Jasinda Wilderovรก
Přeložila Jana Jašová
FALLING INTO US Copyright © 2013 by Jasinda Wilder All rights reserved Translation © Jana Jašová, 2015
ISBN 978-80-249-2904-0
Pokud vám nejhůř ublížili ti, kdo vás měli nejvíc milovat, pokud se snažíte ulevit si z trápení prostřednictvím bolesti, pokud vás potkalo odmítnutí pro údajnou nedokonalost, pak je tahle kniha pro vás. Někdo vás miluje. Nejste sami. Jste krásní.
Kapitol a 1
P OČÁTEK NEBOLI S ÁZKA Jason Dorsey Září, druhý ročník střední školy „Přestaň ze sebe dělat kokota, Malcolme.“ Strčil jsem do Malcolma Henryho tak, až zavrávoral. „Ta otázka je naprosto oprávněná, Dorsey. Seš do Nell Hawthorneový zamilovanej celou věčnost, sakra. Kdy už se konečně pochlapíš a pozveš ji na rande?“ Malcolm byl jediný černoch v našem fotbalovém týmu, náš hvězdný zadák a součást naší reprezentační útočné trojky – kam kromě mě a něj patří ještě quarterback Kyle. Já jsem wide receiver. Malcolm má postavu jako já, je menší a podsaditý a svalnatý. Nosí mohutné afro ve stylu sedmdesátek, které si pečlivě upravuje. Zřejmě došel k názoru, že když už musí být jediný černoch ve výhradně bílém, venkovském fotbalovém týmu, měl by do něj zapadnout. „Seš hroznej posera,“ popichoval mě. „Nezvládneš to.“ Zamračil jsem se na něj. „Drž sakra hubu, Malcu.“ Čekali jsme na hřišti, až se ostatní kluci převléknou, a házeli si mezi sebou míč. Oba jsme se sem dostali dřív, protože jsme šestou hodinu měli tělocvik, na který nás má trenér Donaldson. „Nejsem posera. Jen na to zatím nebyla ta správná příležitost. 7
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
Tak zaprvý, je to Kyleova nejlepší kamarádka a nevím, jak by to bral. A taky – pamatuješ si, jak pan Hawthorne zacvičil s Aaronem Swarnickým? Kdybych ji pozval na rande, pověsil by mě za koule do průvanu. Šestnáct jí bylo před tejdnem. Doslova.“ „Takže jsi měl už tejden na to, aby sis to naplánoval. No tak, Jayi. Přece si z toho nenaděláš do trenek. Kňučíš o Nell už asi tak od sedmý třídy. Teď máš šanci.“ Hodil mi míč a vyrazil sprintem cikcak přes hřiště. Mrštil jsem po něm míčem, ale ten jen neškodně proletěl vzduchem tak o kilometr dál. „To je teda zatracená klika, že nejseš quarterback, Jasone. Byl bys příšernej.“ „A ty bys byl lepší? Netrefíš ani stodolu.“ Hodil míčem po mně a zasáhl mě tvrdě do hrudi. „Vsadím se, že Nellin zadek bych trefil z padesáti metrů.“ Věděl jsem, že se mě snaží vytočit, ale povedlo se mu to. „Takhle o ní nemluv, kreténe.“ Hodil jsem po něm míč a napodobil jeho pohyby, zahnul jsem doprava a uběhl pár metrů, než jsem se otočil pro míč. „Tak se sakra pochlap. Pozvi ji – její zadek – na rande.“ Malcolm mi hodil míč a já ho hladce chytil. Ten kluk hází líp než já, i když bych to nikdy nepřiznal. „Pozvu, jasně,“ odpověděl jsem. „Až se na to nachystám.“ V tu chvíli vyběhli na hřiště Blain, Nick, Chuck a Frankie a odhodili výstroj na hromadu u postranní čáry. Hodil jsem míč Frankiemu, ten si ho nacpal do podpaží a začal mě honit. Nechal jsem ho proletět kolem, skočil jsem po něm, tvrdě mu narazil do boku a strhnul ho na zem. Oba jsme spadli a oba jsme se smáli, ale Frankiemu trvalo trochu delší dobu vstát a popadnout dech. „Ty seš ale debil, Dorsey.“ Tiskl si dlaň na hrudník a mrkal bolestí. „Do prdele, chlape, mám asi naražený žebro. Nemám chrániče, ty vole, tak co blbneš?“ 8
TOPÍME
SE V SOBĚ
„Srábku. To nic nevydržíš? Měl by sis zkusit občas fakt zahrát, ne se jen tak producírovat po hřišti. Možná bys pak nefňukal jako slečinka, bačkoro.“ Zašklebil jsem se při tom, protože jsme oba věděli, že Frankie mi jako útočník u postranní čáry hlídá záda, když vyrazím dopředu. Byl to zatraceně dobrý hráč a jeden z mých nejlepších kámošů, po Kyleovi a Malcolmovi. „No jasně. Jestli já jsem slečinka, tak ty seš víla Zvonilka.“ Předstíral, že se na mě vrhá, ohnul mi kolem krku svou mohutnou paži a stisknul. Frankie byl statný kluk, vážně obr, už v sedmnácti měřil přes metr osmdesát a vážil skoro sto kilo. Na první pohled vypadal trochu oplácaně, ale když na člověka narazil, bylo hned jasné, že je to sto kilo pevných svalů. „Možná bys moh přestat poletovat po hřišti s kouzelnou hůlkou, a radši si hlídat tu svou rozkošnou prdelku.“ Zalapal jsem po dechu a musel ho praštit pěstí do žeber, aby mě pustil. Blain, náš obránce a týmový usmiřovatel, nás od sebe odstrčil. „Brzděte, jo? Víte, jak todle kočkování trenér miluje.“ „Sklapni, Blaine,“ okřikli jsme ho s Malcolmem a Frankiem jednohlasně. „Co takhle se vrátit k tomu, že seš posera, co se bojí pozvat Nell na rande?“ navrhnul Malcolm. „Co takhle se na to vykašlat?“ Hodil jsem míč šikmo přes hřiště Chuckovi, který hrál jako druhý wide receiver, a ten ho hodil dalšímu útočníkovi Nickovi. „Vsadíme se,“ ozval se Frankie. „Vsadíme se, že když to neuděláš, udělám to sám.“ Rozesmál jsem se. „To myslíš vážně? Čéče, už nejsme ve druhý třídě.“ Frankie se se mnou ale nezasmál. „Jo, myslím. Sázím se s tebou, že ji nepozveš. Už mám po krk toho, jak seš do ní zabouchnutej a děláš z toho děsný tajemství. Stejně to vědí 9
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
všichni, možná až na ni a na Kylea. Takže buď jdi do toho, nebo o tom už nemel.“ „Zvýším sázku,“ ozval se Malcolm. „Vsadím se s tebou o sto babek, že to neuděláš.“ „To je kravina. Nebudu se o to sázet. Je to moje kámoška. Pozvu ji, až se na to budu cejtit.“ Začal jsem si připínat chrániče, abych zamaskoval rozpaky. „Jasně, je to tvoje kámoška… protože ona chce, abyste zůstali jen kámoši.“ Zase Malcolm. „Nic takovýho neřekla, do prdele.“ Zbytečně moc jsem si utahoval šněrování kopaček, škubal jsem za tkaničky tak prudce, až mě píchlo v nártu. Musel jsem šněrování zase povolit a tkaničky převázat. Malcolm mi vždycky viděl až do žaludku. „To ani nemusela, protože to sám víš.“ Postavil se těsně proti mně. „Sto babek. Buď to, nebo o ní už budeš držet hubu.“ Odstrčil jsem ho, ale nedal se a strčil do mě taky. „O nic takovýho se s váma sázet nebudu,“ prohlásil jsem. „Protože seš zbabělej skunk,“ odsekl Frankie. To rozesmálo celý náš tým, který se už stačil shluknout kolem nás. „Zbabělej skunk?“ ušklíbnul jsem se pohrdavě. „To jako myslíš vážně?“ Frankie pomalu popošel až těsně ke mně a nabral dech, jako by se na mě chystal vrhnout. „Jo, to myslím, protože přesně to seš.“ Přejel jsem po něm opovržlivým pohledem, ale oba jsme věděli, že se na něj neopovážím ani zvednout ruku. Oba bychom skončili na pohotovosti. „Nejsem zbabělej,“ procedil jsem skrz zuby tu velkou lež. Protože pravda byla, že jsem se bál. Doopravdy bál. Kamarádil jsem s Nell Hawthorneovou už od třetí třídy a skoro stejně dlouho jsem do ní byl zamilovaný. Frankie to stopro10
TOPÍME
SE V SOBĚ
centně trefil, když říkal, že o tom kromě Nell a Kylea vědí všichni. I Kyle to možná věděl, ale rozhodl se, že to bude ignorovat. U něj jsem si tím nebyl jistý. Když je člověk deset let zamilovaný do někoho, komu se to neodvažuje říct, představa, že by ho najednou měl pozvat na rande, ho pořádně vyplaší. Ale taky jsem věděl, že když tu sázku nepřijmu, všichni kluci z týmu se mi budou smát. „Sakra. Jo. Tak jo, zejtra ji pozvu.“ Měl jsem vztek, že mě do toho tlačí, ale uvědomoval jsem si, že jinak bych to možná nikdy neudělal. „Takže mi zejtra na trénink přineste prachy.“ Frankie a Malcolm mi potřásli pravicí, protože to sázka byla nakonec jen mezi námi třemi. Trénink jsem zvládl na autopilota, běhal jsem po hřišti a chytal míč, ale ve skutečnosti jsem na to nemyslel. Mozkové závity se mi otáčely rychlostí milion kilometrů za minutu, když jsem plánoval, co jí řeknu, a děsil se toho, že to pokazím. *** Když jsem den nato dorazil do školy, byla ze mě nervózní troska. Dvakrát mi neprospělo ani to, že táta přišel z práce dřív a zatraceně ostře se do mě pustil. Dneska to na tréninku se všemi těmi modřinami na žebrech a na zádech bude náročné, ale na to už jsem byl zvyklý. Táta tvrdil, že to ze mě udělá tvrdého, odolného chlapa. Že je to pro moje dobro. Svým způsobem měl pravdu. Byl jsem odolný. Žádný útok na hřišti nikdy nebolel tak jako jeho pěsti. Čtvrtou hodinu jsem měl s Nell Dějiny západní civilizace a pátou Vládní systém USA. Naplánoval jsem si, že to provedu o přestávce mezi nimi. Půjdu s ní ke skříňce a pozvu ji na rande, až si budeme brát učebnice na další hodinu. Před čtvrtou hodinou jsem stál před učebnou paní Hastingové v prvním poschodí a čekal, až se Nell objeví. Musel jsem se kousnout zevnitř do tváře, když do mě Malcolm 11
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
z legrace strčil a narazil svým tvrdým loktem přímo do jedné z modřin. Plácnul jsem ho a vynutil ze sebe smích, a pak jsme se pošťuchovali, než nás zahlédl Hipík Harry, dozor na školních chodbách, a vesele na nás houkl: „Nechte toho, vy praštění rváči!“ Hipík Harry se ke všem choval přátelsky. Vypadal jako John Lennon, s dlouhými rozcuchanými hnědými vlasy, ježatými vousy a kulatými brýlemi. V šedesátých letech nejspíš vykouřil až moc trávy a nikdy ty časy mentálně neopustil. Byl to bratr ředitele Bowmana, nic ho nevyvedlo z míry, byl ke každému až nepřirozeně milý a pořád se usmíval. Nikdy nemusel nikomu nic říkat dvakrát, protože i ti největší drsňáci ho měli rádi. „Takže už jdeš na to?“ zeptal se Malcolm spiklenecky a ukázal mi stovku složenou do obdélníčku, kterou držel mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Natáhl jsem se po bankovce, ale Malcolm s ní ucuknul. „Jo, jdu na to,“ potvrdil jsem. „Příští přestávku u skříněk, jo?“ Zamnul jsem si bok, kde jsem měl na hrudním koši a zádech purpurově žlutou modřinu velikosti grapefruitu. Přesně na tom místě, kam mě Malcolm zasáhl. Za mnou se ozval Kyleův hlas. „Zase táta?“ Kyle byl kromě mámy jediný, kdo věděl, že mě táta bije. Přiměl jsem ho ale slíbit, že to nikdy nikomu neřekne. Stejně by to k ničemu nebylo. Táta je v našem městečku velitelem policie. Ztopil by každé hlášení a zastrašil každou sociální pracovnici, která by se mu chtěla plést do cesty. Už se to stalo dřív. Udělal jsem chybu – v osmé třídě jsem na tělocviku přiznal učiteli, že tu modřinu na břiše mi udělal táta, a učitel šel rovnou na sociálku. Do týdne ho přeložili na školu v jiném okrese a tu sociální pracovnici vyhodili. Tenkrát jsem zameškal týden školy kvůli „chřipce“. Ve skutečnosti mě tak bolelo celé tělo, že jsem nedokázal vstát 12
TOPÍME
SE V SOBĚ
z postele. Trvalo měsíc, než modřiny vybledly. Po tomhle už jsem se o tom neodvažoval mluvit s nikým. Snažil jsem se trávit co nejvíc času ve škole, na fotbale nebo v Kyleově domě. Kdekoli, jen abych se tátovi držel z cesty. Jemu to vyhovovalo, protože v první řadě nikdy nechtěl děti. Tvrdil, že jsem pro něj zklamáním. I když jsem se hned v prváku dostal do reprezentačního fotbalového týmu. I když jsem ten samý rok překonal okresní rekord v počtu chycených přihrávek za jedinou sezonu, pro něj jsem byl jen bláto na podrážce. Jeho rekord jsem nepřekonal, a jedině na tom podle něj záleželo. Táta byl na střední tři roky po sobě v reprezentaci a později hrál za fotbalový tým Michiganské státní univerzity. Tam ho vychvalovali jako jednoho z nejlepších hráčů univerzitního fotbalu. Měly o něj zájem kluby Kansas City Chiefs, Minnesota Vikings i New York Giants. Ale při prvním zápase s Giants si natrhl vaz v koleně, a byl to ten typ zranění, který znamená konec kariéry. Vrátil se domů do Michiganu, nastoupil k policii a stal se z něj zahořklý a popudlivý chlap. Za války v Zálivu se přihlásil do armády a dvakrát odjel s pěchotou na misi, ale po tom všem, co tam viděl a udělal, se vrátil domů ještě víc v depresi. Po práci se rád napil a vyprávěl mi příšerné historky. Většina veteránů prý o svých zážitcích nerada mluví, jenže táta byl výjimkou. Mluvil o tom ale jen se mnou, a jen když se propil na dno páté skleničky. Vyprávěl mi o vojácích, které viděl umírat – zastřelené, roztrhané výbušninami, zasažené ostřelovači a raketami. Když jsem chtěl odejít, skočil po mně. Z táty šel strach, i když byl opilý. Ten přetržený vaz v koleni znamenal konec jeho profesionální fotbalové dráhy, ale v normálním životě ho to fyzicky nijak neomezovalo. Když se nade mnou tyčil, o dobrých pár centimetrů vyšší než já, se širokými rameny, mohutnými bicepsy a provazci svalů 13
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
v předloktí, v nakrátko ostříhaných prošedivělých vlasech se mu leskl pot… I když se kymácel, měl rychlé a tvrdé pěsti, které i v opilosti zasahovaly přesně to, co chtěl. Věděl, kam uhodit, aby to pořádně bolelo. Já se v uhýbání a odrážení ran pořád zlepšoval, ale to ho jen povzbuzovalo. Chtěl, abych byl chlap, bojovník. Chlapi necítí bolest. Chlapi dohrají zápas i s modřinami na žebrech a naraženými ledvinami. Chlapi nebrečí. Chlapi nikomu nic nevykládají. Chlapi lámou rekordy. Kyle tohle všechno věděl – a rozuměl tomu tak, jak jen může rozumět někdo, kdo to sám nikdy nezažil. A nikdy to nikomu neprozradil. „Jo, ale dobrý.“ Soucit jsem nenáviděl. Kyle se mi podíval do očí a přejel po mně pohledem, jako by to chtěl posoudit sám. Věděl, že nikdy nepřiznám bolesti, a už se to naučil docela slušně odhadnout. „Určitě? Trenér chce dneska trénovat stepování.“ „Do prdele,“ zamumlal jsem. Stepování většinou probíhalo tak, že trenér nebo quarterback hodil míč a wide receiver se ho pokoušel chytat poblíž postranní čáry a stepoval přitom tak, aby ji ani jednou nohou nepřešlápl. Trenér to rád kombinoval se zákroky – musel jsem se učit chytat míč, zatímco obránce se mi to snažil překazit. Znamenalo to, že při tomhle tréninku do mě v jednom kuse někdo narážel. Když mám už teď zhmožděná žebra, budu rád, když vůbec po tréninku odejdu z hřiště po svých. „Ne, dobrý,“ opravil jsem se rychle. „V pátek hrajeme s Brightonem. Ty si mě vždycky vychutnají. Potřebuju trénovat.“ Kyle jen zavrtěl hlavou. „Ty seš ale mezek.“ Rozesmál jsem se. „Jasně, ale taky jsem ten nejlepší podělanej receiver v tomhle státě. Takže na tátově ,tréninko14
TOPÍME
SE V SOBĚ
vým programu‘ něco bude.“ Naznačil jsem prsty ve vzduchu uvozovky. „Jak bylo to slovo, co nám včera říkal pan Lang? Když vykládal, jak Sparťané cvičili svoje válečníky?“ Kyle vytáhnul z tašky proteinovou tyčinku, roztrhnul obal a půlku mi podal. „Agoge,“ odpověděl jsem. „Přesně,“ potvrdil Kyle a hlasitě přežvykoval. „Prostě předstírej, že seš Sparťan a trénuješ v agoge.“ „To není v agoge, nebyla to budova,“ namítnul jsem a pustil se do darované polovičky tyčinky. „Spíš to byl styl tréninku nebo výcvik. No jo, máš pravdu. Mike Dorsey, spartský trenér agoge.“ „Zase tě budu muset táhnout ze hřiště?“ zeptal se jen napůl v žertu Kyle. „Možná.“ „Tak po tréninku zapadneme do skrýše.“ Kyle vyrazil na hodinu biologie na druhém konci školy. Musel spěchat, aby nepřišel pozdě. „To zní dobře!“ zavolal jsem za ním. Skrýš byla v lese za naším domem. Stál tam starý dub s kmenem rozštípnutým bleskem a jeho větve se skláněly až k zemi jako baldachýn, takže pod nimi vzniklo něco jako přírodní stan. Během let jsme si tam s Kylem vybudovali něco na způsob klubovny. Spletli jsme větve dohromady a kolem tlustého kmene rozmístili stará prkna a kusy plechu z vrakoviště, aby vznikla uzavřená místnost. Přinesli jsme si tam stará křesílka, pár beden, dokonce i starou olezlou pohovku. Bylo to naše tajemství, a dokonce i teď, ve věku, kdy už bychom se za něco takového měli spíš stydět, jsme to dál udržovali v tajnosti. Můj bratránek Doug jednou z místního obchodu s alkoholem nějak ukradl pár beden levného piva a nějaké mi dal, takže jsme teď s Kylem často chodili do skrýše společně popíjet. 15
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
Ale pro mě to bylo hlavně místo, kde jsem se mohl zašívat před tátou. Párkrát jsem tam i přespal. Pro ty případy jsem měl v jedné z beden připravenou vlněnou deku. Můj rozhovor s Malcolmem a Kylem zabral skoro celou přestávku, takže mi bylo divné, že se Nell ještě neobjevila. Už jsem si říkal, že se z toho snad podělám – já jsem skoro nepříčetný z toho, jestli se ji odhodlám pozvat na rande, a ona si ani nepřijde na hodinu. A pak se objevila. Vlasy měla rozpuštěné a splývaly jí po ramenou, usmívala se, smála se. Vedle ní šla z jedné strany Becca a z druhé Jill. Tyhle tři byly podle mého názoru nejhezčí holky na celé škole, a nikdy jsem se nemohl rozhodnout, která z nich je ta nej. Záleželo na náladě, jakou jsem ten den zrovna měl. Nell jsem znal nejlíp, protože jsem strávil celé dny tím, že jsem o ní oddaně snil, ale Becca mi připadala krásná zase jiným způsobem. Byla menší než Nell, zato vyvinutější, měla dlouhé vlnité černé vlasy, a ty kudrlinky byly tak husté, že to vypadalo jako hříva plná ohebných prstýnků, kdežto Nelliny vlasy měly dokonalý odstín nazrzlé blond. Beccina pokožka měla barvu tmavého karamelu, Nellina byla jako ze slonoviny, bledá a hladká. Nell se chovala vesele a kamarádsky, Becca byl tichá a až bolestně plachá, ale neuvěřitelně chytrá. Když byla Jill s těmi dvěma, trochu se tam ztrácela. S nimi se prostě rovnat nemohla, jestli chcete znát můj názor. Pokud se na ni člověk díval mezi jinými lidmi, nebo když byla sama, připadala mu rozhodně atraktivní, jen prostě nebyla stejná liga jako Nell nebo Becca. Jill byla jako oživlá panenka Barbie. Vysoká, s těmi neskutečnými proporcemi barbín, přirozeně blond vlasy a modrýma očima. Ta nejsladší holka, jakou jsem kdy poznal. Já vím, kluci by termíny jako „sladká“ vůbec neměli používat, ale na Jill to prostě sedělo. Byla jako lžička cukru. A taky to byla přesně ta stereotypní blon16
TOPÍME
SE V SOBĚ
dýna z vtipů, co plácá nesmysly a je dost povrchní. Ale svým kamarádkám byla neochvějně věrná, a to se mi na ní líbilo. Bylo to jako scéna z Muzikálu ze střední: tři nejhezčí dívky ze střední školy kráčejí bok po boku chodbou zalitou sluncem, Nell uprostřed. Všichni se na ni dívají, obdivují ji, mluví o ní. A pak se zastavila přímo přede mnou a pozdravila mě. Zůstal jsem ohromeně stát, zíral na ni s otevřenou pusou a mlčel jako zařezaný. Někdo do mě zezadu tvrdě narazil a vytrhnul mě z transu. Malcolm zavrávoral kolem mě a odkašlal si. „Promiň, kámo, nevšim jsem si tě.“ Pokývl Nell a jejím kamarádkám. „Čau, holky, jak je? Teda vám to dneska sekne. Že jim to sekne, Jasone?“ Malcolm rád přehrával svou roli „bodrého užvaněného černocha“, zvlášť když se snažil působit zábavně, což dělal hodně často. Zamračil jsem se na něj a pak už se soustředil na Nell. „Ahoj, Nell… máš se?“ Ubohé. Ubohé. Tak ubohé. Ušklíbla se na mě. „Ahoj, Jasone.“ Becca a Jill šly dál a zastavily se u skříněk, pár kroků od nás. Tady bylo hlavní ohnisko společenského života ve škole – chodba v přízemí u učeben humanitních předmětů, se skříňkami a jídelnou, vedoucí ven do dvora. Tady se odehrávalo všechno důležité. Tady kluci zvali holky na rande nebo vyzývali jiné kluky ke rvačkám, tady se kamarádi hádali a dvojice rozcházely. Pokud člověk patřil mezi populární, tady se „nechával vidět“. Vůdci různých part se tady nechávali obklopovat svými nohsledy. Takže jako hvězda fotbalového týmu jsem samozřejmě musel pozvat holku na rande tady. Nell byla populární, ale nepatřila k těm holkám, které kolem sebe mají nějakou partu. Chovala se hezky ke všem, její obliba pramenila z toho, že je krásná a chytrá a že její táta je druhý nejvlivnější člověk ve městě, po Kyleově tátovi. A taky, že Nell je Kyleova nejlepší kamarádka, protože Kyle 17
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
byl pochopitelně hvězda střední školy. Skvělý quarterback, v šestnácti v reprezentaci, syn senátora, a navíc vypadal tak dobře, až to bylo trapné. Ten kluk vedl naprosto dokonalý život. Kamarádil se s nejatraktivnější holkou ve škole, byl bohatý, hezký, oblíbený, sportovně nadaný, měl úžasné rodiče. Dokonce měl i zatraceně boží auťák, klasické Camaro SS, které dal dohromady jeho starší brácha, a pak mu nechal, když po maturitě odešel z domova. Nejspíš bych Kylea nenáviděl, kdybychom se nekamarádili už od školky a kdybych neměl pro pobavení všech ostatních tu bezva historku, jak si ve třetí třídě počural kalhoty a já ho kryl. Teď na mě všichni koukali. Věděli, že se něco chystá. Malcolm a Frankie nejspíš vyslepičili všem, koho znali, což zahrnovalo celou školu, že chci pozvat Nell na rande. Takže najednou tady v chodbě stáli všichni „populární“, a ani se nesnažili předstírat, že na nás neciví. Teď už nemůžu vzít zpátečku. Sakra. Spolkl jsem suchý knedlík v krku, za který mohly moje nervy, a zaťal ruce u boků v pěsti. „Hele, Nell, říkal jsem si… nešla bys se mnou dneska večer ven? Tak v sedm?“ Hlas se mi netřásl ani nezněl skřípavě. Podařilo se mi pronést to dostatečně nenuceně. Nell se překvapeně nadechla a oči se jí doširoka rozevřely. Než se stačila ovládnout a stisknout zuby, z pusy jí vylétlo vzrušené vypísknutí. „Jo! Teda jako, no jasně, moc ráda. A kam chceš jít?“ Na tohle jsem se už díkybohu trochu připravil. „Co třeba do Brava?“ Znovu se usmála. Pro středoškoláky to byla dost drahá restaurace a člověk tam musel mít rezervaci, zvlášť v pátek večer. S tátou jsem měl dohodu, že když se budu soustředit na svoje známky a fotbal, on se postará, abych nemusel chodit na brigády. Dával mi jako odměnu dvě stě dolarů za kaž18
TOPÍME
SE V SOBĚ
dé vítězství našeho týmu a dvacku za každý můj touchdown. Letos nás ještě nikdo neporazil a já ve čtyřech zápasech, které jsme sehráli, položil šest touchdownů. Jo, tátovi hodně záleželo na tom, abych ve fotbale uspěl. Vítězství pro něj bylo vším, hned po tom „stát se „pořádným chlapem“. „A nemusíš mít rezervaci, když se tam chceš v pátek dostat?“ zeptala se Nell. Domýšlivě jsem se ušklíbl a vrazil si pravou ruku do kapsy džínů. „Jo.“ Přimhouřila na mě oči. „Jaks moh vědět tak jistě, že s tebou půjdu?“ Zašklebil jsem se ještě víc, hlavně abych zamaskoval, jak hrozně mi buší srdce. „Vždyť jdeš, ne?“ Nell se nedokázala tvářit vážně dlouho. „Tak teda v sedm.“ Přikývl jsem a protlačil se kolem ní do třídy. Ignoroval jsem šepot, který kolem nás vypuknul. Vklouznul jsem na svoje místo vzadu u okna a nevšímal si toho, jak si Nell horečně šeptá s Beccou a Jill, jak to holky obvykle dělají. Kéž bych si taky mohl nějak podobně ulevit, ale to nešlo. Jsem chlap, a chlapi nedávají najevo emoce. Nell se půvabně usadila na židli o pár řad přede mnou přes uličku. Položila si batoh na zem a sklonila se k němu, aby ho otevřela. Přitom se po mně nenápadně podívala a usmála se, když zjistila, že ji pozoruju. V hloubi duše se mi zatřepotala myšlenka na to, jestli mi dovolí, abych ji políbil. Asi ne, ale bylo by bezva, kdyby to udělala. *** Naštěstí pro mě nám trenér místo nácviku pustil film. Kyleovi dovolil jít domů, protože věděl, že on si to nastuduje sám. My ostatní jsme takovou kliku neměli, takže jsme skoro až do půl sedmé sledovali, jak hraje Brighton. 19
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
Měl jsem v plánu vyrazit si s Nell hned po tréninku, takže jsem v batohu do školy propašoval džíny a košili. Ta se mi pomačkala, ale s tím se prostě nedalo nic dělat. Když všichni kluci vypadli, osprchoval jsem se a skočil do auta. Koupil jsem si ho sám, šetřil jsem si odměny za všechna loňská fotbalová vítězství, plus odměnu za závěrečné (výborné) vysvědčení. Byl to deset let starý Ford Pickup, F-150, černý, s manuální převodovkou a pohonem na všechna čtyři kola. Můj miláček. Možná nic moc auto, ale bylo moje. Táta mi ho v žádném případě nemohl sebrat, i kdybych provedl bůhvíco, protože jsem si na něj našetřil sám a zaplatil si ho. Tohle můj otec respektoval. Měl vlastní smysl pro čest, i když dost pokroucený. Nevadilo mu mlátit mě, až jsem močil krev, ale uznával moje soukromí, nelezl do mých věcí, a dával mi peníze, když jsem si je podle něj zasloužil. Když jsem se mu bránil, jeho lekce byly kratší. Samozřejmě to dopadlo tak, že mě vždycky složil, ale nedostal jsem tolik nařezáno. A tak jsem se snažil bránit čím dál častěji. Rozjel jsem se k Nell domů a pneumatiky fordu skřípaly na štěrkové cestě. Nervy jsem měl na pochodu. Konečně se to stane. Půjdu na rande s Nell Hawthorneovou. Představoval jsem si, že si vezme střízlivou, ale svůdnou úzkou sukni nad kolena, a k tomu nějaký vršek, ve kterém vyniknou její úžasná prsa. Dlouhé nazrzlé vlasy bude mít rozpuštěné kolem ramen, jen nad čelem upevněné sponkou, aby jí nepadaly do očí. Ráda si lakovala nehty zářivými barvami, většinou rudou nebo oranžovou nebo růžovou. Někdy modrou a zelenou, ale nikdy černým nebo jiným tmavým odstínem. Zastavil jsem na silnici asi půl druhého kilometru od Nellina domu a zkusil se dát trochu do kupy. Je to jen večeře. Jsme kamarádi a jdeme spolu v pátek večer ven. Nic víc. Nemám důvod si myslet, že ji budu moct políbit. Nebudu 20
TOPÍME
SE V SOBĚ
se ji pokoušet vzít ani za ruku. Prostě jen… budeme spolu, povídat si a tak. Není třeba z toho vyšilovat. Jenže to nepomáhalo. Byl jsem jako na jehlách, rozhodně jsem vyšiloval. Dlouze jsem vydechl a udeřil dlaněmi do volantu. Pak jsem pořádně hlasitě zakřičel, abych vypustil trochu páry. Byl jsem tak napumpovaný vzrušením z toho, že mám rande s Nell, až jsem skoro přestal cítit všechny ty modřiny. Zase jsem se rozjel a zabočil na příjezdovou cestu k Nellinu domu. Právě když jsem zastavoval, zazvonil mi mobil. Podíval jsem se na displej, a když jsem uviděl Kyleovo jméno, stiskl jsem PŘIJMOUT HOVOR. Hodiny na mobilu ukazovaly 18.54, takže jsem tady byl trochu brzo. Předtím jsem úmyslně vytěsnil skutečnost, že bych měl Kyleovi něco říct, když se chystám jít na rande s holkou, která je mu bližší než vlastní sestra. A teď mi volá, jen pár minut před tou schůzkou. Skoro se mi to ani nechtělo vzít. „Čau, Kyle! Co je, kámo?“ zeptal jsem se falešně veselým tónem. Zaváhání na druhém konci bylo hlasitější než výkřik. „Hele, Jasone, tady je Nell. Volám z Kyleova telefonu, protože... já... zapomněla jsem si svůj.“ Nellin hlas mě udeřil do hrudi, jako bych narazil na cihlovou zeď. Pak mi došlo, co vlastně řekla. „Zapomněla sis ho? A kde seš? Zrovna zajíždím na vaši příjezdovou cestu.“ Ještě delší zaváhání. Žaludek se mi stáhnul, a když zase promluvila, srdce mi pokleslo. „Hele, promiň, ale já s tebou nemůžu jít.“ Sakra. Měl jsem vědět, že to nebude taková hračka. „Aha. Jasně.“ Pokusil jsem se zamaskovat zklamání, ale bylo mi jasné, že jí to stejně neuniklo. „Nestalo se něco? Teda jako...“ „Já jen, prostě – asi jsem souhlasila moc rychle, Jasone. Omlouvám se. Myslím... myslím, že by to nefungovalo.“ 21
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
„Takže to nechceš nechat na jindy, co.“ Teď už jsem nedokázal nijak zamaskovat, jak mě to zasáhlo. „Ne. Moc se omlouvám.“ „Není za co. Asi.“ Zasmál jsem se a došlo mi, jak trapně to zní, když Nell určitě poznala, že jsem rozčilený. „Ale houby. Je za co. Je to dost divný chování, Nell. Já se tak těšil.“ Potřeboval jsem to nějak pochopit. Sevřel jsem křečovitě prsty kolem volantu a pevně zavřel oči. „Je mi to moc, moc líto, Jasone. Prostě jsem si uvědomila, když jsem nad tím začala uvažovat, že... hele, mně to fakt polichotilo, žes mě pozval, a taky jsem se těšila, ale –“ Přerušil jsem ji. „Je to kvůli Kyleovi, že jo? Seš s ním, voláš z jeho telefonu... takže je to samozřejmě kvůli němu.“ Mělo mi to dojít dřív. Vážně mělo. Stejně si vždycky všichni mysleli, že ti dva to jednou dají dohromady. „Jasoně, to není – totiž, jo, jsem s Kylem, ale –“ „V pohodě. Já to chápu. Asi jsme všichni věděli, že to jednou přijde, takže by mě to nemělo překvapit. Jen škoda, žes mi to neřekla dřív.“ „Omlouvám se, Jasone. Nevím, jak ti to mám vysvětlit.“ „Nemusíš mi nic vysvětlovat. V pohodě. Jenom budu... to je fuk. Tak v pondělí na chemii.“ Už jsem chtěl zavěsit, když mě zarazila. „Jasone, počkej.“ „Co?“ „Asi bych ti to neměla říkat, ale... Becca tě miluje už od sedmý třídy. Kdybys chtěl jít s ní, stoprocentně by si na tebe čas udělala.“ „Becca?“ Tohle mě šokovalo. „Nebylo by to divný? Teda, jak bych jí to vysvětlil? Myslela by si, že je pro mě jenom náhradnice, nebo tak. Teda, ono by to tak bylo, ale stejně, chápeš?“ Nell odpověděla až po chvilce. „Řekni jí pravdu. Že jsem to na poslední chvíli zrušila, ale už máš udělanou rezervaci, a že jsem navrhla, aby šla místo mě.“ 22
TOPÍME
SE V SOBĚ
„A tohle zabere? Myslíš jako fakt?“ Becca? Je moc hezká. Ale není to Nell. Nahlas jsem ovšem vyslovil něco jiného. „Becca je tak sexy.“ „Zabere to. Prostě jí zavolej.“ Nadiktovala mi Beccino číslo. Zapsal jsem si ho na účtenku z benzínky a pro jistotu ho zopakoval. „Díky. Teda, asi. Ale Nell... než příště zlomíš nějakýmu klukovi srdce, varuj ho aspoň předem, jo?“ Snažil jsem se dodat svému hlasu předstíranou hravost. „Neplácej pitomosti, Jasone. Nezlomila jsem ti srdce. Vždyť jsme spolu měli jít poprvý. Ale stejně mě to mrzí. Že jsem tě zklamala.“ „V pohodě. A třeba to s Beccou vyjde. Je skoro taková kočka jako ty. Sakra, počkej, to znělo blbě. Neříkej Becce, že jsem to plácnul, jo? Obě jste stejný kočky, fakt že jo –“ Ježiši. Plácám jako idiot. Někdo by mi to měl zatrhnout. Nell se rozesmála a splnila mi to. „Jasone, sklapni, jo? Zavolej Becce.“ Spojení se přerušilo. Zíral jsem na obdélníček účtenky s deseti šikmo načmáranými číslicemi na zadní straně. Becca? Nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Když jsem o tom tak uvažoval, došlo mi, že o ní vůbec nic nevím. Měl jsem pocit, že má nějak extra přísné rodiče, ale možná jsem ho získal jen z toho, že vždycky chodila tak super cudně oblečená, nikdy neukazovala víc holé kůže než ruce pod tričkem a nohy od kolen dolů. Nic s velkými výstřihy, nic do půli stehen. Nikdy se netočila kolem kluků, dokonce ani s nikým neflirtovala, nevymetala večírky. Byla to tichá holka, studijní typ, milá a zdvořilá, když s ní člověk mluvil. Lidi ve škole si jí buď nevšímali, nebo k ní byli milí jen proto, že se kamarádila s Nell. Takže ona je do mě zamilovaná? Vážně? Jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml? 23
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
Pár dalších minut jsem zůstal sedět v autě a uvažoval. Když mi někdo zaklepal na okýnko, málem jsem se počural leknutím. Stáhl jsem ho dolů a objevila se mírná, hezká tvář paní Hawthorneové s poněkud zmateným výrazem. „Jasone? Stalo se něco? Nell tu není. Šla si s Kylem zaběhat.“ Paní Hawthorneová patřila k těm matkám, u kterých si člověk přeje, aby to byla jeho máma. Štíhlá, s jemnými blond vlasy a bledou pokožkou, ztělesnění zralé krásy. Pořád se usmívala, chodila nám často fandit na fotbal a vždycky měla napečeno něco dobrého. Skoro každého ve městě znala jménem a ráda se s lidmi objímala. Většinou voněla sušenkami a nevtíravým parfémem. Moje matka jako by už skoro ani neexistovala, ukrývala se ve svém pokoji a sledovala v jednom kuse telenovely a reality show. Od bitevního pole v obýváku se držela dál. Táta ji občas taky proplesknul, ale když jsem začal být dost velký na to, abych snesl nápor jeho pěstí, soustředil se výhradně na mě. Mámu nechával na pokoji, až na to, že čelo jejich postele naráželo dvakrát týdně na zeď, za kterou byl můj pokoj. „Ne, nic,“ odpověděl jsem paní Hawthorneové. „Všechno je v pohodě. Myslel jsem, že půjdeme všichni tři někam ven, ona, Kyle a já, ale spletl jsem si čas.“ Paní Hawthorneová se na mě zamračila. „Víš, že není hezké lhát, Jasone?“ Ušklíbl jsem se na ni. „Cože, já? Proč bych to dělal?“ Zamračila se ještě víc. „Znám tě už od doby, kdys nosil plínky, Jasone, a poznám, když lžeš.“ Koutky rtů se jí zvlnily a její mrknutí mi připomnělo Nell. „Vím taky, že se Nell a Kyle kvůli něčemu pohádali, a tuším kvůli čemu.“ „Pohádali se?“ To pro mě byla novinka. „Zrovna jsem mluvil s Nell, volala mi z Kyleova telefonu. Nepřipadalo mi, že by se chytli.“ To už asi znělo trochu hořce. 24
TOPÍME
SE V SOBĚ
Nellina matka sklopila oči k zemi, skoro rozpačitě, jako by i tak uhlazená dáma jako ona dokázala pociťovat rozpaky. „Asi se usmířili.“ Setkala se s mým pohledem. „Jasone, já vím, že jsi měl Nell vždycky rád. Já to vím. Ale ona ne.“ Rozčileně jsem vydechl. Zdá se, že se Frankie nemýlil, když mi tvrdil, že o mé zamilovanosti do Nell vědí všichni. Kromě Nell. „No, na tom teď nezáleží. Mám pocit, že se s Kylem dali dohromady.“ Paní Hawthorneová přikývla. „Ano, taky si myslím. Nepřekvapilo by mě to. Promiň, Jasone, vím, že tě to musí trápit.“ Pokrčil jsem rameny. „To nic. Stejně to vždycky vypadalo, že ti dva prostě musí skončit spolu, ne?“ Nellina matka znovu kývla. „Ano, taky jsem si to vždycky myslela.“ Upřela na mě ostrý pohled. „A co budeš teď dělat ty?“ Pohrával jsem si s koncem řadicí páky. „To nevím. Nell říkala, abych pozval ven Beccu, ale já nevím. Nechtěl bych, aby si myslela, že je pro mě jen náhradnice, víte?“ „Hm. Vlastně to není tak špatný nápad. Podle mě, když řekneš Becce pravdu, přijme to. Možná to ze začátku bude trochu trapné, ale je to chápavé děvče. Snaž se to udělat přirozeně. Prostě si s ní promluv.“ „Myslíte?“ „Určitě. Za pokus to stojí, ne?“ Dotkla se mé ruky. „Jasone, víš, že kdybys cokoli potřeboval, můžeš sem přijít, viď?“ V hlase jí zazněla nějaká hluboká, vážná struna. Jako by věděla to, co jsem neřekl nikomu kromě Kylea. Zůstal jsem na ni zírat. Nenapadalo mě, co bych jí měl odpovědět. „Děkuju, paní Hawthorneová. Jste bezva.“ Usmála se na mě. Byl jsem si jistý, že v jejím úsměvu vidím náznak smutku. Jenže i kdyby opravdu věděla, co se děje v obývacím pokoji Dorseyových, nemohla by s tím nic udělat. 25
J A S I N D A W I L D E R O VÁ
Věděl jsem, že Becca bydlí v jednom z těch novějších komplexů rodinných domků pár kilometrů odsud. Když jsem vycouval od domu Hawthorneových, zamířil jsem tam. Kousek od cíle jsem zastavil u krajnice a vyťukal číslo, které mi dala Nell.
26