1) Zoey Nikdy jsem se nepropadla tak hluboko do temnoty. Ani když jsem roztříštěná uvízla na onom světě a moje duše se začala rozpadat. Tehdy jsem byla zlomená, zničená a na nejlepší cestě navždycky ztratit samu sebe. Měla jsem v sobě temnotu, ale naději mi jako jasné, překrásné pochodně dodávali lidé, kteří mě nejvíc milovali, a já v jejich světle dokázala najít sílu. Bojovala jsem a cestu z temnoty našla. Tentokrát mi nezůstala žádná naděje. Nikde jsem neviděla jediné světýlko. Zasloužila jsem si bloudit napořád, zůstat roztříštěná. Tentokrát jsem si nezasluhovala, aby mě někdo zachránil. Místo aby mě detektiv Marx šoupl do basy k ostatním právě zatčeným kriminálníkům, odvezl mě na úřadovnu šerifa tulského okresu. Celou tu zdánlivě nekonečnou cestu ze Školy noci k velké hnědé budově na První ulici, ve které sídlí kancelář šerifa, na mě pořád mluvil, vysvětloval mi, že někam zavolal, ztratil slovo s pár lidmi, a díky tomu mě může umístit do speciální zadržovací cely, dokud mi můj právní zástupce nezařídí slyšení u soudu, aby mě mohli propustit na kauci. Co chvíli zalétl pohledem od vozovky
9