0037081

pravidla ceskeho pravopisu_003_Sestava 1 7/28/14 10:39 AM Stránka 1

PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU KNIŽNÍ KLUB

© Věra Zahradníčková, 2014 All rights reserved

ISBN 978-80-242-4609-3

Obsah

........................................................................ ..................................................................

7 8

PRAVOPISNÁ PRAVIDLA Označování hlásek písmeny I. Označování hlásek ve slovech domácích........................................

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)........................................................

Skupiny bě/ bje, vě/ vje, pě........................................................

Psaní mě/ mně.......................................................................

Psaní skupin souhlásek..............................................................

Předložky a předpony s a z.........................................................

Délka samohlásek....................................................................

II. Psaní přejatých slov..................................................................

11 12 12 38 38 40 43 46 50

Předmluva Použité zkratky

.....................................................

.................................................................

Zkratky a značky I. Zkratky .................................................................................

II. Zkratková slova.......................................................................

III. Značky......................................................................................

............................................................

Psaní velkých písmen I. Velká písmena u vlastních jmen a názvů.........................................

II. Velká písmena jako výraz úcty.....................................................

III. Psaní velkých písmen na začátku větných celků ..............................

.............................................................

Hranice slov v písmu I. Spřežky .................................................................................

II. Spojovací čárka – spojovník .......................................................

III. Dělení slov ............................................................................

................................................................

55 55 58 59 60 61 68 68 69 69 69 70

Členicí znaménka I. Tečka..........................................................................................

II. Čárka.........................................................................................

III. Středník.....................................................................................

IV. Otazník.....................................................................................

V. Vykřičník.....................................................................................

VI. Dvojtečka..................................................................................

VII. Uvozovky..................................................................................

VIII. Pomlčka................................................................................

IX. Tři tečky................................................................................

X. Závorky.......................................................................................

XI. Odsuvník...................................................................................

72 72 74 78 78 79 79 80 80 81 82 83

.........................................................

85

PRAVOPISNÝ SLOVNÍK

Předmluva Námi předkládaná Pravidla českého pravopisu jsou určena nejen žákům a studentům, kteří se seznamují se zákonitostmi českého pravopisu, ale též běžnému uživateli, pro kterého představují místo strohých a striktních nařízení řadu doporučení či nabízejí různé možnosti podle konkrétní komunikační situace, podle individuálních cílů mluvčího či povahy produkovaného textu.

Pravidla českého pravopisu se skládají ze dvou částí. První tvoří výkladová část, kde jsou podrobně popsána pravidla českého pravopisu (doložená na konkrétních příkladech). Druhou část představuje abecedně řazený slovník, který podává informaci o spisovné podobě slova, uvádí též informace výslovnostní a tvaroslovné.

Pro snadnější orientaci je do hesláře zapracován dodatečný návrh MŠMT ČR z roku 1994, vydaný pod názvem Dodatek ke školnímu vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, který připouští ve sporných jevech možnost dvou variant (tzv. dublet). Týká se dubletní podoby v psaní s a z ve slovech cizího původu a označování délky samohlásek ve slovech cizího původu. Tyto konkurenční varianty je třeba stylově odlišit (např. varianta analysa je chápána jako knižní až archaická, zatímco varianta analýza má neutrální charakter; varianta oportunismus je neutrální, zatímco oportunizmus je stylově nižší).

Přínosem pro uživatele je naznačené dělení slova u každého základního hesla, což se může zdát jako formální jev, ale poznat hranici slabik nebo stavbu slov není vždy tak jednoznačné. Protože je rozdělené slovo opticky narušené, předkládáme uživateli následující doporučení, a to i přesto, že nabízíme komplexní možnost dělení slova: Složená slova je vhodné dělit v místě švu slovních základů. U slov se slabičnou předponou upřednostňujeme oddělit tuto předponu. Tvoří-li první slabiku jediná samohláska, není obvyklé ji nechat samostatně na řádku, rovněž neodsouváme na nový řádek ojedinělou hlásku.

Věříme, že vám budou Pravidla českého pravopisu užitečným pomocníkem.

Přesto je nutné zvážit výběr hesla z hlediska stylové vhodnosti, neutrálnosti či příznakovosti slova, vhodnosti jeho užití v mluveném či psaném projevu a vhodnosti užití vzhledem k adresátovi.

Autoři

Použité zkratky aj. angl. ap., apod. atd. atpod., atp. bud. círk. citosl. č. j. č. mn. část. dok. dn. dř. franc. hist. hovor. chem. ital. j., jedn. jm. kap. kniž. lat. m. mj. mn. např. násl. nedok. neodb. neskl. nespis. neživ. ob.

a jiné anglicky a podobně, a podobný a tak dále a tomu podobný, a tak podobně budoucí čas církevní citoslovce číslo jednotné číslo množné částice dokonavé sloveso dnes, dnešní dříve francouzsky historický, historicky hovorový, hovorově chemický, chemicky italsky jednotné (číslo) jméno kapitola knižní, knižně latinsky mužský rod mimo jiné množné (číslo) například následující nedokonavé sloveso neodborný, neodborně nesklonné (jméno) nespisovný, nespisovně neživotný obecný, obecně

odb. os. p. pod. podst. jm. pomn. popř. předl. příč. příd. jm. příjm. přísl. přít. rozk. řec. řidč. s., str. sport. srov. st. stř. tj. tzv. vl. jm. zájm. záp. zast. zkr. zn. zprav. zvl. ž. živ.

odborný, odborně osoba, osobní pád podobný, podobně podstatné jméno pomnožné (jméno) popřípadě předložka příčestí přídavné jméno příjmení příslovce přítomný čas rozkazovací způsob řecky řidčeji strana sportovní, sportovně srovnej stupeň střední rod to je(st) takzvaný vlastní jméno zájmeno záporný, záporně zastaralý, zastarale zkratka značka zpravidla zvláště ženský rod životný

V hranatých závorkách [ ] je uveden přepis výslovnosti.

PRAVOPISNÁ PRAVIDLA

Označování hlásek písmeny

11

1 OZNAČOVÁNÍ HLÁSEK PÍSMENY Český pravopis užívá pro označení českých hlásek těchto písmen: a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, y, ý, z, ž.

Spřežka ch – tj. spojení písmen c a h – se považuje za jediné písmeno.

Písmeno ě není samostatnou hláskou. Čte se jako e, háček změkčuje předcházející souhlásku (děti [ďeťi], tělo [ťelo], něco [ňeco]), naznačuje vsunutí j (věno [vjeno]) nebo ň (země [zemňe]).

Písmena q (v abecedě řazeno za p), w (řazeno za v), x (řazeno za w), popřípadě některá další: ä, ê, ő, ű, ł aj., se vyskytují ve slovech cizího původu.

Samohlásky České samohlásky mají dvojí podobu, mohou být krátké nebo dlouhé. To se projevuje v grafické podobě i ve výslovnosti (v rozdílné délce tónu). krátké

a, e, i/ y, o, u

dlouhé

á, é, í/ ý, ó, ú/ ů

Dvojhlásky jsou tvořeny dvěma samohláskami. Vyslovují se v jedné slabice. V češtině používáme českou dvojhlásku ou (louka). V citoslovcích, cizích a přejatých slovech se vyskytují dvojhlásky au (automobil), eu (euro).

Souhlásky Podle pravopisu dělíme souhlásky na tvrdé, měkké, obojetné.

Po tvrdé souhlásce píšeme y, po měkké i, po obojetné lze psát obojí.

12

Označování hlásek ve slovech domácích

Souhlásky párové 1. Na konci slov se znělé souhlásky párové vyslovují jako neznělé: b – p, d – t, ď – ť, h – ch, v – f, z – s, ž – š, v cizích slovech také g – k. Pravopis k tomu nepřihlíží, takže se znělé souhlásky píší tam, kde je v jiném tvaru téhož slova nebo ve slovech příbuzných znělá souhláska: hrad (hrady), lev (lvi), mez (meze).

2. Ve skupinách párových souhlásek se vyslovuje celá skupina buď zněle, nebo nezněle, ale píše se podle toho, které hlásky jsou v jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných: lehký (lehoučký), hebký (heboučký), nehty (nehet).

1.1 Označování hlásek ve slovech domácích 1.1.1 Pravidla pro psaní i (í) a y (ý) Písmena i/ í a y/ ý označují jedinou hlásku. Kdy se píše měkké a kdy tvrdé, určují následující pravidla:

♦ y (ý) po pravopisně tvrdých souhláskách h, ch, k, r a d, t, n (pokud se jimi označují souhlásky tvrdé) hýl, chytat, kytara, rýč, dýka, tyčka, nýt Poznámka: Ve zvukomalebných slovech se píše po tvrdých souhláskách měkké i (např. hihňat se, chichi, kikirikí/ kykyryký).

♦ i (í) po pravopisně měkkých souhláskách ž, š, č, ř, c, j a ď, ť, ň (pokud se jimi označují souhlásky měkké; píše se di, ti, ni) žiletka, šídlo, číslo, říjen, cíl, jinovatka, dílo, tisk, niť Poznámka: U podstatných jmen vzoru hrad zakončených na c se píše tvrdé y (např. tácy, puncy – viz níže).

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

13

♦ i (í)/ y (ý) po pravop. obojetných souhláskách b, f, l, m, p, s, v, z Y/ Ý se píše v kořenech slov domácích jen ve vyjmenovaných slovech (výjimečně i v příponě: slepýš, kopyto, brzy) a ve slovech příbuzných nebo od nich odvozených, dále v předponě vy-, vý-, v některých koncovkách podstatných a přídavných jmen a v některých složených tvarech slovesných v koncovkách příčestí minulého.

PSANÍ I/ Y po pravopisně obojetných souhláskách Slova vyjmenovaná

♦ by, bý být (existovat) – aby, abych, abychom, abys, abyste, blahobyt, by, bych, bychom, bys, byste, bytí, bytost, bytostný, bývalá, bývat, dobýt, dobyvatel, kdyby, kdybych, kdybychom, kdybys, kdybyste, ledabylý, nabýt, nabývat, nabyvatel, nabývatel, nadbytek, nazbyt, nedobytný, neodbytný, nezbytný, obývat, odbyt, odbýt, pobýt, pobývat, pozbýt, přebytek, přebývat, přibýt, přibývat, starobylá, úbytek, ubývat, zabývat se, zbýt, zbytečný, zbytek, zbývat, živobytí bydlit (mít domov) – zabydlit, ubydlit se, bydlení, bydlo, bydliště, obydlí, spolubydlící obyvatel (ten, kdo někde bydlí) – obyvatelstvo, obyvatelný, obývací, obývat, pobývat byt (prostor k bydlení) – bytař, bytná, bytovka, obytný, bytový, bytelný, ubytovat (se), ubytování, ubytovna

14

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

příbytek (byt, obydlí) – příbyteček nábytek (vybavení bytu k ukládání věcí) – nábytkářský, nábytkový dobytek (hospodářská zvířata) – dobytče, dobytčí, dobytkářství, dobytčák (vůz) obyčej (ustálený zvyk) – obyčejný, obyčejně, nadobyčej, neobyčejně, neobyčejný bystrý (rychlý) – bystřina/ Bystřina, bystře, bystrost, bystrozraký, zbystřit, Bystrouška, Bystřice, Bystrovany bylina (nízká rostlina) – býložravec, býlí, bylinářka, bylinkový, černobýl (rostlina), zlatobýl kobyla (samice koně) – kobylka, pakobylka, kobylinec, kobylí, Kobylisy býk (samec krávy) – býkovec/ Býkovec, býčí, býček, Býkovice Přibyslav (město) – přibyslavský babyka (druh javoru) – babykový názvy s y/ý uprostřed slova – Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Bydžov, Rabyně, Hrabyně, Bylany, Byšice, Zbýšov, Babylon, Byzanc, Libye cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – byrokracie (úřednická vláda), byznys (obchod), bysta (druh sochy), byreta (nástroj v chemii), by-pass (přesměrování), byť (spojka)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

15

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech:

(příbytek, živobytí)

bydlo

x

bidlo

(tyč)

(plevel)

býlí

x

bílí

(bílé zabarvení)

(bydlení)

byt

x

bit

(byl bit = byl tlučen; dvojková číslice)

(existovat)

být

x

bít

(tlouci)

(získat)

dobýt

x

dobít

(baterii)

nabýt (nabude, nabyde)

x

nabít

(zmlátit)

(získat)

(zkušenost)

nabytá

x

nabitá

(zbraň)

(získané)

nabyté

x

nabiti

(dojmy = plni dojmů)

odbýt (odbude, odbyde)

x

odbít

(míč, hodiny odbily půlnoc)

přebýt (přebude, přebyde)

x

přebít

(kartu)

přibýt (přibude, přibyde)

x

přibít

(hřebík)

ubýt (ubude, ubyde)

x

ubít

(usmrtit)

zbylý

x

zbitý

(ztlučený)

zbýt (zbude, zbyde)

x

zbít (zbije)

(ztlouct)

x

sbít (sbije)

(stlouct dohromady)

(být někde)

(být navíc) (na váze)

(co zůstal) (zůstat)

adagio

A a·ba·ty·še ž. a·ba·tyš·ský, mn. -šští ab·bé m., jedn. 2., 4. abbého, 3. abbému, 6., 7. abbém, mn. 1. abbéové atd., též neskl. m.

ab·di·ka·ce [-dy-] ž. ab·di·ko·vat [-dy-] ab·duk·ce ž. ab·dukč·ní a·be·ce·da, -y ž. Á·bel i Abel, -a m. a·be·ra·ce ž. a·bi·tu·ri·ent, -a m. ab·nor·ma·li·ta, -y ž. ab·nor·mál·ní a·bo·nent, -a m. a·bon·má stř. neskl. a·bo·no·vat a·bo·ri·gen·ní a·bor·tiv·ní ab·ra·do·vat A·bra·hám i Abraham, -a m. a·bra·há·mo·vi·ny, -in ž. pomn. ab·ra·ze ž. ab·ra·ziv·ní i abrazívní i abrasivní [-zi- i -zí- i -si-] ab·rup·ce ž. ab·rupč·ní ab·rupt·ní abs·ces, -u m., mn. 1., 4., 7. -y ab·sen·ce ž. ab·sen·tér, -a m. ab·sen·tis·mus [-tyzm-], -ismu i absentizmus [-ty-], -izmu m.

Ab·so·lón i Absolon, -a m. ab·so·lu·tis·mus [-tyzm-], -ismu i absolutizmus [-ty-], -izmu m. ab·so·lu·tis·tic·ký [-tysty-] ab·so·lu·ti·za·ce i absolutisace [-tyza-] ž.

87

ab·so·lut·ní ab·so·lu·to·ri·um [-to- i -tó-], -ria stř., mn. 2. -rií, 7. -rii ab·sol·vent, -a m. ab·sol·vo·vat ab·sor·bér, -u m. ab·sor·bo·vat ab·sorp·ce ž. ab·sorpč·ní ab·sten·ce ž. ab·sti·nen·ce [-ty-] ž. ab·sti·nenč·ní [-ty-] ab·sti·nent [-ty-], -a m. ab·sti·nent·ský [-ty-], mn. -tští ab·stra·ho·vat ab·strak·ce ž. ab·strak·ci·o·nis·mus [-nyzm-], -ismu i abstrakcionizmus [-ny-], -izmu m. ab·strakč·ní ab·strakt, -u m. ab·strakt·ní ab·strak·tum, -ta stř. ab·sur·di·ta [-dy-], -y ž. ab·surd·ní a·bun·dan·ce ž. a·bun·dant·ní a·bych, abys (ale aby ses nebál, aby sis vzal atp.), aby; mn. abychom, abyste ac·ce·le·ran·do [ače-] a·cet·al·de·hyd, -u m. a·ce·tát, -u m. a·ce·tin [-ty- i -tý-], -u m. a·ce·ton, -u m. a·ce·ty·len i acetylén [-le- i -lé-], -u m. a·ci·di·ta [-dy-], -y ž. a·ci·do·fil·ní a con·to [kon-] ital. a·cyk·lic·ký a·cyl·py·rin [-ri- i -rí-], -u m. ač·ko·li, ačkoliv spojka ad ab·sur·dum (lat.) ad ac·ta [akta] (lat.) a·da·gio [adádžo]

A

88

A

adamita

a·da·mi·ta, -y m. a·dap·ta·bi·li·ta, -y ž. a·dap·ta·bil·ní a·dap·ta·ce ž. a·dap·tér, -u m. a·dap·tor, -u m. a·dap·to·vat Ad·dis Abe·ba [adys], Addis Abeby ž.; addisabebský [-dys-a-] ad·duk·ce [-d-d-] ž. a·de·kvát·ní a·dept, -a m. ad·he·ze ž. ad·he·ziv·ní i adhesivní [-zi- i -zí-] ad·hez·ní ad hoc [hók] (lat.) a·di·a·ba·tic·ký [-dy-ty-] a·di·ce [-dy-] ž. adié i adieu [adyjé] ad in·fi·ni·tum [-ny-] (lat.)

Adi·že [ady-] ž.; adižský, mn. -žští ad·jek·ti·vi·za·ce i adjektivisace [-tyza-] ž. ad·jek·tiv·ní [-ty- i -tý-] ad·jek·ti·vum [-ty- i -tý-], -va stř. ad·junkt, -a m. ad·jus·ta·ce ž. ad·mi·ni·stra·ce [-ny-] ž. ad·mi·ni·stra·ti·va [-ny-ty- i -ny-tý-], -y ž. ad·mi·ni·stra·tiv·ní [-ny-ty- i -ny-tý-] ad·mi·rál, -a m., mn. 4., 7. -y ad·mi·ra·li·ta, -y ž. ; Admiralita (palác v Petrohradě)

a·do·les·cen·ce ž. a·do·les·cenč·ní a·do·les·cent, -a m. a·dop·ce ž. a·dopč·ní a·dop·tiv·ní [-ty- i -tý-] a·dop·to·vat a·dre·na·lin [-li- i -lí-], -u m. a·dre·sa, -y ž. a·dre·sát, -a m. a·dres·ní (např. kniha) a·dres·ný (např. projev)

ad·sor·bér, -u m. ad·sor·bo·vat ad·sorp·ce ž. ad·sorpč·ní ad·strát, -u m. ad usum [úzum] lat. ad·vent, -u m. ad·vent·ní ad·vo·ka·ci·e ž. ad·vo·kát, -a m. ad·vo·kát·ní ad·vo·kát·ský, mn. -tští ad·vo·ka·tu·ra [-tu- i -tú-], -y ž.

Ae·nei·da [é-] i Aeneis [é-], -idy ž. (název básnické skladby)

a·e·ro·bik [a-e-], -u m. a·e·rob·ní [a-e-] a·e·ro·bus [a-e-], -su m. a·e·ro·dyn [a-e-], -u m. a·e·ro·dy·na·mic·ký [a-e-] a·e·ro·dy·na·mi·ka [a-e-], -y ž. a·e·ro·klub [a-e-], -u m. a·e·ro·li·ni·e [a-e-ny-] ž., mn. 2. -nií a·e·ro·plán [a-e-], -u m. a·e·ro·sol [a-e-sol], -u m. a·e·ro·sta·tic·ký [a-e-ty-] a·fa·tic·ký [-ty-] a·fá·zi·e i afasie [-fázi-] ž. a·fek·ce ž. a·fek·ční a·fekt, -u m. a·fek·tiv·ní [-ty- i -tý-] a·fek·to·va·ný a·fé·li·um, -lia stř. a·fé·ra, -y ž.

Af·ghá·nis·tán i Afganistan [-ny-], -u m.; Afghánec i Afgánec, -nce m.; afghánský i afgánský a·fi·ni·ta [-ny-], -y ž. a·fin·ní a·fix, -u m., mn. 1., 4., 7. -y a·fo·ris·mus [-zm-], -ismu m. i aforizmus, -izmu a·fo·ris·tic·ký [-ty-] A·fri·ka, -y ž.; Afričan, -a m.; africký, mn. -čtí