0037101

ZIMNÍ SEMESTR 2011

FANGIRL.indd 7

26.3.2015 10:33:16

Série Simon Snow Z Encyklowikie, lidové encyklopedie

Tento článek pojednává o dětské knižní sérii. Další významy jsou uvedeny v článku Simon Snow (rozcestník).

Simon Snow je série sedmi fantastických knih, kterou napsala anglická filoložka Gemma T. Leslieová. Knihy vypráví o Simonu Snowovi, jedenáctiletém sirotku z Lancashiru, kterého přijmou ke studiu na Watfordské škole magických umění, kde se má stát kouzelníkem.

Později se Simon připojí ke skupině kouzelníků zvané Mágové, která bojuje se Zlořádem Pletichou, zlou bytostí, jež se pokouší zbavit svět veškeré magie.

Od roku 2001, kdy vyšel Simon Snow a Mágův dědic, byly knihy přeloženy do 53 jazyků a k srpnu 2011 se prodalo více než 380 milionů výtisků.

Leslieová bývá kritizována za to, že série obsahuje násilí a že její hrdina je někdy sobecký a zlostný. Exorcistická scéna ve čtvrté knize Simon Snow a čtyři selkie vedla v roce 2009 k bojkotu ze strany amerických křesťanských sdružení. Většinou jsou však tyto knihy považovány za moderní klasiku a v roce 2010 časopis Time nazval Simona „nejlepší dětskou literární postavou od dob Huckleberryho Finna“.

Osmá, poslední kniha série vyjde 1. května 2012.

Dosud vydané Simon Snow a Mágův dědic, 2001 Simon Snow a druhý had, 2003 Simon Snow a třetí brána, 2004 Simon Snow a čtyři selkie, 2007 Simon Snow a pět čepelí, 2008 Simon Snow a šest bílých králíků, 2009 Simon Snow a sedmý dub, 2010 Simon Snow a osmý tanec, předpokládané datum vydání 1. květen 2012

FANGIRL.indd 9

26.3.2015 10:33:16

1 V JEJÍM POKOJI byl nějaký kluk.

Cath se podívala na číslo namalované na dveřích, pak zpátky na ubytovací formulář, který držela v ruce.

Poundova budova 913.

Tohle byl každopádně pokoj 913, ale možná to nebyla Poundova budova – všechny koleje vypadaly jedna jako druhá, připomínaly typizované domovy důchodců. Možná by Cath měla běžet za tátou a zarazit ho, než sem nanosí zbytek krabic s jejími věcmi. „Ty musíš být Cather,“ řekl kluk a se širokým úsměvem jí podal ruku. „Cath,“ opravila ho a ucítila, jak se jí v panice houpe žaludek. Jeho ruku nepřijala. (Drží krabici, co asi čekal?)

Stala se chyba – musí to být chyba. Věděla, že Poundova budova je smíšená kolej… Existujou snad i smíšené pokoje?

Kluk jí vzal krabici a položil ji na prázdnou postel. Ta na druhé straně pokoje byla zavalená oblečením a krabicemi. „Máš ještě něco dole?“ zeptal se. „My jsme zrovna skončili.

Myslím, že teď si zajdem na hambáč, chceš jít s náma? Už jsi byla v Pear’s? Hambáče velký jako tvoje pěst.“ Chytil ji za ruku a zvedl ji. Polkla. „Zatni pěst,“ prohlásil.

FANGIRL.indd 11

26.3.2015 10:33:16

12

R A I N B O W R O W E L LO VÁ

Cath zatnula pěst. „Větší než tvoje pěst,“ řekl kluk, pustil její ruku a sehnul se pro batoh, který shodila přede dveřmi. „Máš ještě nějaký krabice? Určitě ještě nějaký jo. Máš hlad?“ Byl vysoký, hubený a opálený, vypadalo to, jako kdyby si zrovna sundal kulicha, špinavě blond vlasy mu trčely všemi směry. Cath se znovu podívala na formulář. Tohle je Reagan? „Reagan!“ vyhrkl kluk nadšeně. „Koukni, dorazila tvoje spolubydlící.“ Dívka se procpala dveřmi kolem Cath a chladně se na ni ohlédla. Měla rovné kaštanové vlasy a v puse nezapálenou cigaretu. Kluk ji šlohnul a strčil si ji do pusy. „Reagan, Cather.

Cather, Reagan,“ řekl. „Cath,“ opravila ho Cath.

Reagan přikývla a vylovila z kabelky další cigaretu. „Zabrala jsem si tuhle půlku,“ oznámila a ukázala bradou na hromadu krabic na pravé straně pokoje. „Ale je mi to jedno. Jestli řešíš feng-šuej, klidně moje krámy šoupni jinam.“ Otočila se na kluka. „Hotovo?“ Obrátil se ke Cath. „Jdeš taky?“ Zavrtěla hlavou.

Když se za nimi zavřely dveře, Cath se posadila na holou matraci, která zjevně patřila jí – řešila toho sice dost, ale feng-šuej fakt ne –, a opřela si hlavu o tvárnicovou zeď.

Jen si potřebovala zklidnit nervy.

Vzít tu úzkost, která jí bzučela za očima jako černý statický šum a bušila v krku jako druhé srdce, a nacpat ji zas zpátky do břicha, kam patří – tam ji aspoň mohla zamotat do úhledného uzlíku a nějak to s ní vydržet.

Táta a Wren tu budou co nevidět a Cath nechtěla, aby poznali, že je na pokraji zhroucení. Jestli se sesype Cath, sesype se i táta. A jestli se sesypou oba, Wren se bude tvářit, že jí to

FANGIRL.indd 12

26.3.2015 10:33:16

FA N G I R L

13

dělají naschvál, aby jí zkazili dokonalý první den na koleji. To její báječné nové dobrodružství.

Jednou mi za to poděkuješ, opakovala Wren pořád dokola.

Poprvé to řekla v červnu.

Cath odeslala vyplněnou žádost o vysokoškolskou kolej a samozřejmě napsala do kolonky spolubydlící Wren – úplně bez rozmýšlení. Měly společný pokoj osmnáct let, tak proč by to teď mělo být jinak? „Máme společnej pokoj osmnáct let,“ namítla Wren. Seděla na horním konci Cathiny postele a ve tváři měla ten příšerně otravný výraz „jsem víc dospělá než ty“. „A funguje nám to skvěle,“ řekla Cath a rozmáchlým gestem obsáhla celý jejich pokoj – kupy knih, plakáty Simona Snowa, skříň, do které většinou házely oblečení jen tak bez ladu a skladu, aniž se staraly, co je čí.

Cath seděla v nohách postele a snažila se nevypadat jako Ta trapná, co kvůli všemu brečí. „Tohle je vejška,“ trvala na svém Wren. „Ta je hlavně od toho, abys poznala nový lidi.“ „A dvojče má člověk hlavně od toho, aby se nemusel stresovat kvůli takovýmhle věcem,“ řekla Cath. „Divným cizím lidem, co ti budou krást tampony, smrdět po salátový zálivce a fotit tě mobilem, když spíš…“ Wren vzdychla. „Co to zase plácáš? Proč by měl někdo smrdět po salátový zálivce?“ „Po vinným octu,“ upřesnila Cath. „Pamatuješ, jak jsme byly na tom dnu otevřenejch dveří a pokoj jedný holky smrděl po italským dresinku?“ „Ne.“ „No, bylo to hnusný.“ „Je to vejška,“ řekla rozčileně Wren a zakryla si dlaněmi obličej. „Má to být dobrodružství.“

FANGIRL.indd 13

26.3.2015 10:33:16

14

R A I N B O W R O W E L LO VÁ

„Vždyť to je dobrodružství i takhle.“ Cath přelezla k sestře a odtáhla jí dlaně od obličeje. „Celá ta představa mě děsí už teď.“ „Máme poznat nový lidi,“ zopakovala Wren. „Já žádný nový lidi nepotřebuju.“ „To jen dokazuje, jak moc je potřebuješ…“ Wren jí stiskla ruce. „Cath, přemýšlej o tom. Jestli budeme bydlet spolu, lidi nás budou brát jako jednu osobu. Bude trvat čtyři roky, než se nás vůbec naučí rozeznávat.“ „Stačí, když se budou trochu soustředit.“ Cath se dotkla jizvičky na Wrenině bradě, těsně pod rtem. (Nehoda při sáňkování. Bylo jim devět a Wren seděla vepředu, když narazily do stromu. Cath se vzadu svalila do sněhu.) „Víš, že mám pravdu,“ řekla Wren.

Cath zavrtěla hlavou. „To teda nevím.“ „Cath…“ „Prosím, nenechávej mě v tom samotnou.“ „Nikdy nejsi sama,“ řekla Wren s dalším povzdechem. „Od toho jsou dvojčata, krucinál.“

„Je to tady vážně pěkný,“ prohodil táta, když se rozhlédl po pokoji 913, a položil na Cathinu matraci prádelní koš plný bot a knížek. „To teda není, tati,“ odvětila Cath. Napjatě postávala u dveří. „Je to jak nemocniční pokoj, akorát menší. A bez televize.“ „Máš krásnou vyhlídku na kampus,“ nedal se.

Wren přešla k oknu. „Můj pokoj má vyhlídku na parkoviště.“ „Jak to víš?“ zeptala se Cath. „Google Earth.“ Wren se nemohla dočkat, až se vrhne do víru vysokoškolského života. Se svojí spolubydlící – Courtney – to rozebírala už celé týdny. Courtney byla taky z Omahy. Sešly se, aby se

FANGIRL.indd 14

26.3.2015 10:33:16

FA N G I R L

15

seznámily a společně si nakoupily vybavení do pokoje. Cath jim dělala křena a snažila se nečuřit, když vybíraly plakáty a kupovaly si stejné lampičky.

Táta se otočil od okna, vrátil se ke Cath a vzal ji kolem ramen. „To bude dobrý,“ řekl.

Přikývla. „Já vím.“ „Tak jo.“ Tleskl. „Další zastávka, Schrammova budova. A po tom pizzerka. Konečná, moje smutně prázdné hnízdo.“ „Pizza nebude,“ ozvala se Wren. „Promiň, tati, jdeme dneska s Courtney na grilovačku pro prváky.“ Střelila pohledem po Cath. „Cath by měla jít s náma.“ „Pizza bude,“ opáčila Cath vzpurně.

Táta se usmál. „Sestra má pravdu, Cath. Měla bys jít. Poznat nové lidi.“ „Devět měsíců teď nebudu dělat nic jinýho než poznávat nový lidi. Dneska chci na pizzu.“ Wren zakoulela očima. „Dobře,“ řekl táta a poplácal Cath po rameni. „Další zastávka – Schrammova budova. Dámy?“ Otevřel dveře.

Cath se nepohnula. „Můžeš mě vyzvednout, až u ní budeš hotový,“ prohlásila a nespouštěla oči ze sestry. „Chci začít vybalovat.“ Wren se nehádala, prostě vyšla na chodbu. „Uvidíme se zítra,“ řekla a ani se na Cath pořádně neohlédla. „Jasně,“ odvětila Cath.

Vybalování jí spravilo náladu. Povlékla postel a na poličky nad novým psacím stolem vyrovnala nové, absurdně drahé učebnice.

Když se táta vrátil, zašli do pizzerie. Všichni, koho cestou potkali, byli v Cathině věku. Působilo to strašidelně.

FANGIRL.indd 15

26.3.2015 10:33:16

16

R A I N B O W R O W E L LO VÁ

„Proč jsou všichni blonďatý?“ zeptala se Cath. „A proč jsou všichni bílý?“ Táta se zasmál. „To máš z toho, že jsi zvyklá žít v nejmíň bělošské čtvrti v celé Nebrasce.“ Jejich dům v jižní Omaze stál v mexické čtvrti. Jejich rodina byla v ulici jediná bílá. „Proboha,“ vydechla, „myslíš, že tady někde bude pojízdnej stánek s tacos?“ „Mám dojem, že jsem zahlídl jednu mexickou restauraci…“ Zaúpěla. „No tak,“ chlácholil ji, „bude ti tam chutnat.“ „O to nejde.“ Když došli do pizzerie, byla plná studentů. Některé doprovázeli rodiče podobně jako Cath, ale moc jich nebylo. „To je jak z nějakýho sci-fi,“ poznamenala. „Žádný děti… nikdo nad třicet… Kam se poděli všichni staří?“ Táta ukázal na svůj díl pizzy. „Do Soylent Greenu.“ Cath se rozesmála. „Nejsem starej, abys věděla.“ Prostředníčkem a ukazováčkem levé ruky poklepával o stůl. „Jednačtyřicet. Ostatní chlapi u nás v práci, co jsou v mým věku, mají děti až teď.“ „Tos dobře vymyslel, žes nás včas vypakoval z domu,“ řekla Cath. „Teď si tam můžeš začít vodit kočky – ring volný.“ „Všechny moje kočky…“ Zadíval se do talíře. „Kromě vás mě žádný jiný kočky nezajímají.“ „Ale fuj, tati. To zní úchylně.“ „Víš, jak to myslím. Co jste si s Wren udělaly? Takhle rozhádané jste ještě nikdy nebyly…“ „Nejsme rozhádaný,“ prohlásila a zakousla se do svojí pizzy se slaninou, mletým masem a sýrem. „Fujtajksl.“ Vyplivla sousto. „Copak, máš tam oko?“

FANGIRL.indd 16

26.3.2015 10:33:16

FA N G I R L

17

„Ne. Kousek nakládaný zeleniny. V pohodě, jen jsem to nečekala.“ „Vypadá to, že jste rozhádané,“ pokračoval.

Cath zavrtěla hlavou. Ani se teď s Wren pořádně nebavily, těžko se mohly hádat. „Wren zkrátka chce být… nezávislejší.“ „To zní rozumně.“ Jak jinak, pomyslela si Cath, na to je Wren mistryně. Ale nechala si to pro sebe. Nechtěla tátovi přidělávat starosti. Podle toho, jak ťukal do stolu, už toho měl pro dnešek tak akorát.

Tvářit se tolik hodin v kuse jako normální táta. „Utahanej?“ nadhodila.

Omluvně se na ni usmál a stáhl ruku do klína. „Velký den.

Velký a těžký – no, věděl jsem, že to tak bude.“ Povytáhl obočí. „Obě ve stejný den. Vžum. Pořád se mi nechce věřit, že pojedu domů bez vás…“ „Jen si na to moc nezvykej. Kdo ví, jestli tohle vydržím celý semestr.“ Řekla to v legraci, ale ne tak úplně, a on to věděl. „To zvládneš, Cath.“ Natáhl k ní ruku, tu míň nervózní, a stiskl její. „A já taky. Jasný?“ Cath se mu na chvíli zadívala do očí. Vypadal unaveně – a taky vycukaně, to jo –, ale držel se. „Stejně bych byla radši, kdyby sis pořídil psa,“ řekla. „Zapomínal bych ho krmit.“ „Třeba by šel vycvičit, aby on krmil tebe.“

Když se Cath vrátila na pokoj, její spolubydlící – Reagan – byla pořád pryč. Nebo už zase odešla. Její krabice vypadaly nedotčeně. Cath si uložila zbytek oblečení a pak otevřela krabici s osobními věcmi z domova.

Vytáhla fotku sebe a Wren a připíchla ji na korkovou nástěnku nad svým stolem. Byla ze slavnostního vyřazování.

FANGIRL.indd 17

26.3.2015 10:33:16

18

R A I N B O W R O W E L LO VÁ

Obě na sobě měly červené taláry a usmívaly se. To Wren ještě neměla ostříhané vlasy…

Ani jí neřekla, že to chce udělat. Prostě na konci letních prázdnin přišla z práce se střapatým mikádem. Ohromně jí to slušelo – tím pádem by to nejspíš ohromně slušelo i Cath.

Jenže ona si takový sestřih pochopitelně pořídit nemohla, i kdyby sebrala odvahu a obětovala třicet čísel délky. Přece neobšlehne vlastní dvojče jako šílená spolubydlící.

Na další fotce, kterou Cath vyndala, byl táta, doma ji měly na prádelníku. Zvlášť mu to na ní seklo, bylo to focené o svatebním dnu. Byl mladý, usmíval se a na klopě saka měl malou slunečnici. Cath fotku postavila na poličku nad psacím stolem.

Potom si vystavila fotku z maturitního plesu, na které byla s Abelem. Měla na sobě třpytivé zelené šaty a Abel šerpu ve stejné barvě. Cath to tam slušelo, i když její obličej vypadal bez brýlí nahý a moc plochý. Slušelo to i Abelovi, přestože se tvářil znuděně.

Znuděně se tvářil vlastně pořád.

Nejspíš měla Abelovi už dávno napsat textovku, jen aby věděl, že v pořádku dorazila – ale chtěla počkat, až bude víc nad věcí a v klídku. Textovku nemůžete vzít zpátky. Když odešlete něco mrzutého a naříkavého, zůstane vám to v telefonu a věčně připomíná, jak jste otravná.

Na dně krabice byly plakáty se Simonem a Bazem. Opatrně je rozložila na postel – některé byly originály, které přímo pro ni někdo nakreslil nebo namaloval. Bude si muset vybrat jen ty nejoblíbenější, na nástěnku se všechny nevejdou a už předem se rozhodla, že na zdi je lepit nebude, protože tam by byly přímo na očích pánubohu a vůbec všem.

Vybrala tři…

Simona, jak pozvedá Meč Mágů. Baze rozvaleného na

FANGIRL.indd 18

26.3.2015 10:33:17

FA N G I R L

19

trůnu z černých zubů. Oba dva společně kráčející zlatým padajícím listím s šálami třepotajícími se ve větru.

V krabici zbylo ještě pár maličkostí – usušená kytička z plesu, stužka od Wren s nápisem Klub čistých talířů, pamětní busty Simona a Baze, které si objednala přes Noble Collection…

Konečně mělo všechno své místo. Cath se posadila na omlácenou dřevěnou židli u psacího stolu. Když byla obrácená zády k Reaganiným holým stěnám a krabicím, připadala si skoro jako doma.

FANGIRL.indd 19

26.3.2015 10:33:17

 



V Simonově pokoji byl nějaký kluk.

Kluk s ulízanými černými vlasy a studenýma šedýma očima.

Točil se dokolečka a vysoko nad hlavou držel kočku. Kolem něj skákala nějaká holka a snažila se na kočku dosáhnout. „Vrať mi ho,“ volala. „Ublížíš mu.“ Kluk se smíchem zvedl kocoura ještě výš – potom si všiml Simona, který stál ve dveřích, zastavil se a ve tváři se mu objevil pozorný výraz. „Ahoj,“ řekl a pustil kocoura na zem. Ten dopadl na všechny čtyři a vyběhl z pokoje. Holka se rozběhla za ním.

Kluka to nezajímalo. Urovnal si školní sako a zvedl v úsměvu levý koutek úst. „Já tě znám. Ty jsi Simon Snow… Mágův dědic.“ Samolibě napřáhl ruku. „Jsem Tyrannus Basilton Pitch.

Ale můžeš mi říkat Baz – bydlíme spolu.“ Simon se zamračil a nabízenou bílou ruku nechal bez povšimnutí. „Cos to prováděl s jejím kocourem?“ – kapitola 5, Simon Snow a Mágův dědic, copyright © Gemma T. Leslieová, 2001







FANGIRL.indd 20

26.3.2015 10:33:17