Issuu

POZNÁMKA PŮVODNÍHO VYDAVATELE Kniha Encyklopedie válčení, jejíž příprava trvala více než čtyři roky, popisuje kompletní historii válčení na 1 024 stranách, prostřednictvím přibližně 350 000 slov a 600 map. Je tu co nejpřesněji popsáno bezmála pět tisíciletí válek: vojenská historie ve své celistvosti. Historie se neustále proměňuje. Jak se rodí nové generace historiků, objevují se nové události a mění se způsob zpracování, určité války a bitvy nabývají anebo ztrácejí na důležitosti. Během sestavování encyklopedie musela být činěna subjektivní rozhodnutí, v neposlední řadě bylo nutné stanovit délku jednotlivých hesel. Klíčové bitvy jsou popisovány podrobněji než většina ostatních, o méně důležitých bitvách tu jsou jen stručné zmínky. Záminku k debatám a námitkám může představovat konvenční používání názvů, stejně jako sporné datování některých bitev starověku, jež se v průběhu staletí měnilo. Pro toto dílo byly vytvořené mapy, ačkoliv původní prameny buď neexistují, anebo si do značné míry odporují. V každém případě jsme se snažili použít ty varianty, které jsou buď všeobecně přijímány, anebo jsou nejpřesnější. Již v počátcích sestavování této knihy bylo rozhodnuto nedržet se striktně chronologické linie, ale seskupovat navzájem související události dohromady, aby čtenář dokázal lépe pochopit, jak se jednotlivé války či tažení vyvíjely, aniž by byl vyrušován neustálým přecházením z jedné fáze či dějiště konfliktu ke druhé. To vedlo k určitým výstřednostem – tak například pád Konstantinopole v roce 1453 předchází vyplenění města v roce 1204 a Nelson vítězí u Trafalgaru (1805) ještě dříve, než na Nilu (1801) –, ale vyvinuli jsme značné úsilí, aby obsah zůstal pokud možno v co nejpřesnějším chronologickém pořádku. Rozhodli jsme se vypustit seznam literatury, neboť pravdivě vykreslit tak ohromný rozsah historie by vyžadovalo svazek přesahující možnosti současných knihařských strojů a bylo by nutné uspořit místo na úkor dvou obsáhlých rejstříků. Výběr hesel, jež sestavení této encyklopedie vyžadovalo, bude mnohými nevyhnutelně považován za neobhajitelný či matoucí. Přesto však věříme, že toto dílo představuje neocenitelnou referenční pomůcku a prostředek k odkrývání mnoha zajímavostí v historii vojenství.

0001-0032_valceni.indd 20

29.06.16 11:51

PŘEDMLUVA Dennis Showalter Základním posláním předmluvy je přesvědčit – v tomto případě přesvědčit čtenáře, aby věnoval čas, peníze a v neposlední řadě prostor v knihovně nejen k získání, ale také k uchování tisícistránkové encyklopedie, tedy tištěného artefaktu, jejž mnozí v elektronickém věku možná považují za zastaralý. Encyklopedie válčení nabízí pro zakoupení pět svébytných důvodů. Především je chronologická. Její hesla přinášejí údaje podstatné pro pochopení historie lidstva. Historie je lineární. Začíná někde v čase. Pokračuje někam časem. Její události se v dobovém kontextu navzájem ovlivňují. A chronologická perspektiva této encyklopedie umožňuje vidět souvislosti, jež by jinak mohly uniknout pozornosti. Tak například uvádí do kontextu obležení Lisabonu v roce 1147 s křižácko-tureckými válkami stejného období – a současně tak demonstruje povšechný aspekt křesťansko-muslimského soupeření. Lisabon byl od Jeruzaléma vzdálen jenom ve smyslu počtu kilometrů. Tato encyklopedie je také vyčerpávající. Vyhýbá se pohledu z perspektivy západu, jenž až příliš často obětuje vědomosti znalostem. Chronologicky řazené kapitoly jsou dále děleny podle času a místa. Spojují tak starověké čínské války, války jižní a jihovýchodní Asie, bitvy raného Říma s bitvami raného Irska ve 25. století př. n. l. (sice jde o jediné heslo, ale zasluhující pozornost!). Díky tomuto uspořádání je snadné nejen porovnat, ale i posoudit způsoby válčení a následky válek v globálním měřítku. Tato encyklopedie je stručná a hutná. Její hesla respektují časem prověřené schéma, informují „kdo“, „co“, „kdy“, „kde“, „proč“, a tudíž nabízejí rámec pro další pátrání po hlavních kořenech a důsledcích. To však neznamená šablonu typu „jedna velikost padne všem“. Události považované za důležité – bitvy u Hattínu, Gettysburgu, na Sommě – jsou propracovanější, aniž by deformovaly základní úsporný formát. Hesla také nejsou pouhými příběhy. Obsahují analytické aspekty přiměřené délce a obšírnosti hesel, bez nadbytečných podrobností – jako například komentář, že kapitulace křižáckého Jeruzaléma v roce 1187 před Saladinem zahrnovala výkupné většiny obyvatelstva „za rozumnou cenu“. Encyklopedie je přátelská k uživateli a je podána srozumitelně, a to nejen v textu jejích více než pěti tisíc hesel. Pochopení usnadňuje i grafické zpracování a především propojení výkladu s přesnými, informativními mapami.

0001-0032_valceni.indd 21

29.06.16 11:51

A nakonec – námětem této encyklopedie je vedení válek. Vyhýbá se rámcovým konceptům vojenské historie, ať už ekonomickým, kulturním nebo genderovým, a dává přednost prezentování války v její nejpřímější, nejsyrovější podobě. To umožňuje obsáhnout celé spektrum: války a revoluce, vojenská tažení, povstání a jejich potlačování, bitvy a obléhání. A kromě toho formát encyklopedie usnadňuje spíše vzájemné propojování než škatulkování úrovně válek a válečných aspektů. Na těchto stránkách se bitvy u Marathonu a Hastingsu či vzestup Římské říše a britského impéria stávají předmětem srovnávání a hledání podobností i odlišností. Krátce řečeno, Encyklopedie válčení nádherně naplňuje definici díla, jež poskytuje informace o mnoha částech jediného celku. Její hodnota však spočívá také v kontextu. Toto dílo představuje širší příspěvek do systému a myšlení referenčních příruček o vojenské historii, a to ve dvou rovinách. Encyklopedie doplňuje klišé elektronické éry, zvané „šest stupňů odloučení“. Myšlenka, že všechno je jen šest kroků od všeho jiného, je přirozeným vedlejším produktem brouzdání po síti, kde půl tuctu kliknutí myší může vést opravdu daleko od původního odkazu. Nabádá také k difuzi: k posunu k okrajům na úkor středu. Encyklopedie válčení povzbuzuje a usnadňuje úsilí znovu se zaměřit na základní aspekty války: plánování, vedení boje a výsledky použití ozbrojených sil. Difuze je přirozeným aspektem současného dominantního přístupu k vojenské historii jako k akademické disciplíně. Koncept klíčových událostí byl zastíněn důrazem na základní struktury: odklonem od operačních k institucionálním, politickým a sociálním aspektům. Podstata válek se však razantně hlásí o své místo. Může se stát terčem intelektuálního pohrdání, jež je také estetické a morální. Válčení ve smyslu vedení války je pro 21. století pravděpodobně tímtéž, čím byl údajně sex pro obyvatele viktoriánské Anglie. Je plné emocí, jež hodní lidé necítí, a činů, jež hodní lidé nedělají. Psaní o válčení se stává novou pornografií, podbízející se hladu, jenž není radno přikrmovat a raději ani brát na vědomí. Encyklopedie válčení přináší do této rozpravy vyváženost a stanovisko. Svým obsahem zdůrazňuje specifický, jedinečný charakter a funkci ozbrojených sil ve srovnání se všemi ostatními institucemi. Její hesla názorně dokazují, že vedení válek mělo přímý a významný dopad na události lidstva a že boj podstatnou měrou ovlivňoval běh dějin jak v krátkodobé, tak v dlouhodobé perspektivě. Pokud toto pochopíme, porozumíme světu, v němž žijeme. A Encyklopedie válčení toto porozumění umocňuje úchvatným způsobem. Dennis Showalter červen 2013

0001-0032_valceni.indd 22

29.06.16 11:51

ČASOVÁ PŘÍMKA VÝZNAMNÝCH CIVILIZACÍ 3500–3000 př. n. l.

3500 př. n. l.

3400 př. n. l.

E GYPŤANÉ 3100 př. n. l.

3300 př. n. l.

3200 př. n. l.

3100 př. n. l.

3000–2500 př. n. l. E GYPŤANÉ

SUMER 2800 př. n. l.

M ÍNOJCI 2700 př. n. l.

3000 př. n. l.

2900 př. n. l.

2800 př. n. l.

2700 př. n. l.

2600 př. n. l.

2500–2000 př. n. l. E GYPŤANÉ

SUMER

BABYLOŇANÉ 2100 př. n. l.

M ÍNOJCI

A KKAD 2500 př. n. l.

A SÝRIE 2100 př. n. l.

CIVILIZACE ÚDOLÍ INDU 2500 př. n. l.

ČÍNA 2500 př. n. l.

2500 př. n. l.

0001-0032_valceni.indd 23

2400 př. n. l.

2300 př. n. l.

2200 př. n. l.

2100 př. n. l.

29.06.16 11:51

2000–1500 př. n. l. E GYPŤANÉ BABYLOŇANÉ M ÍNOJCI A SYŘANÉ CIVILIZACE ÚDOLÍ INDU ČÍNA M AYOVÉ 2000 př. n. l. K ASSITÉ 1900 př. n. l. BARRA 1900 př. n. l. CHETITÉ 1700 př. n. l. M ITANNI 1600 př. n. l.

2000 př. n. l.

1900 př. n. l.

1800 př. n. l.

1700 př. n. l.

1600 př. n. l.

1500–1000 př. n. l. E GYPŤANÉ BABYLOŇANÉ M ÍNOJCI A SYŘANÉ

ČÍNA M AYOVÉ K ASSITÉ OKOSOVÉ 1500 př. n. l.

KUADROVÉ 1100 př. n. l.

CHETITÉ M ITANNI MYKÉŇANÉ 1500 př. n. l. I ZRAEL 1200 př. n. l. FRÝGIE 1150 př. n. l. OLMÉKOVÉ 1200 př. n. l. CHAVÍN 1100 př. n. l.

1500 př. n. l.

0001-0032_valceni.indd 24

1400 př. n. l.

1300 př. n. l.

1200 př. n. l.

1100 př. n. l.

29.06.16 11:51

1000–500 př. n. l. E GYPŤANÉ BABYLOŇANÉ F ÉNIČANÉ 1000 př. n. l. A SYŘANÉ Ř ÍMSKÉ KRÁLOVSTVÍ 800 př. n. l. ČÍNA M AYOVÉ K ARTÁGO 800 př. n. l. KUADROVÉ PERSIE 650 př. n. l. I ZRAEL FRÝGIE

Ř ECKO 700 př. n. l.

OLMÉKOVÉ CHAVÍN 1000 př. n. l.

900 př. n. l.

800 př. n. l.

700 př. n. l.

600 př. n. l.

500–0 E GYPŤANÉ

Ř ÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ

Ř ÍMSKÁ REPUBLIKA 509 př. n. l.

27 př. n. l.

ČÍNA M AYOVÉ K ARTÁGO MOČIKOVÉ 400 př. n. l. PERSIE 650 př. n. l. I ZRAEL Ř ECKO 700 př. n. l.

M AKEDONIE 400 př. n. l.

SELEUKOVSKÁ ŘÍŠE 312 př. n. l.

OLMÉKOVÉ NAZCA 200 př. n. l. 500 př. n. l.

0001-0032_valceni.indd 25

400 př. n. l.

300 př. n. l.

200 př. n. l.

100 př. n. l.

29.06.16 11:51

0–250 n. l. Ř ÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ SÁSÁNOVSKÁ ŘÍŠE 220 n. l ČÍNA M AYOVÉ

MOČIKOVÉ

PERSIE

OLMÉKOVÉ NAZCA

50 n. l. CE

100 n. l. CE

150 n. l. CE

200 n. l. CE

250 n. l.

250–500 BYZANTSKÁ ŘÍŠE 300 n. l Ř ÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ

SÁSÁNOVSKÁ ŘÍŠE ČÍNA M AYOVÉ

MOČIKOVÉ

PERSIE

TEOTIHUACÁN 400 n. l OLMÉKOVÉ NAZCA 250 n. l. CE

0001-0032_valceni.indd 26

300 n. l. CE

350 n. l. CE

400 n. l. CE

450 n. l. CE

500 n. l.

29.06.16 11:51

500–750 n. l. BYZANTSKÁ ŘÍŠE

SÁSÁNOVSKÁ ŘÍŠE ČÍNA M AYOVÉ

UMAJJOVSKÝ CHALÍFÁT 660

BENÁTKY 697 A NGLOSASKÁ / DÁNSKÁ A NGLIE 600 TEOTIHUACÁN

n. l. 500 CE

n. l. 550 CE

n. l. 600 CE

n. l. 650 CE

n. l. 700 CE

750 n. l.

750–1000 n. l. BYZANTSKÁ ŘÍŠE C ÓRDOBSKÝ CHALÍFÁT 756

ČÍNA M AYOVÉ S VATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ 962 FRANCOUZSKÉ KRÁLOVSTVÍ

987

FRANCKÁ ŘÍŠE 768 BENÁTKY A NGLOSASKÁ / DÁNSKÁ A NGLIE VIKINGOVÉ 790 K HMERSKÁ ŘÍŠE 802

n. l. 750 CE

0001-0032_valceni.indd 27

n. l. 800 CE

n. l. 850 CE

n. l. 900 CE

n. l. 950 CE

1000 n. l.

29.06.16 11:51

1000–1250 n. l. BYZANTSKÁ ŘÍŠE C ÓRDOBSKÝ CHALÍFÁT MONGOLSKÁ ŘÍŠE 1206 DILLÍSKÝ SULTANÁT 1206 ČÍNA M AYOVÉ FRANCOUZSKÉ KRÁLOVSTVÍ SELDŽUCKÁ DYNASTIE 1050 BENÁTKY S VATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ A NGLOSASKÁ / DÁNSKÁ A NGLIE

A NGLICKÉ KRÁLOVSTVÍ 1066

VIKINGOVÉ

AJJÚBOVSKÝ SULTANÁT 1170

K HMERSKÁ ŘÍŠE n. l. 1000 CE

n. l. 1050 CE

n. l. 1100 CE

n. l. 1150 CE

n. l. 1200 CE

1250 n. l.

1250–1500 n. l. BYZANTSKÁ ŘÍŠE PORTUGALSKO 1380 MONGOLSKÁ ŘÍŠE DILLÍSKÝ SULTANÁT ČÍNA M AYOVÉ OSMANSKÁ ŘÍŠE 1300 FRANCOUZSKÉ KRÁLOVSTVÍ SELDŽUCKÁ DYNASTIE BENÁTSKÁ REPUBLIKA ČIMU 1300 A NGLICKÉ KRÁLOVSTVÍ AJJÚBOVSKÝ SULTANÁT

A ZTÉKOVÉ 1400

K HMERSKÁ ŘÍŠE

INKOVÉ 1450

M AMLÚCKÝ SULTANÁT 1250 n. l. 1250 CE

0001-0032_valceni.indd 28

n. l. 1300 CE

n. l. 1350 CE

n. l. 1400 CE

n. l. 1450 CE

1500 n. l.

29.06.16 11:51

1500–1750 n. l. PORTUGALSKO ŠPANĚLSKO 1500 PRUSKO 1618 H ABSBURSKÁ ŘÍŠE 1526 DILLÍSKÝ SULTANÁT

RUSKO 1700 TOKUGAWOVSKÝ ŠÓGUNÁT 1600

ČÍNA

ČÍNA MANDŽUSKÉ DYNASTIE Č CHING 1600

M AYOVÉ OSMANSKÁ ŘÍŠE BENÁTKY FRANCOUZSKÉ KRÁLOVSTVÍ NIZOZEMSKÁ REPUBLIKA 1581 A NGLICKÉ KRÁLOVSTVÍ

VELKÁ BRITÁNIE 1707

A ZTÉKOVÉ INKOVÉ

M ARÁTHSKÁ ŘÍŠE 1674

M AMLÚCKÝ SULTANÁT n. l. 1500 CE

n. l. 1550 CE

n. l. 1600 CE

n. l. 1650 CE

n. l. 1700 CE

1750 n. l.

1750–2000 n. l. PRUSKO

NĚMECKO 1871

H ABSBURSKÁ ŘÍŠE / R AKOUSKÉ CÍSAŘSTVÍ

R AKOUSKO-UHERSKO 1867

RUSKO

SOVĚTSKÝ SVAZ 1917

TOKUGAWOVSKÝ ŠÓGUNÁT

JAPONSKO 1868

ČÍNA MANDŽUSKÉ DYNASTIE Č CHING

ČÍNA 1918

OSMANSKÁ ŘÍŠE FRANCOUZ. KRÁL.

FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA 1792

NIZOZEMSKÁ REPUBLIKA VELKÁ BRITÁNIE M ARÁTHSKÁ ŘÍŠE SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ 1776 E VROPSKÁ UNIE 1993 n. l. 1750 CE

0001-0032_valceni.indd 29

n. l. 1800 CE

n. l. 1850 CE

n. l. 1900 CE

n. l. 1950 CE

2000 n. l.

29.06.16 11:51

JAK POUŽÍVAT MAPY Každá mapa v této knize je vytvořena tak, aby poskytovala výstižný obraz bitvy, jak se vyvíjela. Postavení obou stran jsou vyznačena červenými a modrými bloky. Červená barva označuje uznané vítěze a modrá poražené síly. Pohyby jednotek jsou vyznačeny barevnými šipkami. Dále jsou vyzna-

čeny důležité zeměpisné prvky, jako jsou města, kopce, hřebeny, silnice, železniční tratě a řeky. Je také přidáno měřítko. U bitev po roce 1914 jsou pro vojenské jednotky použity standardní symboly NATO, udávající typ jednotky, její velikost, velitele a číslo, popřípadě jiné rozpoznávací značky.

Název bitvy Označuje jméno bitvy a datum.

Gettysburg (Third Day), 3 July 1863

Ru n

P e n n s y l v a n i a

Bonner’s Hill

rso

Velitelé Jména velitelů jsou řazena za symboly jednotek. An

Longstreet

Cem

y ter

Culp’s Hill

Early Rock Creek

Lee’s H.Q.

Se min ary Rid ge

Wi llo

ug h by’s

Gettysburg

Jednotky Všechny jednotky jsou označeny barevnými bloky: červené označují vítěze, modré poražené síly.

r’s ze Pit

Pickett

’s S

pring

Ridge

Doubleday

Armádní velitelství Armádní velitelství jsou vyznačena spolu se jménem velitele.

Meade’s H.Q. r gle Span

ry Ce mete

Ru n

Slocum

Zeměpisné prvky Ukazují důležité zeměpisné prvky, jako jsou silnice, kopce, hřebeny a řeky.

Peach Orchard McLaw Wheat Field

Ru n

Sickle

Plu m

Little Round Top

Devil’s Den

Sykes Big Round Top

Dělostřelectvo Seskupení děl a dělostřelecké baterie jsou vyznačeny u těch bitev, kde hrála rozhodující úlohu.

0001-0032_valceni.indd 30

0 0

1/2 km 1/2 mile

Měřítko Vzdálenosti jsou vyznačení měřítkem jak v kilometrech, tak v mílích.

Pohyby Pohyby jednotek jsou vyznačeny jednolitými barevnými čarami a směrovými šipkami.

29.06.16 11:51

VYSVĚTLENÍ MAPOVÝCH SYMBOLŮ Směr pohybu vítěze

Druhy symbolů označující jednotky na mapách po roce 1914 Pěchota

Směr pohybu poražených sil

Jezdectvo Druhotné pohyby

Tanky

Hrad či pevnost

Výsadkové jednotky

Ležení

Sloučené jednotky (na úrovni sboru a vyšší)

Jezdectvo Pěchota Děla / dělostřelecké baterie Starověké galéry Lodě Potopená loď Pohyb či útok letounu

Velikost jednotek XXXXX XXXX XXX XX X III II I

Skupina armád / front Armáda Sbor Divize Brigáda Pluk Prapor Rota

Jak rozumět symbolu jednotky Velikost jednotky / úroveň

Letiště Ponorka

XX 4 Marines

Konflikt / ohnisko

SCHMIDT Číslo / označení

Bitva Totožnost / jméno velitele

0001-0032_valceni.indd 31

29.06.16 11:51

„Já musím studovat politiku a válku, aby moji synové měli možnost studovat matematiku a filozofii.“ John Adams, 1780

0001-0032_valceni.indd 32

29.06.16 11:51

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l. Lze logicky předpokládat, že proběhly stovky – ne-li tisíce – starověkých bitev, o kterých se dodnes nedochoval žádný záznam. Avšak i o těch bitvách, jež se historie rozhodla zachovat, se k nám dostávají tak mizivé informace, že to vědcům z pozdějších věků způsobuje frustraci.

Války ve Středomoří a na Středním východě asi 2500–500 př. n. l.

Umělecká zpodobení bitvy naznačují, že hlavní bojovou sílu představovala těsná falanga kopiníků. J SARGONOVY VÝBOJE , ASI 2334–2284 PŘ . N. L . Králi Akkadu Sargonovi se přičítá vytvoření první skutečné armády na světě. V čele 5 000 profesionálních vojáků, vyzbrojených luky a ručními bronzovými zbraněmi, si podmanil a dobyl Mezopotámii. J URUK, ASI 2340 PŘ . N. L . Během dobývání Sumeru zaútočilo vojsko Sargona Velikého na město Uruk a zničilo jej. Přeživší vojáci ve městě tvořili část velkého sumerského společenství, které bylo následně poraženo.

J H AIK VERSUS NIMROD, ASI 2492 PŘ . N. L . Nimrod začal vládnout Mezopotámii poté, co ji vojensky dobyl, a založil několik měst. Podle arménských legend byl poražen nedaleko jezera Van arménským patriarchou Haikem, který jej zabil výstřelem z luku na velkou vzdálenost. J L AGAŠ VERSUS UMMA , ASI 2450 PŘ . N. L . Nejstarší bitvy, jež dnes historie zná, povstaly z hraničních sporů mezi městskými státy Lagaš a Umma.

Vanské jezero

Hassek Hüyük Habuba Kabira

Ebla

Mari

Středozemní moře

Nuzi

Hamazi

Aššúr ri Tig

S y r s k á

Byblos

t fra

Hamá

Tepe Gawra Ninive

Kypr

Hasanlu

Tell Brak

SU Ugarit

Kasp ické moře

Urmijské jezero

Ešnunna

Godin Tepe

Tutub

p o u š ť

Tell Gubba

Hit Dér

Akšak

A Kiš

A r a b s k ý

p o l o o s t r o v

ho ří Z agr os A

Awan

A D

Nippur Isin Šurupak

Pal est in

Sippar

Umma

Uruk Larsa Ubaid

Čogá Miš

Súsy

Lagaš Nina Ur

Eridu

Sinajský poloostrov

rsk

200 km

ý zá

0033-0064_valceni.indd 33

200 mil

Sumerská říše, 2119 př. n. l.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

VÍTĚZSTVÍ NAD K AŠTUBILOU, ASI 2300 PŘ . N. L . Mezi silami, jež čelily Sargonovi Velikému, byl král města Kazally, ležícího západně od Mezopotámie, jménem Kaštubila. Kaštubila se Sargonovi postavil, ale byl na hlavu poražen. Jeho město bylo vyhlazeno, a to tak důkladně, že se říkalo, že tu nejsou ani rozvaliny, v nichž by se mohli usadit ptáci. J M ARI, ASI 2300 PŘ . N. L . Svá první tažení směřoval Sargon proti městským státům v Úrodném půlměsíci a upevňoval tak svou moc nad celou oblastí. Jedním z jeho cílů bylo město Mari na řece Eufrat. Jakmile bylo dobyto, stalo se správním centrem Akkaďanů. J JARMUT, ASI 2300 PŘ . N. L . Poloha Jarmutu je nejasná, ale mohl to být obchodní přístav na fénickém pobřeží. Směřovalo sem mnoho Sargonových tažení s cílem zabezpečit obchodní cesty a cenné zdroje, jež z takového přístavu dělaly logický terč. J

J E BLA , ASI 2250 PŘ . N. L . Ebla bylo důležité obchodní středisko na severu Sýrie. Tvrdí se, že Sargon Akkadský toto město dobyl a zničil, ačkoliv datum a okolnosti zůstávají nejasné. Ebla nakonec získala část své moci zpět, ale Sargonův vnuk Narám-Sín na ni znovu zaútočil. J C EDROVÝ LES A TAURUS , ASI 2250 PŘ . N. L . Tažení Sargona zavedla na sever od dnešního Turecka, do pohoří Amanus a Taurus. Není zcela jasné, jakým nepřátelům zde čelil, pravděpodobně to byly místní kmeny a malé nezávislé městské státy. J PÁD SUMERU, ASI 2006 PŘ . N. L . Jak vzrůstal tlak národa Amoritů, oslabila sumerské městské státy změna zemědělských podmínek. Sumer, jenž nebyl schopen nakrmit své obyvatele, nedokázal vzdorovat a postupně jej ovládli nájezdníci. J PÁD URU, ASI 1940 PŘ . N. L . Městský stát Ur byl vypleněn kmeny Elamitů pro-

200 km

JARIMLINSKÁ

200 mil

Harran N A I R I

Nisibis

ŘÍŠE Aleppo

Kaláh ANÉ ASYŘ Aššúr

Nuzi

ŘÍŠE

ÝV

BABYLONSKÁ

ří

Tuttal

poušť

s Tigri

Syrská

moře

Ekallatum

Středozemní

KÁ

Ř Í Š E K AT N A Katna

Euf rat

Ninive HO

AR T U SUB

UNNA

ITY

EŠN Kiš

Ešnunna Sippar Babylon Borsippa

AD KK Isin A Ereš SUMER Ur Larsa Eridu

r a

k á

p o

Susa

ť Pe r s ký záliv

Babylonská říše, 1700 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 34

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Obrana Egypta, 1600 př. n. l. Arvad

Kypr

Kadeš Byblos Sidón Damašek

S t ř e d o z e m n í

m o ř e

Týros

Hazor

Akra Megiddo Jaffa

Bejt Še´an Jeruzalém

Gaza Bútos Avaris

Sais Kóm el-Hiš

Dolní Egypt

Sile

Bubastis

Athribis Heliopolis

Sinajský poloostrov

E G Y P T el-Ašmunein Asjút

Východní poušť

Západní poušť

Abydos

Sawu

Veset (Théby)

Rudé moře

Armant Nechen (Hierakonpolis)

Horní Egypt

Edfú Elefantina

Ikkur Kuban

Aniba

200 km

Faras

Buhen Kor Mirgissa Uronarti Semna 200 mil

Meinarti Dorginarti Kumma

Západní Amara Soleb

Východní Amara Sesebi

opevnění Nové říše maximální rozsah egyptského vlivu v období Střední říše směr největších ohrožení Egypta

Dolní Núbie

Horní Núbie

Tombos Kerma Kawa

Království Kúš Napata

0033-0064_valceni.indd 35

01.07.16 10:39

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

1 km

1 míle

1 míle S

Megiddo

M e g i d d s k á

p l o š i n a

M e g i d d s k á

tok po

n Ki

tok po

n Ki

Thutmosův tábor

První fáze

Megiddo, 1468 př. n. l.

nikajícími z východu, poté co se Sumer dostal pod nadvládu Amoritů. Amorité byli postupně pohlcováni místní kulturou, a vytvářeli tak základ Babylonské říše. J B ITVY C HAMMURABIHO, KOLEM 1763–1758 PŘ . N. L . Předchůdci Chammurabiho, amoritští králové Babylonu, dobyli některé okolní městské státy. Chammurabi využil jejich úspěchu, uzavíral spojenectví a potom se obrátil proti původním spojencům a učinil z Babylonu dominující sílu v jižní Mezopotámii. J A LEPPO, 1590 PŘ . N. L . Zároveň s mocenským úpadkem Babylonu dokázali Chetité postoupit dolů po řece Eufrat a vyplenit Aleppo. Mezinárodní problémy jim zabránily zisky upevnit a po několika desetiletích přestali být hlavní silou. J M EGIDDO, ASI 1468 PŘ . N. L . Faraon Thutmose III. panoval prvních 22 let své vlády společně se svou tetou Hatšepsut. Po tu dobu

0033-0064_valceni.indd 36

p l o š i n a

Druhá fáze

Thutmosův tábor

Megiddo, 1468 př. n. l.

sloužil jako náčelník armády a získal si pověst vynikajícího velitele. Kanaanští vládci, kteří mezi sebou uzavřeli spojenectví, se pokusili využít nevyhnutelného rozkladu následujícího po smrti Hatšepsut, aby se vymanili z egyptské nadvlády. Avšak přepočítali se: Thutmose proti nim bez meškání vyrazil v čele dobře organizovaného vojska. Následná bitva u Megidda byla na příkaz vítězného Thutmose důkladně zaznamenána, a stala se tak první kompletně zdokumentovanou bitvou v historii. Egyptské vojsko bylo zvýhodněné jednotným a soudržným velením, zatímco v čele nepřátelských sil stála spojená knížata, která se mezi sebou přela nad otázkami strategie a přednosti. Své vojsko rozmístili nedaleko Megidda. Egypťanům stál v cestě mohutný hřeben. Kdyby Thutmose zvolil kteroukoliv konvenční trasu, severně nebo jižně od hřebenu, Kanaanci by se mu dokázali včas postavit. Místo toho zvolil riskantní pochod úzkou soutěskou. Dokonce i nepatrná blokádní skupina

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

by dokázala soutěsku úspěšně udržet, ta ale byla ponechána bez dozoru, pravděpodobně v důsledku vnitřních problémů kanaanské velitelské struktury. To byla ze strany Kanaanců fatální chyba. Kanaanské síly byly během přeskupování uvedeny ve zmatek, zatímco Egypťané se zformovali daleko disciplinovaněji. Zahájili svůj úder masovým útokem válečných vozů, jímž vrhli nepořádně seskupené Kanaance zpět. Organizovaný odpor byl nemožný a kanaanské vojsko se rychle zhroutilo. Mnoho přeživších hledalo spásu v samotném Megiddu, kde byli obleženi. Město pár měsíců nato padlo. J THUTMOSOVA TAŽENÍ V S ÝRII, ASI 1460 PŘ . N. L . Thutmose III. vedl několik tažení do Sýrie, kde dobyl mnoha měst. Tato tažení podpořil námořní transport zásob a dokonce i vojáků. Syrská ekonomika byla v důsledku těchto tažení zruinována, takže nebyla naděje na nějaké úspěšné povstání. J THUTMOSOVA TAŽENÍ PROTI M ITANNI, ASI 1458 PŘ . N. L . Egyptské vojsko získalo výhodu momentu překvapení díky tomu, že jeho postup vypadal jako další tažení do Sýrie. Náhle se však otočilo k Eufratu a překročilo vodní tok na člunech, které vezlo s sebou. Mitannci byli na tento tah naprosto nepřipraveni, a tudíž snadno poraženi. J PÁD K RÉTY, ASI 1400 PŘ . N. L . Minojská civilizace vyrostla na ostrově Kréta zhruba kolem roku 2700 př. n. l. Kolem roku 1400 př. n. l. řada přírodních katastrof Minojce oslabila, takže jejich kulturu nahradila daleko bojovnější civilizace mykénských Řeků. J SUGAGI, ASI 1308 PŘ . N. L . V pozdní době bronzové vládli v Babylonii Kassité, kteří si podrobili Asýrii. Asýrie povstala a začala znovu budovat svou vojenskou sílu, což vedlo k bitvě u Sugagi, jež stanovila hranici mezi oběma státy. J K ADEŠ , 1294 PŘ . N. L . Egyptská nadvláda nad Kanaanci několikrát sílila a zase ochabovala, tak jak Egypt ztrácel a zase do-

0033-0064_valceni.indd 37

býval zpět území v důsledku povstání a invazí. Oblast byla příliš vzdálená na to, aby bylo možné udržet nad ní trvale silnou nadvládu, ale zase natolik blízká, že nebylo možné připustit, aby ji ovládala nějaká nepřátelská síla. Rostoucí moc Chetitů, jež se tvořila severně od území Kanaanců, vedla k několika srážkám a následně ke zlepšení vojenské techniky. K těmto vylepšením patřila například zdokonalená sekyra s lepší průrazností zbroje. Egyptské válečné vozy získaly v důsledku odlehčení větší rychlost, a tak se z válečné vozby stala elitní úderná složka vojska. Na konfliktech mezi Egypťany a Chetity nebylo nic nového. Vždyť mezi protivníky Thutmose III. u Megidda byli Mitannci, předchůdci Chetitů. Podobně jako Egypťané, také Chetité měli centralizovanou říši a dobře organizované vojenství. Také oni chtěli ovládat Kanaan a byli ochotni kvůli tomu bojovat. Faraon Ramesse II. vpochodoval přes Sinaj do území Kanaanců s vojskem v počtu 20 000 mužů. Tato armáda byla rozdělena do čtyř divizí, z nichž každá měla svou vlastní identitu a velitelskou strukturu. Faraonova tělesná stráž tvořila samostatnou jednotku, nezávislou na ostatních čtyřech jednotkách, a podléhala velení samotného faraona. Ve vojsku bylo také značné množství námezdních vojáků, kteří byli najímáni jednak pro zvýšení bojových sil a za druhé proto, aby je nemohl využít nepřítel. Egypťané měli v té době důmyslný systém shromažďování zpravodajských informací, používali špiony a agenty, kteří podávali hlášení důstojníkům, speciálně pro tento úkol vycvičeným. Informace se shromažďovaly zároveň s postupem vojska, i když v tomto případě se ukázalo, že jsou falešné. Muvatalliš II., král Chetitů, zaujal postavení nedaleko Kadeše, ale vyslal muže, aby před postupujícími Egypťany předstírali dezertéry. Tito muži řekli Ramessovi, že hlavní chetitské síly jsou stále ještě daleko. Ramesse nabyl dojmu, že rozhodující vítězství je na dosah, a tak vyrazil vpřed, aniž by vyslal nejdřív průzkumníky, aby se s nepřítelem srazili dřív, než stačí získat posily. Vzal si s sebou pouze jednotku tělesné stráže a jednu divizi v síle

29.06.16 11:50

řeka Oronte

Tábor Ramesse II.

Chetitský tábor

řeka Oronte

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Chetitský tábor

Kadeš

Kadeš Kadešská plošina

0 0

Kadešská plošina

1 km 1 míle

Kadeš, 1294 př. n. l. (1. fáze)

5 000 mužů a dorazil ke Kadeši, aniž by narazil na odpor. Chetité ukryli své síly za městem a s válečnými vozy udeřili na druhou egyptskou divizi, která postupovala, aby faraonovy síly podpořila. Divize byla rozprášena a přeživší se snažili dostat do bezpečí k faraonovi. Egyptské vojsko bylo vystaveno tvrdému tlaku, Chetité blokovali jeho ústupové trasy, ale dostalo se jim určitého oddechu, když Chetité tlak uvolnili, neboť se pustili do rabování egyptského ležení. Jak se boj začal stávat nepřehledným, Chetité nezaznamenali postup dalších dvou egyptských divizí, každé v počtu 5 000 mužů, a jednotky žoldnéřů, která pochodovala od pobřeží. Tyto jednotky udeřily na bok a týl Chetitů, a uvolnily tak tlak vyvíjený na faraona. Ramesse využil této příležitosti a zahájil neuspořádaný protiútok se svojí osobní stráží v čele. Tento rozhodný útok váhající Egypťany stmelil a nyní to bylo vojsko Chetitů, které se pod nátlakem zlomilo. Ustoupilo ke Kadeši a zaujalo obranou pozici, o níž Ramesse usou-

0033-0064_valceni.indd 38

Kadeš, 1294 př. n. l. (2. fáze)

dil, že je příliš silná, než aby ji jeho oslabené vojsko zdolalo silou. Byla dohodnuta mírová smlouva – první známá v historii – a oba králové se vrátili domů se zprávou o vítězství. Egypťané si snad mohli připsat těsné vítězství, ale nedosáhli dost na to, aby mohli změnit strategickou situaci. Smlouva však zajistila bezpečnost severní hranice proti mohutnější chetitské invazi a na nějaký čas zabránila dalším konfliktům. J DAPUR, 1269 PŘ . N. L . Dapur byl jedním z mnoha rebelujících kanaanských měst, jež znovu dobyl faraon Ramesse II. Před obléhací taktikou dal přednost útoku. Ke zdolání hradeb použil žebříky, zatímco vojáci vyzbrojení sekyrami vtrhli do města branami. J OBLEŽENÍ TRÓJE , ASI 1184 PŘ . N. L . Předpokládá se, že legendy o desetiletém obléhání Tróje jsou založeny na historických událostech, ačkoliv důkazy jsou útržkovité. Tradičně se má za to, že Trója byla obležena spojenými vojsky achajských Řeků, kteří město nakonec zničili.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

poh

Černé moře Trója

FRÝGIE

Kültepe

Kara Hüyük

ÁT

kaz

jezero Sevan

Ku ra

Kaspické moře

Vanské jezero

Malatya Karatepe

URARTSKÁ ŘÍŠE

NEO-CHETITÉ

Kréta

Kav

Alisat Hüyük Beycesultan

KIMMERIJCI

oří

Alaca Hüyük Masat Yazilikaya

Chattušaš

Karchemiš Ugarit Aleppo

Ninive Kalach (Nimrúd)

Emar

TSK É

ASÝRIE

Nuzi

ris Tig

Byblos

Tadmor (Palmyra)

LEV AN

Týros

Arbela (Erbil)

Aššúr

t fra

STÁ TY

Kypr

Středozemní moře

Sippar

ARAMEJCI

Dér

ho ří Z agr os

Babylon

Jeruzalém

BABYLONIE

Gaza

Tanis

Urmijské jezero

Tars

Mersin

Súsy

Nippur Isin Ur

ELAMSKÁ ŘÍŠE

Mennofer (Memfis)

Elath

EGYPT

obratník

zá

Veset (Théby)

Raka

o l

m o

ŘÍŠE KÚŠ

ř e S

Říše na Blízkém a Středním východě, 900 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 39

200 km 200 mil

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

VPÁD MOŘSKÝCH NÁRODŮ, 1179 PŘ . N. L . Poté, co vyplenily mnoho měst východního Středomoří, zaútočily mořské národy po moři a po pevnině na Egypt. Faraon postavil válečné loďstvo, jako první na světě zbudované za účelem války, aby s ním námořní vetřelce odrazil. J HORSKÝ MASIV G ILBOA , ASI 1000 PŘ . N. L . Ačkoliv se prvotní Hebrejci tradičně stavěli proti koncepci králů, ustanovili Saula jako svého prvního monarchu. Saulovo vojsko tvořili většinou uboze vyzbrojení příslušníci kmenů, kteří čelili daleko lépe vyzbrojeným a organizovaným jednotkám, jež postavili Pelištejci z pobřežní oblasti. Hebrejci, kteří rozhodně neměli naději na úspěch v nějaké standardní vojenské operaci, vedli guerillovou válku – udeřili vždy na pobřežních pláních a potom se stáhli do hor. Nějaký čas měli s touto strategií úspěch, ale Pelištejci si nakonec vynutili přímou srážku v pohoří Gilboa. Saul se údajně radil s nějakou čarodějkou či věštkyní, která mu řekla, že bitvu prohraje, a tak upadl v důsledku

této věštby do deprese. Buď v důsledku toho, anebo prostě jen kvůli mohutnější vojenské síle Pelištejců byla Saulova armáda postupně zatlačována do hor a nakonec, po tvrdošíjném odporu, poražena. Saul spáchal sebevraždu, aby se vyhnul zajetí, a vojsko Pelištejců obsadilo hebrejská území. J K ARKAR, 853 PŘ . N. L . Asyrský král Salmanassar III. vedl své vojsko proti nepřátelské alianci, s níž svedl největší bitvu, jaká byla do té doby vybojována. Bitva byla nerozhodná a trvalo ještě řadu let, než byla asyrská nadvláda upevněna. J G EZER, 733 PŘ . N. L . Město Gezer ovládalo strategické místo nad pobřežní planinou, jež je dnes známa jako Izrael. Oblehly jej a obsadily síly Asyrské říše a začaly je využívat jako administrativní centrum pro okolní oblasti. J D OBYTÍ E GYPTA ETIOPANY, 730 PŘ . N. L . V reakci na žádost o pomoc od města Veset (Théby) zavedl etiopský král Pije své vojsko do Egypta

A S Ý R I E

Šubat-Enlil e

Ugarit

Arbela (Erbil)

Aššúr

Katna

M a r i

Samarra

já Di

G U T E J C I

t ra

Damašek

Mari

ří

p o u š ť

Euf

S y r s k á Byblos

ní m oř

Kalach (Nimrúd)

Středozem

Ninive

Ebla

Ešunna Chafaje

Sippar

igr is

Babylon Kiš A r a b s k á

150 km 150 mil

Říše Sargona II., 722–705 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 40

Súsy Abu Salabich Nippur Umma E L A M S K Á Girsu Lagaš Ř Í Š E Isin Šurrupak Uruk Larsa možná h ran Ubaid Ur v roce 3000 ipcře po . Eridu ží bře l. n.

p o u š ť

Perský záliv

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

a dokázal sjednotit rozdrobenou zemi pod svou vládou. Etiopští (núbijští) králové vládli Egyptu dalších několik desetiletí. J OBLEŽENÍ SAMAŘÍ, 724–722 PŘ . N. L . Rozrůstající se Asyrská říše postupovala do židovských zemí, jež byly rozděleny na království Judsko a Izrael. Samaří, hlavní město Izraele, bylo obléháno tři roky, než konečně padlo. Jeho obyvatelé byli deportováni, což byla běžná asyrská praxe. J OBLEŽENÍ L ACHIŠE , 701 PŘ . N. L . Židovské království Izrael podlehlo Asyřanům v letech 722–705 př. n. l. Hlavní město bylo zničeno a obyvatelstvo deportováno. Jako nezávislý židovský stát bylo ponecháno jenom Judsko. Judsko bylo malé a nevýznamné, naprosto neschopné odolávat mocnému asyrskému vojsku bez vnější pomoci. Judský král Chizkijáš, vědom si toho, že se proti Asýrii vytváří spojenectví egyptských, fénických a pelištejských sil, se rozhodl, že přestane Asýrii platit nehorázné poplatky, a zahájil povstání. Asyrští vojáci Egypťany rychle porazili a spojenectví se rozpadlo. Judsko v tomto případě uniklo odplatě, navzdory tomu, že Asyřané obyčejně trestali povstání tvrdými odvetnými opatřeními. Nicméně znovu bylo zavedeno odvádění poplatků a zdálo se být jenom otázkou času, kdy bude Judsko anektováno. Smrt asyrského krále Sargona II. z rukou jeho vlastních vojáků poskytla v roce 705 př. n. l. novou šanci na nezávislost. Judsko hledalo spojence a zahájilo vojenské tažení, ale Sargonův nástupce Sennacherib snadno porazil babylonské a egyptské vojsko. Judsko kapitulovalo, avšak bylo znovu ušetřeno, třebaže o čtyři roky později Sennacherib oznámil, že hodlá vyřešit problém Judska silou. Asyrské vojsko bylo v té době v poli prakticky neporazitelné a zcela podřadné síly Judska se o boj ani nepokusily. Místo toho ustoupily do svých pevností, jež byly jedna po druhé dobývány. Jak Asyřané postupovali, byla opevnění hlavního města Jeruzaléma a dalších měst, mezi nimi Lachiše, zesilována proti nevyhnutelnému obléhání. Když asyrské vojsko dorazilo k Lachiši, byla obyvatelům nabídnuta šance kapitulovat za ob-

0033-0064_valceni.indd 41

budova z období po vyhnanství

chrám z helénistického období

Lachiš sídlo z období po vyhnanství a pevnost z doby železné

brány a zdivo

100 m

Lachiš, 701 př. n. l.

vyklých asyrských podmínek. To bylo doprovázeno přehlídkami a demonstracemi síly, jimiž Asyřané podtrhávali svou hrozbu. Nabídka byla odmítnuta, což Sennacheriba postavilo před volbu mezi dlouhým obléháním a nákladnou ztečí. Zvolil zteč. Asyrské vojsko nejprve město obklíčilo, aby do něj nemohla proniknout pomoc a zásoby, a potom zahájilo přípravy ke zteči. Byl postaven ohromný hliněný násep, z něhož bylo možné dosáhnout hradeb. Násep byl výsledkem nucené práce, k níž byli používáni zajatci, chycení jinde. Asyrští lukostřelci, vyzbrojení účinnými kompozitními luky a chránění zbrojí, stříleli po každém, kdo se snažil stavbu narušit. Jakmile byl násep dokončen, byl obložen kamennými deskami, což umožňovalo dotlačit na vrcholek obléhací věž. Na jiných místech byly vedeny útoky na odvrácení pozornosti, během nichž se proti hradbám používala beranidla s hroty okovanými železem. Bylo dosaženo průlomu, ačkoliv obránci dokázali posílit ohrožený úsek vlastní rampou.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Sam'al Karchemiš Tars

Til Barsip Arpad 721 př. n. l.

Sargon II. postupuje dále, aby potlačil vzpoury, 720 př. n. l.

Antiochie

Aleppo

Hamá se postaví Sargonovi a je poraženo

Hamá 720 př. n. l.

Arvad

V e l k é

m o ř e Simyra 721 př. n. l.

n n

m o ř e

ří

il ib

Z á p a d n í

Kadeš

í Damašek 721 př. n. l.

FÉ N

Týros

IC IE

Sidón

Galilejské jezero Hippus Dor

IZRAEL

obléháno Salmanassarem V. 724–22 př. n. l. Samaří

Ramoth-Gilead

Sargon potlačuje vzpouru, 720 př. n. l.

Jaffa Rabbath Ammon

Eltekeh Ekron

Gaza 721 př. n. l.

Lachiš

JUDSKO

Jeruzalém

M rt vé m o ře

Ašdod Aškelon

0 0

50 km 50 mil

Rafia

Asyrské tažení na Levantu, 720 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 42

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Závěrečná zteč byla provedena na několika místech za pomoci žebříků, jež měly zajistit přístup na hradby, zatímco byla na místo dopravována obléhací věž. Asyrská pěchota, krytá lučištníky, zaútočila na hradby a odehnala z nich obránce. Pronikla do města a spustila orgie násilí. Asyřané spáchali v Lachiši mnoho zvěrstev, probodávali vůdce a mnoho obyvatel sťali. Tyto činy mohly být povzbuzovány záměrně, jako prostředek šíření strachu mezi potenciálními nepřáteli. Asyřané se za tímto účelem zpravidla uchylovali k taktice oslepení zajatých vojáků a popravování jejich vůdců, takže bylo nepravděpodobné, že by se po úspěšné zteči chovali zdrženlivě. J JERUZALÉM, 701 PŘ . N. L . Asyrské vojsko obléhající židovské hlavní město Jeruzalém sužovaly nemoci a docházely mu zásoby vody. Proto nakonec od obléhání upustilo. Toto rozhodnutí zajistilo přežití židovského státu a náboženství. J L ELANTINSKÁ VÁLKA , ASI 710–650 PŘ . N. L . Lelantinská válka se vedla o ovládnutí Lelantinské planiny na ostrově Euboia. Hlavními bojovníky byly Chalkida a Eretria, ale konflikt vtáhl do sféry jejich vlivu a spojenectví mnoho dalších měst. Je pravděpodobné, že v řadách bojujících byli nějací hoplíté, jezdectvo a válečné vozy, ale vojsko tvořili především lehce vyzbrojení bojovníci s meči. Vlekoucí se konflikt do značné míry snížil význam Euboie v řeckých záležitostech. J Ř EKA DIJÁLA , ASI 693 PŘ . N. L . Poté, co si podrobila Babylonii, zahájila Asyrská říše tažení proti království Elam. K rozhodné srážce došlo na řece Dijála. Asyrské zdroje oslavují bitvu jako velké vítězství, ale pravděpodobnější je, že se jednalo o nerozhodné a pro obě strany draze vykoupené střetnutí. J H ALULE , 691 PŘ . N. L . Když se Babylon vzbouřil proti Asyrské říši, připojili se k němu Chaldejci, Elamité a řada dalších kmenů. Elamitský kontingent tvořilo jezdectvo, válečné vozy a pěchota. Po nerozhodné srážce, v níž Asyřané pravděpodobně utržili značné ztráty, si obě strany připisovaly vítězství, ale politická si-

0033-0064_valceni.indd 43

tuace zůstala nezměněná. Babylon byl později toho roku obležen a po devíti měsících obléhání padl. J TAŽENÍ A SYŘANŮ DO E GYPTA , 668 A 661 PŘ . N. L . Během vlády krále Aššurbanipala zahájilo asyrské vojsko dvě tažení do Egypta. Během druhého v roce 661 př. n. l. se mu podařilo vyplenit Veset (Théby) a vliv Núbijců na egyptské záležitosti byl zmařen. Avšak asyrská nadvláda neměla dlouhého trvání. J HYSIAE , 669 PŘ . N. L . Srážka mezi řeckými městskými státy Argos a Sparta skončila porážkou spartského vojska. Vzestup Sparty jako prvořadé vojenské síly v Řecku začal podle panujícího názoru až o několik let později. J ULAI, 652 PŘ . N. L . Elam, ležící na východě Mezopotámie, byl jedním ze spojenců Babylonie a představoval hrozbu obchodním trasám, na nichž byla závislá asyrská moc. Asýrie zahájila preventivní vojenské tažení, aby tuto hrozbu eliminovala, a dosáhla rozhodujícího vítězství na řece Ulai. J SÚSY, 647 PŘ . N. L . Pokračující konflikt mezi Asyřany a Elamity vedl k hlavnímu střetnutí u města Súsy. Vítězní Asyřané srovnali město se zemí a vyplenili jeho poklady. Ve svých záznamech uvádějí tento čin jako akt odplaty. J A ŠDOD, 635 PŘ . N. L . Město Ašdod v Palestině obléhaly egyptské síly 29 let, než bylo konečně obsazeno. Egypt byl původně ovládán Asyrskou říší, ale začal znovu budovat svou moc. J A RRAFA , 616 PŘ . N. L . Babylonie povstala proti asyrské nadvládě v roce 627 př. n. l. a vedla proti upadající Asyrské říši tažení až do jejího konečného zničení. Babyloňané dobyli významného vítězství u Arrafy, kde ukořistili velké množství koní a válečných vozů. J PÁD A SÝRIE , 616–605 PŘ . N. L . Po letech války s Babylonií a Elamem byla Asýrie vyčerpaná a neschopná účinně reagovat na tlak

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

S Kaspické moře

p o h o ř í Ta u r u s Tars

Harran

Karchemiš

Chorsabad

ASÝRIE

Ninive

Ugarit

KYPR mní moř e

Aššúr Palmyra

Byblos

E CI

FÉ

S y r s k á

Sidón Týros

Středoze

Hamá

Samara

Damašek

ří

Akkad

p o u š ť Kiš

Jericho

Jeruzalém

Babylon Nippur

ELAMSKÁ ŘÍŠE Súsy

BABYLONIE

Sais Mendes

JUDSKO

Mennofer (Memﬁs)

Sinajský polostrov P

p o u š ť

A r a b s k á

s k

d R u

200 km

200 mil

Skythů a Médů. Babylon, opět jednou nezávislý, vedl konečný boj za dobytí Asyrské říše. J PÁD A ŠŠÚRU, 614 PŘ . N. L . Po nezdařeném útoku na Ninive vpochodovaly babylonské síly do starého asyrského hlavního města Aššúru. Poté, co se k nim připojili médští spojenci, zahájili obléhání města. Přestože asyrská armáda byla pořád ještě v Ninive, dokázalo město odolávat až do roku 612 př. n. l. J NINIVE , 612 PŘ . N. L . Hlavní město Asyrské říše obléhaly spojené síly Babyloňanů, Médů, Elamitů a Skythů. Po období tvrdošíjného odporu bylo Ninive dobyto a vypleněno. V průběhu bojů byl zabit asyrský král Sin-šar-Iškur. J M EGIDDO II, 609 PŘ . N. L . Egyptští vojáci, kteří pochodovali na pomoc svým asyrským spojencům, vstoupili do Judského království bez povolení a byli napadeni. Po porážce Judejců u Megidda a zavraždění jejich krále pokračovali Egypťané v pochodu.

0033-0064_valceni.indd 44

Expanze Asyrské říše, 934–609 př. n. l.

J H ARRAN, 608 PŘ . N. L . Po ztrátě krále v Ninive vyhlásila Asyrská říše jednoho ze svých generálů jako Ašura-Urballita II. Vládl zbytku Asyrské říše z Harranu, dokud město v roce 608 př. n. l. nepadlo. J K ARCHEMIŠ , 605 PŘ . N. L . Poslední zbytky Asyrské říše byly soustředěny kolem Karchemiše. Egyptské vojsko, pochodující na pomoc asyrskému spojenci, se zdrželo bitvou u Megidda, ale dorazilo natolik včas, aby se mohlo postavit hlavní babylonské síle. Spojené vojsko bylo poraženo, což znamenalo konec Asyrské říše. Egyptská moc byla také značně oslabena a Egypt přestal být hlavním činitelem v záležitostech Mezopotámie, zatímco vedoucí postavení získal Babylon. J H AMÁ , 605 PŘ . N. L . Egyptské síly, ustupující po své porážce u Karchemiše, byly dostihnuty babylonským vojskem, jež na ně zaútočilo. Egyptská armáda, vyčerpaná pochodem, byla téměř naprosto zničena.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l. J OBLEŽENÍ K IRRHY, ASI 590 PŘ . N. L . Na ochranu řecké věštírny v Delfách vytvořily okolní obce spolek zvaný amfiktyonie. Její vojáci oblehli Kirrhu, neboť Kirrhané napadali poutníky směřujícím do Delf. K otrávení městských zásob vody byla použita čemeřice. J JERUZALÉM, 586 PŘ . N. L . Po vytěsnění Asýrie jako hlavní síly v oblasti rozšířila Novobabylonská (či Chaldejská) říše své území na úkor sousedních států. Mezi poraženými bylo také židovské království Judsko, neboť jeho egyptští spojenci je opustili. Jeruzalém vydržel obležení 18 měsíců, ale jelikož obyvatelé hladověli, Židé byli přinuceni pokusit se o vyřešení situace polní bitvou. Byli poraženi a Jeruzalém padl; většina obyvatel města byla odvedena do otroctví. J H ALYS , 585 PŘ . N. L . Boj mezi silami Médské říše a Lýdie skončily kvůli zatmění Slunce, jež se vykládalo jako zlé znamení. Protože zatmění lze přesně datovat, lze tak přesně datovat i bitvu u řeky Halys, což z ní činí první bitvu, jejíž datum je možné přesně určit. J OBLEŽENÍ T ÝRU, 585–573 PŘ . N. L . Město Týros zaujímalo velmi silné postavení na ostrově v těsné blízkosti pobřeží. Odolávalo obležení babylonských sil po 13 let, ale nakonec uzavřelo smír, jehož součástí byl závazek odvádět poplatek. J E GYPTSKÝ VPÁD DO PALESTINY, 567 PŘ . N. L . Svržen generálem Amasisem (Ahmose II.), egyptský král Vahibre hledal útočiště na babylonském dvoře. Obdržel babylonské vojsko, aby získal zpátky svůj trůn, ale byl poražen egyptskou výpravou do Palestiny. J HYRBA , 552 PŘ . N. L . Odřad perského jezdectva a pěchoty pod velením Kýra Velikého porazil menší médskou jezdeckou jednotku. Byla to první porážka, kterou Médové utrpěli po nějaké době, a předznamenala začátek médsko-perské války. J B ITVA NA HRANICÍCH P ERSIE , 551 PŘ . N. L . Perské vojsko pod velením Kýra Velikého a jeho otce Kambýsa I., tvořené převážně jezdectvem

0033-0064_valceni.indd 45

a nějakými válečnými vozy, se utkalo s daleko větší silou Médů. Médové hodlali napadnout provincii Persida a vrátit ji pod médskou nadvládu, zatímco Peršané doufali, že je zadrží na hranicích. Peršané se rozhodli svést bitvu u neznámého města na persko-médské hranici. Navzdory nepoměru sil způsobili Peršané svým nepřátelům těžké ztráty a první den bitvy skončili neporaženi. Potom se stáhli na jih a nechali ve městě jen malou posádku. Médové město dobyli, v průběhu bojů Kambýsa zabili, ale perské vojsko pod velením Kýra zůstávalo mocnou silou. Kýros ustoupil do hlavního města, kde se jeho vojsko připravovalo zaujmout poslední postavení proti Médům. J B ITVA ŘETĚZŮ, 550 PŘ . N. L . Nadmíru sebejisté spartské vojsko s sebou neslo řetězy, ve kterých se chystali odvléci zajaté Arkaďany. Nakonec však sami utrpěli těžkou porážku. Mnoho Sparťanů bylo zajato a skončili ve vlastních řetězech a poutech. J PASARGADY, 550 PŘ . N. L . Povstání Peršanů proti médským vládcům vyústilo v dlouhý a krvavý zápas. Peršané pod velením Kýra Velikého, poraženi v poli, ustoupili k Pasargadám, kde na ně médské vojsko zaútočilo. Kýros dosáhl rozhodujícího vítězství, a tím se stal svrchovaným vládcem Médie a vytvořil tak Perskou říši. Panuje domněnka, že Médové byli schopni odvést pro své tažení až milion pěšáků a 200 000 jezdců, ačkoliv skutečných bojů se účastnilo jen menší množství vojáků. Ztráty Médů byly daleko větší než ty, jež utrpěli jejich perští protivníci. J P TERIE , 547 PŘ . N. L . Lýdové využili porážky Médů od Peršanů a vpadli na bývalé médské území. Tato první srážka u Pterie byla nerozhodná, ale Lýdové raději ustoupili, a přenechali strategické vítězství Peršanům. J THYMBRA , 547 PŘ . N. L . Kýros Veliký rozmístil své slabší perské síly do čtvercové formace a k narušení nepřátelského lýdského jezdectva použil velbloudy. Jakmile byli Lýdové uvedení ve zmatek, Peršané zaútočili a dosáhli rozhodujícího vítězství.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

I LY R O

RÁ

Xerxova cesta KO

VÉ

Istros

é Aralsk jezero

Phanagoria SKYTHOVÉ

Skudra

Arbela

Rhagae

Hyrkán

) Mada (Médie rat

Hau

Sugu rja

Babiruš

Kokand

rj a

arg mav

Baktra Gandara

Takšašíla

Kápísá

Haraiva Herát Harauvatiš

Ekbatana

Farah

Uvja (Elam) Súsy

Kandahár

Zranka

Babylon

Cunaxa 401 př. n. l.

Mennofer (Memfis) N

Spasinou Charax

Arabaya

Ta i w a

Persepolis PA R S A ( P E RS I S )

ud a

iš

Bachtriš (Baktrie)

Merv

Ninive Athura uf

razm

Saka

ře

Arménie

Opis

Nil

Uva

Tigr is

Kambýsova cesta

Jeruzalém Gaza

Mudraya

Dareiova cesta

Abr Nahir (Sýrie)

525 př. n. l. zničena Peršany P u t a y a

Trapezus

Antiochie

zem ní m oře Kyrenaika

Barca

Phasis

o é m

edo

chi

ick

Ió n

Stř

Kol

ŘECKÉ STÁTY

Plataje 479 př. n. l. Salamina 480 př. n. l. Sparta

Pella

Thermopyly 480 př. n. l.

Saka a Ti g r a k h a u d r Sy

Odessos Č erné moře Apollonie Sinop Granikos 334 př. n. l. Byzantion Tyaiy Pterie Marathon 490 př. n. l. 547 př. n. l. Sardy řeka Halys Athény 585 př. n. l. Sparda Mykalé 479 př. n. l. Katpatu ka Karka Tars

V É K O S A

dé

zá

Akauraciya

liv

ře

IND

ICK

C Ý O

EÁ

Expanze Perské říše, 550–486 př. n. l.

OBLEŽENÍ SARD, 547 PŘ . N. L . Po porážce Lýdů u Thymbry postupoval Kýros Veliký na Sardy. Město padlo po 14denním obléhání. Lýdie byla potom včleněna do Perské říše, ačkoliv trvalo několik dalších let, než byla potlačena povstání a oblast byla pacifikována. J 300 BOJOVNÍKŮ, 545 PŘ . N. L . Ve snaze minimalizovat ztráty se řecké městské státy Argos a Sparta dohodly, že navzájem proti sobě postaví jednotku 300 svých nejlepších válečníků. Na konci bitvy zůstal naživu jenom jeden Sparťan proti dvěma z Argu. Ti se prohlásili za vítěze a odpochodovali domů. Avšak osamělý Sparťan udržel pozici na bojišti a oznámil, že bitvu vyhrála Sparta. Tento zpochybňovaný výsledek vedl ke srážce plného rozsahu mezi vojsky hoplítů, v níž Sparta dosáhla rozhodujícího vítězství. J OPIS , 539 PŘ . N. L . Perský král Kýros Veliký zahájil tažení proti Novobabylonské říši; nutností byl průchod či obejití Médského valu. Bylo to opevnění vybudované J

0033-0064_valceni.indd 46

k zabránění vpádu Médů na babylonské území ze severu. Na jednom konci valu leželo město Opis, jež bylo vhodným místem pro přechod řeky Tigris. Obsazení Opisu by Peršanům otevřelo snadnou cestu do nitra Mezopotámie a umožnilo by tak úder na samotný Babylon. Babylonie byla v té době v úpadku, potýkala se s vážnými hospodářskými a politickými problémy, ale stále zůstávala ohromnou silou. Avšak smrt babylonského velitele v bitvě a následující drtivá porážka babylonský odpor zlomily. Jakmile Kýros prošel Opisem, dokázal zmařit zbylé pokusy Babyloňanů o chabý odpor. J BABYLON, 539–538 PŘ . N. L . Perský král Kýros Veliký vyslal vojsko pod velením jednoho podřízeného generála, aby oblehl Babylon. To mu umožnilo zmocnit se kapitulujícího města pod maskou osvoboditele, nikoliv dobyvatele. J D OBYTÍ E GYPTA P ERŠANY, 525 PŘ . N. L . Po smrti Kýra Velikého rozšiřoval jeho říši syn

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Kambýses II. U Pelusia zlomilo perské vojsko odpor Egypťanů a postupovalo téměř bez odporu na Mennofer, aby učinilo z Egypta perskou provincii. J P ELUSIUM, 525 PŘ . N. L . Ohrazené město Pelusium ovládalo přístup do Egypta přes Sinaj a nilskou deltu. Zde se perské vojsko pod velením Kambýsa II. střetlo s egyptskými silami, kterým uštědřilo rozhodující porážku. Město se po této prohrané bitvě vzdalo.

Čína asi 2500–200 př. n. l. PAN- ČCHÜAN, ASI 2500 PŘ . N. L . K nejstarší zaznamenané bitvě čínské historie došlo u Pan-čchüanu. Není jasné, co se stalo, ale zdá se, že síly Žlutého císaře porazily síly císaře Jena, a přivedly tak obě skupiny pod jediného vládce, v rámci konceptu zvaného Chua-sia. J C OU-LOU, ASI 2500 PŘ . N. L . Krátce po bitvě u Pan-čchüanu bojovaly nově vytvořené kmeny Chua-sia s kmeny Ťiou-li o nadvládu nad údolím Žluté řeky. Výsledné vítězství Chua-sia vytvořilo základ dynastie Sia. J M ING - ČCHIAO, ASI 1523 PŘ . N. L . Dynastie Šang byla první vzdělanou čínskou dynastií a byla pozoruhodná také tím, že ovládla metalurgii bronzu. Její vzestup se datuje od rozhodné porážky konkurenční dynastie Sia nedaleko Luo-jangu v provincii Che-nan. Šang nasadila do této bitvy 70 válečných vozů. J MU-JIE , ASI 1057 PŘ . N. L . Dynastie Šang, jež v té době v Číně vládla, se stávala stále podezřívavější a vystrašenější vůči státu Čou, jehož král Wen byl původně její důvěryhodný vazal. Jak napětí rostlo, Čou začali zabírat území spojenců dynastie Šang, ačkoliv si dávali pozor a samotné Šangy neprovokovali. Do roku 1046 př. n. l. vládli Šangové stále tvrdší rukou a byli čím dál méně oblíbení. Povstání vedené Čouy většina obyvatelstva uvítala. Ačkoliv k obraně hlavního města byly k dispozici značné síly, Ti Sin, vládce Šangů, rozdal zbraně tisícům otroků. Otroci nejenže okamžitě změnili stranu, ale stejně J

0033-0064_valceni.indd 47

tak se zachovali i vojáci Šangů. Zbývající buďto stáli stranou a odmítli bojovat za svého nepopulárního vládce, anebo byli poraženi v krvavé bitvě. Vítězství učinilo z dynastie Čou vládce Číny. J Ž U-KE , 707 PŘ . N. L . Spory mezi dynastií Čou a státem Čeng o dohodu o půdě uzavřenou bez schválení vládnoucí dynastie měly za následek neúspěšné tažení Čouů na území státu Čeng. Rozhodující bitva je známa jako bitva u Žu-ke a byla jasným dokladem úpadku vážnosti dynastie Čou. J Č CHENG -PCHU, 632 PŘ . N. L . Vládnoucí dynastie Čou měla pod přímou kontrolou pouze docela malou oblast, zatímco zbytek Číny byl rozdělen mezi feudální pány a knížata. Rozhodující vliv nad těmito šlechtici byl čas od času nejistý a postupně slábl. Některé státy, především na jihu, vyhlásily nezávislost, zatímco jiné se rozpadaly v občanských válkách. Státy Ťin a Čchu se pustily do řady stále přímočařejších konfliktů a každý se snažil tomu druhému odlákat spojence. Tato situace vyvrcholila vpádem Sung jako nejbližšího spojence státu Ťin a protiúderem na spojence Čchu, jmenovitě státy Wej a Cchao. Vojsko Ťin se potom utábořilo na hranici států Wej a Cchao a očekávalo další tah ze strany Čchu. Říká se, že vojsko Ťin chránilo koně svých válečných vozů tygřími kůžemi. Jeho taktika byla důmyslná, používalo válečné vozy k rychlému postupu a hlavní směr útoku měnilo podle potřeby. Když vojáci ze Čchu dorazili, Ťin postoupilo po obou křídlech a zaměřilo své hlavní úsilí proti pravému křídlu Čchu. Tento extrémně agresivní útok dosáhl úspěchu a nepřátelské síly prolomil. Ťin využilo této výhody a nasadilo vítězící síly na levém křídle proti středu čchuské armády, aby zabránilo těmto silám v zásahu, zatímco levé křídlo Čchu bylo vlákáno do pasti. Vojska státu Ťin zde rozpoutala bitku a potom ustoupila, aby vylákala Čchu k postupu. Byly použity válečné vozy vlekoucí větve, aby tak zvířily prach a skryly skutečnost, že armády Ťin přeskupují své řady. Zatímco levé křídlo Čchu postupovalo, napadly je válečné vozy z boku a z čela na ně zaútočily přeskupené síly

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

státu Ťin. Střed, přibitý na místě útoky z čela a ohrožením křídla, nemohl přispět na pomoc, a tak bylo čchuské křídlo rozdrceno. S oběma křídly rozbitými a tváří v tvář nedotčeným silám Ťin ustoupilo Čchu z bitevního pole. J P I, 595 PŘ . N. L . Srážky mezi silami Ťin a Čchu dopadaly pro Ťin, jehož válečné vozy byly vyslány na pomoc, bledě. To mělo za následek vyhrocenější konflikt, v němž bylo Ťin obchvatem válečných vozů svého pohotovějšího nepřítele Čchu přinuceno ustoupit. J JEN-LING , 575 PŘ . N. L . Výsledkem pokračujícího konfliktu mezi státy Čchu a Ťin byla srážka u Jen-lingu. Ťin správně předpokládalo, že Čchu umístí své nejlepší vojáky do středu linie, a proto zaútočilo na křídla a slabší síly zde porazilo. J PO -ŤÜ, 506 PŘ . N. L . Stát Wu, podporovaný proti Čchu svým spojencem státem Ťin, nabýval na síle, až byl schopen napadnout Čchu přímo. Vojáky vedl veliký vojen0

400 km

400 mil I

Chuan g-che (Žl utá ř

eka)

J E N

Ž U N G

Ťi ČUNG-ŠAN

Č A O SUNG

W E J ČCHIN

Č c h i n Jung Sien-jang

Lin-c´ Č C H I

Tchaj-jüan

Šang-kiou Taj-lang

ČOU

Žluté moře

Sin-čeng

C H A N

Šou-čchun Wu

Č C H U

Š U

Jing

ng ťia c’-

Jang-

Kuej-ťi Pcheng-li

Jan g-c ’-ťi an g

Čchang-ša

T I E N M I N - J Ü E

Válčící státy, 350 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 48

ský myslitel Sun-c’ a byli schopni dočasně obsadit hlavní město Čchu, Jing. J L I- CE , 478 PŘ . N. L . Stát Jüe, ležící jižně od státu Wu, nebyl tak významný jako jeho severní soused, dokud vojsko státu Jüe Wu neporazilo u Li-ce a neobsadilo značnou část území. Jüe se stal v důsledku tohoto tažení na řadu desetiletí hlavní silou v této oblasti. J Ť IN-JANG , 453 PŘ . N. L . Vojska států Č’, Wej a Chan obléhala armádu státu Čao v Ťin-jangu po tři roky, dokud zoufalí představitelé Čao nevyslali ke dvoru Wej a Chan emisary. Jejich síly, nedůvěřující svému spojenci Č’, souhlasily se změnou strany. Výsledkem byla zdrcující porážka Č’. J KUEJ-LING , 353 PŘ . N. L . Síly ze států Čchi a Čao zaútočily na hlavní město státu Wej a přinutily tak vojáky Wej přerušit obléhaní hlavního města státu Čao. Vojsko Wej, unavené pochodem a překročením Žluté řeky, bylo u Kuej-lingu přepadeno ze zálohy. J M A-LING , 342 PŘ . N. L . Vojsko státu Čchi tváří v tvář postupujícím silám státu Wej ustoupilo s úmyslem vlákat Wej do léčky. Velitel Čchi nařídil svým jednotkám zapalovat každého dne méně a méně ohňů k vaření menáže, aby tak vznikl dojem, že část jeho vojáků dezertovala. Byla také opuštěna část dělostřeleckých zbraní. Wej nabylo přesvědčení, že vojsko Čchi se rozpadá, pustilo se bezhlavě do pronásledování a v úzké soutěsce bylo přepadeno. J I- ČCHÜE , 293 PŘ . N. L . Síly státu Čchin využily rozkolu ve spojenectví mezi královstvími Wej a Chan, vyčerpaly vojáky Chan nájezdy a potom zaútočily na hlavní wejské vojsko. Následná porážka měla za následek zrušení spojenectví a umožnila státu Čchin porazit Wej a Chan odděleně. J Č CHAN-PCHING , 260 PŘ . N. L . Síly státu Čao v počtu asi 400 000 mužů byly odlákány ustupující armádou státu Čchin, potom odříznuty a obleženy ve svém polním opevnění. Síly Čao, neschopné uniknout, po 46 dnech kapi-

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

DOBYTÍ ČCHU SILAMI ČCHIN, 226–223 PŘ . N. L . Po roční stagnaci začalo masivní vojsko státu Čchu ztrácet důvěru, zatímco Čchin tajně pokračoval v přípravách na útok. Oslabené síly Čchu byly poraženy ve vleklém tažení, takže oblast se dostala pod kontrolu Čchin. J SJEDNOCENÍ Č ÍNY, 222–221 PŘ . N. L . Čchin porazil Čao v roce 222 př. n. l. a vstoupil na území Jen. Navzdory zoufalým opatřením, včetně pokusu zavraždit krále Čchin, byl stát Jen rychle dobyt. V roce 221 př. n. l. kapituloval stát Čchi a nikterak se neúčastnil odporu vůči expanzi stále mocnějšího Čchin. Čchi byl poslední z Válčících států, jenž měl být podmaněn, a tím toto období skončilo. Byl to začátek vlády dynastie Čchin nad sjednocenou Čínou. J

Říše Čchin Š-chuang-ti, 246–221 př. n. l. S

ng Chua -

(Žlutá řek che a) ČAO

Žung

čínská zeď –

n Je

ká Vel

Velká čínsk á zeď – Čao

JEN Pochajský záliv

á Velk

ČCHI

číns

WEJ

ká zeď – Č číns ch lká Ve

e ká z

Čchiang

ď– j We

řeka

Wej

Žluté moře

CHAN

Ja ng -c´

ČCHU

-ťi an g

ČCHIN

ŤÜE

Tien

0 0

Irsko 2530 př. n. l.

400 km 400 mil

M AGH ITHE , 2530 PŘ . N. L . Magh Ithe je místem první známé bitvy v Irsku. Vybojovalo ji 800 nájezdníků z Formóri a neznámý počet místních válečníků. Anály čtyř mistrů zaznamenávají, že všichni nájezdníci byli zabiti.

tulovaly. Následoval ohromný masakr zajatců, což Čao katastrofálně oslabilo. J D OBYTÍ Č AO SILAMI Č CHIN, 229–222 PŘ . N. L . Čao bylo jedním ze „sedmi velkých států“ období Válčících států, ale s postupem let upadalo. Sousední Čchin dobyl v roce 230 př. n. l. stát Chan a potom se obrátil proti Čao. Nejschopnější generálové státu Čao byli kvůli vnitřním politickým důvodům propuštěni a vojsko Čao tak bylo zle oslabeno. V důsledku toho Čao podlehlo Čchin a jeho sláva tak skončila. J D OBYTÍ JEN SILAMI Č CHIN, 227–222 PŘ . N. L . Síly Čchin sloužící králi Jing Čengovi vpadly poté, co zničily Čao, na území státu Jen. Ačkoliv Jen pomáhaly poslední zbytky vojska poraženého státu Čao, nedokázaly zabránit totální porážce. Po vymýcení posledního odporu se král Jing Čeng prohlásil za prvního císaře sjednocené Číny a zahájil program výstavby a zlepšení, jenž obsahoval také standardizovaný systém vah a měr.

0033-0064_valceni.indd 49

Jižní a jihovýchodní Asie 1500–1 př. n. l. BITVA NA KURUKŠÉTŘE , ODHADOVANÁ DATA KOLÍSAJÍ MEZI LETY 5561–800 PŘ . N. L . Podle hinduistického eposu Mahábhárata byla bitva na Kurukšétře 18denní srážkou ohromných vojsk, jež bojovaly o trůn Hastinápury. Na obou stranách konfliktu bojovaly síly z celé Indie a téměř všichni z tisíců účastníků v bitvě padli. Ačkoliv epos je na mnoha místech velice podrobný, neudává jasné a ověřitelná informace o konfliktu a nelze jej považovat za přesné a podrobné vylíčení boje a skutečně použité taktiky. Dává však celkovou představu, jak se ve starověku v Indii vedly války.

29.06.16 11:50

Severní moře

e n i t á r i

T S A L P O B

Isle of Man

6.–5. století př. n. l.

4. století př. n. l. směr expanze

Wales

n Rý

É V A N S L O

Cornwall

ATLANTSKÝ OCEÁN

V É H O Y T S K

Olbia

LIG

IT AL IC

IA Korsika

Řím

SP OL EK

Neapolis vy stro éo rsk leá a B Á GIN SK ARTA

VE DE N

ké

oř

ŘÍ Š E

Kartágo

Egejské moře

Pergamon S

AITÓLSKÝ SPOLEK ACHAJSKÝ SPOLEK

Sparta

PERGAMSKÁ

Delfy ŘÍŠE Athény Korint

Syrakusy

J DAREIOS NA I NDU, 517–509 PŘ . N. L . Perský král Dareios I. zorganizoval úspěšné tažení na východ do údolí Indu a údolí a území známé dnes jako Paňdžáb podrobil. Výsledkem tažení bylo lepší povědomí o neuvěřitelném bohatství Indie, což mělo za následek vzestup obchodu a rostoucí kulturní výměnu mezi jihovýchodní Asií a Středním východem.

Messénské války 743–668 př. n. l. A MFEIA, 743 PŘ . N. L . Válka mezi Spartou a Messénií vypukla v důsledku vzrůstajícího napětí a incidentu u chrámu Artemis Limnatis, kdy se obě strany navzájem obviňovaly z věrolomnosti. První vážnou srážkou byl překvapivý spartský útok na Amfeiu, jejíž obyvatelstvo bylo zmasakrováno. J ITHOME , ASI 740 PŘ . N. L . Messénie se dokázala vyhýbat ztrátě více měst ve prospěch Sparty po několik let, ale poté, co se jí

Gortys

PON TOS

E CI LA GA

P KAP U

K O V S K Á

E Ř Í Š

Antiochie Halikarnassos O L

Kréta

IA ON AG FL PA

MAKEDONIE

Pella EP EI RO

Sicílie

Rozšíření Keltů, 600 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 50

ŘÍ M AN Y

Krotón

Byzantion BITHÝNIE

Apollonie Ý

ODRYSKÉ KRÁLOVSTVÍ

É rs

Dunaj

Sardinie

Hemeroscopeum

Malaca

KÝ

Chersonesos

Černé moře

R O

BO R K

Tyra

UROVÉ

Massilia S AS

O V É R Á K T H

Tanais SP O LO RSK VS É TV Í

Irsko

7.–8. století př. n. l.

ÉN Á

Skotsko

200 mil

oře

ROD

200 km

ÁN

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

A I O V S K Á

Ř Í Š E

nepodařilo porazit své spartské protivníky v poli, stáhli se Messéňané do přírodní pevnosti hory Ithome. J ITHOME , 724 PŘ . N. L . Poté, co se Sparťané dozvěděli, že Messéňanům se dostalo božské pomoci od delfské věštkyně, váhali s útokem, dokud sami neobdrželi od věštkyně radu. V následující nerozhodné bitvě byl zabit messenský král. J DERES , 685 PŘ . N. L . Řecký městský stát Sparta dobyl a zotročil Messéňany ve válce, jež trvala od roku 743 do roku 724 př. n. l. Messéňané, kteří usilovali o nezávislost, se vzbouřili a zahájili druhou messénskou válku. První akcí této války byla bitvu u Deru, vybojovaná jako reakce na vpád Messéňanů do Lakónie, oblasti obklopující Spartu. Výsledek bitvy zůstává nejasný, ačkoliv Messéňané po ní pokračovali v postupu na území Sparty. J VELKÝ ZÁKOP, 682 PŘ . N. L . Messéňané utrpěli zdrcující porážku. Údajně

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

k tomu došlo proto, že Sparťané podplatili messénské spojence, aby se v kritickém okamžiku stáhli. Není jasné, jakou roli v této bitvě zmíněný zákop hrál. J HORA E IRA , ASI 668 PŘ . N. L . Messéňané se stáhli do opevněného města na hoře Eira, odkud vedli nájezdy na spartské území. Nakonec vzali Sparťané město útokem a ty, kteří nebyli zabiti, uvrhli do otroctví. Někteří Messéňané uprchli do Itálie.

Rané bitvy Říma / Itálie 509–275 př. n. l. JEZERO R EGILLUS, 509–493 PŘ . N. L . Římské vojsko, podobně jako jeho protivníci z latinského spolku, bojovalo stejným způsobem jako řečtí hoplíté. Bitva byla rozhodnuta zásahem sesedlého římského jezdectva, jehož příslušníci zachránili hroutící se situaci a nakonec přinutili Latiny k ústupu. J Ř ÍM, 509 PŘ . N. L . Římská republika vznikla jako výsledek násilného svržení krále Tarquinia Superba, který se pokusil znovu získat trůn s pomocí Etrusků. Panuje domněnka, že Řím byl obležen královými silami, ale není známo mnoho podrobností. J Ř EKA TIBERA , 508 PŘ . N. L . Některé záznamy uvádějí, že Etruskové Řím neoblehli, ale byli zastaveni Tiberou. Po rozbití římského vojska v polní bitvě se Etruskové snažili Říma ny pronásledovat přes Pons Sublicius, ale v překročení řeky jim jako jediný zabránil Publius Horatius Cocles. J C REMERA , 477 PŘ . N. L . Římské síly postavily pevnost na řece Cremera, odkud dokázaly čelit nájezdům z města Veje. Nakonec byli ze svých opevnění vylákání lstí a ze zálohy přepadeni vojáky z Vejí. J PAHRBEK A LGIDUS , 458 PŘ . N. L . Římské vojsko čelící silám kmene Aequů bylo zaskočeno a nepřítel kolem něj začal budovat obkličující hradbu. Vyprošťovací síly pod velením Cincinnata na oplátku obklíčily Aequy, J

0033-0064_valceni.indd 51

kteří tak podlehli útoku vedenému ze dvou stran. J C ORBIONE , 446 PŘ . N. L . Řím postupně zesiloval svou nadvládu nad místními kmeny. Poté, co u pahrbku Algidus porazil Aequy, upevnili Římané tímto druhým vítězstvím svou nadvládu nad oblastí. O akci samotné se dochoval jen zlomek informací. J DRUHÁ VÁLKA S VEJEMI, 438–425 PŘ . N. L . Město Veje bylo častým protivníkem raného Říma. Konflikt vznikl kvůli ovládnutí přechodu Tibery u města Fidenae a měl za následek několik bitev. Poté, co Řím Fidenae obsadil a zabezpečil, válka pokračovala proti Vejím; nakonec bylo uzavřeno příměří. J F IDENAE , 435 PŘ . N. L . Původně etruské město Fidenae změnilo ve válkách mezi Římem a Vejemi několikrát majitele. V roce 435 př. n. l. bylo dobyto Římany a po porážce Vejí zůstalo napořád v držení Římanů. J VEJE , 396 PŘ . N. L . Vypršení dlouhodobého příměří mezi Římem a Vejemi nemělo okamžitě za následek nepřátelství, ale zhoršující se diplomatická situace v roce 405 př. n. l. vedla k vyhlášení války. Veje byly obleženy, prvních deset let nejprve neúspěšně, když Římané bojovali v jiných konfliktech. Konečného vítězství bylo dosaženo pomocí tunelu se skrytým vchodem. To umožnilo římské úderné jednotce vstoupit do města, zatímco jiní vojáci se současně vrhli na hradby. J A LLIA , 390 PŘ . N. L . Římské vojsko v síle šesti legií se v reakci na vpád Galů do Itálie útočníkům postavilo u řeky Allia. Početnější Galové Římany porazili a potom vyrazili k Římu, který vyplenili. Tyto události podnítily rozsáhlé změny v římském vojenském zřízení. J HORA G AURUS , 352 PŘ . N. L . Žádost obyvatel Kampánie o pomoc Římanů proti Samnitům zažehla první samnitskou válku. Úvodní srážka u úpatí hory Gaurus skončila jasným vítězstvím Římanů, ale válku neukončila.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

A L A N I

Etruské území v roce 600 př. n. l. Etruské území na počátku 6. století př. n. l.

Vargiate

Etruské území 600–474 př. n. l. Etruské území 550–400 př. n. l.

Melpum

hranice etruské nadvlády, 530 př. n. l. Mantova

Placentia

Adria řecké městské státy v polovině 6. století př. n. l.

hranice římské nadvlády, 380 př. n. l.

Spina

Felsina

a d

I T Faesulae

Ligurské moře

Akron

Arretium

Volaterrae

Tusculum Praeneste T I

Veje Ruma (Řím)

Pyrgi Caere Agylla

Nepete

Římané vyhnáni roku 533 př. n. l.

Tuscana

Tarquinie

o r s i k a

Volsinie

Volci

Tuder Aurinia

Aléria

Perusia Chamars

Vetulonia

Cortona Fufluna

S a r d i n i e

Capua K A M P Á N Neapolis I E Cumae Pompeje

h m

0 0

é o

n ř

s e

Pontecagnano Posidonia

50 km 50 mil

Etruská expanze, 600–400 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 52

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l. J SUESSULA , 341 PŘ . N. L . Druhá bitva se Samnity také skončila římským vítězstvím, ale žádné velké výhody to nepřineslo. Místo toho bylo rychle dojednáno mírové narovnání, jež uvolnilo římské síly, které se tak mohly vypořádat s povstáním svých spojenců Latinů. J VESUV, 339 PŘ . N. L . Latinové, spojenci Říma, nebyli spokojeni s tím, že Řím vstoupil do války se Samnity, aniž by se s nimi poradil, a tak se vzbouřili. Protivníci se střetli u hory Vesuv, kde byli Latinové na hlavu poraženi. J TRIFANUM, 338 PŘ . N. L . Znepřátelení Latinové po své porážce u Vesuvu ustoupili na sever a cestou nabírali posily. Římská armáda postupovala za nimi a u Trifana je přinutila k chaotické bitvě. Latinové, zaskočeni překvapivým útokem, byli poraženi. J NEAPOL , 327 PŘ . N. L . Obsazení Neapole Samnity mělo za následek vypuknutí druhé samnitské války. Počáteční úspěchy Říma přiměly Samnity k žádosti o mírové podmínky, ale ty byly tak tvrdé, že je odmítli, což vedlo k přerušované 20leté válce. J K AUDIJSKÁ SOUTĚSKA , 321 PŘ . N. L . Římské vojsko bylo nasazenými samnitskými agenty falešnými informacemi nalákáno k postupu skrze úzkou horskou soutěsku. Když postupující Římané narazili na překážku blokující cestu, vrátili se zpět, jenom aby zjistili, že jsou polapeni v pasti. Samnité se dohadovali, jestli mají polapené Římany povraždit, anebo propustit jako gesto usmíření. Nakonec je přiměli ke kapitulaci za ponižujících podmínek, což bylo fakticky zárukou pokračování nepřátelství. J L AUTULAE , 316 PŘ . N. L . Římané, přinucení po kapitulaci v Kaudijské soutěsce přijmout pětileté příměří, zvětšili své vojenské síly, a jak jen to bylo možné, obnovili nepřátelství. K prvnímu střetnutí obnovené války došlo u Lautulae, kde Samnité utrpěli zdrcující porážku. J VADIMO, 310 PŘ . N. L . Válka mezi Římem a Etrusky začala útokem Etrusků na město Sutrium. K rozhodujícímu střet-

0033-0064_valceni.indd 53

nutí války došlo u jezera Vadimo. Sesednuvší římské jezdectvo rozhodlo bitvu poté, co obě strany vyčerpaly pěší zálohy. J B OVANIUM, 305 PŘ . N. L . Římané postupně nabývali v druhé samnitské válce převahy, přestože byli zle tísnění a museli bojovat jak s Etrusky, tak se Samnity, a dosáhli rozhodujícího vítězství u Bovania. Je možné, že koncept legií rozdělených do manipulů pochází z vojenské organizace Samnitů. J C AMERINUM, 298 PŘ . N. L . Třetí samnitská válka začala vpádem Samnitů na římské území. Ve stejnou dobu vstoupili do války s Římem i jejich spojenci, včetně Etrusků a Galů. Navzdory tomu dosáhli Římané v prvním střetnutí u Camerina vítězství. J TIFERNIUM, 297 PŘ . N. L . Poté, co se nepodařilo vlákat Římany do léčky, vojsko Samnitů se odhodlalo k regulérní polní bitvě. Římské síly útočící po křídle pokládaly obě strany omylem za velký kontingent posil, což zapříčinilo porážku Samnitů, které příliš vyčerpaní Římané nedokázali využít. J SENTINUM, 295 PŘ . N. L . Samnité a jejich etruští spojenci měli nad Římany početní převahu, a tak Římané vyslali na odvrácení jejich pozornosti malou jednotku, které se podařilo odlákat etruský kontingent. Po tvrdém boji Římané Samnity porazili a potom napadli z boku Galy. J AQUILONIA , 293 PŘ . N. L . Samnité sesbírali dohromady nové vojsko a shromáždili je u Aquilonie. Po určitou dobu dokázali vzdorovat římskému útoku, ale pod mylným dojmem, že se blíží římské posily, začali kolísat. Brzy následovala drtivá porážka, a tak třetí samnitská válka skončila římským vítězstvím. J A RRETIUM, 284 PŘ . N. L . V Itálii žily různé keltské kmeny, včetně Bójů a Senonů. Senoni se už s Římany v minulosti srazili a spolu se Samnity byli od nich u Sentina poražení. Keltové zaútočili na Arretium a přiměli římské vojsko vyrazit na pomoc. Vojsko bylo poraženo a jeho velitel a sedm vojenských tribunů byli zabiti.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Římské území, 298 př. n. l. Samoský spolek, 298 př. n. l.

E K

Území nabyté Římem do r. 263 př. n. l. Římské kolonie, 272 př. n. l.

Území ovládané Římem v r. 270 př. n. l.

U R O V I G É

Kartaginské území, 260 př. n. l.

J a

Ariminum Pisae

Ligurské moře

Ancona

Arretium

Sentinum

Volaterrae

E T

U Volsinie

Hadria

Nepet Volci Falerie

Alba Fucens

Tibur

ŘÍM Ostia

Caere

Aléria

Cosa

Asculum

Aurinia

Korsika

Praeneste Latium

Interamna Arpino Lucera Tarracina Camusium Saticula Suessa Capua Venusia Beneventum Cumae Neapolis

Sardinie

Brundisium Tarentum

Metapontum

Tyrhénské moře

Thurii

Caralis

Panormus

si n

M es

Locri

Rhegium ŘECKÁ

Lilybaeum

áú

Utica Kartágo

MĚSTA

a S

Syrakusy

Cossyra 0 0

50 km 50 mil

Vzestup Říma, 300 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 54

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

Galové

Římané

k á i n s S e n t

Povzbuzeni tímto úspěchem Keltové znovu ukuli staré spojenectví s Etrusky a vpadli na římské území. J VADIMO, 283 PŘ . N. L . Spojené síly etruských vojáků a příslušníků kmene Bójů se střetli s římským vojskem u jezera Vadimo a byli poraženi. Někteří z Bójů mohli být zahnáni na východ do oblasti Dunaje, jiní se usadili v severní Itálii a akceptovali římskou vládu. J POPULONIA , 282 PŘ . N. L . Navzdory dřívějším porážkám pokračovali Etruskové ve svém tažení proti Římu. Bitva u Populonie byla rozhodujícím římským vítězstvím, jež definitivně skoncovalo s etruskou hrozbou Římu.

á ň p l

Kartaginské a sicilské války 650–300 př. n. l. K ARTAGINSKÉ ZÁBORY, 650–500 PŘ . N. L . Kartágo bylo fénickou kolonií, jež získala nezávislost v roce 650 př. n. l. Jeho poloha na severoafrickém pobřeží v blízkosti Sicílie byla ideální pro námořní obchod, v jehož důsledku moc Kartága rychle rostla. Na obranu obchodních tras bylo vybojováno mnoho tažení proti potenciálním rivalům, dokud nebyla v roce 509 př. n. l. uzavřena smlouva s Římem, jež rozdělila Středozemní moře na římskou a kartaginskou sféru vlivu. V mezidobí Kartágo odráželo řecké výpady do západního Středomoří a dobylo území v Ibérii, na Sicílii a Sardinii. Vedlo také války se sousedními Libyjci a Núbijci, ale bez územních zisků. J A LALIA , 540 PŘ . N. L . Nadvláda Etrusků a Kartáginců v západním Středomoří byla ohrožena příchodem řeckých obchodníků a kolonistů, a to počínaje rokem 750 př. n. l. V důsledku toho bylo do roku 540 př. n. l. existující spojenectví mezi etruskými městy a Kartágem zaměřeno na udržení řecké expanze na uzdě. K hlavnímu střetnutí mezi loďstvy Řeků a spojenců došlo u Alalie. Ačkoliv spojenci nedosáhli úplného vítězství, způsobili Řekům dostatečné škody, aby ustoupili a své državy na Korsice evakuovali.

0033-0064_valceni.indd 55

0 0

1 km 1 míle

Sentinum, 295 př. n. l.

J H IMERA , 480 PŘ . N. L . V obavách, že Sicílie bude brzy zcela ovládnuta řeckými zájmy, vyslali Kartáginci na pomoc svrženému himerskému tyranovi vojáky. Kartáginci byli ve svém ležení přepadeni řeckými silami a poraženi, což byl začátek období příměří. J C UMAE , 474 PŘ . N. L . Města Cumae a Syrakusy, původně založená řeckými usedlíky, měla v západním Středomoří ohromnou moc. Jejich ekonomika byla založena především na námořním obchodu a obě si na ochranu svých zájmů udržovala mohutná loďstva. Rostoucí moc etruské civilizace vedla ke konfliktu a v roce 474 př. n. l. spojená loďstva Cumae a Syrakus etruské síly porazila. Etruskové ztratili prestiž stejně jako ekonomický prospěch z námořního obchodu, což přispělo k jejich úpadku a nakonec vedlo k pohlcení Římem. J H IMERA , 409 PŘ . N. L . Řecká vyprošťovací armáda překvapila Kartágince obléhající město a zahnala je na útěk. Toto vojsko

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

bylo na oplátku poraženo kartaginským protiútokem. Mylné informace vedly k tomu, že obránci stáhli vojáky z města, na které byl potom podniknut úspěšný útok. J A KRAGAS , 406 PŘ . N. L . Kartaginské vojsko oblehlo Akragas, město však bylo dobře zásobeno potravinami a připraveno. V průběhu obležení dorazilo vyprošťovací vojsko ze Syrakus a odrazilo kartaginské síly, vyslané zabránit jim v postupu. Události pak uvízly na mrtvém bodě, přičemž Kartáginci trpěli neustálým obtěžováním lehkými řeckými oddíly. Rostoucí zásobovací problémy Kartáginců vyřešilo zajetí řeckého konvoje kartaginskými námořními silami, jež také připravilo Akragas o zoufale potřebné obilí. Mnoho řeckých vojáků bylo v důsledku nedostatku zásob posláno domů a město bylo téměř opuštěno. Zbytek byl snadno zdolán kartaginským útokem. J G ELA , 405 PŘ . N. L . Syrakuské síly se pokusily o komplexní pozemní a námořní útok ze tří směrů na kartaginské vojsko obléhající Gelu. Špatná koordinace vyústila v porážku, což Řeky přinutilo Gelu opustit a ustoupit ke Kamarině. J K AMARINA , 405 PŘ . N. L . Na ústupu z Gely syrakuský vůdce Dionýsios rozhodl neriskovat obležení v Kamarině a nařídil město opustit. V důsledku toho morálka řeckého vojska prudce poklesla, což Dionýsia přinutilo pokusit se s Kartáginci o mírovou dohodu. J MOTYA , 398 PŘ . N. L . Město Motya leží na ostrově v laguně, což řecké obléhatele přinutilo postavit k městu kamenné molo. Kartaginské loďstvo se pokusilo jim v tom zabránit, ale bylo odraženo. Město bylo obsazeno po krutých pouličních bojích trvajících několik dní. J K ATANIA , 398 PŘ . N. L . Na kartaginské loďstvo zaútočily řecké síly, které nebyly tak početné, ale disponovaly lepšími a těžšími loděmi. Řecký admirál zahájil s částí svého loďstva nerozvážný útok a zpočátku způsobil Kartágincům značné škody. Avšak jeho plavidla byla

0033-0064_valceni.indd 56

obklíčena a poražena; přeživší byli odraženi. Kartáginci svou formaci přeskupili a zaútočili na zmatené řecké loďstvo, nyní bez velitele, a na hlavu je porazili. J M ESSENE , 397 PŘ . N. L . Messenské vojsko se dalo na pochod, aby se nedaleko města postavilo Kartágincům, ale bylo z boku obchváceno obojživelným manévrem. V době, kdy se vojsko vrátilo, bylo město již v kartaginských rukách. J S YRAKUSY, 397–396 PŘ . N. L . Vojsko Kartáginců obklíčilo Syrakusy a začalo plenit okolní krajinu, aby připravilo město o potraviny. Obléhatelé doufali, že tak přinutí syrakuské vojáky k bitvě. Když se tak nestalo, Kartáginci se začali připravovat k dlouhému obléhání. Ačkoliv opakované nájezdy proti okrajovým částem města přinášely dílčí úspěchy, Kartágince oslabil mor a protiútok Syrakusanů je přiměl k dohodě o ústupu. J S OLUS (S OLUNTUM), 396 PŘ . N. L . Město Soluntum vzdorovalo na počátku své historie řeckému vlivu a během sicilských válek zůstalo věrné Kartágu. V roce 396 bylo v důsledku zrady obsazeno Syrakusany, ale krátce nato obnovilo svou loajalitu Kartágu. J E LLEPORUS , 389 PŘ . N. L . Italický spolek, v němž mělo hlavní slovo Tarentum, vytvořili řečtí osadníci v jižní Itálii. Výprava vedená Dionýsiem I. Syrakuským porazila spolek u řeky Elleporus (dnešní Stilaro) a podřídila jej Syrakusám. J R HEGIUM, 386 PŘ . N. L . Syrakuské vojenské síly, poté, co porazily v bitvě u Elleporu italický spolek, oblehly město Rhegium, ležící za Messinskou úžinou přímo proti Sicílii. Město bylo obsazeno a vypleněno a obyvatelstvo bylo prodáno do otroctví. J C ABALA , 378–375 PŘ . N. L . Málo je známo o bitvě u Cabaly, dokonce ani přesná lokace. Syrakusané údajně dobyli vítězství nad Kartágem, přičemž nějakých 15 000 Kartáginců, včetně Maga II. padlo nebo bylo zajato.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

L ILYBAEUM, 368 PŘ . N. L . Poté, co Řekově vyplenili město Motya, Kartáginci postavili město Lilybaeum jako svou hlavní základnu na Sicílii. Město bylo důkladně bráněno, když jej v roce 368 př. n. l. oblehly řecké vojenské síly. J C RISSIMUS , 341 PŘ . N. L . Početně daleko slabší Řekové zaútočili na kartaginské vojsko, když přecházelo řeku Crissimus. Nejprve je uvedli ve zmatek jezdeckým útokem, po němž nastoupila pěchota. Kartáginci byli navzdory své početní převaze na hlavu poraženi. J A KRAGAS , 315 PŘ . N. L . Po obsazení Messiny postupovaly syrakuské síly k městu Akragas a oblehly je v naději, že se zbaví poslední kartaginské državy na Sicílii. Kartáginci reagovali okamžitě a zatlačili Syrakusany zpátky až k jejich hlavnímu městu. J H IMERA , 311 PŘ . N. L . Syrakusy vyvolaly třetí sicilskou válku tím, že porušily smlouvu, jež ukončila druhou válku, a vpadly na Kartáginci ovládané území na Sicílii. Kártaginci odpověděli tím, že vyslali na Sicílii vojsko, jež zahájilo tažení proti Syrakusám. Kartágo dosáhlo v roce 311 př. n. l. rozhodujícího vítězství v bitvě u Himery a následujícího roku zatlačilo Syrakusany zpátky až k jejich hlavnímu městu, jež oblehlo. Válka skončila dohodou, jež zachovávala Syrakusy, byť se značně okleštěnou mocí, a umožnila Kartágu těšit se několik desetiletí téměř neomezené nadvládě nad Sicílií a okolními námořními trasami. Tato válka nebyla nikdy srážkou kultur, byla motivována především obchodními zájmy. Kartágo z ní vyšlo jakožto jasný vítěz, ačkoliv svého protivníka nezničilo. J K ARTÁGO, ASI 309–307 PŘ . N. L . Zatímco se Syrakusy nalézaly v obležení, tyran Agathokles zahájil tažení proti samotnému Kartágu. Ačkoliv tažení skončilo porážkou, mělo za následek, že většina kartaginského vojska byla odvolána, což Syrakusy zachránilo před porážkou.

Řecko-perské války 499–450 př. n. l.

0033-0064_valceni.indd 57

NAXOS, 499 PŘ . N. L . Město Milét bylo jednou z mnoha řeckých kolonií založených v Iónii a později ovládnutých Perskou říší. Vládcem města byl v roce 499 př. n. l. perský satrapa Aristagoras. V obavách, že jeho postavení ohrožují místní politici, se Aristagoras rozhodl zasáhnout do povstání na ostrově Naxos. Tato akce mu měla získat předsunutou základnu pro perskou invazi do Řecka, což by značně posílilo jeho prestiž a zabezpečilo jeho postavení. Aristagorův spojenec Artafernes mu poskytl loďstvo a generála výměnou za podíl na kořisti. Spory o přednost na velitelském postu zapříčinily, že perský generál zradil záměry mise a umožnil obyvatelům Naxu, aby se připravili k obraně. Výsledkem bylo, že akce, jež měla být krátkou dobyvačnou válkou, se změnila na čtyřměsíční opotřebovávací boje, po nichž Peršané ustoupili. Aristagorova prestiž ještě více upadla. J E FESOS , 499 PŘ . N. L . Aristagorovi z Milétu, jenž byl v nemilosti a dlužný bývalému spojenci Artafernovi, hrozilo, že bude v důsledku zpackaného tažení na Naxos sesazen. V zoufalství se obrátil proti Persii a podnítil v celé Iónii povstání. Tažení původně probíhalo dobře, iónští vojáci obsadili a vypálili Sardy. Avšak na ústupu byly iónské jednotky dostiženy u Efesu velkým odřadem perského jezdectva a zahnány na útěk. J SARDY, 498 PŘ . N. L . Vojenské síly ze států Athény a Eretria a iónští povstalci se shromáždili u Efesu a zaútočili na Sardy. Jak se ukázalo, město mělo jen slabou obranu. Ačkoliv Řekové město obsadili, raději se stáhli, než by čelili perskému vyprošťovacímu vojsku. J L ADE , 494 PŘ . N. L . Během roky trvajícího povstání se perská štěstěna přikláněla střídavě na obě strany, těžká porážka u Pedasu byla kompenzována úspěchy jinde. Peršané zreorganizovali své síly a zahájili hlavní ofenzivu přímo proti Milétu v naději, že povstání zaJ

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

sadí smrtelnou ránu. Povstalci shromáždili u ostrova Lade loďstvo v počtu více než 350 trirém, s nímž se hodlali perským silám postavit. Situace uvízla na mrtvém bodě, a tak Peršané uzavřeli tajnou dohodu s některými povstaleckými kontingenty. Jakmile bitva začala, dezertovala z povstaleckých řad samoská jednotka a vyvolala tak útěk dalších kontingentů. Zbytky povstaleckého vojska, především vojáci z Chiu, kladli tuhý odpor navzdory zmatku, jenž ovládl jejich řady. Povstalcům se podařilo zajmout řadu perských plavidel, ale nakonec byli přinuceni ustat v boji, a tak otevřeli útočníkům cestu na Milét. J OBLEŽENÍ M ILÉTU, 494 PŘ . N. L . Když přestalo loďstvo klást odpor, perské vojsko oblehlo Milét. Hradby byly zdolány podkopáním a nasazením mohutné obléhací techniky. Většina obyvatel byla zotročena anebo popravena. J SEPEIA , 494 PŘ . N. L . Spartské vojsko pod velením Kleomena I. přivodilo Argu drtivou porážku, ztráty dosáhly 6 000. Vítězství upevnilo postavení Sparty jako dominantní síly na Peloponésu. Kleomenes se potom pokusil stát spartským tyranem, což vedlo k občanské válce. J N AXOS , 490 PŘ . N. L . Ačkoliv konečným cílem operace byl vpád do pevninského Řecka, perské síly se nejprve vylodily na Naxu, jehož obyvatelé se ubránili předchozí perské expedici. Velké perské vojsko rychle zdolalo veškerý odpor. J E RETRIA , 490 PŘ . N. L . Eretriané, kteří nedokázali vzdorovat perskému vojsku v poli, ustoupili za své hradby. Peršané vedli obléhání agresivně a po těžkých bojích jim byly otevřeny brány. J M ARATHON, 490 PŘ . N. L . Iónské povstání bylo určitou předehrou hlavní války mezi Perskou říší a řeckými městy. Počínaje rokem 492 př. n. l. perské vojenské síly obsadily řadu egejských ostrovů. Potom se vylodily na ostrově Euboia a obsadily město Eretria, které iónským povstalcům stranilo. Euboia byla vynikající předsunutou základnou pro operace proti vnitro-

0033-0064_valceni.indd 58

zemskému Řecku a odtud se perské síly vylodily u Marathonu. Z Athén bylo proti nim vysláno řecké vojsko, jež zaujalo blokádní postavení mezi Marathonem a Athénami, vzdálenými asi 40 km. Sparta souhlasila, že na pomoc Athénám vyšle vojenskou jednotku, ale ta se zdržela v důsledku náboženských úkonů. Zatímco Řekové vyčkávali, připojili se k nim spojenci z Platají. Ačkoli to zlepšilo početní poměr, hlavní problém, kterému Řekové čelili, byl taktický. Jejich těžká pěchota se pohybovala pomalým, rozvážným způsobem, což z ní dělalo snadný terč pro perské jezdectvo, vyzbrojené střelnými zbraněmi. Řekové se dozvěděli, že perské jezdectvo nebude nějaký čas k dispozici, ačkoliv vysvětlení, proč tomu tak je, se lišila. Někteří historici soudí, že Peršané začali znovu své síly naloďovat pro plavbu podél pobřeží za účelem napadení athénského přístavu Faleron. Jiní tvrdí, že perští dezertéři řekli Řekům, že perské jezdectvo plní nějaký úkol někde jinde. V řeckém táboře někteří velitelé dávali přednost ústupu do obranných postavení v Athénách, jiní chtěli zaútočit. Podle Herodota řecký generál Miltiades souhlasil s názorem, že ústup by otřásl morálkou vojska a občanů Athén, což by mohlo vést ke kapitulaci. Existují také názory, že Řekové byli ovlivněni příznivými znameními. Ať už byl důvod jakýkoliv, rozhodli se zaútočit, aniž by počkali na spartský kontingent. Aby se mohli srovnat s délkou perské linie, Řekové svou formaci nebezpečně roztáhli a ztenčili; na křídlech byla silnější než ve středu. Potom vyrazili poklusem proti nepříteli. Tímto téměř sebevražedně lehkomyslným útokem překonali asi 1,6 km, aby udeřili na perskou linii. Je možné, že tento rychlý řecký postup Peršany překvapil a nedal jim čas zformovat pevnou bitevní linii. Nehluboký střed se daleko nedostal a byl brzy upoután beznadějným bojem s Peršany. Avšak daleko silnější křídla byla úspěšnější a svého protivníka zlomila. Jak se perské síly na křídlech daly na útěk, řecké boční formace obklíčily perský střed a přinutily zbytek perské linie prchat k pláži.

29.06.16 11:50

Starověké války asi 2500 př. n. l – 500 n. l.

1. fáze

1 km

0 0

2. fáze

1 km 1 míle

Perský tábor

Per

šan é

Per š

Perský tábor

ané

Řek ové

Řek

ové

1 míle

Marathon, 490 př. n. l.

Tak se někteří Peršané postavili na odpor, aby umožnili zbytku svého vojska se ve spěchu nalodit. Většina perských lodí unikla, ačkoliv ztráty vojáků byly vysoké. Peršané odplouvali podél pobřeží a zvažovali útok na Faleron, ale odradila je zjevná připravenost řeckého vojska postavit se jakémukoliv novému vylodění. Loďstvo se stáhlo do Persie a tím pokus o invazi skončil. Po bitvě vznikla legenda o Feidippidovi, který běžel do Athén se zprávou o vítězství, ale nezakládá se na pravdě. Její původ je patrně v příběhu o Feidippidovi – kurýru, který nesl do Sparty žádost o pomoc, anebo v rychlém pochodu athénského vojska od Marathonu, aby čelilo hrozícímu vylodění u Faleronu. J THERMOPYLY, 480 PŘ . N. L . V desetiletí po porážce u Marathonu Persie neučinila žádný vážný pokus o vpád do Řecka. Byl to hlavně důsledek povstání v jiných oblastech, především v Egyptě. Jakmile byla vnitřní situace stabilizována, začaly rozsáhlé přípravy na obnovení

0033-0064_valceni.indd 59

Marathonský záliv

Marathon, 490 př. n. l.

invaze do Řecka. Řekové uzavřeli spojenectví, aby dokázali čelit vpádu, jenž mohl směřovat dvěma směry. Úzká soutěska u Thermopyl byla vhodným místem, jak zablokovat perský postup po pevnině, ale dala se obejít po moři. Bylo nutné držet oba body, aby se žádný z nich nedal použít. A tak bylo loďstvo pod athénským velením rozmístěno v úžině u Artemisia a k udržení Thermopyl vyrazilo pozemní vojsko. Tuto jednotku vedla Sparta, jež nemohla z náboženských důvodů vyslat své celé vojsko. Záměrem bylo udržet soutěsku předsunutými silami, dokud nedorazí hlavní vojsko. Jednotka u Thermopyl byla příliš malá na to, aby se střetla s perským vojskem za rovnocenných podmínek, ale snad by mohla stačit na obranu úzkého průsmyku. Peršané se nejprve pokusili Řeky uplatit a potom čekali čtyři dny v naději, že ztratí kuráž anebo se mezi sebou pohádají. Když se nic z toho nestalo, zaútočili. Po dvou dnech opakovaných útoků, během nichž perské vojsko neučinilo na obránce žádný

29.06.16 11:50