MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 4
PfieloÏila Jana Kunová
Louisa May Alcott LITTLE WOMEN Translation © 2009 by Jana Kunová Preface © 2009 by Jana Kunová Jacket design © 2009 by Jana ·Èastná
ISBN 978-80-242-2445-9
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 5
KLASIKA NA OBJEDNÁVKU: LOUISA MAY ALCOTTOVÁ A JEJÍ MALÉ ÎENY V kvûtnu roku 1868 si pûtatfiicetiletá Louisa May Alcottová zapsala do deníku, Ïe pracuje na objednané knize pro dívky, a poznamenala k tomu: „Dûvãata jsem nikdy nemûla ráda a kromû sester vlastnû ani Ïádná neznám.“ Málokdo by oãekával, Ïe takto vznikne román, kter˘ budou ãtenáfii milovat je‰tû po sto padesáti letech – a pfiesto se tak stalo. Malé Ïeny jsou dodnes dívãí klasikou a narozdíl od mnoha dûl jin˘ch autorek devatenáctého století nebyly nikdy zapomenuty ani nepotfiebovaly záchrann˘ pás v podobû feministického literárního hnutí sedmdesát˘ch let. Nûco z jejich kouzla zfiejmû dokáÏe odolat ãasu i promûnám literárního vkusu. Je zaráÏející, Ïe takovou nadãasovou kvalitu nacházíme zrovna u knihy, která vznikla ãistû jako fiemesln˘ produkt. Alcottová se v dobû vzniku Mal˘ch Ïen uÏ léta literární tvorbou Ïivila, a to nejen psaním nevinn˘ch pohádek, básní a didaktick˘ch pfiíbûhÛ pro dûti. Ve svém repertoáru mûla i hororové povídky a gotické romány, které publikovala v brakov˘ch ãasopisech pod muÏsk˘m pseudonymem A. M. Barnard. Nabídku svého nakladatele, aby napsala dívãí obdobu oblíben˘ch (a velice v˘nosn˘ch) pfiíbûhÛ pro chlapce, pfiijala hlavnû z finanãních dÛvodÛ a do práce se pustila témûfi strojov˘m tempem: první díl zapoãala v kvûtnu a dokonãila v polovinû ãervence 1868, a kdyÏ po jeho fiíjnovém vydání nastala poptávka po pokraãování, psala kapitolu dennû a kniha byla 1. ledna 1869 pfiipravena k odeslání do redakce. Tato rychlost je v‰ak pochopitelná, kdyÏ uváÏíme, Ïe Louisa mûla profesionálnû vypsanou ruku, a hlavnû spoustu materiálu, o nûmÏ nemusela nijak zvlá‰È pfiem˘‰let. Vzala prostû záÏitky ze svého dûtství a mládí, do hlavních postav vtûlila sebe a své tfii sestry, se zruãností profesionálního literáta namíchala humor, pouãení a dojetí a tím v‰ím obalila kostru pfievzatou z alegorické Poutníkovy cesty, kterou kaÏd˘ americk˘ puritán znal odmaliãka stejnû dobfie jako Bibli. V˘sledn˘ produkt zaznamenal okamÏitû
MaleZenyKor2
6
5/10/17 11:52 AM
Stránka 6
MALÉ ÎENY
ohromn˘ úspûch a z chudé, tvrdû pracující Ïeny udûlal finanãnû sobûstaãnou a uznávanou spisovatelku. Neobyãejn˘ ohlas Mal˘ch Ïen se dá pfiiãíst tomu, Ïe zaplnily mezeru na trhu, ale nevysvûtluje to, proã se zafiadily do kánonu americké literatury pro mládeÏ. Pfiíãina je ale velmi prostá. Dûtství a rodina Louisy May, tak jak je v Mal˘ch Ïenách líãí, pfiedstavují jak˘si ideál rodinného Ïivota a se v‰emi hrdinkami se i pfies propast ãasu mÛÏeme v mnoha vûcech snadno identifikovat. Autorka pfiesnû vycítila, které pfiíbûhy a motivy má zachovat v jejich pÛvodní „autobiografické“ podobû a kde musí pfiidat ‰petku fikce, aby její vyprávûní bylo pfiístupné co nej‰ir‰ímu spektru ãtenáfiek. Kdyby se totiÏ drÏela skuteãnosti pfiíli‰ pfiesnû, její kniha by patrnû vzbudila spí‰e rozpaky, moÏná i rozhofiãení. Louisa totiÏ vÛbec neproÏila prÛmûrné dûtství v prÛmûrné rodinû. Narodila se 29. listopadu 1832 v pensylvánském Germantownu jako druhá dcera originálního myslitele a reformátora Amose Bronsona Alcotta a jeho neménû originální manÏelky Abigail, zvané „Abba“. Její otec právû ten den slavil tfiiatfiicáté narozeniny. UÏ nûjak˘ ãas patfiil k ‰ir‰ímu okruhu intelektuálního hnutí, které dnes známe pod názvem transcendentalismus. Rodina se zakrátko pfiestûhovala do novoanglického centra vzdûlanosti Bostonu, kde Bronson Alcott zaloÏil experimentální ‰kolu. Své odváÏné teorie o v˘chovû dûtí aplikoval i na své vlastní dcery: Annu (nar. 1831), Louisu, Lizzie (1835) a Abby May (1840). Brzy se spfiátelil s vÛdãími osobnostmi transcendentalistického hnutí Ralphem Waldo Emersonem a Henry Davidem Thoreauem, které sv˘mi my‰lenkami silnû ovlivnil, aãkoli nikdy nedosáhl jejich proslulosti. Toto období relativního klidu a blahobytu v‰ak po nûkolika letech skonãilo krachem. Alcottovy novátorské vyuãovací metody pfiekroãily meze tolerance bûÏn˘ch bostonsk˘ch obãanÛ a ‰kola musela b˘t zru‰ena. Pro Louisina otce to znamenalo nejen osobní tragédii, ale i finanãní bankrot. Od té doby rodina Ïila v chudobû, ãasto se stûhovala i nûkolikrát do roka a mnohdy se musela spoléhat na milosrdenství pfiátel a pfiíbuzn˘ch. I pfiesto proÏila dûvãata pomûrnû ‰Èastné dûtství. Rodiãe a sevfiená komunita jejich pfiátel povaÏovali v˘chovu dûtí za svou prioritu a vûnovali jim neobyãejnou péãi, lásku, ale i intelektuální a tvÛrãí svobodu, a to bez ohle-
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 7
KLASIKA NA OBJEDNÁVKU
7
du na to, Ïe ‰lo o dívky. Louisa a její sestry mûly pfiístup k Emersonovû rozsáhlé knihovnû, smûly se úãastnit intelektuálních diskuzí, psaly a inscenovaly vlastní divadelní hry, vydávaly rodinné noviny. Transcendentalistické ideje osobního duchovního zdokonalení, intuitivního pfiístupu k Ïivotu a rovnosti v‰ech lidí jim zcela pfiirozenû pfie‰ly do krve a zvlá‰tû talentovanou, vá‰nivou a svéhlavou Louisu pfiivedly na neobvyklou Ïivotní dráhu. První plnohodnotnou povídku „The Rival Painters“ (Soupefiící malífii) napsala v ‰estnácti letech. Brzy nato také zaãala vydûlávat – stejnû jako v knize obû star‰í sestry Alcottovy od raného mládí pracovaly, aby pomohly uÏivit rodinu. Vystfiídaly vût‰inu zamûstnání, která se v tehdej‰í dobû Ïenám nabízela: guvernantka, spoleãnice, pomocnice v domácnosti, uãitelka. Pozdûji dokonce spoleãnû zaloÏily malou ‰kolu, ale Louise narozdíl od Anny podobná dfiina nevyhovovala. Vûnovala se proto soustavnû literární tvorbû a svá díla nabízela k publikaci. „Soupefiící malífii“ vy‰li v jednom bostonském ãasopise v roce 1852, o dva roky pozdûji následovala první kniha, sbírka pohádek Flower Fables (Kvûtinové bajky). Celá padesátá léta Alcottová pilnû uãí, pí‰e a publikuje, ale pro její ctiÏádostivou povahu to je stále málo, jejím snem je zbohatnout a zajistit rodinû pohodln˘ Ïivot. Potom ale pfiichází série dÛleÏit˘ch momentÛ. Rodina kupuje Orchard House, dÛm v mûsteãku Concord kousek od Bostonu, av‰ak tento ‰Èastn˘ tah zanedlouho zastíní smrt Louisiny mlad‰í sestry Lizzie, oslabené spálou. Îal vzápûtí stfiídá radost, protoÏe nejstar‰í Anna se zasnubuje s Johnem Prattem, s nímÏ se poznala v ochotnickém divadelním souboru. Vezmou se v roce 1860, tûsnû pfied válkou. Obãanská válka pfiedstavovala pro Louisu v˘zvu. Nedokázala se v klidu vûnovat obvyklé práci, touÏila b˘t ve stfiedu dûní, a tak odjela do Washingtonu jako dobrovolná o‰etfiovatelka. Nakazila se v‰ak tyfovou horeãkou a vinou nesprávné léãby, z jejíchÏ následkÛ se nikdy plnû nezotavila, se ocitla ve velmi váÏném stavu. Vrátila se tedy domÛ a své záÏitky shrnula do sbírky povídek Hospital Sketches (ârty z nemocnice). Právû ta jí poprvé získala pfiízniv˘ kritick˘ ohlas a otevfiela cestu k vydání prvního románu Moods (Nálady), jehoÏ pfiijetí v‰ak bylo spí‰ rozpaãité. Tûsnû po válce se jí naskytla pfiíleÏitost podniknout jako spoleãnice invalidní dívky cestu do Evropy. Nav‰tívila ·v˘carsko, Nice, PafiíÏ ãi Lond˘n.
MaleZenyKor2
8
5/10/17 11:52 AM
Stránka 8
MALÉ ÎENY
Po návratu do Spojen˘ch státÛ nabírá její literární kariéra neãekan˘ spád. Publikuje dal‰í povídkové sbírky, pokraãuje i ve své tajné brakové tvorbû, v roce 1867 jí prÛkopnice Ïenského hnutí Margaret Fullerová nabídne místo ‰éfredaktorky dûtského ãasopisu Merry’s Museum. A potom jí Thomas Niles z nakladatelství Roberts Brothers zadá onu osudnou zakázku: „kníÏku pro dívky“. Malé Ïeny se okamÏitû staly bestsellerem, z pultÛ mizelo jedno vydání za druh˘m, autorku zaplavovaly nad‰ené dopisy ãtenáfiek i pochvalné ohlasy odborné vefiejnosti. Na vlnû úspûchu se svezl i bleskurychle napsan˘ a vydan˘ druh˘ díl a Louisa May Alcottová si v podstatû pfies noc splnila svou dávnou touhu – zbavila rodinu chudoby a zajistila jí dÛstojnou existenci. Sama pfiitom svou veleúspû‰nou knihu vnímala znaãnû rozporuplnû. Zvlá‰È ve druhém díle se proti svému pfiesvûdãení podfiídila tlaku ãtenáfiÛ i nakladatele a postavy doslova „vyvdala“, dokonce i své alter ego Jo. (Ve skuteãnosti zÛstala cel˘ Ïivot dobrovolnû starou pannou a o manÏelství nikdy ani neuvaÏovala.) Úspûch ji zdaleka nepfiimûl sloÏit ruce do klína. Své finanãní nezávislosti vyuÏila ke splacení rodinn˘ch dluhÛ, podnikla s nejmlad‰í sestrou dal‰í cestu po Evropû, mohla se v˘raznûji vûnovat osvûtové ãinnosti (zejména v oblasti Ïenského volebního práva a abstinenãním „hnutí za stfiídmost“), ale jinak v pracovním tempu nepolevila. Cyklus Mal˘ch Ïen po zpÛsobu dne‰ních komerãních autorÛ obohatila je‰tû o nûkolik více ãi ménû voln˘ch pokraãování – Little Men (Malí muÏi, 1871), Jo’s Boys (Joini chlapci, 1886) a dal‰í texty –, Ïádné z nich se v‰ak kvalitou prvním dvûma knihám nevyrovnalo. Nûkolik pokusÛ o váÏnûj‰í tvorbu pro dospûlé postupem ãasu upadlo v zapomnûní. Posledních deset let Louisina Ïivota bylo ve znamení smutn˘ch událostí. V roce 1877 zemfiela její matka Abba. O dva roky pozdûji umírá v Evropû nejmlad‰í ze sester May a zanechává po sobû roãní holãiãku Louise Marie, „Lulu“. Spisovatelka se osifielého dítûte ujala, jenÏe její zdraví uÏ se v té dobû valem hor‰ilo, stejnû jako stav jejího otce Bronsona. Zvlá‰tní shodou okolností se stalo, Ïe Louisa May a Bronson Alcottovi mají nejen stejné datum narození, ale také témûfi shodné datum úmrtí. Autorka Mal˘ch Ïen je‰tû 4. bfiezna 1888 sedûla u otcova úmrtního loÏe a o dva dny pozdûji zemfiela sama.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 9
KLASIKA NA OBJEDNÁVKU
9
âtenáfi v tomto struãném souhrnu najde mnoho paralel mezi událostmi spisovatelãina Ïivota a událostmi popisovan˘mi v knize, pfiesto se nedá fiíct, Ïe jsou Malé Ïeny ãistû autobiografick˘ román. Alcottová své vzpomínky spí‰ jen volnû zpracovala a do znaãné míry zidealizovala. Pro první ãást, která druhou co do kvality jednoznaãnû pfiedãí, je navíc charakteristická intertextuální inspirace alegorick˘m traktátem anglického kazatele Johna Bunyana Poutníkova cesta z tohoto svûta do svûta budoucího (1678, do ãe‰tiny pfieloÏil TomበMíka, Argo 1996). Tato kniha pfiiputovala do Nového svûta s prvními puritány a je‰tû v polovinû devatenáctého století patfiila k základním kamenÛm novoanglick˘ch rodinn˘ch knihoven. Louisa vtûlila do svého vyprávûní o sestrách Marchov˘ch syÏet Poutníkovy cesty moÏná i proto, Ïe patfiila k oblíben˘m knihám jejího otce. Lze ji pfiirovnat napfiíklad ke Komenského Labyrintu svûta a ráji srdce. Líãí pouÈ muÏe jménem Kristián z Mûsta zkázy do Nebeského mûsta, bûhem níÏ se hrdina setkává s mnoha symbolick˘mi postavami a poznává rÛzná alegorická místa, která zastupují pfiekáÏky, jeÏ mohou kfiesÈana potkat na jediné správné Ïivotní cestû. Také Alcottová provádí své dívãí hrdinky iniciaãní poutí, a navíc první díl velice ‰Èastnû uzavfiela do období jediného roku, takÏe paradoxnû pÛsobí ucelenûj‰ím a literárnûj‰ím dojmem neÏ „dospûlej‰í“ díl druh˘, kter˘ klasickou románovou formou sleduje osudy sester Marchov˘ch o nûkolik let pozdûji. Obû knihy pfiesto tvofií neoddûliteln˘ uzavfien˘ celek a mají nesporné kvality, jeÏ tuto dívãí klasiku nenechaly pfiíli‰ zestárnout. Dialogy si dodnes uchovaly svûÏest a pfiirozenost, a nevyprchalo ani kouzlo v‰edních pfiíhod a sourozeneck˘ch sporÛ. Autorka se nûkdy dotkne hranice sentimentality, ale vût‰inu emocionálnû vypjat˘ch momentÛ líãí civilnû, a pfiesto pÛsobivû. Snad jedinû nûkteré pfiehnanû didaktické pasáÏe nudí anebo vyvolávají lehk˘ úsmûv – ov‰em suché, zdlouhavé a mravoliãné v˘klady nebyly ve své dobû v dûtské literatufie niãím v˘jimeãn˘m a Alcottová patrnû tuto konvenci zachovala jen s velk˘m sebezapfiením. Díky tomu v‰emu zÛstávají Malé Ïeny nesmazatelnû zapsány v seznamech povinné ãetby i v srdcích ãtenáfiÛ. V poslední dobû se staly také vdûãn˘m pfiedmûtem odborného zkoumání, i kdyÏ feministické literární bádání nachází Ïivnou pÛdu spí‰e ve sku-
MaleZenyKor2
10
5/10/17 11:52 AM
Stránka 10
MALÉ ÎENY
teãném Ïivotû Louisy May Alcottové ãi v její utajené brakové tvorbû, v níÏ se necítila spoutaná mravní povinností vÛãi dûtské du‰i a mohla dát prÛchod své zálibû v gotické atmosféfie, hororov˘ch rekvizitách a psychologicky rozporupln˘ch, nezávisl˘ch hrdinkách. Z obecnûj‰ího hlediska jsou Malé Ïeny zajímavé jako dokument o americkém v‰edním Ïivotû v polovinû devatenáctého století a nabízejí rovnûÏ zjednodu‰en˘ náhled do my‰lení transcendentalistÛ i pfiíklad praktické „domácí“ aplikace jejich idejí, v daleko pfiístupnûj‰í formû neÏ tfieba ThoreauÛv Walden. Stejnû jako spousta jin˘ch dûtsk˘ch knih, na kter˘ch se podepisuje zub ãasu, jsou dnes Malé Ïeny vystaveny rÛzn˘m zjednodu‰ujícím tendencím: objevují se krácená vydání, aktualizace, adaptace. Rozdílná kvalita a pojetí jednotliv˘ch ãástí knihy vedly napfiíklad ve Velké Británii k tomu, Ïe druh˘ díl vychází samostatnû pod názvem Good Wives (Dobré manÏelky). V ãeském prostfiedí se s angloamerickou „dûtskou“ klasikou tradiãnû zachází je‰tû více mace‰sky – staãí vzpomenout na Plevova Robinsona Crusoe nebo useknutou verzi Jany Eyrové naz˘vanou Sirotek lowoodsk˘, která ponechává ze zásadního románu pouze nesmysln˘ pah˘l. Malé Ïeny potkal podobn˘ osud: druh˘ díl byl z knihy odstranûn (nepoãítáme-li zcela zapomenut˘, dnes jiÏ témûfi nedostupn˘ pfieklad z poãátku dvacátého století) a ãtenáfiky znají pouze populární a velice pÛvabnou, ale silnû upravenou verzi prvního dílu z pera Jindfii‰ky Smetanové, která vy‰la v nakladatelství Albatros nejprve v roce 1974 a poté v reedici roku 1992. O existenci dal‰ích osudÛ hlavních hrdinek se pak dozvídají aÏ z hvûzdnû obsazené filmové verze. Tento nov˘ pfieklad chce ãesk˘m (pravda, spí‰e dospûl˘m) ãtenáfiÛm nabídnout Malé Ïeny v pÛvodní podobû, se v‰emi dobov˘mi „nectnostmi“ a nuancemi, které byly dosud obûtovány na oltáfi srozumitelnosti. Vychází z originálního znûní prvního vydání a pfiidrÏuje se americké publikaãní praxe, kdy oba díly vycházejí v jednom svazku pod spoleãn˘m názvem. Pfiedstavuje tuto klasiku v rámci moÏností tak, jak ji Louisa May Alcottová pfied témûfi sto padesáti lety napsala. Snad její Malé Ïeny koneãnû dostanou i u nás moÏnost zafiadit se mezi plnohodnotná díla, která utváfiela americkou literární tradici a zanechala v ní nesmazatelnou stopu. Jana Kunová
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 11
â Á S T P RV N Í
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 13
PROLOG
Vydej se tedy, má kníÏko, do svûta a kaÏdému, kdo s vlídností tû uvítá, zjev, co v svém srdci chovበskryto, s nadûjí blahou, Ïe uÏijí to k dobrému úãelu a rozhodnou se stát lep‰ími poutníky, neÏ jsme ty i já. Prav o Milosti, té dobré paní, jak poutnicí se stala v útlém mládí. AÈ milé panny uãí se ji ctít a moudfie vûfiit ve svût budoucí. VÏdyÈ i dûcko mÛÏe stezkou BoÏí jít, k Jeho vûrn˘m du‰ím bez obav se pfiipojit. PODLE JOHNA
BUNYANA
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 15
KAPITOLA 1 Hra na poutníky „Vánoce bez dárkÛ nejsou Ïádné Vánoce,“ reptala Jo leÏící na rohoÏi pfied krbem. „Chudoba je stra‰ná vûc!“ vzdychla Meg a podívala se na své staré ‰aty. „Myslím, Ïe není spravedlivé, kdyÏ nûkterá dûvãata mají spoustu hezk˘ch vûcí a jiná vÛbec nic,“ dodala malá Amy a ublíÏenû popotáhla. „Zato máme tatínka a maminku a jedna druhou,“ fiekla spokojenû Beth ve svém koutku. âtyfii mladé tváfie ozáfiené svûtlem ohnû se po tûch radostn˘ch slovech rozjasnily, ale zase se zachmufiily, kdyÏ Jo smutnû namítla: „Táta tu s námi není a je‰tû dlouho nebude.“ Nefiekla „moÏná uÏ nikdy“, ale kaÏdá si to v duchu doplnila a pomyslela na otce, kter˘ byl daleko odtud ve válce.1) Chvíli nikdo nepromluvil. Pak Meg prohlásila veselej‰ím tónem: „Víte, Ïe maminka navrhla, abychom si letos o Vánocích nedávaly Ïádné dárky, protoÏe tahle zima bude pro v‰echny tûÏká. Podle ní bychom nemûly utrácet peníze jen tak pro potû‰ení, kdyÏ na‰i muÏi v armádû tolik strádají. NemÛÏeme udûlat mnoho, ale kaÏdá z nás mÛÏe nûco málo obûtovat a mûly bychom to dûlat s radostí. JenÏe já to bohuÏel s radostí nedûlám.“ Zavrtûla hlavou a s lítostí pomyslela na v‰echny hezké vûci, které si pfiála mít. „Já si myslím, Ïe na‰e úspory by stejnû k niãemu nebyly. KaÏdá máme dolar a armádû by moc nepomohlo, kdybychom jim ho daly. Od mamky ani od vás nic neãekám, ale já si chci koupit Undinu a Sintrama.2) Tak dlouho uÏ po tom touÏím,“ fiekla Jo, jeÏ moc ráda ãetla. „Já jsem si chtûla koupit nové noty,“ fiekla Beth s lehk˘m povzdechem, kter˘ nesly‰el nikdo kromû smetáãku u krbu a stojanu na konvici. „Koupím si velkou krabici Faberov˘ch tuÏek na kreslení.3) Skuteãnû je potfiebuji,“ fiekla Amy odhodlanû.
MaleZenyKor2
16
5/10/17 11:52 AM
Stránka 16
MALÉ ÎENY
„O na‰ich penûzích máma nefiíkala nic a urãitû by si nepfiála, abychom se vzdaly v‰eho. Kupme si kaÏdá, co chceme, a uÏijme si trochu legrace. Podle mû dfieme dost tvrdû, abychom si to zaslouÏily,“ zvolala Jo a prohlédla si podráÏky sv˘ch bot jako muÏ. „Já tedy urãitû – skoro cel˘ den uãím otravné dûti, a pfiitom bych chtûla v klidu sedût doma,“ zaãala si znovu stûÏovat Meg. „Nemበto ani z poloviny tak tûÏké jako já,“ fiekla Jo. „Jak by se ti líbilo b˘t celé hodiny zavfiená s nervózní rozmrzelou starou dámou, která tû pofiád prohání, nikdy není spokojená a otravuje tû, aÏ se ti chce vyskoãit z okna nebo vlepit jí pohlavek?“ „âlovûk by nemûl b˘t mrzut˘, protoÏe to není hezké, ale mnû váÏnû pfiipadá, Ïe mytí nádobí a uklízení je ta nejhor‰í práce na svûtû. Mám z toho ‰patnou náladu a ruce tak ztuhlé, Ïe vÛbec nemÛÏu pofiádnû cviãit.“ A Beth pohlédla na své zhrublé ruce s povzdechem, kter˘ tentokrát sly‰eli v‰ichni. „Nevûfiím, Ïe jediná z vás trpí tolik co já!“ vykfiikla Amy. „VÏdyÈ nemusíte chodit do ‰koly s nevychovan˘mi dûvãaty, která vás mofií, kdyÏ nûco neumíte, vysmívají se va‰im ‰atÛm, zamlouvají va‰eho otce, protoÏe není bohat˘, a uráÏejí vás, protoÏe nemáte hezk˘ nos.“ „Jestli myslí‰ pomlouvají, tak to fiekni a nemluv o zamlouvání, jako by taÈka byl lístek do divadla,“ radila se smíchem Jo. „Vím, co tím myslím, nemusí‰ b˘t proto statirická. Je správné uÏívat vhodná slova a roz‰ifiovat si slovní zásobu,“ odvûtila Amy dÛstojnû. „Ner˘pejte do sebe, dûti. Copak ty bys nechtûla, abychom mûli peníze, o které tatínek pfii‰el, kdyÏ jsme byly malé, Jo? BoÏínku, jak ‰Èastné a hodné bychom byly, kdybychom nemûly starosti,“ fiekla Meg, která se je‰tû pamatovala na lep‰í ãasy. „Onehdy jsi povídala, Ïe jsme mnohem ‰Èastnûj‰í neÏ Kingovy dûti, které se pofiád perou a hádají, aãkoli Ïijí v pfiepychu.“ „A taky je to pravda, Beth. AspoÀ myslím, Ïe jsme. Musíme sice pracovat, ale uÏijeme si spoustu zábavy a jsme bezva parta, jak by fiekla Jo.“ „Jo pouÏívá hrozná hovorová slova!“ poznamenala Amy a nesouhlasnû pohlédla na vytáhlou postavu nataÏenou na rohoÏi. Jo se okamÏitû posadila, vrazila si ruce do kapes u zástûry a zaãala si pískat.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 17
HRA NA POUTNÍKY
17
„Nech toho, Jo, jsi jako kluk!“ „Proto to dûlám.“ „O‰kliví se mi hrubé nezpÛsobné dívky!“ „Nesná‰ím afektované ukÀourané Ïáby!“ „Ptáãkové se ve sv˘ch hnízdeãcích nehádají,“ zazpívala Beth smifiitelka a zatváfiila se tak legraãnû, Ïe se obû rozesmály a „r˘pání“ pro ten den skonãilo. „VáÏnû, obû byste se mûly nad sebou zamyslet.“ Meg zaãala kázat po zpÛsobu star‰ích sester. „Ve svém vûku uÏ bys nemûla dûlat klukoviny, Josephine. Tolik to nevadilo, kdyÏ jsi byla malá holãiãka, ale teì jsi hodnû vyrostla, ãe‰e‰ si uÏ vlasy nahoru, a proto bys mûla pamatovat na to, Ïe jsi mladá dáma.“ „Nejsem! A jestli ji ze mû dûlají vlasy vyãesané nahoru, budu nosit copánky aÏ do dvaceti,“ vykfiikla Jo, strhla si síÈku a setfiásla dolÛ ka‰tanovou hfiívu. „Nesnesu pomy‰lení, Ïe musím vyrÛst a b˘t sleãna Marchová, nosit dlouhé ‰aty a vypadat jako ze ‰katulky. UÏ tak mû ‰tve, Ïe jsem holka, líbí se mi pfiece klukovské hry, práce i chování. NemÛÏu se smífiit s tím, Ïe nejsem kluk, a teì je to je‰tû hor‰í, protoÏe bych k smrti ráda ‰la s tátou do války, ale mÛÏu jen sedût doma a plést jako stará nudná Ïenská.“ A Jo zatfiepala modrou armádní ponoÏkou, aÏ jehlice zachfiestily jako kastanûty a klubko odlétlo na druh˘ konec pokoje. „Chudáãku Jo, ty mበale smÛlu! Ale nedá se s tím nic dûlat. Musí‰ se spokojit s tím, Ïe mበklukovské jméno a dûlበnám bratra,“ fiekla Beth a pohladila nepoddajné vlasy rukou, jejíÏ dotek nemohl b˘t hrub˘ ani pfies v‰echno mytí nádobí a utírání prachu. „Co se t˘ãe tebe, Amy,“ pokraãovala Meg, „jsi pfiíli‰ vybíravá a ‰krobená. Tvoje rozmary jsou teì zábavné, ale kdyÏ si nedበpozor, vyroste z tebe afektovaná husa. Líbí se mi tvé dobré zpÛsoby a vybraná mluva, kdyÏ se nesnaÏí‰ hrát si na dámu, ale nesmyslná slova, která mበv takové oblibû, jsou stejnû ‰patná jako hovorová, která pouÏívá Jo.“ „KdyÏ Jo je vûtroplach a Amy husa, co jsem prosím já?“ zeptala se Beth, pfiipravená na svÛj díl kázání. „Ty jsi prostû drahou‰ek,“ odpovûdûla Meg vfiele a nikdo jí neodporoval, protoÏe „My‰ka“ byla mazlíãek rodiny. ProtoÏe mladí ãtenáfii rádi vûdí, jak lidé vypadají, na chvíli se zastavíme a v‰echny ãtyfii sestry si naãrtneme. Sedí v ‰eru a pletou,
MaleZenyKor2
18
5/10/17 11:52 AM
Stránka 18
MALÉ ÎENY
venku ti‰e padá prosincov˘ sníh a uvnitfi vesele praská oheÀ. Pokoj je star˘ a pohodln˘, koberec vybledl˘ a nábytek velmi prost˘, na stûnû v‰ak visí nûkolik pûkn˘ch obrazÛ, v˘klenky jsou plné knih a v oknech kvetou chryzantémy a ãemefiice. Ze v‰eho d˘chá pfiíjemná atmosféra domácí pohody. Margaret, nejstar‰í ze ãtvefiice, je ‰estnáct a je velice hezká – má pûknou postavu, svûtlou pleÈ a velké oãi, spoustu jemn˘ch hnûd˘ch vlasÛ, rozko‰ná ústa a bílé ruce, na nûÏ je zvlá‰È py‰ná. Patnáctiletá Jo je hodnû vysoká, hubená a snûdá. Pfiipomíná hfiíbû; dlouhé ruce a nohy jako by jí velice pfiekáÏely a neví si s nimi rady. Má odhodlaná ústa, smû‰n˘ nos a bystré ‰edé oãi, kter˘m nic neunikne a které nûkdy metají blesky, jindy jiskfií smíchem, a pak se zase zadumanû zahledí do prázdna. Její jedinou ozdobou jsou dlouhé husté vlasy, ale obvykle si je cpe pod síÈku, aby jí nepfiekáÏely. Má také kulatá záda, velké ruce a nohy, plandavé ‰aty a ve tváfii nespokojen˘ v˘raz dívky, která se rychle mûní v Ïenu a nelíbí se jí to. Elizabeth – nebo Beth, jak jí v‰ichni fiíkají – je rÛÏolící tfiináctiletá dívenka s hladk˘mi vlasy a jasn˘ma oãima, s plach˘m vystupováním, bojácn˘m hlasem a pokojn˘m v˘razem, kter˘ málokdy nûco naru‰í. Otec ji naz˘vá „Malá Mírnost“ a to jméno se k ní v˘bornû hodí, protoÏe Ïije ve vlastním ‰Èastném svûtû, z nûhoÏ se odvaÏuje ven, jen aby se setkala s tûmi, kter˘m dÛvûfiuje a má je ráda. Amy, aã nejmlad‰í, je nav˘sost dÛleÏitá osoba – alespoÀ podle svého mínûní. Dokonalá princezna s modr˘ma oãima a zlat˘mi vlasy, které se jí na ramenou vlní, bledá a ‰tíhlá, vÏdy se nese jako mladá dáma dbalá sv˘ch zpÛsobÛ. Jaké jsou povahy tûchto ãtyfi sester, to aÈ zjistí ãtenáfi sám. Hodiny odbily ‰est, Beth zametla u krbu a poloÏila tam domácí stfievíce, aby se ohfiály. Pohled na ty staré boty vrátil dívkám dobrou náladu, znamenalo to totiÏ, Ïe pfiijde maminka, a v‰echny tváfie se na pfiivítanou rozjasnily. Meg pfiestala kázat a rozsvítila lampu, Amy bez poÏádání vstala z kfiesla, Jo zapomnûla na únavu a narovnala se, aby podrÏela stfievíce blíÏ k ohni. „Jsou úplnû obno‰ené. Mamka si musí pofiídit nové.“ „Myslela jsem, Ïe jí nûjaké koupím za svÛj dolar,“ fiekla Beth. „Ne, já!“ vykfiikla Amy. „Já jsem nejstar‰í,“ zaãala Meg, ale Jo ji rozhodnû pfieru‰ila: „Teì, kdyÏ je táta pryã, jsem jedin˘ muÏ v rodinû, a tak se po-
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 19
HRA NA POUTNÍKY
19
starám o stfievíce já, protoÏe mi fiekl, abych o mámu peãovala, zatímco on bude pryã.“ „Víte co?“ fiekla Beth. „Kupme kaÏdá nûco k VánocÛm jí a pro sebe nic.“ „To jsi celá ty, zlato! Co koupíme?“ vyhrkla Jo. KaÏdá chvilku váÏnû pfiem˘‰lela a pak Meg oznámila, jako by jí ten nápad vnuknul pohled na její vlastní hezké ruce: „Dám jí nûjaké pûkné rukavice.“ „Armádní boty, nejlep‰í, jaké se dostanou!“ zvolala Jo. „Kapesníky, v‰echny olemované,“ fiekla Beth. „Já koupím lahviãku kolínské. Má ji ráda a nebude to pfiíli‰ drahé, takÏe mi je‰tû zbude, abych si pofiídila nûco pro sebe,“ pfiipojila se Amy. „Jak jí ty vûci dáme?“ zeptala se Meg. „PoloÏíme v‰echno na stÛl, pfiivedeme ji dovnitfi a budeme se koukat, jak otvírá balíãky. Copak si nepamatuje‰, jak to chodilo, kdyÏ jsme mûly narozeniny?“ odpovûdûla Jo. „Já byla vÏdycky hroznû vystra‰ená, kdyÏ jsem si mûla nasadit korunu a sednout si na tu velkou Ïidli, a vy jste pochodovaly kolem, abyste mi daly dárek a pusu. Dárky a pusy se mi líbily, ale kdyÏ jste se pak na mû dívaly, jak rozbaluju balíãky, cítila jsem se pfií‰ernû,“ fiekla Beth a zároveÀ s chlebem k ãaji si opékala tváfie. „AÈ si mamka myslí, Ïe sháníme nûco pro sebe, a potom ji pfiekvapíme. Zítra odpoledne musíme jít nakupovat, Meg. Je‰tû máme spoustu práce kolem vánoãní hry,“ fiekla Jo. Rázovala sem a tam po místnosti s rukama za zády a nosem nahoru. „Po tomhle pfiedstavení uÏ nebudu dál hrát. Na takové vûci zaãínám b˘t moc stará,“ poznamenala Meg, ale nikdo jí nevûfiil. Pokud ‰lo o zábavu, pfii které se mohla pûknû nastrojit, byla stále je‰tû dítûtem. „V‰ak ty neskonãí‰, dokud se bude‰ moct producírovat v bíl˘ch ‰atech s rozpu‰tûn˘mi vlasy a nosit ‰perky ze zlatého papíru. Jsi nejlep‰í hereãka, kterou máme, a jestli divadla nechá‰, mÛÏeme to zabalit,“ fiekla Jo. „Mûly bychom dneska veãer zkou‰et. Pojì sem, Amy, a pfiehraj tu scénu s omdléváním, tam jsi tuhá jako prkno.“ „To je tûÏké, nikdy jsem nevidûla nikoho omdlít, a kdyÏ sebou pra‰tím, jako to dûlበty, budu samá modfiina. MÛÏu pfiece
MaleZenyKor2
20
5/10/17 11:52 AM
Stránka 20
MALÉ ÎENY
padat do mûkkého, klesnu tfieba ladnû do kfiesla. Je mi jedno, Ïe na mû Hugo mífií pistolí, chci hlavnû vypadat hezky,“ odsekla Amy, která sice nemûla hereck˘ talent, ale obsadili ji, protoÏe byla dostateãnû malá, aby ji hlavní hrdina mohl za srdceryvného kfiiku odnést v náruãi z jevi‰tû. „Udûlej to po mnû. Sepni ruce, takhle, potácej se po pokoji a volej: ‚Roderigo! ZachraÀ mû! ZachraÀ mû!‘“ Jo pfiedvedla skuteãnû drásav˘ melodramatick˘ v˘kfiik. Amy ji napodobila, jenÏe ruce vzpínala prkennû, belhala se jako loutka na klíãek a její bolestné v˘kfiiky vyvolávaly spí‰ pfiedstavu píchání ‰pendlíkem neÏ strachu a úzkosti. Jo zoufale zaúpûla, Meg se rozesmála a Beth, která v‰e sledovala s velik˘m zájmem, pfiipálila chléb. „Nemá to cenu! Hraj, jak nejlíp umí‰, aÏ pfiijde ãas, a neobviÀuj mû, jestli se obecenstvo potrhá smíchy. Teì ty, Meg.“ Dál ‰lo v‰e hladce. Don Pedro se v dvoustránkovém monologu bez jediného za‰kobrtnutí vzepfiel svûtu, ãarodûjnice Hagar pfiednesla nad kotlem pln˘m vafiících se ropuch stra‰né zaklínadlo, Roderigo muÏnû pfierval svá pouta vedví a Hugo zemfiel v agonii, zpÛsobené v˘ãitkami svûdomí a arzenikem, s ‰ílen˘m „Ha! Ha!“ „Lep‰í hru jsme je‰tû nemûly,“ fiekla Meg, kdyÏ se mrtv˘ padouch posadil a zaãal si tfiít lokty. „Nechápu, Ïe dokáÏe‰ napsat a zahrát tak skvûlé vûci, Jo. Jsi úpln˘ Shakespeare!“ zvolala Beth, která pevnû vûfiila, Ïe její sestry jsou ve v‰em nadány úÏasn˘m talentem. „To snad ani ne,“ odvûtila Jo skromnû. „Myslím, Ïe Kletba ãarodûjky: tragická opera4) je hezká vûc, ale ráda bych zkusila Macbetha, jen kdybychom mûly padací dvefie pro Banqua. VÏdycky jsem si chtûla zahrát vraha. ‚Je to d˘ka, co tu vidím tanout?‘“ 5) zamumlala, zakoulela oãima a zaÈala prsty do vzduchu, jak to vidûla u jednoho slavného tragéda. „Ne, to je vidlice na opékání a místo chleba je na ní maminãina bota. Je‰tûÏe jsi nezapíchla Beth!“ vykfiikla Meg a zkou‰ka skonãila v‰eobecn˘m v˘buchem smíchu. „Ráda vás vidím tak veselá, dûvãátka moje,“ ozval se od dvefií srdeãn˘ hlas a herci i publikum se otoãili, aby pfiivítali statnou, matefisky vyhlíÏející dámu s mil˘m a starostliv˘m v˘razem. Nebyla nijak zvlá‰È hezká, ale dûtem se maminka vÏdy zdá krásná
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 21
HRA NA POUTNÍKY
21
a dívky byly pfiesvûdãené, Ïe pod ‰ed˘m plá‰tûm a ãepcem vy‰l˘m z módy se skr˘vá nejúÏasnûj‰í Ïena na svûtû. „Tak, zlatíãka, jak jste se dnes mûly? Mûli jsme tolik práce, abychom pfiipravili na zítra bedny k odeslání, Ïe jsem ani nepfii‰la domÛ na obûd. Byl tu nûkdo, Beth? Co dûlá tvoje r˘ma, Meg? Jo, vypadበk smrti unavenû. Pojì sem a dej mi pusu, malá.“ Zatímco se paní Marchová takto matefisky vyptávala, svlékla si mokré vûci, obula teplé stfievíce, usedla do kfiesla a pfiitáhla si Amy do klína, pfiipravena uÏít si nej‰Èastnûj‰í hodinu svého nabitého dne. Dívky poletovaly kolem a snaÏily se v‰echno zvelebit, kaÏdá po svém. Meg prostfiela ãajov˘ stolek, Jo pfiinesla dfievo, rozestavila Ïidle a pfiitom upustila, pfievrátila a shodila v‰e, ãeho se dotkla, tichá a pilná Beth pobíhala sem a tam mezi salonem a kuchyní, Amy sedûla se zaloÏen˘ma rukama a v‰em udílela rozkazy. KdyÏ se shromáÏdily kolem stolu, paní Marchová se zatváfiila obzvlá‰È ‰Èastnû a fiekla: „Mám pro vás po veãefii pfiekvapení.“ Kolem dokola jako sluneãní paprsek probûhl nad‰en˘ úsmûv. Beth zatleskala bez ohledu na rozpeãenou su‰enku, kterou drÏela v ruce, a Jo vyhodila do vzduchu ubrousek s v˘kfiikem: „Dopis! Dopis! Tfiikrát hurá tátovi!“ „Ano, krásn˘ dlouh˘ dopis. Je v pofiádku a myslí si, Ïe pfiekoná zimní období snáz, neÏ jsme se báli. Posílá k VánocÛm pfiání v‰eho dobrého a zvlá‰tní vzkaz pro vás, dûvãata,“ fiekla paní Marchová a poklepala si na kapsu, jako by v ní mûla poklad. „Dûlejte a jezte! Nezvedej malíãek a nekoukej na ten talífi tak hloupû, Amy!“ zvolala Jo, která se ãajem málem zalkla a chleba upustila namazanou stranou na koberec, protoÏe se uÏ nemohla doãkat. Beth si nevzala ani sousto, místo toho se odkradla do svého ‰erého koutku, kde dumala o nadcházejícím potû‰ení, dokud ostatní nedojedly. „To bylo od tatínka odváÏné, pfiihlásit se jako vojensk˘ kaplan, i kdyÏ byl uÏ pfiíli‰ star˘ na to, aby ho povolali k armádû, a na vojáka nebyl dost siln˘,“ fiekla vfiele Meg. „Jak já bych si pfiála jít jako bubeník, marky… jak je to slovo?… nebo o‰etfiovatelka. Byla bych mu nablízku a mohla mu pomáhat,“ zasténala Jo.
MaleZenyKor2
22
5/10/17 11:52 AM
Stránka 22
MALÉ ÎENY
„Spát pod stanem, jíst v‰echny moÏné nechutné vûci a pít z plechového hrnku musí b˘t velmi nepfiíjemné,“ vzdychla Amy. „Kdy se vrátí domÛ, mami?“ zeptala se Beth a hlas se jí trochu zachvûl. „AÏ za mnoho mûsícÛ, drahou‰ku, ledaÏe by onemocnûl. Dokud to pÛjde, bude svûdomitû dûlat svou práci a my ho nebudeme Ïádat zpût ani o minutu dfiív, neÏ se bez nûj budou moci obejít. Teì si poslechnûte jeho dopis.“ V‰echny se pfiesunuly k ohni, matka ve velkém kfiesle, Beth u jejích nohou, Meg a Amy usazené kaÏdá na jednom opûradle a Jo opfiená vzadu, kde nikdo neuvidí známky pohnutí, pokud by snad dopis byl dojemn˘. V tûch tûÏk˘ch ãasech v‰ak byl dojemn˘ témûfi kaÏd˘, zvlá‰È pokud ‰lo o ty, které posílali domÛ tatínkové. V tomto se ale nemluvilo o proÏit˘ch tûÏkostech, nebezpeãí ani o stesku po domovû. Byl to vesel˘ dopis pln˘ nadûje, barvit˘ch líãení táborového Ïivota, pochodÛ a váleãn˘ch novinek a aÏ na samém konci pisatelovo srdce vyjádfiilo v‰echnu otcovskou lásku a stesk po dcerách. „Ze srdce je pozdravuji a v‰echny je líbám. Vyfiiì jim, Ïe ve dne na nû myslím, v noci se za nû modlím a nejvût‰í útûchu vÏdy nacházím v jejich náklonnosti. Zdá se dlouhé ãekat rok, neÏ se uvidíme, ale pfiipomeÀ jim, Ïe i v tûÏk˘ch dnech mÛÏeme v‰ichni pracovat, takÏe je nepromarníme. Jistû si pamatují v‰e, co jsem jim fiekl, budou tû milovat, svûdomitû plnit své povinnosti, stateãnû bojovat se sv˘m vnitfiním nepfiítelem a nakonec samy nad sebou zvítûzí, takÏe aÏ se vrátím, budu moci b˘t na své malé Ïeny py‰n˘ a mít je rád jako nikdy pfiedtím.“ KdyÏ maminka ãetla tuto pasáÏ, v‰echny plakaly. Jo se nestydûla za velkou slzu, která jí sklouzla ze ‰piãky nosu, a Amy vÛbec nedbala na to, Ïe si rozcuchá lokny, zabofiila tváfi do matãina ramene a vzlykala: „Jsem hnusn˘ sobec, ale opravdu se pokusím b˘t lep‰í, takÏe ho snad pfiece jen nezklamu!“ „V‰echny se budeme snaÏit!“ zvolala Meg. „Moc myslím na to, jak vypadám, a nerada pracuju, ale s tím je konec.“ „Pokusím se opravdu b˘t ‚malá Ïena‘, jak mi tak rád fiíká, nebudu hrubá a divoká, a místo abych chtûla b˘t jinde, splním své povinnosti tady,“ fiekla Jo a napadlo ji, Ïe zvládnout v‰echno doma je mnohem tûωí neÏ ãelit na Jihu tlupám povstalcÛ.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 23
HRA NA POUTNÍKY
23
Beth nefiekla nic, jen si otfiela slzy modrou armádní ponoÏkou a zaãala ze v‰ech sil plést; plnila úkol, kter˘ stál nejblíÏ, aby neztrácela ãas, a pfiitom se v hloubi své tiché du‰iãky rozhodla b˘t pfiesnû taková, jakou ji otec doufal nalézt, aÏ se za rok ‰Èastnû vrátí domÛ. Paní Marchová pfieru‰ila ticho, které nastalo po Join˘ch slovech, a Ïivû fiekla: „Vzpomínáte, jak jste si hrávaly na Poutníkovu cestu,6) kdyÏ jste byly malé? Nic vás tak netû‰ilo, jako kdyÏ jsem vám na záda místo bfiemen pfiivázala rance, dala vám klobouky, hole a svitky papíru a nechala vás cestovat po domû od sklepa, coÏ bylo Mûsto zkázy, v˘‰ a v˘‰, aÏ na stfiechu, kde jste mûly v‰echny hezké vûci, které jste dokázaly najít, jako Nebeské mûsto.“ „To byla zábava, hlavnû kdyÏ jsme ‰ly kolem lvÛ, bojovaly s Apollyonem a procházely údolím démonÛ,“ fiekla Jo. „Mnû se líbilo to místo, kde rance sklouzly a spadly dolÛ do pfiízemí,“ fiekla Meg. „Já mûla nejrad‰i tu ãást, kdy jsme vy‰ly ven na stfiechu, kde byly na‰e kvûtiny, stromky a hezké vûci, v‰echny jsme stály na sluníãku a zpívaly si pro radost,“ fiekla Beth s úsmûvem, jako by tu pfiíjemnou chvilku znovu proÏívala. „Já si na to moc nepamatuji, jenom to, Ïe jsem se bála sklepa a tmy v pfiedsíni a Ïe mi tam nahofie vÏdycky chutnal koláã s mlékem. Kdybych na takové vûci nebyla pfiíli‰ stará, docela bych si to zase zahrála,“ fiekla Amy, která ve zralém vûku dvanácti let zaãínala mluvit o tom, Ïe se vzdá dûtinství. „Na tohle nejsme nikdy pfiíli‰ stafií, zlatíãko, protoÏe tuhle hru hrajeme sv˘m zpÛsobem pofiád. Máme svá bfiemena, pfied námi je cesta a touha po dobru a ‰tûstí nás vede pfies mnoho potíÏí a omylÛ k odpoãinku ve skuteãném Nebeském mûstû. Tak, mí malí poutníci, co kdybyste zaãali znovu, ne jenom jako, ale doopravdy, a uvidíme, jak daleko se dostanete, neÏ se otec vrátí domÛ.“ „VáÏnû, mami? Kde jsou na‰e raneãky?“ zeptala se Amy, jeÏ brala v‰echno doslova. „KaÏdá z vás povûdûla, jaké právû nese bfiímû, kromû Beth. Skoro si myslím, Ïe Ïádné nemá,“ fiekla matka. „Ale ano, mám. Nádobí a prachovky, taky závidím dûvãatÛm, která mají pûkné piano, a bojím se lidí.“
MaleZenyKor2
24
5/10/17 11:52 AM
Stránka 24
MALÉ ÎENY
Bethin raneãek byl v‰em k smíchu, ale nikdo se nezasmál, protoÏe by ji to ranilo. „Zkusme to,“ fiekla Meg zamy‰lenû. „Je to jenom jin˘ název pro na‰i snahu chovat se správnû a ten pfiíbûh nám moÏná pomÛÏe. Chceme b˘t hodné, ale je to tûÏké, zapomínáme a pak se dost nesnaÏíme.“ „Dneska jsme byly v BaÏinû malomyslnosti a máma pfii‰la a vytáhla nás ven, jako Pomoc v té knize. Mûly bychom mít svitek s nápovûdou jako Kristián. Kde ho vezmeme?“ otázala se Jo, nad‰ená nápadem, kter˘ propÛjãil jejím nudn˘m povinnostem nádech romantiky. „Na ·tûdr˘ den ráno se podívejte pod pol‰táfi a najdete tam prÛvodce,“ odpovûdûla paní Marchová. Povídaly si o novém plánu, zatímco stará Hana sklízela ze stolu, pak vytáhly ãtyfii ko‰íãky na ruãní práce a jehly jen poletovaly. Dûvãata ‰ila pro tetu Marchovou prostûradla. Byla to nezajímavá ãinnost, ale dnes nikdo nereptal. Jo navrhla, aby si rozdûlily dlouhé lemy na ãtyfii díly a nazvaly je Evropa, Asie, Afrika a Amerika, a tak jim to ‰lo pûknû od ruky, zvlá‰È kdyÏ mluvily o jednotliv˘ch zemích, pfies které je vedly stehy. V devût pfiestaly pracovat a pfied spaním si jako obvykle zazpívaly. Nikdo jin˘ neÏ Beth nedokázal ze starého piana vyloudit kloudnou notu, jen ona vûdûla, jak se jemnû dot˘kat zaÏloutl˘ch kláves, a umûla pûknû doprovázet v‰echny jednoduché písniãky. Meg mûla hlas jako flétna a spolu s matkou mal˘ sbor vedla. Amy cvrlikala jako cvrãek a Jo bloudila melodií, jak se jí zachtûlo, a pokaÏdé se vynofiila na nesprávném místû, kde její zaskfiehotání nebo zahulákání pokazilo i nejzadumanûj‰í píseÀ. Byly zvyklé takhle zpívat od chvíle, kdy dokázaly za‰i‰lat „SviÈ a t‰pyÈ se, hvûzdi‰ko“, a stala se z toho rodinná tradice, protoÏe matka byla rozená zpûvaãka. KdyÏ ráno pobíhala po domû, zpívala jako skfiivánek, a stejnû tak veãer, protoÏe dûvãata si na známou ukolébavku nikdy nezaãala pfiipadat stará.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 25
KAPITOLA 2 Veselé Vánoce Jo byla první, kdo se probudil do ‰edého svítání ·tûdrého dne. Na krbové fiímse nevisely Ïádné punãochy a ona na okamÏik pocítila stejné zklamání jako kdysi dávno, kdyÏ její punão‰ka spadla, protoÏe byla pfiíli‰ nacpaná sladkostmi. Pak si vzpomnûla na matãin slib, strãila ruku pod pol‰táfi a vytáhla malou kníÏku s tmavû ãerven˘mi deskami. Znala ji velice dobfie, byl to krásn˘ star˘ pfiíbûh o nejlep‰ím Ïivotû1) a Jo si hned byla jistá, Ïe to je prav˘ prÛvodce pro kaÏdého poutníka, jenÏ se vydává na dlouhou cestu. Vzbudila Meg se slovy „Veselé Vánoce“ a vyzvala ji, aby se podívala pod pol‰táfi. Objevila se kniha v zelen˘ch deskách; uvnitfi byl tent˘Ï obrázek a maminka tam vepsala nûkolik slov, coÏ v jejich oãích uãinilo z jediného dárku opravdovou vzácnost. Souãasnû se probudily Beth a Amy, za‰átraly pod pol‰táfiem, také na‰ly své kníÏky – jedna ‰edou a druhá modrou – a tak v‰echny sedûly, prohlíÏely si je a povídaly si o nich, zatímco nebe rÛÏovûlo úsvitem. V maliãkostech byla Margaret marnivá, ale jinak mûla milou a zboÏnou povahu, coÏ bezdûky ovlivÀovalo i její sestry, zvlá‰È Jo, která k ní chovala velmi nûÏné city a poslouchala ji, protoÏe udûlovala rady velice mírnû. „Dûvãata,“ fiekla Meg váÏnû a pohlédla nejprve na rozcuchanou hlavu vedle sebe a pak na ty dvû malé v noãních ãepcích ve vedlej‰ím pokoji, „maminka chce, abychom ty kníÏky ãetly, milovaly a vzaly si je k srdci, a my s tím musíme zaãít hned teì. Dfiív jsme byly svûdomitûj‰í, ale od té doby, co otec ode‰el a válka nás pfiipravila o klid, jsme spoustu vûcí zanedbaly. Dûlejte si, co chcete, ale já si svoji kníÏku nechám tady na stole, a jakmile se ráno probudím, kousek si pfieãtu, protoÏe mi to prospûje a cel˘ den o tom budu moct pfiem˘‰let.“ Pak novou kníÏku otevfiela a zaãala si ãíst. Jo ji objala jednou rukou kolem ramen, sklonila se, aÏ se jejich líce dotkly, a ãetla s ní. V její nepokojné tváfii se objevil klidn˘ v˘raz, jak˘ tam bylo moÏné spatfiit jen málokdy.
MaleZenyKor2
26
5/10/17 11:52 AM
Stránka 26
MALÉ ÎENY
„Meg je tak hodná! Pojì, Amy, taky to zkusíme. PomÛÏu ti s tûÏk˘mi slovy a ony nám vysvûtlí v‰echno, ãemu nebudeme rozumût,“ za‰eptala Beth, na kterou hezké kníÏky a sestfiin pfiíklad udûlaly velk˘ dojem. „Jsem ráda, Ïe mám modrou,“ fiekla Amy. A pak se pokoje ponofiily do ticha, stránky se ti‰e obracely a zimní slunce se vkrádalo dovnitfi, aby se s vánoãním pozdravem dotklo leskl˘ch vlasÛ a váÏn˘ch tváfií. „Kde je maminka?“ ptala se Meg, kdyÏ s Jo o pÛl hodiny pozdûji sebûhly dolÛ, aby podûkovaly za dárky. „To ví jen pámbu. ≈ákej chudák pfii‰el Ïebrotou a va‰e máma se rovnou ‰la kouknout, co se dá dûlat. Nikdá jsem nevidûla jinou Ïenskou, kerá by tak ráda rozdávala jídlo, pití, vobleãení a dfiíví na zátop,“ odpovûdûla Hana, která Ïila s rodinou od té doby, co se narodila Meg, a kterou v‰ichni povaÏovali spí‰ za pfiítelkyni neÏ za sluÏebnou. „Urãitû se brzy vrátí, takÏe si opeãte placky a v‰echno pfiipravte,“ fiekla Meg a prohlédla si dárky, které byly uloÏené v ko‰íku a schované pod pohovkou, kde ãekaly na pravou chvíli. „A kde je ta kolínská od Amy?“ zeptala se, kdyÏ zjistila, Ïe lahviãka je pryã. „Pfied chvilkou ji odnesla, aby na ni uvázala ma‰li nebo nûco takového,“ odpovûdûla Jo, která tanãila po pokoji, aby trochu rozchodila nové armádní boty. „Moje kapesníãky vypadají hezky, viìte? Hana mi je vyprala a vyÏehlila a já jsem sama vy‰ila monogramy,“ fiekla Beth a py‰nû pohlédla na ponûkud kfiivá písmena, s nimiÏ si dala tolik práce. „No nazdar! Ona tam vy‰ila Maminka místo M. Marchová. To je bÏunda!“ zvolala Jo, kdyÏ jeden vzala do ruky. „Je to ‰patnû? Myslela jsem, Ïe takhle to bude lep‰í, protoÏe Meg má taky iniciály MM a já nechci, aby je pouÏíval nûkdo jin˘ neÏ maminka,“ fiekla Beth znepokojenû. „Je to správnû, zlatíãko, hezky jsi to vymyslela, a moc chytfie, protoÏe teì se nikdo nemÛÏe splést. Jistû jí to udûlá velikou radost,“ fiekla Meg, zamraãila se na Jo a na Beth se usmála. „To je mamka. Rychle, schovejte ten ko‰ík!“ vykfiikla Jo, protoÏe bouchly dvefie a v hale zaznûly kroky. Dovnitfi vrazila Amy, a kdyÏ spatfiila v‰echny sestry, jak na ni ãekají, zatváfiila se hodnû rozpaãitû.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 27
VESELÉ VÁNOCE
27
„Kdes byla a co to schovávበza zády?“ zeptala se Meg. Byla pfiekvapená, protoÏe podle kapuce a kabátu poznala, Ïe líná Amy byla tak brzy po ránu uÏ venku. „Nesmûj se mi, Jo, nechtûla jsem, aby o tom nûkdo vûdûl. Jen jsem vymûnila malou lahviãku za velkou, dala jsem za ni v‰echny své peníze a opravdu se pokusím neb˘t uÏ nikdy sobecká.“ Po tûchto slovech ukázala objemn˘ flakon, kter˘ vzala místo laciného, a zatváfiila se tak váÏnû a pokornû, Ïe ji Meg na místû objala a Jo o ní prohlásila, Ïe je „bezva holka“. Beth mezitím dobûhla k oknu a utrhla svou nejhezãí rÛÏi, aby velkolepou lahviãku ozdobila. „Víte, potom co jsme dnes ráno ãetly a hovofiily o dobrotû, stydûla jsem se za svÛj dárek, a tak jsem vstala a zabûhla do obchodu, abych ho vymûnila. A dobfie jsem udûlala, protoÏe mÛj je teì nejhezãí.“ Dal‰í bouchnutí vstupních dvefií poslalo ko‰ík zpátky pod pohovku a dívky ke stolu. UÏ se tû‰ily na snídani. „Veselé Vánoce, maminko! AÈ jich proÏije‰ je‰tû spoustu! Dûkujeme za kníÏky, uÏ jsme je rozeãetly a budeme kaÏd˘ den pokraãovat,“ zahlaholily sborovû. „Veselé Vánoce, dcerky! Jsem ráda, Ïe jste se do toho tak pustily, a doufám, Ïe vytrváte. NeÏ se posadíme, chtûla bych vám nûco fiíct. Nedaleko odtud leÏí chudá Ïena s novorozen˘m dûÈátkem. ·est dûtí se krãí v jedné posteli, aby nezmrzly, protoÏe nemají oheÀ. Nemají ani co jíst, a tak mi nejstar‰í chlapec pfii‰el fiíct, Ïe trpí hladem a zimou. Dûvãata, dáte jim k VánocÛm svou snídani?“ âekaly uÏ skoro hodinu, takÏe mûly v‰echny velikánsk˘ hlad. Chvilku bylo ticho – jenom chvilku, protoÏe Jo prudce vyhrkla: „Jsem tak ráda, Ïes pfii‰la dfiív, neÏ jsme se do toho pustily!“ „MÛÏu tûm uboh˘m mal˘m dûtem nûco odnést?“ ptala se Beth dychtivû. „Já vezmu smetanu a pi‰kotové vdolky,“ pfiidala se Amy, hrdinnû se vzdávajíc vûcí, které mûla nejradûji. Meg uÏ pfiikr˘vala pohankové koláãe a skládala chléb na velk˘ tác. „Já tu‰ila, Ïe to udûláte,“ fiekla paní Marchová a spokojenû se usmála. „MÛÏete jít v‰echny, pomÛÏete mi, a aÏ se vrátíme, dáme si k snídani chléb a mléko a vynahradíme si to pfii veãefii.“
MaleZenyKor2
28
5/10/17 11:52 AM
Stránka 28
MALÉ ÎENY
Brzo byly pfiipravené a procesí se vydalo na cestu. Na‰tûstí bylo ãasnû ráno a ‰ly postranními uliãkami, takÏe je skoro nikdo nevidûl a nikdo se té podivné v˘pravû nesmál. Pokoj byl chud˘, hol˘ a uboh˘, okna rozbitá, krb bez ohnû, loÏní prádlo chatrné, a v tom v‰em nemocná matka, plaãící nemluvnû a chumel bled˘ch hladov˘ch dûtí, které se k sobû tiskly pod jedinou starou dekou a snaÏily se zahfiát. Jak ty velké oãi zíraly a jak se ty promodralé rty usmívaly, kdyÏ dûvãata vstoupila! „Ach, mein Gott! Tady pfiijít dobfií andûlové!“ plakala ‰tûstím uboÏaãka. „Pûkní andûlé, s kapucemi a palãáky,“ fiekla Jo a v‰ichni se rozesmáli. Za nûkolik minut to skuteãnû vypadalo, jako by tam konali své dílo dobfií duchové. Hana pfiinesla dfievo, zapálila oheÀ a zakryla rozbité okenní tabule star˘mi klobouky a vlastním ‰álem. Paní Marchová dala matce ãaj a ovesnou ka‰i a utû‰ovala ji pfiíslibem pomoci, zatímco oblékala dûcko tak nûÏnû, jako by bylo její vlastní. Dívky mezitím prostfiely stÛl, rozsadily dûti okolo ohnû a krmily je jako hladová ptáãata. Smály se, mluvily a snaÏily se porozumût jejich smû‰né lámané angliãtinû. „Das ist gut! Die Engel-kinder!“ volali ti chudáãkové, jedli a hfiáli si zfialovûlé ruce nad pfiíjemn˘m plamenem. DûvãatÛm je‰tû nikdo pfiedtím nefiekl „andûlské dûti“ a moc se jim to zamlouvalo, zvlá‰È Jo, kterou od narození naz˘vali „Sancho“.2) Byla to hezká snídanû, aãkoli z ní nic nemûly; a kdyÏ bylo v‰e v pofiádku a ony mohly odejít, myslím, Ïe v celém mûstû by se nena‰la veselej‰í ãtvefiice neÏ ta hladová dûvãata, která se vzdala snídanû a spokojila se na ·tûdr˘ den ráno s chlebem a mlékem. „Takhle to vypadá, kdyÏ ãlovûk miluje bliÏního svého víc neÏ sebe sama, a mnû se to líbí,“ fiekla Meg, kdyÏ vytahovaly a rovnaly dárky, zatímco maminka nahofie vybírala pro chudou Hummelovu rodinu nûjaké ‰atstvo. Na první pohled to nebylo nic zvlá‰tního, ale v tûch nûkolika balíãcích bylo obsaÏeno hodnû lásky, a velká kytice ãerven˘ch rÛÏí, bíl˘ch chryzantém a popínavého bfieãÈanu, která stála uprostfied, dodávala stolu nádech elegance. „UÏ jde! SpusÈ, Beth! Otevfii dvefie, Amy! Tfiikrát hurá mámû!“
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 29
VESELÉ VÁNOCE
29
vykfiikovala Jo a tancovala po místnosti. Meg vstala a odvedla maminku na ãestné místo. Beth zahrála svÛj nejjásavûj‰í pochod, Amy otevfiela dvefie dokofián a Meg sehrála roli doprovodu velice dÛstojnû. Paní Marchová byla pfiekvapená a zároveÀ dojatá, a kdyÏ si prohlíÏela dárky a ãetla vzkazy, které je doprovázely, usmívala se skrz slzy. Hned si obula stfievíce, do kapsy zastrãila nov˘ kapesník navonûn˘ kolínskou od Amy, rÛÏi si pfiipjala do v˘stfiihu a prohlásila, Ïe rukavice jí padnou jako ulité. Byla kolem toho spousta smíchu, líbání a vysvûtlování, v prostém, láskyplném duchu, díky nûmuÏ jsou rodinné svátky tak pfiíjemné. Potom se v‰echny pustily do práce. Ranní milosrdné skutky a oslavy jim zabraly hodnû ãasu, a tak zbytek dne vûnovaly pfiípravû na veãerní zábavu. Byly je‰tû pfiíli‰ mladé na to, aby chodily ãasto do divadla, a ne dost bohaté, aby si mohly dovolit utrácet spoustu penûz za soukromá pfiedstavení, a proto se musely zamyslet a v‰e potfiebné si vyrobit. Z nouze se rodily nápady. Nûkteré vynálezy byly velice dÛmyslné – kytary z lepenky, starobylé lampy udûlané z vyslouÏil˘ch nádobek na rozpu‰tûné máslo zakryt˘ch stfiíbrn˘m papírem, úchvatné róby ze star˘ch hadrÛ tfipytící se cínov˘mi flitry z továrny na konzervy a zbroj pokrytá t˘miÏ uÏiteãn˘mi kousky ve tvaru diamantu, které zbyly, kdyÏ se z pásÛ vyrazila víãka na plechovky. Nábytek uÏ pfiivykl tomu, Ïe ho hereãky zobrací vzhÛru nohama, a velká místnost poslouÏila jako scéna mnoha nevinn˘m hluãn˘m zábavám. PánÛm byl vstup zakázán, takÏe Jo hrála tolik muÏsk˘ch rolí, kolik se jí zachtûlo, a s gustem si vykraãovala v koÏen˘ch holínkách, daru od jedné pfiítelkynû, která znala nûjakou paní, jeÏ zase znala jakéhosi herce. Tyto holínky, star˘ fleret a po‰krában˘ kabátec, jenÏ kdysi poslouÏil jednomu malífii jako model k obrazu, to byly Joiny nejvût‰í poklady, které nosila pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. Soubor byl mal˘, a proto musela kaÏdá ze dvou hlavních hereãek hrát nûkolik rolí. Za svou tvrdou práci si nepopiratelnû zasluhovaly uznání, vÏdyÈ se musely nauãit tfii nebo ãtyfii rÛzné role, bleskovû se pfievlékat z kost˘mu do kost˘mu a k tomu je‰tû pfiestavovat kulisy. Skvûle si pfiitom cviãily pamûÈ, a navíc to byla ne‰kodná zábava, pfii níÏ uÏiteãnû strávily mnoho hodin, místo aby se nudily, cítily se osamûlé nebo vyhledávaly ‰patnou spoleãnost.
MaleZenyKor2
30
5/10/17 11:52 AM
Stránka 30
MALÉ ÎENY
Veãer na ·tûdr˘ den se na postel pfiedstavující první balkon vtûsnalo tucet dívek. Sedûly pfied modroÏlut˘mi kartounov˘mi závûsy ve stavu pfiíjemného oãekávání. Za oponou se oz˘val ‰ramot a ‰epot, obãas se zakoufiilo z lampy a Amy se kaÏdou chvíli zachichotala, protoÏe mûla ve vzru‰ujících chvílích sklon k hysterii. Pak uÏ zaznûl zvonek, závûsy se rozhrnuly a Tragická opera zaãala. „Temn˘ les“, jak stálo v jediném programu, pfiedstavovalo nûkolik vûtví v kvûtináãích, kuleãníkové sukno na podlaze a jeskynû v pozadí. Jeskynû mûla strop ze su‰áku na prádlo, stûny ze skfiíní a uvnitfi se nad rozpálenou pecí, na které stál ãern˘ hrnec, sklánûla stará ãarodûjnice. Na jevi‰ti byla tma a záfie linoucí se z pece pÛsobila pfiesvûdãivû, zvlá‰È kdyÏ ãarodûjka sundala pokliãku a z kotlíku se vyvalila skuteãná pára. Chvíli byl klid, aby odeznûlo prvotní vzru‰ení, a potom na scénu vpochodoval padouch Hugo s fiinãícím meãem u pasu, klopen˘m kloboukem, ãernou bradkou, tajupln˘m plá‰tûm a holínkami. Silnû rozru‰en rázoval sem a tam, pak se uhodil do ãela a spustil divokou árii. Zpíval o své nenávisti k Roderigovi, lásce k Zafie a potû‰ujícím rozhodnutí jeho zabít a ji získat. Drsn˘ tón Hugova hlasu, doplnûn˘ ãas od ãasu zahulákáním – to kdyÏ se nechal unést city –, byl velice pÛsobiv˘, a jakmile zloduch zmlkl, aby popadl dech, obecenstvo propuklo v aplaus. Uklonil se jako ãlovûk pfiivykl˘ vefiejnému uznání, vkradl se do jeskynû a rozkázal Hagar, aby pfiistoupila, s velitelsk˘m: „Hej hola, sluÏebníãe! Tebe si Ïádám!“ Vy‰la Meg, které visely podél obliãeje ‰edé koÀské Ïínû, v rudoãerném hábitu, s berlou a kabalistick˘mi znaky na plá‰ti. Hugo po ní chtûl jeden lektvar, kter˘ pfiinutí Zaru, aby se do nûj zamilovala, a druh˘, kter˘ usmrtí Roderiga. Hagar oba pfiislíbila v pûkné dramatické písni a zaãala pfiivolávat vílu, aby donesla nápoj lásky: Na mÛj rozkaz, vzdu‰ná vílo, pfiijì a konej svoje dílo! Z rosy, která z rÛÏe sklouzla, spfiádበty pr˘ svoje kouzla. Nápoj lásky potfiebuji, pfiines mi ho sem k mé sluji, siln˘, sladk˘ jako med. Vílo, odpovûz mi hned!
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 31
VESELÉ VÁNOCE
31
Zaznûla tichá hudba a pak se vzadu v jeskyni objevila postaviãka celá bílá jako obláãek, s tfipytiv˘mi kfiídly, zlat˘mi vlasy a vûncem rÛÏí na hlavû. Mávla hÛlkou a zazpívala: Z domova svého stfiíbrolunného s nápojem lásky pfiilétám. Vypije-li ho v‰ak ãlovûk zl˘, zÛstane na vûky vûkÛ sám! Duch upustil ãarodûjce k nohám pozlacenou lahviãku a zmizel. Dal‰í Hagafiino zaklínání pfiivolalo jin˘ pfiízrak, zdaleka ne tak hezk˘. S hfimotem se objevil o‰kliv˘ ãern˘ ìáblík, zakrákoral odpovûì, mr‰til po Hugovi ãernou lahviãku a s v˘smû‰n˘m zachechtáním zmizel. Hugo zatrylkoval své díky, strãil si lahviãky do holínek a odporouãel se. Hagar sdûlila publiku, Ïe ho proklela, jelikoÏ v minulosti zabil nûkolik jejích pfiátel, a má v úmyslu zmafiit jeho plány a pomstít se. Pak spadla opona a obecenstvo odpoãívalo, jedlo sladkosti a kriticky hodnotilo hru. NeÏ se opona opût zvedla, bylo dlouho sly‰et údery kladiv, ale jakmile se ukázalo, jak˘ mistrovsk˘ kus jevi‰tní dekorace vznikl, nikdo si na zdrÏení nestûÏoval. Bylo to skuteãnû skvostné! Ke stropu se zvedala vûÏ. V polovinû její v˘‰ky záfiilo okno osvûtlené lampou a za bílou záclonou se v pfiekrásn˘ch modrostfiíbrn˘ch ‰atech objevila Zara, ãekající na Roderiga. Ten pfii‰el nádhernû odûn, mûl klobouk s pefiím, ãerven˘ plá‰È, ka‰tanové kadefie, kytaru a samozfiejmû holínky. Poklekl u paty vûÏe a zazpíval tklivou serenádu. Zara mu odpovûdûla a po hudebním dialogu souhlasila s útûkem. Pak pfii‰el hlavní v˘stup. Roderigo vytáhl provazov˘ Ïebfiík s pûti pfiíãkami, jeden konec vyhodil nahoru a vyzval Zaru, aby sestoupila. Bojácnû se spustila z mfiíÏového okna, pfiidrÏela se Roderigova ramene a uÏ uÏ se chystala ladnû seskoãit na zem, jenÏe bûda, ó bûda Zafie, zapomnûla na vleãku. Ta se zachytila v oknû, vûÏ se zachvûla, naklonila a pak se s rachotem zfiítila a pohfibila ne‰Èastné milence ve sv˘ch troskách. V‰ichni vykfiikli, v ruinách vûÏe se divoce zazmítaly koÏené holínky, potom se vynofiila ven zlatovlasá hlava a zvolala: „Já vám to
MaleZenyKor2
32
5/10/17 11:52 AM
Stránka 32
MALÉ ÎENY
fiíkala! Já vám to fiíkala!“ S obdivuhodnou duchapfiítomností se na scénu vfiítil krut˘ kmet don Pedro, vyvlekl svou dceru z trosek a spû‰nû zamumlal: „Nesmûjte se! Hrajte, jako by to tam patfiilo!“ Pak rozkázal Roderigovi, aby vstal, a s hnûvem a pohrdáním ho vykázal z království. Roderigo byl sice pádem vûÏe znaãnû otfiesen, pfiesto v‰ak odmítl starci poslu‰nost a zÛstal. Jeho neohroÏenost Zaru nadchla: rovnûÏ se vzepfiela svému vládci a ten rozkázal, aby je oba uvrhli do nejhlub‰ích hradních kobek. Statn˘ mal˘ dvofian, kter˘ vypadal velice vydû‰enû, pfiinesl pouta a odsouzence odvedl, pfiiãemÏ oãividnû zapomnûl fieã, kterou mûl pronést. Tfietí jednání se odehrálo v trÛnním sále. Vstoupí Hagar, aby milence osvobodila a skoncovala s Hugem. Sly‰í ho pfiicházet, skryje se a vidí, jak nalévá lektvary do pohárÛ vína a pfiikazuje bojácnému malému sluhovi, aby „odnesl tyto zajatcÛm do cel a vzkázal jim, Ïe na cestû jsem jiÏ“. Sluha odvede Huga stranou, aby mu cosi fiekl, a Hagar zatím vymûní poháry za jiné, ne‰kodné. Ferdinando, „slouha“, je odnese a ãarodûjnice vrátí zpût pohár s jedem urãen˘ pro Roderiga. Hugo, kterému po dlouhém trylkování vyschlo v krku, ho vypije a ze‰ílí. Drahnou chvíli se potácí po jevi‰ti a vráÏí do rekvizit, naãeÏ padne jako podÈat˘ a zemfie. A celou tu dobu mu Hagar sdûluje, co udûlala, ve zpûvu vynikající síly a melodie. Tato scéna byla opravdu vzru‰ující, aãkoli nûkdo by si snad mohl myslet, Ïe padouchovu smrt trochu pokazilo, Ïe mu zpod ãapky náhle vyklouzla hfiíva dlouh˘ch vlasÛ. KdyÏ ho obecenstvo vyvolalo, velmi zdvofiile se objevil spolu s Hagar, jejíÏ zpûv v‰ichni zhodnotili jako to nejlep‰í z celé hry. âtvrté jednání zastihlo zoufalého Roderiga, jak se chystá sám sebe probodnout, jelikoÏ mu bylo fieãeno, Ïe ho Zara opustila. D˘ka se uÏ blíÏí k jeho srdci, kdyÏ pod oknem zazní krásn˘ zpûv o tom, Ïe Zara je vûrná, ale nachází se v nebezpeãí, a on ji mÛÏe zachránit. Kdosi vhodí dovnitfi klíã, Roderigo v blaÏeném vytrÏení rozerve pouta a spûchá pryã, aby nalezl a zachránil dámu svého srdce. Páté jednání otevfiel boufiliv˘ v˘stup mezi Zarou a donem Pedrem. On si pfieje, aby ode‰la do klá‰tera, ona o tom v‰ak nechce ani sly‰et a po dojemn˘ch prosbách se ocitá na pokraji mdlob, kdyÏ vtom dovnitfi vrazí Roderigo a Ïádá o její ruku. Don Pedro ho odmítá, protoÏe není bohat˘. Oba kfiiãí a stra‰livû gestikulují,
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 33
VESELÉ VÁNOCE
33
ale dohodnout se nemohou. Roderigo chce vyãerpanou Zaru odnést, kdyÏ vstoupí bojácn˘ sluha s dopisem a pytlem od Hagar, která záhadnû zmizela. V dopise odkazuje mladému páru nev˘slovné bohatství a donu Pedrovi slibuje stra‰livou zkázu, pokud bude jejich ‰tûstí bránit. Otevfiou pytel a na jevi‰tû se vyvalí spousta tfipytiv˘ch cínov˘ch mincí. To „pfiísného kmeta“ zcela obmûkãí. Bez reptání souhlasí se sÀatkem, v‰ichni se spojí v radostném chóru a opona klesá, zatímco milenci poklekají v pÛvabn˘ch romantick˘ch pózách, aby pfiijali jeho poÏehnání. Následoval boufiliv˘ potlesk, ale náhle utichl, jako kdyÏ utne, protoÏe skládací postel, která slouÏila coby „první balkon“, náhle sklapla a nad‰ené publikum v sobû pohfibila. Roderigo a don Pedro pfiispûchali na pomoc a v‰ichni se bez úhony dostali ven, aã mnozí smíchy úplnû bez sebe. Rozruch je‰tû docela neutichl, kdyÏ se objevila Hana s tím, Ïe „paní Marchová se dává porouãet a prosí, aby dámy se‰ly k veãefii“. To bylo pfiekvapení i pro hereãky, a kdyÏ spatfiily stÛl, podívaly se jedna na druhou v blaÏeném údivu. Od maminky se dalo ãekat, Ïe pro nû pfiichystá nûjaké milé pfiekvapení, ale nûco takhle nákladného nepfiicházelo v úvahu od té doby, co pominuly nûkdej‰í ãasy hojnosti. Byla tam zmrzlina – dokonce dva druhy, rÛÏová a bílá – a koláã, ovoce, neodolatelné francouzské bonbony a uprostfied stolu ãtyfii velké kytice skleníkov˘ch kvûtÛ! Úplnû jim to vzalo dech. Nejprve zíraly na stÛl a pak na maminku, která se tváfiila, jako kdyby se ohromnû bavila. „Víly?“ zeptala se Amy. „Santa Claus,“ fiekla Beth. „To maminka.“ Meg pfiedvedla svÛj nejhezãí úsmûv, aãkoli mûla ‰ed˘ plnovous a bílé oboãí. „Teta Marchová dostala záchvat dobroãinnosti a poslala nám veãefii!“ vykfiikla Jo v náhlé inspiraci. „V‰echno ‰patnû. Poslal to star˘ pan Laurence,“ odpovûdûla paní Marchová. „Dûdeãek mladého Laurence! Co ho to proboha napadlo? VÏdyÈ ho ani neznáme!“ zvolala Meg. „Hana fiekla jedné z jeho sluÏek o va‰í snídani. Je to podivínsk˘ star˘ pán, ale tohle se mu líbilo. Kdysi se znal s m˘m otcem a odpoledne mi poslal zdvofiil˘ vzkaz: Doufá pr˘, Ïe mu dovolím,
MaleZenyKor2
34
5/10/17 11:52 AM
Stránka 34
MALÉ ÎENY
aby vyjádfiil m˘m dûtem své pfiátelství a na poãest dne‰ního dne jim poslal nûkolik maliãkostí. Nemohla jsem to odmítnout, a tak máte veãer malou hostinu, abyste si vynahradily ten chléb s mlékem k snídani.“ „To mu poradil ten kluk, urãitû! Je moc fajn, chtûla bych se s ním kamarádit. Vypadá to, Ïe by se s námi seznámil rád, jenÏe se stydí a Meg je tak ‰krobená, Ïe mû s ním nenechá promluvit, kdyÏ se potkáme,“ fiekla Jo, kdyÏ talífie kolovaly a zmrzlina tála pfied oãima za spokojen˘ch vzdechÛ. „Myslíte ty lidi, ktefií bydlí v tom velikém domû vedle vás, Ïe?“ zeptala se jedna z dívek. „Maminka starého pana Laurence zná, ale fiíká, Ïe je velice py‰n˘ a nerad se st˘ká se sousedy. Jeho vnuk je pofiád zavfien˘ doma, tedy kdyÏ není na vyjíÏìce nebo na vycházce se sv˘m domácím uãitelem, a musí moc pilnû studovat. Pozvali jsme ho na veãírek, ale nepfii‰el. Maminka fiíká, Ïe je moc mil˘, i kdyÏ s námi dûvãaty nikdy nemluví.“ „Jednou nám utekla koãka a on ji pfiinesl zpátky. Bavili jsme se pfies plot – o kriketu a tak – a bájeãnû jsme si rozumûli, kdyÏ vtom uvidûl, jak k nám mífií Meg, a ode‰el. Chci se s ním skamarádit, protoÏe potfiebuje nûjakou zábavu. Urãitû,“ fiekla Jo odhodlanû. „Má pûkné zpÛsoby a zdá se, Ïe je to slu‰nû vychovan˘ mladík, takÏe nemám nic proti tomu, aby ses s ním seznámila, pokud se naskytne vhodná pfiíleÏitost. Ty kvûtiny pfiinesl on sám a já bych ho byla pozvala dál, kdybych nevûdûla, co se nahofie dûje. Vypadal hodnû smutnû, kdyÏ sly‰el ten smích a hluk, ale musel odejít. Jeho zjevnû nic takového neãekalo.“ „Je‰tû Ïes ho nepozvala, mami!“ smála se Jo a podívala se na své holínky. „Ale za ãas udûláme dal‰í hru a na tu se bude moct podívat. Tfieba si s námi i zahraje. Nebyla by to legrace?“ „Je‰tû nikdy jsem nedostala kytici, je tak krásná.“ Meg zkoumala kvûty s velk˘m zaujetím. „Jsou skuteãnû pfiekrásné, ale mnû jsou milej‰í Bethiny rÛÏe,“ fiekla paní Marchová a pfiivonûla k napÛl uvadlé kytiãce za pasem. Beth se k ní pfiitulila a ti‰e za‰eptala: „KéÏ bych mohla poslat svou kytici tatínkovi. Bojím se, Ïe jeho Vánoce nejsou tak veselé jako ty na‰e.“
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 35
KAPITOLA 3 Mlad˘ Laurence „Jo! Jo! Kde jsi?“ volala Meg u schodÛ na pÛdu. „Tady,“ odpovûdûl shora chraptiv˘ hlas. Meg vybûhla nahoru a na‰la sestru, jak jí jablka a pláãe nad Dûdicem Redclyffu,1) zabalená v dece na staré tfiínohé pohovce pod oknem, kter˘m dovnitfi svítilo slunce. Tady byla Joina oblíbená skr˘‰; sem utíkala s ãerven˘mi renetami a pûknou kníÏkou, kdykoli si chtûla uÏít ticho a spoleãnost ochoãené krysy jménem Zoubek, která bydlela poblíÏ a které ani trochu nevadilo, Ïe tam Jo vysedává. KdyÏ se objevila Meg, vklouzl do své díry, Jo si otfiela slzy z tváfií a ãekala, co nového se dozví. „To je nûco! Jen se podívej! Pozvánka na zítfiej‰í veãer od paní Gardinerové!“ vyhrkla Meg, zamávala vzácn˘m lístkem a pak ho zaãala s dûtsk˘m nad‰ením pfiedãítat: „‚Paní Gardinerová má tu ãest pozvat sleãny Margaret a Josephine Marchovy na mal˘ novoroãní taneãní veãírek.‘ Maminka fiekla, Ïe smíme jít, ale co si jen vezmeme na sebe?“ „Proã se ptá‰, kdyÏ ví‰, Ïe si vezmeme popelínky, protoÏe jiné ‰aty nemáme?“ odpovûdûla Jo s plnou pusou. „KéÏ bych mûla hedvábné ‰aty!“ vzdychla Meg. „Maminka fiíká, Ïe je moÏná dostanu, aÏ mi bude osmnáct, ale ãekat dva roky, to je vûãnost.“ „Myslím, Ïe na‰e popelínky vypadají jako z hedvábí a pro nás jsou tak akorát. Tvoje jsou jako nové, zato já jsem si svoje propálila a roztrhla. Co s tím mám dûlat? Ta spálenina je hroznû vidût a nepÛjde vystfiihnout.“ „Musí‰ klidnû sedût a neukazovat záda, pfiední díl je úplnû v pofiádku. Budu mít ve vlasech novou stuhu a maminka mi pÛjãí perlovou broÏ, moje nové stfievíãky jsou krásné a rukavice ujdou, i kdyÏ nejsou tak pûkné, jak bych chtûla.“ „Já jsem si je polila limonádou a na nové nemám, takÏe nejspí‰ budu muset jít bez nich,“ fiekla Jo, která o obleãení nikdy moc nedbala.
MaleZenyKor2
36
5/10/17 11:52 AM
Stránka 36
MALÉ ÎENY
„Musí‰ mít rukavice, nebo nikam nejdu!“ vykfiikla Meg odhodlanû. „Rukavice jsou to nejdÛleÏitûj‰í. Bez nich nemÛÏe‰ tanãit, a to by mû stra‰nû mrzelo!“ „Tak zÛstanu stát. Spoleãensk˘ tanec mû stejnû nebaví. Plout kolem dokola, to není Ïádná zábava. Rad‰i lítám a poskakuju.“ „Mamince si o nové fiíct nemÛÏe‰, jsou drahé a ty jsi nedbalá. KdyÏ jsi zniãila tamty, fiekla, Ïe tuhle zimu uÏ ti Ïádné nekoupí. VáÏnû by s nimi ne‰lo nûco udûlat?“ zeptala se Meg ustaranû. „MÛÏu je drÏet zmaãkané v ruce, takÏe si nikdo nev‰imne, jak jsou flekaté, nic víc. Ne! ¤eknu ti, jak to provedeme – kaÏdá si navlíkne jednu ãistou a tu ‰pinavou bude drÏet v ruce. Platí?“ „Mበvût‰í ruce neÏ já, hroznû mi ji vytahá‰,“ namítla Meg. Na rukavice byla háklivá. „Tak pÛjdu bez nich. Je mi jedno, co fieknou lidi!“ vykfiikla Jo a sáhla po knize. „Dám ti ji, dám! Jen ji neza‰piÀ a chovej se slu‰nû. Nedávej ruce za záda, nezírej na lidi a nefiíkej ‚do prãic‘, prosím.“ „Nemûj strach. Budu naprosto vzorná a Ïádn˘ prÛ‰vih neudûlám. Teì bûÏ, napi‰ odpovûì a nech mû doãíst tenhle úÏasn˘ pfiíbûh.“ Meg tedy ‰la, „s díky pfiijala“, zkontrolovala své ‰aty a s písní na rtech si spravila jedin˘ límeãek z pravé krajky. Jo zatím doãetla knihu, dojedla zbylá ãtyfii jablka a zahrála si se Zoubkem na honûnou. Veãer na Nov˘ rok zel salon prázdnotou, protoÏe obû mlad‰í dûvãata dûlala komorné a obû star‰í se vûnovaly ãinnosti, která je nade v‰e dÛleÏitá – pfiípravû na veãírek. Jejich toalety byly prosté, ale pfiesto kolem nich bylo spousta pobíhání, smíchu a fieãí. V jednu chvíli domem zavanul siln˘ zápach spálen˘ch vlasÛ. Meg chtûla mít okolo tváfie pár kudrlinek a Jo se nabídla, Ïe podrÏí natoãené pramínky v rozpálen˘ch kle‰tích. „Mûlo by se z nich takhle koufiit?“ zeptala se Beth, usazená na posteli. „To se vypafiuje vlhkost,“ odpovûdûla Jo. „To je ale zvlá‰tní zápach! Jako spálené pefií,“ poznamenala Amy a s pocitem nadfiazenosti si uhladila hezké kudrny. „Tak, teì sundám papírky a uvidíte ten obláãek lok˘nek,“ fiekla Jo a odloÏila kle‰tû.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 37
MLAD¯ LAURENCE
37
Papírky sundala, ale Ïádn˘ obláãek se neobjevil, protoÏe vlasy odpadly. Zdû‰ená kadefinice poloÏila na prádelník pfied svou obûÈ fiadu spálen˘ch ÏmolkÛ. „Óóó! Cos to udûlala? Vypadám pfií‰ernû! Takhle nemÛÏu jít! Mé vlasy, ach mé vlasy!“ bûdovala Meg a zoufale hledûla na kfiivou ofinu. „To jsem celá já! Nemûlas to po mnû chtít. VÏdycky v‰echno zkazím. Dûsnû mû to mrzí, ale ty kle‰tû byly moc horké, a tak jsem to zpackala,“ sténala nebohá Jo a se slzami lítosti v oãích se dívala na ãerné ‰kvarky. „Není to tak hrozné, jen to natoã a pak si uvaÏ stuhu, aby ti konce trochu padaly do ãela, bude to vypadat jako poslední móda. Vidûla jsem spoustu dûvãat, která to takhle nosí,“ fiekla Amy chlácholivû. „Dobfie mi tak, nemûla jsem se fintit. Lituju, Ïe jsem nenechala ty vlasy na pokoji!“ vykfiikla Meg podráÏdûnû. „To ano, byly takové hladké a pûkné. Ale brzo ti zase narostou,“ fiekla Beth a pfii‰la ostfiíhanou oveãku políbit a politovat. Po nûkolika dal‰ích ménû závaÏn˘ch nehodách byla Meg koneãnû hotová a pak celá rodina spoleãn˘mi silami vyãesala Jo vlasy a oblékla ‰aty. V jednoduch˘ch úborech vypadaly obû velmi hezky – Meg ve stfiíbfiitû olivové, s modrou sametovou stuhou v úãesu, krajkami a perlovou broÏí; Jo v ka‰tanovû hnûdé, s tuh˘m pánsk˘m plátûn˘m límeãkem, místo ‰perkÛ nûkolik bíl˘ch chryzantém. KaÏdá si navlékla jednu pûknou svûtlou rukaviãku a nesla jednou za‰pinûnou. V‰ichni prohlásili, Ïe vypadají úplnû pfiirozenû a slu‰í jim to. Margaretiny stfievíãky s vysok˘mi podpatky byly hodnû tûsné a dfiely, i kdyÏ by to nikdy nepfiiznala, a Jo se zdálo, Ïe má v‰ech devatenáct vlásenek zaraÏen˘ch pfiímo do hlavy, ale co, pro krásu se musí trpût! „Hezky se bavte, zlatíãka,“ fiekla paní Marchová, kdyÏ sestry elegantnû kráãely k brance. „U veãefie moc nejezte a vraÈte se v jedenáct, aÏ pro vás po‰lu Hanu.“ KdyÏ za nimi zaklapla vrátka, ozval se z okna v prvním patfie hlas: „Dûvãata, dûvãata! Máte obû ãisté kapesníky?“ „No jo, ãisté jak sklo, a Meg ho má dokonce navonûn˘ kolínskou!“ kfiikla Jo a se smíchem dodala: „VáÏnû vûfiím, Ïe mamka by se takhle ptala, i kdybychom prchaly pfied zemûtfiesením.“
MaleZenyKor2
38
5/10/17 11:52 AM
Stránka 38
MALÉ ÎENY
„Je to jeden z jejích aristokratick˘ch zvykÛ a má úplnou pravdu, pravá dáma se vÏdy pozná podle ãist˘ch bot, rukavic a kapesníku,“ odvûtila Meg, jeÏ sama mûla „aristokratick˘ch zvykÛ“ pûknou fiádku. „NezapomeÀ, Ïe nesmí‰ ukazovat ten spálen˘ díl ‰atÛ, Jo. Mám ‰erpu rovnû? A vypadají ty vlasy hodnû zle?“ fiekla potom, kdyÏ po dlouh˘ch úpravách odstoupila od zrcadla v ‰atnû paní Gardinerové. „Urãitû na to zapomenu. KdyÏ uvidí‰, Ïe dûlám nûco ‰patnû, mrkni na mû, ano?“ poÏádala ji Jo, popotáhla si límec a spû‰nû si pfiiãísla vlasy. „Ne, dáma nemrká. Zvednu oboãí, kdyÏ bude‰ nûco dûlat ‰patnû, a k˘vnu, kdyÏ bude v‰e v pofiádku. Teì narovnej záda, dûlej malé krÛãky a nepotfiásej rukou lidem, kter˘m bude‰ pfiedstavena – to se nedûlá.“ „Odkud ví‰, co a jak? Já nikdy nic nevím. To je ale pûkná hudba, co?“ Se‰ly dolÛ. Trochu se ost˘chaly, protoÏe na veãírky chodily jen zfiídka, a pfiestoÏe bylo toto setkání neformální, pro nû to byla událost. Paní Gardinerová, mohutná star‰í dáma, je mile pfiivítala a pfiedala je Sallie, nejstar‰í ze sv˘ch ‰esti dcer. Meg ji znala a brzy se cítila jako doma, ale Jo, která se pfiíli‰ nezajímala o dûvãata ani o jejich fieãi, jen tak postávala, záda svûdomitû obrácená ke zdi, a pfiipadala si nemístnû jako hfiíbû v kvûtinové zahradû. V jiné ãásti salonu se pÛl tuctu rozesmát˘ch chlapcÛ bavilo o bruslení a ona by se k nim ze srdce ráda pfiidala, protoÏe bruslení milovala. Zatelegrafovala své pfiání Meg, ale oboãí vyletûlo nahoru tak varovnû, Ïe se neodváÏila ani pohnout. Nikdo si s ní nepfii‰el popovídat a hosté stojící poblíÏ se roze‰li, aÏ zÛstala docela sama. Nemohla se procházet a nûãím se zabavit, protoÏe by byl vidût spálen˘ díl suknû, a tak bezradnû civûla na lidi, dokud se nezaãalo tanãit. Meg se okamÏitû zadala a tûsné stfievíãky se míhaly tak sviÏnû, Ïe nikoho ani nenapadlo, kolik bolesti jejich majitelka s úsmûvem sná‰í. Jo spatfiila, jak se k jejímu koutu blíÏí jak˘si zrzav˘ mladík, a protoÏe se lekla, Ïe ji hodlá poÏádat o tanec, vklouzla do v˘klenku za závûsem. Odtamtud chtûla v klidu vyhlíÏet ven a bavit se po svém. Nane‰tûstí si tento úkryt jedna stydlivá osoba uÏ zvolila. Jakmile za ní závûs spadl, ocitla se tváfií v tváfi „mladému Laurenceovi“.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 39
MLAD¯ LAURENCE
39
„BoÏínku, já nevûdûla, Ïe tady nûkdo je!“ zakoktala Jo a chystala se vycouvat stejnû rychle, jako vrazila dovnitfi. Chlapec se v‰ak zasmál, a aãkoli vypadal trochu pfiekvapenû, mile fiekl: „Nev‰ímejte si mû a zÛstaÀte, chcete-li.“ „Nebudu vás ru‰it?“ „Ani v nejmen‰ím. Jsem tu jen proto, Ïe tady moc lidí neznám a pfiipadal jsem si ponûkud cize, chápete.“ „Já rovnûÏ. Neodcházejte, prosím, tedy pokud se vám nechce.“ Chlapec se znovu posadil a díval se na své lak˘rky, dokud Jo ve snaze b˘t zdvofiilá a pfiirozená nefiekla: „Myslím, Ïe jsem jiÏ mûla to potû‰ení setkat se s vámi. Bydlíte nedaleko od nás, Ïe?“ „Hned vedle.“ Vzhlédl a rozesmál se. Joino korektní chování ho velice pobavilo, vzpomnûl si totiÏ, jak si povídali o kriketu, kdyÏ Marchov˘m onehdy pfiinesl zpátky koãku. Jo se uvolnila, také se zasmála a fiekla co nejsrdeãnûji: „Vበskvûl˘ dárek k VánocÛm jsme si moc uÏily.“ „Ten byl od dûdeãka.“ „Ale vy jste ho na to pfiivedl, ne?“ „Jak se dafií va‰í koãce, sleãno Marchová?“ zeptal se chlapec a snaÏil se tváfiit váÏnû, pfiestoÏe se jeho ãerné oãi vesele bl˘skaly. „Dûkuji, dobfie, pane Laurenci; jenÏe já nejsem Ïádná sleãna Marchová, jen Jo,“ odvûtila mladá dáma. „Nejsem Ïádn˘ pan Laurence, jen Laurie.“ „Laurie Laurence… to je zvlá‰tní jméno.“ „Moje kfiestní jméno je Theodore, ale nemám ho rád, protoÏe kluci mi fiíkali Dorniãka, a tak jsem je pfiinutil, aby mi fiíkali Laurie.“ „Taky nenávidím svoje jméno, je tak sentimentální! Chtûla bych, aby mi v‰ichni fiíkali Jo místo Josephine. Jak jsi pfiinutil kluky, aby ti pfiestali fiíkat Dorniãka?“ „Zmlátil jsem je.“ „Tetu Marchovou zmlátit nemÛÏu, takÏe to asi budu muset vydrÏet,“ vzdychla rezignovanû. „Ty nerada tanãí‰, Jo?“ zeptal se Laurie a bylo na nûm vidût, Ïe podle jeho názoru se k ní to jméno hodí. „Tanãím docela ráda, kdyÏ je hodnû místa a v‰ichni mají dobrou náladu. Na vzne‰en˘ch veãírcích ale vÏdycky nûco pfievrátím, po‰lapu lidem nohy nebo udûlám nûco pfií‰ernû neslu‰ného,
MaleZenyKor2
40
5/10/17 11:52 AM
Stránka 40
MALÉ ÎENY
takÏe se drÏím zpátky a nechávám Meg, aÈ hraje tu hezkou. Ty netanãí‰?“ „Jen obãas. Ví‰, byl jsem spoustu let v cizinû a je‰tû jsem nebyl tolikrát ve spoleãnosti, abych poznal, jak to tady chodí.“ „V cizinû!“ zvolala Jo. „Ach, vyprávûj mi o tom! Stra‰nû ráda poslouchám lidi, kdyÏ popisují své cesty.“ Zdálo se, Ïe Laurie neví, kde zaãít, ale Jo se tak dychtivû vyptávala, Ïe se za chvíli rozpovídal. Vyprávûl jí, jak byl ve ‰kole ve ·v˘carsku, kde chlapci nenosí klobouky, mají na jezefie flotilu lodûk a o prázdninách chodí s uãiteli na pû‰í túry. „Jak já bych tam chtûla!“ vykfiikla Jo. „Byli jste taky v PafiíÏi?“ „Strávili jsme tam minulou zimu.“ „Mluví‰ francouzsky?“ „Ve ‰kole nám ani nedovolili mluvit jinak.“ „¤ekni nûco! Umím ãíst, ale v˘slovnost mám mizernou.“ „Quel nom a cette jeune demoiselle en les pantoufles jolis?“ zeptal se Laurie dobromyslnû. „Ty to umí‰ tak hezky! Poãkej, fiekl jsi: ‚Kdo je ta mladá dáma v pûkn˘ch stfievíãcích,‘ viì?“ „Oui, mademoiselle.“ „To je moje sestra Margaret, a ty to dobfie ví‰! Zdá se ti hezká?“ „Ano, pfiipomíná mi nûmecké dívky, vypadá svûÏe a klidnû a tanãí jako dáma.“ Jo díky té poklonû zazáfiila potû‰ením a zapamatovala si ji, aby ji pozdûji mohla Meg zopakovat. Oba vyhlíÏeli ven, kritizovali a klábosili, aÏ si pfiipadali jako stafií známí. Laurieho plachost se brzy vytratila, protoÏe Joiny klukovské zpÛsoby mu pfiipadaly zábavné, a tak se cítil uvolnûnû. Jo byla zase veselá jako obvykle, protoÏe mohla zapomenout na ‰aty a nikdo na ni nezvedal oboãí. „Mlad˘ Laurence“ se jí líbil ãím dál tím víc. Nûkolikrát si ho dobfie prohlédla, aby ho mohla popsat dûvãatÛm, protoÏe nemûly bratry ani bratrance a chlapci pro nû proto byli témûfi neznámá stvofiení. Kudrnaté ãerné vlasy, opálená pleÈ, velké ãerné oãi, del‰í nos, pûkné zuby, malé ruce a nohy, vysok˘ jako já, na kluka velice zdvofiil˘, a vÛbec je správn˘. Kolik mu tak mÛÏe b˘t? UÏ mûla tu otázku na jazyku, ale vãas se zarazila a s nezvykl˘m taktem se to pokusila zjistit oklikou.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 41
MLAD¯ LAURENCE
41
„Pfiedpokládám, Ïe brzy pÛjde‰ na vysokou ‰kolu? Vídám tû, jak ‰prtበ– tedy, chci fiíct, pilnû studuje‰.“ Jo zrudla nad oním pfií‰ern˘m „‰prtቓ, které jí uklouzlo. Laurie se usmál, ale nevypadal nijak ‰okovanû. Pokrãil rameny a odpovûdûl: „Ne dfiív neÏ za rok nebo za dva; aÏ mi bude sedmnáct.“ „Tobû je teprve patnáct?“ zeptala se Jo a podívala se na vysokého mladíka, o nûmÏ si myslela, Ïe mu sedmnáct uÏ bylo. „Za mûsíc mi bude ‰estnáct.“ „Já bych si tolik pfiála jít na vysokou ‰kolu, a ty se tváfií‰, jako by se ti nechtûlo.“ „Hnusí se mi to! Jen dfiít a dûlat blbiny. A taky se mi nelíbí, jak se kluci v téhle zemi chovají.“ „Tak co tedy chce‰?“ „Îít v Itálii a bavit se po svém.“ Jo by se moc ráda zeptala, co tím myslí, ale vra‰til ãerné oboãí tak v˘hruÏnû, Ïe radûji zmûnila téma a fiekla, udávajíc nohou rytmus: „To je skvûlá polka. BûÏ si pfiece skoãit!“ „KdyÏ pÛjde‰ se mnou,“ odpovûdûl se zvlá‰tní francouzskou úklonou. „Já nemÛÏu, slíbila jsem totiÏ Meg, Ïe nebudu tanãit, kvÛli –“ Jo zmlkla a nevûdûla, jestli to má prozradit, nebo se smát. „KvÛli ãemu?“ ptal se Laurie zvûdavû. „Nefiekne‰ to nikomu?“ „Na mou du‰i!“ „No, mám takov˘ zlozvyk, Ïe si stoupnu ke krbu a spálím si sukni. Tahle mi taky chytla, a i kdyÏ je pûknû spravená, je to poznat a Meg mi fiekla, aÈ zÛstanu stát, aby to nikdo nevidûl. MÛÏe‰ se smát, jestli chce‰. Vím, Ïe je to legraãní.“ Ale Laurie se nesmál. Jen na chvíli sklopil oãi a Jo nevûdûla, co si o tom má myslet. Pak velmi jemnû fiekl: „Nevadí, fieknu ti, jak to provedeme. Tamhle je dlouhá hala, mÛÏeme si tam bájeãnû zatanãit a nikdo nás neuvidí. Pojì, prosím.“ Jo mu podûkovala a s radostí ‰la. KdyÏ uvidûla hezké perlovû bílé rukavice, které mûl její partner, pfiála si mít obû rukavice ãisté. Hala byla prázdná a polka bájeãná, protoÏe Laurie tanãil dobfie a nauãil ji kroky nûmecké ãtverylky, která Jo nadchla, ponûvadÏ byla samá otoãka a skok. Jakmile hudba umlkla, posadili
MaleZenyKor2
42
5/10/17 11:52 AM
Stránka 42
MALÉ ÎENY
se na schody, aby popadli dech, a Laurie jí právû líãil studentskou slavnost v Heidelbergu, kdyÏ se objevila Meg a hledala sestru. Zamávala a Jo ji neochotnû následovala do jednoho z pokojÛ, kde si Meg okamÏitû sedla na pohovku a celá bledá se chytila za nohu. „Vyvrtla jsem si kotník. Ten pitom˘ vysok˘ podpatek sklouzl a mnû se úplnû zkroutila noha. Stra‰nû to bolí, sotva mÛÏu stát a vÛbec nevím, jak se dostanu domÛ,“ fiekla a v bolesti se kolébala dopfiedu a dozadu. „Vûdûla jsem, Ïe se v tûch hloup˘ch botách pfierazí‰. Je mi to moc líto, ale nevím, co mÛÏe‰ dûlat, ledaÏe by sis najala koãár nebo tady zÛstala pfies noc,“ odpovûdûla Jo a jemnû pfii tom poranûn˘ kotník hladila. „Koãár si vzít nemÛÏu, je to moc drahé. Stejnû bych Ïádn˘ nesehnala, protoÏe vût‰ina lidí jezdí ve svém a ke stájím je to daleko, nemám, koho bych tam poslala.“ „Já tam dojdu.“ „To tedy ne, je po desáté a tma jako v pytli. Ale zÛstat tu taky nemÛÏu, v domû není místo. Sallie má na náv‰tûvû nûjaké kamarádky. Odpoãinu si, neÏ pfiijde Hana, a pak uÏ si nûjak poradím.“ „¤eknu Lauriemu, on tam dojde,“ navrhla Jo a pfii tom pomy‰lení se jí ulevilo. „Propána, to ne! Nikoho o nic nepros a nikomu to nefiíkej. Pfiines mi galo‰e a dej ty stfievíãky k na‰im vûcem. NemÛÏu dál tanãit, ale jakmile bude po veãefii, zaãni vyhlíÏet Hanu a dej mi vûdût, hned jak pfiijde.“ „K veãefii se jde uÏ teì. ZÛstanu s tebou, bude mi to milej‰í.“ „Ne, zlato, bûÏ s nimi a pfiines mi kávu. Jsem tak unavená, Ïe se nemÛÏu ani hnout.“ Meg se opfiela, galo‰e dobfie schované, a Jo se vydala hledat jídelnu, kterou nakonec na‰la, aãkoli nejprve vlezla do pfiístûnku na porcelán a potom otevfiela dvefie pokoje, kde si star˘ pan Gardiner dával dvacet. Vrhla se ke stolu, ukofiistila ‰álek kávy a okamÏitû se polila, takÏe pfiední díl jejích ‰atÛ byl teì stejnû nemoÏn˘ jako zadní. „Páni, já jsem ne‰ika!“ vykfiikla a zaãala si otírat ‰aty Margaretinou rukaviãkou, ãímÏ ji úplnû zniãila. „MÛÏu ti nûjak pomoct?“ ozval se pfiátelsk˘ hlas. Laurie stál vedle ní, v jedné ruce pln˘ ‰álek a ve druhé talífiek se zmrzlinou.
MaleZenyKor2
5/10/17 11:52 AM
Stránka 43
MLAD¯ LAURENCE
43
„Chtûla jsem nûco donést Meg, ona je moc unavená. Nûkdo do mû ale strãil a teì teda vypadám,“ odpovûdûla Jo a sklíãenû se podívala na politou sukni a pak na rukavici nasáklou kávou. „To je smÛla! Zrovna hledám nûkoho, komu bych tohle dal. Mohu to odnést tvé sestfie?“ „Ach, díky, ukáÏu ti, kde je. Rad‰i se nebudu nabízet, Ïe to vezmu, protoÏe by z toho byl jen dal‰í prÛ‰vih.“ Jo ‰la napfied a Laurie, jako by obsluhoval dámy dnes a dennû, pfiinesl stolek a dal‰í kávu se zmrzlinou pro Jo. Byl velice ochotn˘, a dokonce i vybíravá Meg o nûm fiekla, Ïe je „mil˘ chlapec“. UÏili si spoustu zábavy s bonbony, které mûly uvnitfi papírky s rÛzn˘mi prÛpovídkami, a právû hráli s nûkolika dal‰ími mlad˘mi lidmi, ktefií k nim zabloudili, na tichou po‰tu, kdyÏ pfii‰la Hana. Meg zapomnûla na nohu a vstala tak rychle, Ïe se musela opfiít o Jo a vykfiikla bolestí. „Pst! Nic nefiíkej,“ za‰eptala a nahlas dodala: „To nic není. Tro‰ku jsem si vyvrtla kotník, to je v‰e.“ Odkulhala do poschodí, aby se oblékla. Hana nadávala, Meg plakala a Jo byla s rozumem v koncích, ale pak se rozhodla vzít vûci do vlastních rukou. Vyklouzla ven, sebûhla dolÛ, na‰la sluhu a zeptala se ho, jestli by jí mohl sehnat koãár. Ukázalo se, Ïe je to najat˘ ãí‰ník, kter˘ se v okolí vÛbec nevyzná, a Jo zaãala hledat jinou pomoc, kdyÏ se objevil Laurie. Zaslechl, co fiíká, a nabídl jí koãár svého dûdeãka, kter˘ pro nûj právû pfiijel. „VÏdyÈ je moc brzo a ty pfiece je‰tû nechce‰ odjet,“ namítla Jo. Ve tváfii se jí zraãila úleva, ale pfiesto váhala, zda má nabídku pfiijmout. „VÏdycky odjíÏdím brzy, váÏnû. Prosím, nech mû odvézt vás domÛ. Mám to pfii cestû, a venku pr˘ pr‰í.“ To rozhodlo. Jo vdûãnû pfiijala, fiekla mu, co se stalo Meg, a pak vybûhla nahoru, aby sestru s Hanou pfiivedla. Stará sluÏebná chovala k de‰ti stejn˘ odpor jako koãky a nic nenamítala, a tak odjely v luxusním uzavfieném koãáfie a pfiipadaly si pfiitom velice slavnostnû a elegantnû. Laurie jel na kozlíku, takÏe si Meg mohla poloÏit nohu na sedadlo a dûvãata probírala veãírek bez zábran. „Ohromnû jsem se bavila. A ty?“ zeptala se Jo, rozcuchala si vlasy a udûlala si pohodlí.
MaleZenyKor2
44
5/10/17 11:52 AM
Stránka 44
MALÉ ÎENY
„Já taky, dokud jsem se neporanila. Zalíbila jsem se jedné Salliinû kamarádce, Annie Moffatové; pozvala mû, abych k ní pfiijela na t˘den na náv‰tûvu, aÏ u nich bude Sallie. Pojede tam na jafie, aÏ zaãne operní sezona, a bude to úplnû skvûlé, tedy jestli mû maminka pustí,“ odpovûdûla Meg a celá se pfii tom pomy‰lení rozzáfiila. „Vidûla jsem tû, jak tanãí‰ s tím zrzkem, co jsem pfied ním utekla. Byl mil˘?“ „Moc! Vlasy má ka‰tanové, ne zrzavé, byl velice zdvofiil˘ a tancovali jsme spolu bájeãn˘ rejdovák!“ „KdyÏ zkou‰el ty nové kroky, vypadal jako pra‰tûná luãní kobylka. Laurie a já jsme se museli smát. Tys nás nesly‰ela?“ „Ne, ale bylo to od vás velmi nevychované. Co jste tam celou dobu v té skr˘‰i dûlali?“ Jo vyprávûla o sv˘ch dobrodruÏstvích, a právû kdyÏ skonãila, dojeli domÛ. Mnohokrát podûkovaly, fiekly dobrou noc a vplíÏily se dovnitfi. Doufaly, Ïe nikoho nevzbudí, ale ve chvíli, kdy dvefie jejich pokoje vrzly, se vynofiily dva noãní ãepeãky a dva ospalé, av‰ak dychtivé hlasy zvolaly: „Jak˘ byl veãírek?“ Jo schovala pro mlad‰í dûvãata nûjaké bonbony, coÏ Meg oznaãila za „velice nezpÛsobné chování“, a kdyÏ si sestry vyslechly nejnapínavûj‰í události veãera, brzy zase ulehly. „¤eknu ti, Ïe si skuteãnû pfiipadám jako bohatá mladá dáma: pfiijela jsem z veãírku koãárem, sedím v Ïupanu a obsluhuje mû komorná,“ fiekla Meg, kdyÏ jí Jo dávala na nohu arnikov˘ obklad a rozãesávala jí vlasy. „Nevûfiím, Ïe se bohaté mladé dámy baví líp neÏ my, i kdyÏ máme spálené vlasy, staré ‰aty, kaÏdá jednu rukavici a tûsné stfievíãky, ve kter˘ch si polámeme kotníky, kdyÏ jsme tak hloupé, Ïe je nosíme.“ Já myslím, Ïe Jo mûla naprostou pravdu.