0037094

Bdely zivot_001 az 003_Sestava 1 8/11/15 3:02 PM Stránka 3

Bdělý

Ž I VOT KAŽDODENNÍ MEDITACE NA CESTĚ TOLTÉKŮ

DON

MIGUEL RUIZ

KNIŽNÍ KLUB

ML .

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 2

Přeložila Věra Klásková

Poznámka překladatelky: Veškeré citáty z knihy dona Miguela Ruize mladšího Pět stupňů připoutanosti pocházejí z vydání, které vyšlo v nakladatelství Knižní klub v roce 2014 v mém překladu.

Copyright © 2013 by don Miguel Ruiz, Jr. Translation © Věra Klásková, 2015 ISBN 978-80-242-4877-6

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 5

ÚVOD Člověk pozná, že je zamilovaný, když nemůže usnout, protože realita je daleko lepší než sny.

DR. SeuSS

Jsem přesvědčen, že hlavním smyslem života je mít ze života radost. Pro mě to znamená bezpodmínečně přijímat sám sebe takového, jaký jsem. Když se život odvíjí bez námahy, nepodmíněná sebeláska mi umožňuje radovat se z každé chvíle života, plné hojnosti. Když mi to v životě začne trochu skřípat, nesnažím se vyvstávající překážky jen nějak přetrpět: na životní pouti jsme zkrátka jednou dole, jednou nahoře a já všechny tyto výkyvy vítám nepodmíněnou láskou k sobě a k lidem přítomným v mém životě – láskou, kterou vyjadřuji přijetím faktu, že doopravdy naživu jsem jen v tomto okamžiku. A dokud je život, možné je všechno.

Pravda je okamžik, kdy nám v srdci kvete nepodmíněná láska. Věta „Navzdory těmhle obtížím jsem hoden lásky k sobě“ je semínko, které vnáší světlo i do nejtemnější chvíle života. Vědomý vztah k sobě samému nám umožňuje rozhodovat, co je v každém okamžiku života pro nás pravda.

•

5

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 6

DoN MIguel RuIz

MlADší

Přítomná chvíle – právě teď – pro nás představuje příležitost, jak něco změnit. Minulost už neexistuje. Rozhodnutí a volby, které jsme tehdy učinili, nás dovedly až sem a změnit už se nedají. o všech těch kdyby, měl jsem a mohl jsem sice můžeme hloubat horem dolem, ale nezmění se tím absolutně nic. A stejně tak neexistuje ani budoucnost. Následky činů, které děláme dnes, ještě nějaký čas nebude znát, což znamená, že naše budoucnost je zcela otevřená – přihodit se může cokoli. Jediné, co jsme schopni mít pod kontrolou, je právě tato chvíle, naše právě teď, kdy vlastní volbou a rozhodnutím ovlivňujeme svou přítomnost.

Položte si následující otázky: Činím tato rozhodnutí v každém okamžiku pozorně, s uvědoměním? Přijímám v tuto chvíli sám sebe bez podmínek? Mám pod kontrolou svoje ano a ne? Dokážu rozpoznat možné následky rozhodnutí, která činím? Pokud dělám rozhodnutí automaticky, beru na vědomí, že mám na vybranou mezi projektovanou iluzí a pravdou zjevenou ve chvíli prozření?

V románu Důmyslný rytíř don Quijote de La Mancha od Miguela Cervantesa zažije obluzený don Quijote chvíli prozření, kdy spatří skupinu větrných mlýnů v dálce takovou, jaká ve skutečnosti je: nejsou to žádní zlí obři, ale jsou to prostě větrné mlýny. V tom okamžiku se může rozhodnout pro jinou cestu. Ale poněvadž don Quijote dává přednost iluzi před pravdou, vybájí si příběh, aby svou neutuchající víru v iluzi ospravedlnil.

•

6

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 7

BDělý

žIVoT

K takové volbě mezi pravdou a iluzí dochází nejen v románech. Jsme jí vystavováni po celý život, vteřinu za vteřinou. Ve chvílích prozření vyjadřuje každý z nás vědomě své rozhodnutí. Můžeme se rozhodnout, že uvěříme v existenci obrů, anebo můžeme spatřit větrné mlýny takové, jaké jsou.

Když se rozhodneme věřit iluzi na úkor pravdy, ztrácíme ze zřetele svoje autentické já. Iluze slouží jako filtr, přes nějž k nám procházejí všechny přijímané informace, takže rozhodnutí a činy, jež v dané chvíli děláme, nemusejí být nutně pro nás pravdivé. Na druhou stranu, pokud jsme si své pravdy vědomi a ctíme ji, v našem rozhodnutí se tato pravda bude odrážet. Jestliže jsme ochotni přijmout v takové chvíli pravdu, máme příležitost k nepodmíněné lásce. A víme, že náš život stojí za víc než za pouhou myšlenku.

Vybrat si, že budeme svět vidět takový, jaký je, a nikoli takový, jaký bychom si ho přáli mít, chce odvahu. Vyžaduje to od nás, abychom odsunuli mimo obraz svoje ego, svá negativní hodnocení i preference a přijali svět, jaký je. Volba mezi iluzí a pravdou je stejná jako volba mezi podmíněnou a nepodmíněnou láskou. Podmíněná láska se v mnoha ohledech dává snáze. Stanovené podmínky nám otvírají zadní vrátka, avšak taková láska je definitivně nepravdivá. oproti tomu láska nepodmíněná je podstatně náročnější, ale definitivně pravdivá, či lépe Pravdivá s velkým P na začátku.

Jde o to, zda člověk sám sebe odmítne, anebo přijme.

Jestliže ve větrných mlýnech vidíme obry, pak jsme se stej•

7

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 8

DoN MIguel RuIz

MlADší

ně jako don Quijote rozhodli pro iluzi. udržováním iluze pak ovládáme nejvyšší, triumfující já i samotnou pravdu. Pokud se však rozhodneme vidět větrné mlýny, beze všech podmínek jsme přijali svou pravdu. A toto rozhodnutí činíme v každém okamžiku života.

Jestliže vidíme dokonalost očima svého vnitřního soudce, který nás ustavičně nutí, abychom se drželi nějaké ideologie či náboženského vyznání, pak je dokonalost podmínečná a založená na iluzi. Iluze vytváříme a udržujeme prostřednictvím svých dohod čili procesů, při nichž některým představám přitakáváme, zatímco jiným říkáme ne. Dohoda vzniká kupříkladu pokaždé, když proneseme větu tohoto druhu: „Budu šťastný či šťastná, až shodím pár kilo / až získám dokonalý vztah / až budu mít na kontě tolik a tolik“ a podobně. Prostřednictvím dohod stavíme tuto představu o dokonalosti na piedestal, aniž si uvědomujeme, že jde o iluzi.

A jakmile si vytvoříme tento imaginární obraz toho, jací bychom měli být, začneme sami sebe odsuzovat za to, že podle něj nežijeme. Díváme se do zrcadla a hubujeme se za svoje nedostatky. A stejným způsobem postupujeme u všech ostatních lidí. Trestáme sami sebe proto, abychom se formovali a motivovali za účelem dosažení dokonalosti, protože tohle jsme se naučili při procesu „ochočování“. Dostojíme-li očekávání, odměníme sami sebe přijetím.

Domestikace neboli ochočování je systém odměňování •

8

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 9

BDělý

žIVoT

a trestání, který funguje takhle: Pokaždé, když něco uděláte „správně“, dostanete odměnu a díky ní budete šťastní.

Pokud uděláte něco „špatně“, následuje trest. A přestože se způsob, jak se domestikujeme, liší v závislosti na rodině či kultuře, k níž náležíme, výsledek je vždycky stejný: sebehodnocení a podmíněná láska.

Představme si například, jak vám někdo, když jste byli malí, řekl, že nedojídat je „špatné“, či dokonce „hřích“. Jakmile v dospělém věku něco nedojíte, uslyšíte silný vnitřní hlas negativního sebehodnocení, takže nebudete jíst proto, abyste ukojili hlad, ale spíš kvůli tomu, abyste se vyhnuli pocitu provinilosti. Nemůžeme to nikomu klást za vinu – je to současná podmínka lidského života, která existuje po celé generace. Jde však o to, abychom se jí díky bdělosti zbavili.

Dokonalost nazíraná očima nepodmíněné lásky znamená, že bereme na vědomí, že jedinou pravdou je právě přítomný okamžik – teď. Všechno, co právě teď existuje, je dokonalé prostě proto, že to existuje a žije. život je mistrovské umělecké dílo, které se soustavně proměňuje a vyvíjí.

Takže to, co je pravdou v daném okamžiku, se může změnit a pravděpodobně se to i změní. Pakliže je něco negativní, je v našich silách to změnit, pokud po takové změně toužíme; není to však podmínka sebepřijetí. Když sami sebe přijímáme bezpodmínečně, přijímáme svoje dobré vlastnosti i „vady na kráse“ – všechno má svou cenu, všechno je dokonalé.

•

9

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 10

DoN MIguel RuIz

MlADší

Jak dokonalost souvisí s bdělým životem? Když projevujeme vlastní život, buď ho můžeme chápat jako trvale se vyvíjející mistrovské dílo, anebo jako porouchanou konstrukci, kterou je nutno opravit a přetavit, aby zapadala do naší představy o dokonalosti. Vedeme-li však život bděle pozorný, vidíme, že dokonalost už existuje. V životě prožívaném naplno nejde o to, abychom na něm hledali mouchy: prostě dál děláme, co máme rádi, a vylepšujeme svoje dovednosti či zručnost – ne proto, abychom se pídili po dokonalosti, ale z toho důvodu, že dokonalost je vyjadřována už jen prostřednictvím toho, že jsme naživu. Cvičení dělá mistra. Náš život se zlepšuje stále víc nikoli proto, že „by to tak mělo být“, ale díky naší vášni a nepodmíněné lásce.

Když nás ovládají vlastní falešné představy o dokonalosti – jinými slovy: když nežijeme bděle –, podléhá naše rozhodování mezi ano a ne kompromisům. za každé ano něco dáváme, tvoříme a projevujeme. za každé ne něco naopak realizováno nebude. Tímto způsobem máme pod kontrolou vlastní úmysl, sílu energie, která hýbe životem. Já jsem síla, jež hýbe tímto tělem – síla jsem já. Já jsem úmysl. A totéž platí o vás.

Vést bdělý život můžeme na základě toho, že víme, jak tuto energii využívat, jak ji projevovat, či naopak neprojevovat, a víme také, zda přitom hodláme uplatňovat lásku podmíněnou nebo nepodmíněnou. Vezměte si kupříkladu batole, které se učí chodit: chce chodit čistě kvůli chůzi •

10

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 11

BDělý

žIVoT

samotné a vyjadřuje svůj úmysl pokaždé, když se o chůzi pokusí. Když upadne, třeba se rozpláče, ale i se slzami v očích se pořád ze všech sil snaží zase se postavit. občas se dá při pádu i do smíchu. Tohle dítě neodsuzuje samo sebe za to, že „selhalo“. zkrátka se zvedne a svůj úmysl znovu projeví.

A nakonec zaznamená úspěch. Protože jeho touha, jeho úmysl jsou tak silné. V tom útlém věku náležejí naše tužby výhradně nám samotným – jejich základem je fakt, že chceme něco udělat.

Co by se však stalo, kdyby dítě zažilo v důsledku domestikace sebeodsouzení? Nejspíš by úplně přestalo zkoušet chodit nebo by přinejmenším byla jeho motivace už méně upřímná: „Budu chodit, aby si nikdo o mně nemyslel nic špatného a neodmítal mě.“ Strach z odmítnutí používají mnozí z nás jako motivaci, proč se přinutit k překročení hranic vlastního pohodlí. Nicméně když sami sebe překonáváme z tohoto důvodu, neprojevujeme ten život, po kterém doopravdy toužíme.

Projevovat nepodmíněnou lásku znamená přijmout životní sílu – a touto silou jsme my sami. Nepodmíněná láska je víc než jen přijetí všech přesvědčení. Její podstatou je, že přijmeme schopnost mít pozitivní či negativní přesvědčení.

Každý z nás je schopen dělat v životě pozitivní nebo negativní věci (a když se nám život zašmodrchá, máloco je stoprocentně dobré či špatné – chceme-li pak v těchto případech něco pozměnit, musíme se lépe vyladit). Přijmout •

11

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 12

DoN MIguel RuIz

MlADší

život jako celek znamená přijmout autentické já: autentické já, to jsem já, to jste vy.

Máme na vybranou. Ano, můžeme přijmout negativitu, která v nás přebývá, ale můžeme se rozhodnout i pro pozitivní volbu, díky níž se budeme cítit lépe. Vyjádřit, čemu dáváme v životě přednost, je otázkou naší svobodné vůle. Řekněme například, že jsme ve chvíli prozření objevili, že je v pořádku všechny odsuzovat. Dochází nám, že tohle přesvědčení vychází z iluze o vlastní oprávněnosti. Jenomže v této chvíli prozření řekneme: „už nechci nikoho odsuzovat.“ ohlédneme se do minulosti a uvidíme, kolikrát jsme své okolí odsuzovali, a uvědomíme si, že už to nechceme opakovat. Nyní však umíme sami sobě odpustit, a když je to nutné, umíme požádat o odpuštění i ostatní, poněvadž jsme ve chvíli prozření opravdu změnili názor.

Ale po mnoha letech, kdy jsme se v daném přesvědčení (v tomto případě odsuzování) cvičili, se nám téměř zautomatizovalo. Příklon k novému, pozitivnějšímu postoji tudíž asi nebude tak snadný. Chceme-li tuto změnu, k níž došlo v našem srdci, projevit a vytvořit si nový návyk, musíme začít dávat pozor na okamžik, kdy se užuž chystáme vynést negativní hodnocení, a pátrat po spouštěcích mechanismech. Pokud sami sobě věnujeme bdělou pozornost a celou situaci si pořád dokola ozřejmujeme, dospíváme k mistrovskému uvědomění, což je stav, který lze popsat pomocí toltéckých symbolů: z oběti se stáváme lovcem a posléze bojovníkem.

•

12

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 13

BDělý

žIVoT

Mentalita oběti se prosazuje tam, kde vlastní vůli podrobujeme dohodě o domestikaci čili nějakému přesvědčení. Jedině tehdy, když si toho začneme být vědomi, v této chvíli prozření, dokážeme vyjádřit rozhodnutí, že situaci změníme. A nejlepší způsob, jak ji změnit, tkví v tom, že přijmeme pravdu. Mluvíme-li tedy dál o příkladu týkajícím se odsuzování, v zájmu změny je nutné přijmout, že jsme se nechali ochočit iluzí o vlastní oprávněnosti.

Potom se z nás stane lovec. lovec hledá příležitosti, aby se v této změně názoru mohl pocvičit. Jeden ze způsobů trénování tkví v tom, že jsme bdělí a máme na paměti pátou dohodu: „Buďte skeptičtí, zatímco se učíte naslouchat.“ Skepticismus znamená, že vědomě posečkáme, než řekneme ano či ne, takže neděláme rozhodnutí automaticky. Dává nám to možnost naslouchat a vnímat život takový, jaký je.

Skepticismus nám umožní postřehnout momenty, kdy nás něco nutí reagovat automaticky, aniž si to uvědomujeme. Ptáme se: „Co mě v této situaci nutí zapomenout na bdělost a na sílu, kterou má vyjádření mé svobodné vůle?“ V takové chvíli si začneme být vědomi, že k těmto situacím může docházet stále a kdykoli: ve škole, v zaměstnání, když nasloucháme politické debatě, či dokonce když náhodou vyslechneme útržek cizího rozhovoru. V takových chvílích nám v nitru vznikne hodnocení, jehož základem je naše připoutanost k nějakému přesvědčení.

Jakmile jsme schopni rozpoznat, kdy se staré návyky •

13

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 14

DoN MIguel RuIz

MlADší

a dohody pokoušejí zkreslit to, co vidíme, do hry vstupuje bojovník. Bojovník se rodí v okamžiku, kdy vyhlásíme „válku za nezávislost“. Když se zbavíme zlozvyku automaticky rozhodovat, můžeme vyjadřovat svobodnou vůli tím, že si počínáme zcela bděle, uvědoměle.

Klíčem k trvalé změně je nepodmíněná sebeláska. Když tedy například uzavřeme dohodu, že nebudeme nikoho odsuzovat, máme na vybranou ze dvou možností. První tkví v tom, že k tomu, abychom neodsuzovali, použijeme domestikaci čili – jinými slovy – začneme tvrdit, že dokonalost znamená nehodnotit. Jenže pokaždé, když hodnocení uděláme, pak zároveň odsoudíme sami sebe, že nejsme vzorem dokonalosti! Tenhle model odměny a trest jen nahrazuje jedno naprogramování jiným. Nyní jsme si z toltéckých nástrojů udělali jinou formu domestikace.

Druhou možností je přijetí: prizmatem nepodmíněné lásky přijmeme fakt, že hodnocení prostě provádíme. uvolníme tak energii, kterou jsme doposud spotřebovávali na to, abychom mohli předstírat, že jsme někým, kým nejsme.

Díky takto soustředěné pozornosti začínáme brát situaci na vědomí. A až rozpoznáme, co je pro nás spouštěcím mechanismem odsuzování, nastane chvíle, kdy si můžeme vybrat.

S plným uvědoměním si položíme otázku: „Rozhodnu se, že budu něco negativně hodnotit, anebo se rozhodnu, že nebudu?“ Jestliže hodnocení provedeme, znamená to, že ho provést chceme. A pravdivě vyjádříme svou vůli.

•

14

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 15

BDělý

žIVoT

Když vedeme bdělý život, uvědomujeme si, že máme na vybranou. Svoje ano a ne máme pod kontrolou. Nejde o to, zda hodláme přijmout sami sebe na základě správného rozhodnutí – právě naopak: už jsme sami sebe přijali s nepodmíněnou láskou. Naše rozhodnutí je založeno čistě na tom, co chceme svým ano či ne vyjádřit. V takové chvíli dojde k rozbití vzorce chování, a pokud říkáme hodnocení ne, přesměrovali jsme vlastní záměr jinam.

Podle toltécké tradice se nazýváme bojovníky nejenom proto, že jsme ve válce, ale hlavně z toho důvodu, že bojovník dodržuje kázeň a udržuje si pozornost. A cvičení dělá mistra. Jak se lze v bdělé pozornosti cvičit? Tím, že jsme si vědomi spouštěcích mechanismů, takže když nadejde patřičná chvíle, učiníme rozhodnutí, jímž vyjádříme svou opravdovou životní touhu. Čtyři dohody, které zformuloval můj otec, don Miguel Ruiz, znějí takto: 1. Nehřešte slovem.

2. Neberte si nic osobně.

3. Nevytvářejte si žádné domněnky.

4. Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete.

A můj bratr, don José Ruiz, k nim později přidal ještě pátou dohodu, o které jsem se zde již zmiňoval:

•

15

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 16

DoN MIguel RuIz

5.

MlADší

Buďte skeptičtí, zatímco se učíte naslouchat.

Vezměme si například druhou dohodu: Neberte si nic osobně. Rozpoznám chvíli, kdy si beru osobně něco, co mi řekne milovaná osoba. Přijímám fakt, že mám sklon brát si to osobně. Vím, jak to na mě působí, a už jsem se rozhodl, že přijmu sám sebe takového, jaký jsem. Navíc jsem se rozhodl využít této dohody k tomu, abych něco změnil. Daná chvíle nadchází – rozpoznávám ji. už je skoro tady. A vida, už ji tady máme!

Nyní mám na vybranou: Můžu, ale nemusím si vzít něco osobně. Podívám-li se na to očima soudce, rozhodnutí vypadá asi takhle: „Chci být v souladu s pěti dohodami, takže si to nebudu brát osobně – zejména proto, že jsem syn dona Miguela Ruize a bratr dona Josého Ruize.“ Jestli se mi to podaří, přijmu sám sebe. Jestli ne, odsoudím se za to, že jsem nedostál jménu don Miguel Ruiz mladší. Avšak i kdybych nakrásně uspěl, motivací by pro mě v tomto případě byla jen odměna v podobě sebepřijetí. Tak zněla podmínka skrývající se za mým rozhodnutím.

Pokud na druhou stranu toto rozhodnutí učiním z pozice nepodmíněné lásky k sobě a k milované osobě, prostě se rozhoduji, že si její slova nebudu brát osobně kvůli odměně či jinému zisku, ale čistě proto, abych mohl vyjádřit svou opravdovou touhu. už totiž sám sebe miluji. Svobodně se rozhoduji, že řeknu: „Ano, budu si to brát osob•

16

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 17

BDělý

žIVoT

ně“, anebo: „Ne, nebudu si to brát osobně.“ Dohoda není podmínka; je to skutečný nástroj, který mi umožní se upamatovat, jak hodlám použít svůj úmysl. Jsem hoden vlastní lásky bez ohledu na to, kdo jsou moji příbuzní. umění vést bdělý život znamená v podstatě dokonalost a nepodmíněnou lásku. znamená to, že máme v každém okamžiku života na vybranou. Můžeme se rozhodnout, že pohlédneme na svět očima soudce, jehož motivací je podmíněná láska. zde můžu vytvořit hierarchii, sled několika rovin tvrzení „Já jsem lepší a ty jsi horší“. Anebo se můžeme rozhodnout, že se na svět budeme dívat očima nepodmíněné lásky. Když tohle uděláme, žádná hierarchie neexistuje.

Každý člověk vede život, jímž vyjadřuje svou jedinečnost – jeho prostřednictvím říká ano a ne bez ohledu na to, jestli si toho je vědom. život je dokonalý, protože je pravdou, která existuje v této chvíli. Pravdou, která je životem dotyčného člověka.

Vždycky máme na vybranou. Můžu leccos změnit už jen tímhle jediným rozhodnutím: Pokud se mi líbí, jak něco probíhá, můžu to dělat dál. Pokud se mi to nelíbí, můžu to změnit – ne proto, že musím, ale protože chci. záleží na vašem rozhodnutí: Rozhodnete se pro bdělý život? Vidíte větrné mlýny, anebo dáváte přednost iluzi v podobě obrů? Když se iluze rozpadne, zármutek je strašný. ztráta s sebou vždycky přináší bolest, ale pro co vlastně truchlíme? Když kupříkladu ztratíme milovanou bytost, •

17

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 18

DoN MIguel RuIz

MlADší

stýská se nám po ní kvůli tomu, jaká byla, anebo oplakáváme iluzi, kterou jsme si do ní projektovali, a význam, jejž pro nás měla?

Vést bdělý život, to vyžaduje úsilí a práci. Právě proto se podle naší toltécké tradice nazýváme bojovníky. Kázeň nutná k tomu, abychom se stali mistry, vyžaduje nepřetržitý trénink. Postupem času je pro nás tento trénink čím dál snazší. Pro bojovníka se každá chvíle stává rozhodnutím, že bude pořád usebraný. Rozhodnutí, která činíme v každém okamžiku, se zakládají na pravdě, protože je nepřestáváme sledovat. Mistrovství spočívá v tom, že bereme na vědomí, že jsme naživu a že můžeme svobodně učinit všechna rozhodnutí, která formují náš život.

Jediný způsob, jak lze tyto znalosti uvést do života, tkví v tréninku. Nikdy se nenaučíte vařit a neochutnáte nové pokrmy, pokud se neodlepíte od stránek kuchařky a nevkročíte do kuchyně. A totéž platí o každé knize znalostí – a o posvátných knihách z celého světa obzvlášť. Pokud je pouze čtete, jsou to jen slova na papíře. Jejich chuť a význam procitnou k životu jedině tehdy, když se rozhodnete tato slova aktivně používat. Tehdy se totiž rodí poučení – ve chvíli, kdy se pro vás v daném okamžiku slova stanou pravdou, protože se promění v životní zkušenost.

A právě to je cílem každodenních meditací, které popisuji v této knize. Chci vám pomoci uvést znalosti do praxe, abyste mohli tuto transformaci zažít na vlastní kůži. Jenom •

18

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 19

BDělý

žIVoT

vás žádám, abyste prováděli pouze jednu meditaci denně, poněvadž tak budete mít dost času, abyste mohli o každé větě náležitě přemýšlet a uplatnit ji v praxi. Kdybyste jich chtěli denně udělat víc, jejich síla se sníží. zkrátka a dobře: vést bdělý život znamená činit v každé chvíli života smysluplné rozhodnutí. Můžeme si zvolit život nazíraný optikou podmíněné lásky, anebo optikou lásky nepodmíněné. A takové rozhodnutí vám umožní vytvářet vlastní život jakožto umělecké dílo, jež se neustále vyvíjí.

Přeju vám, ať se vám to podaří.

•

19

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 21

Meditace

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 23

BDělý

žIVoT

Vzdejte se dokonalosti otec mi řekl: „Migueli, až ti dojde, že jsi dokonalý právě takový, jaký jsi, pochopíš, že dokonalé je všechno – právě takové, jaké to je.“ Pro člověka však není snadné se jednoho dne zkrátka probudit, prohlásit, že je dokonalý, a doopravdy tomu věřit.

Takhle dramatická změna perspektivy vyžaduje touhu a odhodlání. Především se zbavte veškerých falešných představ o dokonalosti: oprostíte se od připoutanosti na vlastní představě o tom, co podle vás obnáší být dokonalým, a přestanete sami sebe odsuzovat za to, že nejste schopni vlastním očekáváním dostát. Přijmete se kvůli tomu, jací jste právě v této chvíli. začnete tím, že se učíte sami sebe milovat a každé ráno děkovat za to, že jste naživu.

Cvičení

Ať už právě nyní děláte cokoli, nechte toho. Využij-

te této chvíle k tomu, abyste sami sobě vyjádřili lásku a úctu. Jste dokonalí právě takoví, jací jste.

•

23

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 24

DoN MIguel RuIz

MlADší

Utište svou mysl V toltécké tradici máme pojem mitote, kterým popisujeme tisíce hlasů, jež obývají naši mysl a všechny se dožadují bdělosti.

Někteří z těchto komentátorů mohou hovořit z pozice pokřiveného vnímání, jiní z pozice pravdy. Ti nejhlasitější se zpravidla projevují v podobě připoutanosti. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami vám pomůže určit vlastní rozum, ale když je člověk k něčemu připoután, obtížně se mu rozlišují hlasy pravdivé od pokřivených. Svět budeme vnímat v závislosti na tom, ke kterým komentátorům nás to táhne: vnímáme totiž prostřednictvím jejich vyprávění, a vytváříme si tudíž vlastní svět k jejich obrazu.

Jsme-li bdělí, uvědomujeme si, že za všemi těmito hlasy existuje hluboké mlčení. A jediný způsob, jak utišit mysl, tkví v tom, že tomuto mlčení nasloucháme. Pokud pohlédneme na svůj obraz a zadíváme se sami sobě do očí, uvidíme, co se za nimi skrývá – uvidíme pravdu.

Není nutné pořádat lov na lásku, protože my jsme láska.

Vypněte zvuk svých komentátorů i hlas vlastních znalostí a prostě se zabývejte přítomnou chvílí. zbavte se připoutanosti na tom, co očekáváte, že uvidíte, a díky tomu dokážete své očekávání prohlédnout. A v této fázi se vám zjeví pravdivý obraz lásky.

•

24

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 25

BDělý

žIVoT

Cvičení

Následujících několik okamžiků věnujte tomu, že na-

sloucháním tichu, přebývajícímu hluboko ve vašem

nitru, utišíte vlastní mysl. Až ve vaší mysli zavládne klid, spatříte sami sebe i všechny ostatní jako čirou

lásku.

•

25

•

bdělý život 1_Sestava 1 27.08.15 11:48 Stránka 229

O AUTOROVI

Ve čtrnácti letech vstoupil don Miguel Ruiz mladší do učení ke svému otci, donu Miguelu Ruizovi staršímu, a ke své babičce Madre Saritě. od útlého mládí tak měl za úkol tlumočit její modlitby, přednášky a workshopy ze španělštiny do angličtiny. Prostřednictvím neustálého opakování a rozebírání vstřebal obsah babiččina učení v obou jazycích.

Díky tlumočení pro Madre Saritu začal don Miguel mladší chápat sílu víry. Stal se bezprostředním svědkem toho, jak babička uskutečňuje svůj úmysl léčit lidi, a to jak po tělesné stránce, tak duchovně. učednická léta dona Miguela mladšího trvala deset roků.

Když mu bylo přibližně dvacet pět let, otec na něj začal při odborném výcviku klást ještě větší nároky. Vyvrcholením této cesty byl okamžik, kdy don Miguel řekl nejstaršímu ze •

229

•