8
ZROZEN¯ K P¤EPRAVù MAZLÍâKÒ
„Má zlomenou nohu,“ oznámil Tony Pines vûcnû. „Udûlala si to pfied pár tejdnama.“ Podíval jsem se na drobného psíka. Napadlo mû, jaké je ‰tûstí, Ïe to není jeden z tûch jeho lidoÏrav˘ch nûmeck˘ch ovãákÛ. „KdyÏ jsem tu byl za Jakem, tohohle jsem nevidûl,“ zaãal jsem a pfiejíÏdûl jemnû dlaní po oteklé noze pfiede mnou. „KdyÏ dûláme s koÀma, drÏíme je vzadu v kotcích, máme tfii. Vûfite tomu nebo ne, jsou houÏevnatûj‰í neÏ ovãáci! Bracken by okamÏitû pfiibûhla za Jakem a zpÛsobila by spoustu malérÛ, kdyby byla venku.“ Rozesmál jsem se. „Mimochodem, jak se mu dafií?“ „Pofiád je stra‰nû divokej,“ odpovûdûl Tony a napjatû mû pozoroval. „KdyÏ mám fiíct pravdu, moc se neuklidnil, ale teì ho aspoÀ bude moÏn˘ prodat.“ Dál jsem prohlíÏel malého psíka. „¤íkáte, Ïe se to stalo pfied dvûma t˘dny?“ „Je to asi tak deset dnÛ,“ odpovûdûl Tony. „Ovázali jsme to a dali jí trochu aspirinu, mysleli jsme, Ïe to bude dobr˘.“ „Mûli jste mû zavolat dfiív,“ namítl jsem. „Ten aspirin taky nebyl ideální.“ 154
Z R O Z E N ¯ K P ¤ E P R AV ù M A Z L Í â K Ò
„Jo, asi jsme mûli, ale byl jsem si jistej, Ïe to není zlomen˘ a Ïe se to spraví. Co s tím mÛÏete teì udûlat?“ „To je tûÏké,“ odpovûdûl jsem. „Mám praxi pro hospodáfiská zvífiata, takÏe nemám rentgen ani vybavení na tenhle druh péãe. Ke kterému veterináfii obvykle chodíte?“ „Ha, ha! Vy zvûrolékafii si úãtujete stra‰nû moc. Podívejte, myslel jsem, Ïe to není nic, na co by byl veterináfi potfieba, ale za zeptání to stojí. Teì ale chci udûlat to, co je správn˘, a zbavit ji trápení, jestli s tím nemÛÏete nic udûlat. Je moc malá, abych ji zastfielil. Mohl byste ji uspat?“ Pohlédl jsem na nûho a neuniklo mi, Ïe v jeho hlase jsou cítit v˘ãitky svûdomí. Zastavil jsem se tu jen s nûjak˘mi léky, které si objednal, neoãekával jsem, Ïe mu jde vlastnû o to, abych sem pfiijel a on se mnou mohl konzultovat stav jednoho ze sv˘ch psÛ. Ani na vtefiinu jsem nepochyboval, Ïe kdyby Tony chtûl, Bracken by zastfielil, i kdyby byla velká jako my‰. Znamenala pro nûho víc, neÏ byl ochotn˘ pfiipustit. „Podívejte,“ zaãal jsem. „MoÏná bych to dokázal spravit, ale potfieboval bych rentgen, abych mûl jistotu, a to znamená, Ïe by musela jet se mnou na pohotovost.“ „Kolik?“ Moc se mi nelíbil zpÛsob, jak to celé probíhalo. „ZáleÏí na tom, v jakém je to stavu,“ odpovûdûl jsem rozváÏnû. „Kolik zmûn probûhlo v okolí linie zlomu a jestli to svaly stáhly. MÛÏeme se domluvit na rozumné cenû, moÏná tak ãtyfii sta liber.“ Bylo to na potencionálnû sloÏitou operaci opravdu málo, vlastnû bych to ani nemûl na pohotovosti dûlat. Bylo mi jasné, Ïe pokou‰ím ‰tûstí, Ïe to moÏná ani nepokryje náklady, ale Tony urãitû to zvífie k Ïádnému veterináfii neodveze. Tony se podrbal na hlavû. „Já nevím,“ uvaÏoval. „To je po ãertech hodnû, moÏná bychom ji mûli uspat.“ 155
LUKE GAMBLE
„Nebo bych jí mohl tu nohu amputovat,“ navrhl jsem. „I na tfiech dokáÏe bûhat.“ Tony se za‰klebil. „Nechci tfiínoh˘ho psa.“ Povzdechl si. „K ãemu by mi to bylo? Podívejte, Luku, myslím, Ïe je na ãase…“ Podíval jsem se na zbytky obvazu na stole. Byl to jen marn˘ pokus dát nohu do pofiádku. Není potfieba fiíkat, Ïe to nepomohlo a Ïe ta noha nebyla ani vzdálenû v pofiádku. „Nic by jí nebylo,“ trval jsem na svém. „Pofiád by chytala krysy.“ „Ale no tak, Luku! Víte, jak to je – bylo by skvûl˘ tu nohu spravit, Bracken je moc hodnej pes a skvûlej krysafi, ale ãtyfii stovky si nemÛÏu dovolit. A nechci, aby mi tu pobíhal tfiínohej pes.“ Podíval jsem se na drobného psíka, kter˘ dychtivû vrtûl ocáskem. Nûco na jeho v˘razu pÛsobilo opravdu sympaticky. Zaváhal jsem. Prostû se mi do toho nechtûlo. Uspal jsem uÏ stovky zvífiat – patfií to k práci a nûkdy je milosrdenství tím nejlep‰ím, co mÛÏe ãlovûk pro zvífie udûlat. JenomÏe se mi vÛbec nezamlouvala pfiedstava, Ïe bych mûl uspat jinak úplnû zdravého psa jen kvÛli tomu, Ïe jeho majitel si nemÛÏe dovolit léãbu. „Podívejte,“ fiekl jsem. „¤eknu vám, co bychom mohli udûlat. Co kdybych to odoperoval za dvû stovky – doslova se o to s vámi podûlím. Potfiebuju praxi v ortopedii a její pfiípad bude zfiejmû opravdu zajímav˘.“ Pohlédl jsem na Tonyho, kter˘ potfiásl hlavou. „Byl byste mizernej obchodník.“ Se smíchem se nad tím zamyslel. „Ví va‰e nová manÏelka, jakej jste mûkkota?“ „Nejspí‰ ano,“ pfiik˘vl jsem. „Ale znamená to, Ïe vበpes by zÛstal naÏivu.“ „Tak dobfie,“ prohodil se smíchem a natáhl ruku, abychom dohodu zpeãetili. „Dvû stovky dám.“ 156
Z R O Z E N ¯ K P ¤ E P R AV ù M A Z L Í â K Ò
Potfiásl jsem si s ním rukou. „V hotovosti,“ poznamenal jsem s úsmûvem. KdyÏ jsem veãer ve‰el do pfiípravné místnosti s Bracken v náruãí, Holly se hihÀala. Sheila, která Bobovi pomáhala zavést katétr zbûdovanému v˘marskému ohafii, na mû pohlédla se zvednut˘m oboãím. „Copak mu je?“ zeptala se. „Uzavfiel jsem hroznû nev˘hodnou dohodu s jedním ze sv˘ch farmáfiÛ, abych zachránil malé Bracken Ïivot,“ oznámil jsem hrdû. „Aha,“ fiekla Sheila. „Je to nûjaká v˘jimeãná dohoda, kde platit bude‰ nakonec ty, abys tu práci mohl udûlat, a my budeme v‰ichni pracovat zadarmo, aniÏ bychom nûkomu prozradili, Ïe pfii sluÏbû na pohotovosti se zab˘vበmal˘mi zvífiaty soukrom˘ch klientÛ?“ „Ne tak úplnû.“ Povzdechl jsem si. „Ale mበskoro pravdu.“ „To mi pfiipadá skuteãnû chytré,“ poznamenal Bob a narovnal svou vysokou ‰tíhlou postavu poté, co zavedl katétr do Ïíly. „Vypadá moc pûknû, bohuÏel jenom dokud se nepokusí udûlat pár krokÛ,“ odpovûdûl jsem. Holly pfii‰la k Bracken a pohladila ji po hlavû. Pejsek nad‰enû zavrtûl ocáskem. „Líbí‰ se jí,“ prohodil jsem, kdyÏ Holly pfiipravovala klec a vzala mi pejska z rukou. „To bych fiekla,“ souhlasila poboufienû. „Holly má slabost pro malé vrtící se vûci,“ prohodila Sheila. „Nemohl bys mi s ní pomoct, aÏ se postarበo tamtoho?“ zeptal jsem se Boba. Rozpaãitû se na mû usmál a stfiídavû se díval na obû sestfiiãky. „Co budeme dûlat?“ 157
LUKE GAMBLE
„Primárnû musíme vyfie‰it pfiíãnou zlomeninu vfietenní kosti a vyztuÏit ji,“ pronesl jsem klidnû. „Aha, takÏe stará zlomenina, Ïe jo?“ „PfiibliÏnû deset dnÛ.“ Bob se na mû podíval a jeho v˘raz fiíkal víc, neÏ co by dokázala sdûlit slova. „Druhou moÏností bylo uspat ji,“ namítl jsem. Holly vyletûla v hrÛze dlaÀ k ústÛm, otevfiela klec a Bracken zase pohladila. „Stavila jsem se jen, abych pozdravila Sheilu a dozvûdûla se, co je nového,“ pronesla, jako by mluvila k psíkovi. „Teì ale budu muset zÛstat, abych mûla jistotu, Ïe jsi v pofiádku.“ „Tak to uÏ jsme dva,“ fiekl jsem. „Dneska jsem v Pilgrims jen na telefonu. Prostû se toho léãení nemÛÏu nabaÏit!“ Holly se rozesmála a prohlíÏela si mÛj snubní prst˘nek. „Pfiedtím jsi mûl nûkolik nocí volno!“ vyhrkla. „O ãem to mluví‰? Mበspoustu co vracet poté, co ses poflakoval na svatební cestû. UÏ ses z toho vzpamatoval?“ „No, vrátil jsem se nohama na zem.“ Byli jsme doma teprve dva dny, ale dobrodruÏství ze safari mi pfiipadala hroznû vzdálená. Vzal jsem si od Roba zpátky telefony a od té chvíle jsem uÏ zase fungoval naplno. „Ty uÏ léãí‰ malá zvífiata i v Pilgrims?“ zeptala se Holly. „Ne!“ namítl jsem. V tu chvíli mi zazvonil telefon. Zvedl jsem oãi k Holly, ta se zahihÀala a já vy‰el ven, abych pfiijal hovor. „Pohotovost Pilgrims,“ ohlásil jsem se a mÛj hlas se rozléhal chodbou. „Luke.“ „Ach, dobr˘ veãer,“ ozval se ponûkud namy‰len˘ hlas. „Jste veterináfi?“ „Ano,“ odpovûdûl jsem trochu nejistû. „Jsem zvûrolékafi…“ „Dobfie. No, myslím, Ïe sem nemusíte ani jezdit. Vlastnû potfiebuju jen poradit.“ 158
Z R O Z E N ¯ K P ¤ E P R AV ù M A Z L Í â K Ò
„Dobfie,“ odpovûdûl jsem a snaÏil se pfiijít na to, kdo mi to vlastnû volá. Nemohl jsem si ten hlas stále zafiadit a bohuÏel jsem se neumûl radovat z toho, Ïe mám uÏ tolik klientÛ, Ïe je nedokáÏu okamÏitû poznat. „No, jde o moji koãku. Je jí sedmnáct a pÛl, je to siamka a vãera jsem se po dvou t˘dnech vrátila. Cestou domÛ jsem ji vyzvedla z koãiãího útulku a pak se je‰tû zastavila na obûd. Asi jsem to nemûla dûlat, ale nenapadlo mû, Ïe se tam zdrÏím tak dlouho, ale potom jsem ji uÏ odvezla domÛ. Cel˘ den byla v pofiádku, ale veãer ‰la kolem páté ven a udûlala bobek, pomûrnû pevn˘. Potom ‰la v pÛl ‰esté znovu a to uÏ bylo fiid‰í. A potom uÏ to ‰lo velice rychle.“ „No, já se zab˘vám hospodáfisk˘mi –,“ pokusil jsem se vstoupit do hovoru, ale hlas mû okamÏitû zarazil. „Víte, je mi pfies ‰edesát, mûla jsem zánût moãového mûch˘fie a vím, jak rychle mohou staré koãky sejít. Zajímalo by mû, jestli mi mÛÏete nûjak poradit. Mám ji drÏet uvnitfi? Nechat ji v kuchyni, nebo ji vzít nahoru do loÏnice? Je to hloupé, ale prostû ji zboÏÀuju…“ Hlas na chvíli umlkl. „Víte, mám ji moc ráda.“ „Nemyslím si, Ïe prÛjem –“ „Myslíte, Ïe uÏ bude veãer v pofiádku? Nakrmila jsem ji, víte? Budete se smát, ale dala jsem jí uzeného lososa, nûjaké krevety, ale pofiád není ve své kÛÏi. Nemûla jsem ji vãera bûhem toho obûda nechat pût a pÛl hodiny v pfiepravce, ale skuteãnû jsem si myslela, Ïe je v pofiádku. MoÏná tam prochladla. Co si myslíte? Mám ji nechat u kamen?“ Neodpovûdûl jsem okamÏitû, protoÏe jsem se snaÏil vystihnout nûjakou pomlku, abych mohl promluvit. Telefon mi praskal u ucha. „PromiÀte, kdo volá, prosím?“ zeptal jsem se. „Lady Marion Buchanonová,“ odpovûdûl hlas, jako by to byla ta nejpodivnûj‰í otázka na svûtû. 159
LUKE GAMBLE
„Lady Marion,“ zaãal jsem a myslí mi bleskla pfiedstava Kevina Costnera, jak pfievleãen˘ za Robina Hooda stfiílí z luku ‰ípy. „Pilgrims je veterinární praxe, která se vûnuje hospodáfisk˘m zvífiatÛm.“ „Ale léãíte i malá zvífiata, ne? Paní Conelsonová se mi tuhle v tenisovém klubu zmínila o va‰í nadaci pro zvífiata – to je skvûlé, mûli bychom si o tom promluvit, ale víte toho dost i o koãkách a psech, o urgentní léãbû, Ïe?“ „No, vím, ale veãer… je to –“ „Teì je veãer, ne?“ Vyhlédl jsem z okna. „Ano, je,“ musel jsem pfiipustit. „Podívejte, nemyslím si, Ïe by to byl zánût moãového mûch˘fie. Va‰e koãka by potom spí‰ moãila, neÏ Ïe by mûla prÛjem, a konec koncÛ, mûla dnes jen jedin˘ záchvat. Myslím, Ïe byste ji mûla drÏet v teple, snaÏit se nemít pfiehnané obavy a ráno ji vzít na prohlídku ke svému veterináfii.“ „VáÏnû?“ vyhrkla lady Marion. „To je skvûlá rada! Ale v kolik budete ráno k dispozici. Bydlím v Mainside House, víte? Kód na bránu je 4876. Bude vám vyhovovat desátá hodina?“ „No, obávám se, Ïe Pilgrims je zafiízené na hospodáfiská zvífiata,“ zopakoval jsem. „Nemám na malá zvífiata vybavení.“ Asi jsem se nevyjádfiil dost jasnû. „Ale k mému domu se dostanete velice snadno,“ trvala na svém lady Buchanonová. „Jako kdyÏ vás zavolají na farmu.“ „No, já… Asi ano, ale –“ „Dobfie, mnû desátá hodina vyhovuje. Moje ãíslo máte v telefonu, Ïe? Je to od vás hezké! Velmi milé!“ Ïvatlala. „Mám také pár nádhern˘ch labradorÛ, kdybyste se na nû podíval. Zvládnete to? V˘bornû! TakÏe se uvidíme zítra.“ Zavûsila. Stál jsem tam úplnû ochromen˘ tím hovorem. Vrtûl jsem 160
Z R O Z E N ¯ K P ¤ E P R AV ù M A Z L Í â K Ò
hlavou a vrátil se do pfiípravné místnosti. Holly, Sheila a Bob na mû upírali zvûdavé pohledy. „Pofiád nedûlበmalá zvífiata?“ smála se Holly. „Okolnosti se mûní,“ odpovûdûl jsem ráznû. „Nechápu, proã se smûje‰?“ prohodila Sheila a dívala se na kamarádku. „KdyÏ bude takhle pokraãovat, za chvíli bude‰ mûnit práci a dûlat pro nûho.“ Bob se jen ti‰e zasmál. „Asi má v plánu nás zamûstnat úplnû v‰echny,“ prohodil. „Zatím ne,“ pfiiznal jsem. „Péãe o malá zvífiata není v plánu. Cordelia pracuje ve skvûlé veterináfiské praxi, takÏe po‰lu lady Marion tam.“ „Ale co Bracken?“ vyptávala se Sheila se zdviÏen˘m oboãím. „Proãpak ta není u Cordelie?“ „No, nemûl jsem na vybranou,“ zaãal jsem. „VÏdycky existuje nûkolik moÏností,“ namítl Bob mírnû a naznaãil Sheile, aby mu ‰la pomoct. „V‰echno to jde pfies poãítaã – to znamená skrz úãetnictví –, i kdyÏ je to jeden z tûch tv˘ch k‰eftÛ, Luku!“ kfiikla Sheila a zvedli s Bobem v˘marského ohafie ze stolu. „Nefiíkal bych tomu úplnû pfiesnû k‰eft,“ zamumlal jsem. Bob se pomalu sklonil, aby se podíval na zlomenou nohu. „Tohle bude váÏnû sloÏité,“ poznamenal a pfiejíÏdûl dlaní po linii zlomeniny. „Kosti se hodnû pfiekr˘vají, a i kdyÏ to zkrátíme, budou potfiebovat upravit. MoÏná se nám nepodafií dát je k sobû. Zabere to spoustu ãasu a mohli bychom mít dal‰í urgentní pfiíjem.“ „Musíme to alespoÀ zkusit,“ trval jsem na svém. „Pokud se objeví nûco dal‰ího, budeme to muset nûjak zvládnout.“ „ZÛstanu tady a pomÛÏu vám,“ prohodila Holly vesele. „Mám volno a stejnû chci vidût, jak to dopadne.“ Bez dal‰ích odkladÛ jsme Bracken uspali a odnesli ji na 161
LUKE GAMBLE
rychl˘ rentgen. Potom jsme ji pfiipravili na operaci. Sheila a Holly pracovaly spoleãnû jako za star˘ch ãasÛ, obû bez problémÛ vûdûly, co bude na operaci potfieba, a zároveÀ se staraly, aby Bracken byla v pohodlí a pravidelnû d˘chala. „Ví‰, seznámil jsem se na svatební cestû se zajímav˘mi lidmi,“ sdûlil jsem Bobovi, kdyÏ jsme rozfiízli nohu, abychom se dostali ke zlomené kosti. „A je to tady,“ prohodila Sheila a Holly se dobfie bavila. „Zdá se, Ïe se chystá ke zpovûdi.“ „Ani v nejmen‰ím,“ ujistil jsem je. „Jen si myslím, Ïe bychom mûli s Bobem zaãít letecky pfiepravovat domácí zvífiata.“ Holly a Sheila spoleãnû zaúpûly. Bob ke mnû zvedl oãi. „Je pravda, co o tobû fiíkají,“ oznámil. „Co?“ vydechl jsem. „Je to skvûl˘ nápad! Jen si mû vyslechni.“ „Jsi cvok,“ pronesl ti‰e a podíval se na rentgenov˘ snímek, kter˘ jsme mûli pfiipnut˘ pfied sebou, aby odhadl, kam vést dál fiez. „Seznámil jsem se s dopravním pilotem, kter˘ mi vyprávûl, jak se pfiepravují zvífiata – v‰echna letí komerãními linkami.“ „Chce‰ fiíct, Ïe létají stejn˘mi letadly jako my?“ pfieru‰ila mû Holly. „Pfiesnû tak,“ pokraãoval jsem. „UloÏí je v letadle do zavazadlového prostoru do oddûlení pro zvífiata. Poté, co jsem na svatební cestû mluvil s tím chlápkem –“ „KdyÏ ses mûl soustfiedit na svoji novomanÏelku,“ dodala Sheila kousavû. „To jsem dûlal taky,“ ohradil jsem se, „ale podstatné je, Ïe mám kamaráda –“ „Dal‰ího?“ „– Chrise. Je veterináfi a má praxi nedaleko leti‰tû Heathrow. Pomáhá s pfiepravou zvífiat… A zdá se, Ïe právû tam 162
Z R O Z E N ¯ K P ¤ E P R AV ù M A Z L Í â K Ò
je díra na trhu. Spousta lidí bere své mazlíãky do ciziny, ale jenom pár firem takové cestování zaji‰Èuje profesionálnû a Ïádnou z nich neprovozují veterináfii.“ „Zní to spí‰ jako práce pro stûhováka neÏ pro zvûrolékafie,“ namítl Bob. „No,“ pfiemítal jsem, „klíãové je, aby se dobfie cítila ta zvífiata. Vût‰ina mazlíãkÛ potfiebuje potvrzení, zdravotní prohlídku, krevní testy, dovozní povolení…“ „No, tak to není vyloÏenû léãení,“ vloÏila se do hovoru Sheila. „To sice ne, ale mohli bychom zfiídit v˘jimeãnou sluÏbu s nejvy‰‰ími standardy péãe o zvífiata, postarat se o ve‰keré veterinární úkony a v‰echno zajistit od zaãátku aÏ do konce. Bylo by to nûco, co zatím vÛbec nikdo nedûlá.“ Bob se zarazil a pohlédl na mû. „VáÏnû?“ ujistil se. „Îádní veterináfii tohle nedûlají?“ „Ne, budeme první,“ oznámil jsem a díval se mu zpfiíma do oãí. „Tak kolik?“ zeptal se. „Jak to myslí‰?“ „No, tenhle tvÛj plán se nakonec scvrkne pfiedev‰ím na investici, ne? Chci jít pfiímo k vûci, tak se ptám, kolik bude‰ chtít?“ „To není fér!“ ohradil jsem se a natáhl se, abych mohl reponovat zlomeninu chudinky Bracken. „Nejde mi jen o peníze.“ „To tvrdí vût‰ina holek,“ ‰pitla Sheila. „Hledám partnera, se kter˘m bych tuhle vzru‰ující moÏnost podnikání prozkoumal,“ dodal jsem a vÛbec si jí nev‰ímal. „Ty svaly se hodnû smr‰tily, co?“ poznamenal Bob a umístil retraktory, aby odhalil kost. „Asi budeme muset jít o kousek v˘‰, abychom tu destiãku dobfie umístili.“ 163
LUKE GAMBLE
„MoÏná budeme muset upravit konce,“ poznamenal jsem. „Takhle by se to neléãilo.“ Na dal‰í hodinu jsem my‰lenky na pfiepravu zvífiat odsunul stranou a soustfiedili jsme se s Bobem na to, abychom zpevnili Bracken nohu a poskládali v‰echno dohromady. „Tak,“ prohodil a úlevnû si oddechl, kdyÏ jsem dokonãil poslední steh. „Rentgen ukáÏe, jestli byste vy dva byli k nûãemu jako kutilové!“ smála se Sheila. Odnesli jsme pejska na rentgen, abychom pofiídili pooperaãní snímek a zjistili, jestli se nám podafiilo v‰echno pospojovat. „Ví‰ co,“ prohodil Bob, „jestli se nám to povedlo, budu to brát jako znamení, Ïe by ten tvÛj ‰ílen˘ nápad mohl stát za prozkoumání. Pokud ne, zapomeÀ na to.“ Pfiik˘vl jsem. Mûl jsem pocit, Ïe lep‰ího v˘sledku stejnû tûÏko dosáhnu. Nervóznû jsme ãekali na vyvolání snímku. Bracken je‰tû spala a Holly ji odnesla do kotce, aby se zotavila po anestezii. Nakonec Sheila vytáhla film z ustalovaãe a spokojenû ho pfiidrÏela proti svûtlu. „Ale, ale!“ smála se. „Zdá se, Ïe byste spolu mohli mít firmu na pfiepravu zvífiat!“ Bob hvízdl. Rentgen vypadal v˘bornû. „Já se pro to narodil!“ oznámil. „Aerolinky PetAir jsou na svûtû!“ Dlouho jsme mlãky stáli a jen si prohlíÏeli rentgenov˘ snímek. A potom jsem ti‰e poznamenal: „·est tisícovek by to mohlo pokr˘t.“
164