0037088

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 3

František

Nepil Vánoce mám rád Ilustroval Karel Franta

KNIŽNÍ KLUB

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 4

Text © František Nepil – heirs, 2015 Illustrations © Karel Franta, 2015 ISBN 978-80-242-4914-8

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 5

Tmavá noc se rozsvětluje ❅❅❅

Všimněte si, co lidí nemá jasno, kdy vlastně začínají Vánoce.

Rybníkáři věří, že začínají výlovem rybníků. V Bílé labuti vás učí, že Vánoce začínají nákupem v Bílé labuti. Dědečkové vědí, že svátky začínají, když se peče cukroví. Babičky, když prý začne předvánoční úklid. Básníci, když narazí na prvního sněhuláka.

Spotřebitelky, když narazí na kokosovou moučku a pomeranče.

A prodavači v Knize, když od navzpíraných balíků přestávají cítit záda.

Nic z toho není pravda. Vánoce ve skutečnosti začínají, když vám na stole zazvoní telefon a ten či onen měsíčník, týdeník či deník se na vás obrátí, abyste jim napsali 43 až 96 řádek na téma Vánoce. Deníci jsou nepořádní, ti zvonívají až před 31. prosincem. Avšak měsíčníci a týdeníci vyzvánějí už v září nebo nejpozději v říjnu.

Jistě víte, že v září a říjnu to není jen tak, vpravit se do vánoční nálady. V září a říjnu ještě kvetou růže a jiřiny a po zahradě poletuje kdeco, co mělo už dávno odletět do teplých krajin. A včely tam bzučí – ani ty neodletěly do teplých krajin. Kde tedy vzít vánoční náladu, když si nemohu ani vzpomenout, jak vlastně vypadá rampouch?

Nevím tedy, co vy, ale mně v takové chvíli bezradnosti padne zrak na parmény, které zlatě a rudě probleskují z koruny, a naráz jsem ve Vánocích až po uši. „To bude paráda na stromečku,“ říkám si spokojeně – jenomže naráz ve mně hrkne a začnu mít výčitky svědomí. Vždycky se bojím, že to ostatním jabloním přijde líto. Viset na vánočním stromku je přece velká čest a veliká odměna a strom vás nejenom slyší, on dokonce čte vaše myšlenky.

Proti ovocnému stromu je člověk co do citlivosti a vnímavosti hotový pařez.

5

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Strรกnka 6

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 7

Když si například v duchu říkáte, že strom nic nenese a že ho porazíte nebo přeroubujete, jestliže nebude mít ovoce ani napřesrok – o co, že se napřesrok bude úrodou jen prohýbat! Na moje myšlenky takhle reagoval zatím každý z mých stromů, jenom starking ne, a ten jsem musel opravdu přeroubovat.

Jenomže starking je původem ze Spojených států, ten umí jen anglicky, zatímco já přemýšlím česky.

Jakmile tedy stojím u jabloně, začne se mi sám od sebe odvíjet v myšlenkách vánoční řetěz do kláves. Hned vím, co všechno se ještě musí udělat, než se to vyhlédnuté jablko pověsí na vánoční stromek.

Především se musí napéct cukroví. Kdekdo si myslí, že péct vánoční cukroví je lehké, že to není o nic těžší než zabalit knížku pod stromeček. Jenže zkuste to, aby chutnalo jako doma!

Aby chutnalo jako od maminky, musí se upéct z oštípaného, ozívaného a ohřímaného těsta. Z těsta, které se musí z nedočkavosti a mlsoty ještě za syrova oštipovat mamince zpod rukou.

Proto je oštípané.

Do trouby pak musí takové těsto jít, až když se chce někomu spát. Až když zívá, protože se peče dlouho do noci. Proto je ozívané.

A co je nejdůležitější: když už všichni usnou, když usnou děti i s tatínkem, musí maminka těsto ohřímat. Musí do nočního ticha upustit na podlahu zničehonic pár pečicích plechů, aby to hřímalo, jako když se dělá peklo na loutkovém divadle. Teprve pak můžete mít jistotu, že cukroví bude tak dobré jako loni.

Cukroví je ovšem spíše taková jemná, fajnová práce. Aby však svátky byly hezké, musí se toho nadělat ještě spousta nefajnového. Nejhezčí svátky jsou takové, co nejsou přespříliš bohaté.

Tedy spíš takové venkovské Vánoce. Na venkově musíte například prometat sníh. Okolo domu, a taky na dvoře – ke kurníku, ke králíkárně a ke koze, jestli jste se na ni zmohli. Ve městě nic takového nemusíte, tam jsou od toho úklidové čety a blokové služby. A ty neuklízejí dvůr a nemetou ke koze.

Venkovské vymetené pěšinky musíte pak vysypat popelem, aby to neklouzalo. Několikrát za den, protože to už je takový zákon: jen pěšinku vysypete, začne se chumelit.

7

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 8

Před svátky se také musí umýt podlaha. Ve městě ne, tam se před svátky luxují koberce. Ale prkenná podlaha ve venkovském domku se musí vydrbat. Rýžákem, a doběla. Jenže to se nedělá jen kvůli čistotě, to se dělá taky kvůli vzdělávání, kvůli životnímu rozhledu.

Aby se totiž podlaha nezašlapala hned po umytí, aby se šetřily maminčiny ruce, přikr yje se na pár hodin star ými novinami.

Podlaha pokrytá novinami se však nedá přejít. Má totiž stejnou moc jako jantarová hora, která vždy k sobě přitáhla Bruncvíkův koráb, ať se plachty a veslaři namáhali sebevíc. Podlaha chráněná sdělovacím prostředkem vás takhle vždy přitáhne do dřepu.

Nedá se přejít, aniž byste si nevšimli, jak nesmírně zajímavé věci jsou otištěny v denících určených na umytou podlahu. Nad novinami, které čtete pohodlně u stolu, by se člověk uzíval. Ale noviny na podlaze, to je počteníčko!

Jdete třeba do spíže pro hrozinky a chtě nechtě zjišťujete, že se nedaleko Ulmu vylíhlo dvouhlavé jehně a má se k světu. Že v Košicích vyhodil výbuch dvoukilové bomby na propan-butan žulové schodiště přízemního rodinného domku na střechu protějšího pětipatrového činžáku! Anebo že divoké vosy na Zambezi vypudily z pohraniční obce Bung-Tua všechny stálé obyvatele a ubodaly celníka! Kdovíco ještě byste se dozvěděli, kdyby z kuchyně nevolali, kde jste s těmi hrozinkami.

Ano, takhle začínají Vánoce. A jak končí, to víte sami: tak, že ležíte na gauči a popr vé v roce beze spěchu a v pohodě listujete v knížkách, které jste našli pod stromečkem. Hlavně tedy v těch, co dostali ti druzí. Protože ačkoli jste si na základě nenápadných otázek a odpovědí přesně určili, co jako byste rádi, tak ty zajímavější knihy dostanou vždycky ti druzí. Od vás!

Samozřejmě že pod stromečkem nenajdete jenom knížky. Pod stromečkem najdete třeba elektrickou vrtačku, kulmu na vlasy, vestu, fotopapíry nebo krajkovou noční košilku. Ale to všechno se nedá prohlížet donekonečna. To by vypadalo, že s vámi něco není v pořádku. Knihy se však dají číst a dočítat v době, kdy máte oči jako čárčičky. V době, kdy se babička s dědou – škoda, že už nejsou mezi námi! – vracívávali z půlnoční.

8

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 9

Dělali dobře. Prošli se a vyšlapali to sladké pečivo z oštípaného, ozívaného a ohřímaného těsta.

Jenže vy to uděláte ještě líp. Hned po svátcích začnete běhat.

Teď běhá přece kdekdo. A když nezačnete hned po svátcích, začnete hned po silvestru. A kdyby bylo kluzko, začnete na jaře.

Ostatně kdoví, jestli to do té doby nevyspíte!

Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého...

To byly tenkrát Vánoce! Přišly o dobrých pár neděl dříve než jindy, protože tatínek se dal ještě v listopadu do vyřezávání betlému. Přinesl pár jesličkových archů, vystřihoval ovečku po ovečce, pak je obkresloval na překližku, tu vyřezával lupenkovou pilkou a na čistě umytou podlahu v kuchyni trousil hromádky pilin.

Když na překližkovou ovečku nalepil ovečku vystřiženou, a ta byla barevná! volal vždy maminku, co tomu říká. „Ta je hezká, ta je strašně hezká,“ vykřikoval jsem svým čtyřletým sopránkem v obavě, že mu ji maminka nepochválí a vezme mu chuť do dalšího vyřezávání. Maminka se na ovečku dívala a říkala: „To jsem zvědavá, kdo to bude uklízet!“ Zdědil jsem to po tatínkovi. Taky se dávám na vystřihování a vyřezávání betlému už v listopadu a vůbec v době, kdy je plno jiných, naléhavějších prací, a hlavně když je uklizeno. A ke všemu jsem ze svých dětských let moc nevyrostl. Dodneška stojím před jesličkami očarován. Jenom ty myšlenky se mi dnes ubírají přece jen jinými pěšinkami.

Když jsem si prohlížel náš betlém jako klouček, záviděl jsem Ježíškovi, že je obklopen stádem ovcí a že mu jeden z pastýřů nese darem jehňátko! Co bych za to dal, kdybych já dostal jehňátko! Ale zároveň mi bylo líto, že mu nikdo nenese kůzlátko. Kdyby Ježíšek tušil, co všechno se navyvádí kůzlátko, a zvláště dvě kůzlátka, když jsou spolu na dvorku, určitě by za ně dal všechno zlato, kadidlo a myrhu.

Jako dítěti mi taky nešlo do hlavy, jak to, že Panna Maria nemá

9

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 10

nic proti tomu, aby u betlémského chléva hrála kapela. Že muzikanti přišli a chtěli hrát, to jsem chápal, ale že i směli hrát, tomu jsem nerozuměl. To přece musel být rámus! Mojí tetičce Mařce se nenarodil Ježíšek, ale jen můj bratránek Kamil, a od chvíle, kdy se narodil, jsem musel u tetičky chodit po špičkách a jenom šeptat, aby se Miloušek neprobudil. Kdepak tlouct na něco, natož na buben nebo foukat na trumpetu!

Dneska se dívám na jesličky jinak. Dneska mi připomínají dobu, kdy byl náš národ větší než kdykoli jindy, větší než ve všech těch vítězných bitvách.

Připomínají mi, jak naši pradědečkové a prababičky odevzdávali krejcar po krejcárku a zlatku po zlatce na stavbu Zlaté kapličky nad Vltavou.

A v neposlední řadě mi připomínají onu dobu naděje před necelým čtvrtstoletím, kdy pravnoučata těch krejcárkových stařečků odnášela své prstýnky na zlatý poklad republiky.

V každém betlému dává také každý to, co má: někdo pár jablíček, někdo vánočku, ošatku vajec, plenky nebo jehňátko, jiný džbánek mléka, houni, husu nebo dřevěného koníčka, a tři králové – ti měli přece jenom víc – přinesli zlato, kadidlo a myrhu.

Dneska také vím, jak cena těch dárků stoupá tím, že daráčci s nimi nevyšli jen před svůj práh, nýbrž se s nimi trmáceli sněhem a mrazem k betlémským jeslím. Ano, i dneska jsem skálopevně přesvědčen – stejně jako čeští jesličkáři, – že se daráčci trmáceli sněhem a mrazem, třebaže prosincové teploty v dnešním Izraeli se poslední dvě tisíciletí pohybují vždy mezi dvanácti

10

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 11

a dvaceti stupni nad nulou. A podobně sdílím i přesvědčení – když na českých betlémech vidím baňaté věže a lomené okenní oblouky tohoto svatého města –, že baroko a gotika tam přišly dávno před dobou románskou.

Ze všech betlémů, co v Čechách jsou, mám nejraději ty, co vyšly na jesličkových arších. Třebechovický betlém je Třebechovický betlém a Krýzovy a Čeloudovy jesličky jakbysmet, jenomže ty nemohu mít doma. Zatímco betlém Wenigův, Boudův, Pikův a Čákův, jesličky paní Fischerové-Kvěchové i miniaturní betlímek Kudláčkův doma mám. A mám i oba krále mezi vystřihovacími betlémy – betlém od Mikoláše Alše a od Josefa Lady.

Teď jsem se však dal do vystřihování úplně nových jesliček od umělce, kter ý má více než právo postavit se po bok Mikoláši Alšovi i Josefu Ladovi – jesliček od Karla Franty. Držím je v prstech celý naměkko z toho, jak jsou luzné a české (ach, ten můj nacionalismus!), a jsem naměkko z toho, že ta naše nádherná, nejstarší vánoční tradice ani nezemřela, ani neskončila.

A tak dneska za sebe i za vás, kdo jste si je už přinesli od knihkupce či nechali poslat, děkuju Karlu Frantovi za to, že vám i mně tak prohřeje vánoční svátky.

Dopis Ježíškovi Milý Ježíšku, nehněvej se, jestli Tě budím, já jsem se totiž nikde nedočetl, do kolika v neděli spíš. Ale hlavně si nemysli, že si na Tebe vzpomenu, jenom když se blíží Vánoce a když je v dohledu Tvoje nadílka. To je náhodou jenom náhoda – já naopak na Tebe občas vzpomínám každou chvíli pořád a dobře vím, že přinést něco pod stromeček není Tvou povinností. Že tak odměňuješ jen ty, kteří si to opravdu zaslouží. A to já třeba ani nejsem.

Ale pro případ, že bych to přece jen byl, Ti píšu, co bych rád.

Mně totiž nemusíš nic povídat, já vím moc dobře, co to je vymýšlet pro někoho dárek, když člověk neví co dřív a když musí dělat spoustu jiných věcí. A kromě toho Tě asi příjemně překvapím, protože ta přání mám jenom tři.

11

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 12

Především bych si přál, aby tady u nás bylo hezky, i když nám nejde o hlavu. Aby náš národ nebyl nejskvělejší, jenom když je s ním zle. Vzpomeň si, milý Ježíšku, jak naši lidi stáli při sobě, když Ti bylo teprve 1938 let, 1939 a dál, když jsi měl ještě 1944. narozeniny. V krámech byl samý umělý med, ponožky na body, vajíčka na lístky, zákaz tancování, zavřené školy a ještě mnohem horší věci, ale lidé se rádi viděli a věděli, že patří k sobě, i když mezi nimi byly také černé ovce.

Pár let nato dopustil Tvůj tatínek to podivné lidí pomatení, kdo jako smí všechno, kdo jen něco a kdo nic. Nu a jakmile jsou naši lidé z něčeho takového venku, začnou se na sebe utrhávat, osočovat, začnou se tahat o každou kost a už není tak dobře, jako když bylo zle. Proto mám tohle první přání.

Zadruhé bych si přál pod stromeček, milý Ježíšku, abych nemusel věčně poslouchat, že za to staré a špatné neseme odpovědnost „my všichni“. Já vím, že jsem si už na to měl zvyknout, neboť slyším div ne celý život, jak všichni můžeme za to či ono. Čtyřicet let jsem byl například odpovědný za světový mír, jak nám říkali. Já byl odpovědný za mír, pan Pelc taky, Vašek Větvička, teta Mařka, Vojtíšek z Libin, co jed psy, Karel Höger, všichni jsme prý nesli odpovědnost, jestli někam začnou lítat rakety a jestli někam vtrhnou tanky.

Nu a teď kdekomu čte kdekdo levity, jak jsou všichni spoluodpovědní za to, co tu bylo, a že všichni byli tak trošku kolaboranti.

Ale oni nebyli, to každý dobře věděl, kdo kolaborantem je a kdo jím není. Dobře jsme věděli, kdo nás drží nad vodou a kdo je náš.

Dokonce jsme to věděli o hodně líp než teď ti nejlepší nekolaboranti, kdo je jejich dneska a kdo jejich byl i dřív.

Proto Tě prosím, milý Ježíšku, ať už nemusím poslouchat ty naivnosti, co jsme měli a neměli dělat například o volbách.

Naivnosti o tom, jak přelstít náhodnou sešlost hospodských hejhulů a nikoli dokonale organizovanou, mezinárodně propojenou mocnou a celistvou sílu. Nechci to poslouchat i proto, že jsme viděli statečnější národy, než jsme byli my, viděli jsme například Kurdy. Ti opravdu nekolaborovali, viď, že ne, ale my jsme s údivem zírali, jak i je nechali na holičkách, tak jako vždycky nás, jak je vítězové z Perského zálivu nechávají svými poraženými nepřá-

12

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 13

teli střílet, vyhnat do hor a umírat hladem a zimou. Ale moc bych za to nedal, že to Kurdům stejně nepomůže, že ani to je po čase neuchrání úvah, jak jsou všichni spoluzodpovědní a že byli všichni trošičku kolaboranti.

Třetí přání mám, milý Ježíšku, spíš asi na Tvého tatínka, protože on dovede i vnukat. Ale řeknu to Tobě, protože Ty mu to můžeš tak jako naznačit, tak jako nasadit do hlavy. On na Tebe dá, vždyť jsi jeho jediný synáček, a jedináčkům splní tatínkové všechno dřív, než si o to řeknou.

Naznač tedy, milý Ježíšku, tatínkovi, co má vnuknout členům našich zákonodárných sborů. Těm, co je tak honíme, co na nich chceme, aby bez zamyšlení, bez rozvažování, ještě ten samý den vymysleli a uzákonili něco moudrého a ze všech stran pečlivě zváženého. Naznač tedy, milý Ježíšku, tatínkovi, ať jim vnukne tohle: aby úplně každý zákon a každé usnesení sloužily především a hlavně těm lidem, kterým bys Ty, Ježíšku, nadělil něco pod stromeček.

Aby tedy nechránily zloděje před okradeným, násilníka před přepadeným, povaleče před člověkem, kter ý poctivě pracuje, výtržníka před napadeným a podvodníka před podvedeným. Demokracie, to je přece soustava dobrých a spravedlivých zákonů. A mně jde o to, aby poctiví lidé necivěli jako prostomyslní a podvedení truhlíci na demokracii, kterou si vymodlili, ale nad kterou si mnou ruce vykukové a rošťáčkové, co by se měli bát chodit po ulici.

Milý Ježíšku, mám chuť ještě nejméně na další tři přání, ale obávám se, že by sis pomyslel: podej čertu prst a chce hned celou ruku. Tak raději už mlčím.

13

vanoce_hled_rad 17.9.15 15:56 Stránka 95

Krmelec Nadílkové vzorečky Mám rád Vánoce Zase už jsou tady Štědrý den 1989 Pohledy na šňůře Sypejte ptáčkům!

... 67 ... 69 ... 71 ... 73 ... 76 ... 79 ... 83

Vánoce mého dětství (Helena Mevaldová)

... 87

Ediční poznámka Výbor obsahuje vánoční fejetony Františka Nepila pro dospělé známé z rozhlasových Dobrých jiter a vánoční pohádky z jeho pohádkových knížek. Rozhlasové fejetony byly později publikovány v titulech Dobré a ještě lepší jitro (1983: Předvánoce; Vánoce; Koupání v neckách; Kapr štábního kapitána Kropáčka; Šupiny, hvězdičky, olovo, svíčičky; Medvěd Krumlík; Silvestr), Dobrou a ještě lepší neděli (1992: Já Ti nesu veselého beránka ze stáda svého; Dopis Ježíškovi; Jak rozbalovat vánoční dárek; Moje štědré vánoce; Tak jste se konečně dočkali), a Dobrá a ještě lepší jitra (1996: Jak se strojí vánoční stromek; Sypejte ptáčkům). Souhrnně byly uveřejněny v knize Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého (2006).

Ostatní vánoční fejetony byly převzaty z titulu Hledání radosti (2006: Kdykoli zaklepou na dveře; Slyšte hlas dětí; Krátký den, dlouhá nit; Dárek dárků; Káva pro dřevorubce; Ten potok tam ještě teče; Krmelec; Nadílkové vzorečky; Mám rád Vánoce; Zase už jsou tady; Štědrý den 1989; Pohledy na šňůře; Sypejte ptáčkům!). Vánoční pohádky byly převzaty z pohádkových knížek Františka Nepila Pohádky z pekelce (1967: O kaštanu, který se trápil), Makový mužíček (1976: Jak přišel Makový mužíček na svět), Pohádková lampička (1992: Pohádka vánoční) a Štuclinka a Zachumlánek (1994: Kterak Zachumlánek se Štuclinkou neměli nic na stromeček).