0036996

MR_Holmes_001 az 003_Sestava 1 7/29/15 10:11 AM Stránka 3

MITCH CULLIN

KNIŽNÍ KLUB

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 4

PfieloÏila Petra Diestlerová

Zdroje ilustrací Tfii ilustrace v této knize byly pÛvodnû oti‰tûny v publikaci New Observations on the Natural History of Bees od Francise Hubera (Lond˘n, W. & C. Tait, a Longman, Hurst, Rees, Orme a Brown, 1821).

Copyright © 2005 by Mitch Cullin Translation © Petra Diestlerová, 2015 ISBN 978-80-242-4810-3

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 5

Pro mou matku Charlotte Richardsonovou, fanynku detektivek a vyhlídkov˘ch cest Ïivota; a pro zesnulého Johna Bennetta Shawa, kter˘ mû svého ãasu poÏádal, abych mu dohlédl na jeho knihovnu.

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 7

Byl jsem si pfiinejmen‰ím jist˘, Ïe jsem koneãnû spatfiil tváfi, která hrála v mém Ïivotû zásadní roli, a Ïe ta tváfi byla lid‰tûj‰í a dût‰tûj‰í neÏ v mém snu. Nic víc jsem se nedozvûdûl, neboÈ mezitím opût zmizela.

Morio Kita, Duchové Co je to za podivn˘ tich˘ hlas, kter˘ promlouvá ke vãelám, a nikdo jin˘ ho nesly‰í?

William Longgood, Královna musí zemfiít

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Strรกnka 9

I . รฃรก s t

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Strรกnka 10

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 11

(1)

Po návratu z ciziny ve‰el jednoho letního odpoledne do svého kamenného venkovského domu a zavazadla nechal u hlavních dvefií, aby se o nû postarala hospodynû. Poté zamífiil do knihovny a ti‰e se tam posadil, spokojen˘ mezi sv˘mi knihami, v dÛvûrnû známém domácí prostfiedí. Byl pryã témûfi dva mûsíce: cestoval vojensk˘m vlakem pfies Indii, potom na lodi Královského námofinictva do Austrálie a nakonec se vylodil na okupovaném pobfieÏí pováleãného Japonska. Tam i zpátky podstoupil stejné nekoneãné harcování – pfieváÏnû ve spoleãnosti hluãn˘ch ãerstv˘ch rekrutÛ, z nichÏ vût‰ina si pfiíli‰ nev‰ímala starého pána, kter˘ veãefiel ãi sedûl vedle nich (‰ouravého stafiíka, jenÏ pofiád ‰átral v kapsách po zápalce, nikdy ji nena‰el, a tak vûãnû Ïv˘kal nezapálen˘ jamajsk˘ doutník). Pouze pfii vzácn˘ch pfiíleÏitostech, kdy nûjak˘ informovan˘ dÛstojník prozradil jeho totoÏnost, se k nûmu drsné tváfie v úÏasu obracely a v té chvíli ho hodnotily: neboÈ aãkoli chodil o holích, stále se drÏel zpfiíma, uplynulé roky neztlumily lesk pozorn˘ch ‰ed˘ch oãí a snûhobílé vlasy, husté a dlouhé stejnû jako plnovous, si ãesal dozadu podle anglické módy. „Je to pravda? VáÏnû jste to vy?“ „Obávám se, Ïe to stále platí.“ „Vy Ïe jste Sherlock Holmes? Ne, tomu nevûfiím.“ „Naprosto vás chápu. Sám tomu sotva dokáÏu uvûfiit.“ 11

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 12

Nakonec v‰ak pfiece jen dorazil domÛ, aãkoli si jen ztûÏka vybavoval podrobnosti dní stráven˘ch v cizinû. Celá ta dovolená – byÈ ho zasytila jako uspokojivé jídlo – se mu ve zpûtném pohledu ztrácela v mlze, tu a tam teãkované útrÏky vzpomínek, z nichÏ se rychle stávaly neurãité dojmy a vzápûtí se vÏdy opût rozplynuly v zapomnûní. Pfiesto, nemûnné místnosti jeho statku, rituály spofiádaného venkovského Ïivota, spolehlivost vãelnice – tyhle vûci nevyÏadovaly Ïádné rozsáhlé, ba ani skrovné vzpomínání; prostû se bûhem desetiletí, která v tomto ústraní strávil, staly jeho souãástí. A pak tu byly jeho vãely: svût se neustále mûnil, stejnû jako on, ale ony navzdory v‰emu pfietrvávaly. A kdyÏ zavfiel oãi a jeho dech se zmûnil v pochrupování, právû vãela ho uvítala doma – dûlnice, jeÏ se zhmotnila v jeho my‰lenkách, zjistila, Ïe je duchem jinde, usadila se mu na hrdle a bodla ho.

Pochopitelnû vûdûl, Ïe kdyÏ vás píchne do krku vãela, je nejlep‰í napít se slané vody, aby se pfiede‰lo závaÏn˘m následkÛm. Pfiirozenû je tfieba pfiedtím vytáhnout Ïihadlo z kÛÏe, pokud moÏno v prvních pár vtefiinách poté, co se z nûj uvolnil jed. Za ãtyfiiaãtyfiicet let, kdy choval vãely na jiÏním svahu sussexsk˘ch Downs – v oblasti mezi Seafordem a Eastbournem, pfiiãemÏ nejbliωí vesnice byla maliãká osada Cuckmere Haven –, dostal pfiesnû 7816 Ïihadel od vãelích dûlnic (témûfi vÏdy do rukou ãi obliãeje, obãas do u‰ních lalÛãkÛ, do ‰íje nebo do krku: pfiíãinu a následné projevy kaÏdého jednotlivého ‰típnutí peãlivû vyhodnotil a pozdûji je zaznamenal do jednoho z mnoha deníkov˘ch zápisníkÛ, které si ukládal v podkrovní pracovnû). Tyto mírnû bolestivé záÏitky ho v prÛbûhu ãasu dovedly k celé fiadû léãebn˘ch prostfiedkÛ, v závislosti na postiÏené ãásti tûla a hloubce, do níÏ Ïihadlo proniklo: sÛl se studenou vodou, jemné m˘dlo smíchané se solí a poté polovina syrové cibule pfiiloÏená na místo vpichu; v pfiípadû mimofiádnû nepfiíjemn˘ch následkÛ nûkdy 12

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 13

pomáhal jíl nebo mokré bláto, bylo-li kaÏdou hodinu vymûÀováno, dokud opuchlina zcela nezmizela; nicménû na potlaãení bolesti a pfiedcházení otoku zjevnû nejlépe zabíral navlhãen˘ tabák, okamÏitû vetfien˘ do kÛÏe.

Av‰ak nyní – zatímco sedûl v knihovnû a podfiimoval v u‰áku u prázdného krbu – vytrÏen˘ ze snu zpanikafiil a nedokázal se rozpomenout, co je tfieba udûlat s tímto náhl˘m bodnutím do ohryzku. Ve snu vidûl sám sebe, jak stojí v nekoneãném poli rozkvetl˘ch mûsíãkÛ a svírá si hrdlo ‰tíhl˘mi artritick˘mi prsty. Místo vpichu uÏ zaãalo otékat, tepalo mu pod prsty jako nabûhlá Ïíla. Ochromil ho strach a on naprosto strnul, zatímco se otok zvût‰oval ven i dovnitfi (prsty mu roztahovala bobtnající zdufienina, hrdlo se svíralo a stahovalo).

A tam, na tom mûsíãkovém poli, vidûl sám sebe, v ostrém kontrastu proti té rudé a zlatoÏluté pod sebou. Nah˘, s bled˘m tûlem, které se tyãilo nad kvûty, pfiipomínal kfiehkého kostlivce potaÏeného tenouãkou vrstvou r˘Ïového papíru.

Pryã byly jeho penzistické úbory – spolehlivé obleãení z vlny ãi tvídu, které nosil dennû je‰tû pfied zaãátkem Velké války i bûhem celé druhé Velké války aÏ do tfiiadevadesátého roku svého vûku. Rozevláté vlasy mûl ostfiíhané nakratiãko a plnovous se zmûnil ve strni‰tû pokr˘vající ‰piãatou bradu i propadlé tváfie. Hole, které mu pomáhaly v chÛzi – pfiesnû ty hole, které si v knihovnû poloÏil na klín –, v jeho snu rovnûÏ zmizely. Pfiesto stál zpfiíma i poté, co mu otok v hrdle sevfiel hrtan a on uÏ nemohl d˘chat. Pouze jeho rty se pohybovaly a nezvuãnû koktaly po dechu. V‰echno ostatní – jeho tûlo, rozkvetlé mûsíãky, oblaka vysoko nad hlavou – nic z toho se ani v nejmen‰ím nepohnulo a zmûnilo se ve statick˘ ‰um, aÏ na roztfiesené rty a osamûlou vãelu dûlnici, jejíÏ hbité ãerné noÏky kmitaly po jeho vrásãitém ãele.

13

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 14

(2)

Holmes zalapal po dechu, probral se. Otevfiel oãi, rozhlédl se po knihovnû a odka‰lal si. Pak se zhluboka nadechl, v‰iml si ‰ikm˘ch paprskÛ poãínajícího soumraku, jeÏ dovnitfi padaly oknem obrácen˘m k západu, i mfiíÏoví svûtla a stínÛ na nabl˘skan˘ch dlaÏdicích podlahy, které se posouvalo jako hodinové ruãiãky a taktak se dot˘kalo okraje perského kobereãku pod jeho nohama, coÏ mu prozradilo, Ïe je pfiesnû sedmnáct hodin a osmnáct minut. „UÏ jste vzhÛru?“ otázala se paní Munroová, jeho mladá hospodynû, která stála opodál, obrácená k nûmu zády. „Docela ano,“ odpovûdûl a zadíval se na její ‰tíhlou postavu – dlouhé vlasy staÏené do pevného uzlu, zvlnûné tmavohnûdé pramínky na ‰íji, pásky zástûry zavázané na zádech.

Z proutûného ko‰íku na stole v knihovnû vylovila svazky korespondence (dopisy s cizokrajn˘mi známkami, malé balíãky, rozmûrné obálky) a zaãala je tfiídit podle velikosti do správn˘ch hromádek, coÏ podle jeho poÏadavkÛ provádûla t˘den co t˘den. „Zase jste to dûlal ze spaní, pane. Takov˘ chroptûní, jako byste se dusil – úplnû stejn˘, jako neÏ jste odjel. Nemám vám pfiin˘st trochu vody?“ „Nemyslím, Ïe by to bylo v tuto chvíli nutné,“ odpovûdûl a roztrÏitû sevfiel obû hole.

14

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 15

„Jak chcete.“ Vrátila se ke tfiídûní – dopisy nalevo, balíãky doprostfied, vût‰í obálky napravo. Zatímco byl pryã, stÛl, kter˘ obvykle zÛstával témûfi prázdn˘, se zaplnil vratk˘mi vûÏemi zpráv.

Vûdûl, Ïe tam rozhodnû budou dárky, v‰emoÏné podivnosti zaslané z dalek˘ch krajÛ. Budou tam Ïádosti o rozhovory do ãasopisÛ a do rozhlasu a prosby o pomoc (ztracen˘ domácí mazlíãek, ukraden˘ snubní prsten, pohfie‰ované dítû, spousta dal‰ích beznadûjn˘ch malicherností, které je lep‰í nechat bez odpovûdi). Pak mÛÏe ãekat nevydané rukopisy: zavádûjící a vulgární prózy zaloÏené na jeho nûkdej‰ích úspû‰ích, vûdecké kriminologické studie, korektury antologií detektivních pfiíbûhÛ – s pfiiloÏen˘mi podlézav˘mi dopisy, jejichÏ pisatelé Ïádali o podporu, pochvalnou poznámku na budoucí obálku knihy nebo – kdyby to bylo moÏné – o pfiedmluvu. Jen zfiídka na cokoli z toho odpovídal a nikdy nevycházel vstfiíc novináfiÛm, spisovatelÛm a ÏadatelÛm o reklamu.

Pfiesto obvykle alespoÀ zbûÏnû proãetl kaÏd˘ dopis, kter˘ dostal, a prozkoumal obsah kaÏdého doruãeného balíãku.

Ten jeden den v t˘dnu – bez ohledu na horko ãi chlad roãního období – pracoval u tohoto stolu, zatímco v krbu vedle nûj hofiel oheÀ: roztrhl obálku, proãetl obsah a poté papír zmuchlal a hodil do plamenÛ. Dárky odkládal stranou: opatrnû je skládal zpátky do proutûného ko‰e, aby je mohla paní Munroová odnést tûm, kdo ve mûstû organizovali dobroãinné sbírky. JestliÏe se v‰ak zpráva t˘kala urãité konkrétní oblasti zájmu, vyhnula se licomûrné chvále a chytfie se obracela ke spoleãné fascinaci tím, na ãem mu záleÏelo nejvíc – totiÏ k úkonÛm, kter˘ch je tfieba, aby se z vajíãka dûlnice zrodila královna ãi ke zdravotním úãinkÛm matefií ka‰iãky; pfiípadnû obsahovala nûjak˘ postfieh ohlednû pûstování kulináfisky vyuÏiteln˘ch etnick˘ch bylin jako Ïlutodfiev peprn˘ (tûch potfie‰tûn˘ch v˘stfiedností pfiírody, které podle jeho pfiesvûdãení 15

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 16

podobnû jako matefií ka‰iãka mohly zabránit zbyteãnému chátrání, jeÏ mnohdy postihuje stárnoucí tûlo a mysl) – pak mûl dopis nadûji, Ïe bude uchránûn pfied plameny; místo toho si nalezl cestu do jeho kapsy a tam zÛstal, dokud Holmes nedorazil ke stolu ve své podkrovní pracovnû a jeho prsty koneãnû nevylovily dotyãn˘ list k dal‰ímu prozkoumání. Nûkdy ho tyto nezpopelnûné dopisy dokonce vylákaly na cesty: do bylinkové zahrádky poblíÏ pobofieného opatství kousek od Worthingu, kde se v˘bornû dafiilo podivnému hybridu lopuchu a ‰Èovíku vodního; na vãelí farmu nedaleko Dublinu, kde náhodnû vznikla mírnû nakyslá, aãkoli chuÈovû nikoli nepfiíjemná várka medu jako dÛsledek vlhkosti, která pokryla plástve bûhem jedné mimofiádnû teplé sezony; a naposledy do ·imonoseki, japonského mûsteãka, kde se nabízela místní jídla pfiipravovaná ze Ïlutodfievu peprného, která spoleãnû se stravou zaloÏenou na pastû miso a fermentovan˘ch sójov˘ch bobech podle v‰eho zaruãovala domorodcÛm neobyãejnou dlouhovûkost (potfieba dokumentace a osobního poznání takov˘ch vzácn˘ch pfiísad, které mohly prodlouÏit lidsk˘ Ïivot, se totiÏ stala v tûch osamûl˘ch letech stfiedobodem jeho zájmu). „S touhle nadílkou strávíte celou vûãnost,“ prohodila paní Munroová a pok˘vla k hromádkám po‰ty. Prázdn˘ ko‰ík odloÏila na podlahu a pak se ke starému pánovi obrátila se slovy: „Víte, je toho je‰tû víc, ve skfiíni v hale – kolem tûch krabic se uÏ skoro nedalo projít.“ „Velmi dobfie, paní Munroová,“ fiekl stroze v nadûji, Ïe jí tak zabrání v dal‰ím rozvíjení toho tématu. „Mám pfiin˘st i ten zbytek? Nebo poãkat, aÏ vyfiídíte tuhle várku?“ „To mÛÏe poãkat.“ Stfielil pohledem ke dvefiím, aby jí naznaãil, Ïe má odejít.

Ona si toho v‰ak nev‰ímala, uhladila si zástûru a spustila na16

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 17

novo: „Je toho hroznû moc – v t˘ skfiíni v hale, víte – to si ani nedokáÏete pfiedstavit.“ „To jsem pochopil. Myslím, Ïe se prozatím zamûfiím na to, co máme tady.“ „Podle mû s tím budete mít pln˘ ruce práce, pane. Kdybyste potfieboval pomoc –“ „Já uÏ si nûjak poradím – dûkuju vám.“ Tentokrát se ke dvefiím zadíval upfienû a pok˘vl tím smûrem hlavou. „Nemáte hlad?“ zeptala se a opatrnû popo‰la na persk˘ kobereãek, do sluneãního svitu.

Zarazil ji zachmufien˘m v˘razem, kter˘ vzápûtí nepatrnû zmûkl pfii povzdechu. „Ani trochu,“ znûla odpovûì. „Budete dneska veãer jíst?“ „Patrnû je to nevyhnutelné.“ Krátce si pfiedstavil, jak se ta Ïena lehkomyslnû otáãí v kuchyni, trousí drÛbky po pracovní plo‰e a drobeãky chleba a naprosto vyhovující plátky stiltonského s˘ra jí padají na podlahu. „Máte v úmyslu vyrobit ty svoje nepfiíli‰ poÏivatelné zapeãené párky v tûstíãku?“ „VÏdyÈ jste povídal, Ïe vám tohle jídlo nechutná,“ odpovûdûla trochu udivenû. „To je pravda, paní Munroová, skuteãnû mi nechutná – tedy alespoÀ ve va‰em podání. Na druhou stranu, vበpast˘fisk˘ nákyp je pozoruhodn˘.“ Její v˘raz trochu zjasnûl, aãkoli zároveÀ pfiem˘‰livû nakrãila ãelo. „Poãkat, mám tam zbyl˘ hovûzí z nedûlní peãenû.

To by se na to dalo vzít – jenÏe vy máte pfiece rad‰i jehnûãí.“ „Zbylé hovûzí úplnû postaãí.“ „TakÏe past˘fisk˘ nákyp,“ prohlásila a do hlasu jí náhle pronikla jistá naléhavost. „A abyste vûdûl, vybalila jsem vám zavazadla. Nevûdûla jsem, co si poãít s tím divn˘m noÏem, kter˘ jste si pfiivezl, tak jsem vám ho poloÏila vedle pol‰táfie.

Dejte pozor, aÈ se nepofieÏete.“ 17

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 18

Povzdechl si, zavfiel oãi a úplnû si ji vymazal ze zorného pole: „Jmenuje se kusun-gobu, moje milá, a oceÀuji va‰i starostlivost – nerad bych se propíchl ve vlastní posteli.“ „To asi nikdo.“ Pravou rukou za‰átral v kapse kabátu, prsty pátral po zbytku napÛl vykoufieného doutníku. Ke svému rozãarování v‰ak zjistil, Ïe ho nûkam zaloÏil (zfiejmû ho ztratil, kdyÏ vystupoval z vlaku a sklánûl se pro hÛl, která se mu vysmekla z ruky – moÏná mu tehdy vyklouzl z kapsy, spadl na nástupi‰tû a nûkdo ho roz‰lápl). „MoÏná,“ zamumlal, „nebo snad –“ Zalovil v druhé kapse a naslouchal krokÛm paní Munroové, která mezitím sestoupila z kobereãku a pfie‰la po dlaÏdicích ven ze dvefií (k opu‰tûní knihovny jí staãilo sedm krokÛ).

Prsty se mu sevfiely kolem jakéhosi váleãku (zhruba stejnû dlouhého a o podobném prÛmûru jako ta pÛlka doutníku, aãkoli podle jeho váhy a struktury okamÏitû poznal, Ïe je to nûco jiného). A kdyÏ rozlepil víãka, spatfiil prÛhlednou sklenûnou tubiãku, která mu vzpfiímenû stála na otevfiené dlani; a kdyÏ na ni zamÏoural zblízka, zatímco se slunce odráÏelo od kovového uzávûru, mohl si prohlédnout dvû mrtvé vãely uzavfiené uvnitfi – jedna nalepená na druhou, noÏky propletené, jako by naráz zahynuly v dÛvûrném objetí. „Paní Munroová?“ „Ano?“ odpovûdûla hospodynû, prudce se v chodbû otoãila a pfiibûhla zpût. „Copak?“ „Kde je Roger?“ zeptal se a zastrãil si ampulku zpátky do kapsy.

Vrátila se do knihovny a udûlala stejn˘ch sedm krokÛ jako pfii odchodu. „PromiÀte?“ „Vበchlapec – Roger – kde je? Je‰tû jsem ho nevidûl.“ „Ale pane, vÏdyÈ vám dovnitfi odnesl zavazadla, vy si nevzpomínáte? Povûdûl jste mu, aÈ na vás poãká u tûch va‰ich úlÛ. ¤íkal jste, Ïe chcete, aby tam byl na inspekci.“ 18

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 19

Po bledé vousaté tváfii se mu mihl v˘raz nejistoty a náhl˘ zmatek, jenÏ ho pfiepadal ve chvílích, kdy pfiímo cítil, jak mu selhává pamûÈ, na nûj také vrhl svÛj stín (co je‰tû zapomnûl, co je‰tû prosáklo pryã jako písek ze sevfien˘ch pûstí a co pfiesnû mÛÏe stále povaÏovat za jisté?), ale pokusil se odsunout obavy stranou a pfiijít s rozumn˘m vysvûtlením pro to, co ho ãas od ãasu mátlo. „No ov‰em, máte pravdu. Víte, byla to únavná cesta. Moc jsem toho nenaspal. âeká dlouho?“ „Docela jo, ani nepfii‰el na svaãinu – ale nejspí‰ je mu to fuk. Co jste odjel, staral se o ty vãely víc neÏ o vlastní mámu, to mi vûfite.“ „VáÏnû?“ „BohuÏel.“ „No dobrá,“ prohlásil Holmes a opfiel hole o zem. „Tak to bych ho nejspí‰ nemûl nechat ãekat je‰tû déle.“ S oporou holí se zvedl z u‰áku, zamífiil ke dvefiím, beze slov poãítal kaÏd˘ krok – jeden, dva, tfii – a nev‰ímal si brebentûní paní Munroové. „Nemám jít s váma, pane? Zvládnete to?“ âtyfii, pût, ‰est. Nebude si pfiedstavovat, jak se na nûj mraãí, zatímco on se ‰ourá vpfied, ani pfiedvídat, Ïe hospodynû jeho doutník objeví jen pár vtefiin poté, co on vyjde z místnosti (sehne se u kfiesla, zvedne tu páchnoucí vûc z ãalounûného sedáku a odloÏí ji do krbu). Sedm, osm, devût, deset – jedenácti kroky se pfienesl do chodby: o ãtyfii kroky víc, neÏ potfiebovala paní Munroová, a o dva víc, neÏ byl jeho prÛmûr.

Pfiirozenû, usoudil, kdyÏ u vchodov˘ch dvefií popadl dech, jistá míra zpomalení se dala ãekat; trmácel se pfies pÛlku svûta a zase zpátky, nedopfiával si svou bûÏnou ranní stravu sestávající z matefií ka‰iãky rozetfiené na opeãeném chlebu – matefií ka‰iãka, bohatá na vitaminy ze skupiny B a obsahující v˘razné mnoÏství cukrÛ, bílkovin a jist˘ch organick˘ch kyselin, byla nezbytná k tomu, aby si udrÏel dobré zdraví a kondici; 19

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 20

pevnû vûfiil, Ïe bez této v˘Ïivy jeho tûlo nutnû trochu utrpûlo a dalo mu to najevo.

Jakmile v‰ak vy‰el ven, krajina zalitá pozdnû odpoledním sluncem povzbudila jeho mysl. Vegetace mu nepfiedkládala Ïádná dilemata a stíny nenaznaãovaly trhliny v místech, kde by mûly spoãívat stfiípky jeho pamûti. V‰echno tu zÛstávalo po celá desetiletí nemûnné – a tak se nezmûnil ani on: bez námahy kráãel po zahradní cestiãce kolem plan˘ch narcisÛ a bylinkov˘ch záhonÛ, kolem tmavofialov˘ch tibetsk˘ch ‰efiíkÛ a obrovsk˘ch okrasn˘ch bodlákÛ (ostropes trubil), které se kroutily vzhÛru, a celou dobu zhluboka d˘chal; v okolních borovicích ‰umûl mírn˘ vánek a on si vychutnával kfiupání ‰tûrku pod sv˘mi podráÏkami i holemi. Vûdûl, Ïe kdyby se v tuto chvíli ohlédl pfies rameno, hlavní budova statku bude skrytá za ãtyfimi vzrostl˘mi borovicemi – popínavé rÛÏe kolem dvefií i kfiídlov˘ch oken, tvarované stfií‰ky nad okny, sloupky z hol˘ch cihel v obvodov˘ch zdech; vût‰ina z toho by se za hust˘m mfiíÏovím vûtví a jehliãí dala stûÏí rozeznat.

Vpfiedu, kde cestiãka konãila, se táhla pastvina bez mezí, obohacená o znaãn˘ poãet azalek, vavfiínÛ a rododendronÛ, za níÏ se tyãil hájek volnû stojících dubÛ. A pod duby – uspofiádaná v pravideln˘ch fiadách, pûknû dva úly vÏdycky pospolu – se nacházela jeho vãelnice.

Zakrátko uÏ pfiecházel po nádvofiíãku mezi úly, zatímco mlad˘ Roger – dychtiv˘ zapÛsobit na nûj tím, jak dobfie bylo o vãely v jeho nepfiítomnosti postaráno –, pfiebíhal od jednoho k druhému bez kukly a s vyhrnut˘mi rukávy a vysvûtloval, Ïe od té doby, co se vãelstva na zaãátku dubna usadila, jen pár dní pfied Holmesov˘m odjezdem do Japonska, vãely plnû natáhly základní vrstvu vosku na rámcích, postavily plásty a zaplnily kaÏdou ‰estibokou buÀku. K jeho radosti chlapec z vlastní iniciativy mezitím sníÏil poãet rámkÛ v kaÏdém úle na devût, ãímÏ poskytl vãelám dostatek Ïivotního prostoru.

20

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 21

„V˘bornû,“ pochválil ho Holmes. „Na léto jsi je pfiipravil obdivuhodnû, Rogere. Tvoje úsilí tady mû moc potû‰ilo.“ A pak, aby chlapce odmûnil, vytáhl z kapsy tu sklenûnou ampuli, sevfiel ji dvûma prsty a pfiedal mu ji. „Tohle jsem pfiivezl pro tebe,“ vysvûtlil, zatímco se díval, jak Roger tubiãku pfiebírá a s mírn˘m ohromením hledí na její obsah. „Apis cerana japonica – nebo bychom jim jednodu‰e mohli fiíkat japonské vãely medonosné. Co ty na to?“ „Dûkuju, pane.“ Chlapec se na nûj usmál, a kdyÏ se Holmes zadíval do Rogerov˘ch jasnû modr˘ch oãí a zlehka ho pohladil po rozcuchané hfiívû svûtl˘ch vlasÛ, úsmûv mu oplatil. Pak se chvíli spoleãnû dívali na úly a nefiíkali nic. Takové ticho na vãelnici ho vÏdycky dokázalo plnû uspokojit a z toho, jak nenucenû Roger postával vedle nûho, soudil, Ïe chlapec to cítí podobnû. A aãkoli si málokdy dopfiával dûtskou spoleãnost, bylo tûÏké potlaãit otcovské city, které v nûm probouzel syn paní Munroové (jak mohla, pfiemítal ãasto, tak pom˘lená osoba pfiivést na svût natolik slibného potomka?). JenÏe ani v pokroãilém vûku nedokázal projevit své pravé city, a uÏ vÛbec ne vÛãi ãtrnáctiletému chlapci, jehoÏ otec byl jedním z britsk˘ch vojákÛ padl˘ch na Balkánû a Rogerovi, jak Holmes tu‰il, bolestnû scházel. KaÏdopádnû, kdyÏ do‰lo na hospodynû a jejich pfiíbuzné, bylo vÏdycky moudré drÏet se citového odstupu – a nepochybnû staãilo postát s chlapcem v druÏném tichu, které doufejme mluvilo hlasitûji neÏ slova, zatímco pfiehlíÏeli úly, zkoumali rozhoupané vûtve dubÛ a pfiemítali nad nenápadn˘m pfiechodem odpoledne do veãera.

Zakrátko se ze zahradní cestiãky ozval hlas paní Munroové, která si Ïádala Rogerovu pomoc v kuchyni. A tak se s chlapcem neochotnû vydali pfies pastvinu zpátky; nepospíchali, na chvilku se dokonce zastavili, aby si prohlédli modráska, kter˘ kmital kfiídly kolem voÀav˘ch azalek. Jen chviliãku pfied 21

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 22

soumrakem ve‰li do zahrady a chlapec ho pfiitom jemnû pfiidrÏoval za loket – a stejná ruka ho provedla dvefimi statku a podpírala ho, dokud se nedostal bezpeãnû nad schody a do své podkrovní pracovny (chÛze do schodÛ se dala stûÏí povaÏovat za obtíÏn˘ v˘kon, ale pfiesto byl vdûãn˘, kdykoli mu Roger poslouÏil coby lidská berla). „Mám vás zavolat, aÏ bude veãefie?“ „To bys byl hodn˘.“ „Dobfie, pane.“ Pak se posadil ke stolu a ãekal, aÏ mu chlapec pfiijde zase na pomoc, tentokrát s chÛzí ze schodÛ. Chvilku se zab˘val prací, prohlíÏel si poznámky, které si udûlal pfied odjezdem, tajuplné zprávy na‰krábané na útrÏcích papíru – levulóza pfievládá, rozpustnûj‰í neÏ dextróza –, jejichÏ smysl mu unikal. Rozhlédl se a uvûdomil si, Ïe zde paní Munroová za jeho nepfiítomnosti bez dovolení zasahovala. Knihy, pÛvodnû poházené po zemi, byly nyní srovnané do komínkÛ, podlaha zametená, ale – jak v˘slovnû Ïádal – prach tu nikdo z niãeho nestíral. JelikoÏ cítil stále silnûj‰í baÏení po tabáku, pfiesouval záznamníky a otvíral zásuvky v nadûji, Ïe nûkde objeví zapomenut˘ doutník nebo aspoÀ cigaretu. KdyÏ jeho lov vy‰el naprázdno, spokojil se s oblíbenou korespondencí a sáhl po jednom z mnoha dopisÛ od pana Tamikiho Umezakiho, doruãeném celé t˘dny pfied jeho odjezdem do ciziny: VáÏen˘ pane, nesmírnû mû potû‰ilo, Ïe jste mé pozvání pfiijal s opravdov˘m zájmem a rozhodl se stát se zde v Kóbe m˘m hostem. Nemusím nejspí‰ dodávat, jak nesmírnû se tû‰ím, aÏ vám ukáÏu nesãetné chrámové zahrady v této oblasti Japonska a také – I toto se ukázalo jako prchavé. Sotva se dal do ãtení, víãka mu ztûÏkla a brada mu postupnû klesla na prsa. Ve spánku necítil, jak mu dopis proklouzl mezi prsty, a nesly‰el tiché chroptûní, které se mu dralo z hrdla. A pfii probuzení si ne22

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 23

vzpomene na lán mûsíãkÛ, kde stál, a nevybaví si znovu sen, v nûmÏ se tam pfiemístil. Místo toho si odka‰le, zaskoãen˘ tím, jak se nad ním znenadání sklonil Roger, zadívá se do chlapcovy zmatené tváfie a váhavû zasípe: „Já jsem usnul?“ Chlapec pfiik˘vl. „Chápu –, chápu –“ „Va‰e veãefie bude za chvilku hotová.“ „Jistû, moje veãefie bude za chvilku hotová,“ zamumlal a nachystal si hole.

Stejnû jako pfiedtím Roger i nyní Holmese taktnû podpíral, pomohl mu vstát ze Ïidle a drÏel se poblíÏ, kdyÏ vycházeli z pracovny; pak s ním pfie‰el chodbou, po schodech dolÛ a doprovodil ho do jídelny. Tam se star˘ pán nakonec vymanil z chlapcova lehkého sevfiení a sám, bez opory zamífiil k velkému viktoriánskému stolu ze zlatého dubu a k jedinému prostfienému místu, které pro nûj paní Munroová pfiipravila. „AÏ tady skonãím,“ oslovil chlapce bez ohlédnutí, „rád bych si s tebou promluvil o vãelnici. Chci, abys mi povûdûl o v‰em, co se tam za mé nepfiítomnosti událo. Vûfiím, Ïe mi dokáÏe‰ poskytnout podrobnou a pfiesnou zprávu.“ „To doufám,“ odpovûdûl chlapec, kter˘ ze dvefií sledoval, jak Holmes opírá hole o stÛl a pak se usazuje. „Tak dobrá,“ prohlásil star˘ pán nakonec a zahledûl se na nûj pfies místnost. „Sejdeme se za hodinu v knihovnû, ano?

Samozfiejmû za pfiedpokladu, Ïe mû past˘fisk˘ nákyp tvé matky nedorazí.“ „Ano, pane.“ Holmes sáhl po sloÏeném ubrousku, roztfiásl ho a zastrãil si rÛÏek pod límec. Sedûl na Ïidli velmi zpfiíma, kdyÏ upravoval pfiíbory na prostírání, aby leÏely dokonale symetricky.

Pak prudce vydechl nosem a poloÏil ruce rovnomûrnû ze stran vedle prázdného talífie. „Kde je ta Ïenská?“ 23

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 24

„UÏ jdu,“ ozvala se znenadání paní Munroová. Vzápûtí se vynofiila za Rogerem s mísou, z níÏ stoupaly voÀavé v˘pary ãerstvû upeãeného jídla. „Uhni, synku,“ poÏádala chlapce. „Takhle nikomu nepomáhá‰.“ „PromiÀ,“ vyhrkl Roger a jeho ‰tíhlá postava se odsunula stranou, aby matka mohla vstoupit. A jakmile probûhla kolem a zamífiila ke stolu, pomalu udûlal krÛãek vzad – a je‰tû jeden, a pak znovu –, dokud se z jídelny nevytratil. Nehodlal dál otálet poblíÏ; dobfie vûdûl, Ïe by ho matka mohla jinak poslat domÛ, nebo ho pfiinejmen‰ím nahnat do kuchynû, aby pomohl s úklidem. A tak se radûji velmi potichu vytratil, zatímco Holmese obsluhovala, a zmizel, dfiív neÏ vy‰la z jídelny a stihla na nûj zavolat.

Nezamífiil v‰ak ven ke vãelnici, jak matka pfiedpokládala – ani se nevydal do knihovny, aby se pfiipravil na Holmesovy otázky o vãelách. Místo toho se odkradl zpût nahoru a vstoupil do té jediné místnosti, kde se Holmes mohl zavírat pfied svûtem: do podkrovní pracovny. Popravdû fieãeno, bûhem t˘dnÛ, kdy b˘val˘ detektiv cestoval po cizích zemích, trávil Roger dlouhé hodiny prÛzkumem pracovny – nejprve bral z polic v‰emoÏné staré svazky, zaprá‰ené monografie a odborné ãasopisy a prohlíÏel si je u stolu. KdyÏ uspokojil svou zvûdavost, peãlivû je vrátil na místo a dal si pozor, aby vypadaly nedotãenû. Obãas dokonce pfiedstíral, Ïe je Holmes, pohodlnû se opíral na Ïidli u stolu, ‰piãky prstÛ sepjat˘ch rukou tiskl k sobû, zadumanû hledûl z okna a vdechoval imaginární d˘m.

Matka o tûch tajn˘ch v˘pravách pochopitelnû nevûdûla, protoÏe kdyby na nû pfii‰la, zakázala by mu do domu vÛbec chodit. Av‰ak ãím dÛkladnûji pracovnu zkoumal (zpoãátku velmi ostraÏitû, s rukama v kapsách), tím jeho odvaha rostla – nakukoval do zásuvek, lovil dopisy z otevfien˘ch obálek, uctivû bral do rukou pero, nÛÏky a lupu, které Holmes pra24

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 25

videlnû pouÏíval. Pozdûji se zaãal probírat hromádkami rukopisn˘ch stánek na stole, dával si záleÏet, aby na nich nezanechal Ïádné stopy, a pfiitom se usilovnû snaÏil rozlu‰tit Holmesovy poznámky a nedokonãené odstavce; bohuÏel vût‰inu z toho, co si pfieãetl, vÛbec nechápal – buì kvÛli tomu, Ïe Holmesovy ‰krábanice byly ãasto naprosto nesmyslné, nebo kvÛli vysoce odborné a klinické povaze toho, ãeho se t˘kaly. Pfiesto studoval kaÏdou stránku s nadûjí, Ïe se dozví nûco jedineãného ãi objevného o slavném muÏi, kter˘ nyní vládl vãelnici.

Ve skuteãnosti odhalil jen málo, co by vrhalo na Holmese nové svûtlo. Zdálo se, Ïe svût toho ãlovûka sestává z jasn˘ch dÛkazÛ a nezpochybniteln˘ch faktÛ, podrobn˘ch pozorování vûcí vnûj‰ích, pfiiãemÏ se jen vzácnû vyskytla vûtiãka s úvahou, jeÏ by se t˘kala jeho osobnû. Nicménû v tûch mnoha vrstvách náhodn˘ch postfiehÛ a zápiskÛ, pohfibenou pod tím v‰ím, jako by mûla zÛstat ukrytá, chlapec nakonec objevil opravdovou zajímavost – krátk˘ nedokonãen˘ rukopis s názvem „Sklenûné harmonium“, svazeãek papírÛ pfietaÏen˘ gumiãkou. Na rozdíl od jin˘ch Holmesov˘ch zápiskÛ na stole byl tento rukopis, jak si chlapec okamÏitû pov‰iml, sepsán s velkou péãí: slova se dala snadno pfieãíst, nic nebylo pfie‰krtané ani vmáãknuté na okraj ãi ztracené pod kapkami inkoustu. To, co si pfieãetl potom, ho zaujalo – neboÈ to bylo srozumitelné a povahou jaksi osobní, jelikoÏ pfiíbûh se odehrával v dobû, kdy byl Holmes mnohem mlad‰í. Nicménû k Rogerovu zklamání rukopis po pouh˘ch dvou kapitolách náhle konãil a rozuzlení zÛstalo zahaleno tajemstvím. Pfiesto ho chlapec znovu a znovu vytahoval a vracel se k textu s nadûjí, Ïe z nûj vyãte nûjakou stopu, kterou pfiedtím pfiehlédl.

A nyní, stejnû jako bûhem t˘dnÛ, kdy byl Holmes pryã, sedûl Roger nervóznû u stolu v pracovnû a metodicky soukal rukopis zpod organizovaného nepofiádku. Zakrátko sundal 25

HolmesKor1

6/24/15 7:04 PM

Stránka 26

gumiãku a posunul si stránky ke stolní lampiãce. Zalistoval v nich odzadu a krátce pfiejel pohledem nûkolik posledních listÛ, tfiebaÏe si byl témûfi jist˘, Ïe star˘ pán dosud nemûl ãas v líãení pokraãovat. Potom zaãal opût od zaãátku, pfii ãetbû se pfiedklánûl a obracel jednu pfieãtenou stránku za druhou.

Vûfiil, Ïe kdyÏ se bude soustfiedit a nic ho nerozpt˘lí, mohl by bûhem veãera doãíst první kapitolu. Pouze kdyÏ matka zavolala jeho jméno, na okamÏik vzhlédl; byla venku, shánûla ho dole na zahradû, hledala ho. Jakmile její hlas doznûl, chlapec se opût sklonil a pfiipomnûl si, Ïe mu nezb˘vá mnoho ãasu – za necelou hodinu je oãekáván v knihovnû a zakrátko bude muset rukopis ukr˘t pfiesnû tak, jak ho pÛvodnû nalezl.

Do té doby klouzal ukazováãkem pod Holmesov˘mi slovy, mÏikal modr˘ma oãima, ale neodtrhl od stránky zrak, a nezvuãnû pohyboval rty, zatímco pfied ním z tûch vût vyvstávaly povûdomé v˘jevy.

26