0037170

1 Kolem posluchárny Royce Hall na Kalifornské univerzitČ v Los Angeles se studenti zaþali shlukovat už dvČ hodiny pĜed zaþátkem projevu kongresmana Patricka Oldena a hodinu pĜed otevĜením sálu. ýlena Kongresu pozval jeden iniciativní profesor, který vyuþoval pĜedmČt Obþan a veĜejná správa, což byl kurz urþený tĜetím a þtvrtým roþníkĤm. Ale jakmile kongresman pozvání pĜijal, profesor rozeslal pozvání všem studentĤm politologie, takže se oþekávalo, že posluchárna bude plná. Odhadovalo se, že pĜijdou dva tisíce posluchaþĤ. A podle množství lidí þekajících na otevĜení sálu jich mohlo být ještČ víc. Patrick Olden byl oblíbený politik, který hlasoval podle svého liberálního pĜesvČdþení, mČl pochopení pro obČti sociální nespravedlnosti, byl vyhlášeným zastáncem menšin vþetnČ žen a zajímal se o problémy mládeže i seniorĤ. Sám mČl þtyĜi dČti. Za ženu si vzal svou dČtskou lásku a každý ho mČl rád. Studenti byli nadšení, že ho ten den uslyší mluvit.

V ten krásnČ proslunČný, teplý Ĝíjnový den si dav pĜítomných až do otevĜení sálu poþínal ukáznČnČ. OldenĤv proslov byl ohlášen na jedenáctou hodinu a po nČm vyhradili poĜadatelé þas otázkám z Ĝad publika. Pak byl v plánu obČd s rektorem univerzity a odpoledne mČl Olden letČt zpátky do Washingtonu. Už jen dostat ho sem byl bravurní kousek. Nejednalo se o projev pĜi slavnostním zahájení školního roku, nešlo o promoci na právnické fakultČ. Byla to jen pĜednáška v rámci výuky a všichni pĜítomní mČli radost, že tu kongresmana mají. PĜednášku se podaĜilo úspČšnČ skloubit s jeho zdejším programem. Den pĜedtím mČl schĤzku s guvernérem a úþastnil se slavnostní veþeĜe poĜádané na jeho poþest u pĜíležitosti pĜevzetí nČjaké ceny. Pata Oldena milovali mladí i staĜí.

9

Jedno z jeho vlastních dČtí, nejstarší syn, studoval na Jihokalifornské univerzitČ a ráno s ním posnídal. Patrick Olden se na pódiu objevil se skoro desetiminutovým zpoždČním, protože v zákulisí þekali, až se všichni usadí. Na pódium vstoupil s vĜelým úsmČvem a oþima pĜelétl pĜítomné. Když zaþal mluvit, bylo by v sále slyšet spadnout i špendlík. Studenti, na které se nedostalo místo, sedČli na zemi v uliþkách nebo stáli vzadu.

Všichni velice soustĜedČnČ sledovali, co jim pĜednášející Ĝíká o výkonu státní správy v dnešní dobČ a o tom, jakou na sebe vezmou odpovČdnost, pokud se rozhodnou vstoupit do politiky.

Vzpomínal na vlastní studentská léta a vysvČtloval, o co usiloval v rĤzných výborech, jejichž byl þlenem. Zabíhal pĜitom do znaþných detailĤ. SvĤj úĜad zastával už tĜetím rokem, s návrhy zákonĤ, které pĜedkládal, byl velice úspČšný a tohle pro nČj nebyl volební rok. Mluvil upĜímnČ a zanícenČ, publikum hltalo každé jeho slovo a po skonþení ho odmČnilo mohutným potleskem. Vypadal spokojenČ. Byl pro tyhle mladé lidi skvČlým vzorem. Profesor, který ho pozval, otevĜel diskusní þást programu a do vzduchu vyletČly stovky rukou. Otázky byly dobĜe formulované, inteligentní a týkaly se vČcí, o nichž mluvil. Probírali je dvacet minut, když ve tĜetí ĜadČ povstal jeden chlapec, sotva na nČj kongresman ukázal a se vstĜícným úsmČvem mu pohlédl do oþí. „Jaké teć zaujímáte stanovisko k zákonĤm regulujícím prodej, držení a užívání stĜelných zbraní?“ zeptal se mladík, což bylo téma, jehož se dnes kongresman nedotkl a ani dotknout nechtČl. Byl umírnČný, nicménČ pevnČ pĜesvČdþený o prospČšnosti pĜijetí tČchto zákonĤ. Ovšem bylo to citlivé téma, které se vĤbec neobjevilo v dnešním proslovu, v nČmž jim udílel rady ohlednČ kariéry ve státní správČ. Tohle byl námČt, jemuž se chtČl vyhnout. Chlapec, který otázku položil, mČl peþlivČ uþesané blond vlasy, byl hladce oholený a na sobČ mČl modrou košili a bundu z výprodeje armádních pĜebytkĤ. Vypadal spoĜádanČ a upravenČ, ale úsmČv Patu Oldenovi neoplatil. Kdosi pak Ĝekl, že se ten kluk zdál neobvykle bledý, jako by už dlouho nevyšel na denní svČtlo.

Pat Olden zvážnČl a zaþal na jeho otázku odpovídat. „PĜedpokládám, že všichni víte, co si o tom myslím. PĜes ústavou dané právo nosit zbraĖ mám za to, že terorismus je dnes významný 10

faktor, který nelze pĜehlížet. A zbranČ se pĜíliš snadno dostávají do nepravých rukou,“ konstatoval, a než mohl vČtu dokonþit nebo své stanovisko zopakovat, mladík v modré košili a vojenské bundČ vytáhl z kapsy pistoli, krátce zamíĜil a vystĜelil pĜímo do Ĝeþníkova hrudníku. Další výstĜel ho zasáhl do krku.

Kongresman klesl na pódium, svezl se na podlahu a Ĝinula se z nČj krev. V sále plném studentĤ se strhl kĜik. ýlenové ostrahy a dva kongresmanovi bodyguardi se rozbČhli dopĜedu. Lidé se dali na útČk k východĤm, jiní se krþili na zemi a mladík s pistolí zatím stĜelil do hlavy dívku, která sedČla vedle nČj. Pak stĜílel naslepo do davu, zatímco se k nČmu Ĝítili uniformovaní strážci poĜádku. Dva z nich zastĜelil, když se pĜibližovali. Sedadla po obou jeho stranách byla v tu chvíli už prázdná a mladík se po nich rychle rozbČhl, stĜílel na ostatní studenty a snažil se ze sálu uniknout. Zasáhl tĜi lidi vzadu a pĜímo do hlavy další dívku. Všude leželi mrtví a shluk lidí na pódiu se snažil pomoct zhroucenému kongresmanovi. Všude byla krev a studenti kĜiþeli hrĤzou a žalem pĜi pohledu na své zabité spolužáky. StĜelec dobĜe vČdČl, co dČlá, a poslední náboj si schoval pro sebe. ýlen uniformované univerzitní ostrahy už byl kousek od nČho, jen ho popadnout za ruku. Mladík na zlomek sekundy zaváhal, zda ho má, þi nemá zastĜelit, a pak obrátil pistoli proti sobČ. Ukonþil tak masakr, který pĜed pouhými nČkolika minutami rozpoutal.

Celá událost trvala pĜesnČ sedm minut a zemĜelo pĜi ní jedenáct studentĤ a dva þlenové ostrahy, osm dalších lidí bylo zranČno.

Kongresman byl v bezvČdomí a celého zakrváceného ho záchranáĜi ve spČchu na nosítkách odnášeli ze sálu. Venku už stál tucet sanitek a další byly na cestČ. Univerzitní strážci poĜádku se snažili prchající dav usmČrnit, avšak marnČ. NČkolik lidí bylo na útČku davem pošlapáno a také utrpČli zranČní. V sále nebylo slyšet nic než náĜek a Ĝev, jak se dva tisíce studentĤ snažily dostat ven.

Policisté rychle obstoupili bezvládné tČlo stĜelce a jeden mu po kapsách hledal prĤkaz totožnosti. Po chvíli ho saniĢáci odnesli. Jeho mozek se rozstĜíkl po okolních sedadlech.

Uplynulo nČkolik hodin, než odeslali zranČné studenty do nemocnic, odvezli mrtvé, místo þinu vyklidili a všechny upokojili. Dva postĜelení zemĜeli cestou do nemocnice, þímž poþet obČtí z Ĝad studentĤ stoupl na tĜináct. Bylo to jako scéna 11

krvavých jatek a žalu, která bohužel není dnešnímu univerzitnímu svČtu tak úplnČ neznámá. NČco podobného se stalo už dĜív. Všechny televizní stanice pĜerušily vysílání a pĜinášely živé vstupy z místa stĜelby na Kalifornské univerzitČ v Los Angeles. Stav kongresmana Oldena byl kritický, se stĜelnými ranami v hrudi a na krku balancoval na hranici života a smrti.

V poslední reportáži hlásili, že je na operaþním sále a chirurgové bojují o jeho život.

Do hodiny se v televizi objevila zpráva, kdo je stĜelcem. Byl to student bakaláĜského programu právnické fakulty, na níž studia loni zanechal, a vČdČlo se o nČm, že je psychicky labilní. BČhem celého roku pĜed svým odchodem ze školy vykazoval známky duševní choroby. Na stĜední škole byl v péþi psychiatrické kliniky, ale v dobČ vysokoškolských studií léþbu odmítl. Na škole ho jednou nahlásili policii, protože své bývalé dívce vyhrožoval pistolí, když zaþala chodit s nČkým jiným. Doposud ale nikomu neublížil. Bylo mu devatenáct, momentálnČ žil sám v pronajatém bytČ a pracoval v zastavárnČ, kde si koupil pistoli, kterou dnes použil. VyjádĜení jeho rodiþĤ se podaĜilo získat až pozdČ odpoledne. Matka se zalykala slzami, když ji policie odvádČla z domu k výslechu, a otec si prý vyjel nČkam na ryby. Sousedé vraha popisovali jako slušného chlapce, vždy zdvoĜilého, i když trochu zvláštního. Byl posedlý poþítaþi, z bytu málokdy vycházel jinam než do práce a zĜejmČ nemČl žádné kamarády. Odjakživa byl samotáĜ. Profil, který naþrtli ti, kdo ho znali, uþitelé, spolupracovníci ze zastavárny a sousedé, nabízel klasický obraz duševnČ nemocného kluka, jemuž se nČjak podaĜilo vyhnout se léþbČ a ve slepé zuĜivosti toho dne zabil šestnáct lidí vþetnČ sebe a sedm dalších vþetnČ þlena Kongresu zranil. Byla to zbyteþná ztráta na životech a policie se domnívala, že pĜišel zabít Pata Oldena právČ pro jeho postoj k zákonu o kontrole stĜelných zbraní, protože dorazil ozbrojený a posadil se do tĜetí Ĝady.

Univerzitní areál byl okamžitČ uzavĜen a výuka skonþila, sotva se ta zpráva rozkĜikla; všude se shlukovali plaþící studenti, objímali se a truchlili pro ztracené kamarády. Žena Pata Oldena, která po vþerejším slavnostním udílení cen už byla na cestČ letadlem do Washingtonu, byla vyrozumČna o tom, co se manželovi stalo. Její charterový let pĜistál v Denveru. Pat Olden byl poĜád ještČ na operaþním sále 12

a nepĜedpokládalo se, že pĜežije. BČhem pĜistání, než se letadlo vydá na zpáteþní cestu do Los Angeles, zavolala všem þtyĜem dČtem. Jejich nejstarší syn, student Jihokalifornské univerzity, už pĜijel do nemocnice a þekal pĜed operaþním sálem. Byl zrovna na pĜednášce, když se o neštČstí dozvČdČl. Kamarád z Kalifornské univerzity mu poslal esemesku ještČ dĜív, než zpráva pronikla do médií.

Všichni byli v šoku a pozdČ odpoledne podlehl svým zranČním další z postĜelených, þlen uniformované univerzitní ostrahy. Byla to jedna z nejhorších pĜestĜelek svého druhu ve srovnání s tČmi v nedávných letech a právČ tyhle události byly dĤvodem, proþ byl Pat Olden proti zbraním, jež jsou snadno dostupné a v dnešním svČtČ se velice þasto dostávají do nepravých rukou. Chlapec v modré košili to znovu potvrdil.

Blaise McCarthyová sedČla ve své kanceláĜi v newyorském sídle televizní spoleþnosti, sledovala obrázky plaþících, zoufalých studentĤ a pĜehrávala si stále znovu videozáznam celé události, který kdosi poĜídil mobilem. Byl to chaotický sled zábČrĤ, jež autor natoþil, když se ukrýval pod sedadlem v zadní þásti sálu. VidČt byli jen prchající lidé a ozývaly se hlasité výkĜiky a výstĜely, jak stĜelec kosil své obČti.

Blaise se na to soustĜedČnČ dívala, když do kanceláĜe vstoupil její asistent Mark Spencer se složkou podkladĤ k tématĤm, jimž se mČla vČnovat v zítĜejším vysílání. Blaise léta dČlala moderátorku ranních zpráv, ale vypracovala se a mČla teć v ranním bloku svĤj vlastní þas, v nČmž rozebírala to nejdĤležitČjší, co zpravodajství pĜineslo. DČlala úvodní komentáĜe a poĜizovala zevrubná interview se známými osobnostmi, jimiž se proslavila. Urazila dlouhou cestu od skromných zaþátkĤ, kdy po studiích ve dvaadvaceti nastoupila v Seattlu jako hlasatelka poþasí. O pČtadvacet let pozdČji se stala doposud nejslavnČjší ženou, která moderovala zprávy, a ikonou tohoto oboru. Mark s ní spolupracoval už deset let. Byl to tichý, trochu nervní muž, který se snažil pĜedjímat každou její myšlenku a pĜání. Velmi si jí vážil. Byl perfekcionista hrdý na to, že svou práci vykonává dobĜe. Ctil Blaisiny hodnoty a vážil si jejího talentu. „Pojedeš tam?“ zeptal se jí a oþekával kladnou odpovČć.

PĜekvapilo ho, když Blaise zavrtČla hlavou. MČla hĜívu 13

zrzavých vlasĤ, výrazné rysy obliþeje, veliké zelené oþi a rýhu uprostĜed brady. Její vzhled se stal v prĤbČhu let pĜedmČtem þetných karikatur. MČla osobitou tváĜ, skvostnou postavu a ve svých sedmaþtyĜiceti se zdála o dobrých deset let mladší. „Zatím tam pro mČ není moc informací,“ podotkla struþnČ a tváĜila se nešĢastnČ. StejnČ jako Pat Olden, i ona byla pro pĜijetí zákona o regulaci prodeje, držení a používání stĜelných zbraní, pĜestože vČdČla, že k nČþemu takovému nikdy nedojde.

Lobby bojující proti tomuto zákonu byla jednou z nejmocnČjších v zemi navzdory incidentĤm, jako byl tenhle. Blaise znala Pata Oldena a mČla ráda jeho i jeho manželku. Velice ji zarmoutilo, když slyšela, co se mu stalo. VČdČla, že má þtyĜi dČti. Ba co víc, dČlalo se jí zle z tragických pĜípadĤ jako ten dnešní, kde pĜišlo o život tolik nevinných lidí. Bylo to naprosto nesmyslné.

Nesnášela pĜíbČhy o psychicky labilních studentech, kteĜí se vyhýbají léþbČ a pak je chytne amok. Potom všichni mají plno Ĝeþí o tom, co se mČlo zavþas podchytit a co se mČlo udČlat.

Ale nikdo to neudČlal a nikdo si niþeho nevšiml, a najednou je pĜíliš pozdČ. „Je to v rukách místních reportérĤ,“ vysvČtlovala Markovi, „a ti odvádČjí slušnou práci. To, co dČlám já, nemá smysl rozjíždČt dĜív, než nad tím trochu usedne prach, ĜeknČme za nČkolik dní. Krom toho musím zítra veþer letČt do Londýna,“ pĜipomnČla mu. Mark to dobĜe vČdČl, protože jí cestu organizoval, stejnČ peþlivČ jako vždycky. Za dva dny Blaise natoþí interview s novým britským premiérem a den poté s ropným magnátem v Dubaji. Blaise se na jednom místČ nikdy nezdržela dlouho. DČlala rozhovory s každým prezidentem i králem na téhle planetČ, s každou velkou filmovou hvČzdou, s pozoruhodnými zloþinci, politiky a s každým na svČtČ, kdo stál za povšimnutí, a to jak pro zpravodajství, tak mimo jeho rámec.

Její speciály byly zajímavé a unikátní a úvodní komentáĜe jejího ranního poĜadu pokaždé dokázaly tnout do živého. Blaise McCarthyová byla krásná svým nezamČnitelným zpĤsobem, a co víc, byla chytrá. MČla charakter a odvahu, pobývala ve váleþných zónách i v palácích, navštČvovala korunovace a státní pohĜby. Blaise McCarthyová byla prostČ jedineþná a Mark vČdČl, že pokud udČlá poĜad o stĜelbČ na Kalifornské univerzitČ, pĤjde o víc než jen o kongresmana a poþet za14

stĜelených studentĤ. Bude to dĤležitá výpovČć o dnešním svČtČ. ZpĤsob, jímž z místa, kde stálo SvČtové obchodní centrum, komentovala události 11. záĜí, dohánČl všechny k slzám pokaždé, když poĜad opakovali. V prĤbČhu let získala bezpoþet ocenČní a uznání. Neexistovalo téma, jemuž by se nevČnovala. Publikum ji zbožĖovalo a to se odráželo na sledovanosti.

Blaise McCarthyová byla ve svém oboru zlatým standardem a jako taková byla nedotknutelná. Její úspČch si nikdo netroufl zpochybnit, a aþkoli þas od þasu vypustili zkušební balonek a testovali ve zpravodajství nové tváĜe, které by ji mohly nahradit, nikdo z adeptĤ jí nesahal ani po kotníky. Ovšem Blaise si neustále uvČdomovala, že jednoho dne ji nČkým jiným nahradit mĤžou. Myslela na to nerada, ale tak to v její branži chodí. A jí se to jednou také stane, to vČdČla.

NedČlala si o zpravodajství téhle stanice žádné iluze. Byl to nemilosrdný svČt. A ona vČdČla, že bez ohledu na to, jak je dobrá, bude jednou muset odejít. Ale teć, dneska, byla v bezpeþí. Udržet se na vrcholu byl boj, který svádČla den co den.

Nikdy se nelekala nároþné práce. Ta jí prospívala. K jejímu úspČchu pĜispČlo i to, že pracovala usilovnČji než kdokoli jiný.

Tak to dČlala vždycky, od samého zaþátku. Blaise svou práci a svou kariéru milovala od prvního dne. Tedy kromČ úplných zaþátkĤ, kdy hned po škole nastoupila v místní televizní stanici v Seattlu jako hlasatelka poþasí, což jí pĜipadalo zbyteþné a zahanbující. Jakmile pĜešla ke zpravodajství, byl pro ni každý další krok velkým dobrodružstvím. NejdĜív v Seattlu, kde se doþkala prvního povýšení. Po dvou letech pĜešla do poboþky v San Francisku a po þtyĜech letech se ve svých osmadvaceti doþkala prvního velkého prĤlomu ve zpravodajství televizní spoleþnosti v New Yorku. Jediná chvilka téhle její dráhy nebyla nudná. Blaise byla ochotná obČtovat cokoli a vlastnČ všechno, jen aby svou kariéru udržela na vzestupu, a když se dostala na vrchol, aby ji uhájila. Nikdy neztrácela pĜehled. Byla geniální v tom, co dČlala, ve výbČru témat, v úhlu pohledu, jakým je vidČla, ve volbČ osob, s nimiž poĜizovala rozhovor. PrávČ schopnost dobĜe si vybrat z ní udČlala to, þím byla. Jejím cílem nikdy nebylo stát se takhle slavnou, ale chtČla být dokonalá ve všem, do þeho se pustí. Blaise nikdy neklesla z výsluní slávy, ani na minutu ne. Sledovanost svČdþila o tom, že ji diváci mají 15

poĜád rádi, a i když televizní spoleþností þas od þasu otĜásaly zmČny, Blaise je pĜestála. Nepohnutelná, nezdolná. MČla víc energie než deset o polovinu mladších lidí dohromady. V sedmaþtyĜiceti byla nádherná. V branži, kde se mládí a krása nesmírnČ cení, se lidé už dávno pĜestali zajímat o její vČk a ona na svá léta díkybohu nevypadala. StarostlivČ o sebe peþovala, ale vČtšinu þasu nemyslela na nic jiného než na práci. Byla neúnavná a vČtšinu roku trávila na cestách, pĜi nichž poĜizovala rozhovory s významnými, slavnými, mocnými a pozoruhodnými lidmi a dČlala to, co umČla nejlíp.

Blaise mrkla na televizní obrazovku za Markovými zády, když slyšela hlasatele oznamovat, že zemĜely další dvČ stĜelcovy obČti. Ale kongresman Olden byl dosud naživu a zĤstával v kritickém stavu na chirurgickém oddČlení losangeleské nemocnice Cedars Sinai. Rodina už se tam sjela. Kongresmanovy další tĜi dČti dorazily do Los Angeles odpoledne. Jeho žena Rosemary Oldenová þekala se všemi þtyĜmi dČtmi v soukromém pokoji, který jim nemocnice vyþlenila.

Hlasatel popisoval, že kulka prošla kongresmanovým krkem a na druhé stranČ vyšla ven, pĜiþemž poškodila nČkolik obratlĤ.

Spekulovalo se o tom, zda bude ochrnutý, pokud pĜežije, ale nikdo nevČdČl nic jistČ. Kulka, kterou mu stĜelec vypálil do hrudníku, ho pĜipravila o plíci, ale jako zázrakem nezasáhla srdce. Vládla slabá nadČje, že by mohl pĜežít.

Blaise se tváĜila zasmušile, když si do kufĜíku ukládala nČjaké materiály o britském premiérovi a chystala se z práce odejít. „Volala Salima,“ oznámil jí Mark, když Blaise vstala a natáhla se pro kabát. Salima byla její devatenáctiletá dcera. Od svých osmi let nežila doma, ale v internátní škole. Blaise si kvĤli tomu obþas dČlala výþitky, ovšem i tak mezi sebou mČly pČkný vztah. Salima byla milá, pĜíjemná dívka, která byla pyšná na svou matku a respektovala její rozhodnutí vČnovat se pĜedevším práci. Blaise to jinak nedokázala. Svou dceru milovala, ale nikdy neumČla být matkou na plný úvazek, nikdy to netváĜila a ani se o to nesnažila. Její asistent mluvil se Salimou þastČji než ona.

Mark si cenil toho, jak je Blaise v téhle vČci upĜímná. Nikdy nepĜedstírala, že je nČkým, kým nebyla. A její mateĜský instinkt nikdy nebyl tak silný jako její pracovní morálka.

16

„Jak se má?“ pomyslela Blaise na dceru starostlivČ. „Je hroznČ nešĢastná z té stĜelby na univerzitČ.“ „Kdo není?“ Blaise vČdČla, že dcera sleduje násilí ve vysokoškolských areálech a debaty ohlednČ kontroly zbraní se stejným znepokojením jako ona. A Blaise byla najednou ráda, že Salima studuje na malé vyšší odborné škole v Massachusetts, kde není pravdČpodobné, že by se pĜipletla k takové tragédii, k níž došlo na Kalifornské univerzitČ v Los Angeles. „Veþer jí zavolám,“ prohlásila, oba si však byli vČdomi, že se k tomu dostane, teprve až dokonþí pĜípravu podkladĤ pro své zítĜejší vysílání.

Takhle prostČ pracovala a Salima to také vČdČla. Práce pro ni byla vždycky na prvním místČ.

Blaise odešla ze své kanceláĜe a nastoupila do limuzíny, kterou jí poskytovala televizní spoleþnost a která na ni þekala pĜed budovou. Bod o dopravČ byl zakotven ve smlouvČ a už léta mČla stejného šoféra, dobrosrdeþného muže z Jamajky s laskavým úsmČvem. Každý den ji vozil do práce a zase domĤ. „Dobrý veþer, Tully,“ prohodila zvesela, když se na ni Ĝidiþ usmál. Vozil ji rád, Blaise byla vždycky rozumná a zdvoĜilá, nikdy nemČla bláznivé požadavky a nikdy se nechovala jako hvČzda, aþ jí byla. Mohla mít manýry primadony, jenže nemČla.

Byla ohleduplná, tvrdČ pracující a skromná. S nadšením fandila sportovním klubĤm, na jaĜe a v létČ spolu probírali výsledky baseballových zápasĤ a v zimČ mluvili o ragby, basketbalu nebo hokeji. ZuĜivČ fandila týmu Rangers, stejnČ jako Tully. „Dobrý veþer, paní McCarthyová, tak zítra letíte do Londýna.

Budete zpovídat královnu?“ vtipkoval. „Ne, jen premiéra,“ usmála se na nČj do zpČtného zrcátka. „Myslel jsem si, že to bude nČco takovýho.“ Moc rád s ní jezdil po mČstČ a rád se na ni díval v televizi. Pak mluvili o stĜelbČ na univerzitČ. Tully byl inteligentní þlovČk a Blaise se vždycky zajímala o jeho názory. A Tully mohl tak jako každý hodnČ co vyprávČt o dnešním násilí v zemi. Sám mČl na vyšší odborné škole dvČ dČti.

Po dvaceti minutách ji vysadil pĜed jejím bytem na Páté avenue a vrátný si cvrnkl do klobouku, když vešla dovnitĜ. Blaise vyjela nahoru do luxusní stĜešní nástavby, vešla do bytu a mrkla do ledniþky na salát s plátky kuĜete, který jí tam nechala hospodynČ. Blaise vedla nenápadný život a s výjimkou významných 17

benefiþních akcí, politických událostí nebo veþerĤ poĜádaných televizní spoleþností jen zĜídkakdy nČkam chodila a pĜátel mČla jen pár. NemČla þas udržovat pĜátelství, a kdykoli byla doma a ne na cestách, pracovala. PĜátelé to nechápali a nakonec se vytráceli. Ze starých þasĤ jí pár kamarádĤ zbylo, ale nikdy se s nimi nescházela a už þtyĜi roky se v jejím životČ neobjevil žádný muž.

Její první velká láska byla také její jediná, a to ještČ v Seattlu, kde vyrostla. Její matka byla uþitelka a otec Ĝezník. NavštČvovala mČstskou vyšší školu a vedli skromný život. Sourozence nemČla. Když vyrĤstala, penČzi pĜíliš neoplývali a ona na nČ nikdy nemyslela. Tehdy nesnila o úspČchu, slávČ ani bohatství a nechala se vést otcovou radou, aby pracovala v oboru, který bude mít ráda. A takový našla, hned jak zaþala moderovat zprávy. Tehdy jí bylo tĜiadvacet a Bill dČlal kameramana, který trávil vČtšinu þasu natáþením tam, kam ho televizní spoleþnost poslala. Ona tehdy ještČ hlásila poþasí, což byla v televizi její první práce. BláznivČ se do sebe zamilovali a po tĜímČsíþní známosti se vzali. Byl to ten nejmilejší muž, jakého poznala, mČli se velmi rádi a Bill vČtšinou pobýval na reportážích z váleþných zón. Po šesti mČsících ho zabil ostĜelovaþ a spolu s manželem odumĜela i þást její bytosti. Od té doby se Blaise vČnovala jen a jen práci. Hledala v ní útoþištČ, zakotvení, práce se jí stala smyslem života. Nikoho už pak nikdy tak nemilovala a þasem si uvČdomila, že jejich vztah by zĜejmČ její kariéru stejnČ nepĜežil. Ten raketový vzestup k úspČchu ve tĜiadvaceti letech byl pĜekážkou þemukoli ostatnímu.

Když pracovala v San Francisku, seznámila se s Harrym Sternem. Bylo to dva roky po BillovČ smrti. DČlala s ním interview, když koupil místní baseballový tým. Byl o dvaadvacet let starší než ona, už þtyĜikrát ženatý a byl to jeden z nejvýznamnČjších podnikatelĤ v Silicon Valley. UdČlal všechno možné, aby získal její pĜízeĖ, a byl fascinován její odtažitostí. Blaise mu Ĝíkala, že je pĜíliš vytížená, než aby mohla s nČkým chodit.

PĜitom vČdČla, že její srdce stále patĜí Billovi. Harrymu to bylo jedno. Podle nČj to byla nejchytĜejší a nejkrásnČjší dívka, jakou kdy poznal. Trvalo mu rok, než ji ustaviþnými drinky, veþeĜemi a pozornostmi pĜesvČdþil. Nepoznala muže, který by byl víc okouzlující než Harry. I dnes v devČtašedesáti byl stále stejnČ 18

pohledný a s Blaise byli dobrými pĜáteli. Po ní mČl ještČ dvČ manželky a osudovČ ho pĜitahovala mladá dČvþata.

PĤl roku po svatbČ dostala Blaise mimoĜádnou nabídku od televizní spoleþnosti v New Yorku. Nemusela se rozmýšlet a rozhodnutí pro ni neznamenalo žádný vnitĜní boj. Od samého zaþátku Harrymu Ĝíkala, že kariéra je u ní na prvním místČ.

Vždycky k nČmu byla upĜímná. Milovala ho, ale za žádnou cenu nehodlala kvĤli muži obČtovat významnou pĜíležitost, a také to neudČlala. Nabídku spoleþnosti pĜijala, když byl Harry na služební cestČ. Po návratu domĤ ho þekala zpráva, že se Blaise stČhuje do New Yorku. Od té doby mČli domov na západním i východním pobĜeží a nČjaký þas to fungovalo. Blaise létala do jeho paláce na Hillsborough o víkendech, když jí to práce dovolila. Nebo on létal do New Yorku. TĜi mČsíce po pĜestČhování do New Yorku otČhotnČla, ale na tempu neslevila ani trošku. Pracovala až do dne, kdy se Salima narodila, do porodnice odjela z kanceláĜe a za tĜi týdny už zase vysílala.

Harry pĜiletČl k porodu svým tryskáþem a stihl to na poslední chvíli. Ale od pĜedchozích manželek už mČl pČt dČtí a nikdy se netváĜil, že je peþlivý otec. A dodnes nebyl. Salimu teć vídal jednou dvakrát do roka a od té doby si poĜídil další dvČ dČti.

Celkem jich mČl osm a bral je jako cenu za to, že se žení s mladými dívkami. Všechny chtČly dČti. Rád jim vyhovČl, štČdĜe je podporoval, ovšem jako otec fungoval zpovzdáli. Salima z toho byla zklamaná, když byla menší, ale Blaise jí vysvČtlila, že on už je prostČ takový. Blaise svou dceru milovala, ale vždycky se naskytl tucet úkolĤ a lidí, kteĜí soupeĜili o její þas. Salima to chápala, v tČchto podmínkách vyrĤstala a svou matku naprosto zbožĖovala.

Manželství s Harrym vydrželo ještČ pČt let a pak to oba vzdali. Ze vztahu tou dobou už nezbylo víc než milé kamarádství a pĜíležitostné noþní hovory mezi Kalifornií a New Yorkem.

Nepanovala mezi nimi žádná zášĢ, nehádali se a trvalo dalších pČt let, než se rozvedli, protože se Harry chtČl znovu oženit.

Do té doby prohlašoval, že manželství s Blaise ho ochrání pĜed pĜípadnými maléry. Jenže pak narazil na jednu supermodelku, která ho pĜesvČdþila, že by se mČl rozvést a vzít si ji. Blaise jim šla na svatbu, a jak léta ubíhala, nechtČla od Harryho nic než výživné pro jejich dceru. OficiálnČ spolu byli jedenáct let, 19

ovšem jako muž a žena spolu skuteþnČ žili necelý rok. Když se rozvedli, bylo Blaise osmatĜicet.

Od té doby mČla jen pár krátkodobých známostí, protože byla stále na cestách po celém svČtČ a budovala svou kariéru.

MČla krátký románek s jednou basketbalovou hvČzdou, ale bylo to pošetilé, protože nemČli nic spoleþného. Pak pĜišla známost s jedním politikem, která vyvolala zájem médií. Následoval jistý významný podnikatel a jeden slavný herec. Nikdo, o koho by nČjak výraznČ stála, a hlavnČ nikdy nemČla þas. Známosti konþily, partneĜi se posouvali k dalším ženám a Blaise si toho nČjak ani nestaþila všimnout. A bylo jí to jedno. Byli jen pĜikrášlením jejího života, rozptýlením, niþím víc.

Její poslední známost, v jednaþtyĜiceti, byla jiná. Když Andrew Weyland nastoupil jako jejich nový moderátor, byl krásný jako filmová hvČzda a každé ženČ v budovČ se z nČj podlamovala kolena. Jak bylo všem známo, byl ženatý a Blaise byla první, komu oznámil, že se rozvádí. Požádal ji, aby to nikomu neĜíkala, aby ta zvČst nepronikla do bulváru. Jen pár dní poté, co se jí svČĜil, ji pozval na skleniþku. Blaise váhala jen malou chvilku, a aþkoli ani ona nebyla imunní vĤþi jeho zevnČjšku, nejvíc na nČm obdivovala jeho inteligenci. Andrew byl chytrý, zábavný, vtipný a všechno Ĝešil s oslnivou lehkostí.

KromČ lásky. Jejich vztah zaþal rychle nabývat na intenzitČ.

Andrew byl ten nejsvĤdnČjší, nejpĜitažlivČjší a nejúchvatnČjší muž, jakého kdy Blaise poznala. BezhlavČ se do nČj zamilovala, a když jí po roþní známosti nabídl sĖatek, bez zaváhání souhlasila a niþeho nelitovala. I Salima ho mČla ráda. Andrew si umČl získat každého, dokonce i dČti. A jelikož on i Blaise pracovali ve stejném oboru, zdál se jejich svazek dokonalý.

Andrew mČl pochopení pro všechno, co Blaise dČlala, a dokázal to zvládat s humorem. V situacích, kdy by ostatní muže intenzita její práce rozþilovala, ji Andrew obdivoval, nikdy si na její vytíženost nestČžoval a umČl jí skvČle poradit.

Ten rok, co s ním Blaise chodila, vČdČla, že Andrew doposud bydlí v Greenwichi se svou ženou a dČtmi. ýasto tam za dČtmi jezdil na víkend a mČl rozumné vysvČtlení, že dokud dĤm neprodají, žijí s manželkou dva oddČlené životy pod jednou stĜechou. Najal si byt ve mČstČ a vČtšinu þasu trávil s Blaise. Ta stejnČ bývala dost þasto pryþ, takže jeho víkendy v Greenwichi 20

s dČtmi jí nevadily. MČla pochopení. Jen jedinkrát, když zaþali mluvit o manželství a Blaise se ho ptala na podrobnosti rozvodu a na to, jak jsou daleko s definitivním vypoĜádáním, zpozorovala v jeho oþích stín. Byla to první známka, že nČco není v poĜádku. První z mnoha. Od té doby zaþala pravda pozvolna vyplouvat na povrch. Tu malá lež, tam drobné odhalení, bylo to nČco jako míþ plný pĜekvapení, jaký se dává dČtem a z nČhož jeden za druhým vypadávají rĤzné poklady. Ovšem tady to nebyly poklady, ale lži.

TémČĜ všichni v televizi už dávno pochopili, že Andrew se nerozvádí a je poĜád ženatý se svou manželkou, která nemá ani ponČtí, že si zaþal románek s Blaise. VČdČla toho vlastnČ stejnČ málo jako Blaise, jež si hledČla jen své práce, hodnČ cestovala a vĤbec ji nenapadlo o Andrewovi pochybovat, natož si jeho slova ovČĜovat. Když Blaise zjistila, že nepodal ani žádost o rozvod, vysvČtlil jí fakt, že dosud nevyhledal právníka, jako „nepodstatný administrativní detail“, který má v plánu udČlat, ale ještČ na nČj nedošlo. Rozvod se nekonal. Andrew prostČ podvádČl svou ženu a mČl pomČr s Blaise. A zatímco Blaise udržovala jejich vztah víc než rok v tajnosti, aby neohrozila jeho „vyrovnání“, své ženČ Andrew namlouval, že zĤstává ve mČstČ kvĤli práci. Z obou svČtĤ si pĜivlastnil to nejlepší. Služby detektiva poskytly Blaise všechno, co potĜebovala vČdČt.

Andrew trávil víkendy se svou ženou a dČtmi a pracovní dny s ní. Jeho pĜátelé v Greenwichi je považovali za spokojený pár a jeho manželka se domnívala, že Blaise je jenom kamarádka z práce. „A jak sis pĜedstavoval, že zvládneš naši svatbu?“ zeptala se ho Blaise, když zjistila pravdu. „ěekl bys jí, že na víkend odjíždíš? Dopustil by ses bigamie?“ Blaise to zlomilo srdce.

Nakonec nČkdo promluvil a aféra se objevila v bulváru s fotografií jeho ženy a dČtí. Blaise byla naĜþena, že rozvrací manželství, a celé tĜi mČsíce se snažila unikat novináĜĤm, kteĜí se kolem ní sesypali, sotva vyšla z domu nebo z práce. Andrew byl lháĜ a podvodník. Vztah, v nČjž vČĜila a na který spoléhala, byl naprosto vylhaný. Muž, jehož milovala a kterému vČĜila, neexistoval. OtevĜela mu své srdce a naprosto pohoĜela. Andrew se vĤbec nehodlal rozvádČt. Celou dobu ji vodil za nos a ona mu to spolkla i s navijákem. Naprosto mu dĤvČĜovala. Nikdy 21

jí ani na mysl nepĜišlo, že jí lže, protože ona sama by nČco takového neudČlala. Když se o tom doþetl Harry, zavolal jí a politoval ji. VČdČl, že Blaise je slušná žena, která by se ženatým mužem chodit nezaþala. Když Blaise tenhle vztah ukonþila, plakala ještČ nČkolik mČsícĤ. Byla naprosto zhroucená.

Jejich známost trvala šestnáct mČsícĤ a otĜásla jí natolik, že od té doby si s nikým ani nevyšla. Teć ráda prohlašovala, že její volbou je být sama. Už nechtČla se svým srdcem hazardovat.

Andrew jí však stále volal. Nikdy se neomluvil za lži, kterými ji balamutil, zato jí posílal e-maily a esemesky, v nichž líþil, jak velice ji miluje a jak moc ji postrádá. Nikdy neĜekl, jak lituje toho, þeho se dopustil. Dobré dva roky poté, co ho Blaise opustila, se ji snažil znova dostat do postele, protože vČdČl, že by mu pak opČt podlehla. Blaise byla natolik chytrá, že mu na jeho intriky neskoþila. PoĜád se jí po nČm stýskalo, po tom, þím ji okouzlil, ale na jeho lži se znovu nachytat nehodlala. Doposud jí tvrdil, že se s Mary Beth rozvádí, což byla oþividná lež. Také vČdČla, že po ní podvádČl manželku s ještČ nČkolika dalšími ženami. Manželka mu zĜejmČ byla ochotná odpustit cokoli.

Blaise nikoli a jen jednou jedinkrát málem ztratila pĤdu pod nohama, když se v LondýnČ ubytovali ve stejném hotelu. Svolila, že s ním zajde na skleniþku. Na prázdný žaludek toho vypila víc než hodnČ a málem znovu podlehla jeho neodolatelnému kouzlu. V poslední chvíli se však rozpomnČla, kdo vlastnČ je, a utekla. Nikdy by mu to nepĜiznala, ale byla osamČlá a þasto myslela na to, jak jim spolu bylo dobĜe. Obþas v ní hrklo, když se jí ozval, a ráda by uvČĜila, že aspoĖ nČco na jejich vztahu bylo reálného. Jenže ve svČtlejších chvílích jí bylo jasné, že nebylo. Andrew Weyland byl nenapravitelný lháĜ. Ulevilo se jí, když pĜešel k jiné televizní spoleþnosti a odstČhoval se do Los Angeles. Jeho žena a dČti se samozĜejmČ stČhovaly s ním.

Tvrdil, že když se s ním Blaise rozešla, už nemČl motivaci ani srdce nechat se rozvést. Snažil se jí namluvit, jako by jeho neochota k rozvodu byla její vina, což nebyla pravda. Andrew lhal, jako když jiný dýchá.

Když jí zavolal, nČkdy si s ním popovídala, protože nikoho nemČla a Andrewa aspoĖ znala. Byl chytrý a zábavný a ona se už nebála rizika, že se do nČj znova zamiluje. Bylo prostČ milé slyšet jeho hlas, aĢ Ĝíkal cokoli. PĜipadalo jí to sice pošetilé, 22

ale Andrew vyplĖoval prázdno, které po jejich rozchodu nikdo nezaplnil. Po rozhovoru s ním vždycky propadla depresi.

Považovala se za hlupáka a bĜídila, že na ty jeho lži takhle naletČla. Byla mu dobrá jen k tomu, aby s ní spal a podvádČl svou ženu, k niþemu jinému. Využil ji tak jako ve svém životČ mnoho jiných. Byla to natolik zlá a bolestná zkušenost, že už si radši s nikým zaþínat nechtČla. A tak jako už mnohokrát pĜedtím, opČt našla útoþištČ a útČchu ve své práci.

Doma Blaise vešla do své pracovny a rozsvítila. Aktovku položila vedle psacího stolu, šla do kuchynČ pro salát a pĜinesla si ho ke stolu, kde si chtČla projít podklady pro zítĜejší vysílání.

Byly to pĜesnČ ty materiály, které si vyžádala. Zaþetla se do nich a pĜipravovala si komentáĜ pro své ranní vysílání. Když se podívala na hodinky, bylo už deset. PĜíliš pozdČ, než aby volala SalimČ, protože ta chodila na svém poklidném venkovČ vždycky brzy spát. Blaise se cítila provinile, když šla do kuchynČ odložit talíĜ do dĜezu. VČdČla, že jí mČla zavolat, a sama sobČ slíbila, že se jí ozve zítra ještČ pĜed odletem do Londýna.

KromČ své práce nČjak na nic nemČla þas.

O své dceĜi pĜemýšlela i pak, když se zastavila u okna a hledČla do Central Parku. MČla krásný byt, který koupila pĜed devíti lety, poté co se koneþnČ s Harrym rozvedli a vzdali se svého Ĝadového domu ve staré honosné zástavbČ na Východní sedmdesáté þtvrté ulici. StĜešní nástavba na Páté avenue jí naprosto vyhovovala. MČla tu velikánský obývací pokoj s krásnou vyhlídkou, pohodlnou ložnici vytapetovanou svČtle rĤžovým hedvábím, pracovnu, kde trávila vČtšinu svého þasu, velikou koupelnu z bílého mramoru a s ohromnou vanou a šatnu. Proti jejímu apartmá na opaþném konci chodby byl druhý pokoj, který užívala Salima, kdykoli sem pĜijela ze školy. KuchyĖ byla špiþkovČ vybavená a pĜevládala v ní þerná žula. Na kuchyĖ navazovala jídelna, dost velká na to, aby se v ní daly konat slavnostní veþeĜe, ale Blaise nikdy nic takového nepoĜádala ani neorganizovala. Za kuchyní byly dva pokojíþky pro personál, které zĤstaly od jejího nastČhování prázdné. Blaise staþilo, když každý den pĜišla hospodynČ. NechtČla, aby tu s ní nČkdo bydlel. Byla zvyklá na svou samotu a soukromí. Byla ochotná se jich vzdát, když plánovala sĖatek s Andrewem, ale to teć pro ni byla minulost vzdálená Ĝadu svČtelných let. Až 23

na obþasné telefonáty Andrew už þtyĜi roky do jejího života nepatĜil.

Když tenhle byt zaĜizovala, zdokumentoval ho každý velký þasopis vČnovaný bytovému návrháĜství. I po devíti letech byl stejnČ nádherný a zánovní. Blaise v nČm pobývala velice málo. Žila ve zdánlivČ nádherném svČtČ, v komfortu a luxusu, na hony vzdálena od prostých pomČrĤ, v nichž v Seattlu vyrĤstala. Byla slavná, obdivovaná, úspČšná v konkurenþním prostĜedí, kde obstál jen málokdo a kde kariéry obvykle rychle konþily. JedinČ díky své pevné vĤli, talentu a vytrvalosti se Blaise vypracovala na vrchol a dokázala se na nČm udržet. Byl to závidČníhodný život, po nČmž ostatní toužili a o nČmž snili, a rádi by s ní mČnili, kdyby to bylo možné.

Co ovšem nevidČli, byla její samota a odlouþenost, kdy v tČžkých osobních chvílích postrádala nČkoho, kdo by ji miloval a podpoĜil. Ostatní nikdy nepoznali zradu, již utrpČla od mužĤ typu Andrewa Weylanda þi od falešných pĜátel, kteĜí se na ni nabalili a chtČli se ohĜát na výsluní její slávy nebo ji nČjakým zpĤsobem využít. Vedla vlastnČ samotáĜský život a usmála se, když se vrátila k psacímu stolu a všimla si þasopisu, který jí Mark oznaþil a zasunul do aktovky. Byl v nČm její struþný profil a dČlali jí tam slušnou reklamu. Nad její fotografií, kterou získali od televizní spoleþnosti, stál velkými písmeny vytištČný nadpis: NÁDHERNÝ ŽIVOT. A tak také zvenþí vypadal. Jen Blaise sama vČdČla, že skuteþnost je jiná. Její život nebyl o nic nádhernČjší než život kohokoli jiného a v mnoha ohledech mnohem tČžší. Každý den svádČla neustálý zápas, aby neztratila to, co mČla, svou pozici, o niž tak tvrdČ bojovala. Byla sama na vrcholku hory, stejnČ jako v hotelových pokojích na celé planetČ, stonala na místech, kam by nikdo nechtČl jet ani zdravý. Trávila život nastupováním do letadel a vystupováním z nich. Nikdo vlastnČ netušil, co obnáší tenhle život, který jí lidé závidí, a jakou za nČj zaplatila cenu. Do nádherného života mČl hodnČ daleko a Blaise to vČdČla až moc dobĜe. Ale jakkoli byl krušný a osamČlý, Blaise by ho za nic na svČtČ nevymČnila.

24