PROLOG
Všichni už byli připraveni. Jejich věznitelé jim svázali ruce i nohy, seřadili je v předepsaném pořadí a přinutili je, aby poklekli na podlahu ze studeného kamene v malé místnosti ve staré budově vzadu. Místnost byla příliš úzká pro rituál, jenž se tam měl odehrát. Byly tu i jiné, vhodnější prostory, ale tuto zvolil prorok z tajných důvodů, jimž mohli porozumět jen zasvěcení. Měli za sebou teplou noc, slunce právě zapadalo za obzor, ale dlažební kameny byly stále ještě studené. Možná proto, ale možná i z jiných důvodů se muži a ženy klečící na dlažbě třásli. Ber-Lusim poslal jednoho ze svých mužů, aby řekl prorokovi, že jsou připraveni pokračovat. Posel se téměř okamžitě vrátil, a kráčel uctivě za svatým mužem. Šekolni měl na sobě rudé roucho, olemované černě – rudá pro krev a černá pro truchlení. Do černé bradky měl vpletené rudé stužky a na jemných dlaních, jež připomínaly ruce houslisty či lékaře, měl aramejská slova pro život a smrt napsaná červeným inkoustem s černými kartušemi. Znamenalo to, že je Bohem nadán jak mocí zachovávat, tak mocí ničit. Prorok držel svatou knihu otevřenou ve svých rukou. Měl skloněnou hlavu, jako by v ní četl. Ale jeho oči byly zavřené. Ostatní muži stojící v místnosti se neodvažovali promluvit, 7