Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 7
(1)
VELIK¯ PLÁN V fiíjnu roku 1922, kolem páté hodiny odpolední, na hlavním zvonokoském námûstí, stínûném krásn˘mi ka‰tany a uprostfied ozdobeném nádhernou lipou, zasazenou pr˘ roku 1518 na oslavu pfiíjezdu knûÏny Anny z Hejskova a na Hejskovû do tûchto konãin, dva muÏi chodili bok po boku pomal˘m krokem onûch venkovsk˘ch lidí, ktefií jako by vÏdycky mûli na v‰echno dost a dost ãasu. ¤íkali si slova nabitá smyslem tak hutn˘m, Ïe kaÏdou vûtu vyslovovali teprve po dlouh˘ch pfiípravn˘ch pomlãkách, trvajících pokaÏdé tak asi dvacet krokÛ. Jediné slovo bylo ãasto celou vûtou, nebo i pouhé citoslovce. Ale v kaÏdém takovém citoslovci bylo plno odstínÛ, promlouvajících velmi v˘raznû k obûma tûm muÏÛm, neboÈ se znali jiÏ dlouho a svornû usilovali o spoleãné cíle, spoleãnû pfiipravovali cestu své ctiÏádosti, zrale uváÏené. V této chvíli byly jejich starosti rázu politického a jakoÏto takové se zab˘valy opozicí. Právû proto se oba muÏi chovali tak váÏnû a obezfiele. Jeden z nich, dobr˘ padesátník, vysok˘, ãerven˘ ve tváfii, se svûtl˘mi vlasy je‰tû nepro‰edivûl˘mi, byl ãistokrevn˘ potomek BurgundÛ, ktefií v dávn˘ch dobách osídlili krajinu Rhône. Jeho tváfi, rozpukanou vûtry a sluncem, oÏivovala hlavnû dvû svûtle‰edá oãka, obkrouÏená drobounk˘mi vráskami a ustaviãnû pfiimhoufiená, takÏe muÏ mûl v˘raz mazanosti hned nelítostné, hned zase dobrácké. Nûco bliωího o jeho povaze, co nebylo moÏné vyãíst z jeho pohledu, by byla mohla povûdût ústa, ale ta zÛstávala skryta pod kníry, pfievisl˘mi na troubel krátké ãerné d˘mky, spí‰e jenom Ïv˘kané neÏ koufiené a zavánûjící jak tabákem, tak vínem. Byl to zfiejmû chlapík statn˘, huben˘, na vysok˘ch, rovn˘ch nohou, s mal˘m bfií‰kem, ale to 7
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 8
byla spí‰e ochablost svalstva neÏ opravdová tlou‰Èka. TfiebaÏe v jeho odûvu nebylo vidût Ïádnou touhu po parádû, kaÏd˘ v nûm podle pohodln˘ch a vyle‰tûn˘ch stfievícÛ, podle jakosti sukna a podle toho, Ïe i ve v‰ední den nosil jako samozfiejmou vûc límeãek, hned poznával ãlovûka prachatého a váÏeného. V jeho hlase a v jeho stfiídm˘ch gestech bylo cítit autoritu. Tento ãlovûk se jmenoval Bartolomûj Pû‰inka, starosta mûsteãka Zvonokos, kde byl majitelem nejvût‰ích vinic a mûl pozemky na nejlep‰ích stráních, obrácen˘ch k jihov˘chodu a rodících proto nejvíce hroznÛ. Kromû toho byl pfiedsedou zemûdûlského druÏstva a krajsk˘m radou, to znamená osobností váÏenou v okruhu nûkolika kilometrÛ. ¤íkalo se dokonce, Ïe má je‰tû jiné politické plány, dosud utajované. Závidûli mu, ale jeho moc a vliv byly chloubou celého kraje. Nosil docela prostû, jako kaÏd˘ jin˘ obãan, ãern˘, k zátylku posunut˘ plstûn˘ ‰irák, nahofie promáãknut˘, se ‰irokou stfií‰kou vroubenou úzk˘m pr˘mkem. Tohoto dne, aby mohl lépe pfiem˘‰let, strãil palce za klopy kabátu a hlavu naklánûl dopfiedu; takov˘ b˘val jeho obvykl˘ postoj, kdykoli ‰lo o nûco váÏného, a jeho podfiízen˘m to imponovalo. ¤íkávali: „Pû‰inka má zas plnou palici starostí.“ Jeho spoleãník byl naopak ãlovíãek nepatrn˘, neurãitého vûku, se ‰tûtiãkou vousÛ, která zakr˘vala naprostou nepfiítomnost brady; na silnû vyvinuté chrupavce, která tvofiila podpûru dvou zvukov˘ch trubic, zabarvujících kaÏdé jeho slovo nosov˘m pfiízvukem, nosil tento muÏíãek podle staré módy cvikr s odfien˘mi, kdysi poniklovan˘mi obrouãkami na ‰ÀÛreãce pfiipevnûné za uchem. Oãi mûly za zvût‰ovacími skly onen siv˘ odlesk, kter˘ prozrazuje duchy chimérické, neustále spekulující o moÏnostech neuskuteãniteln˘ch ideálÛ. Na ‰piãaté lebce sedûl mûkk˘ slamûn˘ klobouãek, zbarven˘ a seÏehl˘ mnoh˘mi lety na slunci a mnoh˘mi zimami v komofie stejnû jako ty kukufiiãné vousy, jak je vídáte schnout na dûdinách pod pfiístfie‰ky dvorcÛ. Na jeho botách s mosazn˘mi háãky se ‰evcÛv dÛmysl cviãil zfiejmû jiÏ tak ãasto, Ïe se blíÏil jejich neodvratn˘ konec, neboÈ bylo víc neÏ nepravdûpodobné, Ïe by nûjak˘ nov˘ pfií‰ti8
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 9
pek mohl je‰tû zachránit jejich svr‰ek nadobro zchátral˘. MuÏ cucal cigaretu, ukroucenou neobratn˘mi prsty tak skoupû, Ïe na ní bylo víc papíru neÏ tabáku. Tento druh˘ obãan se jmenoval Inocenc Kulí‰ek a byl to uãitel, obecní tajemník, a proto také poboãník starosty Bartolomûje Pû‰inky, jeho dÛvûrník v jist˘ch chvílích a v jisté mífie (neboÈ starosta nikdy nezacházel v dÛvûrnostech pfiíli‰ daleko a urãitû nikdy dále, neÏ jak se sám rozhodl) a koneãnû jeho poradce v nûkter˘ch oufiedních písemnostech, které vyÏadovaly sloÏitûj‰ích vût. Uãitel dával k drobn˘m otázkám hmotného Ïivota okázale najevo u‰lechtilou nev‰ímavost prav˘ch vzdûlancÛ. „Opravdová vzdûlanost,“ fiíkával, „se obejde bez vyle‰tûn˘ch stfievícÛ.“ Chtûl touto metaforou fiíci, Ïe nádhera nebo prostfiednost v ‰atstvu nemohou ãlovûkovu inteligenci ani zv˘‰it, ani sníÏit. A vedle toho to také naznaãovalo, Ïe ve Zvonokosech Ïije aspoÀ jeden opravdu vzdûlan˘ duch – bohuÏel odsouzen˘ hráti podruÏnou úlohu – a Ïe majetníka tohoto ducha lze poznat podle toho, Ïe nenosí vyle‰tûné stfievíce. Inocenc Kulí‰ek si totiÏ nesmírnû zakládal na svém pfiesvûdãení, Ïe je hlubok˘ myslitel, nûco jako venkovsk˘ filozof, asketick˘ a nepochopen˘. KaÏdé uãitelovo slovo mûlo pedagogick˘ a mravouãn˘ pfiízvuk, zdÛraznûn˘ ãasto pohybem, kter˘ lidové obrázkové kníÏky za dfiívûj‰ích ãasÛ pfiisuzovaly ãlenÛm kantorského sboru: ukazováãek nataÏen˘ nad uzavfienou pûstí a zdviÏen˘ k nosu. Inocenc Kulí‰ek, kdyÏ nûco tvrdil, pfiitiskl ukazovák na nos vÏdycky tak dÛraznû, Ïe jeho ‰piãku posunul na stranu. Îádn˘ div tedy, Ïe po dvaceti letech zamûstnání, pfii kterém je ustaviãnû tfieba tvrdit a pfiesvûdãovat, jeho nos byl trochu nakroucen doleva. Aby na‰e podobizna byla úplná, dodejme, Ïe dech pánû uãitelÛv kazil jeho krásné mravokárné prÛpovûdi, takÏe zvonoko‰tí obãané se radûji vyh˘bali jeho moudrosti, protoÏe Kulí‰ek ji lidem s oblibou v‰tûpoval hodnû zblízka. A jeÏto on jedin˘ z celého kraje neznal tuto svou ‰patnou vlastnost, pfiisuzoval jenom ignorantství a Ïalostnému materialismu zvonokosk˘ch obãanÛ onu horlivost, s níÏ pfied ním prchali a hlavnû zkracovali kaÏd˘ dÛvûrn˘ rozhovor, 9
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 10
kaÏdou vá‰nivou debatu. Lidé prostû couvali, dávali mu za pravdu a radûji se ani nesnaÏili nûco namítat. Kulí‰ek v tom vidûl pohrdavost. Jeho pfiesvûdãení, Ïe je zneuznan˘ myslitel, vypl˘valo tedy z pouhého nedorozumûní. Ale Kulí‰ek tím pfiece trpûl, neboÈ jakoÏto tvor od pfiirozenosti povídav˘ rád by byl, protoÏe byl vzdûlan˘, v‰em spoluobãanÛm ukazoval svou uãenost. Ze své osamocenosti si vyvodil závûr, Ïe tohle plémû horsk˘ch vinafiÛ úplnû na duchu otupilo patnáct století náboÏenského a feudálního útisku. Mstil se za to tím, Ïe zvonokoského faráfie Calabu pronásledoval celému mûsteãku známou – ale ov‰em jenom platonickou a ãistû akademickou – prudkou nenávistí. JakoÏto Ïák stoického filozofa Epikteta a Jeana Jacquesa Rousseaua uãitel Kulí‰ek vûdûl, Ïe je ãlovûk ctnostn˘, a v‰echny své volné chvíle vûnoval obecním písemnostem a zprávám, jeÏ posílal t˘deníku Vinafiská hlásnice do okresního mûsta Libochova nad Savonou. Ovdovûl jiÏ pfied mnoh˘mi lety a od tûch dob Ïil cudnû. Pocházel z drsného hornatého kraje Lozère a nikdy nepfiivykl obhroublé Ïertovnosti zvonokosk˘ch pijákÛ vína. ¤íkával si, Ïe ti barbafii si v jeho osobû tropí posmûch z vûdy, z pokroku. Tím vdûãnûj‰í a oddanûj‰í byl Bartolomûji Pû‰inkovi za to, Ïe ho obdafiuje svou náklonností a dÛvûrou. Ale starosta byl muÏ tak obratn˘, Ïe dovedl tûÏit ze v‰eho a z kaÏdého. KdyÏ si chtûl s uãitelem promluvit o nûãem váÏném, pozval ho na procházku: tak ho totiÏ mûl stále z profilu. Je ov‰em také pravda, Ïe vzdálenost, která je mezi prost˘m uãitelem a bohat˘m vinafiem, vyhlubovala mezi nimi spoleãensk˘ pfiíkop tak ‰irok˘, Ïe starosta byl chránûn pfied nelib˘m dechem, kter˘m Kulí‰ek ‰tûdfie ob‰ÈastÀoval v‰echny obyãejné smrtelníky. Zkrátka: Pû‰inka jakoÏto dobr˘ politik vyuÏíval ve svÛj prospûch jedovatû páchnoucí ústní dutiny svého tajemníka. Kdykoli chtûl v nûjaké obtíÏné vûci získat souhlas nûkter˘ch opoziãních obecních radních, napfiíklad notáfie Sakumpaka nebo vinafiÛ Hniliãky a Figlknifa, pfiedstíral nevolnost a poslal k nim do bytu Inocence Kulí‰ka s úfiedními lejstry i s tou jeho otravnou 10
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 11
v˘mluvností. Páni radní hned dali svÛj souhlas, jen aby co nejdfiíve zavfieli panu uãiteli pusu. A chudák Kulí‰ek si z toho vyvodil, Ïe má nev‰ední pfiesvûdãovací schopnosti, a utû‰oval se tím nad nezdary své v˘mluvnosti u ostatních obãanÛ; vysvûtloval si je jenom závistí, kterou v lidech nevzdûlan˘ch vÏdycky probouzejí vy‰‰í du‰evní schopnosti. Z takov˘ch poslání se vracíval vÏdycky velmi hrdû. A Bartolomûj Pû‰inka se v duchu usmíval a tfiel si rud˘ zátylek, coÏ u nûho b˘valo známkou hlubok˘ch úvah nebo veliké radosti. Nejednou fiíkával uãiteli: „Z vás by byl parádní diplomat, Kulí‰ku! Jak otevfiete ústa, kaÏd˘ s vámi hned souhlasí.“ „Pane starosto,“ odpovídal Kulí‰ek, „to je v˘sada dobrého vzdûlání. Jist˘ zpÛsob pfiednesu, lidem nevzdûlan˘m naprosto neznám˘, nakonec vÏdycky kaÏdého pfiesvûdãí.“ Ve chvíli, kdy se zaãíná tato na‰e kronika, Bartolomûj Pû‰inka fiekl: „Musíme, Kulí‰ku, najít nûco, co by hodnû jasnû ukázalo lidem, jakou v˘hodou je pro nû, Ïe mají pokrokovou obecní radu.“ „Úplnû souhlasím, pane starosto, ale dovoluji si upozornit, Ïe máme jiÏ ten pomník padl˘m.“ „Takov˘ pomník bude co nevidût stát v kaÏdé obci, nechÈ je její pfiedstavenstvo jaké chce. Nakonec nám to moÏná je‰tû vyãtou. Musíme najít nûco originálnûj‰ího, co by se lépe srovnávalo s programem na‰í strany. Nemyslíte?“ „Ale ov‰em, pane starosto, ov‰em Ïe si to také myslím. Pokroku se musí pomáhat, aby pronikl na venkov a aby neúnavnû potíral v‰echno tmáfiství. To je hlavní úkol nás v‰ech, lidí pokrokov˘ch.“ Zmlkli, pfie‰li rynk v celé jeho délce – sedmdesát metrÛ – a zastavili se na místû, kde se námûstí konãí terasou nad prvním údolím, za nímÏ následuje celá spleÈ dal‰ích údolí, tvofien˘ch úboãími kulovit˘ch hor, které se pozvolna svaÏují aÏ do úvalu fieky Savony, modravé a bleskotavé v dálce na obzoru. Byl sice jiÏ fiíjen, ale teplo takové, Ïe vÛni mladého vína, která se vzná‰ela nad mûsteãkem, ba nad cel˘m krajem, bylo moÏné témûfi hmatat. Starosta se zeptal: 11
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 12
„Máte nûjak˘ ‰ikovn˘ nápad, Kulí‰ku?“ „Nápad, pane starosto? Hm, nápad...“ Znovu vykroãili. Uãitel zadumanû kolébal hlavou. Pozdvihl si klobouk, protoÏe stáfiím se nemálo scvrkl a tlaãil ho na spáncích. A tento tlak ru‰il práci jeho mozku. Potom si klobouãek opatrnû zase nasadil. KdyÏ do‰li zase na druh˘ konec rynku, starosta opakoval: „Ano, nápad. Máte nûjak˘, Kulí‰ku?“ „Ono totiÏ, pane starosto... Nedávno jsem myslel na jistou vûc. Chystal jsem se, Ïe o tom s vámi promluvím. Hfibitov náleÏí pfiece obci, Ïe ano? Je to vlastnû vefiejn˘ majetek, Ïe ano?“ „No ov‰em, Kulí‰ku.“ „Proã tedy je to jedin˘ zvonokosk˘ obecní majetek, na kterém je‰tû není vepsáno republikánské heslo Volnost – Rovnost – Bratrství? Není to jistého druhu opominutí, které se v˘bornû hodí do krámu v‰em reakcionáfiÛm a faráfii? Copak to nevypadá, jako by republika pfiiznávala, Ïe její dozor a kontrola pfiestávají na prahu míst vûãného odpoãinku? Copak se tím nepfiiznává, Ïe neboÏtíci jiÏ nepodléhají pravomoci pokrokov˘ch stran? Hlavní síla páterÛ záleÏí, pane starosto, v tom, Ïe si pfiisvojují neboÏtíky. DÛkaz, Ïe také my na nû máme jistá práva, by mûl velik˘ v˘znam.“ Nastalo váÏné ticho, zasvûcené pozorn˘m úvahám o tomto podnûtu. Potom v‰ak starosta odpovûdûl s pfiátelskou nenuceností: „Chcete vûdût, Kulí‰ku, co si o tom myslím já? NeboÏtíci jsou neboÏtíci. Nechme je tedy na pokoji.“ „Ale vÏdyÈ já je nechci vyru‰ovat. Chci je jenom chránit, aby jich reakce nezneuÏívala proti nám. VÏdyÈ pfiece odluka církve od státu...“ „S touhle vûcí bude lépe neh˘bat, Kulí‰ku, to mi vûfite: to bychom zabfiedli do v‰elijak˘ch krámÛ, které nikoho nezajímají a které by nedûlaly dobr˘ dojem. NemÛÏeme pfiece zabránit faráfii, aby chodil na hfibitov, Ïe ano? A aby tam nechodil ãastûji neÏ jiní obãané, Ïe ano? TakÏe to potom nûjak˘ ten nápis na zdi... A pak také: neboÏtíci, Kulí‰ku, to je minulost. A my musí12
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 13
me hledût vstfiíc budoucnosti. Chci od vás nûjak˘ nápad, kter˘ by mûl budoucnost.“ „Tak to tedy se, pane starosto, vracím k svému dfiívûj‰ímu návrhu, aby se zfiídila obecní knihovna, v níÏ bychom mûli v˘bûr knih, schopn˘ch rozvíjeti ducha na‰eho obyvatelstva a zasadit poslední ránu starosvûtskému fanatismu.“ „S touhletou otázkou obecní knihovny neztrácejme ãas. ¤ekl jsem vám to jiÏ jednou: zvonoko‰tí obãané nebudou ty va‰e knihy ãíst. Úplnû jim staãí noviny. Snad si nemyslíte, Ïe já sám ãtu nûco jiného? Tenhle vበplán by nám natropil mnoho zla a uÏitek by nepfiinesl Ïádn˘. Potfiebujeme nûco, co by vzbudilo vût‰í efekt a co by bylo v souladu s tak pokrokovou dobou, jako je na‰e. Nevíte opravdu nic kloudného?“ „Budu o tom pfiem˘‰let, pane starosto... Ale bylo by ode mne pfiíli‰ v‰eteãné, kdybych se zeptal, zdali vy sám...“ „Ano, Kulí‰ku, já nápad mám... A uÏ dlouho mi to leÏí v hlavû.“ „No jo, to jo!“ pfiizvukoval uãitel. Ale nezeptal se, protoÏe kaÏd˘ zvonokosk˘ obãan ztratí chuÈ k fieãi, jakmile se ho zaãnete ptát. Kulí‰ek tedy nedal najevo ani nejmen‰í zvûdavost. Jenom pfiisvûdãil, jako Ïe panu starostovi plnû dÛvûfiuje: „To tedy, kdyÏ uÏ máte nûjak˘ nápad, by bylo zbyteãné lámat si hlavu!“ A tu se Bartolomûj Pû‰inka zastavil uprostfied rynku, poblíÏ staleté lípy, a ohlédl se letmo do hlavní ulice, aby se ubezpeãil, Ïe nikdo nejde. Potom si dlaní pohladil zátylek zdola nahoru, takÏe si klobouk srazil zase na oãi. A pak tam tak zÛstal stát, upíral oãi na zem a zlehka si pfiitom masíroval mozeãek. Koneãnû se rozhodl: „Povím vám to, Kulí‰ku, ten svÛj nápad... Chci dát na obecní útraty nûco postavit.“ „Z obecních penûz?“ podivil se uãitel, neboÈ vûdûl, jak velice mohou v˘daje z penûz získan˘ch danûmi a dávkami ohrozit popularitu obecního pfiedstavenstva. Ale nezeptal se, co chce starosta dát postavit, ani kolik by to stálo. Znal ho jako ãlovûka velmi rozváÏného, obezfielého a velmi obratného. A tak tedy starosta sám vysvûtloval: 13
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 14
„Tak jest, vystavût chci nûco. Nûco, co bude uÏiteãné jak z hlediska hygieny, tak z hlediska mravnosti... No tak, ukaÏte, jak bystr˘ máte rozoumek, Kulí‰ku! Hádejte trochu...“ Inocenc Kulí‰ek naznaãil pohybem obou paÏí, Ïe pole dohadÛ je nesmírné a Ïe jenom blázen by se na nû mohl odváÏit. A tu starosta, kdyÏ to vidûl, naposledy popostrãil klobouk, takÏe mu zastínil celou tváfi, dÛraznû pfiimhoufiil oãi, pravé vÏdycky o nûco víc neÏ levé, aby mohl správnû posoudit, jak˘ dojem jeho my‰lenka vzbudí, a vyklopil celou tu vûc: „Chci dát postavit pisoár, Kulí‰ku!“ „Pisoár?“ zvolal pan uãitel uÏasle, protoÏe hned pochopil dÛleÏitost takového zámûru. Ale starosta myslel, Ïe uãitel dobfie nerozumûl, a proto fiekl: „No pfiece: záchodek!“ „Ale vÏdyÈ já jsem rozumûl, pane starosto!“ „No a co tomu fiíkáte?“ âlovûk pfiece nemÛÏe tak z niãeho nic mít pevn˘ názor na vûc tak v˘znamnou, kdyÏ se o ní doví takhle znenadání. A chvat zeslabuje ve Zvonokosech hodnotu kaÏdého úsudku. Kulí‰ek, jakoby proto, aby vidûl pûknû jasnû do sv˘ch my‰lenek, vyhodil prudk˘m ‰kubnutím cvikr ze sedla svého dlouhého koÀského nosu, nastavil si jej pfied ústa, zahalil jej páchnoucím oparem a pak jej tfiel kapesníkem, aby jej obdafiil novou prÛhledností. KdyÏ se pfiesvûdãil, Ïe na sklech nejsou jiÏ Ïádné prachové nitky, nasadil si jej znovu tak slavnostnû, Ïe tím dostateãnû jasnû naznaãil neobyãejnou v˘znamnost své rozmluvy se starostou. V‰echny tyto Kulí‰kovy pfiípravy naplÀovaly Bartolomûje Pû‰inku velikou radostí: mohl z nich usoudit, Ïe jeho dÛvûrná zpráva vzbudila opravdu velik˘ dojem. Kulí‰ek si je‰tû proãistil hrdlo dvojím nebo trojím hmhm za vyzáblou rukou, vûãnû pokaÀkanou od inkoustu, a uhladil si svou starou kozí bradku. Teprve potom promluvil: „Nápad, pane starosto, je to skvûl˘! Opravdu republikánsk˘. A urãitû v úplném souladu s vÛdãími my‰lenkami na‰í strany. Zafiízení v nejvy‰‰í mífie demokratické a také hygienické, jak jste správnû fiekl. KdyÏ se tak uváÏí, Ïe panstvo za ãasÛ Ludvíka XIV. moãilo prostû na schody ve sv˘ch palácích! Opravdu pûkn˘ po14
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 15
fiádek to b˘val za královsk˘ch ãasÛ, to tedy se nedá popfiít! Vefiejn˘ záchodek! To je nûco jiného neÏ Calabovo procesí! Z toho kyne obyvatelstvu daleko vût‰í prospûch!“ „A co Sakumpak,“ zeptal se starosta, „a Hniliãka, a Figlknif, zkrátka celá ta parta, ti budou namydlení, co?“ Uãitel vydal z hrdla tich˘, skfiípav˘ zvuk, kter˘ u nûho znamenal smích a jenom velmi zfiídka se vyskytoval u tohoto smutného a zneuznávaného ãlovûka s radostí vÏdycky zrezivûlou; uãitel Kulí‰ek stavûl totiÏ svou radost jen a jen do sluÏeb dobré vûci, pfii v˘znamn˘ch pfiíleÏitostech, napfiíklad, kdyÏ bylo dobyto nûjakého vítûzství nad Ïalostnou zabednûností, která je‰tû vládne po francouzském venkovû. „To je, pane starosto, jisté a neomylné, Ïe vበplán jim zasadí tûÏkou ránu ve vefiejném mínûní!“ „A co pan Hronec z Ko‰Èálova? A baronka z KratihájÛ?“ „Tohleto by opravdu mohlo znamenat úpln˘ konec i poslední váÏnosti, které se je‰tû tû‰í tyto aristokratické reakcionáfiské rody! Bude to krásné demokratické vítûzství, nové potvrzení nesmrteln˘ch republikánsk˘ch zásad. Mluvil jste o tom jiÏ v obecní radû?“ „Je‰tû ne... V obecní radû je mnoho závistivcÛ... Spoléhám tak trochu na va‰i v˘mluvnost, Kulí‰ku, aÏ se o tom v obecním zasedání bude mluvit a hlasovat. Dovedete tak skvûle zavfiít zobák tûm ‰ÈouralÛm!“ „Spolehnûte na mne, pane starosto.“ „Tak tedy ujednáno! Vybereme na to vhodn˘ den. Zatím nikde ani muk! Myslím, Ïe tentokrát uÏijeme trochu ‰vandy!“ „To bych fiekl, pane starosto!“ A starosta si spokojenû po‰upoval klobouk z místa na místo. Nemohl se nasytit pochval, a aby sly‰el stále nové a nové, co chvíli se obracel k uãiteli s tázav˘m „No?“ nebo „To je, co?“ a mûl pfii tom v˘raz selské fikanosti a stále si tfiel zátylek, sídlo sv˘ch my‰lenkov˘ch svûdûní. A Kulí‰ek ho opravdu pokaÏdé obdafiil nov˘mi chválami. Den v té chvíli vrcholil jedním z nejkrásnûj‰ích podzimních veãerÛ. Nesmírn˘ jas se fiinul z nebe, plného pronikav˘ch 15
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 16
pûveck˘ch v˘konÛ posledních ptáãkÛ, a jemn˘ blankyt oblohy zlehounka pfiecházel v rÛÏovost, která b˘vá pfiípravou na nádherné soumraky. Slunce mizelo za Oslími hfibety a ozafiovalo jiÏ jenom nûkolik horsk˘ch hfiebenÛ, které se je‰tû vynofiovaly z oceánu venkovské lahody, a nûkolik málo míst v z‰efielém savonském úvalu, kde jeho poslední paprsky tvofiily jezera svûtla. SklizeÀ byla dobrá; ukazovalo se, Ïe leto‰ní víno bude v˘borné. Bylo proã radovat se v tomto koutû Beaujolais. Zvonokosy zaznívaly dunûním kutálen˘ch sudÛ. SvûÏí, trochu nakyslé vÛnû zavánûjící ze sklepÛ pronikaly na námûstí vlah˘m vzduchem, kdykoli se ka‰tany zachvûly severov˘chodním vûtérkem. V‰ude bylo vidût stfiíkance z lisovan˘ch hroznÛ a v‰ude se jiÏ pálila mlátovice. Oba muÏi pohlíÏeli z okraje terasy na pokojn˘ západ. Tento nádhern˘ sklonek podzimu se jim zdál dobrou pfiedzvûstí. Ale Kulí‰ek se najednou nemálo vzru‰enû zeptal: „Abych nezapomnûl, pane starosto: kampak jej postavíme, ten svÛj domeãek? Pamatoval jste na to?“ Starosta odpovûdûl v˘znamn˘m úsmûvem, jehoÏ se úãastnily v‰echny vrásky jeho nebezpeãnû Ïoviální tváfie. V tomto úsmûvu by bylo b˘valo moÏné obdivovat se ilustraci k slavné politické zásadû: Vládnout znamená pfiedvídat. A stejnû v nûm bylo moÏné jasnû ãísti spokojenost Bartolomûje Pû‰inky nad tím, Ïe je mocn˘ a obávan˘, Ïe je majitelem krásn˘ch pozemkÛ na slunci a sklepÛ pln˘ch nejlep‰ího vína, jaké se urodilo na svazích mezi západními Ïleby a v˘bûÏky Svárovsk˘ch kopcÛ. Tímto úsmûvem, prosycen˘m hmatateln˘mi Ïivotními úspûchy, zahalil horeãného Kulí‰ka – chuìasa, kter˘ nemûl ani kousek úrodné pÛdy, ani píì vinice – a pohlíÏel na nûho s onou útrpností, kterou lidé rázn˘ch ãinÛ pociÈují ke ‰krabalÛm a potrhl˘m raplÛm, ktefií ztrácejí ãas v‰elijak˘mi mlhav˘mi bláznivinami. Uãitel byl na‰tûstí proti ironii obrnûn svou ctnostnou zaníceností a svou vírou v emancipaãní poslání. Zasáhnout nebo ranit ho nemohlo nic jiného neÏ to, jak lidé, s nimiÏ mluvil, nevysvûtlitelnû couvali pfied jeho sÏírav˘mi aforismy. Starostova pfiítomnost ho zalévala hfiejiv˘m lidsk˘m teplem a udrÏovala 16
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 17
v jeho srdci posvátn˘ oheÀ k sobû samému. Tak tedy oãekával teì odpovûì od ãlovûka, o nûmÏ zvonoko‰tí obãané fiíkávali: „Pû‰inka se nikdy neunavuje mluvením naplano!“ Opravdu se neunavil, neboÈ, zamífiiv k hlavní ulici, fiekl struãnû: „Pojìme se na to místo podívat, Kulí‰ku!“ V˘znamná slova. Slova ãlovûka, kter˘ se na v‰em rozhodl jiÏ pfiedem. Slova, která je moÏné postavit na roveÀ se slovy, jeÏ vyfikl Napoleon, kdyÏ kráãel po slavkovsk˘ch polích: „Zde svedu bitvu!“
17
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 18
(2)
ZVONOKOSY Domníváme se, Ïe ãtenáfi touÏí mnohem ménû nedoãkavû neÏ pan uãitel Kulí‰ek poznat místo, na nûmÏ Bartolomûj Pû‰inka míní postavit kousek stfiízlivé architektury, která bude pfiipomínat fiímskou nádheru, ov‰em zmodernizovanou podle vkusu pana starosty. (Je patrnû pfiesvûdãen, Ïe vefiejné záchodky jsou na svûtû teprv od dob Revoluce.) Nechme tedy oba muÏe ubírat se pokojn˘m krokem k místu projektovaného domeãku, jehoÏ úkolem moÏná bude spí‰e to, aby ohromil paní baronku z KratihájÛ, faráfie Calabu, notáfie Sakumpaka a v‰echny ostatní stoupence reakce, neÏ aby pfiiná‰el zvlá‰tní úlevu zvonokoskému muÏskému plemeni. Ostatnû brzy starostu i uãitele dohoníme, protoÏe jdou pomalu. Ale napfied se musíme poohlédnout po beaujolaiském kraji. Na západ od státní silnice, která vede z Lyonu do PafiíÏe, se od mûsteãka Anse aÏ do okolí Mâconu v délce asi pûtaãtyfiiceti kilometrÛ prostírá kraj, kter˘ se s Burgundskem, s krajem kolem Bordeaux, s Anjou a se svahy podél Rhôny dûlí o ãest, Ïe plodí nejproslulej‰í francouzská vína. Jména Svárov, Hrdousy, Kvítkov, Julãín, Vûtrníky atd. uãinila Beaujolais slavn˘m. Ale vedle tûchto slavn˘ch jmen jsou jiná, ménû honosná, a pfiece stejnû zásluÏná. V první fiadû tûchto jmen, jejichÏ proslulost nespravedlivá fáma neroznesla pfiíli‰ daleko, je jméno Zvonokosy. Vysvûtleme si pfii této pfiíleÏitosti také pÛvod jména Zvonokosy. Ve XII. století, kdy se tam réva je‰tû nepûstovala, byl tento kraj, panství pánÛ z Hejskova a na Hejskovû, silnû zalesnûn. V místech dne‰ního mûsteãka stávalo opatství, coÏ nám – mimochodem fieãeno – dává záruku, Ïe místo bylo zvoleno dobfie. Kostel tohoto opatství – dnes z nûho mezi pozdûj‰ími pfiístavba18
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 19
mi zb˘vá jiÏ jenom portál, roztomilá zvoniãka, nûkolik románsk˘ch obloukÛ a tlusté zdi – byl obklopen vysokánsk˘mi stromy a na tûch stromech hnízdili kosi. KdyÏ se vyzvánûlo, kosi vyletovali. Tehdej‰í vesniãané fiíkávali „zvon na kosy“. A to jméno se udrÏelo. To, co zde autor podniká, je historická práce, kronika událostí, které roku 1923 vzbudily velik˘ rozruch a o kter˘ch se v tehdej‰ím tisku hojnû psalo pod úhrnn˘m, novinami v‰eobecnû pfiijat˘m titulkem: Zvonokoské skandály. K takové práci je tfieba pfiistoupit s váÏností a s opatrností, neboÈ jenom tak bude moÏné vytûÏiti nûjaké pouãení z fiady událostí, nikdy úplnû neobjasnûn˘ch a jiÏ blízk˘ch zapomenutí. Kdyby ve Zvonokosech nebyl b˘val ctiÏádostiv˘ starosta a jistá vychrtlá sleãna jménem Eulalie âubíková, samotáfisky zatrpklá ve staropanenském stavu a zlomyslnû i nebezpeãnû hlídající kaÏd˘ krok sv˘ch souãasníkÛ, nebylo by v této pfiíjemné obci do‰lo patrnû ani k bohaprázdnostem, ani ke krveprolití – nehledíc k velikému mnoÏství podruÏn˘ch událostí, které z toho vyplynuly a které, i kdyÏ se v‰echny nedostaly na svûtlo lidsk˘ch fieãí, pfiece rozvrátily mnohé Ïivoty, na pohled dostateãnû chránûné pfied nenadál˘mi osudov˘mi zvraty. âtenáfi z toho právem hádá, Ïe se události, o kter˘ch bude ãísti, rychle rozrostly do neãekané ‰ífie, tfiebaÏe podnûtem k nim byly pfiíhody drobné, zdánlivû bezv˘znamné. Vá‰nivost se do toho pfiipletla s onou zufiivostí, kterou na venkovû mnohdy je‰tû vídáváme; podfiimuje tam dlouho, protoÏe nenalézá Ïádnou kofiist, ale najednou prozrazuje svou vûãnou pfiítomnost a sílu, a to potom se lidé dávají strhnout k v˘stfiednostem, které jsou naprosto nepfiimûfiené pfiíãinám, jeÏ si jejich rozvá‰nûnost vzala za záminku. Právû proto, Ïe tyto pfiíãiny by se moÏná zdály smû‰né, kdybyste je mûfiili následky, které z nich vyplynuly, je záhodno ukázat vám napfied Beaujolais, to jest kraj, z nûhoÏ vy‰ly boufie a zmatky pÛvodu témûfi legraãního, a pfiece tak váÏné, Ïe mûly vliv dokonce i na osud republiky. Jedna vûc je jistá: Beaujolais není dost známo ani sv˘m vínem, ani krásou krajiny, neznají je ani milovníci dobrého vína, 19
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 20
ani turisté. Víneãko z Beaujolais mají vût‰inou za prachobyãejnou popelku a dávají pfied ním pfiednost burgundskému. V krajích vzdálen˘ch od rhônsk˘ch svahÛ povaÏují vína z Beaujolais za pouhou napodobeninu známûj‰ích znaãek. To je neodpustiteln˘ a hrub˘ omyl a dopou‰tût se ho mohou jenom lidé, ktefií nedovedou rozeznat bryndu od pravého vínka nebo vûfií nálepce a pochybnému tvrzení hoteliérovu. Málo pijákÛ dovede pod ukraden˘mi nálepkami rozpoznat pravé víno od fale‰ného. A pfiece má beaujolaiské víno opravdu typické pfiednosti, hlavnû vÛni, kterou si nelze plésti s Ïádnou jinou. Hlavní proud turistÛ nenav‰tûvuje tento viniãn˘ kraj. ZaviÀuje to jeho poloha. KdeÏto v Burgundsku, mezi Dijonem a Beaune, se viniãné svahy prostírají po obou stranách téÏe státní silnice, která se jenom dot˘ká beaujolaiského kraje, leÏí Beaujolais stranou od hlavních cest v kopcích, úplnû pokryt˘ch vinicemi ve v˘‰i dvou aÏ pûti set metrÛ a dosahujících na nejvy‰‰ích místech, která je chrání pfied západními vûtry, aÏ tisíce metrÛ. Za tûmito nûkoliker˘mi ochrann˘mi fiadami hor jsou beaujolaiské obce, biãované zdrav˘m vûtrem, uhnízdûny v odlouãenosti, která si dodnes uchovává jistou feudálnost. Ale turista jde slepû údolím fieky Savony, ostatnû pÛvabn˘m, a netu‰í, Ïe ve vzdálenosti nûkolika málo kilometrÛ zanechává jeden z nejpitoresknûj‰ích a pfiíznivû sluncem zalit˘ch koutÛ Francie. Pro svou neinformovanost ztrácí pfii cestû krásnou pfiíleÏitost k úÏasu a k obdivu. Tak se stalo, Ïe Beaujolais je území vyhrazené jenom nûkolika málo nad‰en˘m pfiíznivcÛm, ktefií tam pfiijíÏdûjí hledat klid a rozmanitost v‰elijak˘ch vyhlídek daleko do kraje, zatímco automobilisté kaÏdou nedûli ‰tvou své válce do pekelné rychlosti, která je odváÏí na stále táÏ pfiecpaná v˘letní místa. Jsou-li mezi na‰imi ãtenáfii nûjací turisté, ktefií mají je‰tû zálibu v objevech, dáme jim tuto radu: asi tfii kilometry na sever od Svobodova n. S. uvidí vlevo úzkou odboãující cestu, automobilisty obyãejnû opomíjenou. Na tu nechÈ vkroãí a jdou po ní aÏ k silnici, která je zavede do hlubokého, osvûÏujícího údolí, ozdobeného krásn˘mi stinn˘mi lesy a krásn˘mi star˘mi domy 20
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 21
ve stylu venkovsk˘ch dvorcÛ, s vyhlídkou na lesnaté planinky a s terasami, odkud jsou krásné pohledy na v˘chod i na západ slunce. Silnice stoupá tak, Ïe to není ani cítit, a teprve pozdûji vystupuje prudãeji nûkolika serpentinami, ale ve velik˘ch obloucích. Brzy se tam stfiídají údolí a zatáãky, ãlovûk se ustaviãnû toãí a stoupá, pfiechází z úvalu do úvalu, pozoruje tiché vesniãky zavû‰ené na svazích a v dálce vidí vynofiovat se ãernou oponu lesÛ a v nich klikaté cesty, vedoucí k soutûskám. KdyÏ vystoupíte na dal‰í v˘‰inu, dob˘váte nov˘ kus obzoru, jejÏ v dálce uzavírají Alpy a Jura. Tak se jde nûkolik kilometrÛ. Koneãnû nám poslední zatáãka odhalí údolí, jeÏ jsme hledali. Ze záhybu, z nûhoÏ jsme vy‰li, vidíme naproti sobû velikou obec, leÏící v poloviãní v˘‰i protûj‰ího svahu, asi ãtyfii sta metrÛ nad mofiem. To jsou Zvonokosy a nad nimi se zdvíhá románská zvonice, svûdek dávn˘ch ãasÛ, star˘ jiÏ devût století. Pro v‰echno, co bude následovat, má velk˘ v˘znam poloha jednotliv˘ch míst. Kdyby zvonokoské domy byly postaveny v jiném pofiadí a seskupení, neÏ jak jsou, události, o kter˘ch se chystáme mluvit, by se patrnû nebyly staly. Je tedy nutné, aby ãtenáfi mûl jasnou pfiedstavu o topografii Zvonokos. A tu nevidíme nic lep‰ího neÏ poloÏit pfied nûho pfiehledn˘ v˘tah z katastrálního plánu (str. 5) a doprovodit jej nûkolika vysvûtlivkami. Mûsteãko Zvonokosy, vybudované od západu k v˘chodu podél silnice, která stoupá kolem návr‰í, se bûhem staletí nûkolikrát zmûnilo. Zrodilo se na dolní ãásti úboãí, lépe chránûné pfied nepfiízní poãasí v dobách, kdy obrana proti drsnému zimnímu období b˘vala je‰tû velmi nedokonalá. Nejvy‰‰ím jeho místem b˘valo tenkrát opatství, jehoÏ nûkdej‰í polohu dodnes oznaãuje kostel a nûkolik star˘ch zdí, na kter˘ch jsou postaveny okolní domy. Toto staré mûsteãko, kdyÏ se tam zaãala horlivûji pûstovat réva, se tedy pozvolna rozvíjelo k v˘chodu, ale nesmûle, s domy stále shluknut˘mi, protoÏe tehdej‰í lidé se neradi vzdalovali od obce, ustaviãnû jim potfiebné. Tak se stalo, Ïe stavební parcely jsou nakupeny jedny na druh˘ch a Ïe pÛvodní horní konec mûsteãka se stal stfiedem obce. V˘sledkem tûchto zmûn bylo, Ïe nejvíce volného místa zbylo na v˘chodním 21
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 22
konci obce, u prudké zatáãky silnice, tam, kde návr‰í tvofií siln˘ v˘bûÏek. Na tomto v˘bûÏku bylo roku 1878 vymûfieno hlavní zvonokoské námûstí a po jeho stranû byla roku 1892 postavena nová radnice, ve které je zároveÀ ‰kola. Po tûchto vysvûtleních ãtenáfi snadno pochopí, proã by domeãek, projektovan˘ Bartolomûjem Pû‰inkou, byl prokazoval nevalné sluÏby na hlavním námûstí, to jest na konci obce, která se v délce nûjak˘ch ãtyfi set metrÛ táhne podél jediné ulice. Aby záchodek byl v‰eobecnû prospû‰n˘, bylo nutné postavit jej na místû snadno pfiístupném, tak aby jedna ãást Zvonokos nebyla ve vût‰í v˘hodû neÏ druhá. Nejlep‰ím fie‰ením by zajisté bylo b˘valo zfiídit tfii záchodky ve stejn˘ch vzdálenostech jeden od druhého; v horní ãtvrti, uprostfied obce a v dolní ãtvrti. Starosta i o tom pfiem˘‰lel. Ale to by b˘valo pro zaãátek trochu riskantní. KdeÏto s umírnûnou obezfielostí mohl dob˘ti úspûchu, jistû by se stal nepopulárním, kdyby se pustil do plánÛ tak dalekosáhl˘ch, Ïe jeho nepfiátelé by mu mohli vyt˘kat, Ïe pl˘tvá obecními penûzi: taková obec jako Zvonokosy, obec, která se bez záchodku obe‰la pfies tisíc let, nepotfiebovala takhle pfies noc hned tfii, zvlá‰tû, kdyÏ si je mûla sama zaplatit. A to tím spí‰e, Ïe bude tfieba, neÏ se zvonoko‰tí obãané nauãí pouÏívat záchodku, jisté pfiedbûÏné v˘chovy, moÏná i obecní vyhlá‰ky. Lidé, ktefií z otce na syna moãili na zdi a do koutÛ, v‰ude tam, kde pocítili potfiebu, s onou krásnou plodností moãového mûch˘fie, která je v˘sledkem zvonokoského vína, pr˘ velmi blahodárného pro ledviny, nebudou patrnû pfiíli‰ ochotni ulevovat si na místû pfiesnû urãeném a neposkytujícím Ïádn˘ z onûch pfiíjemn˘ch pocitÛ, jeÏ v ãlovûku budí rozmary pfiesnû namífieného vodního paprsku, pronásledujícího nûjakou m‰ici, oh˘bající stéblo trávy, zaplavujícího mravence prudkou sprchou nebo prohánûjícího pavouka po pavuãinû. Na venkovû je taková nouze o zábavu, Ïe ãlovûk si musí hledût i nejnepatrnûj‰í legrace. A také k tomu je tfieba pfiihlíÏet, Ïe odvûkou muÏskou v˘sadou je dûlat to stoje, okázale, bujafie, coÏ zvy‰uje váÏnost Ïen k muÏÛm; neboÈ je dobré pfiipomínat jim ãasto jejich ménûcennost, aby se nauãily drÏet 22
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 23
na uzdû své zlolajné jazyky a krotit svÛj pronikav˘ kfiik, kter˘ jde na nervy. To v‰echno bylo Bartolomûji Pû‰inkovi známo. Proto také pfiisuzoval velik˘ v˘znam volbû místa a rozhodl se teprve po zral˘ch úvahách. Je tfieba v‰imnouti si, Ïe volba byla velmi znesnadnûna tím, Ïe Zvonokosy nemají postranních ulic, neboÈ hlavní zvonokoská tepna je nepfietrÏitû vroubena fasádami, obchody, vraty a ploty, hranicemi soukromého majetku, na kter˘ obec nemá Ïádné právo. A teì se vraÈme za sv˘mi dvûma muÏi. KdyÏ ode‰li z námûstí, kráãeli dolÛ ulicí aÏ doprostfied mûsteãka, ke kostelu. Kulí‰ek nechodívá do kostela nikdy a Bartolomûj Pû‰inka zfiídka. První to dûlá z fanatického pfiesvûdãení, druh˘ se proti svému pfiesvûdãení tu a tam prohfie‰uje z politické sná‰enlivosti, protoÏe nechce, aby jeho chování vypadalo jako vyz˘vavá zpupnost k ãásti obyvatel. Ostatnû starostova Ïena chodívá do kostela pravidelnû a jejich dcera Frantina, protoÏe z ní chtûjí mít sleãnu, dokonãuje své vychování u jepti‰ek v mûstû. Takové kompromisy jsou ve Zvonokosech dovoleny, neboÈ politické sektáfiství tam není zatvrzelé a je zlid‰Èováno dobrou náladou, kterou ‰tûdfie rozdává beaujolaiské víneãko. Zvonoko‰tí obãané plnû chápou, Ïe ãlovûk tak v˘znamn˘ jako Bartolomûj Pû‰inka musí b˘t zadobfie s obûma tábory, i kdyÏ pfiitom dává zásadnû najevo své nepfiátelství k fafie, neboÈ to je pfiece hlavní bod jeho politického programu. Pfied kostelem se Bartolomûj Pû‰inka nenápadnû zastavil, tak aby v ãíhajících zvûdavcích vzbudil dojem, Ïe se tam zastavuje bez urãitého úmyslu. A potom nikoli prstem, n˘brÏ jen pohybem hlavy ukázal zvolené místo. „Tam se to postaví,“ fiekl. „Tam?“ ti‰e se podivil pan uãitel. „Záchodek?“ „ToÈ se ví, paneãku!“ potvrdil starosta. „Kde jinde by mu bylo lépe?“ „Nikde, to je pravda, pane starosto. A tak blízko u kostela... Nemyslíte, Ïe faráfi...“ 23
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 24
„Snad nemáte teì najednou i vy, Kulí‰ku, strach z faráfie?“ „Ach, strach, pane starosto... hohoho... zru‰ili jsme ‰ibenice a obrousili drápy tûm pánÛm ãernokabátníkÛm! ¤ekl jsem to prostû jako vûcnou poznámku, protoÏe pfied tûmi lidmi je radno mít se na pozoru. Ti jsou stále pfiipraveni podrazit nohy kaÏdému pokroku...“ Starosta zaváhal, ale neprozradil, co si myslí. Zatváfiil se co nejdobráãtûji a fiekl: „Ostatnû, Kulí‰ku, víte o nûjakém lep‰ím místû? UkaÏte mi je!“ „Lep‰í místo se nenajde, to je jisté!“ „No tak to vidíte...! Copak nemá v‰eobecn˘ prospûch míti pfiednost pfied faráfisk˘mi zájmy? Rozhodnûte to sám, Kulí‰ku, vy, ãlovûk spravedliv˘ a vzdûlan˘.“ Takov˘mi drobn˘mi pochlebnostmi bylo moÏné dosáhnouti od uãitele bezmezné oddanosti. A Pû‰inka to vûdûl a jako nikdo jin˘ znamenitû dovedl vyÏdímat z kaÏdého jedince v‰echno, co v nûm bylo. „Pane starosto,“ váÏnû fiekl Kulí‰ek, „dovolíte-li, budu tento návrh obhajovat v obecní radû já sám. V˘slovnû vás o to Ïádám.“ Chytrák starosta se dal prosit. Mûl vrozené selské nadání nic snadno nepovolovat a i nejv˘hodnûj‰í obchody uzavírat s v˘razem hlubokého zármutku. âekal ov‰em, Ïe Kulí‰ek se ujme tohoto oÏehavého úkolu, ale chtûl v nûm vzbudit dojem, Ïe si tím sám nechává ujít velkou pfiíleÏitost. âím blíÏe byl svému cíli, tím smutnûji a lítostivûji se vÏdycky tváfiil. Jeho radost se projevovala hlubokou zkormouceností. Kdykoli se ukázalo, Ïe udûlal opravdu skvûl˘ obchod, Pû‰inka, tfiebaÏe mohl b˘t py‰n˘ na svou mazanost, skromnû fiíkával: „Dopadlo to pro mne dobfie, aãkoli jsem se o to nijak nepfiiãiÀoval...“ A tûÏíval z toho jenom mravouãnou pouãku: „âestnû proveden˘ obchod bez touhy po pfiíli‰ném v˘dûlku vám jenom zfiídka nepfiinese zadostiuãinûní.“ Tato metoda mu vynesla povûst ãlovûka poctivého a ãestného, kter˘ vÏdycky dovede dobfie poradit. Lidé, ktefií mûli nûjaké starosti, k nûmu rádi chodívali na radu a svûfiovali se mu se sv˘mi rodinn˘mi nebo obchodními trampotami. A Pû‰inka mohl, kdyÏ mûl takové informace pfiímo z první 24
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 25
ruky, témûfi vÏdycky manévrovat se sv˘mi obãany neomylnû. Chápete tedy, Ïe pro nûho bylo hraãkou, dûlat si s Kulí‰kem, co se mu zachtûlo. Kulí‰ek jiÏ nûkolik let marnû ãekal na pochvaln˘ diplom od zemské ‰kolní rady. Bylo by to ve Zvonokosech velmi zv˘‰ilo jeho váÏnost. JeÏto v‰ak toto uznání stále nepfiicházelo, uãitel byl pfiesvûdãen, Ïe má na vy‰‰ích úfiedních místech nepfiátele. Ve skuteãnosti si v‰ak nikdo Inocence Kulí‰ka nev‰ímal, a toto jediné zavinilo, Ïe se na nûho zapomnûlo. Inspektofii chodívali do toho kraje jenom zfiídka a Kulí‰ek byl ostatnû ãlovíãek tak smû‰n˘, Ïe nikoho ani nenapadlo myslit na jeho vyznamenání. Je ov‰em tfieba fiíci, Ïe to byl dojem nespravedliv˘, neboÈ Kulí‰ek byl hluboce oddán svému povolání. Uãil sice spí‰e ‰patnû, neboÈ byl ve v‰em nudn˘ a kantorsk˘, ale uãil svûdomitû a s pfiesvûdãením, nedbaje námahy a únavy. JenÏe míchal bohuÏel do sv˘ch lekcí pfiíli‰ hutné proslovy o obãansk˘ch ctnostech, takÏe mozeãky dûtí b˘valy pfiecpány mrzutou smûsí uãebné látky a politick˘ch frází. Starosta by byl mohl snadno zafiídit, aby uãitel dostal pochvalné uznání, po nûmÏ tak touÏil. Nehledû k zásluhám uãitelsk˘m, mûl Kulí‰ek také zásluhy politické, pro svou oddanost stranû, a starosta to mohl ocenit lépe neÏ kdo jin˘. Ale nespûchal s tím, neboÈ si fiíkal, Ïe Kulí‰ek, pfiesvûdãen˘, Ïe je pronásledován, je mnohem snaÏivûj‰í a horlivûj‰í. Usuzoval správnû: uãitel byl z tûch lidí, kter˘m je tfieba ctnostné rozhorlenosti. Kdyby byl odmûnûn pfiíli‰ brzy, spokojenost by z nûho moÏná udûlala lenocha a je‰itnost by v nûm vystfiídala hnûvn˘ Ïár, kter˘ ho roznûcoval a kter˘ v nûm rozdmychával bojovnost oním smûrem, kde jí starosta nejlépe mohl vyuÏít ve svÛj prospûch. V poslední dobû v‰ak Pû‰inka pfiece jen cítil, Ïe je ãas Kulí‰ka odmûnit. Ale ve svém selském chytráctví chtûl, aby mu jeho tajemník prokázal je‰tû poslední v˘znamnou sluÏbu s tímhletím záchodkem. Obãanstvo mûsteãka Zvonokos si z uãitele dûlalo sice psinu, ale pfiece jen mu dÛvûfiovalo jakoÏto vzdûlanému ãlovûku: jeho podpora mohla mít v jist˘ch pfiípadech nemalou cenu. 25
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 26
KdyÏ svého dÛvûrníka vidûl na onom stupni nad‰ení, na kter˘ ho chtûl pfiivést, starosta koneãnû fiekl: „Opravdu byste tu záleÏitost tak rád pfiednesl v obecní radû?“ „Byl by to od vás projev dÛvûry, pane starosto, kdybyste mû tím laskavû povûfiil. Jde o dobrou povûst na‰í strany. Já jim to tam povím, jak se slu‰í a patfií!“ „Myslíte, Ïe opravdu dovedete získat vût‰inu pro tuto vûc? Bude to tvrd˘ ofií‰ek. ¤emdihákovi není co vûfiit!“ „¤emdihák je ignorant,“ pohrdavû odmítl Kulí‰ek. „Toho se nezaleknu.“ „Ov‰em, ov‰em! No tak tedy, kdyÏ vám na tom tak záleÏí, Kulí‰ku...“ Starosta vzal uãitele za klopu kabátu a dodal: „To víte, Kulí‰ku, tentokrát bude va‰e vítûzství tuplované! Tentokrát jistû dostanete to své pochvalné uznání.“ „Ó, pane starosto,“ odpovûdûl uãitel, ãervenaje se blahem, „nikoli proto jsem... to mi vûfite...“ „Diplom dostanete! Zasadím se o to! Dávám vám na to své slovo.“ „A já vám, pane starosto, dávám slovo, Ïe to, co se zdá nemoÏné, se stane!“ „Platí, Kulí‰ku! Pû‰inkovo slovo, to máte jako sklizeÀ pod stfiechou.“ Uãitel stiskl starostovi ruku, ale hned ji musel zase pustit, aby si mohl otfiít cvikr, zamlÏen˘ dojetím. „A teì,“ fiekl Bartolomûj Pû‰inka, „si zajdeme k Macarátovi na mladé víno.“ Macarát – Bohdan – byl hostinsk˘ a vedle toho povozník a manÏel Jarmily, Ïeny velmi pfiíjemné na pohled. Pfiipojme sem je‰tû nûkolik dal‰ích nejnutnûj‰ích vysvûtlení, aby ãtenáfi pochopil, proã se Kulí‰ek divil, kdyÏ mu starosta pfied chvílí ukázal zvolené místo. Musíte se podívat na plánek. Vidíte tam, Ïe zvonokosk˘ kostel stojí mezi dvûma slep˘mi uliãkami; stojíme-li proti vchodu do kostela, je to vpravo Rajská uliãka a vlevo Mni‰ská uliãka. Toto poslední jméno pochá26
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 27
zí jistû je‰tû z dob opatství. Dá se pfiedpokládat, Ïe fieholníci tamtudy chodívali na m‰i. Rajská uliãka, v níÏ stojí pfiíbytek faráfie Calaby, vede na hfibitov, leÏící za kostelem na úboãí: krásné slunné místo, kde neboÏtíci mají svat˘ klid. Mni‰ská uliãka, vroubená po jedné stranû kostelem a po druhé dlouhou zídkou, v níÏ jsou jediná dvífika – zadní vchod do Beaujolaiského bazaru, jednoho z nejvût‰ích zvonokosk˘ch obchodÛ – je slepá uliãka, uzavfiená zbytky prastarého, ze tfií ãtvrtin rozbofieného domu, jednoho z posledních stavení pocházejících ze stfiedovûku. V pfiízemí tohoto zastrãeného domku, pfiilehlého ke kostelu, byla místnost, do níÏ se vcházelo ze sakristie a v níÏ faráfi Calaba uãil náboÏenství a shromaÏìoval mariánskou druÏinu. V prvním patfie byly dvû malounké místnosti, ob˘vané sleãnou Eulalií âubíkovou, ãtyfiicetiletou starou pannou, která mûla povûst nejpoboÏnûj‰í zvonokoské farnice. Tato blízkost svatynû jí usnadÀovala dlouhé pobyty u oltáfie – Eulalie nestrpûla, aby jej nûkdo jin˘ neÏ ona opatfioval ãerstv˘m kvítím – a zabezpeãovala jí také právo dozoru nad kaÏd˘m krokem vûfiících, neboÈ právû Mni‰skou uliãkou chodívali ke zpovûdi, zrovna tak jako faráfi Calaba tamtudy nûkolikrát za den musel projít cestou do sakristie. Tato kontrola kostelní náv‰tûvy silnû zamûstnávala poboÏnou dûvu, nelítostnû cenzurující mravy celého mûsteãka. A právû na zaãátku této Mni‰ské uliãky chtûl Bartolomûj Pû‰inka dát postavit záchodek a právû pro tu blízkost kostela se tomu Kulí‰ek podivil. Starosta by tuto blízkost jistû nebyl vyhledal, kdyby uprostfied obce na‰el nûjaké jiné volné místo. Ale toho nebylo a ostatnû, upfiímnû fieãeno, Bartolomûje Pû‰inku to nikterak nemrzelo. Nezlobil se, Ïe jeho podnût nab˘vá tak trochu vyz˘vavé bojovné podoby. A to z tohoto dÛvodu: Bofiivoj ¤emdihák, závistivec, pracující potají pokryteck˘mi ná‰epty, vedl proti nûmu jiÏ nûkolik mûsícÛ prudkou kampaÀ v obecní radû a obviÀoval ho z nebezpeãné blahovÛle a povolnosti k faráfii. A faráfi Calaba, jako by chtûl potvrdit tyto pomluvy, mluvil na radu baronky z KratihájÛ, pravé správkynû celé 27
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 28
farnosti, tak chytfie, Ïe dokonce vefiejnû naz˘val starostu znamenit˘m ãlovûkem, kter˘ pfies své politické názory nikterak nestojí proti zájmÛm církve a od nûhoÏ je moÏné dosáhnouti v‰eho. Bylo docela v pofiádku, kdyÏ se tak sm˘‰lelo na zámku, na fafie a jejich prostfiednictvím také na arcibiskupství. Starosta Pû‰inka si váÏil pfiíznû kaÏdého vlivného ãlovûka, protoÏe si fiíkal, Ïe mu to v‰echno dnes nebo zítra mÛÏe b˘t dobré a Ïe to v‰echno více ménû pfiispûje k jeho trpûlivû pfiipravovanému politickému vzestupu. Ale tahle pochvala, tak hloupû udûlená faráfiem, dávala do rukou jeho nepfiátel zbraÀ a zvlá‰tû ten Ïluãovit˘ ¤emdihák se tím ohánûl u opoziãních obecních radních. Nadávaje v duchu faráfii Calabovi pitomcÛ za to, Ïe mu ztûÏuje pfií‰tí volby, starosta si umínil, Ïe zaujme zjevnû a okázale stanovisko proti nûmu. A tak pfii‰el na ten svÛj nápad se záchodkem. Pfiemítal o nûm po v‰ech stránkách a dospûl k závûru, Ïe je to nápad v˘born˘, takov˘, jak je míval rád, upotfiebiteln˘ na dvû strany a tak, aby se ãlovûk pfiíli‰ nekompromitoval. Záchodek u kostela se jistû nebude líbit faráfii, a právû proto jej obecní rada snadno odhlasuje a pfiimhoufií oãi nad nov˘m vydáním z obecní kasy. KdyÏ byl vûc cel˘ch ‰est nedûl pfiemílal v hlavû, fiekl si nakonec, Ïe tento hygienick˘ domeãek, pûknû uprostfied Zvonokos, bude pevn˘m dal‰ím mezníkem na cestû jeho v˘znamn˘ch plánÛ. Teprve tehdy se svûfiil se sv˘m zámûrem Kulí‰kovi, druhému takovému hlupákovi, jako je Calaba. On sám bude zpovzdálí fiídit celou tuto hru z radnice, zrovna tak, jako ji v opaãném tábofie baronka Kratihájová bude fiídit ze zámku. Rozhovor mezi starostou a jeho tajemníkem, kter˘ jsme pfied chvílí sly‰eli, je prvním projevem malomûstského machiavelismu, kter˘ nic neponechal náhodû a hned od samého poãátku postupuje tajn˘mi oklikami. Brzy vystoupí do popfiedí ãetní zvonoko‰tí obãané, nové city se projeví, nová soupefiství se prozradí. Ale jiÏ teì – s Mni‰skou uliãkou, podrobenou pfiísnému dozoru Eulalie âubíkové, která ji nepfietrÏitû hlídá za pozdviÏen˘m cípkem záclony, se záchodkem, kter˘ se co nevidût zaãne stavût, s obávanou horlivostí pana uãitele Kulí‰ka, nedoãkavû dychtícího po diplomu, 28
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 29
s trpûlivou ctiÏádostí Bartolomûje Pû‰inky, s apo‰tolskou neobratností faráfie Calaby a s py‰n˘m vlivem paní baronky Adelajdy z KratihájÛ (ãinnost v‰ech tûchto osob se pozvolna bude rozrÛstat), s tímto v‰ím máme jiÏ první známky rozruchu, kter˘ se zrodí velmi podivnû a kter˘ najednou propukne ve zvonokoské skandály, jejichÏ rozuzlením bude drama. Dfiíve neÏ dojdeme k tûmto boufiliv˘m událostem, neu‰kodí nám pfiedbûÏná procházka po Zvonokosech roku 1922: poskytne ãtenáfii pfiíleÏitost seznámit se s nûkolika v˘znamn˘mi zvonokosk˘mi obãany, ktefií budou v dal‰ím v˘voji tûchto událostí hráti více ménû zjevnou nebo ztajenou úlohu. V‰ichni ti, jeÏ vám chceme ukázat, jsou hodni pozoru je‰tû více pro své povahy a zvyky neÏ pro své spoleãenské postavení.
29
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 30
(3)
NùKOLIK V¯ZNAMN¯CH ZVONOKOSK¯CH OBâANÒ Pfiedev‰ím malá poznámka. Smíme-li vûfiit znamenit˘m znalcÛm star˘ch obyãejÛ a mravÛ, první pfiíjmení vyskytnuv‰í se ve Francii nûkdy v XI. století mûla svÛj pÛvod v tûlesné nebo du‰evní zvlá‰tnosti lidí a je‰tû ãastûji byla dávána podle zamûstnání. Jména, jeÏ nalézáme ve Zvonokosech, by tuto teorii potvrzovala. Je‰tû roku 1922 se tam pekafi jmenoval Bandur, krejãí Krejzl, fiezník Bejkovec, uzenáfi Klobáska, stolafi Kredenc, ‰vec Kopejtko a bednáfi Putna. Tato jména dosvûdãují také jak sílu tradice ve Zvonokosech, tak to, Ïe fiemesla se v t˘chÏ rodinách, z otcÛ na syny, dûdila po nûkolik století. Tak pozoruhodná vytrvalost svûdãí o krásné dávce úpornosti a o tom, Ïe zvonoko‰tí obãané dovedou houÏevnatû, aÏ do krajnosti setrvávat v dobru i zlu. Druhá poznámka: Témûfi v‰ichni majetní obãané Ïijí v horní polovici mûsteãka nad kostelem. Ve Zvonokosech se fiíká, kdyÏ se mluví o chud‰ích obyvatelích: „Ten je z dolního konce.“ Zvonokosan zdola nebo je‰tû prostûji dolÀák je tam témûfi nadávka. A vskutku právû v horní ãtvrti mûsteãka bydlí Bartolomûj Pû‰inka, notáfi Sakumpak, lékárník Famfule, doktor Funebral atd. To se dá snadno vysvûtlit, kdyÏ se nad tím trochu zamyslíte. Ve Zvonokosech se nestalo vÛbec nic jiného neÏ v kaÏdém mûstû, které se rozrÛstá. Nejvût‰í odváÏlivci, ctiÏádostiví dobyvatelé, vzali útokem nové prostory, kde za své peníze dostali pozemkÛ, kolik chtûli, kdeÏto nesmûlci odsouzení ke stagnaci se i nadále tísnili ve staré ãtvrti a vÛbec se nesnaÏili roz‰ífiit její hranice. Jest tedy horní ãtvrÈ, to jest úsek mezi kostelem a námûstím, ãtvrÈ siln˘ch a mocn˘ch. Tfietí poznámka: Vyjma nûkolik obchodníkÛ, fiemeslníkÛ, úfiedníkÛ, ãetníkÛ pod velením stráÏmistra Zejozoba a asi tfii30
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 31
cet nekÀubÛ, ktefií konají nejhrub‰í práce, v‰ichni obyvatelé v mûsteãku jsou vinafii, vût‰inou samostatní majitelé vinic nebo potomci b˘val˘ch majitelÛ; tito pûstují teì révu pro baronku z KratihájÛ, pro notáfie Sakumpaka a pro tûch nûkolik cizincÛ nebo zámeck˘ch pánÛ, ktefií mají statky v okolí Zvonokos. To dûlá ze zvonokosk˘ch obãanÛ plemeno hrdé, nedÛvûfiivé a milující nezávislost. Dfiíve neÏ odejdeme od kostela, fieknûme si nûkolik slov o faráfii Calabovi; ten totiÏ dá v jisté mífie první podnût ke zvonokosk˘m zmatkÛm, ov‰em bezdûky, neboÈ tento pokojn˘ knûz, tak star˘, Ïe svÛj knûÏsk˘ úfiad vykonává, jako by byl jiÏ na penzi, se jako ãert kfiíÏi vyh˘bá pÛtkám, protoÏe zanechávají v du‰i jenom hofikost a ani zdaleka nepfiispívají k slávû boÏí tak velice, jak se nûkdy fiíkává. KdyÏ se faráfi Calaba pfied nûjak˘mi tfiiceti lety usadil ve Zvonokosech, pfii‰el tam z nevdûãné fary v hornatém kraji Ardèche. To kaplanování tam v horách ho okfiesalo jenom nepatrnû. Zavánûl na sto honÛ sv˘m venkovsk˘m pÛvodem a ãervenal se nemotornû jako seminarista, kdyÏ si neví rady s potíÏemi puberty a stydí se za nû. Zpovûdi zvonokosk˘ch Ïen – neboÈ muÏi jsou v tomto kraji velicí ãilouni – pro nûho byly objevem, kter˘ ho uvádûl do nesmírn˘ch rozpakÛ. ProtoÏe jeho osobní zku‰enosti v tûchto vûcech byly naprosto nedostateãné, dával se neobratn˘mi otázkami zasvûcovat do hanebností tûla. Stra‰né poznatky, jeÏ vytûÏil z tûchto rozhovorÛ, mu velice ztûÏovaly jeho osamocenost a vzru‰ovaly ji pekeln˘mi a necudn˘mi pfiedstavami. Krevnatá nátura Severina Calaby nikterak nemûla sklon k mysticismu, neboÈ to se hodí jenom pro du‰e zmuãené, a takové du‰e pfieb˘vají obyãejnû v tûlech neduÏiv˘ch. Calaba mûl naopak krásnou tûlesnou pravidelnost, v˘born˘ apetit a jeho pfiirozenost se sv˘ch práv doÏadovala projevy, jeÏ klerika sice slu‰nû zakr˘vala, jimÏ v‰ak nemohla zabránit. Ale kdyÏ pfii‰el do Zvonokos, s cel˘m Ïárem své mladosti, místo faráfie smeteného ve vûku dvaaãtyfiiceti let zlou chfiipkou z nastuzení, Severin Calaba na‰el na‰tûstí ve farní kuchyni 31
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 32
Babetu, dokonal˘ typ farské hospodynû. Babeta velmi oplakávala neboÏtíka, a to svûdãilo o její uctivé a zboÏné oddanosti. Ale statn˘ a dobráck˘ vzhled nového faráfie ji zfiejmû brzy utû‰il. Babeta byla stará panna, do v‰ech podrobností obeznámená s péãí o knûÏsk˘ pfiíbytek; jakoÏto zku‰ená hospodynû pfiísnû prohlédla v‰echny svr‰ky svého pána a vytkla mu ‰patn˘ stav jeho prádla: „Chudáku,“ fiekla mu, „‰patnû se tam o vás starali!“ Poradila mu na léto krátké spodky a lehké vlnûné kalhoty, protoÏe v tûch se ãlovûk pod klerikou nepotí tak silnû, pfiimûla ho, aby si koupil flanelové ko‰ile, a nauãila ho dûlat si, kdyÏ byl doma, pûkné pohodlí. Faráfi Calaba pociÈoval útû‰nou lahodu Babetiny bdûlosti a blahofieãil za ni nebi. Ale b˘val smuten, tr˘znûn halucinacemi, které mu nedopfiály ani chvilku klidu a s nimiÏ zápolil, se zarudlou tváfií, jako svat˘ Antonín na pou‰ti. Babeta velmi brzy vytu‰ila pfiíãinu jeho muk. A sama se o tom zmínila jednou veãer, kdyÏ si pan faráfi po jídle zadumanû nacpával d˘mku. „Chudáãku,“ fiekla mu, „tak mlad˘ ãlovûk! To jistû velmi trpíte, kdyÏ jste ve svém vûku takhle pofiád sám. To není lidské, takov˘ Ïivot... Jste pfiece chlap!“ „BohuÏel, Babeto!“ povzdechl si faráfi, najednou cel˘ rud˘ ve tváfii a ihned vzru‰en˘ kypivou hfií‰nou muÏností. „Nakonec se vám to vrazí do hlavy, to je jisté! UÏ nejeden ãlovûk se úplnû zbláznil z toho, Ïe se takhle odfiíkal.“ „V na‰em povolání, Babetko, musí ãlovûk dûlat pokání!“ chabû namítl ne‰Èastn˘ Calaba. Ale oddaná kuchafika se do nûho pustila jako do nerozumného dûcka: „Pfiece si nechcete úplnû zniãit zdraví! Co z toho bude PánbÛh mít, aÏ dostanete nûjakou tûÏkou nemoc?“ Faráfi Calaba s oãima sklopen˘ma naznaãil malátn˘m gestem, Ïe taková otázka pfiesahuje jeho kompetenci a Ïe, je-li nutné zbláznit se z pfiemíry pohlavní zdrÏenlivosti, je-li to opravdu vÛle boÏí, on Ïe se jí podrobuje. Mají-li ty síly takovou moc... ale o tom se dalo pochybovat. A tu k nûmu Babeta pfiistoupila a povzbudivû mu fiekla: 32
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 33
„S neboÏtíkem panem faráfiem, a byl to opravdu svat˘ ãlovûk, jsme se vÏdycky dohodli...“ Tato slova zaznûla faráfii Calabovi jako uklidÀující zvûst. Pozdvihnuv trochu oãi, pohlédl nenápadnû na Babetu s my‰lenkami zbrusu nov˘mi. Kuchafika nebyla Ïádná krasavice, do toho chybûlo mnoho, pfiece v‰ak mûla – tfiebaÏe opravdu jenom v náznacích, takÏe nebyly tak dráÏdivé – pohostinné Ïenské vypoukliny. Babetiny tûlesné oázy byly sice nevalné a jejich okolí málo bujné, ale pfiece jen to byly spásné oázy, postavené Prozfietelností do palãivé pustiny, v níÏ faráfi Calaba jiÏ témûfi ztrácel rozum. V duchu se mu rozbfiesklo. Podlehnouti poku‰ení? Ale vÏdyÈ to bude jen projevem poãestné pokory, kdyÏ pfiece knûz, pln˘ zku‰eností a oplakávan˘ cel˘mi Zvonokosy, mu ukázal cestu! Staãilo jíti bez fale‰né hrdosti ve stopách tohoto zboÏného muÏe. A to tím snadnûji, Ïe Babetin scvrkl˘ vzhled umoÏÀoval povolit pfiirozenosti opravdu jenom to nejnutnûj‰í a vÛbec se pfiitom neradovat z poÏitku ani se v rozko‰i nezdrÏovat se zálibností, která jediná dûlá z malého hfií‰ku hfiích tûÏk˘. Faráfi Calaba napfied vzdal nezúãastnûnû díky nebesÛm a potom se dal vésti oddanou hospodyní, která se slitovala nad nesmûlostí svého mladého pána. Odbylo se to v‰echno v úplné tmû, krátce, a Calaba vzdaloval my‰lenky co nejvíce od svého skutku, litoval toho, co dûlalo jeho tûlo, a úpûl nad tím. Ale potom strávil noc tak klidnou a vstal v náladû tak vyrovnané, Ïe si uvûdomil, Ïe bude patrnû dobré uch˘lit se obãas k tomuto prostfiedku pfiímo v zájmu jeho povolání. Umínil si, Ïe pro pfií‰tû se bude drÏet obyãejÛ svého pfiedchÛdce, Babetû jiÏ dobfie znám˘ch. Ale pfiece jen to byl hfiích, z nûhoÏ bylo nutné se vyzpovídat, a nutnost pfiiznat se k tomu Severina Calabu velmi stísÀovala. Na‰tûstí se dovûdûl, Ïe v Údolínû, vesnici vzdálené dvacet kilometrÛ, Ïije páter Konitrud, b˘val˘ jeho spoluÏák v semináfii. I fiekl si faráfi Calaba, Ïe bude lep‰í, kdyÏ se svûfií se sv˘mi hfiíchy opravdovému pfiíteli. Hned ráno si zastrãil podolek kleriky za pás, nasedl na farské kolo bez rámu, dûdictví po neboÏtíkovi, a po kostrbaté cestû, hodnû se na‰lapav, dorazil do Údolína. 33
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 34
První chvíle vûnovali oba knûÏí jenom své radosti ze shledání. Koneãnû v‰ak byl zvonokosk˘ faráfi chtûj nechtûj nucen pfiiznat se, co ho tam pfiivedlo. Velmi zkrou‰enû se kolegovi vyzpovídal, ãeho se to dopustil s hospodyní Babetou. Faráfi Konitrud mu dal rozhfie‰ení, ale potom se mu pfiiznal, Ïe on sám to tak se svou kuchafikou Josefkou dûlá jiÏ nûkolik let. Náv‰tûvník si opravdu vzpomnûl, Ïe mu otvírala nûjaká snûdá Ïenská, ‰ilhavá, ale zfiejmû pûknû svûÏí a pfiíjemnû baculatá. ¤ekl si, Ïe jeho pfiíteli Konitrudovi se v téhle vûci dostalo lep‰ího údûlu neÏ jemu, neboÈ jeho vkusu by se byla zamlouvala Babeta ménû vyzáblá. (Kdykoli na nûho satanበsesílal vilná poku‰ení, b˘valo to vÏdycky v podobû Ïen kypr˘ch, krásnû bíl˘ch, obdafien˘ch nádhernû bujn˘mi Àadry a boky.) Ale zapudil tuto závistivou my‰lenku, potfiísnûnou smysln˘m chtíãem a opravdu nekfiesÈanskou, a radûji poslouchal, co mu fiíká Konitrud: „KdyÏ uÏ se, mil˘ Calabo, nemÛÏeme úplnû odpoutat od hmoty – neboÈ tato milost byla dopfiána jenom nûkolika svûtcÛm –, buìme rádi, Ïe máme doma moÏnost poskytnouti tûlu nejnezbytnûj‰í ukojení tak tajnû, Ïe nebudíme pohor‰ení a neru‰íme klid du‰í. Buìme rádi, Ïe na‰e ubohost ne‰kodí dobré povûsti církve.“ „A ostatnû,“ poznamenal Calaba, „coÏ není prospû‰né, abychom se ve v‰em trochu vyznali, kdyÏ pfiece b˘váme tak ãasto povoláni fie‰it nejrÛznûj‰í otázky a radit lidem?“ „To mበpravdu, mil˘ pfiíteli,“ odpovûdûl Konitrud, „smím-li soudit podle v‰elijak˘ch tûch zpovûdních pfiípadÛ, které jsem zde musil fie‰it. Jisté je, Ïe nemít osobních zku‰eností, nevûdûl bych si mnohdy rady. ·esté pfiikázání je zfiídlem mnoh˘ch sporn˘ch otázek. Kdybychom o tûchto vûcech nemûli nûjaké znalosti, kdyÏ ne dÛkladné, alespoÀ dostateãné, nejednou bychom du‰e sv˘ch farníkÛ vedli po ‰patn˘ch cestách. My si to pfiece mÛÏeme upfiímnû fiíci: úplná zdrÏenlivost zuÏuje my‰lenkov˘ obzor.“ „A ‰krtí rozum!“ dodal Calaba ve vzpomínce na v‰echno, co vytrpûl. Popíjejíce údolínské víno, ne tak dobré jako zvonokoské (v této vûci byl CalabÛv údûl lep‰í neÏ KonitrudÛv), oba faráfii 34
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 35
se shodli v tom, Ïe neãekaná podobnost jejich situace utuÏila pfiátelská pouta, pocházející z jino‰sk˘ch let. Potom smluvili v‰elijaká vhodná opatfiení, napfiíklad to, Ïe teì se budou vÏdycky zpovídat jeden druhému. Aby si u‰etfiili ãasté a únavné cesty, dohodli se na synchronickém opakování sv˘ch tûlesn˘ch hfiíchÛ. Domluvili se, Ïe v zásadû to bude vÏdycky pondûlí a úter˘, dni odpoãinku po nedûlních sluÏbách boÏích, a za zpovûdní den v kaÏdém t˘dnu si zvolili ãtvrtek. Dohodli se také, Ïe se rovn˘m dílem podûlí o námahu: jednou pfiijede Konitrud do Zvonokos vyzpovídat se a vyslechnout zpovûì Calabovu a v pfií‰tím t˘dnu nav‰tíví zase Calaba pfiítele Konitruda v Údolínû za úãelem vzájemné zpovûdi a rozhfie‰ení. Toto dÛmyslné zafiízení uspokojovalo cel˘ch tfiiadvacet let. Umírnûn˘ styk s Babetou a s Josefkou a ta – kaÏd˘ch ãtrnáct dní se opakující – ãtyfiicetikilometrová projíÏìka udrÏovaly oba faráfie pfii v˘teãném zdraví a zdrav˘ tûlesn˘ stav je obdafioval tak hlubok˘m pochopením pro v‰echny lidské slabosti a takov˘m duchem kfiesÈanské lásky, Ïe to mûlo nejlep‰í v˘sledky jak ve Zvonokosech, tak v Údolínû. Za cel˘ ten dlouh˘ ãas se jenom jednou pfiihodila mrzutá vûc. Stalo se to roku 1897 za tfieskuté zimy. Jednou ve ãtvrtek se faráfi Calaba probudil s pevn˘m úmyslem, Ïe si pojede do Údolína pro své kaÏdot˘denní rozhfie‰ení. Ale v noci napadly takové spousty snûhu, Ïe cesty byly úplnû zaváty. Zvonokosk˘ faráfi se pfiesto vydal na cestu, nedbaje kfiiku a v˘ãitek své hospodynû: cítil se ve stavu smrtelného hfiíchu, protoÏe v posledních dnech Babety trochu naduÏíval, byv k tomu sveden neãinností za dlouh˘ch zimních veãerÛ. Ale pfies svou odvahu a pfies dva pády z kola urazil faráfi Calaba jenom ãtyfii kilometry. Vrátil se s velikou námahou pû‰ky, a kdyÏ dorazil na faru, cvakaly mu zuby. Babeta ho uloÏila do postele, aby se vypotil. UboÏák blouznil v horeãce, neboÈ mûl svûdomí obtíÏeno smrteln˘m hfiíchem, a to byl stav, v nûmÏ nesmûl zÛstat. A také faráfi Konitrud, kdyÏ Calaba nejel, byl hroznû znepokojen: mûl pozítfií slavnou m‰i a nevûdûl, zdali ji bude moci slouÏit. Na‰tûstí mûl údolínsk˘ faráfi bystrou hlavu. Poslal Josefku na po‰tu s telegramem pro Calabu, se 35
Zvonokosy2016-1
2/16/16 3:50 PM
Stránka 36
zaplacenou zpáteãní odpovûdí: Jako obyãejnû. Veliká lítost. Miserere mi obratem. Konitrud. A zvonokosk˘ faráfi ihned odpovûdûl: Absolvo te. Pût Otãená‰Û, pût Zdrávas. Jako obyãejnû plus tfii. Hluboká lítost. Miserere expres. Calaba. Za pût hodin potom dostal telegrafické rozhfie‰ení a za pokání rÛÏenec. Oba faráfii byli touto hbitou odpovûdí tak nad‰eni, Ïe zam˘‰leli uÏívat jí stále. Ale svûdomí jim to nedovolilo: to by totiÏ opravdu pfiespfiíli‰ usnadÀovalo lidské hfiíchy. A pak také: dogma zpovûdi má ve v‰ech sv˘ch podrobnostech pÛvod v dobách, kdy se vynález telegrafu nedal je‰tû ani tu‰it. PouÏití telegrafu ke zpovûdním úãelÛm byla vûc t˘kající se kanonického práva a byla by mûla b˘t objasnûna sborem uãen˘ch teologÛ. Zalekli se kacífiství a rozhodli se, Ïe telegrafu budou uÏívat jenom v pfiípadech naprosto nutn˘ch, a takov˘ pfiípad se vyskytl celkem jenom tfiikrát. Za tfiiadvacet let po první Calabovû náv‰tûvû u údolínského pfiítele postihla faráfie Konitruda nehoda: ztratil Josefku, starou dvaa‰edesát let. UdrÏela se témûfi aÏ do poslední chvíle v uspokojujícím stavu tûlesné zachovalosti, tfiebaÏe tlou‰Èka zv˘‰ila její váhu na osmdesát kilo, a to je ãíslo znaãnû vysoké u Ïeny, která nikdy nemûfiila víc neÏ metr osmapadesát. Z toho tûÏkého pfiívaÏku, kter˘ na sobû musila vláãet, jí otekly nohy a vrstva tuku kolem srdce bránila tomuto orgánu volnû pracovat. Umfiela patrnû na anginu pectoris. Faráfi Konitrud si za ni neopatfiil náhradu: vychovat si novou hospodyni podle sv˘ch potfieb se mu zdálo nad jeho síly. Padesátka, jiÏ dávno pfiekroãená, mu pfiinesla uklidnûní tûla. Vzal si jenom posluhovaãku, která chodívala na faru trochu poklidit a uvafiit obûd. Veãer mu staãila polévka a kousek s˘ra. A jeÏto teì jiÏ nepotfieboval rozhfie‰ení za tûÏké hfiíchy, pfiestal jezdit do Zvonokos. Tím vnesl zmatek do Ïivota faráfie Calaby. Také Calaba se jiÏ blíÏil padesátce. A jiÏ dávno by se klidnû byl obe‰el bez Babety. Oddaná hospodynû byla jiÏ dávno ve vûku, kdy se chodívá na odpoãinek, a v opaku k Josefce byla ãím dále tím hubenûj‰í, vyschlá jako rÛÏenec. Ale faráfi Calaba, je‰tû stá36