0037071

Pe r Pe t t e r s o n P ro k l í n á m řeku času

KNIŽNÍ KLUB

Proklinam reku casu_titulni list.indd 1

9/14/15 10:20 AM

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 4

PfieloÏila Jarka Vrbová

JEG FORBANNER TIDENS ELV Copyright © 2008, Forlaget Oktober A/S Translation © Jarka Vrbová, 2015 ISBN 978-80-242-4972-8

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Strรกnka 5

Pro Steena

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Strรกnka 7

I.

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 9

1) To v‰echno se stalo pfied pûknou fiádkou let. Matka se uÏ del‰í dobu cítila mizernû. Aby skoncovala s fieãmi tûch kolem sebe, pfiedev‰ím m˘ch bratrÛ a otce, ktefií si o ni dûlali starosti, nav‰tívila lékafie, k nûmuÏ celá na‰e rodina chodí od nepamûti. V té dobû musel b˘t uÏ hodnû star˘, protoÏe si nepamatuji, Ïe bychom nûkdy ‰li k nûkomu jinému, a také si nepamatuji, Ïe bych doktora zaÏil jako mladého. Nepfiestal jsem k nûmu chodit ani pozdûji, kdyÏ jsem bydlel o desítky kilometrÛ dál.

Po zbûÏné prohlídce poslal matku do Akerské nemocnice na odborné vy‰etfiení. Absolvovala nûkolik testÛ, moÏná i bolestiv˘ch, v bíle nebo svûtle zelenû vymalovan˘ch sálech velké nemocnice poblíÏ kfiiÏovatky na Sinsenu, v té ãásti Osla, kterou jsem vÏdycky povaÏoval za na‰i, tedy ve v˘chodní, pak se vrátila domÛ a ãtrnáct dní ãekala na v˘sledky. KdyÏ koneãnû pfii‰ly, ukázalo se, Ïe má rakovinu Ïaludku. Její první reakce byla následující: tak já tolik nocí probdûla a trápila se hrÛzou, hlavnû kdyÏ byly dûti malé, Ïe umfiu na rakovinu plic, a nakonec dostanu rakovinu Ïaludku. Tolik promarnûného ãasu!

Matka byla taková. A po cel˘ svÛj dospûl˘ Ïivot byla siln˘ kufiák, stejnû jako já. Dobfie znám to noãní rozpoloÏení, kdy ãlovûk leÏí pod pefiinou, oãi má suché, bolavé, zírá do tmy a Ïivot mu doslova skfiípe mezi zuby jako popel, i kdyÏ já se bál víc o svÛj vlastní Ïivot neÏ toho, Ïe moje dûti zÛstanou bez otce.

Chvíli zÛstala sedût u kuchyÀského stolu s obálkou v ruce a nespou‰tûla oãi ze stejného trávníku, ze stejného bíle natfieného 9

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 10

plotu, ze stejn˘ch su‰ákÛ na prádlo a stejn˘ch ‰ediv˘ch fiadov˘ch domkÛ, kam mûla v˘hled tolik let. Stejnû tolik let myslela na to, Ïe se jí v téhle zemi vlastnû vÛbec nelíbí. Nelíbilo se jí, Ïe jsou tu v‰ude ‰edivé kameny a skály, smrkové lesy a náhorní planiny, nelíbily se jí hory. Nemohla hory ani vidût, ale vûdûla, Ïe jsou v‰ude a kaÏdého, kdo Ïije v Norsku, do jisté míry nûjak ovlivÀují.

Vstala, vy‰la do pfiedsínû a vzala telefon, po krátkém rozhovoru ho znovu poloÏila, vrátila se ke stolu a ãekala na mého otce.

Otec uÏ byl nûkolik let v dÛchodu, do práce chodila jen ona, byla o ãtrnáct let mlad‰í neÏ on, ale toho dne mûla volno. Lépe fieãeno si volno udûlala.

Otec chodil ãasto ven pod záminkou, Ïe nûco musí zafiídit, matka netu‰ila, ãeho se jeho pochÛzky t˘kají, ani nevidûla jejich v˘sledky, ale to, co mezi rodiãi kdysi vyvolávalo konflikty, uÏ dávno utichlo a trval klid zbraní. Dokud se nepokou‰el fiídit její Ïivot, nechala ho, aÈ si Ïije svÛj. Dokonce ho zaãala obhajovat a chránit. KdyÏ jsem o nûm utrousil kritické slovo a chtûl ji ve ‰patnû pochopeném pokusu podpofiit jako Ïenu, doãkal jsem se odpovûdi, Ïe si mám hledût sv˘ch vûcí. Tobû se to fiekne, kdyÏ je ti v‰echno dáno, ty ‰tírku.

Pfiitom mÛj Ïivot zdaleka nebûÏel hladce jako na drátkách.

Plnou parou jsem se blíÏil k rozvodu. Byl mÛj první, a tak jsem se domníval, Ïe se mi Ïivot ocitne v troskách. Nûkdy jsem nebyl schopen ani pfiejít z kuchynû do koupelny a musel jsem si nejménû jednou kleknout, abych se vzpamatoval a mohl jít dál.

KdyÏ se otec koneãnû vrátil domÛ z tûch sv˘ch pochÛzek, které povaÏoval za neodkladné, jistû ve ãtvrti Vålerenga, odkud pocházel, kde jsem se já sedm let po válce narodil a kam se on pofiád vracel a st˘kal se se sv˘mi vrstevníky se stejn˘m zázemím v „t˘mu starcÛ“, jak si fiíkali, matka je‰tû pofiád sedûla v kuchyni u stolu. Mûla teì v ústech cigaretu, zfiejmû salemku nebo Cooly, 10

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 11

do nichÏ kvÛli tûm, kdo se báli rakoviny plic, dodávali mentolovou pfiíchuÈ.

Otec stál ve dvefiích, starou sportovní ta‰ku v ruce, pfiipadala mi podobná té, co jsem nosil v sedmé nebo osmé tfiídû, v‰ichni tehdy takovou nosili, a jestli se nepletu, byla to pfiímo ona. To znamená, Ïe v té chvíli jí bylo víc neÏ pûtadvacet let. „Dneska odjíÏdím,“ fiekla matka. „A kam,“ zeptal se otec. „DomÛ.“ „DomÛ? Dneska? NemÛÏeme si o tom promluvit? Musím si to promyslet.“ „Není co prom˘‰let,“ odpovûdûla matka. „UÏ jsem si objednala lístek na trajekt. Dostala jsem dopis z nemocnice, Ïe mám rakovinu.“ „Îe mበrakovinu?“ „Ano. Rakovinu Ïaludku. Musím jet domÛ.“ Pofiád fiíkala doma, kdyÏ mluvila o Dánsku a o svém rodném mûstû na severu té malé zemiãky, i kdyÏ tady v Norsku, v Oslu, Ïila uÏ cel˘ch ãtyfiicet let. „Ty chce‰ jet sama?“ „Ano,“ fiekla matka, „pfiesnû to chci.“ A byla si vûdoma, Ïe pokud to fiekne takhle, otce se to dotkne, coÏ ji nijak netû‰ilo, naopak, zaslouÏil by si lep‰í zacházení po tolika pfiíkofiích v Ïivotû, ale mûla pocit, Ïe nemá jinou volbu. Musí jet sama. „V‰ak tam nezÛstanu dlouho,“ fiekla, „jen pár dní, pak se vrátím. Budu muset do nemocnice. Asi mû budou operovat. AspoÀ doufám. Odjedu dneska, veãerní lodí.“ Podívala se na hodinky. „TakÏe za tfii hodiny. Mám nejvy‰‰í ãas si zapakovat vûci.“ Bydleli v fiadovém domku s kuchyní a ob˘vákem v pfiízemí a tfiemi mal˘mi loÏnicemi a maliãkou koupelnou v prvním patfie.

V tom domû jsem vyrostl. Znal jsem kaÏd˘ záhyb na tapetû, kaÏdou prasklinu v podlaze, kaÏd˘ temn˘ kout ve sklepû. Dfievûn˘ 11

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 12

montovan˘ domek typu Selvaag. KdyÏ ãlovûk silnû kopl do stûny, noha mu zmizela u sousedÛ.

Matka típla cigaretu do popelníku na stole a vstala. Otec se nehnul ani o píì ode dvefií, ta‰ku pofiád v ruce. Druhou ruku pomalu, nejistû natáhl k matce. Nikdy nebyl zvlá‰tní pfieborník ve fyzickém kontaktu, s v˘jimkou boxerského ringu, a nebyla to koneckoncÛ ani matãina silná stránka, ale teì otce jemnû, skoro láskyplnû odstrãila, aby mohla projít. Dovolil jí to, byÈ neochotnû a s takovou nechutí a váhavostí, Ïe pochopila, Ïe jí chce dát nûco najevo, nûco tím naznaãit, aniÏ to musí vyjadfiovat slovy. Ale na to je uÏ pozdû, fiekla si pro sebe, moc pozdû, on to v‰ak nesly‰el.

Pfiesto otci dovolila, aby ji zdrÏoval, protoÏe snad pfiece jen nakonec pochopil, Ïe proÏili spoleãnû ãtyfiicet let Ïivota a mají spolu ãtyfii syny, i kdyÏ jeden uÏ je po smrti, pohybují se vedle sebe ve stejném domû, ve stejném bytû, dokáÏou na sebe ãekat a neodjíÏdûjí zbrkle a zniãehonic jen proto, Ïe se stane nûco dÛleÏitého.

Odjela lodí, kterou jsme v‰ichni jezdili, kdyÏ jsme mífiili tím smûrem, jmenovala se Holger Dán. Krátce poté skonãila jako provizorní ubytovna pro uprchlíky ve ·védsku, nejdfiív ve Stockholmu a pak v Malmö, jak jsem zjistil, a dnes jezdí nûkde v Asii, asi skonãila na nûjakém pobfieÏí v Indii nebo v Bangladé‰i, ale v dobû, o které mluvím, jezdila na pravidelné lince mezi Oslem a mûstem na severu Jutského poloostrova, kde matka vyrostla.

Loì se jí líbila a byla toho názoru, Ïe si nezaslouÏí posmû‰né naráÏky jako Holger Dán – pfiipluje nám? nebo Holger Dán – potopí se nám?, jak lidé vtipkovali, ale byla to mnohem lep‰í loì neÏ ta plovoucí kasina, co obstarávají dopravu teì, kdy moÏností zpít se do nûmoty je nesmyslnû moc, a jestliÏe se Holger Dán ve ‰patném poãasí kolébal tak, Ïe pasaÏéfii hromadnû zvraceli, rozhodnû to neznamenalo, Ïe skonãí v hlubinách. Já osobnû na té lodi také nejednou zvracel, ale bral jsem to prostû jako samozfiejmost.

12

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 13

Matka si oblíbila lodní personál. Po v‰ech tûch letech vût‰inu z nich trochu znala, loì nebyla velká a v‰ichni vûdûli, kdo matka je, poznávali ji, a kdyÏ vstoupila na lodní mÛstek, vítali ji jako starou známou.

Tehdy si také moÏná v‰imli vût‰í váÏnosti v jejím chování, v tom, jak kráãela, jak se rozhlíÏela, jak roztahovala ústa k úsmûvu, jenÏ vlastnû nebyl úsmûvem, protoÏe se net˘kal niãeho, ãeho by ostatní mohli b˘t svûdkem. Vypadala tak vÏdycky, kdyÏ ji nûco hodnû zaujalo a ona se v my‰lenkách nacházela úplnû jinde, neÏ lidé kolem ní pfiedpokládali. Pfiipadala mi v takové chvíli v˘jimeãnû krásná. Vyhladila se jí pleÈ na obliãeji a oãi dostaly podivn˘ jasn˘ lesk. Jako mal˘ kluk jsem ji ãasto upfienû pozoroval, kdyÏ si nebyla vûdoma mé blízkosti, anebo je‰tû ãastûji kdyÏ zapomnûla, Ïe tam jsem, a já si pfiipadal osamûl˘ a opu‰tûn˘. Ale bylo to i zajímavé na pohled, protoÏe vypadala jako nûjaká Ïenská postava v televizi, jako Greta Garbo v Královnû Kristinû, která na konci filmu stojí zasnûnû na pfiídi lodi cestou na jiné, duchovnûj‰í místo, nûjak˘m kouzlem se objevila u nás v kuchyni a na chvíli se posadila na na‰i kovovou Ïidli se zapálenou cigaretou v prstech a s otevfienou, zatím nedotãenou a nevyplnûnou kfiíÏovkou pfied sebou. Nebo jako Ingrid Bergmanová v Casablance, protoÏe nosila stejn˘ úães se stejnou vlnkou do tváfie, aÏ na to, Ïe moje matka by Humphreymu Bogartovi nikdy nefiekla: You have to think for both of us. Ani nikomu jinému.

Pokud nûkdo z posádky na Holgeru Dánovi poznal, Ïe její chování se zmûnilo, kdyÏ pfiecházela po lodním mÛstku s hnûd˘m kuffiíkem z imitace kÛÏe, kter˘ jsem podûdil a beru si ho dodnes v‰ude, kam jedu, nezmínil se o tom a myslím, Ïe za to byla vdûãná.

Se‰la do kabiny, poloÏila kuffiík na Ïidli, vzala z poliãky nad umyvadlem skleniãku na zuby, dÛkladnû ji vypláchla, otevfiela kuffiík a vytáhla zpod obleãení láhev. PÛllitrovku whisky Upper 13

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 14

Ten, kterou si pfiednostnû dávala, kdyÏ mûla chuÈ na tvrd˘ alkohol, coÏ myslím ãinila mnohem ãastûji, neÏ jsme vnímali. Nemûli jsme co do toho mluvit, ale mí bratfii byli toho názoru, Ïe Upper Ten je zbyteãnû levn˘ sajrajt, zvlá‰È na cestách, kde má ãlovûk pfiístup k bezcelnímu pití. Dávali pfiednost malt whisky, tfieba Glenfiddich, která byla na lodi do Dánska k dostání, a drÏeli dlouhé pfiedná‰ky o pozoruhodnû hladké chuti single malt na patfie a o podobn˘ch nesmyslech, a v‰ichni vespolek jsme si dûlali legraci z matãina ‰patného vkusu.

To se pak na nás jen chladnû podívala a pravila: „Jsou tohle vÛbec moji synové? Takoví snobové?“ A pak dodala: „S ãím kdo zachází, tím i schází.“ Pravdou je, Ïe já s ní souhlasil, a abych byl upfiímn˘, kdyÏ jsem se odváÏil jít do Vinmonopolu, kupoval jsem si taky tu norskou whisky Upper Ten, nebyla ani single malt, ani hladká na patfie, naopak ‰típala v hrdle, a pokud na to pfii prvním dou‰ku ãlovûk nebyl pfiipraven˘, vhánûla slzy do oãí. Neznamená to, Ïe to byla ‰patná whisky, ale byla levná.

Pak matka otevfiela jist˘m pohybem láhev a nalila ãtvrt sklenice, dvûma loky ji vypila a v ústech a hrdle ji tak za‰krábala, Ïe dlouho ka‰lala a vytryskly jí bolestí slzy. Poté rychle schovala láhev zpátky pod sloÏené ‰aty v kufru, veze pfiece kontraband a za dvefimi ãíhají celníci s pajcrem a Ïelízky, omyla si slzy na tváfii pfied zrcadlem, dÛkladnû se osu‰ila, stáhla si ‰aty na bocích, jak mají ve zvyku Ïeny pfii tûle, a pak vy‰la nahoru do jídelny, po v‰ech stránkách skromné vãetnû jídelního lístku pfiehledného pfiesnû tak, jak se jí to zamlouvalo. Byla to pro ni zkrátka ta pravá loì.

Do jídelny si vzala knihu, kterou zrovna ãetla. âetla pofiád, vÏdycky mûla nûjakou s sebou v ta‰ce, a protoÏe zrovna nedávno vy‰el nov˘ Günther Grass, urãitû ho mûla u sebe a ãetla ho nûmecky. KdyÏ jsem po gymnáziu pfiestal ãíst cokoli v nûmãinû z jednoduchého dÛvodu, Ïe uÏ to nebyla povinná ãetba, vyhubovala mi, Ïe jsem intelektuální lenoch. Já se bránil, Ïe nejsem, 14

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 15

Ïe to je principiální záleÏitost, protoÏe jsem antinacista. Rozlítilo ji to. Namífiila na mû tfiesoucí se ukazováãek se slovy: „Co ty ví‰ o Nûmecku, o nûmecké historii a o tom, k ãemu tam vlastnû do‰lo? Ty ‰tírku jeden.“ ¤íkala mi tak ãasto: Ty ‰tírku. Pravda, moc jsem nevyrostl, ale to ona také ne. Zato jsem byl dost hbit˘ a ta pfiezdívka v sobû obsahovala obojí – Ïe jsem stejnû malého vzrÛstu jako ona a zároveÀ ‰ídlo jako otec, a kdoví, moÏná jsem se jí tak líbil. AlespoÀ jsem v to doufal. A v dobû, kdy se nበrozhovor odehrál, jsem toho o Nûmecku skuteãnû moc nevûdûl.

V tom mûla pravdu.

Neumím si pfiedstavit, Ïe by byla tehdy v lodní jídelnû ve zvlá‰È spoleãenské náladû, Ïe by se posadila ke stolu, kde uÏ nûkdo sedûl, a zahájila rozhovor, aby se dozvûdûla, co si myslí a o ãem sní, protoÏe cestující jí byli podobní a mûli stejné zázemí, anebo naopak, protoÏe nebyli jeden jako druh˘ a v rozdílech ãlovûk shledává zajímavost, tam spoãívají moÏnosti, jak se domnívala, hledala rozdíly a soudila z nich na mnohé. TakÏe tentokrát sedûla sama u stolku pro dva, ti‰e jedla, po jídle u kávy soustfiedûnû ãetla, a kdyÏ byl ‰álek prázdn˘, vzala knihu do podpaÏí a vstala. Ve chvíli, kdy ztratila oporu, pocítila takovou slabost, Ïe dostala strach, Ïe upadne a uÏ se nikdy nepostaví. Chytila se okraje stolu, svût se s ní zatoãil a ona netu‰ila, jestli dokáÏe pfiejít jídelnu, projít kolem recepce a sejít po schodech. Pak se jí to pfiece jen povedlo. Zhluboka se nadechla a kráãela neochvûjnû mezi stoly, rozhodn˘mi kroky sestoupila po schodech ke kabinám a mûla ve tváfii v˘raz, kter˘ jsem uÏ popsal, jen párkrát se musela opfiít o stûnu v dlouhé chodbû, neÏ na‰la ãíslo sv˘ch dvefií, vytáhla klíã z kapsy kabátu, a jakmile se ocitla uvnitfi, zamkla za sebou. Hned si sedla na postel, nalila si do skleniãky na zuby mocnou dávku Upper Ten, tfiemi loky ji do sebe obrátila, a kdyÏ to zabolelo, rozplakala se.

15

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 16

2) Matka pfie‰la po lodním mÛstku z lodi Holger Dán na pfiístavní molo ve svém rodném severojutském mûstû, které nadále naz˘vala sv˘m domovem i po ãtyfiiceti letech trvalého bydli‰tû v Oslu, ‰la po hrázi s hnûd˘m kuffiíkem v ruce a dál podél dokÛ, které uÏ byly v osmdesát˘ch letech zru‰ené, protoÏe rejdafiské podnikání se tehdy v Dánsku zhroutilo jako domeãek z karet.

Matka pokraãovala kolem staré Tordenskjoldovy bíle natfiené pra‰né vûÏe, jiÏ mûsto pfiesunulo z pÛvodního místa o sto padesát metrÛ dál tam, kde stojí dnes. VûÏ podhrabali, poloÏili staré kolejnice, zkonstruovali gigantické taÏné zafiízení a na kolejnice nalili pfies tisíc litrÛ tekutého m˘dla, aby klouzaly. A povedlo se.

Pfietáhli kulatou, neuvûfiitelnû tûÏkou kamennou vûÏ centimetr po centimetru na nové místo, pfiipravené do posledního detailu, a mohli pak pfiistavût k lodûnici moderní such˘ dok, aniÏ zniãili jednu z mála atrakcí mûsta. Pfiesun ale probûhl uÏ dávno a matka si nebyla jistá, jestli je ta verze s tekut˘m m˘dlem a kolejnicemi pravdivá, pfiipadala jí trochu nepravdûpodobná a nebyla tenkrát u toho. Îila v Norsku, unesená proti své vÛli vlastnímu osudu jako rukojmí, a jim se to podafiilo. VûÏ definitivnû pfiemístili.

O tfii roky dfiíve uloÏili jejího otce do zemû (stejnû podráÏdûnû a netrpûlivû, jak se cel˘ Ïivot choval) na hfibitov u Fladstrandského kostela hned vedle krásného parku PlantáÏ, s nímÏ se hfibitov dûlil o stromy, o buky, jasany a javory, do stejného hrobu, kam si matãina matka, aÏ do smrti stále stejnû naivní a zmatená, dva roky pfiedtím lehla skoro dobrovolnû a kde uÏ 16

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 17

pûtatfiicet let spoãíval její bratr, jehoÏ Ïivot byl pfiíli‰ krátk˘ a zaskoãila ho neãekaná smrt.

Na spoleãném náhrobku sedûla holubice a shlíÏela dolÛ. Byla kovová, a tak nemohla uletût, ale ãasem stejnû zmizela a zÛstal po ní jen bodec. Holubici nûkdo vytrvale bral, moÏná má doma ve skfiíni celou sbírku holubic, andûlíãkÛ a jin˘ch náhrobních so‰ek a pozdû veãer za zataÏen˘mi záclonami je vytahuje a hladí prsty jejich hladká, studená tûla. Ale kdykoli holubice zmizela, objednala matka v kanceláfii u hfibitova novou a nechala ji upevnit na náhrobek. Asi ji pfiipevÀovali ‰patnû, protoÏe holubice zmizela bûhem tfií let tfiikrát.

V poslední dobû uÏ matka po náv‰tûvách hfibitova nedokázala jít nebo jet na kole kolem domova dÛchodcÛ ke starému domu v centru mûsta, k ãinÏáku se záchodem na dvofie v ulici Lodsgade, která smûfiuje k pfiístavu, vzhlédnout v duchu na okna s kvûtináãi v prvním patfie a pfiipomínat si, Ïe tam patfiila a tam z ní vyrostlo to, co je teì, a pak si ukázat k oknu komÛrky v pfiízemí vedle matãina mlékafiského krámu a pokusit se fiíct nûco o svém bratrovi, ale nevedlo se jí to. A tak brzy ráno poté, co pfiistála na lodi z Norska, v ruce Ïemle v papírovém sáãku, nemohla ani zaklepat na dvefie za otevfienou litinovou bránou. Nikdo by jí neotevfiel, uÏ to nebyla její ulice. Pak uÏ tamtudy pfiestala chodit, ‰la radûji podél pfiístavu, i po v‰ech tûch letech s podivn˘m tfiepetáním v prsou, a nahoru k novému nádraÏí, kde nastoupila do taxíku. Ten vykrouÏil dokonal˘ oblouk od okraje chodníku a zamífiil po pobfieÏní silnici na sever, projel kolem námofiní ‰koly a Tordenskjoldov˘ch hradeb, skryt˘ch s jejich upraven˘mi valy a dûly za vysok˘mi topoly podél silnice, a minul veslafisk˘ klub.

V klubu byla kavárna, do které ãasto jezdila, tehdy je‰tû na kole, sedla si ke stolu s jedním tuborgem pfied prosklenou stûnou, pozorovala pfiístavní bazén a volné mofie a modfie a ãervenû natfiené ãluny, jak projíÏdûjí úzk˘m hrdlem v molu, pfiistávají nebo vyjíÏdûjí s rybáfisk˘m náãiním na palubû, ale uÏ jen pro zábavu, 17

ProklinamRekuKor2

8/24/15 9:53 AM

Stránka 18

protoÏe ve‰ker˘ seriózní pobfieÏní rybolov pfied nûkolika lety definitivnû skonãil.

Taxík jel dál otevfienou vûtrnou planinou s chaluhami, pískem a kefii, jeÏ nikdy neutichající vítr rok za rokem oh˘bá, a takhle brzy ráno spoãívalo mofie nehybnû jako modro‰edá pórovitá kÛÏe a vzduch nad vodou se bûlal jako mléko. Tam, kde konãil asfalt a zaãínala ‰tûrková cesta, zaboãilo auto mezi prastaré ‰ípkové kefie a pokroucené nízké borovice. Celá ta cesta vlastnû trvala necelou ãtvrthodinu. Divné, pomyslela si, jako by projíÏdûla zpomalen˘m filmem. Lehk˘ opar za oknem auta, ‰edivé svûtlo nad mofiem a vzdálen˘ ostrov s rozsvícen˘m majákem, bledé, pomalé záblesky. Na kefiích visely poslední ‰ípky, kaÏd˘ záfiivû ãerven˘, skoro modr˘ jako drobné ãínské lampiony. Obrátila se k protûj‰ímu oknu, hlavu stfiídavû otáãela z jedné strany na druhou a pomalu pohybovala prsty. Pfiipadalo jí, Ïe má kÛÏi znecitlivûlou a ztuhlou, a bez viditelného dÛvodu se usmívala.

NeÏ poslala taxík zpátky do mûsta, dohodla se s ‰oférem, Ïe ji vyzvedne za ãtyfii dny brzy ráno na stejném místû. ¤idiã ji ujistil, Ïe si rád pfiivstane a pfiijede, kaÏd˘ den se mu to ale nepovede, to musí pfiiznat, aÏ moc rád si totiÏ dává veãer jedno pivo, nebo i pût. „Dám vám od cesty aspoÀ na deset piv, kdyÏ pfiijedete, jak jsme se domluvili,“ fiekla mu moje matka. „Je to dÛleÏité, mám totiÏ takov˘ plán, víte,“ a namífiila ukazováãkem na taxikáfie témûfi v˘hruÏn˘m pohybem, ale mladík se jen zazubil, a tak se matka usmála také. „V‰ak pfiijedu,“ fiekl. Pomohl jí vystoupit z vozu pod nízkou borovicí, dovedl ji na terasu pfied chatou a postavil tam kufr se slovy: „TakÏe na vidûnou.“ Sedl k volantu, pÛlkruhem zacouval a vyjel z travnaté louky pfied chatou, dostal zaplaceno vãetnû bohatého spropitného, zamával jí z okénka a vracel se do mûsta, stfiechu osvícenou tím, co se toho listopadového dopoledne je‰tû pofiád dalo nazvat svítáním.

18