0037093

Kabinet milostnych_001 az 003_Sestava 1 9/9/15 4:29 PM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 4

PfieloÏila Leona Macháãková Poznámka pfiekladatelky: Citáty z Malého prince jsou uvedeny v pfiekladu ZdeÀky Stavinohové (Albatros, Praha 2002).

Alyson Richman Garden of Letters Copyright © Alyson Richman, 2014 Translation © 2015 by Leona Macháãková ISBN 978-80-242-4879-0

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 5

Katii Galvettové, která mi darovala Veronu.

Zacharymu, Charlottû a Stephenovi, které miluji nade v‰echno.

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 7

„Lidé zapomnûli na tuto pravdu,“ fiekla li‰ka. „Ale ty na ni nesmí‰ zapomenout. Stávበse navÏdy zodpovûdn˘m za to, cos k sobû pfiipoutal. Jsi zodpovûdn˘ za svou rÛÏi.“ Antoine de Saint-Exupéry: Mal˘ princ

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 9

K APITOLA 1

PORTOFINO, ITÁLIE fiíjen 1943

V batohu si nesla celou svou minulost, nebo spí‰ to, co jí z ní zbylo. NeváÏil témûfi nic, pfiesto ji táhl k zemi. Záhyby suknû si shrnula pod sebe, ale vichr ze zálivu byl nemilosrdn˘, takÏe se jí látka kolem tûla nadouvala jako padák.

Zavfiela oãi a pfiedstavila si, jak se odráÏí od paluby, vzná‰í se do v˘‰ky a letí nadná‰ena chladn˘m vûtrem. Pod sebou vidí Janov, Rapallo, západní italské pobfieÏí se zakrojuje do vody jako ostfií noÏe. Z loìky mûla v˘hled na bílé fasády domÛ uhnízdûn˘ch na skalnatém pobfieÏí a sto let staré hotely shlíÏející na mofie.

Byla na cestû sotva nûkolik dní, ale pfiipadalo jí to jako dlouhé mûsíce. S ‰ediv˘m ‰átkem uvázan˘m pfies tmavé vlasy a v modr˘ch nenápadn˘ch ‰atech vypadala jako kaÏdá druhá italská dvacetiletá dívka. Îaludek mûla prázdn˘. Zkou‰ela zahnat pomy‰lení na hlad tím, Ïe si prohlíÏela ostatní pasaÏéry. Na lodi se nacházelo zhruba tfiicet lidí. Sedm z nich byli nûmeãtí vojáci a potom pár vesnick˘ch Ïen v ãern˘ch vdovsk˘ch ‰atech. Ostatní byli bezejmenní muÏi a Ïeny, ktefií jí nepfiipadali niãím zajímaví.

Doufala, Ïe ani ona jim nepfiipadá zajímavá.

Od zaãátku války se nauãila, jak splynout s davem: vypadat obyãejnû natolik, aby nikomu nestálo za to, na ulici ji zastavit.

9

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 10

UÏ si ani nevzpomínala, kdy naposledy mûla na sobû ‰aty v jasn˘ch barvách nebo svou oblíbenou hedvábnou halenku s bíl˘mi kvûty. Pochopila, Ïe krása je zbraÀ, kterou je lep‰í mít ukrytou, a vytáhnout ji pouze v pfiípadû absolutní nutnosti.

Jak se plavidlo blíÏilo k pfiístavnímu mÛstku, mimodûk si pfiitiskla ruce na bfiicho. Udivilo ji, kolik je tady NûmcÛ, protoÏe vûfiila, Ïe je koneãnû na dobré cestû do bezpeãí. Celé t˘dny se jim snaÏila vyh˘bat, ale teì stáli na mÛstku, aby kaÏdému cestujícímu zkontrolovali doklady.

Sevfiel se jí Ïaludek. Sundala si batoh a pfiimáãkla si ho na prsa.

Vstala a nohy se jí podlamovaly. Tváfie jí zbûlely strachem, proto si po nich zlehka pfiejela dlanûmi, aby do nich vehnala alespoÀ trochu barvy.

V obavû, aby se vojáci pfii prohledávání batohu nedostali pfiíli‰ hluboko, vytáhla fale‰né doklady radûji ven a pfiitiskla si je k boku. Zvolna kráãela za jednou z vdov, jíÏ na krku visel tak velk˘ kfiíÏ, Ïe snad poskytne ochranu i jí – nebo alespoÀ doãasnû rozpt˘lí pozornost stráÏí.

Opatrnû pfie‰la po palubû aÏ na mÛstek. Bílé domy vysoko na kopcích vypadaly jako fiada vycenûn˘ch zubÛ. Po balkonech se ‰plhaly bugenvílie a kvûty ibi‰kÛ se otáãely ke slunci jako otevfiené sluneãníky. Nadechla se vÛnû jasmínÛ, ale strach jí s kaÏd˘m krokem svazoval nohy stále víc. „Ausweis!“ po‰tûkávali Nûmci rozkazy a vytrhávali papíry z nervózních rukou.

Elodie stála dal‰í v fiadû a v prstech svírala fale‰né doklady.

Pfied pár t˘dny zniãila svÛj prÛkaz totoÏnosti, kter˘ obsahoval pravdivé údaje. Z Elodie Bertolottiové se nyní stala Anna Zorzettová.

Anna. Anna. SnaÏila se soustfiedit na nové jméno. Srdce jí bu‰ilo jako zvon.

10

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 11

„Dal‰í. Ty tam!“ Jeden z NûmcÛ jí vy‰kubl papír z ruky s takovou razancí, aÏ se jejich prsty na okamÏik setkaly. Otfiásla se pfii tom doteku odporem. „Jméno?“ zeptal se Nûmec ostr˘m hlasem. Elodie na chvíli nebyla schopná vypravit ze sebe ani hlásku a celá ztuhla. „Jméno!“ Otevfiela ústa, ale doãista onûmûla. Zaãala cosi koktat, ale vtom se odnûkud ozvalo zavolání. „Sestfienko! Sestfienko!“ volal na ni z davu, kter˘ se shromáÏdil na bfiehu, rozloÏit˘ muÏ. „Sestfienko. Díkybohu Ïe jsi tady. âekám tû uÏ pár dní.“ MuÏ si prorazil cestu zástupem lidí a objal ji. „Patfií ke mnû,“ oznámil nûmeckému vojákovi. „Dobrá... Tak si ji odveìte,“ zamumlal Nûmec a natáhl se pro doklady dal‰ího ve frontû.

MuÏ, jehoÏ Elodie nikdy pfiedtím nevidûla, jí nyní pevnû stiskl paÏi a provedl ji davem. Razil jí cestu, aby mohla projít.

Ohlédl se po ní a mávl rukou smûrem ke kopci. „Tudy a nahoru,“ fiekl ti‰e. „Bydlím nad pfiístavem na útesu.“ Zastavila se a na okamÏik nevûdûla, co má dûlat. Stále k nim doléhal hluk z pfiístavu: Nûmci pokfiikovali pfiíkazy, lidé na sebe volali, oz˘val se dûtsk˘ pláã. „Nejsem va‰e sestfienice,“ na‰la koneãnû znovu hlas. „Spletl jste se.“ SnaÏila se hovofiit zvolna a srozumitelnû. V‰imla si v‰ak, Ïe ten muÏ mluví spisovnûji neÏ jiní lidé na nábfieÏí. PÛsobil jako vzdûlan˘ ãlovûk. Elodie pfiesto chtûla, aby nedo‰lo k Ïádnému nedorozumûní. ·átek na hlavû se jí uvolnil, takÏe jí nyní bylo lépe vidût do obliãeje, kter˘ ostfie kontrastoval s bezv˘razn˘m fádním obleãením. Jako kdyÏ se z vodní hladiny vynofií ohlazen˘ bly‰tiv˘ kámen. MuÏ se na okamÏik beze slova zahledûl do jejích zelen˘ch, pronikav˘ch oãí a potom pok˘vl hlavou. „Já vím.“ „Tak proã? Proã jste mû zachránil?“

11

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 12

Sly‰ela jeho tich˘ dech. „Chodím sem vÏdycky po pár mûsících a zachráním jednoho ãlovûka.“ Nechápavû se na nûj zadívala. „A proã zrovna mû?“ Znovu si zkoumavû prohlíÏel její tváfi, jako by si chtûl potvrdit to, co uÏ vûdûl. „Proã? To je jednoduché. Vyberu si vÏdycky ãlovûka, kter˘ vypadá nejvystra‰enûji.“

12

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 13

K APITOLA 2

PORTOFINO, ITÁLIE fiíjen 1943

Nabídl jí, Ïe jí vezme batoh, ale odmítla. „Ponesu ho sama.“ Nenaléhal, aby zmûnila názor. Zatím se v ní je‰tû nevyznal. Zfietelnû vnímal jen strach, kter˘ se jí odráÏel ve tváfii. Pfiímo ho cítil jako pach ‰tvaného zvífiete. Byla neklidná a podezfiívavá.

Cestou úzk˘mi uliãkami mûla stále stejnû napjat˘ v˘raz. Hledûla upfienû kupfiedu a ani jednou nestoãila pohled na divokou nezkaÏenou krásu okolní pfiírody a mofie, které se rozprostíralo pod nimi.

Chvíli kráãel pfied ní, chvíli se zdrÏel a ‰el jí v patách. Obãas vnímal vlastní tûlesné nedostatky. Vypouklé bfiicho, krátké nohy, bolest z váleãného zranûní. KdyÏ ‰la pfied ním, nemohl si nev‰imnout jejího tûla. Svalnatá l˘tka, pevné boky, silné paÏe. „UÏ jsme témûfi na místû,“ oznámil jí za okamÏik.

Otoãila se a upfiela na nûj pfiím˘ pohled. Ten pohled uÏ znal – pronikavost maskovala slabost a strach. Vidûl ho za poslední rok mnohokrát. „MÛÏete mi dÛvûfiovat,“ ubezpeãil ji.

Znovu na nûj zkoumavû pohlédla. Jeden popruh batohu jí sklouzl z ramene. Znovu si ho nasadila. „Jak se jmenujete?“ zeptal se.

Byla tak vyãerpaná, Ïe málem odpovûdûla „Elodie“, ale na poslední chvíli se vzpamatovala. „Anna. Anna Zorzettová.“

13

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 14

„TakÏe, Anno, já jsem lékafi. Jedin˘ ve vesnici. Opravdu se mû nemusíte bát.“ Vnímala, co jí fiíká, ale ostraÏitost ji neopustila. Naopak.

Jako by její opatrnost je‰tû vzrostla. SnaÏila se ho pochopit a zjistit, co je zaã. Zkoumala pohled v jeho oãích, vrásky na tváfii vyryté smutkem, upfiímností a zaujetím.

Znovu odvrátila hlavu a naposledy se zadívala na pfiístav.

Zoufale se pokou‰ela zapomenout na hrÛzu, kterou zakusila sotva pfied pár minutami, kdyÏ se bála, Ïe by nûmecká hlídka mohla zpochybnit pravost jejích dokladÛ. Nebo je‰tû hÛfi – prohledat jí batoh. „Dobfie,“ ozvala se posléze. „Asi mi nezb˘vá nic jiného neÏ vám dÛvûfiovat. Oãividnû nemám na v˘bûr.“

Kráãeli stále hloubûji do skalnatého vnitrozemí, stoupali úzkou kfiivolakou stezkou a pfiitom míjeli kamenné zdi, které stály jako barikády kolem pfiíkr˘ch skalních stûn. Nakonec dospûli k nevelkému oblouku porostlému vinnou révou. Za hustou spletí kvûtÛ a kfiovin se r˘soval bíl˘ domek s tûÏk˘mi vstupními dvefimi, jejichÏ dfievûná deska svítila jasnû zelenou barvou.

Elodie si v‰imla citroníkÛ a fíkovníkÛ, které rostly v‰ude kolem, a znovu ucítila vÛni jasmínu. Zatoãila se jí hlava. Na tyto stromy a vÛnû si z dûtství v severní Itálii nevzpomínala. Tam se ve vzduchu vzná‰ela svûÏí vÛnû pinií a cypfii‰Û. Zde si pfiipadala, jako by se probírala z dfiímoty. Lidé mluvili odli‰n˘m dialektem, oblékali se do prost‰ích ‰atÛ. PleÈ tu mûli o‰lehanou vûtrem a slan˘m vzduchem.

Kolik dní uÏ se pofiádnû nevyspala? Ochromovalo ji vyãerpání a pfiímo prahla po spánku. Pfiipadalo jí, Ïe na kaÏd˘ jednoduch˘ úkon musí vynaloÏit nesmírné mnoÏství energie, kterou je‰tû násobila snaha nevypadat unavenû ani bezbrannû.

14

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 15

KdyÏ ve‰li do domu, nabídl jí sklenici vody. Dychtivû ji vypila. Nalil jí druhou – a je‰tû jednu. Potom za‰el do kuchynû a ukrojil tfii krajíãky chleba. Do misky nabral tfii lÏíce medu.

Rozkrájel kaki a mûkkou duÏinu obrátil na talífiek.

Rozetfiela lÏíci medu na jeden plátek, pfiestoÏe by snûdla víc. Ukousla pouze kousek ovoce. Nechtûla odhalit, jak velk˘ má hlad. Dopila tfietí sklenici vody a dal‰í odmítla. „Pravdûpodobnû jste po cestû unavená,“ pokraãoval lékafi. „Mám voln˘ pokoj, kde si mÛÏete odpoãinout.“ Zavedl ji do malé, bíle vymalované místnosti s podlahou z barevn˘ch dlaÏdic a s v˘hledem na mofie. PrÛsvitn˘mi záclonami povíval vánek a ten pohled jí pfiipomnûl, jak se jí na lodi ve vûtru nadouvala suknû. „Ano, potfiebuji se vyspat,“ pfiiznala.

Vy‰el ven a zavfiel za sebou dvefie. Chvíli ãekala, aÏ usly‰í jeho kroky, aby se ujistila, Ïe ode‰el. V‰imla si, Ïe ve dvefiích je klíã, a otoãila jím. Teprve kdyÏ zaslechla tiché cvaknutí, mûla koneãnû pocit, Ïe je v bezpeãí – pfiinejmen‰ím pro dan˘ okamÏik. Vzala do ruky batoh a zaãala ho vybalovat.

Obsahoval vûci bûÏné i neoãekávané. Nejprve vyndala horní vrstvu. Náhradní modré ‰aty, kombiné, spodní prádlo. Potom vytáhla svetr, kter˘ dostala od Luky. Pfiitiskla si ho k obliãeji a nadechla se.

Srdce jí bu‰ilo, kdyÏ se dostala k druhé vrstvû. Malá toaletní ta‰tiãka s kartáãkem na zuby, m˘dlem a hfiebenem.

Pak pfii‰la na fiadu noãní ko‰ile, koÏená ‰ÀÛrka s mal˘m váãkem, kter˘ obsahoval medailonek. Sevfiela ho v dlani. A na samém dnû batohu leÏela kniha – tak tenká, Ïe vypadala jako deník. Elodie se na okamÏik zastavila a poloÏila ruku na o‰oupané desky. Teprve po chvíli ji pozvolna a uctivû otevfiela.

15

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 16

Uvnitfi leÏel sloÏen˘ arch papíru. Ale neobsahoval ‰ifrovan˘ vzkaz, jemuÏ nerozumûla. Tento list nebyl urãen˘ k tomu, aby ho pfiedala dál tak, jak to dûlala v poãátcích práce pro hnutí odporu. KdyÏ arch rozloÏila, objevil se notov˘ part skladby.

Zavfiela oãi a v duchu se zaposlouchala do melodie, která byla zapsaná do notové osnovy.

Jak vlastnû ãlovûk vnímá hudbu? Je to jako rytmus nevyfiãen˘ch vût? Nerozlu‰titeln˘ kód?

Elodii hlavou znûly jednotlivé tóny jako ‰umûní vody. Nejprve se ozvalo jemné zurãení, pak je vnímala v barvû. Pastelovû modrá, záblesk bílého kamene. Chvíli znûjí konej‰ivû, vzápûtí vzru‰enû vystoupají vzhÛru. NepfietrÏit˘ sled vjemÛ, které do ní pronikaly odli‰nû neÏ jindy. Proudily k ní ne myslí, ale rezonovaly v hlubinách jejího lÛna.

Zavfiela oãi a v my‰lenkách se pfienesla do Verony a ke svému violoncellu. Na prestiÏní hudební konzervatofi, kam kaÏdé ráno v pouzdfie stejnû velkém, jako byla ona sama, nosila svÛj nástroj.

Vybavila si, jak pfiidrÏovala violoncello nohama, koleno z kaÏdé strany tvofiilo zaráÏku v prohlubni zakfiivené ozvuãné desky, jednou paÏí objímala hrdlo nástroje a v druhé drÏela smyãec. S kaÏd˘m tahem a s kaÏd˘m pohybem tûla se violoncello rozezpívalo.

Nyní donesla noty k lÛÏku a poloÏila si pfies nû ruce. Tóny ji nakonec ukolébaly k spánku. Usnula a v hlavû jí tentokrát zaznívala pouze melodie.

Rodiãe jí vûnovali první nástroj, kdyÏ jí bylo sedm let. Nûkolik mûsícÛ pfiedtím ze svého pokoje sl˘chala, jak se dohadují, na

16

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 17

jak˘ hudební nástroj by se mûla uãit hrát. Matka chtûla flétnu, ale otec prosazoval housle. Elodie si v‰ak pfiála violoncello.

Poprvé se do pfiekrásného zvuku tohoto nástroje zamilovala, kdyÏ ‰la s otcovou tfiídou na koncert. Jeho Ïáci hráli DvofiákÛv violoncellov˘ koncert a Elodie poslouchala jako oãarovaná.

Celou cestu domÛ tahala pomysln˘m smyãcem ve vzduchu, melodie jí ne‰la z hlavy a jednotlivé tóny jí rezonovaly v nitru. Violoncellistovy pohyby, které pÛsobily jako ladn˘ tanec, vnímala kaÏdou ãásteãkou svého tûla.

Vzpomínku na den, kdy dostala první violoncello – a pohled, jak otec pokládá ãerné koÏené pouzdro na jídelní stÛl – chovala Elodie v hlavû jako poklad a jednotlivé momenty se fiadily za sebe jako noty spojené ligaturou na notové osnovû.

Nikdy jí z hlavy nevymizí vzpomínka na to, jak otec s cvaknutím otevfiel pouzdro. Instrument byl zabalen˘ do krásného rudého ‰átku, aby se nepo‰krábal lak na dfievûném tûle nástroje, a kdyÏ ho otec odmotal, Elodie zalapala po dechu. „Je to tfiíãtvrtinová velikost,“ vysvûtlil jí a podal jí nástroj, aby si ho mohla potûÏkat. „AÏ povyroste‰, koupíme ti dospûlou velikost.“ Elodie vzala violoncello do ruky a srdce se jí rozbu‰ilo. Nic krásnûj‰ího dosud nevidûla. „A tady je smyãec, Elodie...“ Otec ho vytáhl z pouzdra a podal jí ho. „Je to dcera svého otce,“ podotkla Orsina, která vycítila, Ïe aÏ se dcerka nauãí techniku, pÛjde jí hraní samo. „NemÛÏu se doãkat, aÏ ji usly‰ím.“

Elodie zaãala se studiem pozvolna, protoÏe otec skálopevnû trval na tom, Ïe kdyÏ se dcera nûco nauãí, musí to umût správnû. Nejprve jí ukázal, jak violoncello uchopit, pohladit ho.

17

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 18

Ideální je vyvarovat se ve‰ker˘ch nepfiirozen˘ch pohybÛ, vysvûtloval jí. Je tfieba, aby ãlovûk dokázal s nástrojem zacházet zcela pfiirozenû. „Musí‰ s ním splynout,“ nabádal ji.

Vzal ji za ruce a poloÏil jí je na zaoblenou desku. Potom ji vedl, aby sjela dlanûmi po lubech a vnímala zakfiivení nástroje.

Dotek hladkého dfieva ji uklidÀoval a kaÏdé místo vyvolávalo na omak jin˘ pocit: chladiv˘ lak, protáhl˘ hmatník, ‰nekovitû zakonãená hlava.

Otec jí rovnûÏ ukázal, jak má koleny pfiidrÏet violoncello tak, aby stálo na podlaze rovnû a neuklouzlo. Potom zvedl ze stolu smyãec. „Violoncellista ho drÏí pfiirozenû, ne jako houslista,“ vysvûtloval jí. Potom se zasmál a pfiedvedl jí, jak kfieãovitû, s prsty zakfiiven˘mi, musí houslista svírat smyãec, aby vyuÏil pln˘ rozsah nástroje.

Za pár t˘dnÛ se Elodie nauãila zahrát jednotlivé tóny. Cítila, jak se jí promûnily paÏe. UÏ to nebyly jen dvû bûÏné protáhlé konãetiny, ale zaãaly vládnout vlastní jedineãnou silou. Rozepjala je jako kfiídla, která jí umoÏní vznést se do v˘‰e. Nauãila se ohnout a zpevnit zápûstí tak, aby dodala tónÛm pÛvab, znûlost a hloubku. Nauãila se ãekat. D˘chat. Vyãkávat se smyãcem pfiipraven˘m nad kobylkou a pak v prav˘ okamÏik udefiit.

Otcovy instrukce vstfiebávala s porozumûním a na mnohem hlub‰í rovinû, neÏ odpovídalo jejímu vûku. „Dobr˘ hudebník musí pûstovat umûní interpretace,“ vysvûtloval jí otec. „Notová osnova a jednotlivé takty jsou pouze cestovní mapa. Interpret pfieãte noty a odehraje je tak, jak je skladatel sepsal, ale proÏitek... Právû tím se hudby zmocní a vloÏí do ní nûco ze sebe.“ Elodie na nûj hledûla roz‰ífien˘ma oãima, smyãec poloÏen˘ na koleni. „VÏdycky poslouchej, co ti fiíká uãitel, a potom jeho rady interpretuj... UkaÏ, Ïe tvoje pochopení sahá mnohem hloubûji

18

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 19

neÏ jen k pfiehrání not. Rozumí‰ mi, Elodie?“ Pfiik˘vla. „Jsi sice je‰tû malá, ale podle toho, jak vnímበskrytou rovinu hudby, je zfiejmé, Ïe mበpfiirozen˘ talent.“ Pfiistoupil k ní, vzal smyãec a poloÏil ho na notov˘ stojan, kter˘ stál pfied ní. Potom uchopil dcefiiny ruce do sv˘ch. „KdyÏ ti byly ãtyfii mûsíce, vzal jsem tû do náruãe. Zadíval jsem se do tvé roztomilé tváfiiãky a v tv˘ch mandlov˘ch oãích a tvaru obliãeje rozpoznal tvou matku. Ale ruce jsi podûdila po mnû.“ Rozevfiel jí dlaÀ. „Mበstejnû dlouhé prsty, velké rozpûtí.“ Znovu jí prsty ohnul, zvedl jí ruku a políbil ji. „Mበv osudu vepsáno, Ïe z tebe bude slavná violoncellistka, protoÏe cítím, Ïe touÏí‰ probudit svÛj nástroj k Ïivotu.“

Pfiesnû jak její otec pfiedvídal, se mezi Elodií a jejím violoncellem vytvofiilo magické pouto. Postupnû se nástroje zmocÀovala a ten se zmocÀoval jí. Jak pokraãovala ve studiu, toto neviditelné spojení se stále upevÀovalo. Nûkdy, kdyÏ se dotkla dfievûného tûla, mûla pocit, Ïe pod deskou v dutinû bu‰í srdce.

Nikdy ji nenapadlo, Ïe je to ve skuteãnosti tlukot jejího vlastního srdce, které vdechlo nástroji Ïivot.

KdyÏ povyrostla, otec jí od penzionovaného uãitele konzervatofie donesl nové violoncello z ofiechového dfieva s medov˘m lakem. Cviãila na nûm dennû a stále si roz‰ifiovala repertoár.

Se stále vût‰ím zanícením interpretovala Brahmsovu Sonátu pro violoncello E dur a Vivaldiho Sonátu ãíslo pût. K dokonalosti nastudovala tarantelu, která pro ni pfiedstavovala tvrd˘ ofií‰ek, ale hodiny a hodiny poctivû cviãila, dokud tóny netryskaly z nástroje s kfii‰Èálovou ãistotou sluneãních paprskÛ.

Tûsnû pfied sedmnáct˘mi narozeninami, pouhé ãtyfii mûsíce pfied zkou‰kami na veronskou konzervatofi, jí otec donesl domÛ pfiedãasn˘ dárek.

19

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 20

„Je to benátské violoncello,“ fiekl jí. Otevfiel pouzdro, a tentokrát byl nástroj zabalen˘ do Ïlutého hedvábného ‰átku. Otec nad instrumentem na okamÏik zaváhal a zastavil se, jako by v duchu pronesl krátkou modlitbu. Potom slavnostním gestem odhrnul látku a pfiedvedl dcefii drahocenn˘ dárek. „Je pfiekrásné!“ Elodie nedokázala skr˘t vzru‰ení. Îila v domnûní, Ïe její dva pfiedchozí nástroje byly velkolepé, ale tohle violoncello byl skuteãnû mistrovsk˘ kus. Nic podobného dosud nevidûla. Lak nemûl hnûdou barvu, n˘brÏ sytû ãervenou.

A v lesklém tûle nástroje se zableskla topasová jiskra, jako by uvnitfi hofiel vnitfiní oheÀ.

Elodii svrbûly prsty. Netrpûlivû touÏila se tohoto zázraku dotknout.

Otec jí ho podal a Elodie ho zaãala dychtivû prozkoumávat.

Hladila kaÏdou kfiivku a hranu jako tehdy, kdyÏ dostala svÛj první nástroj. Spodní deska byla vypuklej‰í a dodávala tûlu na objemu. Dokonce i vyfiezávané ãásti a ozdobné prvky pÛsobily jinak. Jako by se mistr houslafi dal tentokrát vést vlastní fantazií spí‰ neÏ tradicí. „Tati, to muselo stát celé jmûní!“ vydechla Elodie a nemohla se nového nástroje nabaÏit. „Cesta, kterou se tento instrument dostal do tvého pokoje, je dlouhá a sloÏitá,“ poznamenal otec jemnû. „Ale b˘valého vlastníka jsem ujistil, Ïe o jeho nástroj bude‰ peãovat tak, jako by to byla tvá vlastní prodlouÏená ruka.“ Otec se znovu obrátil k pouzdru. Odhrnul metry záfiivû Ïlutého hedvábí a vytáhl dlouh˘ ‰tíhl˘ smyãec vyroben˘ z tmavého cizokrajného dfieva. „Majitel mi kladl na srdce, aby se na violoncello hrálo tímto smyãcem, protoÏe jedinû tak se rozezní v plné kráse.“ Elodie uchopila smyãec do prstÛ a okamÏitû si v‰imla, jak je lehk˘. „Skoro nic neváÏí,“ podivila se.

20

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 21

Posunula se na kraj Ïidle a zaãala si smyãec pfiipravovat.

Nejprve napnula Ïínû a potom je peãlivû natfiela kalafunou.

Otec si podal housle a zahrál komorní a, aby mohla nástroj naladit.

Elodie pfiiblíÏila ucho ke strunû a utáhla kolík. Zavfiela oãi a znovu si tón ovûfiila. Teprve kdyÏ bylo violoncello dokonale naladûné, zaãala hrát.

Následujících pár mûsícÛ inspirovalo Elodii nové violoncello k je‰tû procítûnûj‰í hfie. Interpretovala skladby s nesmírnou intenzitou a zaujetím, a kdykoli posluchaãi zaslechli její vibrato, hned bylo v‰em zfiejmé, Ïe se ocitli v pfiítomnosti zázraãnû nadaného umûlce. V sedmnácti uÏ byla témûfi dospûlá, mûla dlouhé paÏe a nohy, postavou se mûnila v ‰tíhlou a silnou Ïenu. Otec ãasto zval pfiátele z veronské konzervatofie Liceo Musicale, aby si poslechli, jak jeho dcera hraje, a doufal, Ïe ji tímto zpÛsobem pfiipraví pro budoucí koncerty a sólovou dráhu na vefiejnosti.

Byla nadaná nejen umûlecky, ale mûla i jedineãné charisma, dokázala posluchaãe okouzlit a získat si jejich pozornost.

KdyÏ uchopila do ‰tíhlé paÏe smyãec a naklonila se nad nástroj, aby z nûj vyloudila jedin˘ táhl˘ tón, vypadala, jako by tanãila. Profesor Moretti jednou veãer poznamenal, Ïe Elodie pfiipomíná labuÈ, která s lehkostí a elegancí dokáÏe proplout i tûmi nejobtíÏnûj‰ími pefiejemi hudby.

KaÏdé odpoledne po ‰kole otevfiela Elodie pouzdro a vytáhla své violoncello. „Rozezpívá se jenom v tv˘ch rukou,“ fiekla jí jednoho dne matka. Dívala se, jak dcera zaãíná cviãit – nejprve pfiiloÏila spánek k dlouhému ka‰tanovému krku nástroje, jehoÏ lakovaná deska vrhala ve slunci jantarové odlesky a na podlahu místnosti dopadal dlouh˘ stín.

21

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 22

Orsina se cel˘ den tû‰ila, aÏ zase odpoledne usly‰í dceru hrát. Îíznila po tom okamÏiku, kdy jí dcera svou hudbou vnese do Ïivota krásu a jedineãnost. Nepfiestávalo ji udivovat, Ïe dítû, které kdysi nosila v lÛnû, v sobû skr˘vá tak v˘jimeãn˘ talent. Trpûlivû naslouchala, kdyÏ se holãiãka uãila první stupnice, pak postoupila k arpeggiÛm a obtíÏnûj‰m etudám. Nyní uÏ hrála sonáty a koncerty. Elodie se ocitla na prahu dospûlosti a v její interpretaci se objevila nová nuance, jist˘ nádech smyslovosti. Prsty jí nyní létaly po hmatníku se sebejistou hbitostí a smyãcem vytváfiela tóny, které znûly jako pohlazení.

Nechala si narÛst vlasy po ramena a obãas, kdyÏ ji pfiednes zcela pohltil, se vlásenky uvolnily a prameny jí zakryly obliãej. S vlasy vysoko vyãesan˘mi nad ãelem pÛsobila velkolepû.

Po matce podûdila porcelánovû bûlostnou pleÈ a topasovû zelené oãi, a kdyÏ se ponofiila do hudby, pÛsobila jako nadpfiirozen˘ zjev. „Není jen nadaná interpretka,“ chválil ji otec matce. „Má i vzácn˘ dar uchovávat noty v pamûti.“ Matka mu zpoãátku nerozumûla. „Co tím myslí‰, Pietro?“ „Chci fiíct, Ïe má jedineãnou schopnost zapamatovat si notov˘ part.“ Potfiásl hlavou. „To rozhodnû nepodûdila po mnû, Orsino.“ Matka si uÏ záhy v‰imla, Ïe Elodie má v˘jimeãnou pamûÈ.

Dívka si zfiídkakdy musela nûco zapsat. A do sebemen‰ích detailÛ si napfiíklad vzpomnûla, co mûla na sobû pfii události, která se odehrála tfieba i pfied nûkolika lety. Nebo pfieãetla knihu a dokázala odvyprávût podrobn˘ obsah, aniÏ musela znovu nahlédnout do stránek. „To je dûdictví benátské krve,“ usoudila Orsina. Vûdûla, Ïe dobrou pamûÈ mají v rodinû. Benátãané po staletí prosluli jako mofieplavci, a navíc se museli orientovat ve spleti kanálÛ, jimiÏ bylo mûsto na lagunû proslavené. Bylo tfieba si pamatovat

22

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 23

správn˘ smûr, pfiístupy, mezníky, dokonce i historky, které se vztahovaly ke konkrétním místÛm a pomáhaly v navigaci.

Orsina si pfieãtené slovo nedokázala zapamatovat tak dobfie jako Elodie, ale mûla velmi dobrou vizuální pamûÈ, kterou nepochybnû podûdila i její dcera. KdyÏ byly holãiãce ãtyfii roky, odvedla Orsinu domÛ a pfiitom jí odfiíkávala, kudy jít: tady u obchodu zaboãit doleva, u parku doprava a po ulici, kde prodávají zmrzlinu, rovnû. Orsina se musela smát, protoÏe vûdûla, Ïe pfiesnû, jako jí teì dcerka dává instrukce, radila naopak jí její vlastní matka.

Av‰ak Elodie mûla je‰tû obdivuhodnûj‰í pamûÈ, neÏ bylo u BenátãanÛ obvyklé, a Orsinu velmi tû‰ilo, Ïe dcefii tato v˘jimeãná schopnost poslouÏí v hudbû. „Má v˘hodu, která ji odli‰í od vrstevníkÛ,“ vysvûtloval Pietro manÏelce. „Právû ji budou uãitelé Ïádat, aby hrála v smyãcov˘ch kvartetech nebo v doprovodu klavíru. Vypadá velmi pÛsobivû, kdyÏ se interpret nemusí pfii hraní dívat do not.“

Od deseti let nav‰tûvovala Elodie veronskou hudební ‰kolu Liceo Musicale, která stála na rohu ulic Roma a Danielle Manin.

V osmnácti studovala jako Ïákynû konzervatofie a kaÏd˘ den se její pruÏné mladé tûlo proh˘balo pod velk˘m pouzdrem, v nûmÏ nosila nástroj do ‰koly, která sídlila v klá‰terních zdech. Studovala v pÛsobivém prostfiedí – zdi byly zdobené modro‰ed˘mi ‰tuky, místnosti urãené ke cviãení se vyznaãovaly strohou stfiídmostí, ve vzduchu se mísila vlhkost zdiva s vÛní tlejícího listí.

PamûÈ je jako jemná rudá hlinka. Tváfi na ulici. Vzor ‰atÛ.

V‰echno, s ãím pfii‰la do styku, se jí vtisklo do mysli jako peãeÈ z vûãn˘ch otiskÛ prstÛ.

Hrála Vivaldiho, Albinoniho, Beethovena, Bacha a Dvofiáka a s kaÏdou notou nasávala jejich hudbu. Její tûlo tvofiilo

23

RichmanKor1

8/16/15 7:50 PM

Stránka 24

prodlouÏenou ãást nástroje, nohy jako pevné pilífie, ‰tíhlé ruce opl˘vající pÛvabem taneãnice.

Pfii hraní zavírala oãi. Sly‰ela oheÀ. Cítila vodu. Smyãec udefiil jako záÏeh blesku. Zajiskfiil. Na okamÏik dopadl a pak se zase odrazil, prudk˘mi nebojácn˘mi tahy.

Venku se v‰ak mezitím stahovala mraãna a blíÏila se válka.

Kdykoli vy‰la Elodie z konzervatofie a zamífiila domÛ, snesla se na ni okolní realita jako tísniv˘ stín. Îeny ve frontû pfied obchodem s potravinami drÏely v rukou pfiídûlové lístky. Na ulicích demonstrovali dûlníci z továrny. V‰ude bylo vidût ãerné ko‰ile fa‰istick˘ch milicí, jejichÏ ãlenové brázdili na motocyklech mûsto. Strach, kter˘ se vzná‰el ve vzduchu, prostupoval v‰ím jako sloÏitá kakofonie tónÛ, kterou nedokázala rozplést.

Elodii pfiefiadili mezi pokroãilé a s dal‰ími tfiemi studenty ji vybrali do smyãcového kvarteta. Byla mezi nimi i houslistka Lena. Vût‰ina dívek, které nav‰tûvovaly Liceo Musicale, hrála na klavír nebo na zobcovou flétnu. Elodie a Lena patfiily k tûm nemálo studentkám, které si zvolily smyãcové nástroje.

Dívky se od sebe vzhledovû zcela li‰ily. Elodie mûla uhlovû ãerné vlasy, pruÏné svalnaté tûlo a zelenkavé oãi. Její pfiítelkynû Lena vypadala spí‰ jako Nûmka. Mûla zaoblenou Ïenskou postavu, plavé vlasy a okrouhlé modré oãi. I na housle hrála s rozko‰nickou dráÏdivostí.

Dívky se rychle spfiátelily a velmi dobfie se ve hfie doplÀovaly. Lena byla veselá, vûãnû rozesmátá a po ‰kole zvala Elodii do kavárny. Postrádala v‰ak Elodiinu skvûlou pamûÈ. Podobnû jako oba chlapci z jejich kvarteta musela mít pfied sebou noty.

A ãasto se stávalo, Ïe její krása mladíky rozptylovala. „Franco se ti pfii zkou‰kách zase koukal do v˘stfiihu,“ dobírala si ji Elodie. „Je zázrak, Ïe nevypadl z rytmu...“ „Je to trouba,“ utrousila Lena. „Ani kdyby mûl tfii ruce, nedokázal by mi rozepnout podprsenku.“

24