0036976

Chlupaté zadky, pruhované ocásky a kakao na uklidneˇnou

Flo poskakovala po schodech k domovním dvefiím v rytmu hudby. Strãila klíã do zámku, vytrhla si z u‰í sluchátka iPodu velká jako knoflíky a zarazila se. Nûco není v pofiádku!

Flo unavenû zaúpûla. Mûla za sebou dlouh˘ ‰kolní den a teì uÏ byly skoro ãtyfii hodiny. Pfiesto mûla je‰tû pfied chvílí docela dobrou náladu.

Ale ta byla najednou pryã, jako by ji odfoukl orkán! Jakmile totiÏ otevfiela dvefie, ãekala ji na chodbû Flo ãíslo dvû. Fenka se rozvalovala na zemi a tváfiila se jako neviÀátko. Tenhle v˘raz vÏdycky kaÏdého obmûkãil.

7

Fenka mhoufiila oãi, aÏ vypadaly jako dvû ‰tûrbiny. KdyÏ se Flo ãíslo dvû tváfiila takhle, pokaÏdé se ji snaÏila oklamat. A v pfií‰tím okamÏiku bylo jasné, co provedla. Lépe fieãeno seÏrala.

U tlamy se jí zabl˘sklo nûco ãerveného. „Ale ne. To snad není moÏné!“ Flo hodila ‰kolní batoh na zem a sáhla mezi psí tlapy. Flo ãíslo dvû okamÏitû provinile zvedla hlavu a nechala si vzít svou kofiist.

První Flo si s nakrabacen˘m ãelem prohlíÏela zniãenou baãkoru. „Flo! Nejrad‰i bych ti zmalovala ten tvÛj chlupat˘ zadek! Zniãila jsi mi pantofli! Tomu se fiíká zneuÏití funkce a po‰kození cizí vûci bûhem sluÏby. MበdÛm hlídat, ne ho porcovat!“ S povzdechem odloÏila pantofli a sedla si vedle druhé Flo na bobek, aby ji podrbala za uchem. Fenka zvûdavû sledovala sluchátka, která se její paniãce bimbala na krku. Jako obvykle se Flo nedokázala na ofií‰ka dlouho zlobit. „Nûco takového jsi uÏ neudûlala celou vûãnost!“

8

Dfiíve bylo cupování opûradel kfiesel a baãkor pro Flo ãíslo dvû tou nejoblíbenûj‰í zábavou.

Proto také pokaÏdé znovu skonãila v útulku. Rodiny, které se Flo ãíslo dvû ujaly, ji uÏ po nûkolika t˘dnech pokaÏdé vyãerpanû vrátily, protoÏe fenka prostû nedokázala nechat na pokoji domovní zafiízení. Nakonec se spolek pro ochranu zvífiat rozhodl, Ïe Flo pfievezmou jako „inventáfi“. A kdyÏ Flo ãíslo dvû zjistila, Ïe smí opravdu zÛstat, s niãením vûcí pfiestala.

Flo ãíslo dvû mûla se zvífiecím útulkem samé dobré zku‰enosti. KdyÏ ji sem odevzdali jako nalezence, byla vyhublá a mûla zplstnatûlou srst. Navíc se drbala aÏ do krve, protoÏe byla celá zable‰ená. A taky byla tvrdohlavá. Úplnû stejnû jako Flo. Není divu, Ïe se jí brzy zaãalo fiíkat Flo ãíslo dvû.

Tatínek Flo, kter˘ pracoval na veterinární

klinice jako o‰etfiovatel, byl místopfiedseda spolku pro ochranu zvífiat. Fenku vypiplal a zbavil ji protivn˘ch blech, které jí ztrpãovaly Ïivot.

Nebylo divu, Ïe ho Flo ãíslo dvû milovala nejvíc ze v‰ech lidí na svûtû. Kdykoli se Andreas chystal domÛ, zaãala Flo srdceryvnû v˘t. A vyla tak dlouho, aÏ ji tatínek vzal nakonec s sebou.

Tak Flo získala rodinu. A své staré vá‰ni, totiÏ rozkousávání vûcí, propadala uÏ jen zfiídka – kdyÏ se cítila zanedbávaná.

A tak tomu bylo zfiejmû i teì. „Karo?“ kfiikla Flo smûrem ke schodi‰ti. „Karo?

Kde vûzí‰?“ Îádná odpovûì.

To jsem si mohla myslet! zlobila se Flo v duchu. Její mlad‰í sestra Karo chodila v pondûlí ze ‰koly dfiív a správnû mûla vzít Flo ãíslo dvû hned na procházku. Tak to bylo domluveno, aby pes nebyl doma sám déle neÏ do obûda.

Flo ‰la k telefonu a zmáãkla klávesu s pfiedvolbou. „Mami?“

10

„Copak je, Flo? Teì zrovna nemám ãas, to hfiíbû zebry má…“ spustila maminka, ale Flo jí vpadla do fieãi. „Chtûla jsem se jen zeptat, jestli u tebe není Karo.“ „Karo? Ne, vÏdyÈ mûla…“ „Ano, mûla. Ale neudûlala to,“ odsekla Flo. „Jo, a druhá Flo mi rozkousala pantofli. Levou.

Tak se bûÏ starat o své zebfií hfiíbátko. Ahoj, mami!“ Flo zavûsila, aniÏ by poãkala na odpovûì. „Máma má jako vÏdycky dûsnû naspûch,“ vysvûtlila první Flo té druhé. „Tentokrát jde o zebfií hfiíbû. Podezírala jsem Karo, Ïe jela hned ze ‰koly autobusem za mámou do zoo, ale teì je jasné, kde vûzí. Pojì, pÛjdeme na procházku.“ Flo si znovu nasadila sluchátka, zmáãkla „play“ a plavnû seskoãila ze schodÛ pfied domovními dvefimi.

Jen co byly venku, zmizela Flo ãíslo dvû v nejbliωím kfioví, aby vykonala potfiebu.

11

Není divu, Ïe byla tak netrpûlivá! pomyslela si Flo. Na veterinární kliniku, kde pracoval tatínek Flo tfii dny v t˘dnu jako o‰etfiovatel, to byl pûkn˘ kousek pû‰ky. Flo si vytáhla zip u flísové mikiny aÏ ke krku. Ochladilo se.

Poskakovala do rytmu hudby, dokud se pofiádnû nezahfiála. Flo ãíslo dvû se to líbilo. Milovala totiÏ ãtyfii vûci: procházky a pak legraci, legraci a je‰tû jednou legraci!

Flo celá ud˘chaná dorazila ke klinice, která sídlila kousek za mûstem v budovû b˘valého klá‰tera.

Recepãní Enrico se zakabonil, kdyÏ spatfiil, Ïe má s sebou psa.

Flo ãíslo dvû nevidûli na klinice zrovna rádi.

Andreas ji zpoãátku brával do práce s sebou a Flo ãíslo dvû tu pokaÏdé zpÛsobila pûkné zmatky. A tak, aby nûkoho z jeho kolegÛ nakonec nenapadlo dát fence na uklidnûnou nûjak˘ prá‰ek, musela Flo ãíslo dvû zÛstávat sama doma.

12

Flo zvedla ruku na pozdrav. „Ahoj, Enrico!

Neboj, hned zase zmizíme. Karo je tady pfiece taky, ne?“ zeptala se, trochu moc nahlas, protoÏe si zapomnûla vyndat z u‰í sluchátka.

Enrico sebou trhl. Pak zakoulel oãima a fiekl: „Dá se to tak fiíct. Vás dvû není moÏné pfieslechnout. Dnes tady zfiejmû máte rodinnou schÛzi, ne?“ „No tak, pojì uÏ.“ Flo musela fenku vléct na vodítku za sebou, tak silnû se vzpírala. Vûdûla, Ïe jí na klinice hrozí nebezpeãí, Ïe ji nûkdo chytí a pofiádnû jí vynadá.

O chvíli pozdûji uÏ Flo vûdûla, co mûl Enrico na mysli. Z laboratofie se nesl plaãtiv˘ hlas Karo.

Flo otevfiela dvefie. „Hele, ségra, je‰tû dobfie, Ïe pooperaãní místnost je v jiném traktu. Tím sv˘m kvílením bys v‰echny probudila z narkózy pfiedãasnû.“ Na tatínkovû tváfii se zraãila úleva. „To je dobfie, Ïe jsi tady, Flo. MÛÏe‰ vzít Karo domÛ.“

13

„A zamknout v jejím pokoji a nepustit ani na záchod. AspoÀ by pochopila, jaké to je, kdyÏ se ãlovûku chce a nemÛÏe,“ vyprskla Flo na sestru. „Jako podûkování mi Flo ãíslo dvû rozkousala levou pantofli.“ Tatínek odloÏil na tácek svazek jednorázov˘ch injekcí, které drÏel v ruce, a podíval se na Karo. „Karo, myslel jsem si, Ïe jsi byla s Flo ãíslo dvû venku, neÏ jsi sem pfii‰la.“ „Nebyla!“ Flo si dala ruce v bok. Karo vystra‰enû pokukovala zpod ofiny. „Ale chtûla jsem…“ pípla. „Karo, uÏ jsme si pfiece mockrát vysvûtlovali,

co to znamená pfievzít zodpovûdnost za zvífie,“ napomenul ji tatínek.

Karo se najednou rozplakala a jeãela, aÏ jí pfieskakoval hlas: „To tys k nám pfiece druhou Flo pfiivlekl!“ Andreas jen zalapal po dechu.

Flo sestfie pocuchala vlasy, ale Karo jí na‰tvanû odstrãila ruku.

„Tak uÏ neblbni,“ chlácholila ji Flo. „Pojì, bájeãnû se teì projdeme a doma si uvafiíme kakao.

Na uklidnûnou.“ „Ale já chci zÛstat s tátou.“ Karo trucovitû na‰pulila spodní ret. „Doma je nuda a Ïádné pitomé kakao nechci.“ „To nejde, Karo, já teì vÛbec nemám ãas.“ Andreas znovu sáhl po injekcích. „Dûti, musím uÏ jít opravdu nûco dûlat.“ Karo zadupala. „Já jsem stejnû chtûla rad‰i za mámou, ale ona mi do telefonu fiekla, Ïe má nûco s nûjakou KáÈou.“ „CoÏe?“ podivila se Flo. V koutcích úst jí zaãalo nebezpeãnû cukat. „Nûco s KáÈou,“ opakovala Karo.

Andreas a Flo vyprskli smíchy. Flo ãíslo dvû poskakovala jako gumov˘ míãek, jako by se chtûla taky zasmát. „To ses pfieslechla, Karo,“ prohlásil Andreas. „Nepfieslechla!“ protestovala Karo. „Máma povídala, Ïe má ta KáÈa pruhovan˘ ocásek.“

16