8
ZROZEN¯ K P¤EPRAVù MAZLÍâKÒ
„Má zlomenou nohu,“ oznámil Tony Pines vûcnû. „Udûlala si to pfied pár tejdnama.“ Podíval jsem se na drobného psíka. Napadlo mû, jaké je ‰tûstí, Ïe to není jeden z tûch jeho lidoÏrav˘ch nûmeck˘ch ovãákÛ. „KdyÏ jsem tu byl za Jakem, tohohle jsem nevidûl,“ zaãal jsem a pfiejíÏdûl jemnû dlaní po oteklé noze pfiede mnou. „KdyÏ dûláme s koÀma, drÏíme je vzadu v kotcích, máme tfii. Vûfite tomu nebo ne, jsou houÏevnatûj‰í neÏ ovãáci! Bracken by okamÏitû pfiibûhla za Jakem a zpÛsobila by spoustu malérÛ, kdyby byla venku.“ Rozesmál jsem se. „Mimochodem, jak se mu dafií?“ „Pofiád je stra‰nû divokej,“ odpovûdûl Tony a napjatû mû pozoroval. „KdyÏ mám fiíct pravdu, moc se neuklidnil, ale teì ho aspoÀ bude moÏn˘ prodat.“ Dál jsem prohlíÏel malého psíka. „¤íkáte, Ïe se to stalo pfied dvûma t˘dny?“ „Je to asi tak deset dnÛ,“ odpovûdûl Tony. „Ovázali jsme to a dali jí trochu aspirinu, mysleli jsme, Ïe to bude dobr˘.“ „Mûli jste mû zavolat dfiív,“ namítl jsem. „Ten aspirin taky nebyl ideální.“ 154