0037200

zimni koruna_03_Sestava 1 1/19/16 12:36 PM Strรกnka 1

ELIZABETH CHADWICKOVร

P L A N TA G E N E T O V É

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 4

THE WINTER CROWN Copyright © Elizabeth Chadwick 2014 All rights reserved Translation © 2016 by Renáta Tetřevová ISBN 978-80-249-3028-2

Vilém (1153–1156)

Vilém, zemřel při porodu

Jindřich, rýnský falckrabě

Berengara

Ota Brunšvický, německý císař

Blanka Kastilská, manželka Ludvíka VIII. Francouzského

Jindřich III., anglický král (1216–1272)

Urraca

Richard

Jana

Jindřich

Raimond VII., hrabě toulouský

Jana (1165–1199), 1. manžel Vilém, sicilský král, 2. manžel Raimond VI., hrabě toulouský

Eleonora

Eleonora (1162–1215), manželka Alfonse VIII., kastilského krále

Artur Bretaňský (1187–1203)

Geoffrey (1158–1186), manželka Konstancie Bretaňská

Eleanora

Richard Lví srdce (1157–1199), anglický král (1189–1199)

Alienor Akvitánská = 2. manžel Jindřich II. (1124–1204) (1133–1189), anglický král (1154–89)

Adéla, manželka Štěpána, hraběte z Blois

Vilém († 1159)

Isabela

Eleonora

Jan Bezzemek (1166–1216), anglický král (1199–1216), 1. manželka Isabela z Gloucesteru, 2. manželka Isabela z Angoulême

Eustach († 1153)

Štěpán, = manželka anglický král Matylda (1135–54) Boulogneská

Fulk V., hrabě z Anjou (1109–29), král jeruzalémský (1131–43)

1. manžel Jindřich V., = Matylda = 2. manžel Geoffrey, německý císař hrabě z Anjou (1131–51), vévoda normandský (1144–50)

Jindřich I., = manželka Edita anglický král (1100–35), vévoda normandský (1106–35)

Matylda (1156–1189), manželka Jindřicha Lva, vévody saského

Vilém II. Ryšavý, anglický král (1087–1100)

Jindřich Mladý (1155–1183), spolukrál v letech 1170–1183, manželka Markéta Francouzská

Robert Courteheuse, vévoda normandský (1087–1108)

Vilém I. Dobyvatel (1027–1087), = manželka Matylda Flanderská vévoda normandský (1037–87), anglický král (1066–87)

P L A N TA G E N E T O V É

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 5

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 6

anjouovská říše a království francouzské 1154–1220

skotsko

irs k é m oře

waleské knížectví

kaná

anglie

B is k a j s k ý zá liv

Hrad acre

londýn

man l la

Bretaň

Hranice říše Jindřicha ii. a Francie

Bruggy

Flandry

che

nor

d man

ie

s

Paříž

F r a n cie

Burgundsko

akvitánie

anglické míle

g a s k oň s k ý zá liv

království kastilské

království navarské

gaskoňsko

Hrabství toulouské

s třed ozem n í m oře

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 7

Poznámka autorky

V celém románu nazývám Eleonoru Alienor. Jednak si tak říkala sama, jednak se právě toto jméno objevuje v jejích listinách a anglonormanských textech. Zdá se mi to uctivější.

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Strรกnka 8

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 9

KIk W e s t m i n s t e r s k é o Pat s t v í , L o n d ý n , P r o s i n e c 11 5 4

Teobald, arcibiskup canterburský, vložil Alienor na hlavu zlatou korunu, a právě v tom významném okamžiku jí dítě v lůně uštědřilo silný kopanec. Románskými okny opatství pronikaly zimní sluneční paprsky, ozařovaly Dobyvatelův náhrobek a částečně dopadaly i na stupínek, kde Alienor seděla vedle svého manžela, čerstvě pomazaného krále Jindřicha II. Anglického.

Jindřich sebevědomě tiskl drahokamy posázené královské jablko a vladařský meč. Pevně svíral rty a vážně hleděl před sebe. Rusý plnovous mu ve hře světel a stínů zářil jako živý oheň. Ve svých jednadvaceti zosobňoval sílu a mládí. Byl vévodou normandským, hrabětem z Anjou, chotěm vévodkyně akvitánské a významným hráčem na poli vysoké politiky od chvíle, kdy se jako čtrnáctiletý mladík zúčastnil prvního válečného tažení.

Arcibiskup ustoupil a Alienor rázem ucítila upřené pohledy přítomných. Dnešní korunovace se zúčastnil každý, kdo něco znamenal. Biskupové, velmoži a angličtí baroni se shromáždili, aby složili hold mladému králi a plodné královně, kteří nástupem na trůn ukončí mnohaletou občanskou válku a přinesou zpustošené zemi mír. Alienor vnímala atmosféru opatrného optimismu. Všichni toužili získat přízeň nového panovníka a z toho plynoucí prebendy. Nastával čas honosných darů a výnosných úřadů.

Alienor nosila korunu již podruhé. Před více než patnácti lety se stala francouzskou královnou, dokud nedosáhla zrušení manželství s Ludvíkem na základě blízké pokrevní příbuznosti, což byla víceméně jen šikovná výmluva. Skutečné důvody rozvodu byly jiné, nehledě na to, že během prvního svazku dala Ludvíkovi jen dvě dcery a žádné nadevše ceněné syny. Fakt,

9

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 10

že s Jindřichem byla ještě více spřízněna než s Ludvíkem, ji cynicky bavil. Peníze, vliv a rozkazy jsou silnější než svědomí a Bůh. Teď byla vdaná dva roky. Za tu dobu přišel na svět zdravý syn a další dítě měla porodit koncem zimy.

Jindřich povstal z vyřezávaného trůnu Eduarda Vyznavače a všichni před ním se skloněnými hlavami poklekli. Podal ruku Alienor, aby jí pomohl vstát. Zlatavé hedvábné šaty jí zašustily kolem nohou. Propletli si prsty a triumfálně se na sebe podívali. Oba chápali význam okamžiku.

S hermelínovými plášti přes ramena se ruku v ruce vydali s obrovskou vlnou lidí za arcibiskupem nesoucím procesní kříž.

Vzduch byl prosycen vůní kadidla a obláčky dechu stoupaly k ledovým nebesům. Alienor kráčela zpříma, hlavu hrdě vztyčenou. Musela zpevnit záda, aby s těhotenským bříškem vyrovnala tíži koruny. Šaty se jí třpytily při každém kroku a chvalozpěvy se nesly spolu s dýmem k Všemohoucímu. Dítě v jejím lůně se začalo protahovat. Všechno nasvědčovalo tomu, že přivede na svět dalšího chlapce. Jejich prvorozenému bylo právě šestnáct měsíců. Nechali ho s chůvou v Toweru, ale jednoho dne, dá-li Bůh, bude i on v této katedrále pomazán na dalšího anglického krále.

Před opatstvím se v prosincovém mrazu shromáždil dav, aby spatřil nového krále s královnou. Ozbrojenci drželi zástup v uctivé vzdálenosti, ale lidé přátelsky mávali, a když mezi ně sluhové začali rozhazovat plné hrsti stříbrňáků a bochánků chleba, propukli v nefalšovaný jásot. Alienor se na ně dívala, vnímala výkřiky požehnání a chvály, a ačkoliv jim téměř nerozuměla, usmála se. Milé přijetí ji dojalo. „Začali jsme slibně,“ podotkla k Jindřichovi. „Nikoliv náhodou. Tohle je výsledek mnohaletého úsilí,“ odpověděl se širokým úsměvem, avšak Alienor postřehla, jak při pohledu na westminsterský hrad na okamžik zvážněl. Kdysi to bývalo velkolepé sídlo, ale za poslední roky Štěpánovy vlády zpustlo a nyní bude potřebovat zásadní opravy, aby se v něm dalo bydlet. Jindřich prozatím přesunul vládu do Toweru a domácnost nastěhoval do hradu Bermondsey na druhé straně řeky. „Ale máte pravdu,“ kývl. „Lépe jsme se uvést nemohli. Doufejme, že nám to vydrží.“ Položil jí dlaň na břicho a úmyslně jí rozevřel plášť. Královna musí být plodná a další dítě bylo v tuto

10

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 11

chvíli více než žádoucí. Když ucítil kopnutí, šťastně se zasmál. „Tohle je náš den. Musíme si ho pořádně užít.“ Vzal si od sluhy mince a vhodil je do davu. Kousek od něj stála mladá žena s malým chlapcem. Chytila stříbrňák a půvabně se na něj usmála. * Když člun přirazil k molu u Toweru, Alienor byla unavená, ale zářila nadšením. Muž z posádky hodil lano přes úvaziště a přitáhl plavidlo ke schůdkům. Tam již čekali sloužící s lucernami zářícími do zimní noci a odvedli královskou společnost z přístavu do budovy. Plameny pochodní se odrážely od černé hladiny Temže a vzduchem se nesla slaná vůně ústí. Navzdory kožešinou lemovanému plášti se Alienor třásla zimou. Opatrně kráčela po zledovatělé stezce a dávala pozor, aby jí kozinkové botky neuklouzly po zmrazcích.

Jindřich si celou dobu živě povídal s dvořany, včetně nevlastního bratra Hamelina, vikomta z Touraine, a jeho zvučný hlas se nesl temnotou jako zvon. Vstával za kuropění a Alienor věděla, že ulehne až hluboko po půlnoci. Jejich zimní spotřeba voskovic a loučí byla neskutečná. Neznala nikoho jiného, kdo by vystačil s tak málo hodinami spánku jako Jindřich.

Jakmile vstoupili do Toweru, Alienor se pomalu vydala po jednom ze schodišť do soukromých komnat. U odděleného přístěnku, který provizorně sloužil jako dětský pokoj, se na okamžik zastavila, aby si s dlaní položenou na břiše odpočinula.

Nahlédla dovnitř a zkontrolovala následníka. Ten tvrdě spal v kolébce, zachumlaný do dek a kožešin. Zlatavé vlásky se mu leskly ve světle jediné lampy. Chůva se usmála, aby ji ujistila, že je všechno v pořádku, a tak Alienor zamířila do pokoje, ve kterém měli s Jindřichem strávit noc, než se nazítří přesunou do Bermondsey.

Zavřené okenice chránily místnost před mrazivou zimou a v krbu hořel oheň. Alienor k němu hned přistoupila, aby se po nepříjemné cestě přes řeku zahřála. Odrazy plamenů se s hypnotizujícím účinkem odrážely od lesklých hedvábných šatů a vytvářely podmanivé obrazce.

První dvorní dáma Marchisa k ní přistoupila, aby jí pomohla s odložením oděvu, ale ona zavrtěla hlavou. „Ne,“ usmála se. „Chci si dnešní den ještě trochu prodloužit. Něco takového už nezažiji.“

11

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 12

Jindřichova nevlastní sestra Emma jí podala pohár vína. „Byl to nezapomenutelný zážitek,“ přitakala a hnědé oči jí zářily jako uhlíky.

Než se Alienor před dvěma lety provdala, žila Emma v opatství Fontevraud. Teď ale stejně jako její bratr Hamelin patřili k Jindřichově domácnosti. „Ano, pro nás pro všechny,“ pousmála se Alienor a políbila švagrovou na tvář. Měla Emmu ráda. Cenila si její příjemné společnosti i talentu, díky němuž dokázala krásně vyšívat.

Po chvíli dorazil Jindřich, stále plný nahromaděné energie jako kotel vroucí vody. Korunovační oděv vyměnil za tuniku z obyčejné vlny a nazul si oblíbené pohodlné boty. „Vypadáte, jako byste si chtěl vyhrnout rukávy a začít pracovat,“ odhadla ho Alienor, opatrně usedla do křesla před ohněm a upravila si šaty. „Přesně tak,“ kývl a začal si hrát se slonovinovou šachovnicí postavenou na lavici u okna. „Bohužel mi všichni odešli na kutě. A kdybych je nepustil, jen by na mě mžourali jako tupé ovce.“ Zvedl figurku a začal přemýšlet nad tahem. „Možná byste si z nich mohl vzít příklad a také si na pár hodin lehnout,“ navrhla. „Vyspím se dosytosti až v hrobě. Teď nemám čas.“ Nechal šachy, upil z její číše a posadil se. „Arcibiskup z Canterbury mě přijme hned za úsvitu. Má pro mě kandidáta na úřad kancléře.“ Povytáhla obočí. Tahanice o posty a postavení u dvora nebyly žádnou selankou. Z krátkých setkání před korunovací již pochopila, že Teobald z Canterbury je tvrdý oříšek. Jeho laskavá tvář s krátkozrakýma očima ji neošálila. Ten muž byl tvrdý jako kovaná ocel. Vzdoroval Štěpánovi a odmítl uznat jeho nejstaršího syna Eustacha králem, kvůli čemuž musel strávit nějaký čas v exilu. Podporoval Jindřichův nárok a teď si zasloužil odměnu. Inteligentní Teobald byl všeobecně uznávaný a ctěný. „Tomáše Becketa, svého arcijáhena a oblíbence,“ odpověděl Jindřich. „Narodil se v Londýně, vystudoval v Paříži a nemůže se dočkat, až nám předvede, jaký je finanční génius.“ „Kolik mu je?“ „Třicet, takže na rozdíl od většiny ostatních ještě není senilní. Už jsem se s ním párkrát setkal, ale zatím nevím, co si o něm mám myslet.“

12

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 13

„Teobald mu nestraní pro nic za nic,“ poznamenala Alienor a vzala si od něj pohár. „Samozřejmě. Myslí si, že jeho člověk bude ovlivňovat vládu a stranit církvi. Jsem si jistý, že ten chlap nebude žádný hlupák.“ Upjatě se usmál. „Jestli se ale pro Tomáše Becketa rozhodnu, bude muset změnit pána. Ambiciózní lidé mi nevadí, jen musí jednat v souladu s mými zájmy.“ Alienor si všimla, jak je podrážděný, a pozorně se na něj zadívala.

Jindřich vstal. Byl nervózní jako pes v cizím prostředí. „Věrnost je vzácné zboží. Matka mi říkala, abych nikomu nevěřil, a měla pravdu.“ „Jí ale věříte, viďte?“ Zkoumavě si ji změřil a kývl. „Věřím jí celou svou duší a jsem si jistý, že jí vždy šlo jen o mé blaho, ovšem k jejím úsudkům jsem skeptický.“ Nastalo rozpačité ticho. Alienor se ho radši nezeptala, jak vnímá její názory, protože tušila, že by ji jeho odpověď zklamala.

Dítě znovu koplo, a tak si pohladila bříško. „Tiše, maličký,“ zabroukala a lítostivě se na Jindřicha usmála. „Je jako vy. Málokdy spí a věčně se vrtí, zejména v kostele. Během korunovace snad dokonce běhal!“ Jindřich se zasmál. „Nepochybně byl nadšený, že se narodí jako syn krále – stejně jako ti, co přijdou po něm.“ Přidřepl k ní a vzal její jemné ruce do svých mozolnatých. Napětí mezi nimi rázem zmizelo. Jindřich se uvelebil na zemi u jejích nohou jako panoš, a zatímco popíjel z jejího poháru, ptal se jí na vladařské názory. Přestože většinou mlčela a naslouchala, protože znal anglické poměry a velmože mnohem lépe než ona, potěšilo ji, že považuje svou manželku za rovnocenného partnera, a tu a tam se odvážila vyjádřit postřeh či připomínku. Oba se shodli, že Nigel, biskup z Ely a bývalý královský pokladník, by měl být odvolán z odpočinku a jeho cenné zkušenosti by se měly využít ke znovuobnovení fiskální politiky. Richard z Lucy, bývalý rádce krále Štěpána, by se rovněž měl vrátit ke dvoru a svému původnímu úřadu, stejně jako Robert Beaumont, vévoda z Leicesteru. „Je mi jedno, na čí straně v minulosti stáli,“ prohlásil Jindřich. „Potřebuji kolem sebe schopné muže. Zatím jim nevě-

13

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 14

řím, ale poskytnu jim příležitost, aby mi prokázali věrnost.

Jak Lucy, tak Beaumont dobře vědí, co je v jejich životním zájmu.“ Alienor ho mezitím jemně hladila po vlasech a obdivovala zlatorusé kadeře. Věděla, že i ona bude muset věnovat pozornost baronům. Až se Jindřich vypraví na cesty mimo Anglii, bude s nimi jednat ona a je lepší mít je za spojence než nepřátele. „Štěpánova syna si pohlídám,“ pokračoval Jindřich. „Ačkoliv se zřekl nároku na trůn, mohl by změnit názor.“ Alienor zavzpomínala na šlechtice, se kterými se během posledních týdnů sešla. Štěpánův přeživší syn Vilém Boulogneský byl příjemný nenápadný mladík o několik let mladší než Jindřich. Kvůli zlomené noze kulhal a nepůsobil dojmem dravce. Jediné riziko představovali ctižádostivci kolem něj, kteří by ho mohli zmanipulovat, v tom měl Jindřich pravdu. „To je rozumné,“ souhlasila a zazívala. Dlouhý den ji zmohl. Oheň hřál a víno příjemně stoupalo do hlavy.

Jindřich vstal. „Měla byste jít spát, má lásko.“ „Vy se ke mně nepřipojíte?“ zeptala se s náznakem prosby.

Chtěla zakončit úžasný den v jeho náruči. „Později. Mám ještě práci.“ Něžně ji políbil na rty a krátce položil dlaň na její břicho. „Jste královna každým coulem.

Dnes jste byla úchvatná. Ještě nikdy jsem neviděl krásnější a vznešenější ženu.“ Lichotka zmírnila zklamání a naplnila ji hřejivou radostí.

Dívala se, jak odchází. Byl stejně svěží a energický jako ráno.

Na prahu se zastavil, zářivě se na ni usmál a zmizel ve studeném závanu.

Alienor zavolala dvorní dámy, aby ji připravily ke spánku.

Litovala, že Jindřich nezůstal, ale přesto byla vrchovatě spokojená. * Jindřichův panoš lehce zabouchal na dveře pronajatého domu v Eastcheap nedaleko Toweru. Západka klapla a služebná tiše vpustila mladíka a jeho královského pána dovnitř.

Jindřich ji ignoroval a veškerou pozornost upřel na ženu, která se mu uklonila, sotva vstoupil do místnosti. Měla skloněnou hlavu, a tak viděl jen hustou hřívu světle hnědých vlasů

14

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 15

a bílou lněnou košilku. Přistoupil k ní, ukazováčkem jí zvedl bradu a zadíval se jí do tváře. „Můj králi,“ oslovila ho a usmála se tak, až se mu podlomila kolena. „Jindřichu.“ Zvedl ji, přitiskl k sobě a vášnivě políbil. Objala ho kolem krku a zapředla. Cítil tlak jejího horkého těla a zabořil tvář do bohatých kadeří. Ucítil trávu a šalvěj. „Ach, Elburgo,“ vydechl. „Jsi sladká jako čerstvě pokosená louka.“ Políbila ho na krk. „Myslela jsem, že mě dnes nenavštívíte, že máte hodně práce.“ „To mám, ale na tohle si najdu čas vždycky.“ „Máte hlad? Mohu vám nabídnout chléb a víno.“ Zavrtěl hlavou a stiskl jí ňadro. „Už jsem jedl. Teď bych si dal něco úplně jiného.“ Elburga se tiše zasmála, vymanila se z jeho objetí, vzala ze stolu lampu a odvedla Jindřicha po strmých schodech do ložnice. * Lampa už zhasínala, když se Jindřich natáhl pro oblečení, aby se připravil k odchodu. „Zůstaňte.“ Elburga ho svádivě pohladila po nahých zádech.

Lítostivě si povzdechl. „Mám ještě hodně práce, má lásko.

Za pár hodin mě navštíví arcibiskup z Canterbury. Nebylo by vhodné, abych ho přivítal ještě rozehřátý z milenčina lože, ať už je to lože přitažlivé sebevíc.“ Políbil ji na hřbet ruky. „Brzy zase přijdu. Slibuji.“ „Královna byla dnes velmi krásná,“ pípla Elburga. „To ano, ale není jako ty.“ Elburga se o něco víc napřímila a naježila. „Má lásko, ty jsi součástí mého jiného života.“ Zasunul jí pramínek vlasů za ucho. „Na světě jsou povinnosti… a rozkoše, ke kterým patříš ty.“ Zejména když Alienor má dva měsíce do porodu a nemohu se s ní milovat, pomyslel si.

Ve výklenku za plentou náhle zaplakalo dítě. Elburga si oblékla košili, zmizela za závěsem, a když se o chvíli později vrátila, nesla v náruči rusovlasého kloučka. „Tiše, chlapečku, tiše,“ chlácholila ho. „Podívej, tatínek je tady.“ Hoch se s chvějící bradou zadíval na Jindřicha. Ten se na

15

zimni koruna_Sestava 1 14.01.16 8:31 Stránka 16

něj zapitvořil a synek se zachichotal. Schoval si tvář za matčin mléčně bílý krk a modrýma očkama vyjukával. Jindřicha setkání s potomkem pobavilo a potěšilo. Kéž by bylo všechno tak jednoduché, jako ukonejšit dítě. „Postarám se o něj,“ prohlásil. „Je synem krále a dostane vše, co bude potřebovat.“ „Nevezmete mi ho, že ne?“ zajíkla se strachy Elburga. „To bych neunesla.“ „Nebuď pošetilá, ženo.“ Jindřich ji znovu políbil. „Dítě patří matce, dokud neodroste.“ Zamlčel, že jakmile hoch dospěje do věku, kdy bude potřebovat vzdělání, půjde mateřská láska stranou. „Musím jít.“ Jemně ji zatahal za vlasy, políbil syna a cestou z domu položil na stůl tučný měšec. Hned vedle ležel stříbrňák, který Elburga chytila před katedrálou.

Tmavé zimní ráno se zatím neprojasňovalo, a tak usoudil, že si na pár hodin zdřímne v křesle, než se bude muset připravit na arcibiskupovu návštěvu. Cestou do Toweru se již zabýval vladařskými záležitostmi a na Elburgu dočista zapomněl.

16