošel výcvikem. Ale nikdy jsem neměl přístup k zákulisním informacím. Ve většině profesí se učíte od lidí s většími zkušenostmi. Tady to tak nechodí. Bob, náš neohrožený ředitel, by nemluvil sprostě se svou ženou, ledaže by potřebovala do něčeho zasvětit. Podle mého názoru je Bobův připosranej přístup k utajení právě tím důvodem, proč teP mnohým mým spolužákům prorůstají očními jamkami kořeny stromů. Tvrdí o sobě, že mu jde o „širší souvislosti“. To je vylepšený způsob, jak jako podnikatel říct, že mu ani za mák nezáleží na ničem jiném než na finančním výsledku, a už vůbec mu nesejde na vás. Tam, odkud jste přišli, jsou další, a když zničíte jednoho krtka, spolehlivě se vynoří nějaký jiný. Bobovou hlavní a jedinou prioritou je ochrana zájmů jeho klientů – těch vypasených, skotskou do sebe lijících sbratřených chlápků zbrusu nové americké aristokracie. Všichni ostatní jsou postradatelní. Mou prioritou jste vy. Pokud některým z vás – těm nejubožejším lidským boxovacím pytlům hned po indických sirotcích, kteří se máchají v řekách lidských exkrementů – dokážu zachránit kůži, pak možná neskončím v osmém kruhu pekla, ale jen v tom sedmém. A pakliže tohle všechno přežijete, třeba se vám podaří získat si jméno, odhodit špinavé hadry, pod nimiž spíte, a vybudovat majetek, který vám pomůže přenést se přes parkoviště karavanů, opilecké facky a šoustání za kus žvance. Nejspíš se nikdy nesetkáme. Přesto takovým tím nám vlastním pokřiveným způsobem tvoříme rodinu, kterou žádný z nás nikdy neměl, a proto bychom měli držet při sobě. Sice to není moc, ale tahle drobná příručka je jediným důkazem, jaký máte, že vám někdo kryje záda. 18
Navzdory skutečnosti, že mně rozhodně nikdy nikdo záda nekryl, blížím se rychle zralému věku pětadvaceti let, mezníku, jaký jen málokdo z vás někdy překročí. Zatímco většina mladých kvalifikovaných pracovníků ve dvaceti pěti letech teprve zahajuje svou kariéru, v Lidských zdrojích, a. s., jde o pevně danou hranici odchodu do důchodu. Podle Boba je to ostrá dělicí čára, za níž lidé začnou zpochybňovat kohokoli, kdo je ochotný pracovat zadarmo. A teP cituju: „I když vám ostatní uvěří, že jste v pětadvaceti pořád ještě stážistou, přitáhnete k sobě pozornost jako zkrachovalec, který pokulhává za svou vytyčenou kariérou. A přitahováním pozornosti si podepíšete rozsudek smrti.“ Celé Lidské zdroje, a. s., se zakládají na teorii, že stážista je pro nájemného vraha dokonalé krytí. Opět budu citovat Boba: „Stážisté jsou neviditelní. Můžete svoje jméno opakovat vedení stokrát dokola, a stejně si ho nikdy nezapamatují, protože k někomu, kdo je ztracený případ a pracuje zadarmo, nemají žádný respekt. Ke svému soukromému pisoáru mají daleko bližší vztah, než budou mít kdy k vám. Ironií je, že vám úplně stačí být vynikajícím zaměstnancem s dobrou pracovní morálkou, a začnou na vás naprosto bezstarostně vršit důležité povinnosti. Tyhle povinnosti, kterých by se jejich líní odpovědní administrativní a nižší vedoucí pracovníci nechopili, pokud by neměli u hlavy pistoli, jsou vlastně stěžejní každodenní činnosti udržující podnik v chodu. Navíc vám otvírají dveře k chráněným datům, osobním údajům a pečlivě hlídaným kancelářím vedení společnosti. Čím víc si takových povinností dobrovolně naberete, tím víc jich dostanete, ale zároveň tak získáte něco jako klíče ke království: DŮVĚRU A PŘÍSTUP. Váš terč vám nakonec bude ochotný svěřit svůj život, a právě tehdy ho o něj připravíte.“ I když jen velice nerad hladím Bobovo ego, tahle myšlenka je kurevsky geniální. Ale možná se ptáte, proč si dělat takové trable jen kvůli tomu, abyste mohli někoho oddělat. Brutální 19
Nikita dokáže sejmout chlápka odstřelovací puškou z okna hotelového pokoje, zatímco si napouští teplou vanu. Proč se prostě neuvelebíme na střeše s L115A3, sniperskou puškou s velkým dostřelem, a nesundáme terče jako kachny na rybníce? Tahle kráska pomohla britskému komandu v Afghánistánu oddělat dva tálibánské vojáky z víc než dvou a půl kilometru. To je jako provrtat někoho v Battery Parku a přitom si dávat knedlíčky dim-sum v čínské čtvrti. Je spousta důvodů, proč věci neděláme tak, jak se to dělá ve filmech nebo ve válce. Tak zaprvé, dokonce i odstřelovači Námořnictva Spojených států občas minou, a to jsou nejlepší na světě. Kulky a fyzika jsou pěkný svině, a my si nemůžeme dovolit se netrefit. Zadruhé, jestliže se po největším městě v Americe začnou za použití vojenských zbraní rozprskávat velevýznamní šmejdi, říká se tomu vzorec. Vzorce jsou jedním z oblíbených koníčků FBI. Přidejte k tomu politiku, a dostanete takové horko, že nebudete moct odprásknout holuba, aniž by vám přes hlavu přetáhli černý pytel a odvezli vás do Guantánama na all-inclusive pobyt s výslechy a mučením. Ironií je, že tahle práce vyžaduje nesmírnou obratnost. A to je právě to, co odlišuje profesionály od buranských omezenců s odhaleným hrudníkem, jaké vídáte v Pobřežní hlídce. Jestliže člověk dokáže nabídnout kvalitní produkt za rozumnou cenu, je po nájemných vraždách obrovská poptávka. Pokud se vyhnete vzorcům a postaráte se o to, aby to vypadalo, jako že smrtící ránu vašemu terči zasadili jeho nepřátelé, můžete – no ano, vážně to tu hodlám napsat – někoho beztrestně oddělat a přitom vydělat vražednej majland. Klíčem k úspěchu v téhle profesi je vynikající personál. Tím máte být vy. V Lidských zdrojích, a. s., se vám dostane velice slušného výcviku. Osvojení tohohle takzvaného řemesla trvá celé roky, proto nás taky verbují tak mladé. Jenže vynikající výcvik vám ještě nezaručí úspěch, a dokonce ani přežití. Na vlastní oči jsem viděl, jak rekruty pokládané za hvězdy připravila o ten jejich samolibý výraz hned při první zakázce dvou20
hlavňovka. Tím nejdůležitějším, co se vám tu pokouším vštípit, je tohle: důkladným tréninkem získáte dovednosti potřebné k tomu, abyste v téhle práci byli dobří, ale dobrý mrtvý je pořád jenom mrtvý. K tomu, abyste byli nezastavitelní, je třeba vědět, kdy se máte na trénink vykašlat a spolehnout se na instinkt. Já nezastavitelný jsem. Z velké části za to vděčím svým zkušenostem. A tak vám v téhle příručce velice podrobně popíšu svůj poslední úkol, abych vás na to, do čeho se pouštíte, opravdu připravil. Z mého líčení poznáte, jak tahle práce vypadá doopravdy, na rozdíl od Bobova teoretického světa „typických scénářů“. Je mi líto, ale když plánujete a provádíte vraždu někoho významného a přísně střeženého, žádný zasraný typický scénáře neexistujou. Bob vás bude trénovat a pak vás bude učit, že se máte na jeho trénink spoléhat. Jde o vojenský přístup, a jako takový funguje dobře při vojenských operacích – většinou. Já vás naučím myslet jako dravec a osvojit si improvizační sledovací dovednosti, jaké používají predátoři, aby zabili čistě a přežili. Mezi těmihle dvěma přístupy je nebetyčný rozdíl a skutečně blízko smrti jsem měl jedině na samém počátku své kariéry, dokud jsem to Bobovi ještě všechno baštil. Nejenže vás tahle příručka provede mou poslední zakázkou krok za krokem, ale navíc vám několika jednoduchými, snadno zapamatovatelnými pravidly, ilustrovanými příklady ze skutečného života, poslouží jako terénní manuál. Za svých téměř osm let aktivní služby – nu ano, marnit lidské životy jsem začal v sedmnácti – jsem zvládl čtyřiatřicet zabití. Sice jsem nebyl u každého z nich, ale byl jsem setsakra blízko.
21