Mûl to b˘t - zlom
3.12.2014
13.01
Stránka 9
1. To znám Muselo to pfiijít kaÏd˘m okamÏikem. Byla jsem velká, nemotorná, tûÏce se mi d˘chalo, chodilo, leÏelo i sedûlo. Na zaãátku horkého léta jsem se sotva belhala a kaÏdá normální Ïenská mû na ulici obdafiila lítostiv˘m pohledem. Pfiedstavû, Ïe i tûhotná Ïena mÛÏe b˘t krásná, jsem uÏ dávno nevûfiila. Pfiibrala jsem pfies tfiicet kilo, a byla jsem obrovská úplnû v‰ude. Stehna, zadek, l˘tka, nohy se mi zvût‰ily o ãíslo a prsa, pokud se jim pfii velikosti sedm je‰tû dá takhle fiíkat, nepopsatelnû bolela. Vûdûla jsem, Ïe bude velk˘, i Klára mûla skoro ãtyfii kila. Máma mému bfiichu domlouvala: „Vnouãku mÛj milovan˘, prvorozen˘, tak uÏ vylez.“ Musela jsem se jí smát. Moje máma, to je ztûlesnûní melodramatu, nervák, chodící panika, a koufií jednu za druhou. Jinak je docela fajn. Obûtavá babiãka. Svého druhého vnouãete, a hlavnû prvního vnuka, se uÏ nemohla doãkat. Pro Ïenskou, která má doma tfii dcery a chlapa, co jí pfii kaÏdém tûhotenství tvrdil, Ïe ãekají Petfiíka, to byla Ïivotní událost. Do New Yorku cestovala ãastûji neÏ do sousední vesnice nebo okresního mûsta. Pfiiletûla pokaÏdé, kdyÏ jsme potfiebovali. 9